Toto je 2 díl z 2 v seriálu Seznámení na inzerát

Týden uběhl jako voda a v sobotu jsme se rozjeli k mým rodičům. Jitka celá nervózní, vedle mě poposedávala.
Přijeli jsme, představil jsem mámě Jitku a máma ji hned uzemnila, když jí poděkovala, že se o mě postarala. Padly si do náruče a kropily chodník slzičkama.
Táta se díval na Jirku, Jirka na něho a pak táta  řekl :
„A za dědou nepůjdeš?“
Jirka vylétl jako orangután a hned mu viselkolem krku.
Tak jsme šli dovnitř, bylo plno vykládání, Jirka se od dědy nehnul a po chvíli  oba někam zmizeli.

Den uběhl jako voda, chystali jsme se k odjezdu a Jirka, seděl u dědy na klíně a pokašlával.
„Co kašleš, co jsi kde snědl?“ rozčilila se Jitka.
Táta mu sáhl na čelo a řekl, že má dojem, jako by měl kluk horečku. Jitka se už chtěla k němu vrhnout, ale já pochopil a tak jsem ji zachytil a pošeptal:
„Počkej, něco uvidíš.“
Nechápavě se na mě podívala a sedla si.
Máma se šla  přesvědčit a sáhla Jirkovi na čelo. Pak se obrátila na Jitku.
„Vypadá to, že s ním budeš muset zůstat doma. Jak to máš v práci, půjde to?“
Ani nečekala na odpověď a hned naplánovala, že klouček zůstane u nich,  aspoň na týden, než se uzdraví.
„Ale vždyť sebou nic nemá,“  namítala Jitka, zcela neschopná pochopit tu hru.
„To se zařídí,“ rezolutně na to máma, „máte práce nad hlavu s tím stěhováním,  tak aspoň vám to půjde rychleji, když vám nikdo nebude zavazet.“
Navečer jsme se rozloučili a na Jirkovi bylo vidět, že se na pobyt u dědy a babičky docela těší. Jitka z toho byla celá vedle, seděla v autě, mlčela a jen kroutila hlavou.
„Jestli bude muset Jirka k doktorovi, nevím, neměla jsem ho tam u vašich nechávat,“  meditovala.
Pobaveně jsem se usmál:
„Tys nepoznala, že na tebe  hrají divadlo?“
„Jaké divadlo?“  nechápala.
Tak jsem ji povykládal, jak jsem to jako kluk také tak dělal, když jsem chtěl s dědem zůstat.
„Podívejme se na toho komedianta,“  usmála se „a já mu na to nalítla.“
„Stejně to bylo v režii dědy, o tom nepochybuj,“  zasmál jsem se.

Mohlo by vás zajímat  Dámská dostaveníčka 02 - Helena

Blížili jsme se k městu a tak jsem se zeptal:
„Kam chceš, domů, nebo ke mně?“
Zčervenala, chvíli uvažovala a pak řekla:
„Kam chceš ty.“
„Potřebuješ něco na zítra do práce?“
Zavrtěla hlavou a zčervenalá se dívala na palubní desku.
Zajel jsem ke mně domů, vypakovali věci a Jitka hned začala můj nepořádek trochu uklízet.
Pomáhal jsem ji, a po chvíli se zeptal:
„Poslyš Jituško, neberu to příliš hopem? Nerad bych tě ztratil.“
Podívala se na mě šelmovským pohledem, chytila mě okolo krku a přisála se na moje ústa. Tiskl jsem ji k sobě tak křečovitě, že po chvíli prosila:
„Prosím tě povol, nemůžu dýchat.“
Viděl jsem v jejích očích slzičky a hned jsem to polibky napravoval. Stulená v mojí náruči, nastavovala  tváře mým polibkům a začínala  rychle dýchat. Myslel jsem, že ji tisknu ještě silně a tak jsem ji uvolnil. Přitiskla se na mě, stále hlavu zakloněnou a nastavovala svoji pusu k líbání. Po chvíli se neochotně vymanila z mojí náruče a prohlásila, že  nachystá něco k večeři.
Po večeři jsme si sedli k televizi, povídali si a vzpomínali na Jirku. Ujišťoval jsem ji, že je v nejlepších rukách a bylo zřejmé, že tomu věří.
„Ani nevíš, kolikrát jsem měl na talíři, že jsem jim zatím nedal vnouče. A teď ho najednou mají a je to moc pěkný, chytrý kluk. A on je jistě taky rád, že má najednou prima dědu a babičku.“
„Já vím, ale chápej, jsem zvyklá mít ho pořád okolo sebe, když jsem doma. A najednou mi chybí,“ řekla s rozpačitým úsměvem.
„Však tady máš mne a já budu celý rád, když mě budeš opečovávat, místo něho.“
Radostně kývla a viděl jsem v jejích očích čertovské plamínky.

