Marcelo Vienna do sebe obrátil už kolikátou sklenku koňaku, ale stále se necítil opilý.
„Ta mrcha!“ soptil, maje na mysli svou manželku Marii, která mu zase stáhla z účtu značnou částku pro své potřeby. Ne, že by jí nepřál žádné peníze, těch měl dost, ale neráčila mu to ani oznámit.
A teď ještě ty zvěsti, že má zase spory s Levantou, svojí nevlastní dcerou.
Ano, Levanta ji ležela v žaludku a Marcelo tušil proč. Až on zaklepe bačkorami, Marie shrábne majetek, ale bude se muset dělit. A to při její povaze nepřichází v úvahu. Chudák Levanta se teď skrývá kdovíkde a s ním je v kontaktu jen telefonicky.

Marcelo nebyl samozřejmě tak bezmocný a svou dceru miloval, jenže poté, co se krátce po své šedesátce oženil s Marií, třicetiletou modelkou na sklonku kariéry, šlo všechno z kopce. Marie v pětadvacetileté Levantě neviděla přítelkyni ale nepřítele a začala ji systematicky psychicky týrat a deptat jak macecha z hororu. V posteli si pohrála s Marcelem, vysouložila mu mozek z hlavy, takže ten neviděl, neslyšel a nevnímal nářky Levanty na Marii.
Nakonec se Levanta odstěhovala, ale stále byla Mariinou sokyní….dokud bude živá!

Tahle zajímavá myšlenka napadla Marii nedávno, a aby podnikla potřebné kroky, potřebovala víc peněz. Vyvětrala proto Marcelovo konto více než kdy jindy a přes svého milence, fitness trenéra Vicenza, zaplatila jistému Romariovi půlku částky za likvidaci nevlastní dcery. Zbytek obdrží až po úspěšné akci.

***

Byl večer a na lůžku se k sobě tiskla dvě nahá těla. Neměla pokrývku, okno bylo dokořán, a přesto cítila spalující žár. Možná proto, že Marie měla v sobě zaražený tvrdý žilnatý ocas až po koule a jeho rytmické přirážení jí přinášelo neuvěřitelnou slast a Vicenzo projíždějící úzkou kundu se nemohl nabažit jejího nádherného svíjejícího a sténajícího těla.„Ach…ano…přirážej…zmrdej mě….vystříkej mě…bože…jsi úžasný!“ vyrážela Marie a povzbuzovala Vicenza k většímu výkonu.
Jeho ocas i svalnaté tělo zbožňovala, ale šukal ji jak nekňuba. Potřebovala tvrdší přístup a ne nějaké něžnosti, ale jinak si nestěžovala.

A tak dvojice dál vzdychala a sténala, aniž by si všimla, že mezi záhyby vlající záclony se objevila čočka objektivu a krátké staccato spouště nafotilo pár snímků. Tajemný stín, stojící doposud na terase, zmizel a dvojice se zatím prošoustala k vrcholu.
„Jo..jo..přitlač…kurva ..už stříkéééj!“ řvala Marie nepříčetně v orgasmickém vytržení, zatímco Vicenzo ještě přirážel, než i on se udělal a vypustil semeno do stahující se a nasávající dělohy.

Marie vstala a oblékla se. „To máš za ten kšeft. Už to ten Romario udělal?“
„Zavolá hned potom. Musí si na ni počkat, a když to má vypadat jako nehoda,,,,“ rozhodil Vicenzo ruce.  „Hlavně ať už je ta děvka pod drnem,“ sykla vztekle Marie a odešla.

***

Romario parkoval před domem své budoucí oběti už několikátý den, ale zatím neměl štěstí. Dívka chodila ven málokdy, a když, tak jen pěšky. Líbila se mu. Kdyby ji mohl zabít jinak, ještě by si s ní pohrál, ale zadavatel trval, že to musí být nehoda a nešťastná událost.

Pak to vyšlo. Dívka vyjela ven v autě. Otevřela se garáž a ven vyjela Toyota s tmavými skly a poměrně svižně vyrazila za město na pobřežní magistrálu zaříznutou ve skalách vysoko nad mořem, ideální místo pro nehodu. Romario jí hned začal pronásledovat.
„Hergot, ta děvka umí ale řídit,“ zabručel uznale, jak Toyota svižně řezala zatáčky bez sebemenšího přibrzdění.
Když přišla série tunelů, Romario se přiblížil na malou vzdálenost a vyčkával. Na konci předposledního tunelu, který byl poměrně dlouhý a na konci do zatáčky, ji začal předjíždět a jakmile vyjeli z tunelu ven, strhl volant doprava. Skřípot plechů trval jen krátce. Toyota byla sražena doprava, prorazila nízkou kamennou zídku a zřítila se desítky metrů dolů ze skály. Následný výbuch znamenal definitivní konec.
Romario pokračoval v jízdě a později zatelefonoval splnění zakázky.

