Toto je 2 díl z 3 v seriálu Rekreace za trest

Posadili jsme se na postel, ona se ke mně přivinula, zavřela oči a zašeptala:
„Tady mě můžeš líbat, tady nás nikdo neuvidí.“
Objal jsem ji, přitiskl a přisál jsem se na její ústa. Zrychleně dýchala a já si uvědomil, že se možná dusí. Taky že jo, když jsem ji uvolnil, lapala po dechu. Přitisknutá stále ke mně, se zeptala:
„Chceš se mnou chodit nebo potřebuješ matraci na dovolenou?“
„Matraci mám na pokoji,“ namítl jsem, „a co se týče chození, k tomu jsou zapotřebí dva.“
Vrhla se mi kolem krku a pro změnu jsem se dusil zase já.

Pak jsme vstali, Helena mě pečlivě očistila od stop rtěnky, upravila se a nasoukala do kombinézy. Poté jsme sešli dolů, Helena do lyžárny a já, jako obvykle, za Vaškem. Něco sepisoval, tak jsem se posadil a čekal až dopíše. Dopsal, opřel se a povídal:
„Tak jak, dobrý, nenudíš se?“
„Nenudím,“ usmál jsem se a on spokojeně řekl:
„Však jsem viděl hned první den, jak to mezi vámi jiskří.“
Zamyšleně se díval a vzpomínal.
„Byla tady už myslím dvakrát, pokaždé s jiným chlapem. Ten první byl nějaký doktor, nevím čeho, nafoukaný, arogantní a jen poroučel „Heleno dones to, dones ono…“ a ona se na něho dívala, takovým psím pohledem a kmitala, jak poroučel. Já být jí, tak ho kopnu do pr…
No a ten druhý, to byl buran, zubil se a furt jen „Heluš kdy si půjdeme lehnout?“ A to před všemi hosty, ona byla chudák rudá studem, napomínala ho. Ale on se pak vždycky zlil u baru a musela ho táhnout na pokoj. No, bylo mi jí líto a když se teď objevila sama a já viděl, že pořádný chlap, jako ty, je tady taky sám, tak jsem tě nasměroval k jejímu stolku a doufal, že se jí budeš líbit a že tě třeba klofne.“
Podíval se na mě trochu tázavě a tak jsem mu řekl:
„Děkuji ti, skutečně mě klofla. A ne, že by mi to vadilo.“
„Tak to jsem rád,“ rozzářil se, „ono vám to spolu docela sluší.“
A táhl mě k baru, k svým tajným zásobám.

Helena se vrátila od lyžovačky dřív, než byl oběd a připojila se k nám. Vašek, rozjařený z toho, jak se mu ta dohazovačka povedla, nám nalil všem skleničky a navrhl si připít na naše nové randění. Helena zrudla, otočila se na mě a s káravým pohledem mi vyčetla, co vše jsem prý stačil vyslepičit.
„Ne, Helenko, já nic nevykecal, to Vašek vypozoroval sám,“ snažil jsem se jí to vysvětlit.

A Vašek se přidal:
„Helenko, smím vám tak říkat?Já vás tady viděl dvakrát s těma pitomýma vyžlatama a opravdu jsem byl rád, když jste přijela sama. Řekl jsem si „dostala rozum a dala jim kopačky“. A pak mi vás bylo líto, že jste tak smutná a osamělá. Proto jsem k vašemu stolu nasměroval pořádného chlapa, tady Karla a doufal, že by se vám mohl líbit.“
Helena se na něj s úsměvem podívala a pak řekla s uznáním:
„Teda, vy jste dobrý dohazovač, to bych do vás neřekla.“
„Tak na tohle si připijeme,“ zaradoval se Vašek. Když potom musel odběhnout pomoci s obědem, Helena mi položila ruku na moji a moc hezky se na mne mlčky usmívala.

Po obědě se všechno rozprchlo na sjezdovku, ale my jsme se odstěhovali do klubovny. Pustili jsme si televizi, sedli vedle sebe na pohovku a Helena se ke mně přitulila. Tiskl jsem ji k sobě, položila hlavu na moje rameno a zavřela oči. Dýchal jsem vůni jejích kaštanových vlasů a jemně jsem jí druhou rukou hladil ouško.

