Toto je 2 díl z 5 v seriálu Sto kilo krásy

V následujícím týdnu se neudálo nic světoborného. Vesnice i fabrika žily běžným životem. Sobotní zábava proběhla bez jakýchkoliv významných událostí. Nikdo se nepopral, nikdo neudělal žádnou ostudu. Drbny neměly o čem povídat. Zato posádka palpostu měla svoji senzaci. Všeobecně opovrhované kopyto, vojín Bejček, se postaral o rozruch.

Dozorčí samozřejmě nemlčel o tom, s jakým doprovodem se Viktor vrátil z vycházky. Zbytek k tomu dodali vojáci, kteří s ním byli na tancovačce. V jídelně u oběda dávali k lepšímu, jak jej vyhecovali, aby šel tančit s profláknutou Jaruškou. Neušlo jim ani to, jak ji u výčepu naléval kořalkou. Marně se Viktor bránil, že ji zaplatil jenom kofolu a cigarety.   Když jej vyzvali, aby jim vylíčil, co tedy bylo, když spolu odešli ven, tak se téměř rozzuřil. Odmítl se zpovídat s tím, že to je jeho soukromá věc, do které nikomu nic není. Bylo sice více vojáků, kteří u Jarušky z nouze smočili rákos, ale ti se s tím moc nechlubili. Ostatní jim to ani nepřipomínali, protože by riskovali, že dostanou přes hubu.   Tohle nebezpečí u drobného Viktora nehrozilo a tak se každou chvíli přišel někdo zeptat, jestli je to pravda, že na sobotní zábavě v Postřižíně optákoval Sto kilo krásy.

Nelze se ani divit. Život v palpostu byl jednotvárný a nudný. Přibližně stovka mladíků, kteří zde plnili nejčestnější občanskou povinnost, zde ztrácela zbytečně 2 roky svého mladého života. Nějakých 30 jich nepřetržitě sedělo přímo u děl, se sluchátky na uších v pohotovosti a vyhlíželo, kdy se konečně objeví letadla imperialistických agresorů. Dalších 30 bylo v tzv. záloze a zbytek měl osobní volno. Kromě vojclů základní služby zde byly i osoby z povolání, jak se vzletně říkalo naftalínům. Tito důstojníci bydleli ve vesnici a do práce chodili ráno pěšky. Bylo jich jen několik a službu zde považovali za trest.
Jediný spokojený v tomto uskupení byl velitel palpostu kpt. Kubec. Kdysi dávno jej strana vytáhla od tkalcovského stavu a z dělnického kádra udělala důstojníka. Dostal na ramena hvězdičku podporučíka a myslel si, že svět mu leží u nohou. Vojnu žral a byl neobyčejně náročný, zejména na vojáky základní služby. Jeho postoj jednoznačně charakterizoval nápis na zdi pánského záchodku v zaplivané hospůdce nedaleko kasáren. Vysoko nad žlábkem byl vyvedený hanlivý nápis :
PODPORUČÍK KUBEC JE HULVÁT A BLBEC.
Jeho horlivost mu vynášela a tak za rok z něho byl poručík s příslibem, že pokud se osvědčí, další hvězdy se dočká za 4 roky. Jenže tady nějak zapracovala zlomyslná náhoda. Fešácký poručík byl chytlavý na ženské a vůbec jej nezajímalo, zda objekt jeho zájmu je volný, nebo ne. Připadal si, jako buldozer ženských srdcí a nějakou dobu sklízel jeden úspěch za druhým.

Když ale najel na manželku vysokého důstojníka Generálního štábu, padla kosa na kámen. Dotyčná dáma se totiž neobtěžovala tím, že by svého milence upozornila na to, že je vlastně soudružka plukovníková. Když to prasklo, nic Kubcovi nepomohlo, že se vymlouval na svoji neznalost věci. Než si stačil uvědomit hloubku svoji chyby, byl přeložen z Prahy na Větrušický palpost. Byl sice povýšen na nadporučíka a jmenován velitelem děla, ale teprve mnohem později si uvědomil, že tím také jeho vojenská kariéra skončila a že v té zasrané prdeli vyhnije do penze.   Po dlouhých letech se sice konečně dočkal povýšení na kapitána a jmenování velitelem palpostu, ale bylo mu jasné, že dál už cesta nepovede.

