Toto je 1 díl z 1 v seriálu Šrajtofle

“Ahoj Vlasto. Vlastiino!” zaznělo ode dveří huronským hlasem.
Podsaditý, širokoramenatý mladý muž s kulatou hlavou porostlou
dlouhým vlasem(což v této krajině a v tomto čase znamenalo, že
není v područí zvyků, mravů a konvence vůbec), tak trochu
připomínající medvěda se objevil ve výplni otevřených dveří.

Bodrý úsměv, rozzářené modré oči, srdečnost vybočující z normálu a malinké, nepatrné zavrávorání.
“No těpic,”odvětila na hlasitý pozdrav mladá, něžná, kaštanová dívčina, otáčející se právě kolem hrnců a přípravy jídel.
Jemná látka, těsně přiléhavých zapínacích šatů, dávala vyniknout plnoštíhlé postavě. Úsměv, oči a ta malá zrada stability příchozího vydalo za sáhodlouhé povídání.

“Tak tě Pepo vítám doma, je sice pozdě, ale zato jsi pořádně vzatý. To si říkáš chlap, že něco vydržíš!?” zaznělo sarkasticky.
Její zrak padl na objemnou tašku, která málem nakláněla jeho postavu k zemi.
“Odlehči si, ať se neztrháš a nesklátíš v tak zralém věku.”
Plnost tašky odstranila všechny ostré reakce na jeho příchod.
Lahve a balíčky, které z tašky vyčnívaly, ukazovaly, že se Pepa plácl přes kapsu.
Ten se nemohl vynadívat na mladou ženu, jejíž úsměv a k tomu sluníčko ozářilo křivky těla, tak vábné, rafinovaně šatem zdůrazněné.
V koutečku zavadil zrakem o dvě sklenky a skoro vypitou láhev ženského likéru.
“Jak vidím, tak jsi taky nezahálela. Všechna čest stranou, vidět to na tobě není. Dokonce bych řekl, že ti to prospívá.”
Jeho zrak spočinul na lákavých oblinách. Kruci, blesklo mu hříšně hlavou, ona snad přes prsa dohoní i naši kantýnskou.
“Kdopak ti s tím pomáhal? To Eva? Už je doma?”
“Ne,” odsekla s jemným podrážděním. “Byl tady kominík, když jsem mu řekla, že máš každou chvilku přijít, odešel i s nádobíčkem.”
“Hele, jo, von ti snad chtěl vymetat komín! To bych ho chtěl vidět. A měl alespoň řádný nádobí!?” odpálkoval dvojsmyslně.

“Ježíši Kriste!” zahořekovala na oko Vlasta. “To jsem si dala. Říci to teď a tobě. Myslíš taky na něco jiného, než na to?”
“Rád bych tě uspokojil, ale víš, že si nyní nevzpomenu,” odvětil s úsměvem a přezouval se, aby ji mohl obejmout a polaskat.

V té příjemné chvilce, kdy jeho ruka vychutnávala to, co oči již obdivovaly, se dozvěděl, že zde opravdu už byla jeho příbuzná Eva, bydlící o poschodí výš v jejich rodinném domku a že na něho čekala, aby mu pogratulovala.
“Vždyť víš jak se na tebe těší. Nějak moc na tebe trpí?!” dodávala s úsměvem.
“Děvče, kdybys věděla co nesu, tak by ses na mne těšila snad taky, když už netoužíš po tom co ti vždy dělalo náramně dobře.”
“Vždyť to víš, že pořád…,” odpověděla mu skoro šeptem do klopy kabátu, k němuž si ji přitiskl.

Taška byla vyprázdněna. Pepa se rychle převlékl. Nová láhev koňaku na stole pomalu ubývala, když se seshora ozval výkřik.
“Vlastó!”
Oba se na sebe podívali.
“Eva se koupe,” zareagovala Vlasta.
“Půjdu se tam podívat,” vstával Pepa.
“Jen počkej, abys mi tam neoslepl. Zjistím o co jde.”

Vyschlo mu v krku, při představě, že by se mu mohlo naskytnout to, od čeho by mohl oslepnout.
Eva byla parádní kus ženský. Jistě by takový strach o jeho oči neměla. Dlouho u nich nebydlela, ale zato si spolu rozuměli báječně.

Vlasta se vrátila za chvilku promáčená na kůži.
“Budeš se tam muset na to podívat. Zřejmě, jak byla po pití v ráži, vzala víc za kohoutek. Ostatně toho moc nepotřeboval. Teď jí nejde zavřít horká sprcha. Je to tam mrňavý. Nemůže se z toho vymotat.”

Pepa do sebe hodil zbytek koňaku ve sklence a rychle odběhl. V koupelně byla potopa. Eva, osmnáctiletá, půvabná nejen mládím značně vyspělá se tiskla ke stěně.
Byla celou situací tak rozrušena,aniž si neuvědomila jak ohrožuje Pepovy oči. Osuška, do níž byla provizorně zahalena a která měla chránit její tělo před zrakem cizí osoby, byla moc neposlušná a Eva příliš zaujata tekoucí sprchou.
Pepa bleskově odhadl situaci.
Rychle svlékl košili, shodil kalhoty pod nimiž měl ještě slipy a odvážně se sehnul přes proud vody pro padlý kohoutek.
Provizorní nasazení a zavření vody bylo dílem okamžiku.
Eva se provinile krčila v koutku s očima vytřeštěnýma na jeho, nyní již promáčené, nic nekryjící spodky. Dávaly příliš zřetelně  najevo, že mu její nedostatečně zahalená postava, se zrůžovělou rozpařenou pokožkou na oblých stehnech a růžky vykukujících bradavek, osuškou utiskovaných prsů, vůbec nedopřává klidu.

