Seznámení na inzerát 01

Toto je 1 díl z 2 v seriálu Seznámení na inzerát
Read Offline:

Každý pátek jsem se sebral a odpoledne jel k rodičům. Bydleli ve vedlejším městečku, zhruba půl hodiny cesty autem. Vždycky jsem vzal špinavé prádlo a máma mě ho vyprala. Nemusel jsem se o to starat.
Pracoval jsem jako technik u jedné zahraniční firmy, plat byl pro mě přiměřený , měl jsem pěkný třípokojový byt a pomalu si ho zařizoval. Táhlo mě na šestatřicet, byl jsem svobodný, bez starostí. Starší ojeté auto, běhalo jedna radost. Rád jsem se ve volnu toulal v přírodě a fotografoval. To fotografování jsem měl asi po strýcovi, ten byl vášnivý fotograf, táta ne, toho to vůbec nebavilo.

Holky v mém věku, co jsem znal ze třídy a průmyslovky byly všechny vdané a mě se nějak nechtělo lítat po zábavách a balit nějakou holku. Raději jsem seděl doma u počítače. Ten má oproti ženské nespornou výhodu, dá se vypnout.

Jednou když jsem přijel k našim, tak mě máma v sobotu odpoledne zatkla, odtáhla do obýváku a tátu zahnala do kuchyně. Tak pozor, zavětřil jsem, tady se něco chystá. Seděl jsem s mámou a ona se vyptávala co jsem celý týden, odpoledne dělal.
„No, jako vždycky, najedl jsem se a seděl u počítače, jo, teď jsem si vzpomněl, taky jsem se díval na televizi. Stačí?“ otázal jsem se.
„A tobě to stačí?“ zeptala se tiše, „sám, s nikým nepromluvit, uvažuj Karlíku, pětatřicet je už pryč a ty jsi ještě nešel s ženskou, třeba na procházku.“
„Proč bych to dělal?“ pobaveně jsem se zeptal.
„Protože za pár let bude z tebe morous, který bude chodit a mluvit sám se sebou, uvažuj trochu,“ začala se máma dostávat do varu.
„A to mám v mém věku chodit po diskotékách, vždyť jsem pro ně starý dědek,“ namítl jsem.
„Nemusíš, určitě na tom tvým internetu najdeš nějakou seznamku, nebo si dáš inzerát  do seznamky u vás ve městě.“
„A co tam mám napsat, mami? Vždyť já žádnou ženskou nepotřebuji.“
„Popravdě tam napiš, že jsi sám a že hledáš holku na dopisování a potom, že se uvidí. Aspoň budeš mít čas na rozmyšlení. Když půjdeš hned na rande, může ti mazat med kolem huby. Když to má napsat, je opatrnější,“ začala máma radit. „Nebo je to pro tebe takový problém?“
„To není,“ opatrně jsem začal couvat, protože mámě se nesmí moc odporovat.  „No jo,“ napadlo mě, „co když už bude s děckem, vždyť v mých letech těžko bude ještě nějaká svobodná.“
„Jen si nemysli,“ máma se zase začala rozvášňovat, „ono se najde ještě hodně děvčat, které byly zklamané a dítě neměly. A potom, to by ti nějaký malý capart tak moc vadil? Nemusel bys prát plínky.“
„Ani nevadil, ale copak vím jak by se on choval ke mně?“
„To jsou předčasné starosti,“ rozhodla, „hned v týdnu napíšeš ten inzerát.“
Z kuchyně se ozval táta:
„Prosím tě nech ho, vždyť žádnou ženskou nepotřebuje.“

Máma se dožrala a už to začalo:
„Ty starý dědku mlč, jen si vzpomeň na svoje mladá léta. Kdybych na tebe nepromluvila, tak jsme se nikdy neseznámili. Teď aspoň víš, po kom to náš kluk má.“
Klidil jsem se z cesty, protože jsem byl rád, že kázání mám za sebou. V duchu jsem mámu chápal, ani mně by nebyla proti srsti nějaká sympatická holka. No uvidí se, ona stejně žádná na můj inzerát neskočí a já budu z obliga. Pravdu má máma v tom, že když bych si s nějakou  zpočátku jen dopisoval, tak už přece budu o ní něco vědět a nebude tak cizí. Táta to měl jednoduchý, ten si vzal mámu. Ale já bych si měl brát úplně cizí ženskou.