Oženil se dcerou bývalého kulaka, který se iniciativně překabátil na předsedu JZD. V době, o které píši, byl už kapitán smířen s osudem. Stal se z něho flegmatický strejc v uniformě, který měl jenom jediný cíl : dočkat se bez průseru vytouženého důchodu. Pro své vojáky byl spíše tátou a snažil se, aby vojna pod jeho velením nebyla pro ně utrpením.

Z vojína Bejčka se náhle stal málem vzorný voják. Svědomitě se snažil plnit svoje povinnosti a být nenápadný. Vědom si slibu, který dal Jarušce snažil se, aby nic neohrozilo jeho sobotní vycházku. Toto úsilí přineslo ovoce a tak ve vytoužený den, hned po rozdílení, opustil palpost a upaloval k vesnici. Jaruška pracovala do 15,15 a tak již v 15,30 se šťastní milenci setkali na lesní cestě na okraji Bášteckého háje. Korpulentní blonďatá kráska sebou přinesla obrovskou tašku, kterou ji Viktor okamžitě galantně vzal z ruky. Počasí bylo nádherně letní. Slunce pálilo jako zjednané a tak si našli příhodný plácek na mýtině.

Na vybraném místě Jarka vyndala z tašky deku a Viktor ji úslužně rozprostřel. Taška ale obsahovala další příjemná překvapení. Jablečný závin, téměř celý, termosku s kávou, lahev Kofoly a jedno studené kuřecí stehýnko. Viktor sice normálně obědval, ale předloženým pochoutkám neodolal. V krátké době doslova sežral téměř všechno, co mu bylo nabídnuto. Po jídle se pohodlně rozvalil na dece a blaženě relaxoval.
V krátké době se oba svlékli a vystavili svá těla slunečním paprskům. Viktor měl na sobě jenom příšerné vojenské trenýrky a Jaruška se vedle něj vyvalovala zpočátku jenom ve spodním prádle. Po chvíli si sundala i podprsenku a tím vlastně odstartovala začátek lesních orgií.   Bylo jasné, že zase půjdou na Čaje v Postřižíně. Času měli dost, protože tancovačka začínala až o 17 hod. ale pořádně se rozjížděla teprve tak po hodině.

Volný čas tedy využili co nejlépe, pro své oboustranné potěšení. Viktor sice, jako správný nadrženec se jenom klepal na to, co nejdříve zasunout, ale Jaruška mu dělala schválně lehoučké fóry. Prodlužovala mazlení a nijak nespěchala. Nechala si ochotně plenit, masírovat a žužlat svoje prsa, lehce a zkušeně mu honila ptáka, ale vždy zavčas přestala. Po dlouhém přemlouvání si nakonec nechala svléknout kalhotky a nastavila svoji chlupatici jeho nedočkavým prstům. Také tomu svému mladému hřebečkovi rozšířila obzory a přiměla jej k tomu, aby ji lízal kundu. Trpělivě jej vedla k tomu, jak si má správně počínat, aby ženskou uspokojil co nejlépe.

Teprve potom mu znovu předvedla své parádní číslo- navlékání šprcky pusinkou a dovolila mu, aby konečně zasunul.   Protože věděla, že by se ve své nedočkavosti nedokázal krotit a vystříkal se do šprcky v krátké době, úmyslně mu nevycházela příliš vstříc a několikrát jej přiměla ke změně polohy. Dychtivý Viktor tak v krátké době poznal další podoby tohoto nádherného sportu. Začali sice v klasické misionářské poloze, ale tu vystřídala poloha na boku a potom na lištičku. Nejvíc jej vyrajcovala poloha na koníčka. Při ní zálibně pozoroval rozhoupané melounky a nenasytně si s nimi pohrával.   Rozteklá cejcha, na niž byly znát i těhotenské jizvičky, mu ale bránila sledovat, jak pěchovák vniká a zase vyjíždí z její jeskyňky. Jaruška si toho byla vědomá a proto občas oběma rukama ten masiv nadzdvihla, aby mu rajcovní pohled umožnila. Jako zkušená souložnice moc dobře věděla, co chlapy spolehlivě vytáčí. To však byla pro Viktora poslední kapka. Stejně byl už jenom malý kousek pod vrcholem a tento pohled, spolu s pevným sevřením ptáka stačilo k tomu, že se s úlevou vystříkal.

Jaruška se na něj položila, opřela se prsy o jeho hruď a v doznívání jej něžně líbala. V tu chvíli už byl Viktor beznadějně ztracený. Bláznivě se zamiloval a k Jarušce cítil nejen lásku, ale i hlubokou vděčnost. Ta, která mu otevřela kouzelnou zahradu sexu, se pro něj stala středem vesmíru.   V klidu a pohodě si užívali překrásného slunného odpoledne a než přišel čas jít na tancovačku, stihli si  stříhnout ještě 2 čísla.