„Proč člověk musí jít cestou omylů,“ vzdychla si.
Věřte, nevěřte, ale vydrželi jsme takhle přituleni k sobě, až do večeře. Chtěl jsem po večeři objednat láhev vína, ale odmítla a objednala dvě koly. Pomalu jsme ji spolu upíjeli, povídali si a bylo nám spolu moc fajn. Další kolu jsem ale odmítl, protože vím, že po ni špatně usínám.
„Ale usneš, že?“ otázala se šelmovsky.
„No, nakonec usnu, ale trvá to,“ řekl jsem.

Zase se usmála a konstatovala, že je to dobře. Ještě chvíli jsme poseděli a pak navrhla, když už nechci pít, že bychom mohli jít nahoru. Doprovodil jsem ji ke dveřím, přitáhl si ji k sobě a dal jí políbení na dobrou noc. Když potom otevřela, k mému úžasu mě chytla za ruku a zatáhla dovnitř. Po zaklapnutí dveří se ke mně přitiskla a tiše řekla:
„Víš, já jsem po těch mých zkušenostech opatrná a než definitivně budeme spolu chodit, chci vědět, jestli se spolu shodneme i při milování. Nerada bych zase měla mindrák z rozchodu.“
Chvilku mlčela a pak pokračovala:
„To byl také důvod, proč jsem nechtěla víno. Ten můj poslední se vždycky tak zlil, že byl až odporný. Páchl alkoholem a já to při milování nesnáším. Proto jsem vždy zamčená v koupelně čekala, až usne.“
„Helenko, jsem rád, že jsi ke mně tak upřímná, ale přece jen je to pro tebe riskantní. Nemám žádnou ochranu, protože jsem s tím nepočítal.“
Usmála se:
„Jsi zdravý? Tedy aspoň na první pohled tak vypadáš.“
„Samozřejmě, proč se ptáš?“ udivil jsem se.
„Tak neměj žádné obavy. Ze strachu, aby mě ten ožrala nepřivedl do jiného stavu, jsem si nechala nasadit tělísko.“

Sebrali jsme se k lůžku a mlčky se odstrojovali. Helena byla ke mně otočená zády, když se svlékala a pak vklouzla pod deku. Uspíšil jsem svlékání a za chvíli jsem byl vedle ní. Hladově jsme se objali a začali se líbat. Pomalu se rozjížděla, lechtala mě jazykem a kousala můj jazyk, což jsem ochotně opakoval. Krásně jsme se mazlili a dech se nám zrychloval. Její ňadra byla tak nádherně hebká a bradavky se tiskly na moje prsa.

Opatrně jsem se vymanil z objetí a sjížděl svými polibky přes bradičku a krk, až na ňadra. Pak jsem ji převrátil na záda a pomalu je líbal, kousek po kousku a mazlil jsem se s tou nádherou. Dopracoval jsme se až na vrcholky, kde trčely bradavky, ztuhlé, růžové, v očekávání dalšího mazlení. Jednu po druhé jsem je bral jemně do úst, lechtal jazykem a současně rukama hladil a tiskl ňadra v záchvatu rozkoše. Helenka se mi zcela oddávala, celá rudá trhaně dýchala a hladila mi hlavu. Náhle tiše zasténala, její bříško se vzepjalo v křeči a silně mi přitiskla hlavu na své něžné polštářky.
Znovu a znovu prudce vydechovala, tělo se jí zmítalo a já ji konejšivě hladil po zdvíhajícím se bříšku. Současně jsem se snažil podle možností pusinkovat ňadro, které bylo nejblíže k mé sevřené hlavě. Pomalu, velice pomalu se uklidňovala a lapala po dechu. Přitáhla si moji hlavu k ústům a prudce mě začala líbat.
„Co jsi to se mnou udělal?“ šeptala rozechvěle mezi polibky, „myslela jsem, že se rozpadnu.“

Pochopil jsem, že ti přede mnou neměli ani potuchy o tom, jak důležitá je milostná předehra. Vrátil jsem se po cestičce polibků až na ňadra a objel jsem je obě kolem, aby nežárlila, až zamířím níž. Helenka ležela se zavřenýma očima na zádech a vzrušeně dýchala, v očekávání toho dalšího, oč byla dříve zřejmě ochuzena.
Když jsem začal kroužit polibky kolem pupíku, stáhla ho a zasmála se, protože ji to lechtalo. Pomalu jsem ústy sjel na ochmýřený kopeček, mazlil jsem se s chloupky a rukou hladil lasturku, mezi široce rozevřenými nožkami. Byla hebká, horká a když můj prst do ní zajel, Helenka zvedla pánev a doslova otevřela svůj klín mému laskání.
Stáhl jsem se mezi nožky a zabořil do lasturky tvář. Mazlil jsem se s vlhkostí, jazykem dráždil okolí vstupu do jeskyňky a pak se vrátil na vršek štěrbinky. Tam jsem vzal do úst ztvrdlého kamaráda a začal jej laskat. Následně jsem dvěma prsty vnikl do jeskyňky, přitlačil je na horní stěnu a snažil se krouživými pohyby najít ten tužší hrášek ženiny vášně. Ale buď jsem se v neznámém prostředí špatně orientoval nebo se nedal vyhmátnout. Tak jsem alespoň začal horní stěnu zrychlenými pohyby masírovat.

