Toto je 3 díl z 5 v seriálu Střípky z rodových archivů

Jedná se o střípky z jisté rodinné kroniky nalezené v jednom objektu v r.2000. Základy jednotlivých příběhů a jména jsou reálná.

STŘÍPEK 3/4 (ZNOVU V RADOSLAVICÍCH l.p.1885)

V Čechách, na statku v Radoslavicích hospodařil rod Andrejsů už v několikáté generaci, nyní Josef Andrejs se synem Petrem. S nimi tam žila i Josefova sestra Magdaléna, která převzala domácnost po zemřelé Josefově ženě Kateřině.

Petr se časem oženil se Zuzanou Vojtířovou, dcerou majitele malé strojírny v Mýtě a v roce 1891 se jim narodil syn Pravoslav.
V roce 1900 otec předal synovi statek a odešel na odpočinek. Nebyl tak stár, ale už chtěl už mít klid. Bohužel, našel ho v pálence a stále častěji večery trávil v místním hostinci. V roce 1906 náhle ulehl a po krátké nemoci zemřel.

Po pohřbu zasedla rodina na Petrovo přání k poradě. Ten, po chvíli mlčení, začal.
„Přemýšlel jsem o tom již delší čas. O dalším životě, o nás, o všem. Navrhuji prodat to tady a odejít pryč, třebas do jiného kraje. Tam začneme nový život. Pod touto střechou se událo mnoho věcí, dobrých i špatných. Zavazuje nás to, ale i ničí…Žijeme jen taktak, nechci ti, Pravoslave, předat majetek v takovém stavu, ale přes veškerou snahu zlepšení v dohledu nevidím.“
Teta Magdaléna rukou přejížděla hladkou desku stolu a tiše pronesla: „Já s tebou souhlasím, Petře.“
Manželka Zuzana mlčky, stejně jako Pravoslav, jen kývli.
A tak se život rodiny Andrejsů v Radoslavicích po 260 letech definitivně uzavřel.

Rodina nedošla daleko. Skončili v Pardubicích, kde si na okraji města pořídili malý domek. Petr s Pravoslavem si sehnali dobré místo v malé dílně, jejímž majitelem byl známý tchána Vojtíře.
Magdaléna si našla práci v cukrárně na náměstí a díky své šikovnosti a cukrářskému umu se brzy vypracovala na pravou ruku šéfa podniku, jistého pana Picka.
Netrvalo dlouho a pan Picek ji požádal o ruku, a tak se Magdaléna, ve 42 letech, dočkala rodinného štěstí.

Po práci se Petr se Zuzanou věnovali malé zahrádce, jak se nedokázali od zemědělství úplně oprostit.
Pravoslav v dílně pracoval ke spokojenosti šéfa, že ho i občas posílal z dílny s různými obsílkami po městě a na cestu mu vždy dal nějaké ty drobné „na outratu za drožku“, říkával a velkomyslně je odmítal brát zpět, když je Pravoslav ušetřil.
„Dej si žejdlík,“ šeptl mu vždycky.
Ten měl však úplně jiné starosti. Znal se s jednou dívkou, ale bál se, že zklame, až dojde na bližší kontakt, neboť doposud byl panic.
Zajít do veřejného domu, nebo se svěřit rodičům, se styděl, a tak jednoho dne zamířil za tetou Magdalénou. K ní měl velkou důvěru už odmala a také teď se jí otevřeně svěřil se svým problémem.

***

Magdaléna ho vyslechla, chvíli přemýšlela a pak řekla.
„Pomohu ti s tvým problémem. Vcelku to chápu a máš už na to i věk. Ale toto,“ zvedla výstražně prst „musí zůstat výhradně mezi námi! Bude to poprvé a naposledy, to si taky pamatuj!“

Pravoslav netušil, kam míří, ale když vstala, pochopil. Sama se této role ujme.
Což o to, teta se mu vždycky líbila. Měla pevné, štíhlé tělo, jemné rysy ve tváři a černé vlasy vytočené do zdobné korunky a stažené jehlicí.
Nyní se měla stát jeho milostnicí. To už se k němu přimkla: „Obejmi mě, pevně!“ a sama ho objala kolem krku.

Pravoslav se k ní přitiskl a cítil, jak mu tuhne penis.
„Polib mě,“ otevřela ústa a začala příjemná hra jazyků, při níž mu Magdaléna vjela rukou do kalhot a jemně mu stiskla ztopořený ocas. Pravoslav ji sjel na ňadra a přes šaty je stiskl.
„Počkej,“ odtáhla se. „Svlékneme se…“ a po chvíli před ním stála jen ve spodničce, zatímco Pravoslav si ponechal spodky, které v klíně nadouval vztyčený penis.