Do hospody v Postřižíně přišli v pravý čas. Zábava sice již začala, ale muzikanti hráli zatím jen pro prázdný parket. Také míst u stolů bylo zatím dost a tak se naše dvojice odklidila do rohu, kde nebyli moc na ráně a měli pěkný výhled na celý sál. Ten se postupně plnil a o hodinu později již nebylo slyšet vlastního slova. Naši dvojici to však nevadilo. Měli oči jen pro sebe. Jaruška pod stolem tiskla svoje látko na Viktorovu nohu a koukala se na něj jako na svatý obrázek. I ona cítila něco, co zatím moc neznala. Na zábavy chodila pravidelně, ale vždy seděla se ženskými. Tančila jen málo, ne proto, že by nechtěla, ale prostě proto, že nebyla moc žádaná. Chlapi se prostě styděli pro ni jít, protože tím si jen přilepili nálepku člověka v nejvyšší nouzi.

Dnes bylo poprvé všechno jinak. Nejenom že přišla se svým mužským, ale také s ním seděla u stolu a nebyla to náhoda. Tiše doufala, že si toho každý všimne a strašně se z toho radovala. Několikrát si s Viktorem zatančili, zašli si i k pultu na nějaké občerstvení a zase se vraceli ke stolu, kde pokračovali v tokání, k velkému plezíru svého okolí. Vytratili se ven až teprve něco kolem 21 hod. a zamířili neomylně dozadu na šmajchl plac. Sice už si spolu dnes užili vrchovatě, ale čistě z radosti z pohybu si to tam šoupli ještě jednou. Jaruška tam načala druhou krabičku šprcek, což se jí ještě nikdy nestalo, ale udělala to ráda. Po milostném aktu, který tentokrát, k její spokojenosti trval o něco déle, se vydali po polní cestě k bráně palpostu.   Aniž si to uvědomili, postarali se o velkou veřejnou senzaci. Hned druhý den celá vesnice i fabrika přetřásala tu obrovskou novinku: Ta blonďatá tlustá buchta z trubičkárny má známost. Lidičky se předháněli v podrobnostech a kde nebyla fakta, tam stačily dohady.

A když se v pondělí v 15,15 objevil Viktor ve vycházkové uniformě u brány a pohledem v davu zaměstnanců hledal Jarušku, byla fáma potvrzena. Překvapená Jaruška neměla ponětí, že se tam objeví, ale když jej viděla, strnula radostí a rozběhla se k němu.
„Ahoj lásko, kde se tu bereš?“ zeptala se a bez ohledu na lidi kolem, se nechala obejmout a políbit.
„Mám na poště nějakou zásilku do vlastních rukou. A když byl pošťák u nás, tak jsem byl zrovna s gazíkem pro proviant. Trval na tom, že to musím převzít osobně a odmítl to dát někomu jinému. Tak mi starej dovolil, abych si pro to došel. Mám na to akorát hodinu, tak tě doprovodím a zastavím se na poště.“

S těmito slovy vykročil s Jaruškou směrem k vesnici, která byla přibližně kilometr cestou pro pěší, lemovanou alejí třešní.   Kráčeli spolu uprostřed davu v živém rozhovoru a tím vlastně všem okolo potvrdili, že spolu chodí. Na návsi se na chvíli rozešli. Viktor zamířil na poštovnu, kde proti podpisu obdržel obálku s červeným pruhem. Na místě ji roztrhl a zvědavě si přečetl, že je předvolán k soudu jako svědek. Pro něho to bylo jen příjemné zjištění. Věděl, že jej starej bude muset pustit na dva dny domů a ještě dostane zaplacenou cestu.
Mezitím Jaruška zašla do stavení, kde s rodiči bydlela, odložila tašku a bleskově se převlékla. Dalších několik minut strávila před zrcadlem úpravou svého Makeupu. Za chvíli již chvatným krokem zamířila k poštovně, kde již netrpělivě přešlapoval Viktor.

