Toto je 3 díl z 12 v seriálu Japonská sekce

Ještě nikdy jsem nejel z práce domů s takovou radostí. Ne, že by mě řízení tak bavilo, ale když během jízdy člověku svírá ženská ruka tvrdého čuráka, to je něco jiného! To bylo zkrátka tak…

Vánoční večírek vrcholil. Moje šéfová Nataša, tuctová „skoročtyřicítka“ šla v uvolněné atmosféře z kola do kola při tanci a z panáka na panáka u baru. Byla docela rozjetá, když se jí při tanci se mnou podlomily nohy a měl jsem co dělat, ji udržel.
„Luďku, mám dost,“ zašeptala.
„Chceš hodit domů?“ nabídl jsem jí odvoz, neboť jsem dobrovolně nepil a fungoval jako rozvoz opilců.
„Jo…to budu..škyt…ráda,“ opáčila a za chvilku už seděla na sedadle a mžourala ven při jízdě nočním městem.
„A co za svezení?“ náhle se tiše otázala. „Nechceš uvolnit přetlak?“
Než jsem se dovtípil, už jsem cítil její ruku na poklopci a za chvilku už mi rukou sevřela čuráka a jemně ho honila.
„Natašo,“ vydechl jsem a poddal se slastným pocitům, aniž bych opomenul řídit.
Je to přece jen něco jiného, než když si ho člověk honí sám. Kdykoliv jsem na chvíli zastavil, třeba na semafor, vyměnila ruku za ústa a prováděla úžasnou kuřbu! Takto mě udržovala v tuhosti až k nim domů.
„Zastav, prosím tě tamhle u zahrady,“ směrovala mě dál, za dům, až k plotu ze vzrostlých tújí, kam nebylo vidět.
Tam se mi doslova přisála na čuráka. Hlava se jí rozkmitala, jak ho začala divoce kouřit. Zhluboka jsem oddechoval, jak mi její jazyk kmital po uzdičce, laskal žalud, až to přišlo.
„Budu stříkat!“ upozornil jsem ji, na což reagovala pevným sevřením rtů a spolykáním všeho, co ze mě šlo.
„Normálně to nedělám,“ řekla pak, „ale nechci si zašpinit halenku a tys toho teda měl! Nechceš mě doprovodit?“ ještě nadhodila.

Pomohl jsem jí z auta a nabídl rámě. Jenže místo domů, mě táhla do malé chatky v zahradě. Uvnitř byl jen stůl, židle a otoman. Než jsem se rozkoukal, Nataša se ke mně přitiskla a začala líbat. V ústech jsem pocítil chuť vlastního semene a po těle chtivé ruce, které mě svlékaly kalhoty a rozepínaly košili.
Učinil jsem stejně a nehledě na mrazivou noc, téměř nazí jsme padli na otoman a oddali se sexu. Nataša byla mírně při těle, takže jsem teď mohl polaskat její velké prsy, rozteklé po hrudi s trčícími hroty bradavek. Sál jsem, mnul a mačkal měkké polokoule prsou a všude zasypával polibky. Nataša mi dál ručně zpracovávala čuráka pro další jízdu. Pak mě položila na záda a nasedla na mě.
„Ach bože…to je…krása!“ vzdychla, a začala pomalu odsedávat.
Čurák mi zcela zmizel v houštině klínu a já cítil slast jeho sevření ve vlhké pochvě. Nataše jeho velikost také dělala dobře, protože prudce odsedávala a funěla jak přetopený kotel.
Já ani nemusel přirážet a naplno jsem se věnoval jejím prsiskům, které se mi pohupovaly před obličejem.
Byl to stejně rajcovní pocit, vědět, že manžel, nic netušíc, pochrupuje 20m od mrdající manželky, která slastně vzdychá a heká jízdou na tvrdém dlouhém ocase mladého kolegy z práce.
“Můžu do tebe?“ zeptal jsem se v předtuše blížícího se vrcholu.
„Ne, proboha, ne!“ seskočila ze mě, vsunula si ho do úst a sála. Rukou mi mnula koule a stačilo ještě pár pohybů hlavou a už jsem cítil záškuby a vystříkl jí dávku semene přímo do pusy.
„Dobrý?“ řekla poté, co si vypláchla pusu v umyvadle v rohu místnosti.
„Jak to děláš s manželem, když nemůže do tebe?“ zajímalo mě.
Zvážněla a chvilku přemítala. „To je tajemství,“ řekla nakonec, zasmála se a zasypala mě polibky, opět se semennou příchutí.