Ulehli do postele, zbavili se posledních svršků a pokračovali v mazlení. Ocitli se i v obrácené poloze, kdy mu žena dráždila ocas rukou, zatímco on ji ponořil obličej do houštiny ochlupení.
Magdaléna ho nekouřila, neboť to bylo pro ni nepřijatelné, ale stále ho jemně honila a mnula mu koule. Taky začala tiše vzdychat, jak jeho mrštný jazyk zkoumal taje ženského klína a tím ji nevědomky dráždil až téměř k vyvrcholení.
Žena uvolňovala množství šťáv, které Pravoslav slízával. Když zasáhl klitoris, Magdaléna vyjekla a se slovy: „už, už… to nevydržím!“ ho povalila na záda a nasedla na něj.

Vnikl do ní snadno až po kořen, jak na něj naplno dosedla. Pak se znovu zvedla a ve zrychlujícím rytmu na něm jezdila.
Vzala mu ruce a položila na svá velká prsa. Pravoslav je hnětl a dál si vychutnával pocit prvního spojení. Pak pocítil, že už bude.
„Já…už..asi!“ vykřikl a sotva z něj sesedla, proud semene vytryskl ze špičky ocasu a zasáhl ji prsa a břicho.
„Ty jeden!“ naoko se zlobila „chceš mě obtěžkat? Musíš se naučit si dávat pozor. A co dál?“ pohladila mu povadající úd, lesklý od milostných šťáv.
„Promiň teti, já…,“ omlouval se Pravoslav, ale ta se jen usmála.
„Přinesu občerstvení a uvidíme.“
Vstala a za chvíli přinesla čaj a sušenky.

S chutí pojedli a pak se Pravoslav osmělil a začal jemně tetu hladit a laskat. Ta ho nechala a po očku sledovala napřimující se ocas.
Poté ulehla na záda a roztáhla nohy. Pravoslav chápal, nalehl mezi ně a sám ji ho zavedl do klína.
Pak prudce přirazil, až hekla a začal ji v pravidelném rytmu projíždět. Přitom ji líbal na rty, krk, prsa a Magdaléna jen slastně vzdychala a vychutnávala si dlouhou výdrž mladého muže. Pravoslav si opravdu dával na čas, až se mu žena nastavila zezadu. Těsný tlak poševních stěn ho už spolehlivě dovedl k vrcholu a mohutný výstřikem ji potřísnil záda až do vlasů.
Magdaléna se také odbavila a byl konec.

Dala mu poslední pusu a řekla: „Bylo to poprvé a naposled! Ráda tě uvidím, ale mezi námi bude vše jako dřív, to si pamatuj! Pozdravuj rodiče.“
Vyprovodila ho ke dveřím a jejich zaklapnutím všechno skončilo.
Pravoslav nabyl nových zkušeností a už se nebál navázání vztahu.

***

Dny plynuly jeden za druhým v práci i při obchůzkách městem.

Jednou ho pan šéf poslal s dopisem k nim domů, do vily. Bylo to nezvyklé, ale muž to nerozebíral.
„Je to moc důležité psaní a předej ho osobně mé ženě! A vyčkej na odpověď!“
A tentokrát mu ani nepřidal drobné a tvářil si zasmušile.

Pravoslav zamířil do vilové čtvrti a brzy už zvonil u dveří. Služebnou odbyl, že psaní je na osobní doručení.
Služka se ušklíbla: „A já zase nesmím do domu pouštět neznámé osoby!“
„Neznáme se?“ zadíval se jí Pravoslav do očí. „Nejsi ty Anděla ze Stodůlek?“
Dívka ztuhla, ale pak se rozesmála.
„A nejsi ty ten drzoun, co mi stále nadbíhal a pak ucukl?“

Pravoslav zčervenal, neboť před časem ji skutečně uháněl, ale Anděla ho stále odmítala, a když se rozhodla, že se s ním pomiluje, Pravoslav se její náhlé přízně zalekl a zmizel, aby se už více neukázal a navštívil pak Magdalénu.
Anděla otevřela dveře dokořán.
„Pojď dál, milostpaní je doma. Uvedu tě.“

Za chvíli stál před paní továrníkovou.
„Tak tys ten mladý muž, o kterém Jiří tak často hovoří? Jsi přeci Pravoslav Andrejs?“ pronesla a doslova ho probodávala pohledem.
„Ale..milostivá paní…ehm..,“ koktal v rozpacích.
„Nene, nic mi neříkejte“ a pokynula mu, aby si sedl do křesla.