“Kdybych ty promáčené slipy neměl, bylo by to asi jedno.”
Podíval se na ni tázavě a na její rozevřené oči. S omluvným úsměvem dodal: “Kdybych si je dal hned dolů možná, že bych udělal líp. Teď by nebyly mokré. Takhle to je stejné. Ne?”
Kývla na pochopení a souhlas.
Obličej se mu rozjasnil porozuměním. Po tváři mu stékaly kapky vody.
“Tumáš,otři se.” Ruka Evy nabízela osušku, která ji dosud halila.
“Nevím proč bych se nyní, před tebou, měla stydět.”

Mokré slipy neudržely to co se pod nimi probouzelo. Venuše byla proti ní nevyvinutá puberťačka ukrývající svůj klín rádoby cudným pohybem ruky. Kdoví co k tomu odvážnému rozhodnutí Evu přimělo, zda alkohol, rozpařené tělo, nebo pohled na nic nezakrývající mokré slipy, na jeho rostoucí penis.
“Holka ty jsi pěkná,” vyjelo bezprostředně z muže, “když je to tak, tak bych si mohl ty gatě taky vyždímat, nebo si bude Vlasta myslet, že jsem se s tebou vykoupal. A.. to by byl průšvih.., to jistě chápeš.”
“Jo, dovedu si představit,” řekla Eva duchem jinde.

V tu chvíli slipy opouštěly své původní místo a jejich majitel stál před ní, tak jak byl stvořen, v chlapské nefalšované podobě.
Polkla na sucho. Vyprahlo ji. Byla to krátká, pro oba dráždivá episoda při níž si porozuměli jako nikdy před tím.
Kohoutek byl opraven, Eva převléknuta, když se před tím otřela do sucha. Neoslepli, ale oči si přišly na své.

Eva si uvědomila, že chtěla Pepovi koupit něco k pití na oslavu, ale že nemá drobné. Co by Pepa pro ní, v této chvilce přátelského spiknutí obou neudělal.
Dnes měl peněz jako želez, jako šlupek. Bral odměny, podíly a kdoví co ještě. Taky byla v práci grandiosní oslava, tolik pitiva.

Vlasta byla čekáním znepokojena, když uslyšela jeho hlas”: “Vlasti, v tašce je moje šrajtofle, nelekni se jak je naditá. Dej z ní Evě nějaké drobné, potřebuje rozměnit. Já to tady dorazím.”

Eva přicupitala dolů rozpálená v rozkošném župánku, zatím co Vlasta bezradně prohledávala nákupní tašku a šaty Pepy. Po prkenici ani vidu.
Rozhostilo se ticho do něhož přišel halasně Pepa.
“Tak děvčata, dáme si něco dobrého, výběr je zde jako ve Frýšopu.”(Freeshop-bezcelní prodej-letiště, lodě )
Ruka mávla širokým gestem na stůl, kde byl rozložen nákup. V dalším pokračování ho zarazily napjaté výrazy tváří obou žen.
Něco zde nehrálo.

“Co je? To jsi se lekla těch peněz? To víš dělám pořádně, tak pořádně beru. Dnes byl Mikuláš ve formě.”
Chlapské sebevědomí podporované alkoholem jelo. Výstražný signál byl slabý.
“Nic nemáš! Žádnou šrajtofli! Žádné peníze! Bůhví kam jsi je dal! Možná žes zase platil za kamarády!”
Hlas Vlasty nabýval na ostrosti, síle a dramatičnosti přednesu.
“Cože! Co to tady vykřikuješ!” vypálil ostře Pepa. Na tenhle tón byl alergický.
Co to do ní vjelo!? Eva rychle pochopila, že je tu nyní nevhodná.

“To nic, však je najdete. Možná, že budou mít v krámu drobné. Půjdu raději než zavřou.”
Vlasta si stačila v rychlosti změřit její župánek odhalující víc než se jí nyní zdálo přijatelné.
Normálně by jí to nevadilo.
Takhle prohodila: “Ještě, že zde nechodí před tebou nahatá.”
Z očí ji začala metat malá blýšťata.
Pepa je zaregistroval opožděně. Vybafnul to co si opravdu myslel:
“Ono by to nebylo nic špatnýho, pěkná je, tak co?”
“Jó, to je hezký, takže každá ženská, když je pěkná, může chodit nahatá před chlapama. To si nechám líbit. Já jsem, jak říkáš, taky k nakousnutí. Víš co? Až sem přijde první, trochu slušný chlap tak mu dopřeju podívanou, jak jsem pěkná.”

Bouřka byla na spadnutí.
“Nejdřív bych ale chtěla vidět ty peníze. Kde je máš, nebo do které hospody, nebo hospodské jsi je vrazil!?”
“Heleď, nehraj si se mnou. Na podobné fóry nemám náladu. Kam jsi je dala? Copak je chci rozhazovat! Nedělej divadlo!”
No, to bylo na Vlastu moc.
“Kdo zde hraje divadlo? Jestli máš vedlejší výdaje, které nemůžeš vysvětlit, tak to nesvaluj na druhé!…Vtom bude jistě nějaká coura..!”

Jeden přestal věřit druhému. Alkohol nebyl vhodným doplňkem jejich vášnivého sporu.

Zobrazit za celou dobu
Zobrazit za celou dobu
1759
Zobrazit dnešní
Zobrazit dnešní
3

2 thoughts on “Šrajtofle 01”

  1. Na začátek se to pěkně rozjíždí . Jsem zvědav jak to bude pokračovat po manželské bouřce . Vypadá to , že si Eva dá říci .

  2. Nenápadný začátek. Eva nadržená, Pepa rozjetý alkoholem a Vlasta trošku od obojího. Pokud se to přečte s návazností druhého dílu, tak je to ještě víc zajímavější.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *