„Nemáš chvilku, potřebovala bych tady s něčím pomoct?“

Nakoukla do mého kanclu. Blonďaté vlasy sčesané do drdolu a upnuté červené šaty, v nichž se nemohla předklonit, aniž by jí nevylezl pevný, ale macatý zadek. Má na sobě kalhotky? Těžko říct. Byla z těch žen, které by si je klidně vzít nemusely. Výstřih s napěchovanými čtyřkami signalizoval, že dneska měla jednání u klienta. A to vždycky věděla, co si na sebe vzít, aby zakázku dostala.

„S čím potřebuješ pomoct? S těmi šaty.“

Znali jsme se asi čtyři roky a vzájemně se špičkovali. K jiným kolegyním bych si to samozřejmě nedovolil, ale Klára byla výjimkou. 

„No zrovna ty bys věděl, co s nimi.“
„Aby ses nedivila.“
„Vtipný. Ale teď vážně, potřebuju nějaký IT věci a jsem v tom úplně marná.“
„Zapnout a vypnout.“
„Hele, teď vážně, seš poslední v baráku, a já potřebuju ty věci rychle poslat.“

Zvedl jsem se od stolu a šel do její kanceláře. Šla přede mnou, tudíž jsem se mohl kochat pohledem, kterak si to štráduje po chodbě na vysokých podpatcích a kroutí zadkem sem tam. Bylo mi jasné, že o mém pohledu ví a dělá to schválně.

„Provokatérko,“ řekl jsem nahlas.
„Jejda, ty ses díval, ty by mě ani ve snu nenapadlo,“ prohlásila koketně.

Zasedl jsem k jejímu počítači a ona mi vysvětlila problém, že jí nejde vytisknout PDF. Udělala to tak, že se sehnula ke mně a prsem mi zavadila o rameno. Dělala, jakože nic, ale mně neunikla jedna věc.

„Ty nemáš podprdu!“ podotkl jsem, zatímco jsem tahy myší upravoval nastavení.
„Nemám, no,“ pousmála se.
„To jako chodíš na pracovní schůzky bez podprdy?“
„Ale prosím tebe, tu jsem si sundala až potom, víš, jaké je v ní vedro, si to někdy zkus. Mám ji tady v kabelce, kdybys chtěl.“
„Nechci, protože už na to nemám čas.“
„No počkej, a co můj problém?“
„Vyřešeno,“ prohlásil jsem vítězoslavně a odklikl TISK.

A nic. V tiskárně to jen zachrastilo, ale nic se nevytisklo.

„Ty seš mi ale expert. To už jsem mohla rovnou říct Lojzovi.“
„Ten nedokáže zapnout ani kávovar,“ pravil jsem a poníženě se vydal zkontrolovat tiskárnu. Je to taková ta obří půlmetrová mrcha, co kopíruje, skenuje, tiskne, faxuje a nevím, co ještě.

Klára šla za mnou a pozorovala, jak s tou herkou zápolím. Otevřel jsem kryt a hleděl chvíli dovnitř. 

„Tak cos vykoumal?“
„Zašprajcl se toner.“
„A spravíš to?“
„Vypadám jako opravář tiskáren?“
„Prosím,“ zašvitořila, a přitom si pažemi zmáčkla prsa k sobě.
„Ale budeš mi muset pomoct.“

Navigoval jsem ji, kde to má podržet, zatímco jsem doloval zaseklou kazetu toneru. Musela si k tomu kleknout, takže se jí odhalila macatá stehna. Byl jsem do toho tak ponořený, že jsem si ani neuvědomil, že tiskárna je pořád zapnutá, a navíc ve frontě čeká dokument k tisku. Logicky proto došlo k tomu, že když jsem toner vysvobodil ze zajetí vzpříčeného plastového kolíku, tiskárna začala okamžitě tisknout.

Stihl jsem ucuknout a zachránil si prsty. Klára tak rychlá nebyla. Ne že by ji to stálo prsty, ale nějakým nedopatřením jí to vtáhlo kus šatu. Ozvalo se hlasité trhnutí a párání látky. Duchapřítomně jsem zachytil vtahovanou látku a vytrhl ji ze spárů tiskárenského monstra. Teprve teď jsem se otočil ke Kláře a všiml si spouště, kterou to na jejím oděvu zanechalo. Nestihl jsem si prohlédnout její odhalené ňadro, hned si ho schovala do dlaně, avšak zbytek jsem vidět mohl. 

