Toto je 2 díl z 3 v seriálu Sestřenka

Od dovolené jsme se s Hankou moc neviděli. Navíc nás rozdělila škola. Vídali jsme se jen sporadicky o některém z víkendů, když jsme se náhodou sešli doma, případně o zkouškovém. Ale toho času moc nebylo. Kontakt jsme ale nepřerušili, mejl a skype nám vynahrazoval osobní styk. Sice to nebylo ono, nic jiného nám však nezbývalo.

Před promocemi jsme se sešli u rodičů. Našli jsme si chvilku soukromí.

„Mám pro tebe zprávu, zatím to ještě nikdo neví,“ začala Hanka.
„Povídej. A je to dobrá zpráva nebo špatná?“ povzbuzoval jsem ji.
„Já vlastně ani nevím.“
„Tak mě nenapínej.“
„Jsem těhotná.“

Zůstal jsem na ni zírat s otevřenou pusou.

„Tak něco řekni.“
„Promiň. Tohle jsem nějak nečekal. Gratuluju. Jen jsem myslel, že si chtěla s dětmi počkat.“
„Děkuju. To chtěla, ale nějak to nevyšlo.“
„A co ten tvůj přítel? Ví to?“
„Ještě ne.“
„Hlavně ať se nedoví, žes to řekla dřív někomu jinýmu. Chlapi jsou v tomhle děsně ješitný.“
„Aha, to mi nějak nedošlo.“

Zkoumavě jsem si ji prohlížel.

„Co na mě tak koukáš?“
„To nic, já jen, že i když to na tobě není vidět, tak ti to sluší.“
„Hlavně to neprokecni. Seš jedinej, kdo to ví.“
„Rozkaz.“

Čas postupně plynul a na Hance začínalo být těhotenství znát, bříško se zvětšovalo, prsa se nalévala. Při těch občasných příležitostech, kdy jsme se osobně potkávali, jsem si nedokázal odpustit, abych ji nesvlékal očima. Neustále se mi hnalo hlavou, jaké to asi je šukat s těhotnou. Připadal jsem si jako úchyl, chodil jsem po ulici a koukal, jestli se náhodou nějaké z nich nenadouvá bříško mateřstvím, jen jsem nikdy nedostal odvahu k tomu, abych nějakou oslovil.

Konečně přišel zase čas na náš pravidelný videohovor.

„Ahoj Hani. Jak je?“ položil jsem obligátní otázku.
„Ahoj. No nic moc. Už se sotva valím. A co ty? Vypadáš tak nějak… nevím, jako by tě něco trápilo.“
„To víš, ženský.“
„Ale copak? Žádná ti nechce dát?“
„S tím problém není, vždycky se nějaká najde, když je potřeba.“
„To máš dobrý. Já jsem tu teď osiřela, ten můj musel na čtrnáct dnů odjet.“
„A to tě v tomhle stavu nechal samotnou?“
„Co mu zbývalo. Navíc, těhotenství není nemoc.“

Při slově těhotenství se mi na tváři mihl úsměv.

„Copak to bylo? Ty ses usmál?“ vypálila pohotově.
„A proč ne?“
„Počkej, to mě zajímá.“
„A co?“
„No proč ses při zmínce o těhotenství usmál.“
„Já se usmál?“
„Jo. A nezamlouvej to.“
„Dobře, přiznávám, usmál jsem se.“
„A proč?“
„Jen jsem si představil, jak teď asi vypadáš.“
„Jak bych vypadala, jako koule.“
„Tomu nevěřím. Vždycky ti to ohromně slušelo.“
„Tak koukej.“

Zvedla se ze židle a kousek poodešla tak, aby ji kamera zabírala celou. Otočila se kolem dokola a sedla si zpátky. Jen jsem u toho polkl. Dlouhé volné těhotenské tričko končilo kousek pod zadečkem. Vpředu se nadouvalo velkými pevnými prsy a vyklenutým bříškem.

„Vždyť říkám, že ti to ohromně sluší,“ řekl jsem po chvíli ticha.

