Rodina

Tato série je volným pokračováním série Famílie, která se dočkala zatím jediného dílu. Laskavý čtenáři, berte to, jako jedno z možných pokračování, které se mohly stát, ale taky nemusely. 

Už třetí den okolo mě máma chodí jako by se vůbec nic nestalo. A přitom se s takovou chutí napíchla na můj ocas a nechala si vystříkat svoji svatyni. Ještě, že mám z toho tolik fotek, nad kterými si to můžu udělat.

„Kolegům incesťákům“, s kterými jsem si vyměnil během četování fotografie, už nestačí jen moje mamka, chtějí taky vidět v akci mou sestřičku.
A to je právě ta potíž. Něco jiného je o tom psát a něco úplně jiného to realizovat. Vůbec si neumím představit, jak bych donutil sestru k tomu, aby se svlékla a nechala fotit, nejlépe s nohama do praku a s postříkanou pipinou.
Jo, jo… těžký je život plnoletého incesisty.

Večer jsem vstoupil na chat a četl příspěvky ostatních. Nic zajímavého tam nebylo a chystal jsem se odejít, když se objevil příspěvek od ZTOPOŘe, ve kterém se omlouval, že se tak dlouho neozval.
Příčinou byl jeho pobyt v nemocnici, kam se dostal po nakládačce od otce. Ten ho totiž načapal v momentě, kdy si to rozdával s mámou. Ta v nemocnici naštěstí neskončila ale její tělo hrálo, a místy ještě hraje, všemi barvami. Teď je zvědavý, zda si s matkou ještě užije. Doufá, že příroda je mocná čarodějka a mamka utiší svrbění naskočením na synův ZTOPOŘený nástroj.

A tak jsem si taky postěžoval. Žaloval jsem na ségru, že mi nechce dát, protože se zamilovala a prý se mnou nebude podvádět svého přítele. A to spolu chodí teprve14 dní.
A aby toho nebylo málo, tak fotřík je pořád doma a já nemohu zasunout ani do mámy. To je pech.

„A troufnul by sis zasunout do mámy s dcerou?“ dorazila ke mně okamžitá reakce chatu.
„Proč bych si neměl troufnout?“ nacvakal jsem na klávesnici.
„Kontrolní otázka. V jakém městě bydlíš?“
„V Praze,“ odpověděl jsem a s napětím čekal odkud jsou ty dvě, které poslaly dotaz.
„Výborně! Jak jsi na tom ve čtvrtek odpoledne kolem páté?“

Šutrák mi spad ze srdce na klávesnici, kterou jsem měl na klíně. Odvalil jsem ho a bleskově nadatloval odpověď: „Nic zvláštního, jsou přece prázdniny. Kam mám přijet?“
„Přibal si na cestu plavky. Adresa ti přiletí do mailu. Jo a pošli nám svoji fotku, hanbatou samozřejmě, ať se máme na co těšit!“
„Provedu. A na oplátku dostanu fotky vás dvou?“
„Nech se překvapit. Ale trochu tvé zklamání otupíme informací, že rozhodně nejsme typy metr krát metr krát tuna. A na vlastní oči uvidíš incestní lesbo šou.“
„Hm… Jsem zvědavý, zda dokážu dospat čtvrtečního dne.“
„Hlavně si ho do té doby samým těšením neutrhni a šetři své semínko pro naše dírky. S mamkou totiž vyznáváme německou zásadu  Einmal ist keinmal.“

Ve čtvrtek mi otevřela branku asi devatenáctiletá brunetka s výrazným cyranovským nosem, na kterém měla větší brýle, jež onu estetickou vadu zmenšovaly. Za skly se smály krásné hnědě oči. Pusinka byla opatřena plnými rty, které slibovaly „kouřivé“ zážitky. Vršek bikin ji nadouvaly velmi solidně vypadající dvojky. Nebyla to žádná vychrtlina ale ani tlusťoška. Myslím, že na ni sedí označení holka krev a mlíko.
Pustila mě na pozemek s „chaloupkou na kraji lesa“. A to doslova, neboť plot na druhé straně zahrady patřící k vilce s první republiky, končil asi tři metry od lesa.
Zavřela za mnou a řekla mi, ať ji následuji. Něco takového se následuje samo, neboť jsem před sebou měl krásnou vlnící se prdelku navlečenou do spodku plavek, pro kterýžto střih mám slabost. Vzadu jsou totiž ušité tak, že kopírují obě polokoule a prostředek jakoby zapadá do žlábku mezi ně.
Omlouvám se. V módě se nevyznám a lépe to popsat neumím. Utěšuji se tím, že mi rozumíte.
Kvůli její božské prdelce jsem málem neřekl, že měla velice příjemný hlas.
Nevidět ji a jen poslouchat její hlas, tak bych si myslel, že mluvím s dvacetiletou blondýnou opatřenou výstavními trojkami, krásně tvarovanou prdelkou a chtivou buchtičkou.