Tyto pohyby a laskání ústy rychle přivodily, že Helenka se opět snažila svoje bříško napasovat na strop. Zmítala se, prudce vydechovala, lapala po dechu a celé její tělo bylo v křeči nejvyššího vzrušení. Jeskyňka, která dosud svírala mé prsty jako ve svěráku, se s dalšími výdechy postupně uvolňovala. Opatrně jsem prsty vytáhl, přesunul se nad Helenku a nasadil špičku pracanta, ozdobenou kapičkami touhy, na vstup do horké a rozvášněné jeskyňky. S nevýslovnou rozkoší se nořil dovnitř, laskán dozvuky jejího vyvrcholení. Jeskyňka byla těsná, horká, vlahá a já ji pomalu, něžně protahoval po celé délce. Vyjížděl jsem skoro ven, abych hned nato mohl znovu prožít ty nádherné okamžiky pronikání do hloubky.

Helenka, s vysoko zvednutýma nohama prudce dýchala, ruce měla zaťaté do prostěradla a rudá ve tváři, se snažila přirážet klínem proti mě. Zašeptal jsem jí: „Zaklesni se nohama za moje záda!“
Téměř hned to udělala a se zvednutýma nohama a pánví odpovídala na mé útoky. Vášnivé tempo jsme zrychlovali, necítili jsme nic jiného, než jeden druhého. Stali jsme se jedním sténajícím, vzdychajícím klubkem. Tyto nebeské okamžiky logicky vedly k našemu oboustrannému vyvrcholení. S pocitem nevýslovné rozkoše jsem se do ní vyprázdnil do poslední kapky. Zůstali jsme spolu spojeni a v dvojnásobném objetí se něžně líbali.
Náhle začala vzlykat a z očí jí po tvářích stékaly slzičky. Slíbal jsem jí tu vláhu z tvářiček a něžně hladil po vlasech. Tiskla se ke mně a klín stále tlačila na ochabující veličenstvo. Chvějíce se v mojí náručí, plačtivě dorážela:
„Co jsi to s mnou udělal, jak jsi to udělal? To není možné, nikdy jsem to nezažila.“

Mohlo by vás zajímat  Rozpaky kuchaře Svatopluka 03

Sklouzl jsem vedle ní, přitiskl ji k sobě, líbal jsem uslzenou tvář a trpělivě čekal až odezní vzrušení, až se uklidní. Když jsem viděl, jak s úlevou a s úsměvem se o mou tvář otírá, otázal jsem se:
„Tak jak? Vyhověl jsem zadání mojí slečny, dostanu vyhovující známku?“
Odpovědí bylo, že mě objala hlavu rukama a začala líbat, až mě málem udusila.

Když jsem tiskl v objetí to sametové tělíčko, vzpomněl jsem na moji bejvalku. Pro tu bylo milování jen to, že jsem po ní skákal jako opičák. Když jsem se chtěl mazlit, odtahovala se s tím, že jí to nedělá dobře. A tady moje rozkošná a roztoužená Helenka mi dala vše, co jsem vždy chtěl, opravdovou milenku. Podíval jsem se na ni a viděl, že z přemíry dojmů usnula. Opatrně jsem se vymotal z objetí, tiše se oblékl, přikryl moji pravidelně oddychující lásku a potichu se přesunul do svého pokoje.

Ráno jsem vstal, oblékl a upravil se, když se na dveře ozvalo zaklepání. Helenka vlítla do pokoje jako vítr, zavřela na chodbu a s pláčem se mi vrhla okolo krku.
„Proboha co se stalo?“ lekl jsem se.
„To mi nedělej, to mi už nikdy nedělej!“ rozčilovala se plačtivě. „Ráno se probudím, chtěla jsem tě pohladit a zjistila že jsem sama! To nesmíš, rozumíš, nesmíš!“
Uklidnil jsem ji a slíbil, že už to víckrát neudělám a zahnal jsem ji do koupelny, aby se upravila. Potom jsme šli do jídelny, zavěšeni do sebe.