Vzala dopis a začala číst. Pravoslav si ji zatím nenápadně prohlížel. Paní Alžběta byla pěkně rostlá žena, středního věku. Byla na svou postavu hrdá, neboť stále nosila šaty rafinovaně odhalujíc, co stálo za podívání, ale ne zas tak, aby to působilo neslušně.
Nyní si přehodila nohu přes nohu a odkryla mu pohled na lýtko a část stehna. Krásně klenutá hruď byla odhalená až po žlábek ňader. Plavé vlasy měla vyčesané nahoru a odhalovala štíhlý krk a šíji, která přímo vybízela k políbení.
Žena dočetla a zkoumavě se na Pravoslava zahleděla. „Manžel mi na konci sděluje, že jste spolehlivý, a kdybych něco potřebovala, budete mi k službám, je to možné?“
„No…jistě, milostivá paní,“vydechl překvapeně Pravoslav „máte snad nějaké přání?“
„No…což o to,“ jakoby v zamyšlení tiše řekla, ale pak se probrala. „Teď si dáme čaj. Andělo?“
Povolala služku a za chvíli hostu nabídla čaj i malý zákusek.

Alžběta vedla neformální rozhovor a Pravoslava vyzpovídala ze všeho možného, až nakonec vstala a přistoupila blíž k němu.
„Příště, budeme-li spolu o samotě, říkejte mi ty, Alžběto. To oslovení milostivá paní se mi pranic nelíbí, ano?“
„Aano..milost.. totiž..ehm..Alžběto,“ koktal zcela vykolejený Pravoslav.

Anděla ho šla vyprovodit.
„Jsi nějaký nervózní,“ smála se.
„Chápej, milostpaní je …ehm…veselá dáma a shání povyražení, no.“
„Povyražení?“ opáčil Pravoslav.
„Jo,“ kývla dívka „určitě tu nejsi naposledy. Měj se hezky.“

V noci měl neklidné spaní. Přemýšlel o Anděliných slovech i o Alžbětě a nakonec se rozhodl odevzdat to osudu.
„Bůh řídí mé kroky,“ řekl si a pokojně usnul.

***

Alžběta ho nechala na pokoji celý týden, ale pak pro něj poslala a učinila tak přes manžela. „Žena pro tebe něco má,“ sdělil mu továrník dopoledne.
„Dělej jí společnost až do večera. Vrátím se pozdě,“ a do dlaně mu vtiskl bankovku, celých 20 K!

Paní továrníková byla příjemně naladěna, neustále se usmívala a náhle zavolala služebnou: „Andělo. Máte po zbytek dne volno. Večeři nechte v kuchyni. Postarám se o manžela sama.“
„Děkuji, milostpaní,“ poklonila se Alžběta, mrkla na Pravoslava a opustila pokoj.
„Tak,“ oddechla si Alžběta.
„Dáme si sklenku vína? Máme výtečné víno z vísky Pavlov, či jak se to tam jmenuje. Opravdu výtečné víno,“ šveholila a se sklenkou se přibližovala k Pravoslavovi.

Došla těsně k němu, až cítil její parfém a zašeptala: „Jsem velmi opuštěná a osamělá žena. Buď milý a hodný chlapec a já ti to vynahradím.“
Pravoslav pochopil, sklenku vína položil na stolek, objal Alžbětu v pase a pevně přitiskl k sobě. Ta jen vydechla, zavřela oči a zaklonila hlavu. Pravoslav jí políbil dekolt a špičkou jazyka zvolna sjížděl do žlábku ňader. Alžběta sklonila hlavu a začali se líbat. Alžběta tak činila divoce a jazykem mu kmitala v ústech až někam do krku.
Mezitím jí Pravoslav rozpínal šaty a rozvazoval šněrování na zádech. Žena ho přímo zuřivě zbavovala košile a kalhot. A rukou dychtivě mu sjížděla po hrudi na záda a zase dolů k pasu, kde nahmátla penis a začala ho honit.
Pravoslav jí již také uvolnil šaty, které se zašustěním sjely dolů, a Alžběta byla zcela nahá. Pravoslav sál a laskal její prsa a vztyčené hroty bradavek a Alžběta jen vzrušeně dýchala a dál mu honila tvrdý penis. On ji pomalu pozvedl, posadil na stolek a lehce roztáhl nohy. Rukou jí zajel do tmavého klína a cítil vlhkost. Alžběta jen slastně sténala, když do ní zajel nejdřív dvěma a pak i třemi prsty. Poté jí vstoupil mezi nohy a prudce ho do ní zarazil. Vjel do ní snadno, Alžběta se položila na záda a jen se pozvedla na loktech.

