Robin Hút z Lokšic seděl za stolem a upíjel víno ředěné vodou. Byl to urostlý čtyřicátník, rytíř a co si budeme povídat i příležitostný lapka, tak jako jiní urození rytíři na svých panstvích. Nikdy se však nesnížil k nějakému hrubému násilí, nedejbože vraždě! Kupce z vozů vypráskal bičem, k ženám z přepadených kočárů se choval galantně a většinou je nakonec ani neokradl. Nyní ale už dlouho neloupil, protože měl jiné starosti.

„Ještě víno, urozený pane?“ ozvala se sklepnice Markéta, stojící uctivě v rohu hodovního sálu, když viděla, že její pán dopil číši a mrzutě si prohlíží její dno.

Robin se otočil, jako by byl překvapen, že tam je a upřel na ni zrak, lehce zakalený alkoholem.
Markéta byla dcerou hradního purkrabího a vypomáhala jak v kuchyni, tak byla i sklepnicí a když panstvo poručilo, pomohla jim trávit čas i v loži. Byla hezká, štíhlá a svůj životní úděl snášela pokorně a dalo by se říct i vesele. Vždyť někteří poddaní na tom byli i hůř než její rodina.

„Víno vezmi do komnaty. Půjdu si odpočinout,“ zvedl se Robin od stolu a Markéta se stranou ušklíbla. Věděla, že spát rozhodně její pán nepůjde. No co, nebude to poprvé a když má dobrou náladu, bývá i něžný.

***

Robin Hút ležel na zádech a se spokojených chrochtáním sledoval kmitající dívčí hlavu v klíně. Markéta mu kouřila ocas a připravovala ho na zásun do sebe. Neměla z toho kdovíjakou radost, ale jejím úkolem bylo uspokojit pána.

Když byl ocas dostatečně tvrdý, opustil mazlivé rty a Markéta na něj pomalu nasedla.
Nalitý žalud zatlačil na pysky a ty ho pomalu přijaly.
„Áááh… ooh,“ vydechla s trochou bolesti, jak do ní vnikal velký a široký ocas. Pozvolna v ní mizel a poševní stěny vnímaly každou jeho naběhlou žílu. Když dosedla až po kořen, chvíli setrvala nehnutě a užívala si mazlivé dotyky rukou na prsech a pak pomalu začala s odsedy.

„Oh… oh,“ vyhekávala a Robin tlumeně funěl a drtil jí prsa ve svých dlaních a mezi prsty mnul tvrdé hroty bradavek.
Odsedy zrychlily, Robin sám nadhazoval pánví, ocas v ní mohutněl a pak trhavé dávky semene Markétě zalily pochvu. Tělo jí naplnila rozkoš, ale vyvrcholení to nebylo. Robin v ní zůstal zaražený ještě chvíli a pak si Markétu z těla odsunul stranou. Ta se suknicí snažila setřít vytékající čůrek semene a šťáv.

„Můžeš jít,“ ukázal ji dveře a dívka vstala a s úklonou opustila.
Robin se slastně protáhl, a tak jak byl nahý, spokojeně usnul.

***

V komnatách fraucimoru zatím Robinova manželka Magdaléna ze Světice předávala své zkušenosti dceři, vlastně dceři své zemřelé sestry, Marianně z Lazaretu. Byla to tedy její neteř, ale Magdaléna ji vychovávala již řadu let a chovala se k ní jako ke dceři.
„Musíš muži co nejdříve dát syna. Pak už budeš mít v loži pokoj,“ vykládala.
„Ale, tetinko, komorná říkala, že býti na loži s mužem přináší i slast těla,“ pípla zrudlá Marianna, ale Magdaléna zlostně stáhla obličej.
„Ta řeč necudné povětrné holky je lež! Obcování za účelem jiných věcí než zakládání potomstva je hříchem, tak si to pamatuj! Já jsem jednou takto zhřešila a bůh mi sebral možnost míti dítě. Tys nadějí, Marianno, že rod Světiců bude tebou pokračovat.“
„Jistě, tetinko,“ uklonila se pokorně dívka, ale myslela si něco jiného s rozhodnutím, že se ještě komorné musí vyptat na další podrobnosti.
Od zatrpklé a chladné tetičky se dočká jen kázání o morálce a životní úloze mladých šlechtičen, nikoli o slastech života, které se v čeledníku prý odehrávaly noc co noc.