A, tak jsem v pondělí odpoledne hodil do vyhledávače seznámení. Samozřejmě vyhouplo mi tam  tisíce porno a erotických, ale pak jsem přece  pár seznamek našel. Bylo fajn, že jsem si nemusel moc vymýšlet, měli to pěkně připravené v rozbalovacích políčkách.
Horší to bylo s fotkou, kterou tam chtěli. Sice jsem dost fotil, a vlasní podobenku jsem neměl. Nakonec jsem tento problém vyřešil stativem a samospouští. Vrhl se ke stěně a nasadil soustředěný výraz číslo tři. Udělal jsem těch snímků několik, abych měl z čeho vybírat.
„Teda žádný krasavec nejsem,“ pomyslel jsem si.
Nakonec jsem vybral snímek, kde jsem vypadal trochu k světu, umístil fotku na profil, zaplatil poplatek a teď už nezbývalo, než čekat.

Když jsem pak večer najel na nabídky, nestačil jsem se divit. I když jsem jasně napsal že se zajímám o ženy od 33 do 36 roků, můj profil navštívilo a vysoce hodnotilo celé stádečko zájemkyň. Bohužel, převažovaly  babičky od šedesáti výše a všechny byly celé žhavé si se mnou dopisovat. A k tomu tam byly i nabídky  erotických služeb. To se ostatně  dalo čekat, tím je internet zaplevelený. Nicméně se postupně objevovaly i  holky, které by padaly do úvahy,  ale žádná se k mému profilu nevyjádřila.

V práci jsem se o tom bavil s kamarádem, už skoro desetiletým ženáčem a on mě povídá:
„Karle, ty jsi trouba. Žádná slušná ženská ti dopisování přímo nenavrhne, to musíš začít sám.“
„A to jí mám napsat, že čumím do počítače?“ namítl jsem.
„Napiš, že máš zájem si dopisovat, že se ti líbí a když bude souhlasit, tak ať ti napíše. Jo a žádné blbiny a vymyšlenost. Ženská je pekelně podezřívavá a všechno ti odhalí, mám své zkušenosti.“
No, tak jsem těm holkám, co jsem si vybral, napsal dle jeho rady. A bylo ticho, žádná odpověď. Tak jsem si povzdechl, že si snad  budu  muset dopisovat s některou babičkou, co stále otravovaly.
Když jsem přijel k našim, tak máma mě uklidňovala, že je to normální, že si to ženská musí nechat projít hlavou.

Už uplynulo více než týden, když se ozvala se jedna, také z našeho města. Byla o tři roky mladší, jmenovala se Jitka a že by jí také vyhovovalo si spíše psát. Prý ji mám napsat něco o sobě, co mě baví, co dělám po práci a tak dále.
No tak jsme si začali psát. Dozvěděl jsem se že měla několik známostí, které ukončila, když zjistila, že zájemcům šlo jenom o vyspání. Teď už  je  opatrná a raději si dopisuje. Ráda chodí do přírody na procházky, protože to je pro ni opravdový balzám na duši.

Dopisovali jsme si již druhý měsíc, postupně jsme si svěřovali, co bylo v práci, kde kdo byl na výletě a  já ji posílal mé fotografické úlovky, prostě jako by jsme se znali léta. Pak jsem začal mít toho dopisování dost a rád bych trochu v tom vztahu pokročil. Napsal jsem ji, že v sobotu plánuji   výlet jedním krásným údolím. Je to zhruba patnáct kilometrů chůze  a jestli má zájem, tak  se pro ni zastavím.

Tentokrát neodpověděla hned, ale  až druhý den. Napsala, že by tedy se mnou šla a navrhla, abychom se sešli před obchoďákem.
Přijel jsem na parkoviště a obhlédl situaci. U vchodu  se kupil chumel lidí a já přemýšlel, jestli ji podle fotky v tom davu  najdu. Byla tam, poznala mě  a tak jsme se rozpačitě pozdravili. Dovedl jsem ji k autu a pospíšil si, abych ji dvorně otevřel dveře. Pak jsem nasedl, nastartoval a vyjeli jsme.

