Ležel jsem natažený na lůžku a znuděně listoval knížkou. Déšť bubnoval do střechy mojí chatičky a já líně uvažoval zda mám vstát a rozsvítit lampu. Byl jsem znechucen počasím. Jestli proprší takhle celá dovolená už od pátku, tak se picnu. Brblaje jsem vstával a najednou slyším na verandě rychlé kroky a nějaký halas. Zvědavost mě donutila nahlédnout okýnkem ven a ony na verandě se dohadovaly o něčem nějaké holky.
Zmoklé jak slepice, trička na sebe nalepené a já, který jsem ještě s holkama nic neměl jsem zvědavě okukoval jejich prsa vytištěné přes mokrou látku.

Zřejmě se nějak nepohodly, protože odešly a jen jedna holka zůstala stát, zády ke mně. Začala si sundávat mokré tričko. Napětím jsem celý zkoprněl a snažil se nahlédnout i trochu z boku a vidět toho víc. Nic z toho nebylo, protože měla na sobě ještě podprsenku. S rozcuchanými vlasy ždímala triko a na zádech měla husí kůži.
Zželelo se mě ji a tak jsem šel, otevřel dveře a chtěl ji pozvat dovnitř. Vyjekla a honem se přikryla mokrým trikem.
„Já vás slečno neukousnu,“ usmál jsem se. „ale jestli je vám zima, tak se pojďte ohřát, hned zatopím v kamnech.“
Holka na mě chvíli koukala, rozmýšlela se a prohlížela si mě od hlavy k patě. „Tak pojďte, než nastydnete, já holkám neubližuju,“ ustoupil jsem ze dveří a ona váhavě vešla.
„Hoďte si na sebe tady tu deku, já jdu zatopit.“
„To nemusíte,“ špitla.
Ale já přesto šel do kůlny pro dřevo a s plnou náručí se doškobrtal ke kamnům. Holka seděla na okraji postele zababušená v dece a ustrašeně se na mě dívala. „Bubu bu, já jsem strašný požírač mladých holek,“ vybafl jsem na ni. Konečně se trochu uvolnila a zasmála se. Rozdělal jsem oheň a po chvíli bylo cítit teplo jak se šířilo prostorem chatičky.
„Co s vámi budu dělat?“ přemýšlel jsem nahlas. „V tom mokrým zůstat nemůžete.“
Pak mi svitlo. Vlezl jsem do skříně, vytáhl staré tepláky a bundu:
„Oblečte si to na sebe, bude vám to sice velké, ale aspoň je to suché. Zčervenala a já pochopil že se stydí přede mnou svlékat. „Vlezte si do kuchyňky, tam vás nikdo neuvidí,“ poradil jsem ji.
Trvalo ji to, já bych se za tu dobu převlékl desetkrát, pak se objevila, bunda na jejím tělíčku plandala, tepláky držela v hrsti.
„Padají,“ plačtivě prohlásila, když viděla, jak nechápavě se dívám na její ruce.
„To spravíme,“ chlácholil jsem ji a hnal se pro provázek. Poprvé jsem měl příležitost být v těsné blízkosti ženského těla a cloumala se mnou směsice neznámých pocitů. Holka stála, červená ve tvářích a pozorným zrakem mě sledovala, připravena kdykoliv ucuknout kdybych se jí dotkl.Zakroutil jsem tepláky v pasu, ovázal provázkem, zavázal na mašličku a konstatoval, že teď už ji padat nebudou. Narovnal jsem se a ona stála těsně proti mně, červeň ve tváři zmizela. Chvíli mě pozorně sledovala a bylo vidět jak se rozmýšlí.

„Nemohli bysme si tykat? Já jsem Aňa.“
Potěšen obratem situace jsem se taky představil:
„A já jsem Petr, Aňa, Anička, to máš pěkné jméno.“
Usmála se, šla ke kamnům a nahřívala si ruce. „Kams dala to mokrý?“ zeptal jsem se.
„Je to vedle, ale kam to dát usušit?“ zeptala se bezradně.
„Jedině ke kamnům,“ odpovídám. a ona viditelně zrozpačitěla.
„Prosím tě Aničko, přece se nebojíš že uvidím ženské prádlo? Vždyť visí všude na balkonech a nikdo se nepohoršuje.“

Uznala to jako pádný argument a pověsila ty titěrnosti na opěradla židlí kolem kamen.
„Máš hlad?“ zeptal jsem se a ona zavrtěla hlavou. Já se přesto odebral do kuchyňky, otevřel plechovku lunče, nakrájel chleba a donesl vedle. „Kam si kde si sedneme?“ přemýšlel jsem. „Všude je prádlo.“
„Sedni si vedle mě, talíř můžeme držet v ruce,“ navrhla.
Pojedli jsme a já se cítil vedle ní jako v nebi. Zlehounka se ke mně přitiskla, jen tak, aby se neřeklo. Začala vykládat, že pracuje v jedné textilce ve městě a nakonec jsme zjistili, že já pracuji v továrně jen o kilometr od ní a že určitě jezdíme stejnou tramvají do práce.