Bylo  něco po desáté, když jsme, s oboustrannými rozpaky, začali chystat do postele. Zavedl jsem ji do koupelny, přidělil čistý ručník a vytratil se, aby měla trochu soukromí.
Když na mne zavolala, že koupelna je volná, vystřídal jsem ji a v rychlosti se osprchoval. Když jsem  vstoupil do ložnice,  ležela v posteli, přikrytá až pod bradu a červená jako rak. Tak jsem zalezl na svou půlku, zhasnul lampičku a náhle uslyšel  tichý hlásek:
„A co takhle dát mi pusu na dobrou noc?“
Jako bych slyšel Jirku, který nás podobně vyhecoval k líbání. Posunul jsem se blíž k ní a ona mě objala kolem krku holýma rukama a začala prudce líbat. Pochopil jsem o co ji jde, ale bál jsem se, že si o mě pomyslí, že ji chci jenom do postele. Zašeptala:
„Bojíš se dál?“
„Ne,“ řekl jsem, „jenom tě nechci ztratit, pro mě nejsi jen holka do postele.“
Políbila mě, nadzvedla deku a zašeptala: „Pojď!“
Vklouzl jsem pod deku a ucítil její chvějící se tělo.  Neměla na sobě nic, převrátila se na záda, hlavu mě strhla na ňadra a hladila ji. Celý vzrušený jsem tiskl, hladil ňadra, vnímal hebkost, mazlil se s bradavkami, tiskl tvář v rozkoši mezi ně a cítil, jak místo hlazení mi hlavu  nasměrovala na bradavku. Vzal jsem ji mezi rty, mnul, lechtal jazykem, když Jitka prudce vydechla a tiskla mi hlavu na ňadra. Po chvíli si přitáhla hlavu k obličeji a začali jsme se divoce líbat. Tělo se co chvíli otřáslo, jakoby křečí a Jitka přitom vždy prudce vydechla.
„Nechceš si to pyžamo sundat?“ zeptala se tiše.
Posadil jsem se a rychle ze sebe pyžamo shodil. Přitiskl jsem se k ní, líbal ouška a tvářičky a rukou mazlil ňadra. Tiše řekla:
„Nečekej že se dnes v něčem shodneme, já jsem tolik let mužského neměla a ty jsi to v praxi asi taky nedělal. Jo a nemusíš se strachovat, že se něco stane, nechala jsem si zavést nitroděložní tělísko.  Podruhé už chybu nechci opakovat.“
Potvrdil jsem všechno polibkem a Jitka mě posunula ruku do svého klína.  Zavřela oči a čekala co bude dál.
Jemně jsem jí roztáhl nohy do široka a začal hladit horkou lasturku. Byla krásně měkká, po bocích pokrytá kučeravými chloupky. Zajel jsem do lasturky prsty a ucítil vlhkost.  Postupně jsem se mazlil s okrajem dírky, pak jsem dráždil kamaráda a pozoroval, jak Jitce to není lhostejné.
Prudce vydechovala, snažila se jít lasturkou naproti a posléze trhaným dechem vybuchla ve svém vyvrcholení. Já už to také nevydržel a nedočkavě jsem se nasunul do svírající se dírky.
Nikdy jsem to nezažil, bylo to něco překrásného, hebkého, mokrého, křečovitě mě svírajícího. Jako smyslu zbavený jsem prudce dorážel, Jitka při každém přírazu sténavě vydechla, prsty zaťaté do mých paží. V blížící křeči jsem zrychloval, Jitka lapala po dechu a pak se sténáním jsem se uvolnil a naplnil dírku.
Celý udýchaný jsem se svalil vedle ní, hladil a rozechvělým hlasem prosil o odpuštění, protože něco takového jsem ještě nedělal.
Tiskla se k mým tvářím mokrou tvářičkou a chvějícím hlasem ubezpečovala, že to bylo něco tak nádherného že to taky nikdy nezažila. Potom, stuleni k sobě jsme usnuli.

