Příhody kulhavé blondýnky 03

Toto je 3 díl z 3 v seriálu Příhody kulhavé blondýnky
Read Offline:

Blondýnka mezi muži

Sluníčko opatrně nakukovalo mezi napolo staženými závěsy. Zašimralo Irenu na očích, pomalu se probrala a nechápavě se rozhlédla po cizí ložnici. Odhodila deku, opatrně spustila nohy na zem a pomalu jí docházelo kde se ocitla.
„Holt holka, nezapřeš blbou blondýnku,“ povzdechla si.
Pozvolna se oblékla a vyšla na chodbu. Zdola bylo slyšet Karlovo pozpěvování a třískání nádobí. Plíživě se sunula po schodech dolů ke kuchyni, nahlédla opatrně a potom se rychle zezadu přisála na Karla, který zrovna vytahoval topinky z topinkovače.

„Á naše kulhavá blondýnka se probudila,“ zasmál se a opatrně sundal její ruce z krku.
„Zakousnu tě, jestli nepřestaneš s tou kulhavou holkou,“ vyhrožovala a šimrala ho ňadry na zádech.
„Raději si sedni, hned se dává na stůl.“
„Mám ti nějak pomoct?“ nabízela se.
„Řekl jsem sednout,“ vybafl na ni, tak se s pobaveným zakvičením posadila ke stolu.
Popíjela čaj, zakusovala to topinkou a pak s plnými ústy se zeptala:
„Ty dneska nejseš v práci?“
„Ne, dneska mám volno. Po jídle se sebereme a pojedeme pro tvoje sakafraky. A potom půjdeme na stanici za šéfem, jestli by tě nevzal do práce. Na centrále by mělo být jedno volné místo.“
„Na centrále, to je jako co?“ podivila se.
„Bereš telefony, udržuješ spojení s klukama přes vysílačku a když máš klid, tak vyřizuješ šéfovi papíry.“
„Myslíš, že by mě vzal? S mým posudkem?“ zeptala se zamyšleně, když v tom zařinčel v koutě telefon.

Pozorovala jak Karel vstal, zvedl telefon a začal namítat, že má dnes volno. Pak spustil:
„Jo, šéfe a na centrálu bych měl novou sílu, vzala by to, ale má to háček. Bejvalýmu šéfovi dala po hubě když ji osahával.“
Poslouchal odpověď a pak slíbil, že ji teda přivede.

„Tak to máš holka domluvený, jdeme k šéfovi. Potřebuje abych zaskočil na centrále, tak si to s ním domluvíš a pak se můžeš zrovna zaučovat. Budu držet službu. A pro ty tvoje krámy pojedeme jen jak bude volno.“
„No jo, Karlíku. Já mám všechny papíry doma, jak mu dokážu kvalifikaci?“ namítla poděšeně, zaskočená rychlostí děje.
„Teď se o to nestarej, papíry budeš muset okopírovat na personálním, to značí sama sobě, protože budeš holka pro všechny funkce. Budeš sekretářka, personální, obsluha centrály a hlavně nám budeš vařit kafe. A nepočítej s horentní výplatou, nás extra dobře neplatí.“
Oblékal si bundu a zeptal se:
„Jdeš, nebo na to kašleš?“
Vyletěla od stolu jako střela, honem se vrátila a ještě jednou se zakousla do topinky a horečně se soukala do bundy.
„Je to daleko?“ mumlala s plnou pusou.
„Jen přes dvě ulice. Jedeme?“

Mohlo by vás zajímat  Bonita 02

Vyšli do mrazivého zimního větru a po chvíli vcházeli do stylové budovy horské služby.
Zatím co Irena absolvovala pohovor u šéfa, Karel se usadil před pultem centrály, ohlásil se a začal vyřizovat denní agendu. Irena se vrátila zhruba po půl hodině, zrůžovělá rozpaky.
„Tak pane Rado, máte mě na krku. Mám se seznámit se svým pracovištěm, zlikvidovat nepořádek po vás, co jste nadělali a pak mě máš naučit obsluhu centrály. Šéf odjíždí na ústředí a neví jak tam bude dlouho.“

Trvalo ji více než hodinu, než dala všechny poházené šanony na svoje místo, zlikvidovala a zařadila štosy papírů válejících se po stole.
„Jo, Karlíku a máš mě vybrat oblečení, říkal šéf,“ zahlaholila svým nejlíbeznějším hláskem.
Karel, který právě trpělivě vysvětloval nějaké paní, že opravdu horská služba nemůže hledat její zatoulanou kočku, přikryl dlaní mikrofon:
„Pravý šufle, klíček s přívěskem sklad. Doprovod ti dělat nemusím.“
A pokračoval v hovoru s paní bez kočky.