***

Sotva jsme se sešli po svátcích v práci, zavolala si mě Nataša na kobereček. Očekával jsem nějaký dozvuk našich hrátek, ale nedočkal jsem se.
Nataša se chovala, jako by mezi námi nic nebylo.
„Centrála k nám vysílá stážisty. Jednoho i k nám. Přímo sem, do oddělení. Ty se toho ujmeš,“ předala mi úkol.
„Proč já?“ otázal jsem se nešťastně.
„Protože jedinej máš státnice z angličtiny a ten Japonec asi jinak taky neumí. A navíc…ten večírek ti nezapomenu! Tak to ber, že to i máš i za to!“ konstatovala Nataša. „Koukej nabrat nějaký informace o Japoncích, ať víme, co a jak.“
„Škoda, že nepřijede Monika Lewinská. To už je zaučená stážistka. Japonce znám jenom z porna,“ ušklíbl jsem se.
„No, to je úžasnej studijní materiál! Když čumíš na porno, tak že se neukájíš na filmech o zneužívání bezbranných žen ve slabý chvilce?“ naoko se rozohňovala.
„Jak ve slabý chvilce? Vždyť jsi to sama chtěla..,“ bránil jsem se.
„Chtěla…nechtěla. Měla jsem splín, no. Tak už běž,“ sedla za stůl.
Když za mnou klaply dveře, Nataša si polohlasně dopověděla: „No a teď nemůžu zapomenout na toho tvýho tvrdýho ptáka! Ach jo!“

***

Uběhl týden a Nataša mi oznámila.
„Přišly další pokyny. K nám přijde slečna Midori Uši..ši. sakra… Ušilasi? Bože to je jméno, jak za trest. Bude tu dva měsíce, z toho jeden u nás. Připrav ji nějakou práci….ne tu svoji! Až přijede, ubytuješ ji v hotelu, už je zamluvenej a budeš se jí věnovat, než se aklimatizuje. Jasný?“ zdvihla obočí vidíc můj neutrální výraz. „Posloucháš mě vůbec?“
„Je mi všechno jasný. Trest se přijímá,“ odvětil jsem a měl se k odchodu.
„Počkej,“ zastavila mě. „Tu stážistku nemáš za trest, já fakt nikoho lepšího nemám. A ten večírek byl skvělej!“ dodala tišeji a laskavěji.

***

Slečna Midori Ušilasi se u nás objevila náhle jednoho pondělního rána, v doprovodu japonsky mluvícího asistenta, který nám ji „předal“ a odjel rozvážet další stážistky na ostatní pracoviště.
Nataša ze sebe vysoukala pár anglických slov a sotva slečna spustila kulometnou palbu plynulé angličtiny, zalapala po dechu a zoufale mě volala na pomoc.
Slečna se tedy otočila na mě a já strnul.
Hleděl jsem na obličej velmi krásné dívky. Černé dlouhé vlasy, jemný oválný obličej s velkýma očima, krásnými ústy a malým nosíkem. Když promluvila, mezi rty jí zasvítily bílé zuby. Postavu měla štíhlou. Na Japonku byla docela vysoká, jen prsa zapomněla doma. Když jsem vyslechl její řeč, přeložil jsem to Nataše, která nám dala na zbytek dne volno na ubytování a aklimatizaci.

***

Slečna Midori nebyla moc hovorná a ať jsem to zkoušel z jedné strany nebo z druhé, nechytala se.
„Ano, pane, „ne, pane“, byly její obvyklé fráze, až mě tím začínala lézt na nervy. To brzo, řekl jsem si. Zatnul jsem zuby a jeli jsme do hotelu.
Midori vyjádřila souhlas s ubytováním kývnutím hlavy.
„Není tu žádnej luxus a technický vymoženosti jako u vás,“ podotkl jsem s úsměvem a ukázal ji funkci splachovadla na záchodě, když jsem zachytil její nechápavý výraz.
„Mnohde je to ještě horší,“ řekla. „Myslím u nás doma.“
„Odkud jste?“ otázal jsem se.
Chvilku si mě měřila, nevěděl jsem, jestli to nebylo nevhod, ale pak se pousmála.
„Z Nagasaki, jestli vám to něco říká.“
„Jo, něco mi to říká..,“ odvětil jsem, myslíc na 9.srpen 1945.