Zkoumavě si mě přes kameru prohlížela.

„Hele bratránku,“ spustila po chvíli, „že já tě vzrušila…“

Sklopil jsem hlavu a mlčel.

„No tak se přiznej,“ pokračovala dál.
„Jo vzrušila. Od té doby, co vím, že jsi těhotná, tak holkám místo na kozy koukám na bříško a říkám si, jaké to asi s těhotnou je.“
„Nevím, jak pro chlapa, ale pro ženskou je to docela namáhavý. Jistý polohy nemůžeš, prsa jsou děsně citlivý, pupek všude překáží… ale až na tohle je to stejný. Jen si to tak nějak víc užívám.“
„Aha. A je pravda, že těhotný jsou víc nadržený?“
„Ani mi nemluv. Jakmile odezněly nevolnosti, chtěla jsem to dělat od rána do večera. I teď bych si dala říct.“
„To jsou teda věci.“
„Tak si nějakou zbouchni a poznáš jaký to je. Nebo si jen nějakou těhotnou nabrkni. Na netu jich určitě najdeš spoustu.“
„Když já nevím…“
„Jak chceš, je to na tobě.“
„A co svatba? Kdy bude?“
„Nevím. S břichem se vdávat nechci a potom to asi hned tak nepůjde. Z oslavy odbíhat kojit, vozit tam kočárek a na řvoucího sviště tam nikdo zvědavej nebude.“
„Ale i to se přeci dá vyřešit. Mléko odstříkáš, zmermomocníš nějakou kamarádku, aby se ti o prcka postarala, a bude to.“
„No vidíš, to by asi šlo. Zkusím se jen tak nezávazně poptat mezi holkama tady a třeba se nějaká chytne.“
„To máš tak. Kdo chce, hledá způsoby, kdo nechce, hledá výmluvy.“
„Na tom asi něco bude.“

Náš rozhovor přerušil zvonek u Hančiných dveří. Zvedla se a nechala zapnutý počítač. Zaslechl jsem jen nějaké dohadování, ale ničemu jsem moc nerozuměl. Po pár minutách se vrátila celá zadýchaná.

„Děje se něco?“
„Ale nic, jen mi přivezli skříňku, co jsem si objednala. Je to těžká kráva a ti, co to přivezli, po mně chtěli, abych si to sama odnesla. Ukecala jsem je, aby mi to hodili aspoň za dveře.“
„Aha.“
„Tak teď to tu mám na chodbě a jen čekám, kdy se o to přerazím. Sama s tím nic neudělám a sousedi jsou tu k ničemu.“
„Aha. A mám ti s tím přijet pomoct? Třeba to i sestavím a budeš mít aspoň klid.“
„To po tobě nemůžu chtít, vždyť to sem máš skoro dvě hodiny cesty.“
„V klidu. To neřeš. Když mi poskytneš stravu a byt a nepojedu jen na otočku, tak tě rád navštívím.“
„Tak fajn. Budu se těšit.“
„Jen se převléknu, sbalím pár věcí a vyrazím za tebou.“
„Moc děkuju.“
„Zatím se měj a moc se na tebe těším.“

Naházel jsem do batohu pár nezbytností, nasednul do auta a už si to svištěl za sestřenkou.

Zaparkoval jsem před domem a zazvonil. Chvíli trvalo, než se ozvalo otevírání dveří. Vyběhl jsem do třetího patra a tam už mě čekaly otevřené dveře.

„Ahoj,“ volal jsem z chodby.
„Ahoj, pojď dál a pozor na ty krabice.“

Zavřel jsem za sebou dveře, zul si boty a šel najít Hanku. Zrovna vycházela z koupelny.

„Promiň, musela jsem si odskočit.“
„To je v pohodě,“ řekl jsem a hrnul se k ní, abych ji objal a dal jí pusu.
„Tak se do toho dáme?“ navrhl jsem po nezbytném přivítání. „Kam to budeš chtít postavit?“
„Nejspíš tady do pokoje.“

Odtahal jsem tam všechny krabice, nachystal si nářadí a pustil se do toho. Hanka seděla vedle mě na židli a dívala se, jak pracuju.

