Slečna Tajemná – Skleněná bariéra

Od nejerotičtější masturbace se slečnou Tajemnou, které se dodnes nevyrovnalo žádné mé jiné sebeukájení, uplynuly dva týdny.
Zážitek zahalený v plášti tmy a pouhých stínů se mi v hlavě stále opakovaně spouštěl a já se do něj vždy s takřka zavřenýma očima zasnil. Chtěl jsem však víc.
Vzkaz, který mi Tajemná zanechala, napovídal, že se snad brzy dočkám pokračování a možná o dost výživnějšího.

Myslel jsem na ni neustále. Byl jsem kousek od ní, od jejího nahého těla, ochutnal jsem, jakou vzrušenou vlhkost její nadrženost doprovází, slyšel jsem, jak roztomile a zároveň perverzně mluví a vzdychá.
Nerozuměl jsem jí. Nechápal jsem, proč se tolik zamotává do tajemství, proč přede mnou vše skrývá. A ani její sexuální povaze jsem nerozuměl. Věřil jsem, že sex miluje.
Stačilo s ní být jedinou noc, aby mi došlo, že je úplně jiná, než má bývalá přítelkyní vystačující si s obyčejnými a triviálními pohyby. Věděl jsem, že ráda rozkazuje, že chce určovat směr a tempo, že chce být v čele. Zároveň z ní však nevyřazovala nějaká prvoplánová dominance, jako by prostě jenom chtěla, aby se jelo podle jejího scénáře.
Ale jeho samotný průběh už by třeba nechala na mně, věřil jsem.
Pořádně jsem se nedokázal soustředit na školu, při telefonátu s rodiči jsem jejich hlas sotva vnímal. Slečna Tajemná mou mysl naprosto pohltila a nedokázala mě pustit. Už to navíc trvalo příliš dlouho. Věřil jsem, že se ozve. Byl jsem nedočkavý a netrpělivý. Chtěl jsem prostě víc.

Naše hra se znovu posunula ve škole. Seděl jsem na nudné a zcela nezáživné přednášce, chvílemi poslouchal vyučujícího, chvílemi se jen tak zasnil.
Vtom mi v kapse zavibroval telefon. SMSka.
„Myslíš na mě, Aleši?“ ptalo se neznámé číslo.
Já však neměl pochyb o tom, kdo píše.
„Chtěl jsem se optat, kdo píše, ale pak mi došlo, že tvé jméno vlastně neznám. Ale ano, myslím na tebe od doby, co jsem vedle tvého krásného těla posledně usnul.“
„To mě moc těší. Taky na tebe nedokážu přestat myslet,“ odpověděla mi.
Nechápal jsem, kde vzala mé číslo, ale bylo mi to jedno. Z jejího textu se dalo vyčíst, že i já na ni snad aspoň trošku zapůsobil.
Nebo to všechno byla pořád jenom nevinná hra? Můj ostych musel jít stranou.
„Kdy se potkáme? Moc tě chci vidět.“
„Vidět? Nebo mě prostě chceš?“ provokovala.
„Chci tě vidět, chci tě líbat. Chci s tebou dělat úplně všechno.“
„A co třeba?“ cítil jsem, že se mi krev přesouvá mezi nohy. Ne zrovna ideální na přednášce.
„Prvně bych tě rád viděl nahou. V té tmě toho moc vidět nebylo. A já jsem zvědavý.“
„To jsem si všimla. Já si tě taky moc nemohla prohlídnout.“
„Tak kdy to napravíme?“ rozhodl jsem se znovu trošku „zaútočit.“
„Co říkáš na tohle?“ vyhýbavá odpověď, říkal jsem si.
Navíc jsem její smysl moc nechápal. Ale vzápětí mi to došlo. SMSku totiž následoval i obrázek, vlastně fotka.

Na fotografii ležela nepochybně slečna Tajemná. Focené to sice bylo tak, že jsem jí nedokázal vidět do obličeje, pravý okraj fotografie zakrývaly její dlouhé černé vlasy, ovšem dál jsem měl krásný výhled.
Tajemná totiž ležela na břiše, opřená o lokty a celý snímek tak zachycoval její tělo od hlavy až k nohám. A co bylo nejdůležitější, na fotce byla úplně nahá.
Znovu mi sice byl znemožněn výhled na to, co mě velmi zajímalo, ale i tak jsem si fotografii náramně užíval.
Nádherné vlasy jí sahaly přes ramena až kousek na záda, dominantu však tvořily dva nadýchané kopečky pevných půlek, které dohromady tvořily zadek určitě skvělý k plácnutí i ke stisku. Mezi půlkami měla navíc Tajemná položenou svou druhou ruku a já mohl jen domýšlet, zda ji tam má jenom tak, nebo prsty dělají i něco jiného.

