Toto je 13 díl z 14 v seriálu Přiblblý básničky a čarovná kočička

I když jsem v to zpočátku příliš nevěřil, dařilo se nám s Ančí svůj vztah úspěšně tajit. Jako obvykle domů jezdila autobusem a já za ní o něco později dojížděl autem a stejně tak i do práce. To tehdy, když jsme bydleli u ní.
Když pak bydlela u mne, chodívala dál na autobus, tam však počkala a oklikou se vracela ke mně. Případně šla na nákup a k návratu použila okliku jinou. Hloupé na tom bylo jen to, že jsme spolu nemohli ven a celou dobu jsme trávili mezi čtyřmi zdmi. Ale nevadilo nám to. Dokonce i Micka byla vcelku spokojená a ten týden u mne to v pohodě vydržela.

V Ančině vesnici to však byla jiná. Tam se nemohlo utajit vůbec nic a tak do týdne celá ves věděla, jak to s námi je, což nám vůbec nevadilo, neboť střetnutí obyvatel vsi s naším pracovištěm nehrozilo. Díky tomu jsem se seznámil se zajímavými lidmi, kteří mne s nečekanou samozřejmostí přijali mezi sebe, protože Ančí byla ve vesnici oblíbená a všichni ji měli rádi. Ančí mne pak brala na procházky po okolí a kde to jen trochu šlo, tam jsme “sprosťačili”, jak s oblibou říkávala. Fakt je ten, že jsem se tam brzy cítil doma víc než ve městě a vnuklo mi to myšlenku, že se tam odstěhuji natrvalo, až budeme svoji.

Uplynuly dva roky a Ančí přišla s tím, že nám to spolu klape a měli bychom s tím utajováním konečně přestat a nechat si posvětit naše spolužití “ouřední” cestou.

Bydleli jsme v té době zrovna u ní a v té chvíli seděli na lavičce venku na zahradě.
Už jsem nad tím taky přemejšlel,“ odvětil jsem jí. „Teď de jen vo to, jestli si mě budeš chtít vzít.“
Já tě snad praštím,“ rozhorlila se. „To víš že jo! Divím se, že vo tom pochybuješ.“
Ale já vo tom nepochybuju. Jen sem chtěl mít jistotu.“
Že já se tomu divím, když si ze mě furt utahuješ,“ povzdychla si odevzdaně. „Takže se mnou souhlasíš?“ zeptala pro jistotu zase ona.
Jasně že jo. Taky se mně to už zdá dlouhý. Teď jenom musíme vymyslet, jak to říct v práci,“ zamyslel jsem se.
To snad nebude složitý,“ odtušila. „Řekla bych ale, že nejlíp se nám to bude probírat, když si ti sednu na klín.“

Bylo mi to jasné. Vstala, stáhla mi trenky, postavila ocas do latě, pak obkročmo klekla na lavičku, vyhrnula sukni a dosedla dolů. Pták zaletěl do hnízda a uvelebil se tam. Ba, dalo by se i říct, že by si tam hodil dvacet, kdyby ho ovšem nechala na pokoji.
Šprcku jsme nepotřebovali od chvíle, kdy začala brát prášky.
Nebude to pro tebe moc nepohodlný?“
No, když jo, tak si na tu lavičku lehnem,“ vyřešila to jednoduše a začala se rytmicky nadzvedávat.

Že máš tu kundičku ale nažhavenou,“ poznamenal jsem s uspokojením, jakmile začala dovádět.
To víš, holt to na jednoho někdy příde, ani neví jak,“ připomenula mi, že na tom bývám stejně. „A kdy to řeknem v práci? Hned v pondělí?“
Třeba.“
To budou holky naštvaný,“ zašklebila se. „Když si uvědomím, jak tě uháněj a ty furt nic, tak teď jim bude jasný, že už si tuplem neškrtnou.“
To i kluci. Máš to s nima stejný,“ připomněl jsem jí a na chvíli přizdvihl pánev, aby mohla do větší hloubky. Ihned toho využila a zvýšila tempo.

O nějakou tu minutu později jsem pocítil, jak se jí v propuklé rozkoši rozechvělo celé tělo. Nevím, jak se to tak sešlo, ale v zápětí jsem vysvětil její kapličku.
Ještě vstřebávala poslední záchvěvy vyvrcholení, když se jí najednou zablesklo v očích.
Mám nápad,“ řekla. „Ale nebude se ti líbit.“
Jak to tak můžeš vědět?“
Protože mě napadlo, že bys moh s babama a já s chlapama, aby jim to nebylo líto. Ale jen jednou jedinkrát. Třeba by pak naštvaný nebyli,“ sdělila mi svou myšlenku, jak to vyřešit.