Má teorie, že je dole naostro, se nepotvrdila. Ano, až tolik jsem mohl vidět.

„No doprdele práce,“ vydechl jsem. Sám jsem si nebyl jistý, zda jsem zkonstatoval nepříjemnost situace nebo příjemnost pohledu na poodhalenou kolegyni.

Dívala se na mě se směsicí šoku, pobavení a zděšení nad nastalou situací. „Co budu dělat, takhle nemůžu přes město?“
„Nemáš tu něco náhradního?“
„Představ si, že dneska jsem nepočítala s tím, že mi tiskárna vcucne šaty, kterýkoliv jiný den jo, ale dneska ne.“
„Hele, vem si moje sako,“ řekl jsem a svlékl jej ze sebe. Podal jí ho a otočil se, aby se mohla obléct, „a já tě hodím domů.“
„To budeš hodnej, takhle by mě zavřeli možná tak za prostituci.“

Celou cestu autem jsme mlčeli. Teprve, když jsme se blížili k jejímu domu, podívala se na mě.

„Docela trapas, co?“
„Docela dost, no.“
„Hele, nebudem o tom nikomu říkat, jo?“
„Spolehni se.“
„To sako ti vrátím zítra,“ špitla a kvapem vystoupila z auta a rychle zmizela ve vchodu. Furt tím zadkem vrtěla, provokatérka.

O příhodě s kopírkou jsme se od té doby nikdy nebavili a oba si ji nechali pro sebe. Uběhlo pár měsíců a nadešel čas vánočního večírku. Jak už to tak ve větších firmách bývá, zvrhlo se to v mejdan plný chlastu a příšerných tanečních kreací postarších kolegů.

Já jsem se i s flaškou kvalitního bourbonu zašil v jedné menší ale útulné zasedačce, kam moc nedoléhaly zvuky oslavy. Chtěl jsem to tam chvíli přetrpět, občas si udělat seznamovací kolečko a mít odškrtnuto.

Jak tam tak sedím, najednou se od dveří ozvalo: „Co to nevidí, oko mé modravé.“

Stála tam Klára a zase byla k nakousnutí, respektive k přefiknutí. Upnuté černé šaty, z nichž se drala prsa ven, sukně po kolena, síťované punčochy, kožené kozačky. A v ruce držela načatou flašku šampáňa.

„Máš tu volno?“ zeptala se.
„No jestli se sem se svými vnady vlezeš.“
„Jsem hodně flexibilní.“

Posadila se do protějšího volného křesla a nalila si do skleničky šáňo.

„Proč nejsi na tanečním parketu?“ nadhodil jsem.
„Už to tam byla nuda a pak jsem si všimla, že ses vytratil.“
„Ale, ale, tak já ti scházel.“
„Už jsem trošku připicnutá, tak mám kuráž.“
„Na co?“
„Zeptat se tě na jednu věc.“
„No povídej?“
„Viděl jsi tehdy moje prsa?“

Zamyslel jsem se. „Chceš pravdu nebo milosrdnou lež?“
„Snad snesu pravdu.“
„Neviděl,“ prohlásil jsem naoko smutně.
„Jejda, to mě mrzí. Taky tě to mrzí?“
„Čas od času jo.“

Chvilku mlčela, upila ze sklenky. „Takže čas od času pomyslíš na moje kozy, jo?“
„Máš pocit, že v týhle firmě čas od času někdo na tvoje kozy nemyslí?“
„Ježiši, vždyť jsou to jen kozy, má je každá,“ mávla rukou.
„No jo, ale ono jde i o ten zbytek.“
„Jako o co?“
„No jak se oblékáš, jak chodíš, jakej máš zadek, stehna, jak voníš,“ vyjmenovával jsem jednotlivý věci a u té poslední se zarazil.
„Ty sis mě pořádně nakoukal, teda.“
„No, víš jak,“ začal jsem se vykrucovat. V místnosti bylo najednou takové horko. Všimla si toho.
„Copak, uvádím tě do rozpaků?“
„Docela jo, to umíš dobře.“
„Uvolni se, vždyť se bavíme,“ řekla s úsměvem a napila se. 
„Hele, nezahrajem si takovou hru?“ navrhla.
„Jakou?“
„Na otázky. Jeden se zeptá a ten druhý musí popravdě odpovědět. Když nebude chtít odpovědět, musí se napít.“

Pokrčil jsem rameny. „Tak začni.“
Hluboce se zamyslela: „V kolika jsi měl první sex?“
„V devatenácti.“
„Až?“
„Jak až, to je normální, ne? V kolika ty?“
„V osmnácti, no.“
„Tak vidíš. Teď já…“
„No počkej, ty ses ptal teď. Takže pokračuju já,“ řekla a opět se hluboce zamyslela. „Už to mám. S kolika ženskýma jsi za život spal?“

Chvíli jsem přemýšlel, zda jít s pravdou ven, ale nakonec jsem se beze slova napil. Neřekla nic, jen se pousmála.