Po ubytování jsme se šli projít po městě. Ukázal jsem ji nějaké pamětihodnosti a zašli jsme i do japonské restaurace. Měl jsem to jako bonus.
Midori se nejdřív tvářila užasle, pak nakoukla do jídelního lístku, vyprskla smíchy, popadla mě za ruku a táhla pryč.
„Lúdjek, pojď prosím tě pryč,“ dusila se smíchem.
„Co děláš? Co se stalo?“ nechápal jsem.
„Tomu tady říkáte japonská restaurace?“ stále se zalykala smíchy. „A proč je ta výzdoba korejská, personál čínský a jídla thajská a filipínská?“
„No…asi tady tomu moc nerozumíme,“ byl jsem skleslý, že mi překvapení nevyšlo.
„Nebuď smutný, Lúdjek. Tohle není jen u vás, ale všude po světě. Pojď se mnou na pokoj. Něco jsem přivezla,“ mrkla na mě Midori, a tak jsme se vrátili na hotel.

Usadila mě na postel a ze zavazadla vytáhla láhev. Z japonských znaků na vinětě jsem byl vedle, ale naštěstí tam byl i anglický překlad „Hakushika Sake Honjozo.
„Saké?“ optal jsem se, jaksi zbytečně.
Mirodo ještě vyndala plastovou krabičku.
„Ano, saké a karbanátky koroke. Vzpomínka na domov. Nech si chutnat,“ a položila mi krabičku na klín.
Společně jsme pojedli a vypili láhev. Bylo to opravdu něco úplně jiného a chuťově úžasného.
„Jsi unavena, mám už jít?“ otázal jsem se, neboť venku se stmívalo.
„Ani ne. Jsem u vás už týden, takže časový posun jsem zvládla. Teprve teď nás rozmísťují.
Co tady budu dělat?“ zajímala se.
„No, to co dosud. Výkresy, papíry…,“ vysvětloval jsem.
„Ne. Já myslím, když bude po práci? Nikoho tu neznám,“ tvářila se smutně.
„Tak od toho jsem tu já, jako tvůj asistent. Jsem ti plně k dispozici,“ zahlásil jsem a oba jsme se rozesmáli.
„Tady v Evropě je všechno obráceně. U nás jsou na všechno asistentky velkých šéfů. Ženy to nemají lehké, to mi věř. Já hned po studiu taky zmizím do světa. Do Ameriky, Austrálie, kamkoliv,“ vyprávěla a celá zrudla, jak se hněvala na tu nespravedlnost světa.

Mohlo by vás zajímat  Zločin ve městě 01

„Víš, že jsi krásná?“ pronesl jsem a Midori ztuhla.
„Já…já..nevím..my si o tom nic neříkáme,“ zrozpačitěla, nevěda asi, co má dělat.
„Jsi krásná.a vzdělaná a moc přitažlivá…“ a to už jsem se k ní naklonil a políbil ji na rty.
Midori strnula seděla, ani se nepohnula. Byla jak figurína. V hlavě ji to asi šrotovalo na plné obrátky.
„Tys mě políbil?“ pohnula rty.
„No, ano,“ kývl jsem hlavou.
„Já se ti…. líbím?“
„Ano,“ přikývl jsem.
„Komi ga yo te pachita ma!“ vyhrkla najednou japonsky a vrhla se na mě. Rty se přitiskla na mé a jazykem mi vjela až do krku.
Začali jsme se vášnivě líbat. Položil jsem ji pomalu na záda a začal ji rozepínat košili. Odhalil jsem bílou podprsenku. Zajel jsem rukou pod ni a nahmátl malé ňadro.