Najednou se zpříma zeptala:
„Ty Petře, chodíš s nějakou holkou?“
„Ještě mě žádná nechtěla,“ snažil jsem se to obrátit v žert. Vyprskla smíchem, a a pak rozpačitě sdělila, že ještě nikdy tak blízko kluka na posteli neseděla. Osmělil jsem se, vzal ji za ruku a se srdcem v krku se zeptal:
„Aničko, se mnou bys chodit nechtěla?“
Zčervenala, víc se ke mně přitiskla a pak pokývala hlavou. V hlavě mě šrotilo, co teď, co mám dál dělat. Mé zkušenosti s holkama jsou nulové. Tak jsem se k ní sklonil a dal jí první, nesmělou pusu. Byla trochu zaražená a rozpačitě mi položila hlavu na moje rameno. Po chvíli mi zašeptala, že se ještě s žádným klukem nelíbala. Najednou mě objala přitiskla svá ústa na moje a začali jsme se křečovitě líbat.
Cítil jsem, jak se její prsa tisknou ke mně a celým mým tělem se rozléval neznámý krásný pocit. Hlavu zase položila na rameno a vzrušeně dýchala. Opatrně jsem ji položil na lůžko a líbal ji na tvářičky. Objala mě a zase jsme se líbali a tiskli k sobě. V každým mužským je zřejmě zakódován gen dobyvatele a já nevydržel a pohladil jsem ji přes bundu prsa.

V mžiku mě přilétla facka, jen to mlasklo. Odtáhl jsem se od ní, otřesen nečekanou událostí a vidím jak leží a tiše pláče. Vzal jsem kapesník a začal ty slzičky stírat. Měla zavřené oči a třásla se jako by měla zimnici. „Je ti zima?“ blbě a nezkušeně jsem se zeptal.
Zavrtěla hlavou, přitáhla si mě a mezi polibky šeptala: „promiň, bolelo to moc?“
Pak mě vzala za ruku a zlehka ji položila na svoje prsa. Byl jsem v rozpacích: Co teď mám dělat, mám je hladit, nebo mačkat, nebo co vlastně? Bylo to tak neskonale krásné, že jsem se rozhodl pro hlazení. Tím snad nemohu nic zkazit. Hladil jsem její vypouklinku, na dlani cítil tvrdší vršek a celým mým tělem se šířil nepoznaný slastný pocit. Nemyslete si, že jsem byl až tak velký blbec, a nic jsem o tom nevěděl. Již v pubertě když jsem pátral v tátových věcech a hledal schovanou flašku vaječného koňaku jsem objevil knihu holandského lékaře Van del Velde a celou ji hltavě přečetl. Mezi klukama jsem pak platil za odborníka na ženské tělo. Ale nyní jsem zjišťoval, že teorie a praxe je něco jiného. Tady nebyl čas, posadit se a nalistovat příslušnou stránku. A málem mě polévali když moje dívka slastně přijímajíc moje hlazení, mě zašeptala:
„Petříčku, holky mají prsa dvě.“
Tak jsem se polepšil a hlazení jsem rovnoměrně rozdělil mezi obě. Anička hladila mojí hlavu a bylo na vidět že nad něčem přemýšlí. Potom mě trochu odstrčila a stáhla si bundu.Lehla si zpět na lůžko, celá červená a cítil jsem jak se chvěje. A já jsem celý zkoprnělý koukal na to co se nazývá u holek prsa, obdivoval ty krásné pahorky s růžovými špičkami a cítil jsem jak i mě začíná popadat zimnice.
„Na co čekáš?“ chvějícím hlasem se ptala Anička.
Jako v tranzu jsem se sklonil k k těm krásným poupátkům. Mazlil se s nimi líbal každé místečko od spodu až k růžovým špičkám a marně si v duchu připomínal co bych měl podle té knížky dělat dál. Vybavoval jsem si matně, že se tam psalo, že žena při mazlení sténá, ale Aňa jenom rychle dýchala a hladila mně vlasy.