A ty bys byla vochotná s klukama jít?“ nevěřil jsem vlastním uším.
No, to zrovna říct nemůžu, ale na druhou stranu, víš, jakou by měly ženský radost, že tě nakonec dostaly? Už jenom kvůli tomu sem svolná to podstoupit.“
No, já nevím. Nebylo by to ňáký divný, že tak najednou?“
Určitě né. Už teď je vidím, jak si potěšeně mnou ruce.“

S jiskřícíma očima ze mne slezla dolů a otřela mi ptáka do spodního okraje šatů.
Teda Ančí!“ vykulil jsem oči nad tou očistnou procedurou.
No co. Stejně to dám večír do pračky, tak je to fuk,“ odfrkla a sedla si vedle mne.
Mně se to stejně nezdá,“ navázal jsem bez dalšího komentáře na předchozí řeč. „Co my dva? Myslíš, že by to bylo v pořádku?“
Hele. Zatím sme voba svobodný, a co se udá za svobodna, jako by nebylo. Jiná bude, až budeme svoji a do toho je ještě trochu daleko.“

Ančiny přesvědčovací metody byly neuvěřitelné. Ještě chvíli jsem se zdráhal, ale protože jsem na ty naše ženské měl beztak chuť už dávno, po dalším přemlouvání jsem váhavě souhlasil.

V pondělí jsme do práce dorazili obvyklým způsobem. Ančí autobusem, já pěšky z domu. Při práci jsme se k sobě chovali nevšímavě jako jindy. Přišla však doba oběda a polední siesty. To byla naše chvíle.

Šéfová,“ obrátila se Ančí k šéfce, „Mohla bych vás vo něco požádat?“
Samozřejmě. Co potřebuješ?“
No, chtěla bych vás požádat, jestli byste…. “ (dramatická pauza), „ …jestli byste mi šla za svědka.“

Výstřel z pistole by vyvolal menší šok, než právě vyřčená slova.
Šéfové zaskočil v krku drobeček zákusku, na kterém si právě pochutnávala, a ostatní ztuhli, jako když Bohdalka s Dvořákem řeknou štronzo.
Za…. svědka?“ vykoktala šéfka, když konečně vykuckala zaskočený drobeček ven. „Ty… ty se budeš vdávat?“ nechápavě se otázala, i když nevím, co na to bylo k nepochopení.
No. Budu.“
A musíš?“ nedalo to šéfce. Myslela to dobře, jen to špatně vyznělo.
Nemusím. Ale chci,“ odpověděla lakonicky Ančí.

Všichni ani nedutali a s napětím sledovali vývoj události. Samozřejmě je nejvíc zajímalo, který zázrak tu naši Ančí ulovil. Nějakým x-tým smyslem jsem vytušil, že právě teď se na to šéfová chystá zeptat. No, má smůlu.

Šéfko, nechci vás přerušovat, ale rád bych se taky na něco zeptal, jestli tedy můžu.“
Němě přikývla.
„Ne teda přímo vás,“ pokračoval jsem, „ale tady Pupína.“
Obrátil jsem se k Pupínovi. „Hele, Pupčo, chci se tě zeptat, šel bys mě za svědka?“ položil jsem mu otázku bez okolků.
Ty taky?“ vykulil oči a vzápětí ztuhnul. „Tak moment… to je ňáký divný. To… to jako ty… ty a…?“
A Ančí,“ dopověděl jsem za něj.
Jako na povel otevřeli všichni ústa v nelíčeném úžasu. Dokonce i šéfka.
To není možný,“ nechtěl Pupíno stále věřit. „Neříkej, žes ji ráno potkal cestou do práce, zeptal ses jí a vona kejvla.“
To taky netvrdím. Žijeme spolu už dva roky.“
Tak to je teda hustý,“ podotkla do nastalého ticha Galánečka. „Jak to, že sme si dodneška ničeho nevšimli?“ položila onu zásadní otázku, která beztoho vrtala všem hlavou.
Nechtěli sme vám přidělávat starosti. Řekli sme si, že vám to povíme, až to bude na tuty,“ odpověděla Ančí.
Do háje, to je na pytel,“ zaláteřila Rámusenka. „Když sme Juráška dodneška nezmákly, tak teď už utřem nos definitivně,“ prohlásila zasmušile a bylo na ní vidět, jak moc jí to mrzí.
Ostatní ženské se také tvářily hodně zklamaně.

