Dnes to bylo asi nejhorší. Takovou hádku jsem s ní ještě nezažil. Nakonec si Zdeňka naházela všechny věci do dvou kufrů, práskla dveřmi a odešla.
Zůstal jsem stát na chodbě jako opařený, vůbec jsem to nechápal. Netušil jsem, co se stalo. A to jsem se chystal požádat ji o ruku, dokonce jsem i před měsícem koupil prstýnek, jen jsem vyčkával na vhodnou chvíli. Jak to mohla udělat? Vždyť jsme spolu plánovali rodinu. Musel jsem z našeho, teď už nejspíš jen mého bytu vypadnout. Všechno tam na mě padalo.

Vyrazil jsem se projít, abych si vyčistil hlavu a srovnal myšlenky.
Napadlo mě i zajít do hospody a tam se opít. Poslední dva týdny to stálo za prd, nejspíš to byla moje vina.
Už měsíc jsem musel zůstávat v práci déle, doháněli jsme nějaké resty, domů jsem se vracel unavený a vyčerpaný. A ji z nějakého důvodu napadlo, že mám někde milenku a proto se jí nevěnuji.
Zpočátku mi ta její žárlivost docela lichotila, ale poslední týden to začínalo být nesnesitelné.

Sedl jsem si v parku na lavičce a koukal se na hladinu rybníka. Myslel jsem na to, co všechno jsme tu spolu prožili. Najednou jsem zahlédl za keřem vnášet se blonďatý balónek. Něco mi na té osobě přišlo povědomé. Podíval jsem se znovu.
Zaplavila mě vlna vzpomínek a já se najednou vrátil do bezstarostného dětství.
S blonďatou kamarádkou jsme u nich pobíhali nazí po zahradě a koupali se vaně. Později jsme spolu dokonce chodili do školy. Potkávali jsme se před školou a na chodbě, jen do stejné třídy jsme nechodili.
Pokud si dobře vzpomínám, tak už v první třídě po ní kluci šíleli, každý s ní chtěl sedět v lavici, každý s ní chtěl kamarádit. Každý mi záviděl, že s ní kamarádím.

Časem jsme spolu začali poznávat rozdíly mezi našimi těly. Když jsem přišel na to, že bych s ní chtěl chodit, odstěhovala se s rodiči a tím to skončilo. Pár let se ještě vyskytovala v mých snech a představoval jsem si ji při masturbaci. Bohužel jsem na ni neměl žádný kontakt, jen párkrát jsem ji někde zahlédl, ale nemluvili jsme spolu.

Ta povědomá osoba na mě otočila hlavu a usmála se.
Byla to ona, Alenka. Od našich dětských let se zas tolik nezměnila. Vyrostla a vyspěla, to ano, ale v obličeji stále roztomilá, stále s těmi blonďatými vlásky, jen zbytek těla jsem zatím posoudit nemohl.
Zamával jsem jí. Nevěděl jsem, jestli mě poznala nebo ne, ale i tak zamířila za mnou. Jakmile vyšla zpoza živého plotu, všiml jsem si něčeho, co jsem vůbec nečekal. Byla těhotná.

„Dobrý den,“ pozdravila, když přišla blíž.
„Dobrý den? Snad ahoj, ne,“ odpověděl jsem s úsměvem.
Trochu zmateně se na mě podívala.
„Ty už si na mě nepamatuješ?“
„Nepamatuju. A měla bych?“
„Já myslel, že na to, jak jsme jako malí běhali nazí po vaší zahradě, se zapomenout nedá.“
„Počkej, počkej…tak jsi to opravdu ty…? Mně ses zdál z dálky povědomej. Tak v tom případě, ahoj.“
„Nechceš si přisednout?“
„Ráda. A jak se vůbec máš?“
„Teď už líp, když tu sedíš se mnou. A co ty? Celá jenom záříš.“
„Děkuju. Ale zdání klame.“
„Jak to?“
„To neřeš. Nechce se mi o tom teď mluvit. Povídej ty, jak se máš, co děláš, co práce, co žena, nebo přítelkyně, děti…?“

Tak jsme tam seděli společně na lavičce a povídali si, bylo to fajn. Ani jednomu z nás nepřišlo, že jsme se neviděli nějakých deset let. Bylo nám spolu dobře a čas příjemně ubíhal.
Najednou sluníčko zapadalo a začalo být chladno.
„Tak se asi budeme muset rozloučit,“ řekla.
„Vážně? To je škoda.“
„Musím jet domů.“
„Copak? Manžel na tebe čeká?“
„To ne.“
„Tak přítel?“
„Ani ten nečeká.“
„Tak kam pospícháš?“
„Nechce se mi jet domů potmě.“
„Tak nejezdi.“
„Jo a budu spát v autě, co?“
„Můžeš spát u mě, mám volný byt. Když se přítelkyně dneska sbalila a odešla.“
„Vážně?“
„No jo, sbalila se a práskla dveřmi.“
„A proč? A můžem jít hned?“
„Můžem. Já ti to povím v klidu u mě. Udělám něco k večeři, dáme si zmrzku a můžeme si povídat až do rána, když budeš chtít. A proč tak pospícháš?“
„To zní dobře. No, potřebovala bych si odskočit…“
„Tak pojď,“ řekl jsem, pomohl jí zvednout se a nabídl jí rámě.