***

Marie se zaradovala, když jí Vicenzo oznámil, že Levanta je po smrti, ale pak ji zarmoutil požadavek na doplacení dlužné částky. Peníze ráda přijímala, ale nerada je vydávala. Zbavila se sice nechtěné konkurentky v dědictví, ale….
„Dej mi číslo na toho chlapa. Vyřídím si to s ním sama,“ řekla Vicenzovi a později si domluvila schůzku s Romariem u něho doma.

***

Romario byl z Marie celý pryč. Tak krásnou ženu už dlouho v bytě neměl, a když mu Marie bez vytáček nabídla, že si dlužnou částku raději odpracuje v posteli, jeho nadšení neznalo mezí.

Pak už leželi v posteli a po chvíli mazlení, které mu Marie dopřála, se mu přesunula ke klínu a s profesionální zručností mu začala kouřit čuráka. Romario blaženě vzdychal a vychutnával si lízání ocasu mrštným jazýčkem, pohyby sevřených rtů i jemné mnutí koulí. Marie si ho pouštěla hluboko do krku a sama byla spokojena z jeho velikosti. Co jí s ním předvede, se uvidí.
„Chceš se udělat, nebo ještě vydržíš udělat i mě?“ nadhodila, když cítila, že brzo by mohl stříkat.
„Chci do tebe!“ zafuněl Romario a Marie hbitě ulehla na záda a roztáhla nohy.
Romaria zarazil kožíšek v jejím klínu, měl rád vyholené holky, ale hned na ni nalehl a zarazil ji tvrdý ocas do pochvy. Marie slastně vzdechla a čurák v ní lehce zmizel v celé délce. Když přirazil, cítil náraz o dno.
„Seš velkej….a tvrdej….teď mě hezky omrdej!“ přikázala mu Marie.

Romario začal přirážet, přitom se zaobíral laskáním jejích prsou, zatímco Marie vyhekávala zvyšující se rozkoš z velkého ocasu, plně ji vyplňující pochvu.
„Jo..jo..přitlač…přidej!“ povzbuzovala ho.
Romario snaživě zrychlil a zesílil přírazy a jakmile Marie zakvílela v orgasmu, začal nezadržitelně stříkat. Proud semene vsávaly mohutné stahy do dělohy a Marie tak prožívala druhý orgasmus.
„Áááhh!“ hekala a rukama si Romaria tlačila za zadek na sebe. „Bože….úúúúh!“

Když skončili, Marie hbitě vstala a začala se oblékat.
„Počkej, to je konec?“ divil se Romario.
„Nechtěl bys toho nějak moc, hošánku?“ zašklebila se Marie. „Jsem drahá a jen tak s někým nejdu.“
„Ale ty prachy…. Bylo toho dost, než za jedno číslo! Zas tak dobrá jsi nebyla!“ rozčilil se Romario.

To Marii vytočilo do běla a sáhla do kabelky. „Dobře, tady to máš!“
Vytáhla malý revolver a „prásk,“ střelila Romaria přímo do hrudi. Ten se mrtev složil na posteli s překvapeným výrazem ve tváři.
„Nikdo nebude říkat, že nejsem dobrá!“ okomentovala Marie situaci a opustila byt.

***

„Tati, Claire je mrtvá!“ plakala otci do telefonu Levanta.
„Proboha, co se stalo?“ zbledl Marcelo. Claire dobře znal, byla to nejbližší přítelkyně Levanty a znaly se už od dětství.
„Byla u mě asi měsíc. Byla nemocná, tak jen ležela a já se o ni starala. Když se vyléčila, jela za rodiči. Půjčila jsem ji auto a pak….. přišla zpráva, že nezvládla řízení a zřítila se ze skály..búúú,“ opět se rozplakala.
„Neplač dítě, přijeď, ať nejsi sama,“ zval ji Marcelo domů, ale Levanta odmítla.
„Nejde to… já a Marie… pojedu do Milána k jejím rodičům, zatím sbohem.“

To nebylo poslední, co musel Marcelo ten den skousnout. Navečer se mu ohlásil jistý muž a položil před něj sérii fotografií.
„Vaše zadání jsem splnil. Bohužel, dopadlo to takto.“
„Tušil jsem to,“ vzdychl Marcelo, když muži předával naditou obálku.
„Mám toho víc…myslím tím sledovaný objekt i s jinými muži… to vám ještě pošlu,“ pousmál se muž a odešel.

