Toto je 2 díl z 5 v seriálu Střípky z rodových archivů

Jedná se o střípky z jisté rodinné kroniky nalezené v jednom objektu v r.2000. Základy jednotlivých příběhů a jména jsou reálná.

STŘÍPEK 2/4 (PUTOVÁNÍ VÁCLAVA)

Václav zatím putoval na východ a dostal se až do Kladska, kde se ubytoval v krčmě na hranici města. Pobyl zde pár dní, neboť se mu velmi zalíbila krčmářova dcera Wojtyla, mladé, mrštné a stále veselé děvče. On se zase zalíbil jí a třebaže si moc nerozuměli, k letmým dotekům a špásování nebylo třeba řečí.

Krčmář Wolodyjowski to neviděl rád a jednoho večera si k Václavovi přisedl a lámanou češtinou mu řekl.
„Mládenče, já nevydym rád, že mi koukáš do cery. Tys vandrovník a ja nechci, abys ji tu nechal něco na pamatku. A proto ti dam návrh. Ty ji nechat být a já pro tebe dobrou praci. Až vyděláž dukaty, přiď..“

Zkrátka a dobře se ten večer dohodli a Václav vstoupil do služeb Kladského knížete.
Byl k ruce vrchního osobního knížecího komorníka a pod sebou měl houf služebných děvčat, které se staraly o komnaty knížete a jeho manželky. Václav byl spokojen.
Měl krásnou livrej, klid a pohodu a kolem sebe mladá děvčata.
Když po půl roce starý komorník zemřel, stal se jeho nástupcem.

Jednoho dne procházel předsíní lázně a zaslechl, jak kněžna marně volá svou komornou. Aniž by si dovolil vstoupit dovnitř, ohlásil se a slíbil, že ji sežene.
„To netřeba. Když už jste tu, vstupte a buďte mi nápomocen!“ ozvala se kněžna.
A tak Václav plaše vstoupil do lázně.

Mladá žena knížete již seděla v koupací nádobě, plné vody a vonné pěny a koukala ji ven jen hlava.
„Jsem vám k službám, milosti,“ uklonil se Václav.
„Umyjte mě a dejte pozor na účes,“ kývla s úsměvem kněžna. „A nijak mě nešetřete, chci dokonalou očistu těla!“
„Prosím,“ uklonil se Václav, vyhrnul si rukávy a jal se ji mýt záda.

„Ach ano,“ příjemně vzdychala kněžna, když cítila masírovací pohyby rukou na krku a šíji. Ruce mu po páteři sjely až k pasu a zase nahoru.
Když jí sjel na bok, prsty mu lehce zavadily o ňadra. Ucukl, ale žena se pousmála.
„Vy šibale. Tak a ještě bříško.“
„Ale milosti, to přec…,“ zrudl rozpaky Václav.
„Konejte!“ zazněl příkaz, a tak ponořil ruce a dotkl se plochého bříška.
Pomalu stoupal, dotkl se oblin ňader a ztuhl.
„Jen dále, nebojte se. Mám vás snad přemlouvat. A nešetřete mě!“ řekla kněžna a zavřela oči.

Václav tedy pokračoval. Přejel jí dlaněmi prsa až ke krku a zase zpátky a tentokrát jí je stiskl a prsty přejel bradavky. Žena jen slastně sykla. Václav jí dál dráždil bradavky, které pomalu tvrdly a napřimovaly se. Ruce mu sjely níž, až se dotkl ochlupení klína. Žena mírně rozevřela nohy, a tak mu prsty jely po žlábku klína níž mezi nohy a konečky prstů pronikly i dovnitř.
„Óch…ještě…ještě!“ vzdechla kněžna a více roztáhla nohy.

