Toto je 11 díl z 14 v seriálu Přiblblý básničky a čarovná kočička

Ten podělaný budík, který mám v sobě zabudovaný, mě zase vzbudil v šest i když byla sobota. Protože tak nějak nejsem zvyklý vyspávat, nezbylo mi nic jiného než potichu vstát a obléknout se.
Chvíli jsem přemýšlel, zda nemám zůstat a pozorovat Ančí jak spokojeně spí, ale nakonec jsem se rozhodl, že bude užitečnější, když se pomalu pustím do úklidu po malování.

Našel jsem si kyblík, houbičku a hadřík. Natočil jsem teplou vodu a šel omývat vypínače, zásuvky, futra a další, nechtíc zamazané části, na které jsem zrovna natrefil. Pak jsem zavěsil lustr, zkontroloval, jestli svítí, a dal se do skládání na podlaze položeného igelitu, aby ani zrníčko prachu nevypadlo ven. Udělal jsem z něj docela obstojný balíček. Odnesl jsem ho k mému již uklizenému malířskému náčiní.
Pak mne napadlo, že bych se mohl podívat po Micině a pustit ji domů, bude-li někde v dohledu.
Byla.

Vběhla dovnitř, oběhla celý byt, a když nenašla Ančí, zastavila se přede mnou, sedla si a mňoukáním se mi zřejmě snažila naznačit, že má hlad a že paničku nemůže nikde najít.
Přinesl jsem zvenku misky a nachystal jí jídlo. Zblajzla ho neuvěřitelnou rychlostí.
Tak poď, Mici, pudem probudit paničku, co ty na to?“ navrhnul jsem jí a zamířil směr obývák.
Poslušně cupitala za mnou.

Sedl jsem si na okraj pohovky (Micka se jí uvelebila v nohách) a díval se na spící Ančí.
Naklonil jsem se nad ní a zlehka ji políbil. Zavrněla a v polospánku se mne snažila obejmout. Znovu jsem ji políbil. To už otevřela oči a překvapeně je vykulila.
Jurášku, ty už seš vzhůru? Kolik je vlastně hodin?“ ještě rozespale se zeptala.
Vosum.“
Panenkomarjá,“ zaúpěla, „tos mě nemoh vzbudit? Dyť ti musím udělat snídani, dojít pro Micku a dát ji najíst, uklidit v ložnici, bože, takovej práce a já se tady takhle válím,“ brblala nespokojeně.
Jestli sis nevšimla, tak Micka ti leží v nohách,“ upozornil jsem ji.
Posadila se.
„Ty už si ji pustil dovnitř?“ žasla a hladila ji po kožíšku.
Jo. A taky sem ji naplnil misky a dones jí je do její jídelny,“ pochlubil jsem se.
Ty seš naprostá jednička,“ usmála se a vlepila mi pusu. „Teď ti musím honem něco spíchnout k snídani a pak se pustit do úklidu,“ plánovala a přitom povídání hbitě vyskočila z válendy, přes hlavu si přetáhla pouze šaty a spěchala do kuchyně. S Mickou jsme ji následovali.

Nachystala pro mě i pro sebe opět vánočku s tou fantastickou marmeládou a s hrnkem mléka s Grankem.
Čekal jsem, kdy začne hartusit, že jsem ji ráno neudělal pomyšlení, ale buď na to zapomněla, nebo jí to prostě nepřišlo, že by o něco přišla.

Jen jsme dojedli, hrnula se do ložnice. Rozhlédla se a zůstala s pusou otevřenou.
Tys… tys tady uklidil,“ vyjekla a nechtěla věřit vlastním očím.
Ale kdež, jenom sem to trochu vopucoval. Kdybych věděl, kde máš prachocuc, tak bych to ještě trochu vysál. Jenže jsem ti nechtěl dělat domovní prohlídku, tak to holt zbylo na tebe. Ale třeba to tady budeš chtět udělat jinak,“ skoro jsem se omlouval.
Ty seš neskutečný zlatíčko,“ kroutila nevěřícně hlavou. „Co tě to vůbec napadlo se dát do uklízení? To mám přeci udělat já.“
Ale Ančí, přeci tady nebudu jen tak sedět a čučet. Prostě sem to uďál, ale jestli sem neměl, tak se vomlouvám, že sem to zpackal. Když mě povíš, co mám udělat, tak to napravím a dodělám to. Stačí jen říct, jak to budeš chtít,“ popíchnul jsem ji.