Doma jsem Aleně ukázal, kde je záchod a koupelna, a sám zaskočil do kuchyně. V rychlosti jsem nachystal těsto na palačinky, vyndal z mrazáku maliny a dal je do hrnce.
„No teda, takový servis jsem nečekala,“ pochválila mě, když se vrátila ze záchodu a uviděla mě stát u sporáku.
„To víš, musím se o sebe umět postarat.“
„To vidím, že to zvládáš bez problémů.“
„Tak snad ti budou chutnat,“ řekl jsem, když jsem před ní položil talíř s porcí palačinek. „Chceš nutellu, nebo marmeládu?“
„Marmeládu prosím.“
„A jakou? Máme tady domácí jahodovou, meruňkovou, nebo případně povidla, skládal jsem před ní jednotlivé sklenice, Nemusíš se bát, všechno je otevřené, tak si posluž dle libosti.“
„Děkuju,“ odpověděla již s plnou pusou.
„Hlavně si nech trochu místa, bude ještě zákusek.“
„To mi říkáš brzo, už mám v sobě čtyři palačinky.“
„Neboj, zákusek nemusí být hned, můžeme s ním klidně chvíli počkat.“
„To asi budeme muset.“

Když jsem dodělal všechny palačinky, ještě jsem připravil džbánek limonády. Usadil jsem se ke stolu a pustil se do večeře.
„Dobrou chuť,“ popřála mi.
„Děkuju,“ odpověděl jsem a dál se živil.
Dojedl jsem, uklidil ze stolu a společně jsme se přesunuli do obýváku. Pustil jsem nějakou muziku, hlavně jako kulisu, a povídali jsme si. Dozvěděl jsem se všechno možné. Co vystudovala, kde pracovala, že ji opustil přítel, když se dozvěděl, že je těhotná.
I já jsem se podobně svěřoval. Potřeboval jsem se z toho někomu vypovídat a ona byla výborná posluchačka. Probírali jsme, jaké jsem to měl s přítelkyní, i to, že jsem ji chtěl požádat o ruku, tedy alespoň před tím, než mě opustila.
„To už jsi měl i prstýnek?“ vyzvídala.
„Jo měl, chceš ho vidět?“ odpověděl jsem.
„Jestli mi ho ukážeš…,“ řekla dvojsmyslně.
„Ukážu. Tedy jestli myslíš ten prstýnek.“
„A co jiného bych tak mohla myslet?“
„Nic, já jen, že to tak vyznělo,“ řekl jsem a zvedl se, abych došel pro krabičku s prstýnkem.

Doběhl jsem pro to do ložnice, kde jsem ho měl schovaný v nočním stolku. Vrátil jsem se zpět do obýváku. Podával jsem jí krabičku, když v tom zarachotily klíče v zámku. Lekl jsem se a upustil krabičku na zem. Klekl jsem si na zem a rukou šátral pod gaučem, abych krabičku vylovil. Konečně jsem to nahmátl.
„Tak se podívej,“ řekl jsem a stále vkleče jsem podával Alence otevřenou krabičku.
V tom se otevřely dveře a vešla Zdeňka.

„Ahoj zla…,“ zarazila se, když nás uviděla.
„Co to má znamenat!!!“ začala ječet mezi dveřmi, „Já kráva jsem se ti přišla omluvit a ty takhle. Hned, jak vypadnu, tak si sem přivedeš milenku a ještě k tomu těhotnou. Jak dlouho to spolu táhnete? Podle toho, jak vypadá, tak bych řekla, že minimálně rok. A se mnou si dítě nechtěl.“
Jen jsem na ní zůstal koukat, mlčky jsem poslouchal ten její monolog. Když se potřebovala nadechnout, zvedl jsem se a vrazil krabičku s prstýnkem do ruky Alence.
„Promiň,“ omluvil jsem se Aleně, otočil jsem se ke Zdeňce, vzal ji za ruku a odtáhl ji do kuchyně.
„Co to plácáš za nesmyly,“ spustil jsem na ní, „já žádnou milenku nemám.“
„A co ta ženská vedle? Co si asi mám myslet, když tam před ní klečíš s prstýnkem?“
„To je ale úplně jinak.“
„To říkají všichni.“
„Alena je moje kamarádka z dětství, několik let jsme se neviděli a náhodou se potkali.“
„A tebe nenapadlo nic lepšího, než jí požádat o ruku? Kdybys aspoň nezapíral.“
„Ale já nic nezapírám. Ten prstýnek…“
„Ještě řekni, že byl pro mě. To ti tak budu věřit.“
„Jo, měl být pro tebe. Proč myslíš, že jsem zůstával v práci dýl?“
„Protože ses tam tahal s nějakou courou.“
„Tohle nemá cenu. Stejně mi nevěříš!“
„To nemá. Seš nevěrnej šmejd a ještě to ani nepřiznáš. Sbohem!“ mrskla s klíči o stůl, otočila se a odešla.
Samozřejmě neopomněla pořádně prásknout dveřmi, když odcházela.