„Počkej,“ zašeptala Midori, a sundala si košili i podprsenku.
Já se zatím zbavil trička a kalhot. Nyní jsem mohl naplno polaskat její malá prsa. Bradavky zareagovaly hned a Midori jen vzdychla.
V polibcích jsem jí klesal po těle až ke klínu. Stáhl jsem jí kalhotky a zabořil obličej do zarostlého klína. Jazykem jsem přejel pysky, roztáhl závojíčky a to už mi do úst vytryskl pramének šťáv, doprovázený jejím zasténáním.
Sama mi držela hlavu a tlačila mi obličej do klína. Čurák už byl tvrdý jak kámen a těšil se na zásun.
Popadl jsem Midori za kotníky a doširoka jí roztáhl nohy. Zvedla hlavu a trochu vyděšeně pohlédla na ztopořený evropský ocas. Zatlačil jsem žalud mezi pysky, které se rozevřely, čurák postupně vnikal do úzké japonské kundičky a Midori se pištivě rozsténala.
„Doprdele a je to tady,“ projely mi hlavou scény z japonským pornofilmů právě s ukrutně pištivýma holkama.
Sotva jsem dosáhl dna, hned jsem začal přirážet a Midori, za doprovodu japonských výkřiků, mi šla pánví naproti. Pištivě vyhekávala v rytmu přírazů a já ji líbal a mezi rty mnul naběhlé bradavky, což ji zvyšovalo rozkoš a pištění až na úroveň ultrazvuku.
„To se nedá!“ zařval jsem česky a prudkými přírazy jsem se přivedl na vrchol a vystříkal se jí na břicho.
Padl jsem vedle ní a vydýchával svůj vrchol. Jestli Midori byla, nebo ne, jsem neřešil. Avšak ona ano.
„Byl jsi moc rychlý,“ podotkla.
„Promiň, ale jsi moc…ehm..hlasitá,“ nemohl jsem to nezmínit.
Midori to pochopila.
„Já vím, ale já za to nemůžu. Když mi to dělá dobře, tak se potřebuju uvolnit. Slibuju, že se budu hlídat.“
A nato se mi sklonila ke klínu a začala mi povadlého čuráka zpracovávat pusou.
Nechápal jsem, kam ho dává, ale snaživě ho do pusy pojmula až skoro po kořen a teprve, když se ztopořil, olizovala jen žalud a sála ho už jen do poloviny.
Rozměry ji však úplně fascinovaly. Jeho tloušťka, délka, nalité žíly….. asi ho takto viděla poprvé naživo. Nicméně se s ním statečně vypořádávala. Když mi ještě olíbala a polaskala koule, otočila se.
„Teď prosím chci zezadu!“ a v kleku čekala, až si ji vezmu. Nasadil jsem žalud na štěrbinu a zatlačil.
„Áááá..ííííí!“ zakvičela, ale držela.
Čurák do ní hladce zajel až po kořen. Její sevření bylo úžasné, jen to zkracovalo výdrž. Midori mi hned šla naproti. Jak klečela, tak její miniprsa se aspoň trochu prověsila, že jsem je mohl v dlaních promnout.
„Ano..ano!“ sténala a jakýkoliv dotyk na bradavkách zafungoval jako spouštěč pištivých zvuků.
Mrdal jsem ji pravidelnými pomalými přírazy. Midori se hlídala a snažila se nepištět. „Mlask, mlask, mlask,“ zněly přírazy a Midori ječela vzrušením a slastí a stále něco japonsky vykřikovala. Odpovídal jsem ji česky.
„Drž, děvko….pořádně.. tě… vojedu…a vystříkám!“ funěl jsem.
„Můžu do tebe?“ otázal jsem se a Midori kývla.
„Ano… můžeš do mě….ááhhhh…kiu..kiu!“ zase přepnula do mateřštiny a už se to ze mě valilo.
Cukavě jsem se do ní vyprazdňoval a cítil stahy jak se i Midori udělala.