Dvakrát po sobě,“ odpověděla a oči se jí smály.
Hned teď?“ pochopil jsem.
Nebyla bych proti, ale zvládnul bys to zvopakovat, až budeme se vším hotoví?“
Nóó, tím si teda nejsem jistej.“
Tak vidíš. Proto si teď sedneš venku s Mickou na lavičku a počkáš, až zmáknu tu podlahu. Pak se poradíme, co k vobědu. A teď už běžte,“ řekla energicky a vyšoupla nás z ložnice.

Šli jsme tedy ven, jak si Ančí přála. Sedl jsem si na lavičku, Micka si vyskočila vedle mne a hned začala mňoukat, jako kdyby mi něco chtěla sdělit.
Micinko, já ti nerozumím ani mňouknutí,“ pohladil jsem ji, a aniž bych uvažoval s tím, že mi bude rozumět, povídal jsem dál.
Víš, Mici, ta tvoje Ančí se mě moc líbí, ale nevím, jestli bych byl pro ni dost dobrej. Vona je asi ideální ženská, ale pro ideálního chlapa, a to já určitě nejsem,“ mudroval jsem. „Já fakt nevím, jestli jí mám ňák naznačit, že se mě líbí, nebo jí to říct rovnou… Jenže mám obavy, že se mně vysměje, i když sme se spolu vyspali. To přece ještě nic neznamená… nebo jo?“

Kouknul jsem se na Micinu, ona na mne a tiše udělala „Mňau,“, které znělo jako „Jo,“.
Už několikrát jsem se nad tím pozastavil, že by snad uměla mluvit, jenže ono to doopravdy tak znělo. Přesunula se mi na klín, nechala se hladit a já mudroval dál.

No jo, tobě se to mňoukne, ty takový rozhodování nemáš. Ančí je taková pečlivá, trpělivá, pracovitá, milá a hodná. To se vo mně říct nedá. Teda ne, že bych byl zlej, to snad přece jenom nejsem, ale to ostatní, tím si teda zrovna jistej nejsem. Možná bude nejlepší, když hnedka jak dodělám ten nábytek, pojedu domů.“
Reakce kočky byla neskutečná. Ostře mňoukla „Ne-ne,“ až mne zamrazilo v zádech.
Ty myslíš, že mám zůstat? No, já nevím, už sem tady třetí den a jak se říká, ryba a host třetí den smrdí.“

Číča mě skočila do řeči a začala zuřivě mňoukat. Nerozuměl jsem jí sice ani mňouk, ale přišlo mi, že mi pěkně nadává, jakej že to jsem blb. No, možné by to bylo, jenže než jsem jí stačil odpovědět, přišla Ančí.
No vida, jak vám to spolu sluší,“ usmála se. „A copak ty tak mňoukáš,“ obrátila se na Micinu. „Ale nepovídej, že tě zlobí, dyť je to hodnej kluk,“ řekla po chvilce a znovu se zaposlouchala do kočičího mňoukání. „Jo, ahá, protože povídá blbiny. Mám ti říct, že más na všechny ty blbiny zapomenout,“ otočila se pro změnu ke mně.
Žádný blbiny sem neříkal, to byla vážná věc,“ ohradil jsem se.
No, možná, ale teď mně hlavně řekni, co budeš chtít k vobědu,“ chtěla vědět.
Prosím tě, Ančí, vůbec si mnou nelam hlavu. Prostě udělej něco jednoduchýho, co ti dá nejmíň práce.“
Jo? Třebáá…. třeba nudle s mákem?“
Klidně. Mám je docela rád.“
Dobře. Pomůžeš mně?“
S čímkoli budeš chtít, a co budu umět.“

Micina zmizela v záhonech a my šli do kuchyně. Ančí dala vařit nudle, samozřejmě domácí, vlastnoručně vyrobené, a já dostal za úkol umlet mák.
Přinesla mi k tomu děsně starý mlýnek, kterému dnešní výrobky nesahaly ani po kličku, tak perfektně se v něm ten mák umlel. Uplynula půlhodina a mohli jsme jíst.