„Nepotřebuješ pomoct?“ ptala se. „Něco podržet nebo tak?“
„Jo, podržet bych potřeboval.“
„Hele, nech si toho jo.“
„Já myslel tuhle desku, abych to mohl pořádně sešroubovat, pak už si s tím snad poradím sám.“
„Tak to jo, já už myslela, že chceš něco jiného…“
„Já? Aspoň je vidět na co myslíš.“
„Jen se nedělej, stejně mi celou dobu koukáš pod šaty a do výstřihu.“
„Jo, máš pravdu, nějak si nemůžu pomoct. Tak mi přines něco k pití, já to zatím zkusím dodělat.“

Zvedla se a odkutálela se do kuchyně. Já se snažil pilně pracovat, s akušroubovákem to šlo celkem samo. Zabral jsem se do toho a nevnímal okolí. Konečně jsem zvedl skříňku, usadil dvířka a zasunul všechny poličky a šuplíky.

„Tak a hotovo,“ řekl jsem spíš jen pro sebe a oprášil si ruce.

Hanka stála mezi dveřmi opřená o zárubeň a obdivně se na mě dívala. V ruce skleničku s nějakou limonádou.

„Stojíš tam dlouho?“ položil jsem celkem zbytečnou otázku.
„Co myslíš? Chceš se napít?“
„Jo, díky.“

Došel jsem k ní a vzal si od ní skleničku. Naše prsty se na okamžik propletly, ten dotek byl elektrizující. Při pohledu z očí do očí bylo vidět, na co oba myslíme.

Zbytek dne proběhl v družném hovoru.

Večer jsme se rozloučili, Hanka zmizela v koupelně a pak zamířila rovnou do ložnice. Pozoroval jsem ji a bylo mi líto, že odchází vedle. Těšil jsem se, nebo spíš tajně doufal, že si něco užijeme.

Odešel jsem do koupelny se také vysprchovat. Představoval jsem si, že tady byla Hanka přede mnou. Jak tu stála před zrcadlem, když se převlékala. Určitě vzala do rukou ta velká ňadra, prohmátla je a pomazlila se s nimi. V duchu jsem viděl, jak si sundává kalhotky, pomalu, jako by dělala striptýz, jak se u toho předklání, poprsí jí visí dolů, zadeček vystrkuje a prcinka se leskne mezi stehny. Vzrušilo mě to.

Pustil jsem sprchu, abych se opláchl. Přemýšlel jsem, jestli si ho mám vyhonit hned, nebo až v posteli. Nakonec jsem ho jen párkrát promnul a pořádně umyl. Pořád jsem doufal, že by se něco mohlo odehrát a nechtěl jsem si vystřílet všechny náboje hned.

Na závěr jsem si dal studenou sprchu, abych se trochu zchladil a vzrušení odeznělo. Použil jsem připravený ručník. Když jsem ho vracel zpět, upoutaly mou pozornost odložené kalhotky. Ještě na nich byla zřetelná vlhká skvrna. Moje ruka se po nich samovolně natáhla. Před očima se mi zjevilo to, co bylo ukryté pod nimi. Ocas na to okamžitě zareagoval. Jako nějaký fetišista jsem zabořil nos do kalhotek a nasál její vůni. Aniž bych si to uvědomil, kalhotky jsem měl najednou omotané kolem tvrdolína. Ještě několik tahů a vystříkal bych se do nich.

„Co kdyby teď Hanka přišla? Jak bych jí to vysvětlil?“ táhlo mi hlavou, „Nemá mě provokovat. A co když si to rozmyslí a přeci jen bude chtít sex?“

Ještě chvilku jsem se hádal sám se sebou. Nakonec jsem dospěl k rozhodnutí, že si kalhotky vezmu do postele a tam se do nich udělám.

Zabalený do ručníku s kalhotkami v ruce jsem se vyrazil do pokoje, kde jsem měl nachystanou postel. Nějak jsem nemohl usnout, neustále jsem se převaloval a myšlenky se točily jen kolem sexu a Hanky.