Ančí se po všech rozhlédla, usmála se a přednesla, co jsme spolu vymysleli.
Já i Jurášek víme, jak jste o něj stály a vytrvale ho uháněly. A tak jsme se dohodli, aby vám to nebylo líto, že každá z vás má možnost jednou a vopravdu jen jednou, jít s ním na “poradu”. A aby to bylo spravedlivý, tak pánové maj tu samou možnost se mnou. Teda… jestli budete pro. Ale Jurášek má k tomu jednu podmínku.“

Ujal jsem se slova.
„Nebude to zas tak jednoduchý, jak si myslíte. Já totiž mám tuhle podmínku.“
Odmlčel jsem se a nechal všechny v napětí.
„S Ančí to bude tak, jak ste tady zvyklí, ale moje podmínka je, že to bude u mě doma. Nebudu to dělat tady, abych měl pocit, že na mě všichni skrz dveře civíte. To prostě po mě nechtějte. Je to teď na vás.“
Všichni se na sebe podívali a pak němě přikývli.

Krucinál, a já mám zrovna krámy,“ vypískla Paprička nešťastně.
No tak pudeš jako poslední. Do tý doby tě snad přejdou,“ chlácholila ji Drbalka. „Horší to je se mnou. Můj starej je zvyklej, že du domů hned z práce a přijít domů dýl, to by se mu nelíbilo. Ani nevím, jak bych mu to vysvětlovala. Takže já vo to potěšení asi přídu,“ řekla posmutněle.
Já sem na tom skoro stejně,“ přidala se Galánečka.
Rámusenka a Paprička neříkaly nic, těm to asi bylo jedno.

Myslím, že by se dal najít způsob, jak to udělat,“ ozvala se šéfová, která do teď jen mlčela.
Jak? A jakej?“ nevydržela to Galánečka.
No, kdybyste vy ostatní za ty dva vzali práci, mohli by jít po vobědě na “poradu”. Museli by se ale do půl čtvrtý vrátit, aby tedy vodešli domů jako z práce. Hm?“ uculovala se šéfová spokojeně.
Teda šéfko, před váma klobouk dolů,“ uznale poznamenala Drbalka a řekla to vlastně za všechny ženské.

Takže to máte vyřešený, ale já sem doteďka neslyšel vodpověď vod Pupína, jestli mě pude za svědka,“ vmísil jsem se do toho důležitého rokování.
To víš, že jo. To ti slíbit můžu. Tím si ale vyhrazuju právo na první “poradu” s Ančí,“ využil Pupíno hned příležitosti.
Nechť je ti přáno,“ přikývnul jsem.
Mně ste taky ještě nevodpověděla, šéfová,“ přihlásila se o odpověď i Ančí.
Ta odpověděla otázkou.
Nejdřív bych se tě zeptala, jestli tu svatbu už máte někde domluvenou.“ Když dostala zápornou odpověď, pokračovala: „V tom případě to pro tebe, a vůbec pro vás oba, ráda udělám, když,“ máchla rukou kolem sebe, „s ohledem na toto zařízení, si tu svatbu domluvíte mimo toto město a zúčastní se jí pouze vaši rodiče. I tak si myslím, že pár opatření poruším,“ dodala.
A co my? My tam taky nebudeme smět bejt?“ ozvala se Paprička, vyjadřujíc tak obavu, že by se ostatní nemohli zúčastnit.
Ale samozřejmě, že vy můžete. Vždyť jsme tady jedna banda, ne?“ usmála se šéfka a zároveň nenápadně naznačila, že polední pauza je u konce.

Takže my vám všem upřímně děkujem,“ řekli jsme s Ančí unisono. A já ještě dodal: „A teď…povinnost volá.“
Ještě než pudem makat,“ přihlásila se Rámusenka, „chtěla bych se tě, Jurášku, zeptat. Moh bys mě na tu “poradu” pozvat dneska? Vom ten můj je na ňákým školení a přijede až zejtra, tak by se mě to docela šiklo.“

Nemohu říct, že by se to zrovna šiklo mě, ale důvod to byl pádný, o tom žádná.
Podíval jsem se na Ančí. Odevzdaně pokrčila rameny a ne zrovna ochotně přikývla. I ona však uznala, že důvod k tomu Rámusenka má.

