Řeka Dyje, líně plynoucí krásnou krajinou až do soutoku s Moravou byla Martinovou milenkou. Skoro doslova, neboť Martin byl vášnivý rybář.

S manželkou Jindřiškou bydleli v jedné pohraniční obci již roky, a když se tam tehdy stěhovali, museli si obstarat povolení k pobytu v hraničním pásmu.
Z toho důvodu byly i patřičně prošetřeni nemají-li úmysly uprchnout do kapitalistické ciziny, a když byli seznáni jako spolehlivými občany ČSSR, mohli se tam usadit.
Jindřiška sice škraloup měla, neboť měla některé příbuzné ve Francii, ale náčelník SNB, který měl jejich případ na stole, byl ochoten přimhouřit oko.

***

Reklama

A tak jednoho dne, zatímco byl Martin v práci, měla Jindřiška doma návštěvu.
Věděla, že jinou možnost nemá, než tomu policajtskýmu prasákovi podržet. Trochu se nadopovala vínem, a když muž dorazil, přivítala ho v lehkém alkoholovém rauši a s úsměvem.

Když se svlékli a ulehli do postele, muž ji hned zalehl mezi nohy a jazykem jí začal lízat staženou pochvu. Počínal si velmi zkušeně a opilá a mírně vzrušená Jindřiška za hlasitého sténání pohazovala tělem v návalech slasti. Klitoris ji naběhl, a když ho promnul mezi rty a současně do ní vnikl třemi prsty, vykřikla v prvním orgasmu a prožila i squirtový výstřik. Muž to nečekal a byl zkropen proudem tekutiny.
„Kruciprdel, co to je?“ vykřikl s odporem a Jindřiška, sama vyděšena, se rozplakala.
„Já…já jsem tohle nikdy nezažila….ta slast a ..uvolnění….promiňte.“

Muž se dovtípil, že se žena nepomočila, ale lízání už zavrhl a naopak si ho nechal pokouřit.
Tohle Jindřiška ovládala znamenitě a muž jen chrochtal blahem. Laskala mu uzdičku, olízala žalud a pouštěla si ho hluboko do krku. Vždy ho vyplivla, uvolnila proud slin a zase ho hluboko vsála. Takové kouření slavilo úspěch v jeho výstřiku a Jindřiška vše bez problémů spolykala. Poté mu ho opět připravila na další kolo.
„Klekni si a nastav prdel,“ přikázal jí muž.
„Ale do zadku ne!“zaprotestovala a hned ucítila bolestivé plácnutí.
„Drž hubu! Strčím ho, kam budu chtít! Ty potřebuješ papíry, tak mlč!“ a nato ji ho vrazil do kundy.
Natvrdo a pěkně hluboko. Jindřiška jen bolestně hekla a pak tiše sténala nad tvrdými přírazy. Muž si svou nadvládu zjevně užíval a na ni nebral žádné ohledy, jak to i okomentoval.
„Kurvíš se, protože potřebuješ povolení za svý příbuzný a já si s kurvama dělám, co chci!“ funěl a na důkaz svých slov ji ho náhle narval do zadku. Bylo to zákeřné a nečekané.

„Nééé..bože…to…bolííí!“ Jindřiška vykřikla, ale to už měla žalud za svěračem a tvrdý čurák pronikal dál.
Bolestně sténala a snažila se to přetrpět. Úzké sevření análu brzo muže přivedlo k vrcholu, a tak po chvíli cítila teplý proud semene ve střevech a úlevné uvolnění, jak změklý ocas z ní vyjel ven.
Muž byl spokojen a při odchodu ji předal připravené povolení.

***

Dalším problémem bydlení v hraničním pásmu byla nemožnost rybaření v řece, která zde tvořila státní hranici.
Martin sice byl prověřenou osobou, jenže podél řeky vedla pověstná železná opona (ŽTZ) a pohyb za ní byl nemožný a opět jen na povolení. To měli v podstatě jen zemědělci a pochopitelně hlídky PS, provádějící zde kontrolní obchůzky.

Náhoda tomu chtěla, že Martinův vedoucí odcházel do důchodu a na své místo navrhl jeho. Tím se Martinovi otevřela cesta i za dráty, kde musel provádět čas od času kontroly zde umístěných zařízení i pracovníků, zda se neflákají.
Povolení bylo jednorázové, dovnitř a ven a na další dny se muselo obnovovat.