Po obědě jsme se shodli, že si dáme hodinku oraz a pak se pustím do smontování nábytku.
Ještě, než jsme došli na zahradu k lavičce, napadlo Ančí, že by mohla skočit do hospody pro pivo. Moje úchylné mozkové buňky okamžitě zareagovaly.

Nechoď tam, prší tam,
poď si radši lehnout,
když roztáhneš nožičky,
můžeme si jebnout.

Po nudlích s mákem?“ podivil jsem se nahlas, abych přehlušil v hlavě doznívající rýmovačku.
No jo, to by asi fakt nesedlo,“ uvědomila si Ančí a aby skryla rozpaky, začala se mě vyptávat na mne.
Ono toho nebylo zas co říct a když už jsem nevěděl kudy kam, prohlásil jsem, že jdu na ty postele a skříně.
Ančí sice zrovna nejásala, že se ode mě už víc nedozví, ale vstala a pomohla mi do ložnice nastěhovat zabalené stavebnice nábytku.
Pak jsem si došel pro akuvrtačku se sadou šroubovacích nástavců a gumovou paličku.

Rozhodl jsem, že nejdříve sestavím skříně, protože pro postele bude třeba víc místa.
Popadl jsem jeden z balíků, rozříznul igelitový obal a rozložil jednotlivé elementy po podlaze. Juknul jsem do montážního návodu a pustil se do toho.

Nejdříve bočnice, spodek, půlící střed, pak nasunout a upevnit zadní stěnu a nakonec přišroubovat vršek.
Skříň jsem postavil, a protože jsem ji montoval tak, aby byla co nejblíže ke zdi, stála skoro na místě, kde měla být. Pak už stačilo jen přidělat dvířka, doplnit vnitřní poličky, a bylo hotovo.
Ančí mi chtěla pomáhat, ale když viděla, jak mi to jde ráz na ráz, tak se alespoň každou chvilku ptala, jestli nepotřebuji něco podat nebo podržet. No, nepotřeboval jsem.
Druhá skříň byla jednodušší. Obsahovala sice tyč na ramínka a vespod byly plánovány dva šuplíky, nebylo to však nic, s čím bych si neporadil.

Nakonec se mi Ančí zželelo a nechal jsem ji sem tam něco přidržet, když jsem se pustil do postelí. Občas se mi to přece jenom hodilo a ona aspoň neměla pocit, že ji odstavuji na vedlejší kolej. Na mou otázku, zda smontujeme postel jednu či obě se na mě nechápavě podívala, proč by jako jen jednu, když jsou zde dvě.

Společnými silami jsme postele sestavili. Pak už jen zbývalo vybalit moderní zdravotní matrace, dát je na místo a postele vybavit povlečením. Nakonec jsme, opět spolu, smontovali noční stolky, Ančí na ně postavila noční lampičky a jednu doplnila digitálním budíkem.
Bylo hotovo.

Rozhlédli jsme se kolem sebe kochajíce se dobře odvedenou prací, když tu Ančí nešťastně spráskla ruce.
Pro krinda pána, dyť ještě chybí garnýž! To by sem bylo vidět! Pomůžeš mi?“ optala se a utíkala pro ni do komory.
Samozřejmě, že jsem pomohl, ono by se to jednomu těžko povedlo.
Když jsme ji přidělali na zeď, přinesla záclony a závěsy a zavěsila je na tyče. Teď už bylo hotovo doopravdy.

No, všecko je udělaný, tak je na čase, abych šel,“ pronesl jsem ledabyle cestou z ložnice.
Jak, šel!?“ naštětila se Ančí. „To tím chceš jako říct, že pojedeš domů? Tak to teda né! Pěkně tady zůstaneš na večeři, pomazlíš se s Micinkou a nakonec se mnou. Přece ty postele musíme uvíst do provozu. Spolu sme montovali, spolu je zprubnem. A čemu se směješ?“ zaškaredila se.
Já? Ničemu. Jen se mně líbí, jak se dovedeš rozparádit,“ vysvětlil jsem se smíchem. „Ale uznávám, že každej novej výrobek je potřeba votestovat než se pustí do normálního provozu.“
No, ještě že tak. Už jsem si myslela, že mě chceš utýct,“ oddechla si.