***

Robin seděl na loži, přímo ze džbánu popíjel víno a uvažoval, jaké věno bude požadovat snoubenec Marianny z Lazaretu, mocný velmož Prokop Buben z Kůže.

Rod z Kůže měl mnohem větší panství než Lokšičtí a bylo vůbec s podivem, že projevil zájem o sňatek. Zřejmě mu učarovala krása panny Marianny, která opravdu byla věhlasná široko daleko.

Prokop Buben nebyl žádný mladík, pochoval již třetí manželku, ale na tom nezáleželo. Sňatkem s mladičkou dívkou, mohl konečně počít potomka, kterého dosud neměl a ani její rodiče by nepřišli zkrátka. Za to se ovšem předpokládalo patřičné věno, aby se ukázalo, že ani nevěsta není z nemajetným poměrů. Velmož by se tak ztrapnil před ostatními, kteří mu taktéž nabízeli svou dceru.
A to Robina Húta trápilo a nedokázalo to zahnat ani chvilkové potěšení s dívkami z čeledě.

***

„A opravdu to nebolí?“ visela Marianna na rtech komorné Anny, která jí podrobně popisovala spojení muže a ženy.
„Poprvé trochu ano, ale je-li muž zkušený a to, urozená panno, váš snoubenec jistě je, by to nemělo být překážkou pro další… ehm… potěšení.“
„A jak se… muži… rozkoš… dělá… ústy?“ zajímala se dál dívka o milostné záležitosti, o nichž cosi už někde zaslechla.

Komorná Anna trochu zrudla, ale vše poctivě Marianně vypověděla.
Sama kouřila ocasy jen výjimečně a zuřivě se bránila přijmout sémě do úst, ale jinak onu techniku uspokojení znala.

Pak ji Marianna propustila a když osaměla, poodešla k oknu a zamyšleně hleděla ven. Cítila vzrušení a chvění, malá ňadra se jí dmula a měla podivnou nutkavou touhu.
Její snoubenec se jí moc nelíbil, ale co mohla dělat? O tom rozhodovala její tetinka. Ale panenství bylo jen její, jen její… a komu ho odevzdá, to si rozhodne ona sama! Tak!

***

„Strýčku, mohu dál?“ ozvalo se za dveřmi, ale dvojice na lůžku nic nevnímala.
Robin právě plenil klín komorné Anny a rozhodně měl příjemnější starosti, než návštěvu neteře Marianny.

Dívka klečela na všech čtyřech a sténala pod rukama, které jí masírovaly kopečky prsou, vznášela se na vlnách slasti a rytmicky projíždějící ocas ji naplňoval stoupající rozkoší.
Robin ho do ní mlaskavě zarážel po kořen, až z ní tekly šťávy se silou vodopádu.

Anna se zmítala, vzdychala, zcela oddána hradnímu pánu a jeho ocasu. Bylo to neskutečná slast, že málem upadla do mdlob. Ocas se jí třel těmi nejcitlivějšími místy.
„Och… aaah,“ vyrážela v nastupujícím vrcholu.
„Už… budu,“ odpovídal jí Robin.
„Ano… ano… áááááh,“ zavyla Anna tak hlasitě, až se venku stojící Marianna ulekla.
„Jooo… ooh,“ doprovodil ji Robin a mocnými proudy semene jí zkrápěl dělohu.

Marianna se dovtípila, co se tam děje, rychle se vytratila a mezi nohama cítila podivnou horkost a vlhko.

***

Návštěva Marianny u Robina se konala po večerním jídle.
Čeleď měla volno, Magdaléna ze Světice dlela na modlitbách v hradní kapli, takže měli klid k hovoru.

„Já Prokopa Bubna z Kůže nechci,“ vyhrkla Marianna vzdorně.
„O tom ty nerozhoduješ,“ lakonicky odvětil Robin, ale pak chápavě vzdychl. I on si bral Magdalénu na přání rodičů a nikdy se do ní nezamiloval. Magdaléna mu poskytla lože jen pro otěhotnění a pak už ho k sobě nepustila. Jenže dítě se narodilo mrtvé a ona navíc ztratila možnost znovu obtěžkat. Tím jejich manželství v podstatě skončilo. Ještě, že se ujala výchovy Marianny po jejích zemřelých rodičích, a v podstatě ji vzala za dceru.