„Jsi.. skvělý….tak…ouu….hluboko…ještě….nikdo….nebyl…ach, ano!“ vzdychala mezi přírazy, jak ji Pravoslav nijak nešetřil a tvrdě ho do ní zarážel v celé své délce.
Mlaskavé zvuky doplňovalo hlasité vzdychání ženy a jeho funění. Po zvýšení rozkoše si ještě její nohy opřel o ramena a dál ji tvrdě projížděl. Alžběta již křičela, jak smyslů zbavená.
„Ještě mě…to …dělej…můj… hřebečku … píchej…svou klisnu…ještě…ještě…..ááách…ááách!“ táhle zavyla a orgasmus se jí valil tělem.
V tu chvíli z ní Pravoslav vyjel a potřísnil jí prsa a břicho. Žena pak jakoby procitla ze snu a šťastně se usmála.
„To jsem dosud nezažila. Zmocnil ses mě rázně, jako pravý muž a já to dokážu ocenit…pojď,“ a odvedla ho k otomanu.
„Lehni si,“ a když tak učinil, poklekla k jeho klínu a vzala mu povadlý ocas do úst.
Chvíli ho cumlala, ale zručně ho brzy přivedla k erekci. V kouření neustávala, stále ho sála, pouštěla hluboko do úst a pevně svírala rty. Netrvalo dlouho a Pravoslav zaúpěl a snažil se vymanit ze sevření. Alžběta cítila záškuby přes rty, a tak ještě pevněji sevřela rty a v dlani mu jemně mnula koule.
Do úst jí vytryskla dávka semene, kterou hned spolykala, jazykem ho naposled olízla a zeptala se.
„Líbilo se ti to?“
„Ano, Alžběto, ale nyní jsem zcela…bez síly,“ hlesl unaveně Pravoslav.
„Manžel říkal, že má v dílně zdatného mladého muže, které je slušný a vždy ochotný pomoci. Je to pravda a moc jsi mne potěšil. Teď si odpočiň, můj milý a já se zase ozvu.“
Oblékla se a odešla. Pravoslav ještě chvíli odpočíval, dopil, vskutku výtečné víno, a opustil vilku.

***

Další návštěvy následovaly v celkem pravidelném sledu a Pravoslav se dostal do osidel lásky a zamiloval se do krásné paní Alžběty. Ta ovšem jeho city neopětovala. Měla ho sice ráda, ale jen jako hračku-milence, nic víc. Jeho vyznání lásky se vysmála a řekla mu otevřeně, co si o vztahu myslí ona. Jen jeho klidná povaha zabránila nějakému ukvapenému činu, když byly takto jeho city raněny, ale v hlavě už mu rašil plán pomsty.

A tak při další návštěvě, hned u dveří řekl Anděle.
„Běž do pokoje a na křik nereaguj! Ale neboj se, tvá paní bude v pořádku!“ a ušklíbl se tak zlověstně, že Anděla se vylekala a kvapně vytratila.

Pravoslav rázně vstoupil do salonku a Alžběty se zmocnil přímo na prahu.
„Tak jdem si zašpásovat!“ strhl ji na zem, nalehl na ni, zajel jí rukou pod šaty a vyhrnul je k pasu. Druhou rukou ji roztrhl šaty pod krkem, odhalil jí hruď a drsně jí prohnětl prsa. Žena byla zprvu překvapena i zaskočena, ale teď se začala bránit.
„Co to…děláš! Pusť mě přece! Já…to.. nechci… ouuu…to bolí!“ sténala, ale nijak si nepomohla.
„Jsi jen děvka a s takovou si budu dělat, co chci!“ funěl ji do tváře

Pravoslav a hravě překonal její odpor. Ruce ji chytil za zápěstí a rozpažil, kolenem jí rozpáčil nohy a drsně do ní vnikl.
Žena se zmítala a křičela, ale Pravoslav se jen posupně smál a plně si vychutnával její bezmoc.
„Takhle se mi to líbí…mít povolnou děvku!“ hekal mezi přírazy. Pak vstal, popadl ji a ohnul přes opěradlo křesla.
„Ne…to ne!“ zaječela Alžběta, ale to už ho do ní zezadu zarazil.
„Mlč a drž!“ houkl Pravoslav, chytil si ji v pase a tvrdě přirážel.
Alžběta kňučela a bolestně sykala, ale přesto vlhla a pronik byl tak snadnější a méně bolestivý. A tak jen tiše hekala a poslušně mu držela. Po chvíli ucítila záškuby a s rozlévajícím se teplem v útrobách si s hrůzou uvědomila, že se do ní udělal.
Než se z toho všeho vzpamatovala, klaply dveře a Pravoslav byl pryč. A tak jen s povzdechem těžce vstala a večer měla dlouhou rozpravu s manželem.