Matince bylo něco přes pětačtyřicet. Měla sice nějaké to kilo navíc ale rozhodně pořád stála za hřích. Prsa měla rozhodně větší než dcera a hned jsem věděl, že si poprvé vyzkouším, jaké to je zasunout svou chloubu mezi kozy.
Byla navlečena do rajcovních jednodílných plavek s různými výkroji, které vše důležité náležitě zvýraznily.
Z čeho by se mi orosily brýle, kdybych nějaké měl, byl přední díl zmíněných plavek. V něm byl vystřižený ovál, který nahoře začínal v uctivější vzdálenosti od ňader, ale končil o zatracený kus níž, než běžně začíná spodní díl bikin, asi tak tři centimetry nad poštěvákem.
Třešničkou na dortu byl vzorně udržovaný malý travnatý porost, který z oválu vykukoval. Tedy, on to nebyl porost, ono to bylo travnaté srdce.

Po té, co jsem se s oběma ženami seznámil, očima i jmenovitě, jsem byl v obýváku, kam mě dovedla dcera Karolína, lépe její pozadí, vyzván Irenou , logicky matkou, abych se převlékl do plavek.
Irena, která stála čelem ke mně, se otočila a nabídla mi pohled na, jak se tomu správně říká v tom dobrém slova smyslu, prdelka. Prdelka už to není a do hanlivého výrazu prdel to má set sakra daleko, protože její plavky byly vzadu střižené jako tanga.
Došla ke křeslu. Posadila se do něho. Přehodila si nohu přes nohu a čekala až začnu s převlékáním.
„Chceš s tím pomoct?“ zeptala se mě Karolína.
Podíval jsem se na ní a ona zpoza brýlí na mě mrkla.
„No, proč ne,“ odpověděl jsem.

Z tašky, kterou jsem měl sebou, jsem vyndal plavky a podal je Karolíně. Ta je hodila na zem.
Přistoupila ke mně a chytila moje triko a stáhla jej přes hlavu.
Obě se na sebe podívaly a já pochopil, že jsou s právě spatřeným spokojené. Karolína ukázala do mého rozkroku, kde byla zřetelně vidět moje reakce na okolní živé objekty. Karolína  mě otočila směrem k matince. Přešla za mě a její ňadra jsem cítil přitisknutá na zádech.
Rozepnula mi knoflík na džínsech a pomalouku rozepínala zip. Opatrně je ze mě stáhla. Stál jsem tam ve slipech a čekal, co bude dál. Zezadu mi položila ruce na holeně, po kterých začala pomalu stoupat ke kolenům. Odtud na stehna. Svoje dlaně natočila tak, aby její prsty jely po vnitřní straně. Dotýkala se mě jen zlehka. Prsty se pomalu sunuly stále výše a výše.
Bylo vidět, že se to matince líbí, protože už neseděla s přehozenýma nohama přes sebe, ale měla je způsobně před sebou, s koleny u sebe a rukama na stehnech.
V momentě, kdy se Karolína dotkla spodního okraje slipů a současně v tom místě uvězněných koulí, roztáhla Irena nohy od sebe.
To byla ona pověstná poslední kapka. Být ta látka zpuchřelá, tak by se v místností ozval zvuk trhané látky a děvčata by viděla můj šíp lásky v plné bojové pohotovosti.
Ta zkušenější z obou žen si začala hladit prsa a já byl při tom Karolínou otočen bokem k matince. Klekla si, zaklínila prsty za gumu a začala slipy pomalu stahovat dolů.
Zastavila se, kdy už začínalo hrozit, že se můj pták dokáže vysvobodit z té textilní klece sám a vystřelí do prostoru.
Karolína se podívala na matku. Ta kývla hlavou na souhlas.
Karolína obrátila zrak k mému rozkroku a prudce zatáhla. Před jejím obličejem stál můj k prasknutí nalitý klacek. Dívala se na něj a mlsně si olizovala rty.
Irena měla ruku pod spodním dílem plavek a prstila se.
Karolína vzala do ruky moje plavky. Nastavila je tak, abych do nich mohl vstoupit a začala mi je natahovat. Jistě si umíte představit, kde nastal problém. Ten byl ovšem k mé nelibosti vyřešen velmi rychle. Karolína vzala mého ptáka do ruky, strčila ho do plavek, zavázala tkaničku a bylo vymalováno.
„Máti, je připravený.“ zahlásila vzápětí.
Obě se postavily vedle mě. „Vidíš támhle ty dveře?“ zeptala se mě Irena. Kývnutím jsem vyjádřil souhlas. „Tak hybaj do nich, koloušku!“ a obě mě plácly přes zadek.

Vešel jsem do prostorné ložnice s velkou manželskou postelí. Levá prosklená stěna oddělovala prostornou koupelnu. Naproti byl výhled do zahrady přes velké okno, opatřené žaluziemi. Na stropě se odrážela postel ve velkém zrcadle. Zeď proti dveřím byla ozdobena foto tapetou, na které, k mému úžasu, stál nahý muž, jemuž pod levou rukou vykukovala Irena s obnaženými prsy. Oba se smáli.
On určitě proto, že mu jeho stojícího ptáka držela levačkou a pravou ruku měla na jeho koulích. Ona asi proto, že cítila jeho hladící ruku na svém pozadí.

„Kdo je ten pán?“ zeptal jsem, ukazujících při tom na svého otce.