Po hodné chvíli se přece něco změnilo, Anička přitáhla moji hlavu na svá prsa a celá se začala na ni tlačit. Když jsem potom zvedl hlavu, viděl jsem že zase tiše pláče. Tentokrát, celý vzrušený, jsem nechal kapesník kapesníkem a slíbával jsem ji ty slzičky z tváře. Vrátila mi hlavu zpět na prsa a já se opět s nimi mazlil. Hormony zapracovaly a moje ruka pomalu sklouzla na její klín. Zvedla mi hlavu z prsů a už mi na tváři s mlasknutím přistála další facka. Hned nato se ale zaraženě omlouvala:
„Petře, Petříčku, to přece nejde! Tam nesmíš, vždyť se sotva známe.“

Také celý rozechvělý jsem ji říkal, že přece se máme rádi, tak čeho se bojí?
„Nikdy jsme nic takového nedělali. Něco se zvrtne a bude zle.“
Tak jsem ji pověděl, jak jsem teoreticky vzdělaný odborník a že Van del Velte v té knize podrobně popsal, jak se to má dělat, aby z toho nebyl malér.
„Ale ono prý to strašně bolí,“ namítala vyplašeně.
„To jsou jen řeči,“ odporoval jsem. „Prý to jen štípne, jako blecha.“
„Opravdu?“ divila se Anička. „Holky říkaly, že je to děsné.“
“ To tě jenom chtěly vystrašit,“ uklidňpval jsem ji.
Byl jsem celý nažhavený a chtěl konečně vidět in natura to, co jsem znal zatím jenom z perokreseb v té knížce.

Na Aničce bylo znát, že váhá:
„Tak jo,“ souhlasila po chvíli váhavě. „Ale smíš tam jenom rukou hladit.“
Zpitomnělý radostí jsem znovu sklouzl obličejem na její prsa a ruku zabořil pod lem tepláků. Anička poněkud povolila stisk stehen a já vklouzl na to místo, co jsem zatím viděl jen v knížce. Ale ouha, v knížce tobylo všechno pěkně rozkreslené, ale když jsem se se octnul v jejím klíně mohl jsem pracovat jen po hmatu. Cítil jsem příjemné teplo a krásné, jemné ochlupení.
„Co dál? kniho raď!“

Bezradný jsem tedy začal hladit celý hebký klín a Anička si rukama tiskla mojí hlavu na prsa. Po chvíli jsem cítil, jak více uvolnila a roztáhla nohy. Najednou jsem zjistil, že střed její pampelišky není kompaktní. Zatlačil jsem trochu prstem a cítil, jak vklouzl do jakési vlhké štěrbiny. Že bych byl už uvnitř? To jaksi nesedí, podle knížky ten otvor má být někde níže, až u prciny. Tak jsem pomalu klouzal prstem dolů, ohmatával okolí, až jsem ucítil, jak se prst noří do nějakého otvoru. Anička prudce vydechla a ruku mě povytáhla zpět.
„Tam se nesmí!“ řekla.

Když dole je ta dírka, tak když půjdu prstem nahoru, tak tam musí být někde ten, ten… a teď mě paměť vynechala a a Boha jsem si nemohl vzpomenout. Tak jsem jel prstem nahoru pohybujíc jím do stran, až sebou najednou Anička cukla a prudce vydechla.
„A seš doma, hochu,“ řekl jsem si spokojeně a začal jemně to místo masírovat. Anička na to reagovala, jedna radost. Tiskla si moji hlavu na prsa, chroptivě dýchala a každou chvíli celou pánví škubla. To mi vždy ruka vyklouzla a musel jsem to kouzelné místečko hledat znova. Vytahoval jsem ruku ven, abych jí mohl rozvázat provázek jejich tepláků, ale chytila mě za ruku a vrátila ji zpátky. Tak jsem začal hledat to místo znovu a jako orientaci jsem si určil ústí její dírky a od ní nahoru. Jak jsem sjížděl dolů, cítil jsem na ruce, hodně mokra. Teda ta se potí, pomyslel jsem si. Prstík sklouzl na okraj dírky a kupodivu, teď ho nikdo nevyháněl. Tak v záchvatu objevitelského nadšení jsem okraj dírky objížděl a kontroloval, jak je to velké.

