Toto je 2 díl z 2 v seriálu Smolný den

Dalších 18 dní proběhlo ve stávajícím rytmu volna a pracovní činnosti večer. Někdy to šlo, někdy byl večer náročný. Část mužů si potřebovala rychle ulevit s pohlednou holkou. Ti šli hned na věc, protáhli ji čurákem až na dno a po pár přírazech vytekli.
Z toho Miriam nic neměla, někdy to i bolelo, ale měla to rychle za sebou. Jiní chtěli sex se vším všudy, tedy dlouhý i s počátečním mazlením.
Když ji někdo lízal, bylo to příjemné, ale hladit a laskat někdy nesympatické muže, stálo Miriam hodně přemáhání. A stále kouřit ocasy, tvrdé, měkké, dlouhé, široké, scvrklé, žilnaté. Nezbylo ji, než si zvyknout.

Dvakrát byla Miriam pozvána na výpomoc do kuchyně, kde v pokleku musela vykouřit ocas tlustému šéfkuchaři. Tlusťoch se vyznačoval malou velikostí, která ji nečinila žádný problém, pojmout ho až ke kořenu, a tak ho důkladně sát a olizovat, že ho rychle přivedla k výstřiku. Hořké semeno pak spolkla a s plácnutím po zadku byla propuštěna.

Mezitím odešla Jane a Miriam dostala novou spolubydlící jménem Jodie, která zde byla taky na měsíc, za pokus nechat si proplatit nekrytý šek. Miriam, jako znalkyně poměrů, ji vše vysvětlila, tak jako jí tenkrát Jane, a dny běžely v zaběhlém rytmu.

***

Do konce pobytu Miriam zbývalo 8 dní, když se odpoledne šla projít do zahrady a při míjení skleníku ji zastavil zahradník. „Hej, slečno, pojďte mi pomoci,“ a Miriam poprvé udělala chybu.
„Nemám čas,“ odpověděla, a hned toho litovala. Zahradou, snad náhodou, procházela jeho excelence s partou nějakých společníků a zahradník si hned postěžoval, že mu Miriam odmítla výpomoc.
„Je to pravda, slečno Larsennová?“ otázal se Regazzo s údivem.
„Je..ale.“
„Žádné ale přece není. To bylo v dohodě, nevzpomínáte si? Budu vás muset potrestat!“
„Prosím, nedávejte mě do domečku, vaše excelence,“ zděšeně vyhrkla Miriam.
„Tak do domečku ne? Hm, pánové, co říkáte, mám být shovívavý?“ obrátil se Regazzo na doprovod.
„Snad kdyby svoji chybu ihned napravila,“ prohodil jeden ze společníků.

„Nu, slečno Miriam, napravte chybu,“ pokynul Regazzo směrem k zahradníkovi.
Miriam se otočila a zahradník seděl na lavičce se staženými kalhotami a honil si, zatím změklý, ocas.
Miriam, chtě nechtě, poklekla a začala mu ho kouřit. Ocas mu ztvrdl a délkou se jí ani nevešel do pusy. Rukou mu promnula koule a pevně sevřenými rty sála a olizovala žalud a doufala, že už se konečně udělá, když slyšela jeho zrychlený dech.
Jenže zahradník vstal, otočil si ji zády a ohnul přes kmen stromu, který tu čekal na rozřezání.
Roztáhl jí půlky zadečku a zabořil ji tvrdý ocas do klína. Miriam se pevně vzepřela a rezignovaně sebou cukala a hekala v rytmu přírazů. Pohyby se zrychlily a náhlý teplý pocit v klíně značil záplavu semene.
Je konec, vydechla si, ale než stačila vstát, do klína se jí ihned zarazil další ocas. Miriam blesklo hlavou, že to je určitě doprovod excelence. Kolik jich bylo, pět, šest?
Ocasy se v ní postupně střídaly a tvrdými přírazy a mohutnými výstřiky jí plnily dělohu semenem. Miriam jen sténala a čekala, kdy bude konec. Pak jí jeden ocas začal vnikat do zadečku.
„Oúúúú… bože.. prosíííím ne!“ zakňourala bolestně, nad bolestným pronikem, ale před obličejem se jí objevila sama excelence.
„Když takto uspokojíte i přítele Toma, váš prohřešek bude zapomenut.“
Miriam jen kývla a zatnula zuby, jak se muž do ní silou tlačil a překonával svaly konečníku. Mohutnými tlapami jí prohnětl prsa a prsty zajel mezi ochlupení klína, kde ji zkušeně mnul klitoris, což ji dělalo dobře. To už v ní byl zaražen po kořen a pomalu začal přirážet. Netrvalo dlouho, muž zachrčel a cukání v zadečku naznačilo, že ji plní střeva semenem. Pak byla Miriam volná a mohla odejít.