„Tak teď zase já. Zkoušela jsi někdy anální sex?“

Zarazila se. Už to vypadalo, že se napije, ale nakonec byla odvážnější. „Ano, zkoušela.“
„Ale, nepovídej.“
„Jo, na výšce jsem docela experimentovala,“ mrkla na mě.

Dobrou čtvrt hodinku jsme si takhle pokládali různé otázky a dozvěděli se hodně věcí. A co jsme zamlčeli, to se mohl ten druhý jen dohadovat, kde je pravda. Obsah flašek postupně mizel a s ním i zábrany. 

Teď byla na řadě Klára. Opřela se do křesla a přemýšlela. Pak se jí zablesklo v očích a kousla se do rtu. Napjatě jsem čekal, s čím vyleze.

„Já bych se tě teď zeptala na jednu takovou otázku,“ začala pozvolna. „Řekněme, že bys se mnou chtěl šukat, jo? Představoval sis to někdy? Ne, počkej, to není ta otázka, všichni víme, že sis to představoval. Ale já se chci zeptat, jak ta představa vypadala?“
„Mám ti popsat svou představu, jak bych tě šukal?“
„Jo, ale počkej, než se rozhodneš, tak mám bonusovou nabídku. Kdybys mi to popsal, jakože fakt podrobně, tak možná, kdyby se mi to líbilo, tak bych se před tebou vyprstila,“ řekla Klára a na to konto si dala nohy od sebe.

Vytřeštil jsem oči a snad se i trochu zakuckal. 

„Ty nemáš kalhotky, ty poběhlice!“

Pobaveně sledovala mé rozpaky. 

„Akorát by mě to zdržovalo,“ mrkla na mě spiklenecky. „Tak povídej.“

Ta představa byla velice intimní, nic, co by člověk chtěl vyprávět. Ale na druhou stranu se mi tady nabízela s neuvěřitelným představením.

„Tak jo,“ svolil jsem.
„Vážně?“ zeptala se mírně nevěřícně a olízla si horní ret.
„Jo, povykládám ti to.“
„Tak spusť. A nic nevynechej.“
„Odehrávalo by se to tady ve firmě. V mým kanclu. Byli bychom poslední dva lidi v budově. Přišla bys za mnou, že potřebuješ poradit.“
„Zatím mi to připadá povědomé.“
„Chvíli bychom se bavili. Už bys začínala být zoufalá, ale já bych byl neústupný a dál dělal na svých věcech. Ale nabídl bych ti výměnný obchod.“
„Zneužil bys mého zoufalství, vážně?“
„Jo, nezlob se…“
„Ne, líbí se mi to, pokračuj.“
„Byl bych ten dominantní a ty bys byla poslušná, no, jak to říct?“
„Děvka.“ 
„Jo, byla bys moje poslušná děvka.“

Viděl jsem, jak si Klára pomalu zajíždí rukou do klína.

„Škemrala bys o pomoc, ale já bych tě v tom podusil. Přikázal bych ti, aby sis klekla na všechny čtyři a došla si ke mně jako nadržená fena. Chvíli by se ti nechtělo, ale pak bys to udělala.“

„Pokračuj.“

„Doplazila by ses ke mně a já bych si zul botu a ponožku a přikázal ti, ať mi olížeš prsty. Lízej, čubko. Chceš pomoct, tak ukaž, co jsi pro to ochotná udělat. Byla bys zoufalá a začala mi fakt cumlat prsty na nohou.“

„Ježiši,“ vzdychla a přivřela oči. Dvěma prsty si zajížděla do kundy a já jen poslouchal, jak to čvachtá.
„Líbí se ti takové prasárničky?“
„Jo, jo, nepřestávej.“

Alkohol v krvi mi dodal kuráž a pokračoval jsem v oplzlostech.