Musel jsem si na chvíli sednout v kuchyni, abych se uklidnil. Za pět minut se opatrně otevřely dveře a vykoukla z nich Alena.
„Můžu dál?“ ptala se.
„Jen pojď.“
„Co to bylo?“
„Omlouvám se, to byla moje teď už bývalá přítelkyně.“
„Tuhle sis chtěl vzít?“
„Chtěl.“
„No to seš odvážnej.“
„Ona taková nebývala, to jen poslední dva týdny začala takhle bláznit. Musím si dát panáka, abych se vzpamatoval. Nabídl bych ti taky, ale…“
„Jen si dej, vypadáš, že to potřebuješ.“
Vstal jsem a došel si pro whisky. Jednoho panáka jsem si dal rovnou a druhého si vzal ke stolu s sebou.
„Ale jestli máš víno, tak bych si malou skleničku dala,“ ozvala se Alenka.
„Tak fajn, červené nebo bílé?“
„Červené, prosím.“
Zalovil jsem ve špajzu a našel jednu láhev a otevřel ji.
„Tos nemusel kvůli mně načínat.“
„Já si dám s tebou. Nepřesunem se znovu vedle? Bylo to pohodlnější.“
„Klidně,“ souhlasila, „jen si ještě odskočím.“

Než se vrátila z toalety, nachystal jsem vedle láhev vína a dvě skleničky a zapálil tam svíčky.
Zrovna jsem se usadil na gauči se zbytkem panáka whisky, když se Alenka ukázala ve dveřích. Zůstal jsem na ní koukat.
Tvář orámovaná blonďatými vlasy, trochu smutný úsměv na tváři, v očích tančily odlesky plamenů svíček, lehké letní šaty, téměř průsvitné, nadouvané ňadry zvětšenými mateřstvím, i to rozkošné těhotenské bříško.
Byla nádherná.
„Co si mě tak prohlížíš?“ ptala se.
„Promiň, nějak jsem se zamyslel.“
„Jen aby. Vypadalo to, jako bys mě svlékal očima,“ řekla a šla si ke mně sednout.
„Však taky skoro jo. Moc ti to sluší.“
„Kdybys nekecal, vždyť jsem jako velká koule. Sotva se valím.“
„Hmm, další ženská, co mi nevěří. To je jedno, tak si dáme to víno,“ navrhl jsem a nalil do obou skleniček trochu vína.
„Tak na co si připijeme,“ ptal jsem se.
„Asi na to, co nám teď oběma chybí. Na lásku.“
„Souhlasím,“ pozvedl jsem skleničku a přiťukli jsme si.

„Co to bylo za scénu?“ vyzvídala, když jsme odložili sklenky.
„Kde začít?“
„Nejspíš od začátku, to by bylo asi nejlepší.“
„Asi jo. Vlastně to začalo ve chvíli, kdy jsem se rozhodl, že ji požádám o ruku. Koupil jsem prstýnek a v práci jsem začal dělat přesčasy, abych měl nějaké hodiny navíc a našetřil něco na svatbu. Jenže v ten moment mě Zdeňka začala podezřívat, že mám milenku.“
„Aha, tak to jo.“
„Vymlouval jsem jí to, seč mi síly stačily, ale nevěřila mi. Skončilo to tím, že dneska odešla.“
„A co ta scéna před chvílí?“
„No, tak to byl definitivní konec. Vypadalo to, že se přišla omluvit za tu odpolední scénu. Když nás tu spolu našla, tak si myslela, že seš moje milenka a ještě k tomu těhotná.“
„Tak to ji muselo pěkně naštvat.“
„No to teda. Ještě navíc jsem před tebou klečel s prstenem v ruce. Z jejího pohledu to muselo vypadat jako žádost o ruku.“
„To asi jo.“
„No právě. Ona si myslela, že žádám svou těhotnou milenku o ruku, a to ještě jen chvíli po tom, co mi ona sama dala kopačky.“
„A sakra. Promiň, to jsem nechtěla, takhle ti to zkomplikovat.“
„To je v pohodě. Stalo se, stalo, tak to nech být.“
„Ale mě to vážně mrzí.“
„Mě taky, ale je lepší, když to skončilo teď, než až po svatbě.“
„To je asi pravda.“
„Dáš si ten zákusek?“ zeptal jsem se, protože jsem musel něco dělat, abych myslel na něco jiného.
„Záleží, co by to mělo být.“
„No, myslel jsem na zmrzku s horkýma malinama a šlehačkou, teda jestli máš zájem.“
„To zní báječně, moc ráda si to dám.“