Byl jsem zklamán, ta dírka byla malá, tak na můj prst a abych to neměl jednoduché, každou chvíli měnila svoje rozměry. Vtlačoval jsem tedy prst pomalu dovnitř a ohmatával jím okolí. Ta dírka se kolem prstu stahovala, jako by ho chtěla lapit, nebo zadržet a já pomalu se dostal na konec, dál to nešlo. Takový kousek, říkal jsem si zklamaně a zatlačil, jestli to třeba není nějak zahnuté. Anička vykřikla a vytrhla mě ruku s tepláků ven. Slzičky se jí koulely z očí a já v záchvatu vášně rozvázal tu mašličku na teplácích a energicky je z ní stáhl.

Anička ležela, očka ji slzela a tiskla nohy k sobě. Dychtivě jsem zíral na ty krásné chloupky, kučeravé a hebounké které obrůstaly její klín. Svlékl jsem tepláky, trenky a přitiskl jsem se ústy na tu neznámou houštinku. Líbal jsem hladově tu nádheru, všude, kam jsem se dostal. Téměř jsem nevnímal její rozechvělé kázání:
„Prosím tě, buď opatrný, nikdy jsme nic takového nedělali. Mám strach co bude potom.“
Ujistil jsem ji, že si dám pozor a snažil jsem se roztáhnout ji víc nohy, abych líp viděl to, co jsem zatím znal jenom z té knihy. Bránila se, tiskla nohy k sobě, ale nakonec i u ní se probudila zvědavost a najednou povolila. S nadšením jsem koukal na to, co jsem zatím viděl jenom nakreslené. Skutečnost byla mnohem hezčí a a můj mužský pud mě hnal k činu. Zvedl jsem jí nohy, přisunul se blíž a špičkou svého nedočkavce jsem hladil to místo, o kterém jsem věděl, že jí to dělá dobře.
„Kousek výš!“ naváděla mě polohlasně.
Když jsem to napravil, podle jejího pokynu, vzrušeně dýchala a byla celá červená ve tváři. Zvedala klín proti špičce mého nájezdníka a najednou tady byl ten okamžik, kdy jsem se měl poprvé spojit se svoji dívkou. Sjel jsem dolů, nasadil na kraj otvoru a zatlačil. Vzepjala se, nevím, zda se snažila uhnout, ale asi ne, protože jsem slyšel, jak šeptá: „Jsi nízko, trochu výš…“
Došlo mi, že jsem si v rozrušení spletl patra. Namířil jsem správným směrem, nasadil správně a krátkými nárazy se dostával dovnitř. Kupodivu, tak jak předtím mě ta dírka těsně obepínala můj prst, teď náhle nekladla žádný velký odpor. Pak jsem narazil na přepážku. Tentokrát mě Anička neshodila, jenom rychle dýchala a křečovitě se mě držela. Poslušen instruktáže doktora Van del Velte jsem se nadechl a rázně zatlačil. Anička vykřikla, zazmítala se a ruku mě chtěla svými prstíky amputovat. Opět jsem zjistil, že teorie a praxe jsou rozdílné věci. Podle knížky jsem se měl zabořit až na doraz, ale teď jsem vězel v něčím, co mě bolestivě svíralo a bolelo. Znovu jsem se nadechl, silně zatlačil, a cítil že překážka se povolila a já těsně vnikám hlouběji a hlouběji. Anička poplakávala a křečovitě rozevírala nohy. Naklonil jsem se nad ní, slíbával jí slzičky z tváří slzičky a líbal ji na její rychle dýchající ústa. Po chvíli otevřela oči a zjihlým hláskem zašeptala: „Už je to?“ „Vypadá to tak“, řekl jsem mezi pusinkováním.
„A to je všechno? zklamaně se ptala.
Místo odpovědi jsem volně začal jezdit v těsné dírce a díval se, jak se v její tváři střídají slastné výrazy s bolestivými. Naše vzrušení z tohoto prvního zážitku se zvyšovalo a Anička se zvrácenou hlavou sténala. Moje přirození v těsné dírce bolelo, ale slastný pocit byl stále silnější. Vnímal jsem, že budu brzy hotový a že je na čase, abych odpovědně a včas těsnou dírku opustil. Šlo to ztěžka, protože celá dírka se stále svírala a skoro se snažila mě vcucnout. Úlevně jsem vydechl, když jsem vyklouzl ven, a proud mé tekutiny tryskal do připraveného kapesníku, mísíc se s Andulčinou krví. Přitulili jsme se k sobě, já přes nás přehodil deku a v lehkém objetí jsme slastně oddychovali.

P.S. Právě teď mě má drahá choť Anička pleskla, že jsem nemrava a nafučená zmizela v kuchyni.

Julius Robbertos CR 2013.

robbertos
robbertos@email.cz
http://robbertos.netstranky.cz/

Komentujte

avatar
  Subscribe  
Upozornit na