Na fotku jsem koukal dlouho chvíli, než jsem vymyslel, co odepsat. Péro mi v kalhotách úplně tepalo, měl jsem obrovskou chuť na sex a hlavně na ni.
Jak je možné, že ve mně probouzí ještě další a další záchvěvy chtíče? Jak je možné, že tu laťku ještě zvyšuje?
„Jsi neskutečná. Prosím, netrap mě. Chci víc,“ odepsal jsem.
Odpověď ale nepřicházela. Zdálo se, že mě ráda nechává čekat.
Snažil jsem se odvést svou pozornost jinam, chvilku poslouchat výklad přednášející, ale nešlo to a nakonec jsem jen znovu a znovu koukal na ten úžasný zadeček.
Jakoby mým tělem projel blesk, když se telefon opět rozvibroval s odpovědí: „Dnes, o půlnoci. Boční vchod do Galerie. Nemeškej.“
Stručně, jasně. Nebylo se na co víc ptát.
Rychle jsem naťukal nějakou souhlasnou odpověď a s vidinou výjimečného zážitku z přednášky utekl.
Do půlnoci zbývalo pět hodin. Vlastně jsem nevěděl, kam spěchám a jak dokážu ten čas vydržet.

Už dvacet minut před půlnocí jsem se blížil k městské galerii. Nikdy jsem uvnitř nebyl, ale kolem budovy byla i jiná důležitá místa, a tak jsem věděl, kam přesně jít.
Na bytě jsem ještě absolvoval pečlivou přípravu, osprchoval se, oholil i navoněl a spolubydlícím napovídal, že se jdu sejít s kamarády. Samozřejmě mi nevěřili a dobírali si mě. Tentokrát mi to ale vůbec nevadilo. Měli pravdu.

V hlavě jsem měl spoustu různorodých myšlenek, ale všechny měly jedno společné – slečnu Tajemnou, ať už, jak leží nahá na břiše a rukou si sahá mezi nohy. Ať už na to, jak se divoce prstí a přejíždí si poštěváček. Ať už na to, jak mi dává své mokré prsty ochutnat.
Od její poslední zprávy jsem měl prakticky nepřetržitou erekci. Ve sprše jsem měl nutkání si od všeho ulevit, ale nakonec jsem usoudil, že si vše schovám pro ni.
Postával jsem u bočního vchodu do budovy plné umění, popocházel, napjatě koukal kolem sebe. Za čtvrt hodiny prošli pouze dva kolemjdoucí. Vždy jsem ale při jejich průchodu ztuhl a sevřel se mi žaludek. Vůbec to ale nebylo nepříjemné. Jasně, že jsem byl nervózní, ale byl to ten skvělý a lahodný okamžik očekávání, který sliboval nevídané. Možná to můžeme nazvat šestým smyslem, protože se rozhodně nemýlil.

Když odbila půlnoc, mé oči spočinuly na mohutných dveřích, u kterých jsem postával. Mírně se totiž pootevřely. Nic víc.
Chvilku jsem váhal. Má opatrná, bázlivá a nepříliš extrovertní povaha mě držela zpátky, ale pak jsem se přeci jenom odhodlal. To přece nemůže být náhoda. Tohle je pozvání. A jenom pro mě.
Opatrně jsem dveře otevřel a vešel dovnitř.
Pohltil mě chlad. V galerijní budově byla docela zima a taky úplná tma. Chvilku mi trvalo, než si na to oči přivykly.
Pak jsem se ale dokázal zorientovat. Ocitl jsem se v temné chodbě, která napovídala, že jde o vstup pro zaměstnance. Ani tma tam nebyla tak veliká, jak se mi zpočátku zdálo. Prostory osvětlovala jenom světla alarmu, díky kterým jsem ale dokázal vidět před sebe.
Instinktivně jsem za sebou dveře zavřel. A pak, možná patnáct metrů před sebou, jsem ji spatřil.
Stála na místě, ale jak zaznamenala, že jsem si jí všiml, pokračovala chodbou dál.
Prostory prostoupily jen zvuky klapajících podpatků. Tajemná byla hodně daleko, na sobě měla zřejmě šaty a já viděl hlavně její vlající temné vlasy, které jsem následoval. Její chování nasvědčovalo, že dělám správně.
Procházel jsem kolem spousty krabic, rámů od obrazů a jiných věcí. Bylo mi ale úplně jedno, kde jsem. Já teď směřoval za ní a bylo to to jediné, co mě zajímalo.
Po chvilce jsme odbočili doprava, pak zase doleva. K Tajemné jsem se blížil, ale onen nepopsatelný respekt, který ve mně vzbuzovala, mi nedovolal se přiblížit ještě o kousek. Tajemná pak otevřela jedny postranní dveře a já směřoval opět za ní.
Úzké a točité schodiště nás vedlo do prostor, které mohly připomínat moderní sklep. Cítil jsem její přítomnost pod sebou, spěchal jsem za ní a v úzkém prostoru slyšel klapající podpatky na kovových schodech, jejichž zvuk ve mně probouzel další erotično, očekávání a úžas.