Došel jsem do kuchyně a všechno nachystal. Dal jsem ohřát maliny a mezitím rozdělil zmrzku do misek a ušlehal šlehačku. Plné misky jsem odnesl vedle do obýváku.
„Nevadí?“ zeptala se Alenka, když jsem se na ní podíval, Trochu mě bolely nohy, tak jsem si je potřebovala natáhnout.
„To víš, že nevadí, udělej si pohodlí dle potřeby,“ řekl jsem a dál si jí prohlížel. Napůl seděla, napůl ležela v křesle, nožky natažené na bobíku a mírně roztažené.
„Vážně?“ chtěla se ujistit.
„Vážně,“ řekl jsem a položil před ní na stůl misku se zmrzkou.
„Opravdu ti to nebude vadit?“
„Nevím, co máš na mysli, ale řekni si, co potřebuješ, pokud to bude v mých silách, tak ti s tím pomůžu.“
„Prozatím bych si potřebovala sundat ještě spodní prádlo, trochu mě škrtí.“
„Chceš s tím pomoct, nebo se mám otočit, případně odejít?“
„Pomoc nepotřebuju, to ještě zvládnu. Jen, mohl by ses alespoň otočit?“
„Určitě. Víš co, řekl jsem a sáhl po skleničce od whisky, já si dojdu ještě nalít a ty tu budeš mít klid.“
„Děkuju.“

V kuchyni jsem si nalil dnes už třetího panáka whisky a kopl ho do sebe. V kombinaci s vínem to už na mě začínalo působit. Ještě ta představa téměř nahé bývalé spolužačky mě docela vzrušovala. Nalil jsem si ještě trochu whisky a vydal se trochu nejistým krokem zpátky.
Než jsem vstoupil, zaklepal jsem na dveře, abych ji náhodou nepřekvapil nahou.
Ne, že by mi to vadilo, ale nechtěl jsem zneužít situace a její důvěry.
„Už můžeš,“ ozvalo se z obýváku.

Vešel jsem dovnitř. Alenka se zrovna uvelebovala v křesle, šaty se jí trochu vyhrnuly a do šera pokoje zasvítila její bělostná stehna. Hlavou mi proběhlo, že by stačil jen malý kousek a určitě bych zahlédl i tu její skulinku.
Usadil jsem se na gauč naproti ní, získal jsem tak báječný výhled. Oba jsme se pustili do zmrzky a mně se hlavou honily představy, jak asi vypadá bez šatů.
„Na co myslíš? Určitě na nějaké nemravnosti.“
„Co? Jak tě to napadlo?“
„Ono je to na tobě totiž trochu vidět,“ a kývla hlavou směrem k mému rozkroku.
Aniž bych si to uvědomil, měl jsem erekci.
„V tom máte vy holky výhodu, na vás vzrušení není vidět.“
„To není tak úplně pravda. Vám stojí penis, nám zase trčí bradavky.“
Zadíval jsem se na její ňadra a řekl jsem: „U tebe je to taky vzrušení?“
„Tsss, to ne, U mě je to zimou, to kvůli té zmrzlině.“
„Jasně, to je určitě ten důvod,“ a na to jsme se oba rozesmáli.
Pozoroval jsem, jak se jí díky smíchu pohupují ňadra. Nějak jsem z ní nemohl spustit oči.

Alkohol mi dodal odvahy a tak jsem neváhal se zeptat:
„A jak to máš se sexem?“
„Sex? Co to je?“
„To bude nejspíš to, co tě přivedlo do tohohle stavu.“
„Jo tohle…Tak to už si ani nepamatuju, jak to bylo dávno. Už je to víc než čtyři měsíce. A co ty?“
„To ti tak dlouhý půst musí už pěkně lézt na mozek. Poslední měsíc, dva, to za moc nestojí. Teď dva týdny nic a před tím, tak jednou dvakrát do týdne. A není to tak dlouho, co to bylo denně. A je pravda, že těhotný jsou víc nadržený?“
„Ani mi nemluv. Poslední dobou nemyslím na nic jiného než na sex, už ani samoobsluha nepomáhá.“
Vypadalo to, že i z ní zábrany opadávají.
„Víš, co by mě zajímalo?“
„To netuším.“
„Opravdu si blondýnky užívají více sexu, když by měly být nejžádanější??“
„To nevím, kdo to vymyslel, protože jsem se toho častěji dožadovala já.“
„No teda, mít takovou holku byl vždycky můj sen.“
„Jakou myslíš?“
„Takovou, u které bych se nemusel dožadovat sexu.“
„A jak jste to měli vy?“
„No, většinou to bylo na mně, abych to začal. Vypadalo to, že jí to stačí jednou, dvakrát do týdne. Nebo spíš jsem to já nikdy dýl nevydržel.“

I Alenka začala být odvážnější, nejspíš jí i ty dvě malé skleničky vína dodaly odvahu a trochu ji zbavily zábran. Začala se v křesle se trochu vrtět a malinko se i posunula. I ten nepatrný pohyb způsobil, že se její šaty vyhrnuly ještě o kousek výš.
Složila si ruce do klína a nenápadně se přes tu slabou látku dotýkala své mušličky. Sedět o kousek vedle, měl bych určitě dobrý výhled do hlubin jejího těla. Evidentně jsme to oba chtěli, ale nikdo se zatím neodvážil udělat první krok.