A tak se stalo, že jsem zahájil řadu “porad” jako první.
Tak dobře. Hned z práce pudeme ke mně. Spokojená?“ Usmál jsem se na ni, aby si moje slova nevyložila tak, že z toho zrovna velkou radost nemám.
Paráda,“ zakřenila se a už seděla za stolem a bušila do klávesnice.

Po práci jela Ančí domů a já s Rámusenkou odkráčel k domovu svému.
Máš to tady hezký,“ pochválila můj byt, jen co jsme se ocitli uvnitř a trochu si ho prohlédla.
Mno, tak normálka,“ odtušil jsem. „Tak, co budem dělat?“
Přece tu “poradu”, ne?“ zazubila se a začala se svlékat.
Můžu se dívat?“ snažil jsem se oddálit svoje odhalení.
No jasně. Udělám ti takovej malej striptýzek, aby ses pěkně nabudil.“ A opravdu. S docela solidním kroucením ze sebe postupně svlékla všechno. Obzvláště si dávala záležet s odložením spodního prádla. Byla fakt pěkná a měla všeho tak akorát. Kozičky, prdelku, i tu zlatavou kundičku měla přiměřeně ozdobenou.
Můžu tě svlíknout,“ zeptala se a nečekajíc na odpověď, hned se do toho pustila. Než jsem se nadál, udělala ze mne Adama.

Nó, pěkně ti stojí,“ pochvalovala si. „Dáme si to tady nebo někde jinde,“ chtěla honem vědět a nedočkavě se rozhlížela, kde by to asi bylo nejvhodnější.
Nejdřív snad dojdu pro nějakou ochranu,“ zbrzdil jsem její dychtivost.
To nepotřebuješ. Máme dvě holky, starej si to nechce navlíkat a já zase nesnáším ty prášky, tak sme se dohodli a nechala sem se zneplodnit. Takže se moc těším, až tu tvoji Rychlou rotu ucejtím v sobě, protože v práci to všichni děláme jen s gumou. Takže já si tě teď vychutnám, a víš co?“ udělala pauzu. „Já si tě i vochutnám.“

Než jsem stačil zaprotestovat, už mi klečela u nohou a ptáka měla v puse.
Snad jen dvě ženské mne doteďka kouřily, ale žádná neměla na Rámusenku. Držel jsem ji za hlavu, ale spíše proto, že se to tak snad dělá, než že bych musel.
„Mám ti říct, až to na mě pude?“ zachraptěl jsem zmožen úžasnou slastí, kterou mi poskytovala.
Zavrtěla hlavou, že ne, a pokračovala ve své umělecké práci. Netrvalo to však dlouho. Křeče mi sevřely slabiny a dělo vystřelilo několikanásobnou salvu, kterou Rámusenka beze zbytku spolkla.

Musím říct, že chutnáš opravdu náramně,“ pokývla uznale hlavou a slízla poslední kapičku, kterou jsem ještě stačil uronit.
A já zase musím říct, že mě to dělaly snad jen dvě holky, ale žádná na tebe nemá,“ pochválil jsem zase já ji.
Fakt!?“ rozzářila se. „Však počkej, až budem spolu ležet. Na střídačku ukážem jeden druhýmu, co umíme.“
Mám obavy, že já toho moc neumím,“ podotknul jsem.
Ále, jen se nedělej,“ mávla rukou. „Řekla bych, že umíš přirážet hodně fest,“ řekla a zamířila k posteli. „Tak už poď, ať ti ho můžu probrat k životu,“ vyzvala mě a hbitě sebou mrskla na lůžko.

Jakmile jsem se uložil vedle ní, hned mě začala zpracovávat šulína. Šlo jí to dobře, jen kdyby u toho pořád nebrebentila. I když, na druhou stranu jsem nemusel přemýšlet, co jí budu povídat já a tím pádem mi to i vyhovovalo. I tak jí trvalo tři čtvrtě hodiny, než postavila ptáka do haptáku.