***

Večer si v klubu všimla podezřele známé postavy. Nemohlo být pochyb, vždyť to je soudce, co měl ten její případ!
Začalo jí svítat, jak klub získává pracovnice. Soudce odsuzuje a na hezké ženy dává tip Regazzovi.
Čeho se bála, se záhy stalo skutečností, soudce si ji vybral.
„Tak tady jste. Máte tady tu nejlepší pověst, byla by jistě škoda se o tom nepřesvědčit. Pokud se zase ovšem nepotkáme v soudní síni, hahaha,“ smál se, jakoby řekl podařený vtip.
Sotva vešli do pokojíku, soudce se na ni ihned vrhl a počínal si obzvlášť hrubě. Bolestivě ji mačkal a ohmatával jí prsa a stehna a prsty zkoumal, jestli je už dostatečně vlhká. V obrácené poloze ji lízal v klíně, zatímco kouřením mu Miriam postavila ocas.

„S tím nebude moc práce“, řekla si Miriam nad vztyčeným penisem nevelké délky i tloušťky. Muž na ni nalehl, prudce do ní vnikl a začal přirážet jak o život.
„Dělej, ty děvko, přirážej mi, dělej!“ funěl jí do obličeje.
Po chvíli přirazil, ztuhl a udělal se. Miriam mu ho pusou musela znova postavit, aby si ji mohl vzít zezadu.
Tato poloha mu mnoho nesvědčila, tak zas na ni nalehl zepředu. V záchvatu extáze ji kousal po těle a začal ji i škrtit.
Se zrychlujícími přírazy jeho tlak zesiloval a Miriam se začala dusit.
Snažila se ho setřást, ale rozdivočelý muž ji popadl za zápěstí a ruce ji rozpažil. Miriam mohla dýchat, ale vzápětí jí zas jeho ruka sevřela krk.
Miriam hmátla po lampičce na stolku a prudce ho praštila do hlavy.
Muž se na ní sesul a znehybněl. Miriam vstala a s hrůzou zjistila, že soudce je mrtvý! Nevěděla co si počít, a tak zvonkem přivolala Richchieho.

„To je, děvče, špatná věc!“ řekl, když zabalil mrtvolu do prostěradla.
„Pomoz mi pryč!“ prosila ho Miriam.
„Počkej, já se vrátím!“ řekl Richchi a odnesl mrtvolu pryč. Když se vrátil, řekl. „Utéct ti pomoct nemůžu, ale vezmi si tohle.“
Podal ji malou pistoli s tlumičem.
„Až tě excelence bude soudit, ať máš potom aspoň šanci!“ nedořekl, co tím myslí, ale Miriam to vytušila a dala se do pláče.

***

Ráno pak stanula před nepřívětivě se tvářící excelencí.
„Zklamala jste mě, slečno Larsennová. Nejdřív jste se provinila proti řádu a teď jste mi tu zabila význačného klienta!“ „Bránila jsem se, škrtil mě!“ hájila se Miriam.
„Tak? A co použít zvonek místo lampičky?“ otázala se excelence. „Prohlédl jsem si videozáznam této scény a lampičku jste použila okamžitě, bez pokusu o zazvonění! Váš pobyt tímto bude prodloužen o čas, který strávíte na převýchově. A to je pět dní. Bud teď doprovodí slečnu Larsennovou na nápravu,“ obrátil se na svého asistenta a ten pokynul „Jdeme!“ Odvedl Miriam z vily do malého domku, postaveného za řídkým lesíkem, již v zakázané zóně.