Natáhl jsem se pro láhev s vínem a nalil si do skleničky. Chtěl jsem si sednout zpět, když v ten moment dohořela jedna ze svíček. Nezbylo mi nic jiného, než abych se znovu zvedl a došel pro novou.
Zapálil jsem ji a chtěl si sednout zpět. Nevím, jestli to bylo nervozitou nebo alkoholem, možná i trochu úmyslně, ale zapalovač mi vypadl z ruky. A jako naschvál skončil před bobíkem, na kterém měla Alenka nohy.
Dobrovolně jsem si klekl na zem, abych zvedl ten zapalovač. Podíval jsem se na Alenku, která lehce oddálila nožky od sebe. Můj pohled se automaticky stočil k jejímu klínu. Světlo svíček nebylo dostatečné na to, abych viděl všechno, ale i to málo, co jsem zahlédl, mě ještě víc vzrušilo. Dlouho jsem něco takového neviděl.
Mezi nohama skrývala blonďatou houštinu. Neměl jsem tušení, jestli je to divoce rostoucí porost, nebo pečlivě udržovaný anglický trávník. I přesto, nebo možná i právě proto, že jsem věděl, že do tohoto záhonku před pár měsíci někdo úspěšně sázel, jsem si v tu chvíli přál být jejím zahradníkem.
Představa obdělávání a zalévání té úrodné zahrádky byla vzrušující. Jen z té představy mi vyschlo v krku.

„Copak tam tak dlouho děláš?“
„Nic, jen jsem se zamyslel,“ odpověděl jsem a postavil se.
„Jo tak zamyslel? To je vidět. Tys mi určitě koukal pod šaty.“
Nemělo cenu zapírat, stejně jí to bylo jasné.
„Promiň, ale nemohl jsem odolat,“ řekl jsem, když jsem si sedal zpět na gauč.
Čekal jsem, co ona na to. Vypadalo to, že neví, co by řekla. Její oči se neustále stáčely ke stanu v mém rozkroku a lehce se kousala do rtů. Stále nic neříkala. Ve tváři vzrušení a ruce stále položené v klíně nervózně mačkaly látku šatů a jejich lem se sunul výš a výš. Mlčky jsem pozoroval, jak nevědomky odhaluje čím dál tím víc.
„To chápu,“ prolomila mlčení, „A na co teď myslíš? A popravdě.“
„Přemýšlím, jaké by bylo milování s těhotnou. Samozřejmě také na to, jak vypadáš bez šatů, že dnes by si se mnou asi nahá po zahradě neběhala…“
„Aha,“ konstatovala a na chvíli se opět odmlčela.
Vypadalo to, jako by k něčemu sbírala odvahu.
„Jaké je milování s těhotnou, to nevím. Těhotná jsem, ale milování jsem v tomhle stavu nezažila…“
„Aha,“ řekl jsem pro změnu já.
„A ty bys mě chtěl vidět nahou?“ špitla se sklopenýma očima.
„Chtěl a moc,“ odpověděl jsem popravdě a doufal jsem, že jsem ji nevyděsil.
„A chtěl bys…,“ začala.
„Copak?“
„No…vždyť víš…,“  hledala slova.
„Myslíš pomilovat se s tebou?“
„Hmm,“ přikývla.

Jen jsem se na ni díval a mlčel jsem. Nevěděl jsem, co na to říct.
Líbila se mi a od puberty jsem o ní snil. Jasně, že jsem se s ní chtěl pomilovat a moc, jen jsem jí nechtěl ublížit. Cítil jsem se jako před prvním milováním.
„Tak co? Jaká je odpověď?“ snažila se mě přimět k odpovědi.
„Promiň,…“
Viděl jsem, jak se jí oči zalily slzami.
„Počkej, já to tak nemyslel.“
„A jak si to myslel?“
„Moc bych se s tebou chtěl pomilovat, vždyť už od puberty o tobě sním…“
„To mě těší,“ a po tváři se jí rozlil šťastný úsměv.
„Já se jen bojím, abych ti neublížil.“
„Neboj, milování v těhotenství je bezpečné. Mě ani mimču se nic nestane, tedy pokud nejsi nijak nadměrně obdařený.“
„To nejsem. Já se jen bojím, abych ti neublížil psychicky. Vím, že jsme se neviděli tolik let, ale pořád si moje blízká kamarádka a nerad bych tě ztratil.“
„To je od tebe pěkné, ale dám ti jednu radu. Když už ti kamarádka nabízí milování, tak bys ji neměl odmítat, protože tím jí ublížíš ještě víc. Navíc před chvílí jsi říkal, že mi pomůžeš, s čím budu chtít, pokud to bude v tvých silách.“
„Omlouvám se, máš pravdu. Ovšem, že ti s tím moc rád pomůžu.“
„To jsem moc ráda.“

Pomalu vstala a přišla blíž ke mně blíž. Stála tam přede mnou a já si ji prohlížel a čekal, co bude dál.
„Chtěls mě vidět nahou, viď?“ řekla a začala si vyhrnovat šaty.
Jen jsem zalapal po dechu, když jsem uviděl její bělostná stehna zářit do přítmí pokoje. Pak se objevila ta její mušlička. Měla klín celý zarostlý, světlé chloupky se třpytily ve světle svíček. Nejspíš se mi v obličeji zračil údiv.
Zarazila se, přerušila svlékání a zeptala se: „Copak, nelíbí se ti?“
„Líbí, jen jsem to dlouho neviděl takhle v přírodním provedení.“
„Neměla jsem důvod ji upravovat, nikomu jsem ji dlouho nepředváděla…“
„Tak to je něco jiného.“