To už jí Václav stále rychleji třel pohlaví a zasouval dovnitř dva prsty. Žena začala vzdychat a vyrážet pánví proti dráždícím prstům.
„Och..och…úúúú!“ táhle vyjekla, napjala se jak luk a pak uvolněně sjela na dno nádoby.
Otevřela oči a zpozorovala vyboulené kalhoty, jak byl Václav vzrušen. Vztáhla ruku, pohladila ho po bouli a řekla zastřeně.
„Dnes v noci očekávám tvoji návštěvu. A jdi už a sežeň mi Ingrid!“

Propustila Václava, který celý mokrý, šel sehnat komornou.

***

V noci pak kráčel temnou chodbou a lehce zaklepal na dveře komnaty kněžny, než vstoupil. Žena ležela na loži.
„Přistup a vezmi si mé tělo jako pravý muž,“ odhrnula pokrývku a v měsíčním světle Václav spatřil její nádherné nahé tělo s tmavým zarostlým klínem.
„Manžel mi už nedá lásku a já…jsem tak osamocena,“ jakoby se omlouvala, zatímco se Václav chvatně zbavoval šatů.

Pak k ní přilehl a oba splynuli v objetí. Žena byla skutečně vyprahlá, neboť divoce Václava líbala po celém těle, a když mu sjela až k pasu, pojmula jeho tvrdý penis do úst a divoce kmitala hlavou, až Václav jen bezmocně cítil, jak to na něj jde a plní ji ústa semenem.
K jeho údivu žena vše spolykala a pak mu s úsměvem hladila povadající ocas.
„Ach, tys nějak nedočkavý. S tím mě chceš potěšit?“

Nato ji Václav povalil na záda a hlavu sklonil k jejímu klínu a začal tam kmitat jazykem. Žena doširoka roztáhla nohy a vyrážela slastné vzdechy a Václav slízával praménky šťáv.
Líbal a sál naběhlý klitoris a pronikal dovnitř i prsty. Ocas už mu znovu ztvrdl na kámen, a tak na ni nalehl a lehce zajel dovnitř.

„Oúú..jsi velký!“ trochu cukla žena, když prudce do ní zajel až po kořen. Ale Václav dál pokračoval v rytmických pohybech a žena mu šla v přírazech naproti.
V klíně se ozývaly mlaskavé zvuky a Václav měnil polohy a žena se mu ochotně nastavovala ve všech pozicích. Dosáhla už několika vrcholů, ale stále neměla dost. Stále si žádala tvrdý přístup, a tak jí Václav bolestivě hnětl ňadra a drsně do ní přirážel a zkoumal i zadní dírku.
Když si ji bral vkleče zezadu, vysunul penis mokrý a lesklý milostným sekretem a zarazil jí ho do zadku. Nešlo to snadno, ale žena zareagovala a bolestně zasténala, když už byl žaludem uvnitř. Teď už ji nepustil, ač se mu snažila vymanit se ze sevření. Pevně ji držel v pase a dál se do ní pomalu zasouval.
„Och..to…bolí..pusť mě…och!“ sténala.

Když v ní byl zaražený v celé délce, ustal v pohybech a prsty jí masíroval klitoris. Bolest polevovala, a když Václav rozjel přírazy, kněžna mu pokorně držela a sama si třela pochvu a zvyšovala narůstající rozkoš. Pak jí potemněl svět a za hlasitého výkřiku dosáhla dalšího vrcholu. Vzápětí pocítila teplo v zadku, kam se právě s funěním vyprazdňoval Václav.

„Tys dokonalý muž,“ řekla mu později, když uvolněně leželi vedle sebe.