Reklama

A tak při jedné obchůzce si sebou vzal pruty, že si zkusí jen tak nahodit. Dozorčí u brány svraštil obočí, když při kontrole vozidla spatřil prut i podběrák, ale pak zašeptal.
„Nic jsem neviděl, ale nebuďte tam dlouho,“ a mávl vojínovi, aby mu otevřel.

Martin svědomitě obešel svá stanoviště a pak se usadil na břehu Dyje a nahodil prut. Na druhé straně viděl stát chatky, kvůli záplavám postavené na „muřích“ nohách a tu a tam projelo po nedaleké silnici auto. Dyje byla teď v létě na tak nízkém stavu, že byla široká doslova jen pár metrů a skoro by se dala přebrodit.
„Ach jo,“ vzdychl Martin. „To by bylo, jít naproti, dát si chlazené eine bier a zase se vrátit.“

Náhle však zaslechl vzrušený křik a dupot, jak se někdo prodíral křovím nedaleko od něj!
„Stůj!“ slyšel výkřik a vzápětí i rachot střelby.
Martin vyděšeně padl k zemi, jak kulky zasvištěly nebezpečně blízko. Pak spatřil kousek od sebe postavu, jak skáče do řeky a rychle plave na druhý břeh. Byl to nějaký mladík. Už se drápal ven, když se na břehu objevil pohraničník. Namířil zbraň a zasypal protější břeh i mladíka krátkou dávkou. Mladík rozhodil ruce a padl na břicho. Pak se opět zvedl a snažil se odplazit pryč. Voják opět namířil zbraň, ale vtom se na protějším břehu objevili lidé, řvali na něj „du schund!“ a mladíka zaštítili svými těly. Voják si vztekle odplivl a otočil se zpět.

Na louce se ozýval dívčí křik. Zděšený Martin vstal a spatřil druhého pohraničníka, snažícího se zpacifikovat divoce se zmítající dívku, asi přítelkyni uprchlého mladíka. Voják ji zkrotil, povalil na zem a zjevně chtěl ještě něco víc.
Vyhrnul ji šaty a snažil se jí stáhnout kalhotky. Dívka se zoufale bránila a německy křičela, „Hilfe!“
Druhý voják k nim pomalu došel, ale než začal kamarádovi pomáhat, všiml se opodál stojícího Martina.
„Stůj! Co jsi zač!“ namířil na něj zbraň.
Martin mával povolenkou ke vstupu.
„Dobrá. Pojď sem!“ přivolal ho voják k sobě.
Zkontroloval mu doklady, zatímco jeho druh už dívku nechal být, ale stále ji pevně držel. Mladá hezká blondýnka ještě povzlykávala a stále se hlavou otáčela ke břehu, kde zmizel její druh.
„V pořádku,“ vrátil pohraničník Martinovi doklady, „A nic jste neviděl, jasné?!“ hodil pohledem k řece a společně s druhým odváděli zajatou uprchlici pryč.

Martin věděl, že střelba na cizí území je trestný čin a tím, že mladíka střelil až tam, je obzvlášť nepříjemná záležitost, ale pohraničníci se tak prostě chovali. Za chycení měli opušťáky, za úspěšný proryv průšvih. Znásilnění uprchlice bylo asi jen příjemným zpestřením.
Martin si vztekle odplivl, sebral prut a na druhé straně viděl shluk lidí a stojící sanitku. Nedalo mu to a zavolal. „Leben?“
A kdosi odnaproti mu odpověděl. „Glücklicherweise!“ a zahrozil mu pěstí.
Martin byl rád, že mladík je živý, a tak mohl politovat jen nešťastnou dívku, kterou čekalo vězení a deportace zpět do NDR.

***

Uběhlo pár let a změna režimu umožnila Martinovi naplno si začít užívat svého oblíbeného rybaření.
Na břehu Dyje si našel hezké místečko a začal se zdravit a konverzovat s rybáři na rakouské straně. Později se k nim i přeplavil na člunu a s jedním z nich, Heinzem Schulzem se časem stali kamarády.
Jindřiška si párkrát s Martinem zarybařila, ale moc ji to nebavilo, od vody foukalo a přestala tam docházet. Každý se tedy věnoval jiné zábavě.