Dál pokračovala ve svlékání. Odhalila vzdouvající se bříško i ňadra nalitá mateřstvím. Nemohl jsem se na ní vynadívat.
Přetáhla si šaty přes hlavu a upustila je vedle sebe na zem. Stála přede mnou nahá a já ji měl na dosah.
„Jsi nádherná.“
„Děkuju.“
„Můžu?“
„Kdyby ne, tak tu takhle přece nestojím.“

Pomalu jsem přibližoval ruce k jejímu tělu. Zbývalo jen pár centimetrů, abych se jí dotkl. Ještě kousek, ještě pár milimetrů, cítil jsem žár sálající z ní. Chvěla se.
Dotek. Jako by mezi námi přeskočila elektrická jiskra. Tiše vydechla a nepřestávala se třást.
Posouval jsem ruce po jejích nohách, od kolen pomalu vzhůru po stehnech, na boky a nakonec jsem ji chytil za zadeček. Přiměl jsem ji udělat ještě krok ke mně. Zavřel jsem oči, nasál jsem její vůni a zabořil nos do jejího kožíšku. Ten pocit blízkosti a důvěry mě celého pohltil.
Napadlo mě, že tohle musí být to pravé.
Proč jsem to necítil s holkou, kterou jsem si chtěl vzít? Otevřel jsem oči a pomalu se zvedal. Stál jsem před ní, já oblečený, ona nahá. Hleděli jsme si do očí. Touha, chtíč i strach a obavy nás rozechvívaly.
Rukama chytla mé tričko a rychle mi ho přetáhla přes hlavu. Hlavu položila na mé rameno a ruce složila na mém hrudníku. Jen se mi tak choulila v náručí. Oba jsme si to užívali. Pocit opuštěnosti a osamění se rozplynul. Jednou rukou sjela z mého hrudníku dolů a sáhla mi mezi nohy. Nejprve přes kalhoty, poté ruku vsunula i pod ně.
Už jen kontakt s jemnou, něžnou a horkou dívčí rukou mi působil neskutečnou rozkoš. Měl jsem co dělat, abych se ovládl a hned se neudělal.

„Opatrně, jinak z toho nic mít nebudeš,“ varoval jsem ji.
„Až tak?“ řekla a usmála se.
Jen jsem přikývl.
Vytáhla svou ručku z mých kalhot a vymanila se z mého objetí. Klekla si přede mnou, zahákla ukazováčky za gumu kalhot a stáhla mi je i se s prádlem ke kotníkům.
„Jééé, tohle jsem ještě neviděla,“ rozplývala se nad mým vyholeným přirozením, „Rozhodně vypadá větší.“
Rukou přejela kolem trčícího kopí. V dlani něžně sevřela mé koule a ústy pohltila žalud. Jen jsem sykl a vzdychl rozkoší.
Sama si rukou sjela mezi nohy. Musel jsem ji zastavit i přes veškerou rozkoš, kterou mi působila, jinak bych to nevydržel. Pohladil jsem ji po vlasech, vzal ji za ruku a pomohl jí postavit se na nohy.
„Pojď, přesuneme se do ložnice. Budeme to mít pohodlnější.“
„Asi máš pravdu, tak mě veď.“

Odvedl jsem ji do ložnice a opatrně ji uložil na postel. Nebránila se a plně mi důvěřovala. Chtěla milování, tak jsem jí ho chtěl dopřát. Snažil jsem se, aby se cítila jako královna, jako ta jediná vyvolená. Hladil jsem ji po celém těle, každý centimetr kůže pokrýval polibky.
Když jsem se přiblížil k bradavkám, jen sykla:
„Opatrně, prosím. Mám je hrozně citlivé.“
„Neboj,“ uklidňoval jsem ji, „budu opatrný.“
Jen se usmála a poddala se mému laskání.
Dál jsem si hrál s jejím tělem. Na kožíšku se jí leskly kapičky milostné rosy. Rukou jsem ji hladil po stehnech a pomalu se přibližoval k její zarostlé, dlouho nepoužívané štěrbince. Prsty jsem se prodíral tou houštinou, dokud jsem nenahmátl její knoflíček. Zakroužil jsem kolem a odměnou mi bylo tiché sténání a další příděl vlhkosti, která prýštila z jejího těla.