***

Druhého dne se doma objevila Marie. Samý úsměv, samý vtip.
„Co jsi tak zaražený, drahý? Nějaké starosti?“ ptala se s hranou účastí.
„Ano, ale to se tě netýká. Spíše Levanty a…“ hlesl Marcelo a Marie mu vskočila do řeči, „Levanta? Snad se jí, proboha, nestala nějaká nehoda?“
Marcelo ztuhnul: „Co víš o Levantě?“
Marie jen zamrkala očima. „Ee..totiž…nic…jen…ee…jsi teď o ní mluvil.“
„Ale nemluvil jsem o nehodě,“ ostře odvětil Marcelo, který si nechtěl připustit jistou myšlenku, která se mu vkradla do hlavy. „Nehodu měla její přítelkyně, zřítila se ze skály do moře. Skvělá řidička, závodnice, a nezvládne řízení… není to podivné?!“
Marie zbledla a bylo jí na omdlení.
„Probůh, drahý, já…. musím se napít…opláchnout… bože,“ a dala se na kvapný ústup.
Marcelo si to vyložil jako jasné přiznání a rozhodl se to definitivně vyřešit. Po svém.

***.

Marie byla zlostí bez sebe, že se Levantu nepodařilo zabít a začala spřádat nový plán, jak se jí zbavit.
„Budu si muset najít nějakýho střelce a vystřelit ji mozek z hlavy,“ rozumovala i během hrátek s Vicenzem, který ji právě snaživě lízal kundu.
„Dělej to pořádně, nebo ti ho taky dám ustřelit,“ uchechtla se, ale pak slastně zasténala, jak se Vicenzo polepšil.
„Hmmm….joooo…..tááák..anoooo…tak už mi ho tam můžeš strčit,“ připustila ho na sebe. „A makej…nemám dnes jenom tebe.“

Vicenzo ji za tyhle řeči nenáviděl, ale její tělo bylo tak úžasné, že rád všechno přešel, jen když ji mohl vymrdat a vystříkat.
Začal ve zrychlujícím rytmu přirážet a Marie se snaživě rozvzdychala. Cítila v sobě pulsující ocas, který ji dělal dobře, ale nějak to dnes nebylo ono. Plna myšlenek na cokoli jiného jen ne na sex, počkala, až se Vicenzo udělá, zahrála mu skvělý orgasmus a šla na večeři s manželem a jeho obchodními přáteli.
K tomu ale již nedošlo.

***

Před domem stál černý vůz koronera a ven právě vynášeli rakev.
„Co se stalo….proboha, Marcelo?“ vykřikla hystericky a tentokrát to ani nehrála.
„Je mi líto, paní Vienna, upřímnou soustrast,“ vzal ji za ruku soudní lékař.
„Co se mu…stalo?“ zvedla k němu uslzený obličej.
„Mrtvice. Srdce již nevydrželo ten tlak. To víte, stále pracoval, alkohol, kouření. Pitva prozradí více, já se poroučím,“ konstatoval muž a kolona pomalu odjela.

Marie zašla do domu a truchlící personál za ní. Když osaměla, tvář se jí rozjasnila. Až to všechno skončí, zbaví se tý mrchy Levanty a tentokrát už ne v rukavičkách. Pošle na ně ostrý hochy, kteří si s ní pohrají a pak ji někde v bordelu umrdají k smrti. Však ona jim ještě poradí, co s ní. Musí si o tom promluvit s Vicenzem.

***

Přišel pohřeb. Marie hrála zdrcenou vdovu a kráčela za rakví následována Marcelovými přáteli, ale i mnohými patolízaly a nohsledy, kteří doufali, že i na mě zbude drobek z jeho rozsáhlého majetku. Levanta nedorazila.