***

Jeho čin nezůstal pochopitelně služebnictvu utajen a Václav se stal milencem kněžny a ona jeho návštěvy vyžadovala téměř denně. Služebná děvčata si nyní Václava předbíhala a ochotně mu nastavovala své klíny, když viděla, že on jediný dokáže uspokojit jejich velmi náruživou a náročnou paní.
A tak si Václav ochotně bral, co se mu nabízelo a vše si užíval plnými doušky, což se mu ovšem brzy stalo osudným.
Jednoho rána při kontrole komorných, spatřil mladou Eržiku, jak upravuje lože kněžny a pozorujíce její pružné tělo, mu náhle začal tuhnout penis. Tiše k ní zezadu přistoupil a položil dlaně na obliny zadečku.
Dívka sebou polekaně trhla.
„Pššš,“ tišil ji a jemně jí zase stlačil záda dolů. „Jen pokračuj…“

A tak Eržika dál rovnala lože, zatímco Václav si tvrdý ocas uvolnil z kalhot a dívce vyhrnul sukni na záda. Pak se k ní přitiskl, pevně ji uchopil v pase a zatlačil jí ho mezi půlky.
Dívka přestala pracovat, tlumeně vzdychla a zapřela se o hranu lože. Václav dosáhl dna a pomalými pohyby z ní vyjížděl a zase přirážel. Dívka slastně vzdychala a zapřená mu šla při každém přírazu vstříc. Naplno si vychutnávala jeho velikost v sobě. Václav vzdychal, přirážel stále rychleji a Eržika svým sténáním přehlušila mlaskavé zvuky soulože, když se náhle otevřely dveře komnaty a tam stála kněžna!
Její překvapivý pohled se hned změnil ve zlostnou grimasu. Kněžna netušila, ba ani by ji nenapadlo, že Václav udržuje poměr ještě se služebnými a teď tu stála jak opařená.
Dvojice byla taktéž překvapena a zaskočena a rychle se dávala do pořádku.

„Co..to…tady..v mé komnatě?!“ rozkřičela se kněžna. „Okamžitě opusťte tento dům, jste propuštěni, okamžitě ven!“
A vyhnala dvojici ven a poručila strážným, aby je vyvedli za brány města.
Nato se uchýlila do samoty a dala se do pláče.

***

A tak dvojice se dala na cestu. Byli zcela bez prostředků, ale za pomoc jim vždy někde dali najíst a nechali i přenocovat.
Za dva týdny na noc zůstali v jedné krčmě. Nabídli majiteli své služby, ale ten jen zakroutil hlavou.
„Pacholka nepotřebuju, snad tu dívku bych přijal… záleží na tom, jak bude šikovná,“ zabručel a pozorně si Eržiku prohlížel, až ta v rozpacích sklonila hlavu.

V noci Eržika prohlásila, že by tu ráda zůstala a jestli se Václav nezlobí.
„Ne. Budeš-li tu šťastna, je ti přáno. Já ale půjdu dál,“ odvětil Václav.

Na druhý den se Václav vracel ze vsi, když z kuchyně zaslechl funící hlas krčmáře.
„Jsi opravdu šikovná…hmm…ano….beru tě do služby …ooch už!“

Václav zvědavě nakoukl dovnitř a spatřil klečící Eržiku, jak zručně krčmáři kouří ztopořený ocas. Ten blaženě chrochtal a právě jí plnil ústa spermatem. Dívka všechno spolykala a ještě mu ho jazykem celý očistila.
Krčmář byl spokojen a dívka byla přijata do služby. Osamocený Václav se vydal dál na východ.

***

Nadcházel podzim, když se uchytil službou u sedláka Wojciecha Prowodskeho. Mladý muž se mu zalíbil, stejně tak i jeho ženě Eleně a zejména starší dceři Agniesze.
Nejmladší, třináctiletá Marienka na nového pacholka pohlédla bez zájmu, jen podáním ruky. Václav se zase někde konečně cítil doma a sedlákovu důvěru nechtěl zklamat. Byl šikovný, uměl se k práci postavit, zkrátka měl cit pro hospodaření.