Druhý den ráno z nás spadl poslední ostych a sotva jsme se probudili, přisáli jsem se na ústa a den jsme zahájili pěkným líbáním.
Umyli se, oblékli, nasnídali, já zavezl Jitku do práce a pak jel do fabriky. No a pak odpoledne jsme se dali  doma do práce.
Co se Jitce hodilo, převezli k nám, zbytek prodali do bazaru, podařilo se nám přihlásit Jirku do školky a vybavit jeho pokojík. Jitka měla strach, že nebude chtít spát sám, protože zatím spával vždy s ní, ale já to vyřešil. Koupil jsem pěkné modré telefony, natáhl dráty k nám do ložnice a Jirka, když něco bude potřebovat, tak nám zavolá.
Akorát Jitka měla obavu, že nám bude volat, když budeme v nejlepším. Večer co večer, hladoví po dlouhém půstu jsme se milovali, sténali v náručí a bylo nám neskonale krásně. Netrpělivě jsme čekali na sobotu a s napětím jsme jeli k našim, jak to dopadlo, Jirka ještě nikdy tak dlouho od mámy nebyl.
Málem nám vlítl  pod auto, pak skočil do mé náruče a spustil:
„Tatínku, děda mě udělal auto.“
Musel jsem mu připomenout:
„Maminka je vosk?“
Vlezl jí do náruče, mazlivě se  přitiskl  a začal se vyptávat, jak často bude tatínek k nám chodit. Políbila ho a zašeptala:
„Uvidíš, nech se překvapit.“
Pak jsme museli  našim všechno povyprávět a  dostali jsme od mámy kázání. První já že mám Jitku poslouchat a po mně Jitka, jak mě má držet zkrátka. Pak si mě  máma vzala stranou a zeptala se:
„Jak vám to jde dohromady?“
Dělal jsem ze sebe blbce a ptal se, co má na mysli.
„Že ti jednu vlepím, dělat si srandu z vlastní mámy,“ spustila rozdurděně.
Tak jsem ji ubezpečil, že všechno vyšlo více, než krásně.“
„Uf, to jsem si oddechla,“  usmála se.

Odpoledne jsme se chystali na odjezd.  Jirka smutný chodil kolem a  pofňukával, že mu bude doma bez dědečka a bez tatínka smutno.
„Neboj,“  chlácholil jsem ho, „musíš vždycky věřit, že  všechno dobře dopadne.“
Cestou domů byl vzadu ve své sedačce neskutečně klidný, ale smutný, až do okamžiku kdy auto odbočilo k sídlišti.
„My nejedeme domů?“  honem sondoval.
Jitka se na něj usmála a řekla:
„Přece jedeme, to jsi nepoznal?“
„Tady bydlí tatínek,“  oponoval.
„Počkej chvilku, vydrž,“  napomenul jsem ho.
Najednou byl v pozoru, hlídal cestu a stále netušil, co jsme na něho nachystali.
Vypakovali jsme věci z auta, šli nahoru, já jsem otevřel, chytil Jirku do náruče a řekl mu, že ho vítám v jeho novém domově. To jste neviděli ty potůčky slziček co se z něj řinuly.
„Přestaň, chlapi nepláčou,“  napomenul jsem ho.,
„Já vím,“  fňukal, „ale nejde to zastavit.“  Pak se podíval na Jitku a vítězoslavně prohlásil: „a máma taky fňuká.“
Svezl se z mojí náruče a začal zkoumat pro něj nové prostředí.
„Mamí, to zrcadlo je jako naše doma,“  začal.
Jitka se k němu sklonila, pohladila  vlásky a tiše řekla:
„Jirko, vždyť je to stejné zrcadlo, teď jsme doma tady, s tatínkem.“
„Tak pojď průzkumníku, ať víš kde budeš spinkat,“  zval jsem ho dále. Vešel do svého pokojíku, nevěřícně se díval na všechno, pro něho nové, pak se na mě zadíval a třesoucím hláskem se zeptal:
„To je všechno moje?“
„Jistě,“  řekl jsem, „ale nebudeš se tady sám bát?“
„Nevím,“  řekl zamyšleně a zkoumal kde co je.
„A tady,“  ukázal jsem mu, „máš telefon, přímá linka do ložnice, kdybys něco potřeboval, zvedneš sluchátko a zatlačíš na tady ten knoflík.“
Udiveně se na mě podíval:
„On je opravdický?“
„Zkus to,“  pobídl jsem ho.
Zvedl sluchátko, prstíkem stiskl knoflík a napjatě čekal co bude dál. Jitka, která v ložnici něco rovnala, zvedla sluchátko a ohlásila se:
„Haló, tady maminka,“ a Jirka zařval: „Mamí, já tě slyším.“
A Jituška si pak celý večer mnula ouško, zalehlé od toho řevu.
Jirka pak zjistil, že tam má plno nových hraček a už nás nepotřeboval. Šel jsem za Jitkou, pofoukal jí zalehlé ouško a vlepil pusu.Při večeři Jirka obdivoval, jakou máme kuchyň, protože Jitka měla jenom malý kuchyňský koutek, dorážel na mě, co budeme dělat v neděli, rozčilením se v jídle nimral a dostával spucunk od maminky, prostě idylka.
Najednou jsem se cítil opravdu jako v ráji a nemohl pocopit, jak jsem mohl být tak dlouho  sám.