Jednoho dne se Martin s Heinzem zase potkali.
„Hej, pojď sem, ukážu ti hezký místo,“ pozval Martina k sobě a dojel pro něj svou pramicí.
Pluli pak dál po proudu, až zastavili u jedné chaty, opět na muřích nohách. Vylezli nahoru na terasu a Heinz řekl: „To je chata mého souseda. Je už starý a tak mu to tady udržuju. Dobře se tu chytá, ale hlavně,“ uculoval se. „Naproti se na malé louce občas schází jedna milenecká dvojice. Mám je hezky z nadhledu a dalekohledem vidím všechny detaily.“

Tohle Martina evidentně zaujalo. A tak slovo dalo slovo a od té doby tam Martin buď sám, nebo společně s Heinzem vysedávali, pili pivo, chytali ryby a čekali na erotickou podívanou.
Jednoho dne se dočkali.

***

„Hele, už tam jsou,“ pronesl Heinz a předal Martinovi dalekohled.
Ten spatřil dvojici, jak si rozprostírají deku pro větší pohodlí. Pak se oba začali svlékat, když vtom se žena otočila a Martin spatřil tvář své ženy Jindřišky.
„Bože,“ vyhrkly mu slzy do očí, ale nemohl je odtrhnout od dalekohledu.
Žena si lehla na záda a začala se sama hladit a dráždit. Nad ní stál svalnatý urostlý mladík, který by mohl být jejím synem, pomyslel si zlostně Martin.
Mladík si sám honil péro a po chvíli se žena zvedla, poklekla před něj a pohyby hlavou jasně naznačovaly, co mu dělá. Mladík v opojení zakláněl hlavu. Tohle Martin znal. Kouření Jindřišky bylo skutečně nepřekonatelné. Nejenže kouřila první ligu, ale jako jedná z mála semeno i polykala.
Právě, když to viděl Heinz, jak polyká mladíkův výron, okomentoval to. „Tohle udělat mojí ženě, tak se pozvrací. A jak jsi na tom ty?“
„Podívej se sám,“ mlčky si pomyslel Martin, ale popravdě Heinzovi přiznal, že jeho ženě to nedělá problém.

Dvojice na dece teď ležela vedle sebe a jen se líbala, hladila a mazlila.
Jindřiška si rukou rejdila v klíně, zjevně už hodně nadržená, mladíkovo péro zatím bylo stále měkké a nepoužitelné. Nakonec mu opět pomohla ústní masáží a pak si ho osedlala. Na jedno dosednutí v ní zmizel až po kořen, až se Martinovi zdálo, že až k nim přilétl její výkřik a pak na něm začala pomalu odsedávat. Mladík ji snaživě mnul a laskal prsa, zatímco žena se mu vzepřela o svalnatou hruď a přidávala na rychlosti. Pak se náhle vzepjala, strnula a uvolněně na mladíka padla.
„Právě se udělala,“ poznal Martin zkušeně.

Po nezbytné pauze a dalším kouření se oddali třetímu číslu, kdy mladík docela dlouho přirážel mezi její široce rozevřené nohy, než se do Martinovy ženy potřetí vysemenil. Pak se dvojice milenců vydala k domovu.
Martin si pohledem na hodinky uvědomil, že touto dobou i on s rybařením končí a vrací se domů.
Učinil tak i dnes a stejně jako jindy ho Jindřiška doma přivítala polibkem a teplou večeří. Sama byla vysprchovaná a voňavá a zjevně (u)spokojená.

***

Večer to na ni Martin začal zkoušet. Čekal odmítnutí, ale opak byl pravdou. Jindřiška byla celá rozdychtěná a dožadovala se tvrdého vymrdání, jak sama řekla.
Martin ji to rád splnil. To si s ní pak mohl dělat, co chtěl a žena v submisivní roli mu byla plně oddána.
„Kuř čuráka a hezky mi olízej koule!“ přikázal ji a žena mu poslušně sjela hlavou mezi nohy.
Nejdřív se věnovala ztopořenému ocasu. Olízala mu žalud, uzdičku a poté mu dopřála masáž sevřenými rty a sjížděla ho skoro v celé délce. Vždy ho vyplivla a zase vsála hluboko do krku. Pak mu olíbala a prolízala koule i rýhu až k análu, což byl neskutečně slastný pocit, který vedl k prvnímu výstřiku, který pochopitelně spolykala.