Jednou při žních zvědavě pozoroval, jak část obilí a dalších plodin sedlák uklízí do zvláštních skrýší ve stodole i domě.
„Víš, chlapče, čas od času se tu objeví lupiči a naberou si zde, co chtějí. Ženy jsem vždycky stačil ukrýt, ale zásoby už ne. Tak to dělám, aby mi nevzali vše a my přežili do dalších žní. Tak to prostě je. Pokud se tu objeví, nebraň se jim. Jsou to krutí lupiči a zabili by tě,“ vysvětlil mu sedlák.

Postupem času mezi Václavem a Agnieszou vzplála náklonnost a láska. Matka to věděla, ale nechala mladé být, zato otec to sledoval s nevolí. Měl sice Václava rád, ale přece jen…byl to přivandrovalec bez majetku a domova.
Pěnila v něm krev, když pozoroval, jak dcera pokračuje ve svádění Václava. Často se jí povolovalo šněrování živůtku, byla mu stále nablízku i letmo se o něj otírala.
Václavovi to pochopitelně neušlo, ale všiml si i pohledu hospodáře a tak se raději stáhl, nechtěl sedlákovu pohostinnost urazit.
Agniesza však tvrdě šla za svým cílem.

Jednoho dne vyrazily dívky s Václavem na dřevo. Dívky si cestou stále něco šuškaly. Když sesbírali klestí, popadla Marienka otep na záda a pospíchala domů. Václav, který porazil pár soušek, nebyl ještě hotov, ale Agniesza se usmála.
„Já tu s tebou počkám. Konečně jsme spolu sami.“

Václav znervózněl, ale pokračoval v práci a sledoval, jak se dívka k němu blíží.
„Ty se mě bojíš? Otec tu není, nevidí nás,“ svůdně se usmívala a přistoupila těsně k němu.
Václav cítil, jak se mu kalhoty v klíně napínají a musela to cítit i ona. Určitě to cítila, neboť se zas tak záhadně pousmála a oči se jí leskly, když pronesla: „Hmm, tak pojď…aspoň mne polib.“

Nato ji Václav pevně chytl v pase a přitiskl své rty na její. Divoce a vášnivě se líbali, bůhví, kde se to ona naučila a v tomto spojení ji Václav přirazil ke vzrostlému smrku, vykasal sukni a rukou jí zajel do klína.
Dívka sice byla rozdychtěná, ale zároveň byla panna, takže trochu dostala strach a snažila se vymanit z objetí. Jenže Václava už nešlo zastavit.
„Co je…ty už nechceš? Bude se ti to líbit,“ nepouštěl ji ze sevření.

Naopak si uvolnil ztopořený ocas, pozvedl ji za stehna a zatlačil ho do panenského otvoru.
Při proniku Agniesza vykřikla, ale Václav se do ní tlačil hloub a hloub. Prorazil i poslední překážku, pak párkrát prudce přirazil a začal stále rychleji ji projíždět, teď už uvolněnou cestou.
Dívka plakala bolestí a cítila, jak v ní sem a tam pulsuje velký úd, ale nic příjemného z toho neměla a jen čekala, až se uspokojí.
Václav se slastným vydechnutím do ní dokonce vyprázdnil! Pak si ho otřel o košili a uklízel do kalhot, zatímco dívka kňučela, že jí to bolelo, a proč jí to dělal, když nechtěla a jak to, že do ní vypustil sémě…
„Sama jsi to chtěla,“ pokrčil rameny Václav, popadl sekyru a pokračoval v práci.

Poté táhl naložený vozík k domovu a Agniesza poněkud vrávoravě za ním s kyselým výrazem ve tváři. Od té doby spolu příliš nemluvili, což matka přijala s podivem a otec s uspokojením.

***

Byl pozdní podzim, když se Václav vracel s Marienkou z trhu v nedalekém městečku, když zpozoroval dým nad návrším, za kterým byla vesnice.
„Ve vsi hoří!“ vykřikl a práskl do koní. Na návrší prudce zastavil.
Dole ve vsi spatřil jezdce na koních, dva domky hořely a byl slyšet i křik.