Zamířili spolu proti prořídlému proudu lidiček, kteří se vraceli z práce, zpět k fabrice. Tam odbočili na polní cestu, vedoucí k palpostu. Na poloviční cestě byl myslivecký posed, zvaný kazatelna. Hbitě vylezli po žebříku nahoru a vášnivě se na sebe vrhli. Času bylo již málo a tak si tam odbyli jednu rychlovku. Tato bohulibá činnost málem skončila tragikomicky. Při divokých kopulačních pohybech se vetchá, stařičká konstrukce, stlučená jen z hrubě zpracovaných kůlů a prken, nebezpečně rozkývala a hrozilo nebezpečí, že se s nimi skácí. Viktor tedy zvolnil tempo a tak na tom nejvíc vydělala Jaruška, protože zvolněné šťouchy přece jen trochu prodloužily její slast.
Na nějaké domazlování nebyl čas a tak se urychleně oba trochu upravili, slezli dolů a rychlým krokem zamířili k palpostu. Na bráně si ještě dopřáli několik minut vášnivého objímání a líbání. Při této příjemné činnosti je přistihl „starej“, totiž kpt. Kubec, který měl po šichtě a vracel se domů do vesnice. Pobaveně odzdravil salutujícímu Viktorovi a s poznámkou :
„Jen se nenechte vyrušovat,“ pokračoval dál v chůzi.   V rámci PVOS bylo v 50. letech vybudováno v okolí Prahy několik desítek palpostů. Služba na nich byla neobyčejně otravná a jednotvárná. Režim a disciplína v nich byla rozdílná, podle nátury velitele. Pokud to byl důstojník mladý a ambiciosní, mohla být služba peklem. Vojáci Větrušického palpostu měli neobyčejné štěstí. Jak jsem již napsal, kpt. Kubec byl v podstatě flegmatik a věděl, že kariéru má v tahu. Jediným jeho zájmem bylo, aby se ve zdraví dožil penze a pak aby mohl, pokud možno potom co nejdéle, vyžírat pracující lid.
Šel proto cestou nejmenšího odporu a byl na své vojáky, v rámci možností lidský a spravedlivý. Kluci jej měli rádi a dali by za něj duši. Říkali mu mezi sebou táta a věřte, nebo ne, nemysleli to ironicky.
Když se tedy táta přesvědčil, že ty řeči, které mimoděk v posádce vyslechl jsou pravdivé a to nemehlo Bejček se opravdu zapletl s profláknutou místní všemdalkou, rozhodl se zakročit. Už v sobotu večer doma jeho ženské, (manželka a obě dcery), probíraly nejnovější senzaci, že totiž Jarmila Svatá si konečně našla šamstra. Prý nějaký voják, bažant z palpostu. Když na něm vyzvídaly, kdo by to mohl být, tak je odbyl. Věděl ze zkušenosti minulých let, že občas nějaký voják s Jaruškou z nouze přetlak vypustil, ale víckrát už to nikdy neopakoval. Přesto mu to nedalo a pozorně poslouchal, co si jeho kluci mezi sebou povídají. Dokonce lehce zpovídal i staršinu, ale moc moudrý z jeho odpovědí nebyl.

Když však viděl na vlastní oči, že známá nymfomanka měla tolik drzosti, že téměř vnikla až na území, které považoval za své, rozhodl se vojínu Bejčkovi promluvit do duše.   Druhý den si skutečně zavolal Viktora do kanceláře. Poslal pro něj dozorčího, který jej nakonec našel na umyvárně, kde se před osleplým zrcadlem holil. Bejček si sice vůbec holit nemusel, ale jeho velitel světnice si hrál na péráka a denně bažanty kontroloval, zda jsou oholení. Neuposlechnutí rozkazu „odměňoval“ zaraženými vycházkami a to bylo přesně to, co Viktor nemohl potřebovat.
„Hele vole, shání se po tobě táta, tak všeho nech a koukej k němu naklusat. Dodělávat to holení nemusíš, stačí, když práskneš dveřmi.“
Když bažant vstoupil do velitelovy kanceláře a pokusil se předpisově zahlásit, „táta“ jen otráveně mávnul rukou.   „Nechte těch šaškáren Bejček. Víte, proč jsem si vás zavolal?“
„Vím, soudruhu kapitáne. Kvůli tomu předvolání k soudu,“ odpověděl Viktor a zřetelně se mu ulevilo.
„Tak o tom zatím nic nevím,“ přiznal rozpačitě kapitán. „Vy jste něco provedl?“
„Neprovedl, soudruhu kapitáne. Akorát jsem byl svědkem jedné rvačky, ještě v civilu. Teprve teď se to dostalo k soudu. Já pro to předvolání skočím, mám ho ve skříňce. Soudruhu kapitáne, dovolte mi odejít,“ zařval předpisově ve dveřích a byl pryč. Na povolení k odchodu ani nečekal.