„Pak bych tě vzal za pačesy a postavil tě zase na nohy. Byla bys jako hadrová panenka, úplně v mé moci. Šeptl bych ti do ucha, ať se přehneš přes stůl.“
„Co kdyby se mi nechtělo?“
„Dal bych ti malou facku na tvář, abys věděla, kdo je tu šéfem.“
„Jo, to se mi líbí.“
„Ohnula by ses přes stůl a já bych ti vyhrnul krátké šaty nad zadek.“
„Měla bych kalhotky?“
„Ne, protože seš sprostá kurva.“
„Ano, to jsem!“ křikla Klára a už si dočista honila frajtra před mými zraky. Volnou rukou si zajela do výstřihu a tahala si bradavku. Ve tváři byla úplně rudá a přivírala vzrušením oči.

„Postavil bych se za tebe a sklonil se k tvé píči. K úplně mokré a voňavé kundičce.“
„Vylízal bys mě?“
„Jo. Lízal bych ti pičku. A prstil bych tě při tom! Vlastně bych ti tam vrážel celou ruku a užíval si, jak řveš slastí.“
„Co bys se mnou dělal dál?“
„Omrdal bych tě jako svoji běhnu!“
„Jak?“
„Nejdřív pěkně zezadu. Vrazil bych ti ho do vylízané díry a pořádně tě ošoustal, jak to máš ráda.“
„Jak to mám ráda?“
„Jako nejnadrženější děvka široko daleko.“
„Panebože, nepřestávej!“ vzdychla.
„Držel bych tě přitom za vlasy a pěkně tvrdě přirážel. Jo a ještě něco! Plácal bych tě při tom pořádně přes prdel, až bys ji měla pořádně červenou!“
„A dál?“
„Otočil bych si tě čelem k sobě a zase ti ho tam vrazil, ale tentokrát bych se ti díval do očí, jak si to užíváš.“

„Stojí ti z toho?“
„Mám ho jako šutr!“
„Ukaž mi ho!“

Na okamžik jsem zaváhal. 

„Dělej, chci vidět to tvoje tvrdý péro, kterým bys mě píchal!“ štěkla po mě a nepřestávala se ukájet.

Stejně už jsme nemohli zajít dál. Trhl jsem zipem a z kalhot vylovil svého macka. Nebyl moc dlouhý, zato byl docela tlustý. Když ho Klára uviděla, z úst se jí vydralo hlasité vzdychnutí. Koukal jsem jí střídavě do očí a do klína a začal si ho pomalu honit.

„Chceš mě ochutnat?“ 
„Jako teď?“ ujistil jsem se.
„Jo, teď, olízej mi prsty,“ přikázala a natáhla ke mně ruku, kterou si doposud honila kundu. Přisunul jsem si křeslo blíž ke Kláře a začal její mokré prsty olizovat. 
„Chutnáš báječně,“ poznamenal jsem.
„Jo, já vím, olizuju si je vždycky, když si to dělám.“
„Děláš si to často?“
„Neustále!“

Plivla si do dlaně druhé ruky a vtom jsem ucítil, jak mě chytla za ohon. Než jsem stačil cokoliv říct, začala mě líbat. Naše jazyky se proplétaly, zatímco mi Klára začala pomalu mastit tyč. 

Nechtěl jsem zůstat nečinný a vydal se na průzkum jejich koz. Nejdřív jsem je mačkal přes látku šatů, což automaticky vedlo ke zrychlení honění. Věděl jsem, že na to jdu dobře a vysvobodil ty nádherné velké cecky. Okamžitě jsem se do nich zabořil a začal okusovat tvrdé bradavky a olizovat je.

„Chci ho v sobě, chci v sobě tvého ptáka!“ vzdychala Klára. „Vraž mi ho tam a omrdej mě, prosím!“
„Jak moc to chceš?“
„Strašně moc, jsem strašně nadržená, úplně neskutečně,“ žadonila.
„No já nevím,“ protestoval jsem na oko.
„Prosím, prosím, chci to, chci pořádnou mrdačku, hned teď a tady!“

Uvelebil jsem se v prostorném křesle, pomalu si rozepnul košili a sundal kalhoty, abych ji ještě více vydráždil. Vybídl jsem ji, ať si na mě nasedne. Ani jsem to nemusel opakovat, vstala, nechala ze sebe sklouznout šaty, bleskově odhodila i podprdu a už na mě dosedala. Zajel jsem do ní hned napoprvé s hlasitým mlasknutím. Oba jsme se prohnuli ve vzrušující křeči, jak se špička mého péra zapíchla skoro až do její dělohy. Leskla se a voněla potem, ale to mi vůbec nevadilo. Mám to tak rád. Zběsile na mě rajtovala a já jí střídavě plácel přes prdel i po kozách. Vzdychala a hekala, že to muselo být slyšet po celým baráku.

