Krátký úvod
Se vším jsem začal já. Psal jsem své zážitky s Em a dával jí je číst. Měl jsem dojem, že to stojí za zaznamenání. Při první „povídce“ byla překvapená, hlavně proč že vlastně to píšu … o ní, ale za chvíli už se jí ta myšlenka líbila, a nakonec mě začala povzbuzovat a mé psaní i vymáhat. Byl jsem rád, nejsem žádný spisovatel. Prý si ráda připomene, co vše jsme spolu zažili a co zažila ona sama. Vyprávěla mi vlastně všechno tak, abych to mohl sepsat. Ona si to následně přečetla, opravovala mě a přidávala detaily, o kterých jsem nemohl vědět. Bylo to super. Když jsme se déle neviděli, posílal jsem jí koncepty a ona mi je, včetně hrubek, opravovala. Jsem dyslektik.

***

Bydlel jsem s rodiči za Prahou, kousek od letiště B., a protože jsem byl čerstvý konstruktér letadlových motorů, chodil jsem tam obdivně leštit a opravovat malá letadla. O létání, o které se všichni prali, jsem až tak nestál. O víkendech tam chodilo asi deset milovníků létání a dělali jsme, co se nám řeklo s pouhou vidinou toho, že se možná proletí. Vlastně šlo o školení, ale piloti nás prostě využívali jako levnou pracovní sílu. Také tam chodila malá holka, nevypadala ani na patnáct a my ji svorně nesnášeli. Byla dcerou velitele letiště, na práci nesáhla, byla neustále v letadle, kroužila nám nad hlavou a z nebe, kde jsme všichni chtěli být, se nám vysmívala přímo do očí.

Protože jsem huba nevymáchaná, při první příležitosti jsem jí řekl, o čem se bavil zbytek party. Mluvil jsem s ní jako s děckem. Zastyděl jsem se, bylo to jinak. Řekla, že to ví a že se projdeme kolem letiště, že mi to vysvětlí. Byla dospělejší.

„Hraju si s vámi,“ její dětská tvář už nebyla v souladu s tím, co jsem teď poslouchal, dětské chování bylo pryč. Ta holka byla tím nejsložitějším, koho jsem potkal. Z výsměchu se stal respekt. Z dítěte se stala sexy a pozoruhodnou.

Další společně strávený víkend mi řekla, že má klíče od věže, nebo spíš věžičky. Obklopil mě pocit sounáležitosti, který jsem měl jen s mým nejlepším kamarádem, kromě toho, to bylo úplně jiné.

Měla klíče od nejzakázanějšího místa na letišti. A jestli se prý chci podívat. To chtěl každý, už jen pro ten výhled. Věž byla zaprášená místnost plná staré elektroniky prosklená jednoduchým sklem, bylo tam nedýchatelno. Em v příšeří stmívání zotvírala pár oken a rozsvítila malou starožitnou leteckou lampičku. Opravdu se mi s ní hezky povídalo. Řekl jsem jí o změně, se kterou jsem se na ni teď díval. Přisedl jsem si k ní blíž na schodech do věže, kde tolik neprofukovalo. Přitiskla se na mě a usmála se. Fyzicky jsem cítil to, čemu se říká „podlehnout pokušení.“ Nikdy předtím to s holkama nešlo tak samo.

Podlehl… ne, to není to správné slovo, ono mě doslova vcuclo, měl jsem čerstvou přítelkyni a vzápětí už ji neměl. Když totiž máte přítelkyni, jde to s holkama mnohem snadněji. Políbil jsem ji na plné tmavé rty. Nebylo to na pusu, ale spíš na našpulenou hubičku, jak byla drobná. Rozepnul jsem jí kabát od montérek, pod kterým měla tričko a pod ním drobounká prsa. Hladil jsem její teplé a hebké tělo.

Když jsem jí chtěl rukou sjet za punčochy, které byly takové ty bavlněné s proužky, jež jsme nosili jako děti, zastavila mi ruku a položila si ji do rozkroku, abych ji hladil přes ně. „Takhle se mi to líbí,“ řekla. Zaklonila se a opřela o špinavé schody, po kterých se rozprostřely vlasy jako uhel, v tom šerosvitu byly ještě černější.

Zrychleně oddechovala a já hledal správný rytmus. Netrvalo dlouho a měl jsem prsty od hrubé látky odřené a citlivé. Prohnula se v bedrech, sevřela nohy a udělala téměř most, zatímco mi svou ruku zarývala do stehna. Vytáhla mi ruku z klína. Nevydala ani hlásku. Ležela na schodech se zavřenýma očima a zhluboka dýchala. Otevřela oči, posadila se a celá se pozapínala, urovnala a zabalila do kabátu.