Neurvale vyhlížející chlapík vyšel ven.
„Vedeš mi maso?“ zahlaholil na příchozí.
„Tady ji máš!“ předal mu ji Bud a dodal. „A bacha je tu jen na týden!“
„Jasný! Tak pojď, kočko!“ odtušil muž a vtáhl Miriam do domku a pak do stroze vybaveného pokoje. „Tady budeš chrápat, koupelna je vedle. Jídlo ti vždycky donesu. A hlavně, žádný pánský návštěvy!“ hlasitě se rozchechtal, odešel a zamkl za sebou dveře.
Miriam pochopila, že je v pověstném domečku a pokoj slouží k jednoznačnému účelu.
Dlouho se nic nedělo, pak cvakl zámek a muž přinesl na tácu večeři.
„Dlabanec,“ řekl suše a zase odešel. Miriam něco málo pojedla.
Muž, jakoby ji pozoroval, po chvíli přišel.
„Tak, dámo,“ sedl si na postel. „Teď jste ve vězení a podléháte místnímu vězeňskému řádu. Já jsem zde ředitel. Říkejte mi třeba Jacku. Plňte příkazy a všechno bude v pohodě.“
Miriam nestačila vnímat vodopád slov a jen němě zírala, jak si muž rozepíná kalhoty a vytažený ocas si začíná honit.

„No, co koukáš? Šichta je i ve vězení! Pobyt si tu musíš odpracovat. A já mám právo první noci. Tak nečum a pěkně mi ho vykuř!“ houkl a blaženě se rozvalil na posteli.
„Já nechci!“ řekla vzdorně Miriam, aniž si uvědomila, že je v domečku, kde neplatí žádná pravidla, jak ji varovala Jane.
Muž si jen povzdechl.
„No….je mi tě líto, ale řekla sis o to! Same?“ zavolal do chodby.
Po chvíli do místnosti vešel vytáhlý hubeňour, a když vytáhl svou výbavu, Miriam hrůzou zbledla. Až u kolen se mu houpal penis dlouhý a tlustý jako hadice!

„To je Sam,“ ušklíbl se Jack. „Toho tu máme na krocení neposlušných kurev. Je to blázen, ale na píchání má smysly v pořádku, viď?“
Sam jen souhlasně zahučel a nakročil k Miriam.
„Ach bože….já udělám všechno, co chcete, ale tohle ne!“ zoufale prosila a ustupovala, až nebylo kam.
To už jí Sam popadl za rameno a strhl ji košili. Druhou rukou ji přejel obliny ňader v podprsence a Miriam s hrůzou pozorovala, jak mu ta jeho hadice tuhne a napřimuje se.
„Chezká…děfka…ty…mě líbit!“ huhňal Sam, rukou si honil obří ocas a pak Miriam povalil na postel a zbavil ji zbytku šatů. Rukou ji zajel do klína a tlačil ji dovnitř dva prsty.
„Prosím…nee!“ znovu zoufale obrátila Miriam pohled na Jacka, kterému už ztopořený penis trčel z kalhot.

„Dobrá…stačí, Same!“ zastavil ho Jack.
„Tady, slečna ti ho vyhoní, jo?“
Sam se poslušně odtáhl. Miriam tedy ručně zpracovávala Samovu hadici a pusu měla zaplněnou Jackovým ocasem, který snaživě sála.
Náhle se Sam zachvěl, žíly na ocasu mu naběhly a ze špičky penisu mu vytryskl proud semene. Mohutná dávka zasáhla Miriam přímo do obličeje a na hruď. Teklo to z něho opravdu jak z hadice a po jejím těle stékaly celé proudy bílé záplavy. Vzápětí se udělal i Jack a vyprazdňoval se jí do úst. Miriam vše spolykala, a když mu ho i očistila, muži ji konečně nechali na pokoji.
„Tak už víš, co se stane, když nebudeš poslouchat! Loni tu byla Ingrid…Taky nechtěla spolupracovat…no….odpočívá za domkem. Sam to trochu přehnal a narval ji ho tam celýho… Už se nedalo nic dělat. Jestli to taky nechceš zkusit, tak…,“ nedořekl Jack a zavřel dveře.
Miriam se schoulila ve sprše na zem a v proudu teplé vody propadla zoufalému pláči.