„Já vím,“ souhlasila Marianna smutně. „Ale mám ještě jiný problém.“
„Ano? Poslouchám.“
„Jsem čistá a… ehm… nemám žádné zkušenosti… ee… potřebovala bych… se… tomu… naučit,“ špitala a nervózně těkala očima po komnatě.

Robin chvilku vstřebával její slova, než dokázal odpovědět.
„Chápu-li to dobře… chceš to snad ode mne?“
„Ano, strýčku. Jsi mi libější, když to bude poprvé, než velmož Buben, již starý muž,“ přitakala Marianna, zrudlá až po uši.
„Ale jestli se to zjistí, propadneme peklu, jsi s tím srozuměna?“
„V peklo nevěřím a jistě to utajíme. Chci to poprvé… zažít s tebou.“

Robin si uvědomil, že Marianna již dospěla a změnila se v krásnou mladou dívku, která chce být milována a lásku i rozdávat. Proč by se tomu měl bránit, když to sama chce a žádá?
Dohodli se rychle a přísahu stvrdili polibkem. Pro Mariannu to byl první vášnivý polibek, kdy ji trochu vyděsil jeho jazyk pronikající jí do úst, ale ráda se tomu přizpůsobila a velmi se jí to líbilo.

***

Dva dny před příjezdem Prokopa Bubna z Kůže se konala utajená schůzka Robina Húta s Mariannou.
Když Magdaléna vyrážela do trhu v městečku, Marianna se vymluvila na lehkou nevolnost a pak již zapadly dveře Robinovi komnaty a byla zastrčena závora, aby nemohli být vyrušeni.
Komorná Anna, hlídající na chodbě, měla dané instrukce, co a jak v případě nebezpečí dělat.

Robin přistoupil ke chvějící se Marianně. Přeci jen to byla panna a když se její chvíle proměny v ženu přiblížila, byla trochu vyděšená.
Sevřel ji v náručí a sám jí uvolňoval šněrování šatů. Činil tam pomalu a něžnými polibky tlumil její strach.

Když jí šaty se zašustěním sjely na zem a ona byla nahá, Robin ji v náručí donesl k loži a zatímco ona se rychle schovala pod pokrývkou, on se svlékl a nahý k ní přilehl.
„Netřeba se stydět. Jsi krásná,“ shrnul z ní pokrývku a kochal se jejími tvary.
Marianna se pokusila o úsměv, ale obavy v ní stále převažovaly.

„Anna říkala… že to bolí,“ vysvětlovala, ale Robin jen mávl rukou.
„Znám způsob, jak tomu předejít. Nic ale nedělej,“ a v polibcích jí jel po těle dolů až do klína.

Tohle ale není možné… o tomto mi nikdo neřekl, uvažovala Marianna, když vtom ucítila dotyk jazyka na pyscích a tělem jí projel mrazivý pocit rozkoše.
„Ááách,“ vydralo se jí z úst a kmitání jazyka zesílilo a pohybovalo se v celém klíně.
Cítila, jak se celá otevírá a sama podvědomě roztahovala nohy a přála si, aby to nikdy neskončilo. Tělem jí projížděla jedna vlna slasti za druhou. Tohle nikdy nezažila.

Robin jí rejdil v klíně zarostlém světlými hnědými chloupky a vnímal, že teď je ta správná chvíle. Dívka byla již otevřená a připravená.
Vzrušením měl ptáka tvrdého jako kámen a naběhlý žalud trčel výhružně dopředu.
Marianna, zaujatá svou rozkoší, zprvu nevnímala počáteční pronik a tlak v klíně, až teprve, když ocas dosáhl jisté hloubky, vyjekla bolestí.
„Ach… ne… strýčku… to… bolí… ne… ne… neeee… oááááhhh,“ snažila se Robina odstrčit, ale ten prudce přirazil a projel její nevinností až na dno panenské pochvy.
Marianna cítila bodnutí a vniknutí něčeho velkého do jejího těla.
Nebylo to ale tak nepříjemné, jak se obávala.
Robin v ní zůstal zaražený a čekal, až si na něj v sobě zvykne. Poté ho pomalu vysunul a přirazil a zas a zas a začal zrychlovat rytmickými pohyby.