Ten zvuk ale najednou pominul, což logicky naznačovalo konec schodiště. Došel jsem do spodního patra a ve svitu bočních světel, která na další široký prostor vrhala zajímavý pohled, jsem hledal, kde Tajemná je. Nemohl jsem ji najít. Prostě tam nebyla.
Zkusil jsem dveře, které mi byly nejblíž. Zamčeno. Stejný výsledek se opakoval i u těch druhých, posledních, které v místnosti byly. Stále jsem zmateně koukal kolem sebe a až pak si všiml, proč se mi zdála světla tak jiná.
Jeden bok místnosti totiž netvořila klasická stěna, ale až do stropu sahající sklo. Když jsem se přiblížil víc, pochopil jsem. Ocitl jsem se totiž v proskleném vstupu do depozitáře muzea.
Na druhé straně za sklem byla umístěna spousta vysokých regálů s různými sochami, obrazy a jinými uměleckými díly. Prostor měl zvláštní atmosféru a já jen napjatě polkl. Celé místo mělo asi charakter otevřené expozice, skrze kterou mohli návštěvníci spatřit, co depozitář galerie skrývá, aniž by šli dovnitř a vzácné umění nějak narušili.

Za sklem, mezi starými památkami, se najednou objevila silueta, která pomalu vstoupila do větší změti světel a já ji mohl konečně vidět. Velmi zřetelně.
Možná dva metry ode mě stála slečna Tajemná. Dělilo nás pouze sklo.
Má nadrženost a stojící penis mi sice říkaly, že bych se měl pokusit za ní jít. Nepropustná a přitom průhledná bariéra byla v tuto chvíli můj největší nepřítel. Ale stále jsem dokázal myslet.
Bylo mi jasné, že přesně tohle byl její záměr. Takhle to chtěla. A já můžu jenom zvědavě čekat, jak to bude pokračovat.

Tajemná se na mě lehce usmála. Její krásné oči na mě hleděly pohledem, který opět říkal vše a vlastně vůbec nic. Její tajemno, kouzlo a síla byly znovu tady. A znovu jsem mohl cítit ten pocit, na který jsem posledních čtrnáct dní nepřetržitě myslel.
Usmívala se a přitom jakoby říkala, že tohle je chvíle, na kterou se i ona těšila. Rty jí zdůrazňovala krásná rudá rtěnka, která působila dokonale v kontrastu s černými šaty a znovu do ruda nalakovanými nehty. Upnuté šaty navíc krásně zdůrazňovaly její postavu. Bujné poprsí, širší boky a překrásné nohy. Černé podpatky ji zase zvyšovaly a zároveň doplňovaly ten až zázračný dojem.
Bylo tohle zamilovanost? Možná. O dokonalosti mluví každý, kdo se někdy do někoho zakouká. A dokonalost mě v tuhle chvíli opravdu prostoupila. Tentokrát to ale vypadalo, že už mě dlouho čekat nenechá.

Otočila se ke mně zády a jedním ladným pohybem si rozepnula zip, který se jí táhl od horní části zad až k zadečku, jakoby takřka navazoval na vystouplou páteř, která její vyzývavý a přitom důstojný ještě podtrhovala. Napětím jsem ani nedýchal.