„Jo, jo, jo, pořádně mě ošukej!“
„Líbí se ti to, ty moje kurvičko? Tak to máš ráda?“
„Ano! Ano! Tohle jsem potřebovala, vymrdej mi mozek z hlavy!“
„Chtěl jsem to s tebou dělat, cos sem přišla, chtěl jsem ti ho tam vrazit a píchat tě!“
„Jo, jo, ááááh, nepřestávej, pořádně, tvrdě, jo, tak to mám ráda!“
„Seš sprostá nadržená děvka, to seš!“
„Ano, ano, jsem tvoje děvka, lízej mi kozy, prosím! Ano, tak, jo, kousej je, jsou jenom tvoje!“

Nechal jsem ji, ať mi nasliní prst a vzápětí se s ním začal dobývat do její čokodírky! Celá se roztřásla a já ji rytmicky vyšukával jednu díru pérem a druhou prstem.

„Ježiši, tohle mi nikdy nikdo neudělal!“
„Tos potřebovala, ty čubko, pořádně ošukat?“
„Zbožňuju to, vraž mi jich tam víc!“

Jak si přála, tak jsem učinil, a nasoukal jít tam naráz tři. A to byla konečná, blížili jsme se do finiše téhle zběsilé šukačky. Klára se celá roztřásla, stahovala se jí kunda a vydávala chroptivé zvuky. Z kundy jí teklo tolik šťáv, až jsem myslel, že se pomočila.

„Chci se udělat do tebe!“
„Jo, můžeš, vystříkej se do mě, udělej se do mě!“
„Vykropím … Ti … Ji… Ááááách, ty kurvičko jedna!“
„Ano, ano, nepřestávej, jo, jo, jo, ááááno!“ řvala v návalu orgasmu. Zatímco jsem do ní cákal kvanta mrdky, přisála se mi na ústa a opět jsme se propletli jazyky.

Chvíli mi Klára ležela ňadry na hrudi a občas se ještě otřásla. Mé ochabující tágo bylo stále v ní a jen pomalu měklo. Klára se za mě pomalu svezla na záda na zem a zhluboka oddechovala. Byl to úžasný pohled. Ležela tam jen v těch síťovaných punčochách a kozačkách, nohy široce od sebe a z kundy jí vytékala moje nadílka na koberec. Trochu si jí nabrala na prsty a ochutnala. 

Vstal jsem ze křesla, zapnul si kalhoty a košili.

„Chceš vědět, jak ta moje představa končí?“
„Jak?“ zeptala se žádostivě.

Vytáhl jsem z kapsy mobil a párkrát si ji blejsknul, jak tam tak leží, nahá, zpocená a ulepená od mé mrdky: „Nafotil bych si to, abych tě pak mohl vydírat, že to pošlu po celé firmě a měl jistotu, že si to zopakujeme kdykoliv budu chtít.“

Překvapením se jí rozšířily oči: „To je dost dobrej zvrat, to bych od tebe nečekala.“
„Kdykoliv, platí?“

Namísto odpovědi si Klára opět nabrala odkapávající sperma z kundičky a rozetřela si to po kozách. Cítil jsem, jak mi péro znovu tvrdne. Laškovně na mě mrkla. „Kdykoliv.“ 

4.8 44 votes
Hodnocení povídky
Subscribe
Upozornit na
guest
7 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments
harai

Kolego, tohle je hodně, ale opravdu hodně dobrý. Chci pokračování…

Denis86

Taky jsem pro další pokračování .
Tohle bylo skvěle .

Donar

Čítam túto stránku už asi pol roka, ale nepáči sa mi označenie poviedok. Ak to ma byť klasika, a je sú tam oslovenia ty kurvička, ty suka, vyšukám ti môže z hlavy atď, tak to není klasika ale podľa mňa už trochu perverz alebo s nejakým nasilím(vykroutitil jsem ji ruce a šukal ji dál) už aj trochu násilnícke. Klasika istí nie.

Tomáš

Vy to takhle berete a je to v pořádku. Nicméně to, co je normální, klasika, perverz určuje většina. Dříve byl perverz ukázat kotník, protože to tak většina brala.

harai

Tohle perverz určitě není. Ale je to dobrý, to znovu opakuju.

Junior

Pěkná povídka. Zajímavý vývoj vztahu s kolegyní. Nebylo by nějaké pokračování, zajímalo by mne jak se jejich vztah bude vyvíjet dál.