Jitka, celá nadšená poznamenala,  že  ani nepamatuje kdy seděla v autě vpředu. Dojeli jsme na okraj vesnice odkud vedla cesta do údolí, zaparkovali, já si nahodil tlumok s nádobíčkem a vyrazili.
Kupodivu, neměli jsme žádné zábrany a tak jsme šli a  kecali o všem možném.  Jitka byla zvědavá, co mám za fotoaparát a co nejraději  fotím.  Bylo to fajn, úplně jiné a mnohem  lepší, než když jsem chodil sám.  Došli jsme k malé, výletní restauraci, pojedli  a otočili to zpátky.
Dolů to šlo bez problémů, ale nahoru to místy na skalách klouzalo. V jednom místě Jitka uklouzla a málem sebou sekla, tak jsem ji zachytil kolem pasu a přidržel, než nabala stabilitu. Zrůžověla ve tváři, pátravě se na mě podívala a odsunula mi  ruku ze svého pasu.
Šli jsme dál, Jitka mlčky se sklopenou hlavou. Po chvíli se zastavila, bylo vidět, že něco chce říci a já si pomyslel: hochu, je konec, to chytnutí i když v dobrém úmyslu, ti všechno pokazilo.
Tak jsem se jí omlouval, že jsem ji opravdu jen zachytil, aby nespadla. Zavrtěla hlavou a že o to nejde, ale že se stydí, protože mi něco zamlčela.
„No tak mě to řekni teď,“ namítl jsem, „já přece nekoušu.“
Najednou se jí začaly kutoulet slzičky. Pak z ni vypadlo,  že asi je mezi námi konec, protože mi neřekla,  že má pětiletého syna.

„Prosím tě a kde ho máš?“ zeptal jsem se ohromeně.
„U sousedky, je to hodná paní a moc nám pomáhá.“
„Já bych tě nejraději roztrhl,“ rozčilil jsem se.  „My si tady chodíme v přírodě a on chudák, aby trčel doma. Máš rozum, víš jak by se tady vyřádil?“
Položila mi hlavu na rameno, mokřila mi  košili a pak povídá:
„Tobě by to nevadilo?“
. „Rozhodně ne, ale je otázka, jak mě příjme on..“
„S tím bych si hlavu nelámala,“ odbyla to.
Nějak nás to sblížilo, chytli jsme se okolo pasu a pomalu šli dál. Došli jsme k takovému odpočinkovému přístřešku, byl tam stůl a  lavice. Tam jsme se posadili a já ji  poprosil,i aby mi všechno v klidu povykládala.

Byl to vcelku banální příběh.  Jitka nastoupila po zdrávce  do sanatoria, seznámila se s jedním tamním doktorem. A jak byla mladá a nezkušená, tak ji celkem snadno dostal do postele. Nakrátko z nich byli milenci, ale když  zjistila, že je v jiném stavu,  doktor obráti. Rezolutně prohlásil, že je zadaný, má před svatbou a vzít si ji nemůže. Trval na tom, aby šla na potrat. To Jitka rovnou odmítl a vyčetla mu, že když věděl, že není volný, neměl si s ni začínat. Urazil se, a začal jí dělat v sanatoriu peklo. Raději dala  výpověď a našla si místo v nemocnici.
Narodil se jí syn, Jirka, a jeho biologický otec na něj  sice pravidelně  platí, ale nechce ho vidět. Ostatní známosti všechny končily u přání se s ní vyspat. V takovém případě vztah ukončila a od určité doby dávala přednost jen dopisování.

Mohlo by vás zajímat  Těžký život bigamisty 02

„Podívej Jituško,“ řekl jsem ji, „vždyť Jirka je tvůj, je z tvého těla, z tvé krve a s biologickým otcem má společné jedině to, že dal k početí potřebný impuls. Nevěřím na žvásty o tom, jak mužský nemůže spolknou, že dítě nezplodil on. Jsou to buďto sobci, nebo jinak postižení jedinci.“
Dívala se na mě uslzenýma očima a prý co teda bude dál.
„No co,“ usmál jsem se,  „zítra vezmem  Jirku spolu na výlet, souhlasíš?“
Zavřela oči a přiznala, že tomu stále nemůže uvěřit, že snad nejsem normální. Už ani  nevěřila, že existuje slušný mužský.
Tady  jsem zarazil to  její zpovídání a doporučil, ať si provede údržbu obličeje, protože jdeme dál. Pomalu jsme stoupali údolím, vykládali si, drželi  se okolo pasu a plánovali, kam Jirku zítra vytáhneme.

„Pojdeme na Vysokou, je tam pěkná restaurace, rozhledna a kolem krásné skály, tam se mu bude líbit.“
„Jemu  se bude líbit všude,“ smutně se usmála.  „Prakticky nikde nebyl. Ale co mu mám říct, kdo jako  js?“ zeptala se.
„Třeba mu řekni, že jsem  že strýček, který by chtěl, pokud teda bude souhlasit, aby mu říkal tatínku. Co říkáš?“ navrhl jsem.
„Má to být návrh k vážné známosti?“ zeptala se šelmovsky.
„To si holka musíš přebrat sama,“ zasmál jsem se.