***

Dopoledne si továrník pozval Pravoslava do kanceláře.
„Má žena s tebou byla včera nespokojena. Jak je to možné? Máš ode mne jasné instrukce, být ji plně k dispozici, když bude potřebovat! Tak co se stalo?“
„Pane šéf, já se omlouvám, ale já…už…prostě takhle dál nemohu…,“ tiše ze sebe soukal Pravoslav a vida, že továrník tázavě zvedá obočí, vydechl naplno.
„Já mám s vaší paní milostný poměr!“
S údivem sledoval, jak se továrník dává do smíchu.
„Něco ti řeknu, chlapče. Vím, co od tebe má žena chce a proč tam chodíš. Máme spolu jistou nepsanou dohodu. Ale, jak vidím, tebe to trápí a to je důkaz tvé čestnosti, což velmi oceňuji. Když ale tedy už vše víš a já bych si s manželkou opět promluvil, pokračoval bys v návštěvách?“ zeptal se, ale Pravoslav zavrtěl hlavou.
„Už ne, pane…já už nechci být takto využíván.“
„Chápu tě,“ kývl továrník hlavou „zapomeň na všechno a jdi si po své práci.“

Večer Pravoslav zašel do známých míst a zaťukal na okno služebné Anděly.
Ta otevřela a usmála se.
„Copak nejdeš dveřmi, milostpaní je doma.“
„O ní mi ani nemluv!“ ušklíbl se a lezl dovnitř.
„Tak copak tě přivádí ke mně?“ nechala ho prolézt a pečlivě zase okno zavřela.

Pravoslav se potřeboval vypovídat. Anděla ho vyslechla a prozradila mu, že rozhodně není jediný milenec Alžběty, že ona takto využívá více mužů.
„Neber si to tak,“ soucitně ho pohladila, když smutně svěsil hlavu.
„Víš, měl jsem ji rád a teď ji nenávidím,“ řekl.
„Tomu celkem rozumím,“ kývla Anděla a pak změnila tón hlasu. „A tak…nechceš…zahnat smutek?“ trochu zajíkavě špitla.

Neprozradila, že oba často při milování pozorovala a také chtěla okusit jeho mužnost, když, jako málokdo, dokázat uspokojit její náročnou paní. Pravoslav byl nabídkou překvapen, ale tentokrát neucukl a konečně se pomiloval s dívkou, kterou již dlouho nosil v srdci a od níž, jako panic, před časem utekl. O toho dne spolu začali chodit a plánovali společnou budoucnost.

***

Zhrzená paní Alžběta však nehodlala vše nechat vyjít do ztracena a podnikla jisté kroky přes svého dalšího milence, poručíka Lorenze z 18. pěšího pluku c.k. armády.

A tak se stalo, že Pravoslav Andrejs byl shledán způsobilým vojenské služby a jako zdravý 18-letý mladý muž byl povolán do armády bez možnosti odvolání.
Nastoupil k výcviku u 25. praporu horských myslivců v rakouském Salzburgu. To se psal rok 1908 a před vypršením sedmiletého povinného závazku vypukla v červenci 1914 světová válka.

Zobrazit za celou dobu
Zobrazit za celou dobu
1727
Zobrazit dnešní
Zobrazit dnešní
1
Navigace v seriálu<< Střípky z rodových archivů 02Střípky z rodových archivů 4 >>

3
Komentujte

avatar
2 Comment threads
1 Thread replies
0 Followers
 
Most reacted comment
Hottest comment thread
3 Comment authors
ShockBob RomilMartin Recent comment authors
  Subscribe  
nejnovější nejstarší nejlépe hodnocené
Upozornit na
Martin
Člen
Martin

Tedy vskutku velmi zajímavé pokračování . I tady se ukázalo , že není horšího protivníka , než rozzuřená žena . Nyní se ukáže kolik má Pravoslav životního štěstí, zda a jak přežije hrůzy války .

Bob Romil
Člen

Vítaná změna ve zpracování – čekal jsem opět rychlý průlet desetiletími, ale tentokrát došlo na skvěle sepsané nedějepisné scény a příběhu to alespoň podle mě dodalo pořádné grády. Nepřišlo mi takové uspěchané jako když se někdy pokoušíš obsáhnout moc generací za jeden díl. Paní továrníková byla nejen pěkně náročná žena, ale jak vidno i pomstychtivá mrcha a určitě povolávák pro Pravoslava nebyla jediná pomsta Anděle.