Sotva si šaty rozepnula, oběma rukama je z každé strany chytla. Během pár vteřin se po jejím těle se hezky svezly dolů.
Stále v podpatcích z nich vystoupila a odhalila tak ještě větší nádheru, než jsem čekal, na což můj pták zareagoval ještě silnějším nalitím.
Instinktivně a nadržeností jsem si automaticky sáhl mezi nohy a zlehka se pohladil.
Zrovna jsem se totiž z malé a sklem nijak nerušené vzdálenosti koukal na ten pevný zadek, který jsem už odpoledne hltal na fotografii. Tentokrát jej ale doplňovaly černé krajkové kalhotky, jejichž tenká látka od sebe dělila obě dokonale nalité půlky, a zároveň se vlnila v krajkový lem kolem pevných boků.
Díky podpatkům na zadek navíc navazovaly pevné a dlouhé nohy, které doplnily lehce vyrýsované lýtkové svaly.
Znáte ten pocit, když na internetu spatříte slečnu, která je pro vás ztělesněním ženského ideálu? Takhle jsem se v daný moment cítil.
Tajemná však nebyla prvoplánová kráska. Jakmile se na mě otočila a já znovu uviděl její obličej, už se nesmála. Její výraz byl přitom tolik pozitivní a naplněný vzrušením. Obličej měla krásný, unikátní, osvěžující a přitom stále zahalenými tolika neznámými. Zaujal mě natolik, že jsem až po chvíli sjel pohled níž, na prsy nalitou černou podprsenku.

Když se mi tehdy v noci zdálo, že má veliká prsa, nemýlil jsem se. Nebyl to žádný extrém, ale přitom tvořily úctyhodnou dominantu ženského stvoření, které přede mnou stálo. Naplněné kopečky se tyčily do prostoru zcela pevně.
Udělal jsem krok dopředu a, kdyby nás sklo neoddělovalo, mohl jsem natáhnou ruku a pohladit ji po rovném bříšku, ideálně však po prsou, která mohu zcela nevulgárně nazvat kozami. Kozami, které mě fascinovaly a které jsem miloval ještě před tím, než jsem je viděl zcela odhalené.

Chvíli se na mě upřeně dívala. Uvědomovala si, že tentokrát ji tma nechrání. A zřejmě to tak chtěla. Užívala si, jak hltám každý její pohyb, každé vzedmutí plné hrudi při nádechu, každé letmé otevření pusy, natož pak olíznutí spodního rtu, které před chviličkou vykonala.
Provokovala mě a vzrušovala na největší možnou mez.
Pak zvedla obě ruce a pohladila se jimi přes bříško, až směrem výš, na krk, kolem něj, na šíji a kousek níž, na horní část prsou. Přesně tak, jak bych to udělal já.
Chtěl jsem křičet, chtěl jsem vzdychat vzrušením, ale ten okamžik, ještě zase o kousek erotičtější než ten v poloprázdném bytě, mě doslova paralyzoval. Jakoby ale můj pohled přesně vypovídal, co chci, ať udělá.

Jednou rukou si sáhla dozadu na záda a během chvilky svá ramena osvobodila od ramínek podprsenky. Už si ji na prsou jen přidržovala.
A pak učinila opět přesně to, co jsem očekával. Otočila se a kus černé látky odhodila pryč.
Hlavu otočila ke mně, znovu na mě koukaly její pronikavé oči, ale jediné, co přirozenost a sílu jejího působivého těla doplňovalo, byly kalhotky.
Ještě chvíli mne napínala a pak se znovu otočila čelem ke mně a už nic neskrývala.
Konečně jsem je viděl.
Její prsa takřka nezměnily tvar ani polohu, jen se více rozlily dopředu. Byly ale opravdu krásně pevné, kulaté a jejich střed ochromily ideálně velké tmavé bradavky.
Ideální na to, abych je obejmul rty, lehce do nich kousl nebo je vzal celé do pusy.
Nevím proč, v ten moment jsem si vzpomněl na Kamilu. Možná proto, že se vždycky styděla za to, že má malá prsa a pořád se ujišťovala, že mi to nevadí. Nevadilo mi to, nikdy mi na tom nezáleželo.
Ale v ten moment jsem si uvědomil, že kdyby měla Kamila bradavky velikosti slečny Tajemné, tvořily by možná polovinu plochy celých prsou.
U Tajemné to ale bylo něco jiného. Těžko se hledají slova. Dokonalost byla dokonána. Nebo ne?