K večeři jsem dojedli nudle s mákem, poseděli venku na lavičce, a když jsme se rozhodli jít dovnitř, Micka zamňoukala, že zůstane přes noc venku, což jí Ančí s radostí schválila.
Zamířili jsme, jak jinak, do ložnice. Ančí si přetáhla přes hlavu šaty a rozpačitě se rozhlížela, kam je odloží.
Koukám, že sem to nedomyslela. Dojdu aspoň pro židle, ať si máme kam vodložit,“ podotkla nešťastně a vypravila se pro ně do kuchyně.
Šel jsem jí s tím pomoct.

Konečně mohla rozestlat postele. Přesněji řečeno, odhodila přikrývku na druhou postel a bylo připraveno.
Přešel jsem k ní a lehce ji obejmul. Přitiskla se ňadry a rukou zabloudila pod mé břicho povzbudit malého prince. Podepřel jsem jí prsa a políbil.
“Jsem moc ráda, žes mi neutek,“ zašeptala mi do ucha a nedočkavě přejela vzmuženým junákem po své kundičce. Pak sáhla po krabičce a navlékla mi preservativ.
„Až budeš v mým obalu, dělej mi to pomalu,“ zarecitovala, až jsem se lekl, že jsem ji nakazil svými vyšinutými mozkovými buňkami, a smyslně se položila na lůžko. Vklouzl jsem mezi roztažené nohy a s citem zajel s nadrženým princem do dychtivě čekající dvorany.

Nedalo mi to, abych se hned nepoložil na její půlkulaté tlumiče, které tak krásně pružily v rytmu přírazů. Ančí jen slastně vzdychla a semkla mi nohy za zády.
Kdybych byl moc těžkej, tak dej vědět,“ projevil jsem obavu, že bych ji snad mohl umačkat.
Odpovědí mi bylo vstřícné přirážení.
Hýbal jsem se jak nejpomaleji jsem mohl. Střídal jsem však úhly zanoření i vynoření a tím snad přispíval k lepšímu prožitku. Netrvalo příliš dlouho, a ucítil jsem, jak jejím tělem postupně prostupuje orgastické vzrušení.
Pevně mě k sobě přitiskla rukama nohama a roztřásla se nebetyčnou slastí, až skoro nemohla dýchat a jen pomalu přicházela k sobě.
Jurášku! To bylo něco tak nádhernýho, že se to nedá ani vypovědět,“ vydechla jako v transu. „Škoda, že to trvá jen takovou chviličku.“
A právě tohle, ten okamžik, ta chvíle, je pro mě tou největší odměnou a možná i větším vyvrcholením, než to moje vlastní.“ Tohle přiznání jsem vůbec neměl v úmyslu říkat, ale už bylo venku.
Ančí se na mne podívala s tak neskutečnou něhou, že mohla v tu chvíli po mně chtít cokoliv.

Vyměníme si to,“ řekla tiše a už mne překulovala na záda. Sice jsem při tom na moment vyklouzl, ale to vůbec nevadilo.
Jakmile mne měla jak chtěla, zasunula ztepilce do dychtivě čekající dvorany a všelikými pohyby a kroucením pánve mne vbrzku přivedla k vyvrcholení. Jen během stříkání zachovala přímočarý pohyb, dokud bylo na čem.

Po krátkém odběhnutí za účelem očisty jsem si lehl zpátky k Ančí. Položila si mi hlavu na rameno tak, abych rukou dosáhl na její baculatou chloubu a jemně ji hladil po bradavce a okolí.
Tiše vstřebávala přetrvávající pocity a ani já toho moc nenamluvil, nechtěje ji rušit v oblažujícím rozjímámí.