Irena se po chvíli vrátila, v náručí oblečení a hlásila:
„Bunda mi sedne, ale kalhoty jsou dlouhé, budou se muset zkrátit, nebo založit.“
„No jo holka,“ podrbal se Karel na hlavě, „budeme s tím muset zajet ke krejčímu.“
Na co?“ podivila se, „to zvládnu sama, já jsem holka z vesnice, mám malý šicí stroj, tak si to doma upravím.“
„Tak holko z vesnice udělej pro oba kafe a já tě začnu zaučovat na centrále, protože zítra v tom budeš lítat sama.“

Seděli u pultu centrály, pomalu popíjeli kávu a Karel ji vysvětloval obsluhu.
„Hlavně si pamatuj, že to není telefon. Mluv do mikrofonu pomalu a na konci, než pustíš tlačítko mikrofonu, musíš říct příjem, nebo konec, podle toho jestli chceš v hovoru pokračovat, nebo ho ukončit. A pamatuj, že všechno co řekneš se nahrává tady na magnetofon. Takže žádné nejapné řeči.“
Přistrčil před ní jakýsi papír v laminovaném obalu.
„Toto se ve chvílích volna naučíš.“
Zvědavě se na papír koukala.
„Co to je Adam, Božena, Cyril…, co to znamená?“
„Je to hláskovací tabulka A jako Adam, B jako Božena a tak dále. Když něčemu není rozumět, musíš to pomocí tabulky hláskovat.“
„Příjemná zábava,“ ušklíbla se.

Den se překulil do druhé polovičky, táhlo už na třetí odpoledne, když se vrátil šéf.
„Tak jak vám to jde, zvládnete to zítra sama? zeptal se a vytahoval papíry z aktovky.
Snad ano,“ usmála se, „jak se tak dívám měla bych to zvládnout, no alespoň trochu. Perfektní to určitě nebude.“
„Kdyby něco, tak vám pomůžu.  Jo, tady máte papíry, zase nový výkazy, tak  do toho se pustíte zítra.  A pro dnešek máte volno, už to obsloužím sám. Uniformu vám Karel našel?“
„Uniformu mám, jen kalhoty si musím upravit, ale zítra to bude v pořádku,“ vesele hlásila Irena.
Oblékli se, rozloučili s šéfem a vyšli na ulici.

„Co teď?“ zeptala se.
„Zastavíme se někde na jídle a zajedeme pro ty tvoje věci,“ rozhodl Karel a zatočil to k nejbližší restauraci.
Po jídle sice nastalo dohadování, když Irena odmítala jet v Karlově autě, vysloužilém teréňáku který výhodně koupil od lesáků. Nakonec se dala přemluvit a jeli pro její věci na ubytovnu.
Vrátili se po šesté hodině, už za tmy a Irena si honem ukládala věci do skříně.
„Karliku, hned budu a dám se do večeře,“ hlásila.
„Dneska ještě vařím já,“ zavolal , „službu v kuchyni máš až od zítřka!“

Po jídle ji přistrčil klíček od baráku a dvě tisícovky, prý na nákup, samoobsluha je naproti.
Irena si vytáhla šicí stroj a začala upravovat kalhoty. Oblékla se do uniformy a točila se před Karlem. „Bude to dobré, co myslíš?“
„Bezva, sedí ti to. A zítra do obchodu jdi v uniformě, hned tě rychleji obslouží.“

Chvíli ještě koukali na televizi, pak konstatovali, že to byl perný den a přesunuli se do ložnice.
Leželi tiše vedle sebe, každý zabraný do svých myšlenek. Po chvíli Irena se natočila, rozepnula knoflíček na pyžamovém kabátku a zavedla mu ruku na svá ňadra.
„Prosím hladit,“ zakňourala rozmarně.
Přitiskl ji k sobě a začal líbat. Líbal čelíčko, nosánek, obdržel jemné kousnutí do svého a pomalu se dopracovával na úbočí sametových oblin pahorků čekajících na jeho polibky.
Jemně s  polibky stoupal k vrcholkům ztvrdlým vzrůstající vášní, líbal, hladil a dráždil je do chvíle, kdy byl drcen v objetí za vydatného sténání své milenky.