Po jídle si k nám Vašek přitáhl židli a spustil. Prý má velký problém. Hlásí se mu zájemci a on nemá volný pokoj. Teď se začal ošívat a lezlo to z něho, jako z chlupaté deky. Nakonec z něho vypadlo, že pokud by s námi byla rozumná řeč, mohl by můj uvolněný pokoj pronajmout.

„A já budu spát na chodbě?“ tázal jsem se a škodolibě a čekal jak bude bruslit dál. Bylo mi jasné, že mě chce přestěhovat k Helence.
Ta to také pochopila a tak jsme nebohého Vaška masírovali. On se kroutil, nevěděl, jak to říci, až nakonec s něho vylezlo, že bych to k Heleně neměl tak daleko.
„Ke mně?“ divila se. „To mám spát s chlapem?“
„No já myslel,“ koktal, „že když už jste si tak blízcí, tak že by vám to nevadilo.“
A Helenka rozhořčeně hrála dál:
„Jak jste na tohle mohl přijít?“
Vaškovi konečně došlo, že si z něho střílíme a lakonicky řekl:
„Spím pod vámi a včera v noci na mě padala omítka ze stropu.“

Škoda, že byla Helenka obutá, myslím že byla červená i na patách. Rozesmáli jsme se a Vašek se pro jistotu zeptal:
„Tak co, platí?“
No, co jsme s ním mohli dělat? Tak jsme s Helenkou přestěhovali moje věci k ní, chvíli se líbali a pak jsem ji vyhnal na sjezdovku, ať si holka toho sportu užije.

Vašek se ochomýtal kolem baru a jak mě viděl, šklebil se spokojeně a hned naléval skleničky. Musíme přece zapít to, že mi sehnal prima buchtu do postele.
„Počkej,“ povídám mu, „to opravdu z toho stropu…“
„Ale to jsem jen tak kecal. Však se podívej, všechny stropy jsou tady dřevěné. Tak jak by z nich mohla padat omítka?“ zachechtal se.
„Tak to mi vysvětli, jak jsi přišel na to, že jsem byl u ní?
„Mám přece oči a nejsem blbej. Bylo mi jasné, že tam skončíš, vždyť jste oba na sebe koukali, jako zamilovaná telátka.“

Po obědě jsme s Helenkou řádili před chatou na sněhu. Koulovali se, stavěli sněhuláka, objímali se a když jsme viděli, jak se od sjezdovky stahují lyžaři k večeři, zalezli jsme na pokoj. Pokračovali v líbání, připravili se na večeři a pak, jako správní milenci, jsme odpochodovali do jídelny. Po večeři jsem se zeptal, zda si dáme si lahvinku? Zavrtěla hlavou a objednala kolu.
„Ty toho nemáš za včerejšek dost?“ škádlil jsem ji.
„Jsem pozadu, musím se učit,“ odpověděla s úsměvem.

Po příchodu na pokoj jsme pokračovali v roztomilém blbánkování. Pomalu jsme prováděli jeden na druhém detexilaci a nakonec skončili na posteli. Tiskli jsme se k sobě, líbali a mazlili, až jsme z toho vzrušením ztráceli dech.

Převrátil jsem se na záda a Helenka si sedla rozkročmo na můj hrudník. Tlačila se na něj vlhkým klínem a zkoušela, jak dlouho vydržím s dechem. Začal jsem ji jemně masírovat bradavky a s potěšením sledoval, jak se jí začínají lesknout očička. Když vydechla poprvé ve svém vzrušení, jemně jsem si ji posunul do klína. Ucítila na lasturce ztvrdlého pracanta, přimáčkla se na něj a začala po něm pomalu jezdit. Celá se trochu zvrátila dozadu, trhaně dýchala a zakláněla hlavu. Nastavil jsem prsty do cesty lasturce a jak se pohybovala, vjela kamarádem na moje prsty. Začal jsem ji lechtat na tom nejcitlivějším místě. Helenka se náhle přestala hýbat, pozvedla se, abych měl lepší přístup a se zvrácenou hlavou se cele oddala příjemným pocitům. Přestal jsem, pozvedl jí zadeček, ale prudce se přitlačila zpět, a chraptivě řekla:
„Ne, pokračuj!“