Vylezl jsem z postele a vyrazil do kuchyně se napít. Opřený o kuchyňskou linku jsem pomalu upíjel vodu ze sklenice. V nočním tichu jsem zaslechl tiché sténání. Opatrně jsem se přiblížil ke dveřím do ložnice. Chyběla mi odvaha k tomu, abych je otevřel, tak mi nezbylo nic jiného než jen poslouchat. Tlumené vzdychání bylo neklamnou známkou toho, co se za zavřenými dveřmi odehrává. Dokonce jsem zaslechl i vrčení vibrujícího kamaráda. Pomalu jsem si ho honil za vzdechů masturbující sestřenky. Najednou se ozvalo hlasitější zavzdychání, které bylo záhy utlumeno. Představil jsem si, jak jí tělo zachvátilo vyvrcholení, ale v rámci kontroly, abych ji náhodou ve vedlejším pokoji nezaslechl, se snažila zadusit výkřik rozkoše rukou nebo polštářem.

Raději jsem se zvedl a odporoučel se do zpátky do pokoje. Rychle jsem si lehl, přikryl se dekou a dělal jsem, že spím, jen trčící ohon prozrazoval mé myšlenky. Zaslechl jsem pleskání bosých nožek. Otevřely se dveře od pokoje a já zpod přivřených víček uviděl Hanku v krátké noční košilce, jak se na mě kouká.

„Děje se něco?“ zeptal jsem se z polospánku.
„Promiň, vzbudila jsem tě?“
„To neřeš? Sedni si. Stalo se něco?“
„Nestalo, jen…“ soukala ze sebe.

Posadil jsem se i já.

„Copak?“
„No víš…“ šeptala se sklopenou hlavou.
„Snad ti tam samotné není smutno?“
„Je,“ přiznala.
„A mám tam jít k tobě, nebo si snad lehneš ke mně?“ vybídl jsem ji.

Sám jsem se posunul ke zdi, abych jí uvolnil místo, a odhrnul deku. Zahlédl jsem, jak stočila pohled do mého klína na vztyčeného bojovníka a vzrušením se kousala do rtu.

„V ložnici je víc místa,“ podotkla a postavila se.

I v přítmí pokoje, kam pronikalo světlo jen pootevřenými dveřmi, byla nádherná. Velké nalité prsy si držely pořád svůj tvar, bříško klenuté těhotenstvím a dole odhalená jeskyňka. Rozestoupené rtíky lákaly k průzkumu. Postavil jsem se také. Na zem se svezly její použité kalhotky. Zaregistrovala je, ale nic neřekla. Oba jsme zamířili do ložnice, kde svítila malá noční lampička. Lehli jsme si pod jednu deku a Hanka se mi stulila v náručí. Do zadečku ji tlačila má erekce. Ruku jsem položil na její rameno, odkud pomalu sklouzávala.

„Víš, že strašně rád vzpomínám na tu dovolenou?“ řekl jsem tiše.
„Já taky,“ přiznala se, „a pamatuješ, jak si přede mnou tenkrát utekl?“
„Na to nejde zapomenout. Tenkrát jsem byl mladej, blbej a nezkušenej. Dneska bych to neudělal,“ řekl jsem a hladil její ňadra.
„Jen nepovídej. Dneska bys před takovou velrybou, jako jsem já, utíkal ještě rychleji.“
„Ani náhodou. A rozhodně nejsi velryba. Vždyť ti to moc sluší.“
„Já si tak připadám, obrovská, nešikovná, neohrabaná…“
„Šššš, nech toho,“ přerušil jsem její sebelítostivou řeč.

Přejel jsem rukou na tvář a pootočil jí hlavu tak, abych jí viděl do očí.

„Jsi nádherná a sexy…“

V očích se jí zaleskly slzy.

„Ty mi nevěříš?“
„Jak ti to mám věřit, když se mě ten můj nechce už dobrý dva nebo tři měsíce ani dotknout. Prý aby se náhodou něco nestalo.“
„To mě mrzí,“ utěšoval jsem ji a neodpustil si lehký polibek.