Možná jí na spěchu přidal strach z toho, že nás někdo v depozitáři odhalí. Možná se snažila být cudná vůči té hromadě uměleckých děl, která svými stíny dotvářela mystické prostředí celého místa a jejího nahého těla. Nebo toho prostě měla ještě na programu mnohem víc.
Během dvou vteřin si totiž stáhla kalhotky a stejně jako podprsenku je odhodila pryč. Kromě podpatků už přede mnou stála tak, jak ji svět stvořil. Byla nahá a já ji viděl. Celou.

Usmála se a prstem mi pokynula, abych šel blíž. Popošel jsem tedy ještě o pár kroků a od studeného skla mě dělilo jen pár centimetrů. I ona se kousek přiblížila a snížila tak ještě více vzdálenost mezi námi.
Viděl jsem každou pihu, každý záhyb, každou roztomilost nedokonalost, která vlastně přispívala k dokonalosti. Zrak mi spočinul níže a já se také usmál.
Pod bříškem, na Venušině pahorku, se na mě jakoby usmíval lehký chomáč tmavých upravených chloupků. Nebyla to čárka nad kundičkou, byl to širší a perfektně udržovaný pás chloupků, které celé slečně Tajemné dodával ženskost a sexappeal. Vždycky se mi to líbilo a teď se vše jenom potvrdilo.

Lehce jsem se sklonil, protože jsem byl ještě zvědavější. Chtěl jsem spatřit i kundičku. Chtěl jsem vidět její stydké pysky, klitoris i vchod, do nějž bych strašně rád zasunul celé své nalité péro.
Tajemná mi znovu splnila sen. Došla totiž úplně ke sklu a dala nohy více od sebe. Předváděla se mi a ukázala se mi úplně celá.
Nedýchal jsem, jen jsem se kochal.
Růžová kundička s krásnými pysky, možná vzrušením naběhlý hrášek poštěváčku a viditelná vlhkost kolem celého jejího lůna. Třeba se mi to jen zdálo, ale jakoby celá hořela a já s ní.
O to více, když si Tajemná do obou rukou vzala své skvělé kozy a pevně je zmáčkla. Prsty přejížděla po bradavkách, dráždila je, jemně je štípala a celými prsy kroužila, čímž mě totálně hypnotizovala.
Vůbec mě pak nepřekvapilo, když si dva prsty levé ruky letmo olízla a následně s nimi zamířila mezi nohy.
Tmavá masturbace jí nestačila. Tentokrát mi ji chtěla předvést na světle. Oběma prsty zkušeně zajížděla mezi pysky, pohladila si celý povrch kundy a zastavila se u poštěváčku, s nímž začala nenasytně kroužit. V tom taky několik okamžiků zůstala.
Na moment jsem se dokázal odpoutat a sledovat její výraz. Měla přivřené oči, občas se na mě koukla, ale jinak se zcela oddávala svými pocitům. Tohle nebylo jen představení. Taky si to užívala a vnímala pocity, kterými si před mými zraky dělala dobře. Přes skleněnou stěnu jsem slyšel tiché steny a vzdechy, cítil jsem, jak se potím a chci taky. A zase víc.

Znenadání ale slečna Tajemná přestala a klekla si na čtyři. Lehce na mě mrkla a pak se otočila kolem své osy.
Před očima jsem najednou měl její nahé půlky. A ona se navíc tak prohnula, že byl můj výhled již opravdu dokonalý. Roztáhla nohy totiž přesně tak, že jsem měl pohled nejen na každý záhyb a kousek její půvabné vagíny, ale taky na tmavší pigment kolem zadečku a anální dírky.
Tak moc bych ji chtěl. Tak moc bych chtěl ochutnat každý její kousek.
Nebýt skla, mohl bych se sklonit a jazykem jí přes obě dírky přejet. Takovou jsem na to měl chuť. Rukou mezi nožkama Tajemná pokračovala v dráždění, druhou si držela jednu půlku a tím mi zároveň umožňovala ještě lepší výhled. Viděl jsem tak přesně, kam bych pomalu zatlačil v případě, že bych si přál, aby se mi poddal její análek, nebo kde bych začal přirážet, pokud bych ji chtěl takhle zezadu pořádně ošoustat.
Nevím, zda dokázala číst myšlenky, ale zhruba ve stejný moment si jedním prstem zajela dovnitř kundičky a chvilku přirážela.