***

Ráno přinesl Jack snídani.
„Kafe se smetanou nebo bez?“ zeptal se  Miriam.
„Se smetanou,“ překvapeně sledovala, jak si ho Jack vyndal z kalhot.
„Tak pojď! Smetánka!“ ušklíbl se a Miriam mu ho s povzdechem začala kouřit. Semeno pak musela vyplivnout do kafe a to celé vypít.

Třetí den pobytu ji po obědě Jack oznámil.
„Dnes je návštěvní den, tak se připrav. Dneska asi bude nával!“
Miriam pochopila, co ji čeká a propadla naprosté apatii.
Navečer se zvenku ozval hlahol mnoha mužských hlasů a zanedlouho se otevřely dveře a vešel první muž. Miriam v něm poznala jednoho ze strážců.
„Ahoj, kočko. Konečně jsem se dočkal. Na tebe mám opravdu velkou chuť.“
Bez velkých obstrukcí ji povalil na záda, tvrdě jí ho tam vrazil a hned prudce přirážel. Miriam bolestně sténala, ale muž se nenechal rušit, vystříkal ji semenem a nechal si ho očistit pusou.
Sotva odešel, vešel dovnitř další a pak další…..
Bylo jich celkem osm. U posledního už Miriam apaticky ležela s rozevřenými stehny se stopami semene jeho předchůdců, což ovšem muži nijak nevadilo a tvrdě ho do ní zarážel, jako všichni před ním.
„Jsi fajn kurva,“ řekl na odchodu. „Povím to chlapům ze vsi a složíme se na tebe. Takovou kost jsme už dlouho neměli.“ Miriam cítila, že další dny tu už nevydrží, nebo se zblázní. Vytáhla z úkrytu pistoli od Richchieho a rozhodla se k zoufalému činu.

***

A tak když ji Jack dalšího dne přinesl večeři, střelila ho do zad, když pokládal tác na stůl.
Mrtvolu položila do postele a vyběhla ven. Zamířila přímo do lesíka, kde tušila záchranu. Nedoběhla daleko, když ji náhle z křoví uchopily silné paže a strhly na zem. Vzápětí jí ruka překryla pusu a Miriam s úlekem zírala na Breta.
„Pššš…ticho…pomohu ti dostat se ven! Buď ale zticha!“ povolil sevření. „Daleko bys nedoběhla, všude jsou stráže a elektrický plot…Jak jsi se ale dostala ven?“
Miriam mu ukázala pistoli a Bret kývl.
„Dobrý. Nech si ji, ještě ji budeme potřebovat!“ vyrazili křovisky dále. Už byli na dohled plotu, když Bret ukázal na betonový sloupek.
„Tamhle musíme vypnout proud v plotě, pak přelezeme.“
Připlížili se blíž. Za chvilku se objevila stráž. Muž se u sloupku zastavil a Bret si vzal od Miriam pistoli.

„Puf“ tupá rána a stráž se sesula k zemi. Vypnutí pojistek trvalo zlomek vteřiny a o chvilku déle už byla dvojice za plotem.
„Teď rychle za mnou,“ strhl Bret Miriam k útěku. „Za chvíli zjistí poruchu a máme je na krku!“
Užuž dobíhali do rokliny, kde měl Bret připravený vůz, když se zezadu rozezněla střelba z poloautomatických zbraní. Ale to už oba vskočili do kabiny. Zahvízdaly pneumatiky a v oblaku prachu se vůz prudce rozjel.