Najednou se to zlomilo. Letmý polibek se změnil ve vášnivý. Hanka do toho dala všechnu tu neukojenou touhu a já myslel, že se snad udělám jen z pouhého polibku. Mé ruce šátraly po jejím těle a vyhrnovaly košilku. Nemohl jsem se jí nabažit. Fascinovala mě velkým poprsím i těhotenským bříškem. Naštěstí jsem se vzpamatoval, v tuhle chvíli šlo o ni. Líbal jsem ji po celém těle, pohrával si s tvrdými bradavkami, hladil jsem ji po bříšku, až jsem se nakonec propracoval k tekoucí studánce. V tuhle chvíli to byla spíš zející díra. Vůbec mi to nevadilo a okamžitě jsem ji začal zpracovávat. Hanka mi pod rukama i ústy hlasitě hekala a házela sebou ze strany na stranu.

„Ooohh… boožee… aaahhh…“

Povzbuzen jejím sténáním jsem přidal na důraznosti a brzy se zmítala v návalu rozkoše. Počkal jsem, až odezní její vyvrcholení a zatím ji jen hladil a laskal. Jakmile se vzpamatovala, zaklekl jsem mezi její nožky a pomalu se dral dovnitř. Milimetr za milimetrem jsem postupoval a vychutnával si její kundičku. Za chvíli jsem byl uvnitř celý. Pomalu jsem začal opouštět její lůno, když skoro hrozilo, že z ní vyklouznu, zaklesla mi nohy za pasem a sama se prudce nabodla. Jestli měla na začátku jakékoli zábrany nebo pochyby, všechno bylo zapomenuto. Vášnivě se mi oddávala s jediným cílem. Uspokojit dlouho neukojené potřeby.

„Aaahhh,“ vyhekla.

Už jsem neváhal ani okamžik a docela tvrdě plenil svatyňku. Mačkal jsem při tom její bradavky tak silně, že občas sykla bolestí. Škeblička se jí stahovala v nadcházejícím orgasmu.

„Jooo… ooohh…už buuduuu…aaahh…“ hekal jsem.
„Nepřestá… aaahhh… vej… hmmm… joo… oohhh…“ odpovídala mi.

Už to na mě opravdu šlo, ocas ztuhnul, v koulích mi zacukalo a první dávka prudce zkrápěla děložní hrdlo. Hanka sebou cukla a roztřásla se. Další a další výstřiky plnily studánku. Sledoval jsem, jak se směsice šťáviček dere ven kolem ochabujícího dobyvatele. Vyklouzl ven. Fascinovaně jsem hleděl na rozevřenou mušličku, ze které vytékalo moje sperma. Lehl jsem si vedle Hanky s rukou v jejím klíně.

Podívala se na mě a opět měla slzy v očích.

„Moc děkuju,“ špitla.
„Není zač,“ odpověděl jsem a políbil ji.

Oba jsme upokojením usnuli.

Můj odjezd byl tímto odložen až do doby, než se Hance měl vrátit přítel. Měli jsme tak pro sebe dalších pět dnů nevázaného sexu.

Zobrazit za celou dobu
Zobrazit za celou dobu
4084
Zobrazit dnešní
Zobrazit dnešní
1
Navigace v seriálu<< Sestřenka 01Sestřenka 03 >>

3
Komentujte

avatar
2 Comment threads
1 Thread replies
0 Followers
 
Most reacted comment
Hottest comment thread
3 Comment authors
Bob RomilTryskyMartin Recent comment authors
  Subscribe  
nejnovější nejstarší nejlépe hodnocené
Upozornit na
Martin
Člen
Martin

Dobře napsané a hlavně vzrušující pokračování . Hezky si vyšli vstříc . Jak se říká , bylo potřeba dodělat malému vlasy 😀 Jenom jednou návštěvou to asi neskončilo 😉

Bob Romil
Člen

Přítel Hanky je osel a tihle dva si nadmíru vyhovují 🙂