Opatrně jsem na ni začal naléhat. Špičku údu jsem směroval ke vstupu do jejího těla. Dotek chloupků na mém dobyvateli mě ještě víc vzrušil. Konečně jsem našel žádaný otvůrek a pomalu do něj vstupoval. Centimetr po centimetru mě objímala vlhkost a žár jejího klína. Konečně jsem byl celý uvnitř.
Alenka se jen chvěla rozkoší a tiše vzdychala. Přitiskl jsem se k ní celým tělem a políbil. Propadla se do tichého vyvrcholení. Mělo to zvláštní intimní kouzlo.
Zdeňka u toho byla vždycky hlasitá. Rychle jsem zaplašil myšlenky, na dnes už expřítelkyni, a dál se naplno věnoval Alence. Hladil jsem ji po vlasech a po tváři.
„Počkej, takhle to nepůjde,“ zastavila mě.
„Proč?“ zeptal jsem se nechápavě.
„Kvůli mému stavu.“
„Promiň, nějak mi to nedošlo,“ omlouval jsem se a přesunul se vedle ní.
Otočila se na bok, vzala mě za ruku a pohladila mě o tváři:
„To nevadí.“

Vyhoupla se na mě a povídá: „Můžeme pokračovat takhle, jestli chceš.“
Taková nabídka se odmítá.
„To je jasné, že chci.“
„To jsem ráda,“ a začala se pohupovat v bocích.
To smyslné vlnění boků bylo úžasné. Vychutnával jsem si každé zhoupnutí. Nevěděl jsem kam dřív očima.
Pozoroval jsem její bříško, její plná ňadra i kapičky lásky lesknoucí se na jejím kožíšku.
„Už to dlouho nevydržím,“ snažil jsem se ji varovat.
„To nevadí,“ uklidňovala mě, „nemusíš se bát, víc těhotná být nemůžu.“

Jen jsem se usmál, někdy mi to fakt nemyslelo. Pak to na mě přišlo. Vzrušení přesáhlo únosné meze a ze mě vytryskl bílý proud.
Plnil jsem její prcinku. Po takovém půstu toho bylo tolik, že to z ní vytékalo a kožíšek se barvil na bílo.
Alenka se předklonila, stále však nabodnutá na mém uvadajícím ocasu, pohladila mě, políbila a řekla: „Děkuji, byls úžasný.“
Já se snažil vzpamatovat z toho zážitku a nebyl jsem schopen slova. Alenka sesedla a uložila se vedle mě. Sperma pomalu zasychalo v jejích chloupcích. Podal jsem jí kapesníček, aby se mohla otřít.
„Sss, au to tahá.“
„Tak počkej, něco s tím uděláme,“ řekl jsem a zvedl se.
„Počkej, nikam nechoď,“ žadonila, „Mě je tady s tebou dobře.“
„Já skočím jen pro něco do koupelny a hned jsem zpátky,“ sklonil jsem se a políbil ji. Do ucha jsem jí zašeptal: „Takhle jsem si to ani ve snu nepředstavoval, jsi úžasná milenka, moc děkuju.“
Chtěl jsem se zvednout, ale ona mi to neumožnila. Objala mě kolem krku a stáhla mě znovu k sobě.
„Neboj, já se ti vrátím, když mě teď pustíš.“
„Ale dělám to nerada.“
„Já vím, je mi to jasné.“
„Tak už jdi a ať jsi hned zpátky.“

Pustila mě a já odběhl do koupelny. Pobral jsem, co bylo potřeba, a hned jsem spěchal zpátky.
Alenka se trochu podivovala, co jsem všechno donesl, když to rozkládal vedle ní na postel. A aby měla lepší výhled, trochu se na posteli posunula.
„Nadzvedni se, ať nezmáčíme celou postel.“
Poslušně nadzvedla zadeček a já pod ní mohl vsunout ručník. Do ruky jsem vzal mokrou žínku a otřel její bránu rozkoše a očistil jsem její porost. Vzal jsem do ruky nůžky.
„Copak to děláš?“ ptala se zvědavě.
„Neboj se, jen jsem myslel, že bych ti trošku upravil zahrádku, tedy jestli máš zájem,“ odpověděl jsem.
„Vlastně proč ne. Když se ti to nepovede, tak to za chvíli doroste. Jen buď prosím opatrný.“
„Dobře,“ a to už jsem zkracoval roští na pěkný trávníček.
Nanesl jsem pěnu a vzal do ruky holicí strojek. Chvíli jsem se rozmýšlel, co vytvořím. Klasická čárka nebo trojúhelníček mi pro ní nepřišly dost dobré. V tom mě to napadlo, zkusím srdce.
Uvolni se a zavři oči, chtěl bych, aby výsledek byl překvapení.