Pak jej vytáhla a já mohl spatřit, že je prst ulepený a vlhký. A ona se ochutnala. Labužnicky svůj prst jemně cumlala a přitom se mi upřeně dívala do očí. Tu chuť jsem už znal z minula, mohl jsem si tak všechno přesně představit.
Prst v puse ale neměla proto, aby se ochutnala. Chtěla si jej naslinit, protože pak následovala show, ve kterou jsem nemohl ani doufat a kterou jsem viděl naživo vůbec poprvé.
Vlhkým prstem si totiž několikrát pokroužila kolem kakaové dírky, aby do ní následně prst začala pomalu vsouvat. K mému překvapení to šlo skoro samo. Stačila chvilka trpělivosti a celý její ukazováček najednou zmizel v zadečku a ona s ním začala rychle pohybovat. Podle jejích pohybů, výrazu ve tváři, který jsem občas spatřil, a intenzity dráždění jí to bylo více než příjemné.
Celou scénu doplňovala a druhou rukou, když si občas přejela zespodu po klitorisu nebo přes prsa. Byla to ale vždy jenom chvilička, jinak se jednou rukou musela opírat, aby na ni mohl mít zezadu pořád takhle skvělý výhled.

Když už se jí zadeček dostatečně roztáhl tak, že si s ním hrála dvěma prsty, přetočila se na záda, nohy opětovně roztáhla od sebe a pozornost zase soustředila na kundičku.
Chvilku se jen tak lehce hladila po pyscích, chvilku do sebe tvrdě zasunula dva prsty, chvilku si prstem hrála s poštěváčkem a dráždila ho tak, že občas vykřikla skoro velmi nahlas. Vzrušovala mě, pohlcovala, dostala mě do nesmírného varu. Už se to nedalo vydržet.

Rozepnul jsem pásek i zip kalhot a z trenek vylovil tvrdé a naběhlé péro. Odhodil jsem jakýkoliv stud, teď jsem si chtěl užít taky. V okamžiku jsem si ho před ní honil.
Jakmile si toho všimla, zpozorněla a upřeně se mi dívala mezi nohy. Taky měla poprvé možnost jej na světle vidět. Vzrušovala se, dělala si to a její výraz tak byl stále stejný, upřený pohled ale napovídal, že se jí asi líbí to, na co se dívá a tak jsem pokračoval. Honil jsem si ho, díval se na její kundičku a vzdychal spolu s ní. Byl jsem v naprostém transu.

Ukájeli jsme se, pohledem se probodávali přes sklo a já čekal, co se stane dál. Skončí to takto? Že by se rozhodla to od minula vylepšit jenom darem světla?
Tajemná se najednou zvedla. Pevné nohy v podpatcích, roztoužená kundička, pevná prsa a nadržený výraz, to jsem měl před sebou, zatímco jsem v ruce držel svůj penis a pokračoval v honění.
Tajemná se pak úplně natlačila na sklo. Její prsa se tak po celém povrchu krásně rozlila, její rty mi posílaly pusu. Pak vyplázla jazyk a přitom se mi dívala mezi nohy. I já se občas skla dotýkal, na žaludu mě sem tam zastudilo, což ale všemu dodávalo ještě významnější atmosféru.
Najednou byla v depozitáři tma.

Mou místnosti sice stále osvěcovala světla alarmu, v místě, kde si ale ještě před vteřinou Tajemná hrála, ale skoro nic nešlo vidět. Jenom silueta, stín a několik pohybů. A pak nic. Všude bylo ticho.
Já stál, natlačený na sklo, s maximální nadržeností i erekcí uprostřed galerie, kde bych asi neměl co pohledávat. Ani jsem nedutal, jen jsem čekal. Snažil jsem se naslouchat každému zvuku, každému pohybu, který by se přede mnou mohl odehrát. Pohyb nenastal. Zvuk jsem však uslyšel. Bylo to otevření a následně zabouchnutí dveří.

Otočil jsem se a od pravých dveří ke mně kráčela ona. Opět zcela oblečená, v krásných upnutých šatech, podpatky klapaly a ona vypadala, jako by se nic z toho nestalo. Znovu se smála. Vypadala nádherně. Já se zastyděl.
Rifle jsem měl u kotníků, trenky v podstatě taky, v ruce jsem stále držel své péro, které nevypadalo, že by chtělo odsud odejít bez orgasmu. Připadal jsem si najednou docela nedůstojně. Jako bych před tím pozoroval jen nějaké porno a ona mě teď načapala.