Došli jsme k autu a jeli domů. Zavezl jsem ji před dům, kde bydlela. Podala mi ruku, celá růžová v obličeji a otevřela dveře od auta.  V tom se ozval klukovský řev:  „mamí, mamí“ a malý Jirka se hnal k mamince. Byl s paní sousedkou na procházce, zrovna když jsme přijeli. Vystoupil jsem  z vozu,  pozdravil zvědavou sousedku a  přičapl jsem si před Jirku  a zeptal se, jestli by  zítra s námi chtěl jet na rozhlednu.
„Tady tím autem?“ zeptal se.
„Jistě,“ zasmál jsem se a on mě začal zpovídat:
„Jak se jmenuješ?“
„Karel,“ usmál jsem se „a ty jsi Jirka, to vím od maminky“.
„A ty jsi můj nový strejda?“ začal sondovat.
„To bude Jirko, záležet hodně na tobě,“ usměrnil jsem ho.  „Teď třeba strejda a později  se sám rozhodneš.“
„Nechceš jít na kafe?“ přerušila nás Jitka.
Tak jsem zamknul vůz,  Jirka  mě chytil za ruku  a vedl nahoru.

Jitka se o něčem domlouvala se sousedkou a mě Jirka usadil v jednoduše ale vkusně zařízeném pokoji.  Uvelebil se vedle mne a dali jsme se do řeči. Bylo to takové rozpqačité oťukávání. Byl celý zvědavý, kam že to pojedeme, co tam budeme dělat a tak podobně. Jitka udělala kávu a dívala se na nás se slzami v očích.
Poseděli jsme jen chvilku, pak jsem se zvedl a s vysvětlením, že musím ještěv něco zařídit. Jitka mě doprovodila dolů a u dveří mi dala pusu:
„Děkuji za dnešek.“
Pohladil po vlasech a připomenul
„Zítra o devíti se vyráží, nezaspat!“

Jel jsem do obchoďáku, protože jsem si uvědomil, že pro Jirku musím mít v autě dětskou autosedačku. Koupil jsem ji, nainstaloval na pravé zadní sedadlo a spokojeně odjel domů. Usazen v křesle, jsem pomalu vstřebával události posledních hodin. Ani nevím jak, ale  najednou jsem měl pohlednou holku a jak to vypadá budu i tatínkem. Jirka se mi líbil, byl celá maminka, i oči měl po ní.
Udělal jsem si něco k jídlu, zasedl k počítači a zrušil svoje profily na seznamkách.
Bylo rozhodnuto.

Když se mi ozval mobil, vytrhl mě z myšlenek. Překvapeně jsem zjistil, že volá máma. Což bylo s podivem, protože s mobilem si moc nerozumněla. Uvědomil jsem si, že je sobota, tedy den, kdy pravidelně jezdím k rodičům. Však mi to také máma hned vrazila. Spustila na mne, kde jsem, co se mnou je  a proč jsem nepřijel. Šel jsem s pravdou ven a oznámil, že to, co chtěla, se stalo skutečností a že jsem měl dneska první rande. Chvíli bylo ticho, a pak máma se opatrně zeptala:
„Je hezká?“
„Mě se líbí,“ ujistil jsem ji. „A když už tak o tom mluvíme, jak by se ti líbilo být babičkou?“
„Vy jste hned na prvním rande…., máš rozum?.“
„Ale ne,“ uklidnil jsem ji, „ale můžeš být babičkou pětiletého kluka.“
Znova vydechla:
„Už jsi ho viděl? A jak tě přijal?“
„Zatím v pohodě. Zítra jede s námi na výlet, tak uvidím.“
Rozloučila se s tím, že to ještě musí zažít.

Ráno jsem se sbalil a  zajel pro zbytek osazenstva.  Jirku jsem přikurtoval k  jeho trůnu a  uklidnil Jitku, která vyděšeně sledovala co dělám, kde jsem to vzal, že to muselo stát fůru peněz. Sedla si dopředu vedle mě, připoutala se, já nastartoval a v tom to rozhrábl Jirka.
„Mamí, vy si nedáte ani pusu?“
Jitka ztuhla, zčervenala a honem nevěděla co  na to má odpovědět. Tak jsem situaci zachránil a zlehka ji políbil. Jirka byl spokojený a jelo se. Přijeli jsme na Vysokou, vylezli na rozhlednu, koukali se na krásnou krajinu, Jirka nosánek vražený mezi příčky zábradlí. Ukazoval jsem Jitce, kde která skála co znamená a kde je skalní bludiště.
„Bludiště, jů, tam půjdeme, že tati?“ zajásal Jirka  a my jsme se s Jitkou na sebe podívali.
Aniž si to uvědomil, byl jsem pro něho táta a hotovo. Tak jsme šli do bludiště, Jirka se nám schovával, poskakoval radostí, jak malý čert a na zpáteční cestě začal pofňukávat, že ho bolí nožičky. Neměl tréning,  nikdy dlouho nechodil. Tak jsem ho posadil za krk a on jásavě vykřikoval, že je větší než táta.