„Kdo vlastně jste?“ Zeptala se Miriam, když auto svižně ujíždělo pryč a nikdo je nepronásledoval.
„Jsem Ted Dixman a pracuju na případu Regazza a spol. Pronikl jsem do jeho organizace, podílel se na vašem únosu a jako korunní svědkyni jsem vás šel vysvobodit, ale to jste zvládla sama… teď,.“ nedořekl, protože vzadu objevila spousta světel a záblesky palby.
„Převezměte řízení!“ přesedl si Ted vedle a za sedadlem vytáhl samopal.
Vyděšená Miriam usedla za volant a sešlápla plyn na podlahu, zatímco Ted se vyklonil z okénka a dávkami střílel na pronásledovatele.
Smršť kulek rozkývala jedno z aut, které náhle prudce sjelo do příkopu, kde narazilo do stromu. Druhé auto pokračovalo v pronásledování, dokud i jeho Ted nezlikvidoval. Palba však zasáhla i jeho, že náhle vyjekl a zůstal bezvládně viset z okénka.
Miriam dál řídila vůz tmavou nocí, za nimi byl už klid a Ted snad byl mrtvý. Teprve po delší době se Miriam uklidnila, zastavila a oddychla si, když zjistila, že žije. Měl zásahy v ramenou a pažích a hodně krvácel.
Když se ho snažila ovázat, probral se a s námahou řekl: „Jeď do…Leytonu… šerif Pullman…tam se… o nás..postarají,“ a upadl do bezvědomí.
Dvě sta mil do Leytonu Miriam zvládla za 2,5 hodiny a před místní policejní stanicí zastavila prudce s kvílením brzd.

***

Služba vyběhla ven.
„Proboha Ted!“ vykřikl policista a vytáhl ho ven z auta.
Ve stanici se ho ujal zdravotník a unavená Miriam byla usazena v šerifově kanceláři. Ten dorazil zanedlouho a Miriam mu odvyprávěla celý svůj příběh. Šerif si zapálil cigaretu a přecházel po kanceláři.
„Tedovi se podařilo proniknout do sítě obchodu s bílým masem, tedy se ženami, teprve nedávno. Vaším únosem si vysloužil důvěru pana Regazza. Pak se rozhodl vás jako cenného svědka dopravit do bezpečí a rozjet soudní proces. V tomhle ale jede spousta soudců a policistů, takže do soudu vás musíme někam ukrýt. Pomůžete nám s tím případem?“

Miriam se před očima odvíjel celý měsíc života ve vile a zejména poslední tři dny, že řekla pevně. „Ano, pomůžu vám a budu svědčit!“
„Dobrá,“ pousmál se šerif. „Teď si odpočiňte a ráno dohodnem podrobnosti.“
Poslední slova už Miriam slyšela v polospánku.

***

Ráno se Miriam setkala s Tedem. Byl v pořádku, rány měl ovázány a byl zesláblý ztrátou krve. Šerif jim zatím vyložil celý plán.
„Tady Ted vybral místo úkrytu a ví o něm jen on sám. Než se ale dá do pořádku, budete, Miriam, bydlet tady na stanici. Nechoďte ven a neukazujte se ani u oken. Regazzo má oči všude a vy jste moc vzácné zboží, víte jak to myslím.“

Trvalo pár dní, než byl Ted schopen přepravy a Miriam usedla za řízení. Šerif jim oznámil, že do dvou dnů udělá zátah na klub a soud se dá očekávat do tří měsíců. Miriam řídila auto dle Tedových pokynů 540 mil na západ, až do městečka Knightstown a dál do hor, až zastavili hluboko v lesích na břehu krásného jezera, kde stál dřevěný dům.
„Tady bydlí moje sestřenice Robin s manželem Bobbym. Tady jsme v bezpečí. O mých příbuzných nikdo nic neví.“
Miriam byla přírodou okouzlena. Robin a Bobby ji hned přijali do rodiny a Ted se k ní choval tak mile a nevtíravě, že cítila, že ho má stále více ráda.

Jednou šel Ted na ryby a Robin s manželem jeli do města na nákup, když Miriam napadlo zavolat své sestře Patsy. V krátkém hovoru si sdělily vše podstatné a Miriam sestře přikázala, ať odjede k babičce do Colorado Springs a že se ozve, jak jen to bude možné.