Po chvíli povolila svoji náruč a nechala se unášet slastnými pocity polibků, které pomalu klesaly do klína. Ucítila, jak se dostal na pahrbek nad lasturkou a  zasténala rozkoší. Sklouzl mezi nohy, dlaněmi podebral zadeček, pozdvihl a palci rozevřel lasturku.
Ponořil se do vůně dívčího těla, mazlil se s vlhkostí štěrbinky a jazykem dráždil poštěváček. Tělo se jí vzepjalo do oblouku, bříško se vypoulilo v křeči a se slastným sténáním vzpínala klín proti pokušiteli.Celý vzrušený vklouzl do nitra stahující se dírky, ponořil se s rozkoší na doraz a poté rychlými přírazy útočil na vzpínající se lůno. Sténala blahem, zatínala prsty do jeho ramen v sílící křeči dalšího orgasmu. Ještě chvíli a ucítila jak ji opustil a vzápětí na bříšku ucítila kapky toho co původně patřilo dovnitř.
Sklouzl vedle do její náruče, líbal vzrušené tvářičky, hladil rozvášněná ňadra do doby než se uklidnila.
„Proč je mi s tebou tak dobře?“ vydechla a stulila se mu do náruče. Po chvíli uslyšel pravidelné oddychování, uvolnil si ruku, kterou ji držel v náručí, přitáhl na ně pokrývku a usnul také.

Na druhý den ráno, když přišla na své nové pracoviště, šéf seznámil osazenstvo s novou pracovnicí. Musela přijmout řadu gratulací, i poděkování za vysvobození od práce na centrále a šla uvařit kotel čaje na přípitek.
Posléze se chlapi rozešli po práci. Chvíli ji ještě šéf sledoval jak ji jde práce na centrále, pak prohlásil, že to zvládá dobře a zavřel se ve své kanceláři.

Vytáhla svoje doklady o kvalifikaci, okopírovala je a sepsala svoji pracovní smlouvu. Odnesla ji šéfovi, ten ji přečetl a podepsal.
„Tak Irenko, smím vám tak říkat?“ Pokývla hlavou a on pokračoval, „na stole máte nové výkazy, myslím že to zvládnete.Když něčemu nebudete rozumět, přijdete za mnou. Jo a kolem poledne vás vystřídám, abyste si mohla skočit na jídlo. Tak se dejte do práce.“

Den rychle ubíhal, provoz na centrále byl minimální a jediné vzrušení bylo, když anglicky mluvící cizinec přišel nahlásit, že mu ukradli auto. Trpělivě se mu snažila svojí školskou angličtinou vysvětlit, že toto je stanice horské služby a s tímhle  se musí obrátit na nejbližší policejní stanici, která je hned  za rohem. Příliš nepřesvědčen rozčileně odešel.
Šéf posléze vykoukl ze své kanceláře a  zazubil se, že to zvládla perfektně. To on, se svoji angličtinou by se s ním nedomluvil.

Padla čtvrtá hodina odpoledne, chlapi se vraceli z terénu a v centrále byl náhle děsný mumraj.Přepnula telefon na hotovost, rozloučila se s šéfem a pomalu si to s  Karlem šinuli k domovu.
„Tak jak se ti to líbilo v práci? zeptal se.
„Prima, žádná nuda“ a začala mu vykládat, jak bravurně zvládla  anglána.

J.R.

Všechna přečtení
Všechna přečtení
359
Přečteno dnes
Přečteno dnes
3
Navigace v seriálu<< Příhody kulhavé blondýnky 02
Read Offline:
Hodnocení: 4.7. od 3 uživatelů
Please wait...

Komentujte

Buďte první kdo bude komentovat!

Upozornit na
avatar
wpDiscuz