Poslyš, bylo by dobrý, kdybys něco pod nás dal. Jinak budeš mít v posteli pěknej čurbes, když pojeden na vostro,“ poznamenala věcně, než jsme se do toho dali.
Donesl jsem z koupelny ručník a šli jsme na to.
Vystřelila nohy do V a nastavila terč. Strefil jsem se hned na poprvé a domnívajíc se podle řeči, že má ráda tvrdý sex, jsem začal mohutně přirážet.
Já to říkala, že umíš zabrat, já to říkala. Takhle mě to dělej,“ lebedila si s nohama opřenýma o má ramena.

Tak jsem ji dřel, jak to jen šlo. Ne, že by jí to přestalo bavit, ale po chvíli se rozhodla, že si to se mnou vymění. Nasedla na mě jak na závodního koně a hned se pustila do neuvěřitelného cvalu. A kdyby jen cvalu. Neskutečně sebou kroutila a všelijak se svíjela, takže nakonec do cíle docválala brzy.
Celá se roztřásla a silnými stahy přežvykovala mou klobásu, což mne rychle vedlo k vyvrcholení. Jako kdyby to vycítila.
„Stříkej! Prokristapána tak už stříkej!“ netrpělivě vykřikla a tvrdě přirazila.
Jako na povel se všechno ve mně uvolnilo.
„Jo jo, to je paráda,“ zařičela, když pocítila, jak zaplňuji její hlubokou studnu mazlavou emulzí.

Když bylo po všem, lehla si na mne a čekala, až z ní vyklouznu.
„To byla úplná senzace,“ zavrněla spokojeně. „Dáme si to ještě jednou?“
No, né, že bych nechtěl, ale potřebuju, aby mě zbyla nějaká síla i na večer. Tak mě promiň, že už ne,“ vymlouval jsem se.
Tak to chápu,“ poznamenala poněkud rozladěně, ale ne zase tak moc, aby jí to zkrušilo. „I tak sem moc ráda, že sem si to s tebou mohla užít.“ Něžně mě políbila, ručníkem si vytřela mezinožku, vstala a oblékla se. Podívala se na mne se záhadným úsměvem a řekla: „Radši už pudu, protože bejt tady ještě pár minut, tak bych tě přefikla násilím.“

Ani jsem ji nemusel doprovázet. Ven trefila a já se v klidu mohl dát do pořádku.
Za Ančí jsem nejel, jak si asi podle mých slov myslela, protože jsme se domluvili, že po dobu “porad” budeme bydlet a spát každý u sebe. Usoudili jsme, že to tak bude lepší, než vzbuzovat všelijaké podivné pocity, když bychom byli spolu.

Na druhý den bylo v práci vše jako jindy. Jen v poledne po obědě podle Ančina příslibu se za ní zastavil Pupíno. Podívala se na něj, mlčky přikývla a beze slov ho následovala na “poradu”.

Jen za nimi zaklaply dveře, obrátil se Pupíno k Ančí. „Ty asi nevíš, jak to na “poradě” chodí, viď?“
To asi těžko, když sem ještě na žádný nebyla,“ odpověděla klidně Ančí.
No,“ jal se vysvětlovat Pupíno, „je to jednoduchý. Voba se úplně svlíknem, ty si sedneš na stůl a já ti to udělám. Nebojíš se toho?“
Proč bych měla?“ prohodila ledabyle Ančí a briskně si odložila svršky na vedlejší stůl.
Pupíno vyvalil oči.
Teda koukám, že moje představivost je proti originálu hodně slabá,“ zkonstatoval a také se rychle svékl.

Aha. Tak tohles myslel,“ řekla si Ančí jen tak pro sebe, když se proti ní vztyčil mohutný stožár. „Doufám, že ten Rhódskej kolos je vohleduplnej a dělá to pomalu a opatrně. Nerada bych šla domů roztržená vejpůl,“ prohlásila už nahlas a posadila se na stůl.
Neboj, mám v tom praxi,“ usmál se na ni a nasadil prezervativ. Přikročil k ní a jako mnozí přemnozí, hned ji popad za kozy, až Ančí bolestivě sykla.
Jestli doufáš, že ze mě vymáčkneš mateřský mlíko, tak seš na omylu,“ ozvala se podrážděne. „Pěkně jemně mně je mni,“ dala najevo Pupínovi.
Jéžišmarjá, promiň! Jenže já když vidím takový nádherný kozy, tak se někdy neudržím,“ omlouval se a okamžitě se přizpůsobil jejímu přání.