Vrátili jsme se do restaurace, naobědvali se a pak  na svahu na sluníčku natáhli deku a chytali paprsky letního sluníčka. Jirkovi otrnulo a skotačil okolo nás.  Jitka, ležela se zavřenýma očima a o něčem přemýšlela. Po chvíli se ke mně otočila:
„Co na to řeknou tvoji rodiče?“
„Už vědí, že jsou babička a dědeček,“  řekl jsem jí klidně.
Zalapala po dechu:
„Proboha a co na to  říkali?“
„Že máte příští sobotu přijet se mnou.“
„To nejde,“  povídá, „já se propadnu studem.“
„Nemáš proč,“  oponoval jsem, „vždyť to, co tobě, se stalo už tolika holkám. Moje  máma je velice rozumná a táta, ten poslouchá na slovo. A co tvoji rodiče?“
Chvíli mlčela, pak tiše řekla:
„Když se dozvěděli, že jsem v jiném stavu, musela jsem z domova. Od té doby se mnou nemluví.“
Rychle jsem to zamluvil, abych nemusel uklízet slzičky. Přimhouřenýma očima jsem pozoroval vedle ležící Jitku, obdivoval její postavičku v jednodílných plavkách a ona se najednou zeptala:
„Co se na mě pořád koukáš?“
Potvůrka, neušlo jí to.
„Líbíš se mi,“  odpověděl jsem po pravdě.
Zrůžověla, obrátila se ke mně zády a dělala že spí.

Já se sebral a pomáhal Jirkovi stavět z kamení pyramidu, hlídat mravence a jak čas pokročil, sbalili jsme se a rozjeli k domovu. Pomohl jsem jim vytahat věci z auta, absolvoval pod Jirkovým dohledem políbení Jitky. Pak mi  s pláčem přistál na krku uzlíček Jirky, že proč jdu pryč, že tatínek má být s ním a s maminkou. Do toho začala pofňukávat Jitka  a já nevěděl, koho dřív uklidňovat.

Zamkl jsem auto, šel s nimi nahoru, složil Jirku, který se mě držel jako klíště a usadil se s  Jitkou vedle. Bylo jasné, že musíme dát hlavy dohromady a všechno to probrat. Když jsem se zeptal, jak chce řešit náš vztah,  sklopila oči a mlčela.
„Jitulko, podívej,“  začal jsem, „Jirka to nechtěně rozhrábl a je na nás jak to vyřešíme.“
„Tenhle byt je malý pro rodinu,“ namítla plačtivě.
„A třípokojový byt na sídlišti by stačil?“  zeptal jsem se.
„Kde bysme  na něj vzali?“
„Vím o jednom, kde  je jenom jeden páprda,“  nakousl jsem.
„No jo, a kolik by za to chtěl? namítla plačtivě.
„Jedna plus jeden, co já vím,“  zasmál jsem se.
„Tobě se to směje,“  povídá, „toto mám v pronájmu, tak kde chceš sehnat nějaký byt jedna plus jedna?“
„Já přece  řekl: – jedna a jeden. Jjedna Jituška a jeden Jirka, co na to říkáš?“
Zůstala na mě hledět jako na zjevení.
„Myslíš to vážně?“  otázala se tiše.
„No, když mám být tatínkem, tak to musím brát vážně.“

Padla mě s pláčem okolo krku, celá se třásla a líbala mě s takovou vášní, že jsem nemohl popadnou dech. Rozhrábl to jako vždycky Jirka. Zavřeštěl:
„Hurá, maminka má tatínka ráda.“
Jitka mě pustila a začala drtit v náručí Jirku. Celý mokrý od jejích slziček se ke mně obrátil a vážně se zeptal:
„Tati, to ty ženské musí furt  tak mokřit?“
Druhý den jsem je vzal ke mně a byl jsem rád, že se jim budoucí bydlení líbí.  Jitka měla největší radost z toho, že škola a školka jsou jenom přes ulici.
Udělali jsme si kávu, seděli a plánovali, jak to všechno zařídíme.

 

 

Všechna přečtení
Všechna přečtení
394
Přečteno dnes
Přečteno dnes
1
Navigace v seriáluSeznámení na inzerát 02 >>
Read Offline:
Hodnocení: 5.0. od 3 uživatelů
Please wait...

Komentujte

Buďte první kdo bude komentovat!

Upozornit na
avatar
wpDiscuz