Ochotně poslechla. Načrtl jsem si do pěny obrázek a opatrně začal žiletkou odstraňovat chloupky.
Nejspíš to pro ni bylo vzrušující, protože chvílemi tiše sténala. Dokončil jsem holení a zbytky pěny otřel žínkou. Opatrně jsem opravil nedodělky a zadíval se na výsledek. Nemohl jsem odolat, abych to částečně odhalenou štěrbinku nepolíbil. Hladově jsem se k ní přisál, jazykem zkoumal každý záhyb a bylo mi jedno, že z ní vytékalo i moje sperma. Jednou rukou si tiskla mou hlavu do klína a druhou si hladila ňadra. Sténala a vzdychala, kroutila se a nohama svírala mou hlavu, jako by mě chtěla udusit.
Nedal jsem se a pokračoval, zapojil jsem do hry i prsty. Když jsem je do ní zasunul, celičká se rozklepala. Jakmile její orgasmus odezněl, sevření povolilo a já si lehl vedle ní.
„To bylo nádherné, přesně tohle jsem potřebovala,“ řekla, přitulila se ke mně a předla jako kočka.
Místo odpovědi jsem jí jen pohladil.
„A cos mi tam dole vůbec vytvořil?“
„Tak zkus hádat.“
„Já nevím, já si tam takhle nevidím.“
„A na co máš ruce? Zkus to prozkoumat prsty.“
Převalila se znovu na záda a rukama si začala šmejdit v rozkroku.
Se zavřenýma očima, prsty objížděla ten tvar, hledala jeho okraje a usilovně přemýšlela, co by tam tak mohla mít.
„Hmmm, to by mohl být trojúhelníček,“ zkoušela to.
„Ten to není.“
Dál pokračovala v průzkumu, až znovu zkusila hádat: „Když to není trojúhelníček, tak by to mohlo být něco jako kornoutek se zmrzlinou.“
„No skoro, ale vedle.“
„Tak to už mě nic nenapadá.“
„Zkus to ještě jednou, pak ti to prozradím.“
Prstíky zručně prohmatávaly nový sestřih kožíšku. Najednou jí začaly cukat koutky úst a po chvilce se hlasitě rozesmála.
„Co tě tak rozesmálo?“
„Napadlo mě, že tam mám kosočtverec, žes mi udělal pičku na pičce,“ odpověděla mi mezi záchvaty smíchu.
Ani já jsem nevydržel v klidu, její odpověď mě totálně rozsekala, válel jsem se smíchy na posteli vedle Alenky.
„Tak co, je to ono?“
„Není,“ odpověděl jsem, když smích trochu odezněl. „Podívej se sama,“ a podal jsem jí zrcátko.

Zvědavě si prohlížela můj umělecký výtvor.
„Tys mi tam udělal srdíčko. Moc pěkné děkuju.“
„Nemáš zač.“
„Ale je ti jasné, že tohle bude potřebovat pravidelnou údržbu.“
„Já vím.“
„Ale já tohle sama nejspíš nezvládnu.“
„A co já s tím?“
„Co by, budu k tobě chodit na pravidelnou údržbu.“
„Hmm, to zní zajímavě. A copak z toho budu mít já, tedy krom příležitosti vídat tě pravidelně nahou?“
„A co kdybych byla tvou odměnou já?“
„V tom případě jsme domluvený.“
„To jsem ráda. A budeš dělat obrázky na přání?“
„Pokud mi to dáš vědět předem, abych se na to připravil, tak klidně. Jen počítej s tím, že to bude chvíli trvat. Buď to musí být menší než předchozí obrázek, aby to z toho šlo udělat, nebo to sundáme všechno a počkáme, až to doroste.“
„To je mi jasné, tak hloupá přece nejsem.“
„A co moje odměna za dnešní práci?“
„O tom řeč nebyla, myslela jsem, že to děláš jen kvůli mně.“
„Samozřejmě, jen jsem tě zkoušel. Tak asi půjdem spát, viď.“
„Asi jo, ale budeš tu spát se mnou, abych se nebála, že jo.“
„Jestli chceš, tak klidně.“
„Chci,“ řekla a otočila se na bok zády ke mně.
„Dobrou noc,“ popřál jsem jí a tak nějak automaticky se k ní přitulil a objal ji.
„Dobrou noc,“ odpověděla a ještě zavrtěla zadečkem v mém klíně.

5 1 vote
Hodnocení povídky
Subscribe
Upozornit na
guest
12 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments
dedek.Jeff

Milování s těhotnou a vyholování pičky, to už tu dlouho nebylo. Navíc moc hezky napsané.

bigbizz

Četl jsem a četl a najednou tu byl konec. Vypadá to, že hrdina nečekaně našel tu pravou lásku. Moc krásně napsaný příběh.

Anonym

Doslova jediné, co mi na tom vadí je, že whisk(e)y se nekope… Jinak perfektní povídka.

Reniem

Moc pekny!!!Klidne bych snesla i dva,tři další díly pokracovani:) A jinak co se stalo s Kristynkou,ze tak najednou zmizela?

Junior

Nevím, ale to že to je starší povídka nic nemění na tom, že je výborná. A kdyby to šlo tak by si i po delší době zasloužila pokračování ten otevřenej konec tomu i nahrává. Ale je to jen zbožné přání čtenářů a záleží jen na autorovi. I kdyby žádné pokračování nebylo tak jsem spokojen.

Niron

Další výborný kousek. Co k tomu mám dodat – nastavuješ si laťku vysoko 🙂

Bob Romil

Tak tohle byla romanťárna nejvyššího kalibru. A jestli neumřeli, tak se mají rádi dodnes. Moc hezky a s citem sepsané.

Martin

Nádherná romantická povídka . Čekal jsem jak to dopadne se Zdenkou . Naštěstí to vzalo správný směr . Protože se s ní vyklubala pěkná fúrie a měl by sní doma jenom peklo . Moc hezky napsané . Následné milování jenom dokresluje atmosféru příběhu .