„Líbilo se ti to?“ zašeptala, když došla až přímo přede mě.
„Líbilo, moc. Proč jsi skončila?“
„Protože jsem chtěla.“
Taková odpověď se od ní, která zřejmě vždycky dostane to, co chce, dala čekat. Nebyla to ale negativní odpověď. Znělo v ní spousta erotiky a vzrušení, které nás stále neopouštělo.
Pak pokračovala: „Chtěla jsem, abys to dokončil ty,“ usmála se a pohledem sjela na mé péro.
„To je asi to nejmenší,“ odvětil jsem.
„Ale změnila jsem názor.“
To jsem nechápal, ale péro jsem pustil. To má na mě takovou moc? „Dokončím to já,“ vydechla.
Já vydechl následně. Koukali jsme si několik vteřin do očí, já jenom radostí čekal, kdybych mohl, budu štěstím skákat a křičet. Ale vydržel jsem a dobře jsem udělal.

Slečna Tajemná si totiž hned na to klekla přesně přede mě, svou hebkou ručkou uchopila mé péro až nečekaně pevně a přetáhla předkožku až úplně nadoraz. Nebolelo to, ale bylo to zcela razantní. Vyplázla jazyk a odhalený žalud jím několikrát ze všech stran přejela a ochutnala. Vnímal jsem každý pohyb, každý vjem. Byla to neskutečná rozkoš.
A pak to přišlo. Otevřela pusu a tvrdé péro si začala hezky zasouvat dovnitř. Kouřila mě. Kouřila mě zkušeně, mistrně a umně. Její rty pevně objaly celý povrch péra a jezdily nahoru a dolů. Sunula jimi předkožku, dráždila žalud i uzdičku, nasliňovala mi tak celou délku a přitom jazykem jemně lechtala špičku péra. Měnila rychlost i intenzitu, přitom jej jenom lehce přidržovala rukou a očima se dívala nahoru, směrem ke mně.
Já ale nedokázal s otevřenýma očima zůstat. Občas jsem na ni zíral, občas jsem je ale musel zavřít a jen si užíval ten nesmírný pocit. Tiše jsem vzdychal, vnímal to, jak mě dělá pusou a byl blahem bez sebe.
Na chvíli ho vytáhla z pusy a zase jej olizovala. Žalud i zbytek péra, nevynechávala jediné místo. Jazykem sjela až na koule, které začala olizovat ještě rychleji.
Zdálo se, že ji to baví. Užívala si to. Koule chvíli ještě lízala a pak si jednu pomalu vsouvala do pusy. Sála ji. A pak i druhou. Uměla to, ale teď kouřila tak, jakoby péro neměla v puse několik let, jako by se na něj těšila.
Nebylo to nijak nucené, kouřila mě, jako kdybychom spolu byli už dlouho a ona znala mé intimní místo perfektně a dokonale. Nijak se mě neštítila, naopak, při olizování koulí občas zajela mnohem níž, takřka až na hráz. Vzrušovalo mě to a já zase vzdychal. Nemohl jsem se toho nabažit.
A pak zase kouřila. Tentokrát snad ještě hlouběji.
Zrychlovala, rukou mě pevně chytila za koule a tou druhou mě hladila po břiše. Byl to krásný pohled a ještě úžasnější pocit. Cítil jsem, že tohle už opravdu dlouho nevydržím. Cítil jsem, jak se mi začaly napínat svaly a jak to na mě pomalu přichází.

Kdyby jen na moment přestala, vydržel bych víc. Chtěl jsem. Chtěl jsem si ten okamžik užít. Krásná, sice už oblečená, Tajemná mě právě dráždí pusou a dostává mě do extáze.
Ještě chvilku kouřila, ještě chvilku pohybovala hlavou nahoru a dolů, ještě chvilku mi jazykem přejížděla přes žalud.
A bylo to tu. Stihl jsem už jenom vykřiknout klišovité: „Už budu!“
Ale nijak na to nezareagovala. Vlastně ano. Chytla jej ještě pevněji a ke kouření přidala honění. Smrtící kombinace.
Během vteřiny jsem začal stříkat. A bylo toho opět moc a ona polykala. Vlastně na sobě ani nedala znát, že jsem se právě udělal a že jí do pusy posílám slušnou dávku horkého spermatu.
Stříkal jsem, snažil se tlumit své vzdechy a polilo mě absolutní orgasmické štěstí.
Ona stále pohybovala pusou i rukou, stále mi pevně držela koule a doslova mě pumpovala a sála. A přitom skrze rty a mé péro vzdychala, jakoby sperma způsobilo rozkoš i jí. Chtěla mě vysát do poslední kapky.
V ten moment, jen vteřinu po orgasmu, je péro ještě o to citlivější.
Její dotyky byly pro mě najednou intenzivnější. Začal jsem sebou divoce šít a užíval si poslední momenty, než pomalu otevřela pusu a jemně z něj mé péro vysunula na studený vzduch.