Průvod zastavil u připravené otevřené hrobky a muži nesoucí rakev ji pomalu snímali z ramen.
Náhle se jeden zapotácel, rakev mu s bouchnutím upadla na zem, uvolnilo se víko a k hrůze okolostojících pozůstalých se venku objevila ruka mrtvého držící nějaký svazek papírů, nebo snad fotografií?
„Bože, proboha, hrůza,“ zašumělo davem, až se jeden z mužů odvážil a mrtvému onen svazek odejmul.
Pohlédl na papíry a pak je podal vdově. Marie je třesoucí rukou přijala a stačil jeden pohled a podlomily se jí kolena. Na zvětšených fotkách byla ona, zachycená v choulostivé pozici s neznámým mužem. K dovršení její hrůzy se z rakve ozvalo.
„Tohle jsi nečekala co, ty děvko, kliď se z mého pohřbu, v domě už ti nepatří nic, hahahaha!“
Víko se odklopilo a postava Marcela se posadila.

Marie vykřikla a omdlela, dav se částečně v hrůze rozprchl, jiní následovali Marii a ostatní zděšením strnulí, se usilovně křižovali. Kněz pocákal Marcela svěcenou vodou a mumlal nějaké modlitby. Nato Marcelo zase ulehl a ztuhl. Muži rychle víko zaklapli a rakev rychle uložili do hrobky.

Sotva tento hrůzyplný pohřeb skončil, tři muži se nenápadně vrátili ke hrobce, rakev otevřeli a osvobodili ven Marcela, živého a zdravého.
„Říká se, že kdo nafinguje svoji smrt, dožije se sta let,“ smál se Marcelo. „Tak co ta děvka?“
„Utrpěla silný záchvat, pane, byl u ní lékař,“ pronesl jeden z mužů. „Ty fotografie a vaše zmrtvýchvstání… to byl šok i pro ostatní.“
„Dobrá, dobrá, to se musí oslavit,“ plácnul Marcelo muže po rameni a všichni odjeli na haciendu padrina Tosca, Marcelova nejbližšího přítele.
Zde ale při divoké souloži s jednou z Toscových služebných dívek, utrpěl Marcelo skutečnou mrtvici, zemřel a nad ránem už opětovně ležel v hrobce, tentokrát už navěky.

***

„Konečně jsi tady!“ uvítal Vicenzo Levantu a oba splynuli v dlouhém polibku.
Pak se Levanta odtáhla. „Tak co se vlastně s otcem stalo? Tedy předtím, než opravdu zemřel?“
Vicenzo se dal do vyprávění jak Marcelo zorganizoval fingovanou smrt a pohřeb a pak Marii znemožnil před celým příbuzenstvem. Ta teď leží doma v šoku a zatím se neví, jestli vůbec bude někdy psychicky v pořádku.

„Patří ji to!“ řekla Levanta pomstychtivě. „Celou dobu dusila mě, poslala na mě zabijáka, jo, díky že si mi to zavolal.“
„No a to jsem měl tě snad nechat zabít?“opáčil Vicenzo. „Dostal jasný instrukce, že to musí být autonehoda a vím, že když už si o něm věděla, tak bys mu ujela. Romario nebyl žádnej profík, jen násilník a povaleč. Ale jak jsi to sfoukla s tou Claire?“
„Už mě štvala. Léta se neukáže a pak se přede mnou objeví jako totální zombie, na drogách a prej, ať jí pomůžu odvykat. Měsíc jsem ji držela doma, chvíli se držela, chvíli měla záchvaty, že mě zabije. Tak jsem to rozhodla za ni. Dala jsem jí auto, ať vypadne. Dopadla, holt, na úplný dno, doslova.“

***

Levanta, po dlouhé době, překročila práh rodného domu a hned zamířila do otcovy pracovny.
Pochopitelně, klíč od sejfu byl pryč, ten už si určitě zajistila Marie. Tajnou skrýš v otcově stolu však Marie neznala.
Levanta ji otevřela a vzala si veškerou dokumentaci k otcově společnosti a bankovním účtům. Nyní zbýval sejf s hotovými penězi a rodinným zlatem.

Nadechla se a pak rázně vkročila do ložnice.
Marii její příchod vyděsil. Jednak ji nečekala a jednak sama byla neschopna jakékoliv obrany. Byla slabá a ještě pod tlumícími léky ze šoku na hřbitově.
„Co mi chceš?“ pronesla tiše a odevzdaně.
„Maličkost. Klíč od sejfu. Chci vidět otcovu závěť,“ ušklíbla se Levanta.
„Není tam. Je u právníka. Jedeme spolu na polovic,“ odvětila Marie nenávistně.
„To není ta pravá závěť. Chci vidět tu novou, kde se píše o tvém vydědění,“ zesílila Levanta hlas a Marie se podvědomě stáhla.
„Není tam nic! Nech mě být… jsem slabá… všechno se to posralo… ty…Marcelo… všichni táhněte k čertu… mohla jsem být bohatá…žít si… ale teď,“ blábolila ve svém vzteku a do toho vstoupil Vicenzo.
Když ho spatřila, v očích se Marii zablýsklo. „A ty taky! Šukat pořádně neumíš, jen to tvoje péro jsem milovala a… místo pomoci se dočkám čeho? Jdi taky do hajzlu!“