„Teď já,“ řekla svým vysokým hláskem. Roztáhla mi kolena, vykasala tričko z kalhot a rozepnula je a stáhla mi trenky. Krátké prsty objaly penis, držela mě za něj oběma rukama. Stáhla mi předkožku a bez okolků si mě ponořila hluboko do té své „hubičky“. Jediné, co v obličeji neměla malé, byly oči, kterými mě pozorovala, když si dávala vlasy za uši. Hýbala hlavou v pomalém rytmu a celou dobu mě ty tmavé korálky pozorovaly – téměř bez řas.

Když se blížil orgasmus, chtěl jsem jí odtáhnout hlavu, protože se mi nechtělo stříkat jí do pusy. Držela mě za boky a nechtěla se nechat odtáhnout, a aniž by změnila tempo, udělal jsem se. Prostě mě rázně přinutila. Cítil jsem opravdu nevšední směs pocitů, včetně hněvu. Pustila mě z úst a zeptala se, jestli jsem v pohodě. V mé tváři je všechno vidět, lidé říkají, že nic neutajím.

„Líbilo se ti to?“ zeptala se neustále mě sledujíc.
„Já nevím… ještě jsem nikdy… líbilo moc,“ a zatím, co jsem blekotal, pomalu jsem si uvědomoval, jak krásné to bylo, a v žádném případě jsem nechtěl, aby si myslela, že to nechci opakovat. „Ještě jsem nikdy nestříkal… do pusy.“
„Aha,“ odtušila.
„A… je to hezký,“ moje mysl se překlápěla ze zděšení do nadšení. Vzpomněl jsem si na Hraba (a pak si ho našel na webu) a jeho Obsluhování anglického krále: „… a držel jsem ji za ouška a cítil jsem, jak odtékám, jak je to docela jinačí, než jsem si to dělával sám, jak tohle do poslední kapky ze mne vypíjí slečna s krás­nýma vlasama, zavřenýma očima, vypíjí ze mne to, co jsem odstříká­val a odmrskával s odporem do uhlí ve sklepě, nebo v posteli do ka­pesníku…“

Mohlo by vás zajímat  Fotr

Než jsem se vzpamatoval, měl jsem opět erekci. Řekla: „Pane jo.“

Opět mě chytila oběma rukama, opět mě vzrušovala svým tempem a zavřela oči jen ve chvíli, kdy polkla to, co se zákonitě dostavilo. Tentokrát to bylo o mnoho lepší. Zase se usmála, chvíli čekala a pak mi vyprostila trenýrky a pustila gumu, až to plesklo. To ji pobavilo. Zapnul jsem si zip a jako vysmátý měsíček jsem jí řekl, že má všechno moc roztomile malé.

„Já vím, dělám dojem dítěte, ale dítě nejsem. Mám malou i dělohu,“ hihňala se svému vtipu. Díval jsem se s vytaženým obočím. „Na to je ještě brzy, snad ti to někdy vysvětlím,“ řekla trochu drze nato, že jsme právě měli sex. „Až bude ta správná nálada. Není to pěkné, ale je to pravda,“ ušklíbla se.

Úsměv jí slušel mnohem víc. Potěšilo mě, že s takovou samozřejmostí se mnou plánuje další sex. „Asi je zvyklá,“ pomyslel jsem si. Vše bylo tak samozřejmé bez mých obvyklých rozpaků, že jsem pochyboval o tom, že se vůbec něco stalo. Život plynul dál, tak nějak surově a režně ve srovnání s předchozími minutami. Žádné mazlení, žádná vyznání.

***

Setkávali jsme se ve věži a zažili tam všechna roční období. Ve věži bylo široké a staré kožené křeslo, na kterém se naše víkendová, denní a noční setkání odehrávala. Na pilota jsem dávno rezignoval a černá Petra (tak jsem si ji pojmenoval), chtěla oslovovat Em, se stala hlavním motivem, proč jsem na letiště chodil dvě hodiny pěšky ve větru, sněhu a dešti. Na kole to byla hrozná dřina. Zamiloval jsem se, ale ona se nechtěla setkávat jinde a nic nevysvětlovala. Měla svůj svět a nepouštěla mě do něj, zůstával jsem jen u povrchu jejího těla i duše.

Chtěla to vždycky stejně. Křeslo mělo vysoká opěradla, takže si nohy přehodila přes ně a zadeček posunula dopředu, což byla dokonalá poloha, abych ji uspokojil jazykem. Lízal jsem ji a polykal vše, co vydala. Jakmile jsem se snažil proniknout jazykem do hloubky, vzala mě malýma rukama za hlavu a nasměrovala ji na její nejcitlivější bod. Když jsme dosáhli požadovaného, stiskla mi stehny hlavu, takže jsem na jejím vrcholu ohluchl. Zato letiště jí muselo slyšet celé. Občas ve vzrušení něco povídala a čím byla vzrušenější, povídala víc a nahlas, ale sama nevěděla co, že prý slyší stále stejnou skladbu vážné hudby, kterou nedokázala určit.