Hned mu ho ale vzchopila, a tak si ji vzal tvrdě s jejíma nohama zapřenýma o ramena. Tím do ní vnikal opravdu hluboko a žena s rukama rozhozenýma do stran sténala a dožadovala se ještě hlubších přírazů, ačkoliv ho cítila až na dně.
Martina to tak vzrušovalo, že přirážel jak zběsilý a na závěr ji ho vrazil do zadku. Sice poměrně hrubě až násilně, ale při jeho výstřiku do střev se i ona odbavila kmitáním ruky na klitorisu.

Když poté tiše leželi vedle sebe, náhle Martin prohodil. „Kdo je ten mladej kluk, co sem tě s ním dneska viděl?“
„Koho jsi viděl?“ opáčila žena, ale byla cítit nejistota v hlase.
„Tam na palouku u řeky. Ty na dece a nějakej mladej smrad tě tam píchal,“ řekl tvrdě Martin a žena ztuhla.
„No a co!“ vyjela. „Ty máš svý ryby a mý potřeby tě nezajímají!“ vyštěkávala a zahrnula ho přívalem výčitek, z čehož Martin pochopil, že tady v tom zapadákově, kde ona nikdy žít nechtěla, není žádný vyžití a ona se prostě nudí.
„Začala jsem aspoň cvičit. Ujal se mě trenér, napsal mi cvičební plán a prostě…. mi pak dal najevo, že jsem ještě žádoucí. Víš, jaký to pro ženu je, dozvědět se, že je krásná, úžasná a všechno to kolem?“
„Prosím tě. Mohl by být tvým synem!“ ušklíbl se Martin. „Navíc v posteli jsme snad nikdy problém neměli!“
„Je sice mladej, ale milej. Ano, my taky spolu spíme, ale je to stereotyp. Ty si pak jdeš na ryby a co já,“ konstatovala žena „Ale s tím je stejně konec!“
„Že jsem vás odhalil?“
„Ne. Protože jsem těhotná,“ řekla tiše a Martinovi se zastavilo srdce.
„Ale ty přece nemůžeš….a jakto…s tím klukem?“ blekotal zmateně, jak si nebyl schopen utřídit myšlenky.
„Doktoři říkali, že je to špatný, ale ne nemožný. Ale s kým to mám, to vážně nevím. Zkusila jsem počítat, ale to jsme spolu spali my i já s Tiborem,“ začala věcně komentovat celou situaci a Martin se vztekle ohradil.
„Neříkej laskavě přede mnou to jméno! Raději mi řekni, jak si to celý představuješ? Uvědomuješ si svůj věk? Máme skutečně asi poslední možnost mít spolu dítě.“

Jindřiška se rozplakala. „Martine. Já ti nechtěla bejt nevěrná. Prostě se to stalo a tys měl svoje rybaření, já zase sex. Já tě pořád miluju a to dítě chci donosit a vychovat s tebou.“

Martin mlčel, ale už věděl, že dítě bude jeho a nebude se zaobírat myšlenkou na kukačku. Spíše je lepší, že o tom ví, než kdyby žil v nevědomosti a dozvěděl se to náhodně někdy později.

***

Když se jim narodila dcera Veronika, byly oba štěstím bez sebe. Konečně zase našli smysl života. Dívka se zcela podobala své matce a nenesla žádné rysy tváří svých otců.

Zobrazit za celou dobu
Zobrazit za celou dobu
2942
Zobrazit dnešní
Zobrazit dnešní
2

2
Komentujte

Please Login to comment
avatar
2 Comment threads
0 Thread replies
2 Followers
 
Most reacted comment
Hottest comment thread
2 Comment authors
MartinBob Romil Recent comment authors
  Subscribe  
nejnovější nejstarší nejlépe hodnocené
Upozornit na
Bob Romil
Člen

Tam za vodou v rákosí … 🙂 🙂 Vzal to teda hoooodně sportovně a klidně, ale nejspíš jim to spolu klapalo a na dítko se těšil.

Martin
Člen
Martin

Pro mě hodně dobře napsaný příběh . Je tu i dobře vpravena vzpomínka na doby dávno minulé . Konec má dobrý happyend . Nemusí každá nevěra končit rozvodem . Nakonec bylo dítě tmelem dlouholeté lásky .