Levanta se otočila na Vicenza. „Ta děvka nám nechce vydat klíč k sejfu. Jak jsi říkal, že se jmenujou ti dva, co mě měli znásilnit a odvlíct někam do bordelu?“
„Igor a Andrej, dva ostří chlápci. Marie by se jim líbila,“ odvětil Vicenzo a vychutnával si strach v Mariině tváři. „Mám jim zavolat? Už se ptali, kde je prý to zboží…“
Následoval pláč Marie a příval nadávek a nakonec popis úkrytu s klíčem od sejfu.

Zatímco Levanta si šla převzít rodinný majetek, Vicenzo si stáhl kalhoty a vlezl na Marii.
„Nech mě…ty šmejde…já nechci!“ ječela a bránila se, ale Vicenzo ji hravě zkrotil a vrazil do ní tvrdého čuráka až nadoraz.
„Nééé…bože..úúú,“ vykřikla Marie bolestně, ale Vicenzo ji dál hrubě mrdal a vychutnával si její tělo.
Věděl, že je to naposledy, a tak si dával záležet.  Pevná prsa s nalitými bradavkami sváděly k polaskání a úzká kunda mu skvěle masírovala čuráka.
Přes odpor se Marie začala uvolňovat a aspoň částečně si to užívat. Silné tření žilnatého ocasu ji přinášelo slastné mrazení a uvolňovala šťávy, takže přírazy teď mlaskavě zněly ložnicí až do Vicenzova vyvrcholení, kdy ji naplnil až po okraj semenem.

Náhle zaznělo zatleskání a spatřily přihlížející Levantu.
„Vy jste vážně sehraná dvojka! A to si mi tvrdil, žes ji šukal jen jednou a že tě svedla. Tomu bych i věřila, ale tyhle fotky říkají něco jiného,“ a v ruce třímala velkou složku fotek souložící Marie s mnoha muži, mimo jiné také s Vicenzem a v různých časových obdobích.
„Taky tam byla ta správná závěť. No, myslím, že je čas to skončit.“

Vicenzo se odvalil a vstával a Marie jen odevzdaně zírala na Levantu třímající v ruce revolver.
„Tohle je za otce,“ řekla Levanta a stiskla spoušť.
Zásah přímo do hlavy Marii odhodil ke stěně, kterou hned potřísnil proud krve a mozku ze zadní části hlavy.
Vicenzo jen vytřeštěně zíral, jak Levanta stačí hlaveň přímo na něj.
„Ale…co já…proč?“ zablekotal.
„To je za mou věrnou lásku, kterou si pošlapal s tou špínou,“ odvětila Levanta a druhý výstřel ukončil jeho život.
Polonahý se svalil na Marii a krvavá kaluž se mu rozlévala po hrudi.

Levanta pak oznámila služebnictvu, ať v ložnici uklidí ten svinčík a nadobro opustila svůj domov s cílem začít někde jinde, jinak a lépe.

Zobrazit za celou dobu
Zobrazit za celou dobu
4101
Zobrazit dnešní
Zobrazit dnešní
1

5
Komentujte

avatar
3 Comment threads
2 Thread replies
4 Followers
 
Most reacted comment
Hottest comment thread
4 Comment authors
ShockHarai1TalmannBob Romil Recent comment authors
  Subscribe  
nejnovější nejstarší nejlépe hodnocené
Upozornit na
Bob Romil
Člen

Tak tohle se mi fakt líbilo. Pár očekávaných zápletek, ale i pár zvratů, co jsem nečekal. Jen to chladnokrevné zastřelení na konci, nařízení úklidu služebnictvu a žádná obava před rukou zákona je trochu pohádkové. Ale jinak supr příběh 🙂

Talmann
Člen

Drsné, nekompromisní, svižné a pěkně ostré. Jako dobré jídlo okořeněné porcí chilli. Příjemné vzrušující počtení.

Harai1
Host
harai

Musím se přiznat, že mě zarazil název povídky. V první chvíli jsem se lekl, že někdo pokračuje v psaní mého seriálu…:(