Znovu jsem ji zdvihl, tentokrát se nebránila a rukou zavedl těšitele do jeskyňky. Uchopil jsem ji za boky a přitlačil. Vydechla překvapením, vzepjala se, uvolnila zepředu klín a prosila:
„Pokračuj, teď pokračuj!“
Pobízet mě nemusela, pokračoval bych tak, jako tak a k tomu začal znovu dráždit kamaráda. Pomalu jsem se pánví prohýbal a pracant ve vlhké jeskyňce jemně klouzal.
To, že mám přestat dráždit, jsem poznal nejprve na něm. Byl tak sevřený, že to až zabolelo. Potom prudce vydechla, vzepjatá se zakloněnou hlavou a se zavřenýma očima, se tlačila vší silou do mého klína, aby vzápětí začala klouzat. Nastavoval jsem se tak, abych mohl pronikat co nejhlouběji. Hladil jsem rozechvělé nožky a když utichalo její vzrušení, stáhl jsem ji na sebe. Tiskl a líbal uslzené tvářičky a tvrdě útočil do klína. Nemohla popadnout dech, tiše sténala, přitisknutá mokrou tváří k mojí. Po chvíli s ní otřásaly dozvuky vyvrcholení a já se sténáním zaplavoval její jeskyňku.

Zemdleni jsme leželi v objetí a já na ochabujícím dobyvateli stále ještě cítil, jak se jí jeskyňka svírá. Helenka ucítila, jak pracant klouže z jeskyňky a zaprosila:
„Neutíkej ještě!“

Líbal jsem zčervenalé tvářičky a šeptal:
„Já bych v tobě zůstal až do skonání světa, ale když můj kamarád má dost a chce si odpočinout.“
Přivrtala se a začala mudrovat:
„Do skonání světa snad ani ne, víš, jak by se nám blbě chodilo?“
Vyprskli jsme smíchem.

Otírala se tvářičkou o mojí a básnila:
„Mně je tak krásně, že se to ani popsat nedá. Nejradši bych tě vůbec nepustila z náruče.“
„Miláčku, vždyť s tebou zůstávám, neuteču ti.“
Zvedla hlavu a s rozjásanýma očima šibalsky vydechla:
„Já zapomněla, že nemáš kam utéci.“

Zahnal jsem ji do koupelny a lehl si na záda. Cítil jsem se nádherně uvolněný a bylo mi neskonale krásně. Helenka vylezla z koupelny, naklonila se nade mne a její ňadra visela nade mnou, jako dva překrásné krápníčky. Políbila mě a poslala do koupelny, s příslibem, že na mne počká.

Osprchoval jsem se a vrátil do pokoje. Milovaná Helenka ležela na zádech, nožky roztažené a sladce spala. Když jsem ji přikrýval, jen blaženě zavrněla. Přilehl jsem vedle ní a cítil se klidně a bezpečně. Chytla mě za ruku a spala dál.

Dny rekreace najednou začaly rychle odsýpat a my s Helenkou začali být nervózní blížícího se loučení. Protože jsem se bál, že ji ve světě ztratím, rozhodl jsem se a jednoho večera se na rovinu zeptal:
„Helenko, vzala by sis za muže obyčejného elektrikáře?“
Viděl jsem, jak ztuhla, z očí jí vyrazily slzičky a plačtivě přiznala:
„Já se už bála, že z toho bude jenom románek, že se nevyjádříš.“
Vzal jsem ji do náruče:
„Neodpověděla jsi mi, lásko. Tak co, zkusíš to se mnou?“
A ona, celá uslzená, přikývla. A hned to vzala prakticky.
„Ale kde budeme bydlet?“ otázala se.
„Mám cimerku na svobodárce a tam se klidně vejdeme oba. A když budeme svoji, snad nám dají podnikový byt.“
Přitiskla se a radostně vydechla:
„Tak, to je fajn, já bydlím s kamarádkou v podnájmu.“

Vše hezké jednou musí skončit a tak jsme se na konci turnusu rozloučili s Vaškem. Dovezl nám kufry na zastávku a na cestu nám dal láhev toho jeho speciálu. Z motoráčku jsme mu pak mávali tak dlouho, dokud nám nezmizel v zatáčce.

Po čase jsme se vzali a milovali se na ubytovně. A když jsme dostali podnikový 2+1, milovali jsme se i v něm.

J. R.

Zobrazit za celou dobu
Zobrazit za celou dobu
2641
Zobrazit dnešní
Zobrazit dnešní
3
Navigace v seriálu<< Rekreace za trest 01V soumraku života (Volné pokračování Rekreace za trest) >>
robbertos
robbertos@email.cz
http://robbertos.netstranky.cz/

Komentujte

Please Login to comment
avatar
  Subscribe  
Upozornit na