Současně přistoupil těsně k Ančí, a své beranidlo lehce přiložil ke dvířkám slasti.
Ančí při tom doteku lehce zatrnulo, přece jenom nic tak velkého v sobě ještě neměla. Ale Pupíno věděl, co dělá.
Lehce zatlačil a pomalu, kousek po kousku, se dobýval do nitra lákavé kundičky, až ji zcela zaplnil.
Ančí si, ke svému úžasu, najednou uvědomila, jak ji to zaplnění dráždí. A když Pupíno počal zvolna přirážet, její vzrušení bylo čím dál větší. Myšlenky se jí rozlétly a zmizely. Měla pocit, že jí zaplňuje celé tělo, až se nakonec rozechvěla v nečekaném a narůstajícím orgasmu, když pocítila silné pulzování jeho údu. Pomyslela si, že nebýt ochrany, měla by snad všechno až v krku.

Pupíno opatrně vytáhl nářadí, zaplněnou gumu vložil do připraveného igelitového sáčku a přidal k ní i kapesník, kterým se očistil.
Později to vyhodí někde do odpadků.
Dobrý?“ zeptal se pozorně Ančí, vidouce, že se jen pomalu probírá k životu.
Jo. Dobrý,“ vydechla skoro s úlevou. „Myslela sem, že se do mě nevejdeš. Dík za tvou jemnost.“
Nemáš zač, to je přece samozřejmý. To víš, holky už sou zvyklý, ale i u nich musím opatrně, to by mě jinak hnaly.“
Usmál se a začal se oblékat. Ančí ho rychle následovala, neboť to měli jen taktak. Daný čas už jim vypršel.

Přibližně v té samé chvíli, díky ochotě kolegiálních skřítků, jsme se já a Drbalka ocitli u mne v bytě.
Zavedl jsem ji nejprve do obýváku, posadil do křesla a uvelebil se proti ní.
Nebylo to pro mne nic nového, být se starší ženskou, ale aby byla z práce, to bylo nóvum. Čím mám, proboha, začít?
Abych řek pravdu,“ začal jsem opatrně, „víme sice voba, proč tady sme, ale upřímně se cejtím trochu nesvůj. Ty seš zkušená ženská a já se bojím, že tě možná zklamu a neuspokojím tě tak, jak seš zvyklá. Zkušenosti teprv nabírám, tak…“
Nenechala mě domluvit.
Koukni, Jurášku, tohle klidně hoď za hlavu. To spíš já mám vobavy, že se budu stydět. To víš, je mě třiačtyřicet, prsa mi už vadnou a kolem břicha se začíná vobjevovat pneumatika. Na to tvoje voči nejsou zvyklý…“
Teď jsem zase nenechal domluvit já ji.
Prosím tě, jaká pneumatika? Jak sem na tebe koukal, tak, no možná, možná malá galuska, ale to přece není vada. Prostě sme každej ňákej a budem to brát, jak to je. Důležitý přece bude, jak nám budou fungovat ty naše zařízení, ne?“
No to je fakt. A za tu galusku ti děkuju,“ usmála se a hned byla uvolněnější nálada.
Za málo. A víš co? Já pudu natáhnout budíka, abysme nepřetáhli limit, a pak se do toho pustíme. Seš pro?“

Byla. Tak jsem šel hledat budík.

Zobrazit za celou dobu
Zobrazit za celou dobu
2051
Zobrazit dnešní
Zobrazit dnešní
1
Navigace v seriálu<< Přiblblý básničky a čarovná kočička 12/14Přiblblý básničky a čarovná kočička 14/14 >>

3
Komentujte

avatar
3 Comment threads
0 Thread replies
1 Followers
 
Most reacted comment
Hottest comment thread
3 Comment authors
Bob RomilMartinTrysky Recent comment authors
  Subscribe  
nejnovější nejstarší nejlépe hodnocené
Upozornit na
Trysky
Člen

Pěkně se to chýlí ke konci, jen ty básničky nějak chybí.

Martin
Člen
Martin

Asi se půjdu zeptat vedoucí , zda by u nás nemohly být také takový porady 😁 Ono to neprojde , ředitel by nám záviděl . Výborný pokračování jako vždy . Tak Anči s Micou nakonec budou mít toho pravého .

Bob Romil
Člen

Zajímavý zvrat. Ančí fakt překvapila se svým přáním / plánem na porady 🙂