Leželi jsme vedle sebe, uspokojení a šťastní.
„Jak to děláte doma?“ zeptal jsem se.
„Jinak,“ lakonicky odvětila.
„Jak jinak?“ nedal jsem se.
„Používáme různé pomůcky. Já na to ale moc nejsem. Víš, my si o těchto věcech mezi sebou moc nepovídáme. Já měla chlapce, byl můj první, ten měl spoustu různých hračiček. Největším hitem jsou teď umělé panny, které se podobají skutečným ženám. Vyznavači foot – fetišismu si zde mohou pořídit umělá lidská chodidla ve všech barvách a tvarech, s nalakovanými nehty nebo ochlupením.
Pro muže jsou rovněž atraktivní umělé panenské blány a absolutní raritu pak představují smrduté houby s otvorem na penis, který vypouští pachy připomínající pot a laciný parfém. Tyto pomůcky simulují zpocené a zapáchající ženské pohlavní orgány. To už je fakt hnus,“ celá se otřásla.
„To teda zírám!“ vydechl jsem. „Teda něco takového….“
„U nás je to běžné,“ pokrčila Midori rameny: „Ten můj mi připínal na prsa kolíčky a pouštěl do nich proud. To ho strašně vzrušovalo, když mě to bolelo. No, rozešli jsme se. Ale už se mě neptej. U vás je sex mnohem lepší. Pro ženy určitě.“
Během řeči se opět přesunula hlavou dolů a znovu mi ho začala zpracovávat do provozuschopného stavu. To ji šlo dokonale. Pevný stisk jejích úst, vypoulené oči, jak ji vyplňoval celou pusu a kmitající jazýček, to vše mi přivedlo rychlou erekci.

Odměnil jsem se jí vylízáním klína, kde jsem jazykem prosmýčil každou skulinu a polaskáním klitorisu jsem ji přivedl k orgasmu.
„Áááhhh…íííí!“ Zapištěla, roztřásla se a proud tekutiny mi zalil obličej.
Pro jistotu jsem nezkoumal, nejedná-li se o moč a radši jsem jí otvor utěsnil čurákem. Midori slastně vydechla a začala mi hned přirážet. Tentokrát jsem ji ale zvedl nohy a zapřel si je o ramena. Hned tušila, co ji čeká.
„Lúdjek, prosím, pomalu, nebo mě tím svým ocasem zabiješ!“ zračil se jí v očích strach.
„Neboj, Midori,“ zašeptal jsem a pomalu na ni nalehl.
Za jejího bolestného sténání a mého slastného vydechnutí jsem do ní pomalu vnikl až po kořen. Plně jsem ji utěsnil a vychutnával jsem si tu chvilku, než jsem se rozpohyboval v přírazech.
Midori se rozpištěla, ale mě už to bylo jedno. Mrdal jsem to mladé, pružné, snědé, hladké, asijské tělo pode mnou ve stále rychlejším a divočejším tempu. Midori mě nehty zaťala do zad a tlačila mě na sebe. Divoce jsme se líbali, vzdychali, až jsem v několika prudkých přírazech ji vystříkal posledními zbytky semene, zatímco sací reflex její pochvy vše nasál do dělohy. Snad z toho nic nebude. Padli jsme vedle sebe a okamžitě usnuli.

***

Midori, kromě pracovní náplně, jsem i svědomitě celý měsíc plnil semenem a užíval si vášnivého sexu plnými doušky. Když odjížděla, ukončili jsme to pořádnou mrdačkou. Zničili jsme postel, zaneřádili povlečení a dopřáli hotelovým hostům bezesnou noc a poslechovou účast na našem sexu.

Ač jsme si vyměnili adresy, nikdy už jsme se neviděli ani si nevolali a na nepřekonatelnou asijskou milenku už mi zbyly jen vzpomínky.
(2008)

Zobrazit za celou dobu
Zobrazit za celou dobu
5264
Zobrazit dnešní
Zobrazit dnešní
1
Navigace v seriálu<< ŠéfováStážista >>

4
Komentujte

avatar
3 Comment threads
1 Thread replies
4 Followers
 
Most reacted comment
Hottest comment thread
4 Comment authors
ShockChildeMartinTrysky Recent comment authors
  Subscribe  
nejnovější nejstarší nejlépe hodnocené
Upozornit na
Trysky
Člen

Pěkná jízda se stážistkou a ještě takhle exotickou.

Martin
Host
Martin

Pěkně rozjeté pokračování . Takový zážitek s mladou Japonkou by se mi také líbil . Jinak se zdá , že by se mohl příběh rozvíjet i po stránce profesní s vedoucí Natašou . No uvidíme co nám přinese další pokračování .😉

Childe
Člen

Takovou stážistku bych taky rád měl na starost obvzláště pokud by to byla Japonka. Shock jako vždy odvedl dobrou práci nejen na povídce, ale i na japonské stážistce 😉

Shock
Host
Shock

to je povídka přímo pro tebe, když to nevyšlo s Misao 🙂