Během minuty byl zpět a položil Kubcovi na stůl soudní předvolání. Kapitán jej vzal, přečetl a pak řekl:
„Tak proti tomuhle jsem bezmocný. Soud je soud a tam vás pustit musím. Dostanete dva dny a zaplacenou cestu. Staršina vám vydá suchou stravu a vystaví ŽUP. Ale to není to, co jsem s vámi chtěl projednat. Sedněte si,“ pokynul vyjevenému Bejčkovi na židli proti sobě. Viktor se posadil a v duchu pátral, co mu může starej ještě chtít. Kapitán si odkašlal a spustil.

„Doneslo se mi a konečně i na vlastní oči jsem jsem se přesvědčil, že jste si ve vesnici udělal vážnou známost. Nic mi do toho samozřejmě není, ale přece jen bych se vás rád zeptal, jestli máte vůbec ponětí, co je ta vaše krasavice zač?“
Viktor zrudnu a nadechl se.
„Soudruhu kapitáne, já, já…“ zakoktal se a nebyl schopný se vymáčknout dál.
„Počkej, chlapče, nejdřív ti řeknu, jak to vidím já,“ přešel kapitán najednou do otcovského tónu.   „Ta soudružka je všeobecně známá jako lehké zboží. Za léta co tu sloužím, ta matka pluku posloužila jako matrace hezké řádce mých vojáků. A to nevím o dalších šamstrech, které měla bokem. Hochu, měj rozum, vždyť by tě mohla i pohlavně nakazit!“

Bažant v židli jakoby zdřevěněl, ale pak se zmohl na protest:
„Soudruhu kapitáne, to budou jistě jen pomluvy. Jaruška je slušná holka a já ji miluji.“
V tu chvíli si kapitán uvědomil marnost svého počínání.
„No jak myslíš, já jsem tě chtěl jen varovat. Ale jestli chytneš syfla, tak tě zavřu, jen co tě pustěj doktoři z léčení.“
Mávl rukou ke dveřím a znechuceně  zavelel:
„Dejte si odchod vojíne.“
Viktor hbitě vyhověl.   Samozřejmě, že kapitánovi nevěřil ani slovo. Jeho bohyně přece není žádná práskaná kurva. Je sice pravda, že nebyla panna, ale to Viktorovi vůbec nevadilo. Naopak byl rád, že jej jemně a citlivě zavedla do krásného světa sexu. Byl ji za to vděčný a rozhodně vůbec nepomýšlel na to, že by měl vztah s ní ukončit. Naopak, snažil se, aby se mohli vidět co nejčastěji. Ve službě sekal dobrotu a tak měl vycházky celkem pravidelně. Jednu vycházku v týdnu a jednu v sobotu. Tedy pokud zrovna neseděl u děla. Stali se s Jaruškou pravidelnými návštěvníky sobotních Čajů a celkem brzy jejich vztah vzalo okolí na vědomí.
Většina lidí si myslela, shodně s kapitánem Kubcem, že komu není rady, tomu není pomoci.   Uběhlo několik měsíců. Kubec znepokojeně sledoval jejich rozvijející se milenecký vztah a usoudil, že Bejček se řítí svojí známostí do životního průseru. Rozhodl se, že tedy že udělá dobrý skutek a svého chlapce zachrání i proti jeho vůli. Telefonem se spojil se známým velitelem palpostu v Kostelci nad Černými lesy a domluvil s ním výměnu Bejčka za jiného dělostřeleckého mířiče, kus za kus.
Následujícího dne Viktorovi oznámil přeložení do palpostu vzdáleného skoro 50 km a na jeho protesty mu stroze připomněl, že o rozkazu se nediskutuje. Když z okna sledoval postavu, obtíženou plnou polní, jak pěšky razí na autobus, měl radostný pocit, že zachránil mladého pitomce před nešťastným manželstvím. Netušil ovšem, že láska hory přenáší a že se jeho snaha mine účinkem.

PVOS = Protivzdušná obrana státu
ŽUP = Železniční úvěrová poukázka, na kterou dráhy vydaly vojákovi jízdenku zdarma.
Poštovna = úřadovna pošty v malých vesnicích, pracující jen jeden den v týdnu

Zobrazit za celou dobu
Zobrazit za celou dobu
1350
Zobrazit dnešní
Zobrazit dnešní
1
Navigace v seriálu<< Sto kilo krásy 01Sto kilo krásy 03 >>

Komentujte

avatar
  Subscribe  
Upozornit na