***

Tak uběhly další dny.
Jednoho dne se Ted, už zcela zdráv, rozhodli s Bobbym vyrazit si na pár dní zalovit do hor. Ted Miriam políbil a řekl: „Přijdem za dva dny, tak se tu opatruj a,“ pokýval prstem. „Žádné město, žádný telefon! No, Robin tě už ohlídá.“
To bylo ráno.
Odpoledne Robin byla v kuchyni a prozpěvovala si podle puštěného radia a Miriam sledovala televizi. Náhle zpěv umlkl a za Miriam zapraskalo prkno v podlaze. Prudce se otočila a vtom ji silné paže chytly kolem krku a pevně sevřely.
„Ahoj Miriam, dlouho jsme se neviděli!“ ozval se známý hlas. To byl Bud, asistent Enrieho Regazza!
„Jak…jste mě..našli?“ zoufala si Miriam z této situace.
„Sama jsi nám pomohla. Volala jsi přece svý hezký sestřičce, ne? A najít si tě přes volaná čísla už bylo jednoduché.“ „Patsy!“ vykřikla Miriam. „Co jste s ní udělali!“
„Nic, ani jsme se jí nedotkli. Jenom jsme jí napíchli telefon. Je to ale hezký děvče. V našem klubu by o ní byl zájem….no, uvidíme.“
„Co chcete ode mě?“
„Jeho excelenci se nelíbil tvůj útěk. Už tě nepotřebuje, ale musíme tě umlčet, abys náhodou nebyla moc hovorná. V Leytonu jsi toho napovídala ažaž. No, nemáš nic proti tomu, že tu přenocujeme? S tebou a tvou přítelkyní si trochu zpříjemníme noc!“
Na důkaz svých slov si Bud vyndal z kalhot ocas a nastavil ji ho k obličeji. Miriam ho tedy poslušně přijala a jazykem mu tepala žalud a rukou mnula koule, jen aby to urychlila.

Vtom se od dveří ozvalo tiché „Puf, puf“ a Bud jen vzdechl a svalil se na podlahu.
Ve dveřích stál Ted, jak anděl pomsty, v ruce držel její pistoli. Bobby už tichými kroky a s kulovnicí se blížil ke kuchyni, odkud se linulo vzdychání a sténání právě znásilňované Robin.
Prudce otevřel dveře a vzápětí mohutný výstřel naplnil místnost. Ted pokračoval za ním.
Miriam běžela do kuchyně, kde Bobby držel v náručí Robin a opodál Ted vyslýchal jediného přeživšího útočníka.
Když skončil, se slovy „dík za informace,“ mu prostřelil hlavu.
Aniž se otočil, stále se díval na mrtvolu, řekl: „Zapomněli jsme doma náboje, tak jsme se vrátili. Právě včas!“ a pohlédl na Miriam, až ji z pocitu viny zamrazilo.
„Musíme pryč, nahoru do hor!“

Ve srubu, vysoko v kopcích, jim Ted řekl, že útočník přiznal, že přišli zabít Miriam na příkaz Regazza, ale s ohledem na Robin zamlčel, že vše zavinila Miriam svým nerozvážným telefonátem.
Spojení se světem až do soudu pak prováděl výhradně Bobby.

***

U soudu se sešlo jen několik málo osob zapletených do obchodu se ženami a podnikem pana Regazza.
Šlo jen o malé ryby. Sám Regazzo a další vysoce postavené osoby z policie a justice chyběly. Nebylo je zkrátka možné, postavit před řádný soud. S tajným posvěcením ředitele policie a ministra byli odstraněni příslušníky policejního komanda v řadě různých zinscenovaných nehod. Tak se odstřihly další nitky vedoucí do ještě vyšších míst a tím byla záležitost uzavřena.

Ted dostal řád Purpurového srdce a byl povýšen na vrchního komisaře.
S Miriam se časem vzali a začali žít nový život v New Orleans.
Jednoho dne Miriam zahlédla na ulici známou postavu. Byla do Jane!
Zašly spolu do kavárny a Mirian se dozvěděla, že Jane tu žije a dělá  pouliční holku. Už si zvykla a celkem slušně vydělává. Nic jiného už prý dělat nechce…

Navigace v seriálu<< Smolný den 01
4 1 vote
Hodnocení povídky
Subscribe
Upozornit na
guest
5 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments
childe

Skvělé zakončení minisérie. Dobrý příběh, uvěřitelný děj a realistické postavy.

Nef

Perfektně napsáno jen druhá věta , spojení někdo to šlo , někdy byl večer horší je divné 😉 nemělo by tam být někdy ? 😉

dedek.Jeff

Nefe, díky za upozornění. Už je to opraveno.

Martin

Výborné pokračování i akční závěr . Realisticky napsaný příběh .

Trysky

Pěkně napsané. Jen mi na tom něco nesedí, ale nějak nevím co. Nejspíš jsem se nějak nedokázal vcítit do postav.