Marianna to přijala sténáním a vzdechy, pozvolna se měnícími na slastné. Robin neopomněl líbat a polaskat jí prsa, což zvyšovalo její slast a rozkoš do nebetyčných výšin.
Výstřik semene už ale neprovedl do jejího těla, ale na břicho. Povadající úd měl se stopami krve, také stehna dívky a klín byly znečistěné panenskou krví.

Robin vstal a nalil oběma pohár vína. Marianna se s díky napila a špitla, že mu moc děkuje.
Ten s úsměvem přikývl a s pohledem na její krásné nahé tělo se začal zaobírat necudnými myšlenkami a vnímal jak mu ocas e pozvolna napřimuje.

„Buch, buch, buch,“ zaznělo náhle od dveří.
Bylo to smluvené znamení komorné Anny. Robin otevřel a vyhlédl ven.
„Urozená paní Magdaléna již se vrací a přichází do paláce,“ vyhrkla Anna překotně.
„Dobrá. Běž a připrav koupel pro Mariannu,“ kývl Robin a zavřel dveře.
Marianna se rychle přioděla a na odchodu ho políbila vášnivě na ústa.

***

Dostaveníčko se ztrátou panenství zůstalo úspěšně utajeno a paní Magdaléna dál nerušeně chystala svatbu své mladé schovanky.

Dalšího dne se na hrad dostavil velmož Prokop Buben z Kůže.
Neotesaně vypadající hřmotný muž zvyklý neustále rozkazovat, začal nevybíravými slovy hned plísnit hradní čeleď, až do toho vstoupil sám Robin Hút.
„Vítej, urozený pane, na mém hradě a kroť svou prchlivost, ať tě mohu považovat za vítaného hosta.“
Prokop Buben zmlkl, hodil otěže podkonímu a šel se s pánem hradu přivítat.

„Omluv starého muže. Jsem už takový…“ zahučel a oba muži se dle tradice přátelsky objali.
Pak vstoupili do paláce.
Celé to divadlo spatra nenápadně sledovala Marianna a oči měla zalité slzami.

***

„Nuže?“ otázal se prostě Prokop, když si zavdali vína na přivítanou.
„Celé panství obdrží až po naší smrti,“ začal pomalu Robin a Prokop se ušklíbl.
„To už budu pod drnem i já.“
„Tři vsi při hranici panství se vším ostatním a truhlici poctivých grošů,“ nedal se Robin vyvést z klidu a vyslovil svou představu věna.
„Podívej se, Robine Húte z Klokšič, či ze které jsi Zlámané Lhoty. Já jsem si sem nepřijel pro almužnu, jako nějakej zeman, kterému čouhá sláma z bot! Co nabízíš je směšné, až se cítím uražen!
Pravda, ta dívka má něco do sebe, ale to nestačí. Chcete ji vdát? Prosím. Ale něco za něco. Tak to tak chápej, ano?“
Prokop vstal prudce od stolu. „Jdu si odpočinout. Pošli pak za mnou nějakou holku s vínem a přemýšlej, co nabídneš. Jinak zítra odjedu bez dohody. Jasné?“
„Jistě, Prokope, přehodnotím svou nabídku,“ zamumlal Robin a to už se hosta ujal purkrabí Kotek, aby mu ukázal komnatu.

„Ksakru,“ vztekle vykřikl Robin, když osaměl a pak si zavolal sklepnici Markétu a měl s ní delší rozhovor.

***

Prokop Buben z Kůže si odepjal opasek s mečem a znaveně usedl do zdobně vyřezávaného křesla.
Komnata byla vkusně vybavena, ale to ho nezajímalo. Byl starý muž a takových viděl už spoustu. Věděl, že Robin mu nemá moc co nabídnout, než tu krasavici, která jediná snad dokáže přivést mu na svět dědice.
Majetek a věno ho zas tak nezajímalo, byl bohatý dost, ale nechtěl, aby s ním vytírali zem. On je tu pán.