„Lupiči!“s hrůzou v hlase vykřikla Marienka a zakryla si rukama tvář a rozplakala se.
„Zůstaneš tady, rozumíš! Až bude po všem, vrátím se pro tebe,“ řekl pevným hlasem Václav, opustil povoz a přes humna se dostal do vesnice.
Po návsi chodily postavy v pláštích a z domů vynášely naloupenou kořist. Z některých domů se ozýval i ženský křik.
Václav se dostal ke stodole a opatrně vyhlédl na dvůr.
Tam pokorně stál sedlák Prowodski s jedním lupičem a další vynášel drůbež z kurníku. Elenu a Agnieszu nikde neviděl.
Pak se rozhodl. Za pas si zasunul sekyrku a nůž a vyrazil na dvůr a vrhl se na nejbližšího lupiče. Ten chtěl vytáhnout zbraň, ale to už byl Václav u něj a taseným nožem mu přejel po krku. Muž jen vyjekl a s chropotem padl k zemi.
Muž hlídajícího Wojciecha vytáhl šavli, ale sotva nakročil proti Václavovi, zezadu mu hrdlo sevřel silný stisk sedlákových rukou. Muž jen vypoulil oči, chrčel, zmítal se, až pomalu ochabl, svěsil hlavu a poklesl v kolenou.

Václav mezitím vběhl do domu. Ženy nikde nespatřil. Asi se stačily ukrýt. Vyběhl znovu ven, ale Wojciech nikde. Pohlédl na náves a spatřil jatka. Vesničané a lupiči se vzájemně bili.
Zem byla pokryta mrtvými a brzy bylo po všem. Zvířený prach se usadil a lidé začali ošetřovat raněné a odnášet mrtvé.
Wijciech byl lehce raněn a byl to on, co vyrazil ven ze statku a vyvolal všeobecný odpor proti lupičům.

„Jsi hrdina a skutečný muž,“ řekl Wojciech později Václavovi. „Vezmi si Agnieszu za ženu. Chtěl jsem vaší lásce bránit, ale ty si ji zasloužíš. Zůstaneš tady, budeš mít hospodářství, co říkáš?“ plácl ho po rameni.
„Nevím zda-li mě bude chtít. Trochu jsme se nepohodli,“ prohodil posmutněle Václav.
„Jakž nechce? Musí chtít! Od toho jsem tu já!“ skoro se rozkřikl otec.

Nebylo tak doslova, jak tvrdil, ale pravdou je, že oba lidé k sobě opět našli ztracenou cestu a náklonnost, která vyvrcholila svatbou.

Během života dala Agniesza Václavovi šest dětí, ale žádné se nedožilo dospělosti a vlastních potomků. Poslední dítě, syn Josef zahynul nešťastnou náhodou, když se na něj převrhl vůz se dřevem.

 

Zobrazit za celou dobu
Zobrazit za celou dobu
1343
Zobrazit dnešní
Zobrazit dnešní
1
Navigace v seriálu<< Střípky z rodových archivů 01 – 1. část<< Střípky z rodových archivů 01- 2.částStřípky z rodových archivů 3 >>

3
Komentujte

avatar
3 Comment threads
0 Thread replies
0 Followers
 
Most reacted comment
Hottest comment thread
3 Comment authors
MartinBob RomilShock Recent comment authors
  Subscribe  
nejnovější nejstarší nejlépe hodnocené
Upozornit na
Shock
Host
Shock

O Václavově putování se v kronice docela dost píše. Čas od času totiž domů zaslal list o svém životě….

Bob Romil
Člen

Zase zajímavé pokračování a tentokrát si užila jak vrchnost, tak kmáni 🙂

Martin
Člen
Martin

Přepsané kroniky to umíš nejlépe . Velmi povedené čtení . Těším se na další povedené povídání z dávných kronik .