Po večeři byl Jirka zahnán do koupelny, já dostal od něho mokrou pusu na dobrou noc a Jitka ho uložila do postýlky.
My jsme se také opláchli , zalehli na lůžko, absolvovali nejméně tucet telefonních hovorů, než Jirka nabitý dojmy usnul a my se mohli  věnovat jeden druhému.
Jitka vklouzla pod mojí deku, přitiskla se a zašeptala, že je tak šťastná, že se o tom vůbec nedá mluvit. Tiskl jsem ji k sobě, hlavu zabořenou do vlasů, dýchal jsem vůni a ruka sklouzla na ňadra, mazlil jsem se s nimi, hladil a slyšel jak Jitce se začíná trhat dech.
„Počkej,“ řekla chraptivým hláskem a sundala mojí ruku.  „Nesvlečeme se?“  otázala se s šelmovským úsměvem.
„Přání mé paní, je pro mne rozkazem,“  odvětil jsem a oba jsme se rychle zbavovali pyžama.
Vklouzli jsme znovu pod deku, tiskli se, hladili a líbali. Jituška básnila, jak je jí krásně, když cítí jak ji někdo drží v náručí a neopomněla svojí nohou mě pokoušet. Zajel jsem rukou do  klína, hladil roztouženou lasturku a přiznám se nabit vědomostmi čerpanými z internetu, zajel jsem dvěma prostředními prsty do jeskyňky a jal se hledat na horní straně slavný bod G. No, našel jsem jenom vlhkou, horkou jeskyňku a tak jsem rychlými pohyby masíroval horní stěnu. Palec sklouzl na kamaráda a Jituška po chvíli explodovala v tak velkém záchvatu vzrušení, že jsem měl o ni strach. Zmítala se, chroptivě dýchala, zatínala do mých paží prsty, tělo se vzpínalo do oblouku, aby vzápětí vymrštilo bříško vzhůru.

Jakmile se začala pomalu uvolňovat, překulil jsem si ji nade mne a pomohl pokušitelovi vklouznout do  jeskyňky.Jitka zřejmě nevěděla o co se jedná, ztuhla, rychle dýchala a jen  jeskyňka se svírala dozvuky předchozí rozkoše. Začal jsem rychle přirážet do dírky, Jitka pochopila, sedla si a se vzrušeným dechem mi šla naproti.  Pln vášně jsem se díval na krásné, zmítající se tělo, poskakující ňadra a zvrácenou hlavu se zavřenýma očima. Dostali jsme se do takové souhry, že bylo slyšet jenom náš vzrušený dech a mlaskání z vlhka. Bylo to určitě tím vlhkem, že jsem vydržel velmi dlouho a mohl prožívat tu krásu. Posléze i můj kolík toho měl dost, a já se sténáním zaplavil dírku.
Jitka se přitulila, tiskla se k mému klínu, ve strachu že jí uteče, ještě se stále třásla a šeptala:
„Co jsem to dělala?“
Otírala si mokré tvářičky o hlavu, stále se nemohla uklidnit, až po chvíli, když ucítila jak změklý pracant vyklouzl ven, se přisála na ústa, líbala, lechtala jazykem, kousala, když jsem se snažil jít naproti a ňadry drtila mojí hruď.
„Nikdy tě nepustím,“   zašeptala vášnivě, „teď vidím o co jsem přišla. Musíš být jenom můj.“
„A Jiříčkuj,“ připomenul jsem ji.
Přitiskla se tváří k mojí a zašeptala:
„Já jsem tak ráda, že si rozumíte.“
Pak jsme se vykoupali, oblékli a slušně, stulení k sobě usnuli.

Ráno, ještě jsme podřimovali přituleni k sobě, se  otevřely  dveře ložnice a na nás se vyřítil malý drak.
Hned nás rozsadil, vtiskl se mezi nás, rukama nás objímal a lebedil si jak je to krásné být s tatínkem a s maminkou najednou.
Mohl bych sice pokračovat ve vyprávění, ale omezen počtem slov v povídce, musím vyprávění ukončit.
J.R.

Zobrazit za celou dobu
Zobrazit za celou dobu
1628
Zobrazit dnešní
Zobrazit dnešní
3

Navigace v seriálu<< Seznámení na inzerát 01
robbertos
robbertos@email.cz
http://robbertos.netstranky.cz/

Komentujte

Please Login to comment
avatar
WordPress spam blocked by CleanTalk.
  Subscribe  
Upozornit na