Uprostřed myšlenek ho vyrušila sklepnice se dvěma džbánky v ruce.
„Urozený pane, přál jste si donést víno. Mohu nabídnout bílé rýnské nebo červené burgundské. Či mám donést jiné… domácí… z českých vinic.“
„Nalej červené, ať ochutnám. Též mám ve sklepích burgundské…hmm… polk… dobré… vskutku z Burgundska… A vůbec. Pojď a pomoz mi stáhnout halenu… táák,“
Prokop mluvil a mluvil, až mu náhle Markéta seděla na klíně.
„Ale… ale… vlaštovičko… tys nějaká ochočená,“ vrněl jako starý kocour, když neviděl v její tváři rozpaky.
„Jsem pánům vždy k službám,“ odvětila Markéta poslušně.
„Opravdu? I lože zahříváš v chladných nocích?“

Markéta neodpověděla a snažila se vstát, jenže Prokopovi už svítily oči vášní.
„I já už potřebuji nějaké to tělo k zahřátí, tak konej svou povinnost,“ vstal a vedl dívku k loži, kde si pomalu začala rozvazovat šněrování šatů.

***

„Áááh… oooh,“ tlumeně vzdychala a sténala Marianna a zpocený Robin jí zezadu plenil kundičku.
Dívka zažívala slast ze tření v novém směru a ani jí nevadilo, že souloží ve zvířecí pozici, která byla považována za zvrácenou.

To bylo tak. Marianna přišla za strýčkem o radu, jak a kdy se s urozeným budoucím manželem setká a Robin ji uchopil za ruku, odvedl do své komnaty, kde ji opřel o stůl, vyhrnul suknici a jal se jí šukat.
Marianna se nijak tomu nebránila, ráda se strýci oddala a původní záměr její návštěvy tak nabyl jiného významu.
„Seš nádherná… jako tvá matka… taky byla… radost ji… píchat,“ funěl Robin opojeně, držel dívku v pase a zarážel tvrdý ocas mezi pevné bělostné polokoule jejího zadečku.
Ta ho naštěstí nevnímala, protože byla zalita slastnými pocity a dávala nahlas najevo svou rozkoš hekáním: „Ah… ah… ooh… aah…“
„Nebudeš Prokopova… budeš moje… jen moje,“ vyrážel v nastávajícím vrcholu Robin, naposledy přirazil a husté semeno tentokrát skončilo v jejím těle.
„Ano… ano… jen tvojee… éééé… ooooch,“ zareagovala Marianna a v sobě zaražený, stříkající ocas ji vynesl na vrchol nejvyšší.
Podlomily se jí nohy, ale naštěstí jak břichem ležela na stole a na sobě nalehlého Robina, nesesula se k zemi.

Ještě dlouho na sobě takto leželi, než vstali a urovnali si šaty.
„Budeš má, to ti slibuji,“ řekl Robin a pevně ji k sobě přivinul.
„Jak to chceš udělat?“ zajímalo dívku, která pochopitelně neviděla jinou cestu, než si Prokopa Bubna vzít.
„To je moje věc. Jen mi věř,“ pevně ji políbil a opustil komnatu.

O nějakou chvíli později se chodbou rozlehl zoufalý křik o pomoc.

***

Prokop ležel mezi roztaženýma nohama Markéty a zkušeným lízáním jí přivodil již druhé vyvrcholení. Dívka kvílivě sténala, pohazovala tělem a tekla jak rozvodněná řeka.
To se Prokopovi líbilo a sál její šťávy plnými doušky. Chutnala skvěle. Problém však byl s jeho erekcí. Proto také stále dívku lízal a doufal, že se mu povadlý ocas ztopoří. Doposud to tak jakžtakž fungovalo. Teď nic.

Markéta už byla hotová, ale protože ji dosud neoblažil ocasem, optala se, zda mu může nějak pomoci.
„Nevím, děvče, můžeš to zkusit,“ vzdychl Prokop odevzdaně, ulehl a vystavil jejímu zraku ochablou vrásčitou žížalu.

Markétě se starý muž nelíbil, ale měla jasné instrukce co dělat a svůj úkol hodlala splnit.
Začala mu ho žužlat a sát, olizovat i zkusmo honit. Přitom mu mnula i svěšené koule, což Prokop doprovázel spokojeným mručením. Když mu prsty zajela na rýhu k zadku a masírovala ho tam, vyjekl a bylo cítit, jak mu ocas pomalu roste a tuhne. Masáž tedy slavila úspěch.
Markéta věděla, co mužům dělá dobře a znala i další praktiky, ale to jen pokud by oba prošli lázní, jinak to považovala za nečisté.