Každého jiného by z věže vyhodili, ale Em měla výhody. Já byl levnou pracovní silou bez ambicí. Říkalo se, že „dcera uklízí“ a myslelo se ve věži. Nikdo mě tam neměl rád. Když uplynulo pár víkendů, musel jsem to i přes její varování říct: „Pojď to zkusit, milovat se úplně.“
„Věděla jsem, že to zkusíš, vydržel jsi hodně dlouho,“ zasmála se trochu trpce.
„Budu opatrný.“
„To nebude stačit,“ kontrovala, „znám se, bude to určitě bolet.“

Pocítil jsem směs pochvaly i zklamání smíchanou dohromady. Opět si hodila nohy na opěradlo a rozevřela se přede mnou malá, vzácná a tropická bylina.

Naslinil jsem si prst, otevřel si ji a pomalu pronikal do vroucí a těsné kundičky té podivuhodné ženy – dítěte a pozorně sledoval její tvář. Šlo to hladce, ale přesto se nezměnil výraz její tváře. Naslinil jsem si dva prsty a pokračoval v pronikání s podobným výsledkem. Klekl jsem si, přiložil k ní žalud. Zatlačil jsem a ona se otevřela. „Pokračuj.“ Ve tváři měla bolestný výraz. „Chci tě v sobě mít,“ a sama se rukama roztahovala. Když jsem byl při pomalém pohybu asi v polovině, řekla, že to nejde, že mám použít druhou dírku.

Po průniku zhluboka vydechla: „Tak to je mnohem lepší…“ a culila se tím svým holčičím způsobem. „Udělej se do mě, prosím. Tam cítím všechno.“ Její přímost byla nejenom ohromující, ale taky dost surově bičovala moji vzrušenost.

Pak jsem se i já stával surovcem, a jí se to líbilo. Ve chvíli, kdy jsem se do ní podle jejího přání udělal, objala mě a celou vahou na mě padla, takže jsme se oba svalili na zem a rozplakala se.

Po zklidnění mi začala vyprávět všechno, co dosud zažila. Byl jsem fascinovaný. Po mém naléhání mi nakonec začala půjčovat své deníky a já přišel na to, že je to krásně napsáno a že se pokusím to popsat vlastními slovy. Zkoušel jsem vystihnout její věcný i něžný styl. I když jsem sám psal, tohle bylo něco nového a mě to až bolestivě vzrušovalo.

Zobrazit za celou dobu
Zobrazit za celou dobu
1910
Zobrazit dnešní
Zobrazit dnešní
2

7
Komentujte

avatar
7 Comment threads
0 Thread replies
0 Followers
 
Most reacted comment
Hottest comment thread
7 Comment authors
TryskyDenis86Dexius74Bob RomilKittikit Recent comment authors
  Subscribe  
nejnovější nejstarší nejlépe hodnocené
Upozornit na
Smajda
Člen
Šmajda

Chtěl bych mezi námi přivítat nového autora a popřát mu mnoho neotřelých námětů. Také bych rád požádal čtenáře o zpětnou vazbu, která jediná může autora posunout dále.

Raketak
Host
Raketak

Ahoj, vítáme tě. Rozhodně to není špatné. Určitě bych trochu lépe popsal samotný akt ale jinak dobrý. Hodně zdaru při další.

Kittikit
Člen
Kittikit

Mne se to libilo 👍

Bob Romil
Člen

Škoda, že i my nemůžeme alespoň trošičku nahlédnout do deníků 🙂

Je hezky vidět, že každý autor píše úplně jiným stylem. Vůbec to není na škodu, čtenář se při četbě povídek nenudí, případně si si může najít svého oblíbeného.

Dexius74
Člen
Dexius74

Tajomná ‘M’… Ešte aby sa to tatík nedomákol. Urobili by z toho politickú kauzu : ) (predpokladám, že dej je zasadený do čias pred viac ako 30 rokmi)

Denis86
Host
Denis86

Rozhodně je to frejer že svým hendikepem napsal tak dobrou povídku . Já sám mám vadu řeči a tak sám vím jak je tohle těžké napsat bez chyb . A tak ocenuji že napsal povídku tady na této stránce . Dole jsem přidal svůj komentář aby obyčejní lidé věděli jak složité je třeba napsat a vydat povídku pro mě. Deně bych mël pracovat na učení které dostávm od Logopedky ale přitom chodím pět dní v týdnu na ranní směnu do práce a do toho se ještě učit toje větší zapřah než si člověk dovede představit . Já nemám mu co… Číst vice »

Trysky
Člen

Vítej mezi námi.
Podle mého názoru je to hodně povedené dílo a doufám, že další budou brzy následovat.