Byl jsem zadýchaný, trochu zpocený a hlavně celou situací úplně bez sebe. Nedokázal jsem nic udělat. Chvilku jsem stál a jen tak koukal, zaraženě a klidně.
Ona ještě chvilku klečela, pak se na mě usmála, prsty si otřela rty, na kterých jí asi zůstal kousek mě, a pak se postavila a políbila mě.
Byl to krátký, ale přitom důležitý a významný okamžik. Bylo mi úplně jedno, že jsem v její puse měl zrovna péro a že jsem do ní všechno nastříkal.
Ta pusa byla tak intimní a vzrušující, že jsem si lepší tečku přát nemohl.

Nebyl bych to já, kdybych nezačal přemýšlet. Vždyť jsem se jí ani nedotkl. Vždyť jsem se ani nepokusil jí to oplatit. Vždyť by neměla zůstat jen takhle. Tak moc bych chtěl. Třeba, kdybych jen naznačil, bych mohl zase ochutnat já ji. Nebo bychom přešli k jinému číslu. Třeba.
Proto jsem si rychle vytáhl kalhoty, natáhl jsem k ní ruku a pohladil ji po tváři. Oba jsme stále mlčeli. Chvíli jsem si hrál s jejími vlasy a oplácel jí upřený pohled. Prstem jsem jí pohladil rty a následně jel níž, přes krk až na šaty v oblasti prsou, které jsem chtěl pohladit.
V ten moment mi ale ruku chytila a zatáhla mě pryč směrem k východu.
„Myslím, že dneska jsme si užili oba,“ zašeptala, když jsme vycházeli po točitém schodišti zpátky nahoru.
„Mohla jsi víc…“
Zastavila se, když jsme schodiště opustili. Otočila se na mě a tentokrát po vlasech pohladila ona mě.
„Bylo to skvělé. A není všem dnům konec. Neboj, já se s málem rozhodně nespokojím,“ a rázem byla pryč roztomilost. Tohle bylo jasné a odvážné tvrzení, které slibovalo, že jsme teprve na začátku.
„Jsi tak krásná,“ odpověděl jsem, když jsme pokračovali chodbou k východu.
„Blázínku.“
„Nezasloužil bych si už vědět, jak se jmenuješ?“
„To se budeš muset ještě zasloužit o poznání víc,“ řekla a pustila nás na studený venek.
Zavřela za sebou mohutné dveře vchodu pro zaměstnance, odněkud vytáhla klíče a zamkla. „Ale něco sis přeci jen zasloužil,“ vydechla, když ke mně natáhla ruku.
Chytla mou dlaň mezi obě své a vsunula mi do něj lehkou jemnou látku. Jakmile dala ruce pryč, došlo mi, že to jsou její krajkové kalhotky, jež mi právě věnovala.
„Co děláš v sobotu?“ zeptala se jakoby nic.
„No, chtěl jsem jet domů k našim,“ začal jsem a vlastně jsem ani nemohl stihnout zaregistrovat nějakou její reakci, „ale už nechci.“
„To je dobře. Uvidíme se.“
To nebyla otázka. To byla odpověď, jasná a všeříkající. Naposledy mě probodla svým tajemným pohledem a pak rychlým krokem odešla vstříc noci.
Možná si říkáte, proč jsem jí nešel doprovodit. Proč jsem zůstal stát několik minut na místě s jejími kalhotkami v rukou, místo toho, abych ji následoval. Ale ta situace mluvila sama za sebou. Bylo to její rozloučení. Věděl jsem, že takhle to má být. Že nechce, ať jdu za ní, že se náš okamžik zúžil zatím jenom na nezapomenutelné zážitky v galerijním depozitáři.
Pro dnešek to bylo všechno. Pro dnešek.