Prokop sám byl překvapen, jakého úspěchu dívka dosáhla a cítil tuhost a pevnost svého ocasu, zas po dlouhé době. Markéta svírala ocas u kořene a hleděla mu do očí.
„Vše zařídím, urozený pane,“ a vyšvihla se na něj a ocas si sama zavedla do sebe. Dosedla a hned začala s odsedy. Prokop nelenil a zaobíral se jejími vnadami.
Dívka nabírala rychlost a také na muže nalehla. Její prsa mu přikryla obličej, což bylo příjemné jen do chvíle, kdy se potřeboval nadechnout. Snažil se dívku odstrčit, ale ta zesílila tlak a také stále rychleji pohybovala pánví na ocase. Prokop zalapal po dechu a bylo mu i těžko u srdce. Byl přece jen starý muž a tohle bylo moc rychlé a divoké milování.
„Chrrr… grrr… gmmm,“ chroptěl tlumeně pod zátěží plných prsů a rukama bezmocně lapal do vzduchu.
„Dělej, dědku, dělej,“ šeptala Markéta a zvýšila odsedy na maximum. Sama se ale nehodlala udělat, zato jeho, byla rozhodnuta… dodělat!

S Prokopem se točil svět. Nevnímal slastné pocity v klíně, nevnímal krásu a měkkost dívčích prsů… chtěl jen dýchat a nemohl. Srdce mu divoce bušilo, až se mu náhle sevřelo strašnou bolestí a křečí.
Vypjal tělo a ještě jednou a bylo to naposled. Zvadl a znehybněl.
Markéta zjistila, až po chvíli, že něco je jinak, zastavila šukání a zvedla se. Prokop měl tvář hrůzně zkřivenou smrtelnou křečí. Markéta sesedla a v hrůze vyběhla na chodbu a dala se do zděšeného křiku o pomoc.

***

Urozený pán Prokop Buben z Kůže byl ohledán, konstatována smrt, asi mrtvice a uložen v hradní kapli, než bude křesťansky pohřben. Zároveň byl vyslán posel do jeho panství se zprávou o skonu jejich pána.

***

„To se nám ty zásnuby příliš nevyvedly,“ řekl Robin zakaboněné Magdaléně.
Ta nemohla pochopit, jak velmož Prokop Buben mohl… opravdu mohl… si užívat s nějakou poddanou… a zrovna v tak slavný den, kdy měl přijmout ruku krásné panny Marianny… Ti muži opravdu nestojí za nic a přemýšlejí jen svým moudím. Cítila se celou záležitostí pošpiněná a zneuctěná, že on…. urozený rytíř… vráží svůj… úd… do nějaké holky z čeledě.

„Dám tu děvku popravit!“ řekla temně, když dospěla v úvahách k přesvědčení, že ho Markéta svedla.
„Tak to prrr, má drahá!“ zarazil ji Robin. „Já jsem tu snad pán. Markéta jen konala, k čemu ji přinutil. Alespoň tak to tvrdila.“
„Abys ty ji nechránil! Neměl jsi ji taky náhodou někdy v loži?“ opáčila Magdaléna podezíravě. „To je její tvrzení, ale ona k tomu mohla zavdat příčinu! Podívej se, jak se necudně nakrucuje a nabízí se… Je to děvka!“

Robin pokrčil rameny a myslel si své. Popravit ji nenechá a naopak jí dá pár zlaťáků, zaslouží si je.

***

„Přinesla jsem víno, na vaše přání, urozený pane,“ uctivě se Markéta uklonila a džbánem položila na stůl.
„Posaď se,“ vyzval ji Robin, sám sedící v křesle a pokynul do křesla naproti.
Markéta si plaše sedla a ruce svěsila do klína. Vypadala tak nevinně a křehce.

„To byla dobrá práce,“ začal zpříma a Markéta zrudla. „Jak jsi to dokázala?“
„Urozený pán Prokop byl starší muž a… neměl… ehm… výdrž a jaksi… při… konání… omdlel,“ špitala Markéta nervózně.
„Spíš mu puklo srdce,“ konstatoval Robin s úšklebkem. „Zasloužíš si odměnu. Ale až za chvíli,“ a uvolnil si ocas z nohavic a Markéta se k němu přesunula, poklekla a začala mu tuhnoucí úd sát.
Zručně se ho chopila a rytmické pohyby hlavou a pouštění si ocasu hluboko do úst brzy slavily úspěch a Robin vstal, dívku postrčil k loži, kde se natáhla. Vyhrnula si sukni k pasu a táhle vzdychla nad pronikem do těla.
„Áááhh… pane… jste veliký… pomaluuu… úúh.“
Robin se ale dál tlačil do stažené pochvy a tato těsnost mu krásně masírovala ptáka.
Markéta vlhla jen pomalu a pro ni byl pronik nepříjemný až bolestivý. Přesto vzdychala slastně, aby pánovi udělala radost. Robin však zatím nepřirážel a jemně jí okusoval bradavky na prsou, když jí uvolnil šněrování košilky a to se jí líbilo. Na prsa byla vůbec citlivá a rozkoš jí dělalo jakékoliv dráždění. I tahání, mačkání až skoro hrubé, jí přinášelo slastné okamžiky.
Robin jí začal i vášnivě líbat a ocasem dosáhl dna pochvy, která konečně začala pouštět šťávy.

Následné chvíle byly souhrou dvou vzájemně si přirážejících těl, vzdechů a sténání a slastných prožitků a rozkoše. Robin ji projížděl strojovými pohyby po celé délce ocasu a silné tření v obou vyvolávalo intenzívní slast stoupající k nebi.
„Ano… ano… áách,“ vzdychala Markéta a Robin jen funěl a soustředěně ji mrdal ve zrychlujícím tempu.
„Jo… jo… jooooh,“ přirazil naposled a trhavě se do ní vyprazdňoval.
Proudy semene nasávané do dělohy přivedly dívku též k vyvrcholení a jak ještě netušila, i k otěhotnění.

Když pána uspokojila a měla se k odchodu, sáhl ještě Robin do truhlice a podal jí měšec.
„Za tvé služby,“ jen podotkl a dívku s radostí rozzářeným obličejem, propustil.

Pak začal chodit po komnatě a nad něčím usilovně přemýšlel.

***

Pozdě večer zašel Robin k Magdaléně se dvěma džbánky vína.
Manželka ho přijala vřele, neboť měli o čem hovořit, a tak pili, a přemítali, co z toho všeho vzejde a jak nyní Mariannu provdají a za koho.

Asi o hodinu později, ale náhle Magdaléna sebou začala trhat, celé tělo se jí zkroutilo a z úst ji vycházelo jen táhlé chrčení, které pozvolna sláblo, až zcela ustalo.
Jed ve víně působil okamžitě a spolehlivě.
„Amen,“ řekl Robin klidným hlasem, zavřel ženě víčka a uložil ji na lože. Džbán s otráveným vínem vyhodil z okna, kde se na skalním útesu roztříštil na tisíc kusů a vše spláchla řeka.
„Je mi líto, ale muselo to být, drahá,“ promluvil tiše k mrtvému tělu a odešel do své komnaty.

***

Komorná ráno objevila tělo své paní, ztropila povyk a pak už byl celý hrad na nohou.
Robin hrál zdrceného muže, Marianna zase plakala nad ztrátou tetinky, kterou brala za svou matku.
Až když si Robin s Mariannou v klidu pohovořil, dívka se pak už tvářila klidněji.

Robin v dalších dnech učinil ještě další různá opatření, než se skon paní Magdalény dostal dál do širokého povědomi poddaných na celém panství.

***

Někdy bývá světská spravedlnost krátká. Nikdo neodhalil podlý zločin, neboť podplacený ranhojič označil příčinu jejího skonu za přirozenou smrt, a tak se nic nevyšetřovalo. Urozená paní Magdaléna za Světice byla se všemi poctami uložena do rodinné hrobky.

Robin si po roce povinného vdovství vzal za ženu svou neteř Mariannu a zplodil s ní tři děti. Žili spolu šťastně ještě mnoho let a až zazvonil umíráčku zvonec, byl Robina Húta konec.

4.6 25 votes
Hodnocení povídky
Subscribe
Upozornit na
guest
2 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments
Junior

Opět skvělý výlet do historie. Už jsem se bál, že po tom co Marianě říkal, že je to s ní stejné jako s její matkou přijdeš s incestem. Ale to by v historii taky nebylo nic nového. 🙂

Shock

Jednak se omlouvám, že vycházím takhle rychle po sobě, ale řazení povídek na sklo neovlivním a incestu se vyhýbám, po špatných zkušenostech s mým stylem psaní. Něco „incestního“ už sice mám v šuplíku, ale vydám to až později. Jinak tohle je povídka stylu – mám jména, tak vymýšlím příběh…. a historie mě docela baví.