Jurášku,“ oslovila mne tiše.
Mmm.“
Vezmeš si mne?“
Co….cože!?“ vyhrklo ze mne, jako kdybych nechápal, co řekla.
Jestli si mě vezmeš?“ zopakovala.
Jéžiši, Ančí, dyť mě vůbec neznáš! Ani v nejmenším netušíš, co by sis to vzala za nešikovnýho lempla.“
Nešikovnýho, jó? A kdo mně krásně vymaloval ložnici, a kdo mi smontoval nábytek, a kdo se vyzná v elektrice a umí zedničit a já nevím co ještě?“
Proboha, kdo ti tohle nakukal?“
No ten tvůj strejda mi vo tobě vykládal.“
To je celej von, co neví, to nevyslepičí. No, tak možná něco málo zvládnu, ale ty nevíš, že když si potřebuju vyprat, trvá mě půl dne, než podle cedulek rozdělím prádlo doleva, doprava a doprostřed podle toho jak se má prát. A žehlím to pak tři dny, a to mám už čtvrtou žehličku a ani ta nechce žehlit sama,“ postěžoval jsem si.
No a co? Vod toho budeš mít mně. A žádná žehlička sama nežehlí, to ti nikde neřekli?“
Neřekli. Jenže já sem navíc taky pěkně línej. Já uklízím tak, že votevřu všechny vokna a udělám průvan, aby vodnes nashromážděnej prach, a nádobí po jídle strčím do vany, vosprchuju a nechám uschnout,“ upozornil jsem ji.
No bóže. Myslíš, že to spolu nezvládnem?“ mávla ledabyle rukou.
Jo, a taky sem pěknej děvkař. Teda, ne že bych nějak cíleně vyhledával ženský, to né, ale když se naskytne příležitost, tak ji skoro dycky využiju,“ varoval jsem ji.
A jak si to měl asi do dneška dělat? Možná si v tom sexu se mnou užiješ víc než s nima, vo to už se postarám.“
Znělo to skoro jako výhružka.
„No, a kdyby náhodou, tak co? Já vo tom nebudu vědět a hlavně když se ke mně vrátíš,“ uzavřela kapitolu o ženských.

Už jsem pomalu nevěděl, jak víc se jí znechutit.
„Nó, a taky hulím a chlastám,“ ozval jsem se chabě.
Jó, to sem viděla. Za celou dobu tady dvě piva a jedno cigáro. Nech už toho přehánění, stejně ti to nevěřím.“
A taky prdím a krkám,“ ještě jsem si přisadil.
Ty myslíš, že já sem výjimka?“ zasmála se.
No tak ještě, sem strašnej sprosťák,“ snažil jsem se vytáhnout těžší kalibr.
Ty!?“ zasmála se ještě víc. „Co tě znám, neslyšela sem tě jedinkrát říct sprostý slovo, vyjma těch, cos mi říkal včera jako příklad.“
Jenže já to myslím vážně. Mně se ti v hlavě zničehonic vynořujou sprostý básničky, ani nevím jak. A sou hodně sprostý. Naštěstí je brzy zapomenu, ale určitě sou pokaždý jiný.“

Vážně?“ zeptala se s nenadálým zájmem. „A moh bys mě ňákou říct?“
To radši ne, sou fakt moc sprostý a navíc si je nepamatuju.“
Zamyslel jsem se.
„Anebo jo, ať víš co sem zač. Jak si chtěla jít do hospody pro pivo, tak se mi jedna vynořila a trochu si ji pamatuju. Bylo to:

Nechoď tam, prší tam,
poď si radši lehnout,
když roztáhneš nožičky,
můžeme si jebnout.

No vidíš, kdybys to řek nahlas, ráda bych ti vyhověla. A je to pěkný, řekni ještě ňákou,“ zaprosila.
Když já nevím, to bych si snad musel vymyslet.“
Tak si vymysli.“

Chvíli jsem zadumaně přemýšlel. Nevím, jestli na mě měla Ančí takový vliv, ale cosi mne napadlo. „Tak dobře,“ řekl jsem.

Jak tak ležím ve vaně,
posílám sms Daně,
vydrbala-li mi záda,
odpověděla, že ráda,
jenže chtěné drbání,
zvrhlo se na šukání.“

Vzápětí mne napadly další.

Pod peřinou je to príma,
když mě holka ptáka ždímá,
pohraje si, nezlobí,
nikomu to nepoví.
Když ho mezi nohy strčí,
slastí jenom tiše kňučí,
šoustal bych ji do rána,
jen aby se uďála.

A nebo:

Měl jsem Boží vnuknutí,
dal jsem se na hubnutí,
když pak měl jsem třicet kilo,
úžasně mi lehko bylo.
Ženské si to chválily,
jak mi kosti chrastily,
když jsem prcal jejich díru,
nehledě na časomíru.

To je hezkýý. Neřekla bych, že seš takovej básník,“ chechtala se a zároveň žasla Ančí.
Jen si dělej prdel. Ale aspoň víš, co sem zač. Jenže to ti asi nebude stačit. Dovedeš si představit, jak budu vypadat za deset nebo dvacet let? Naroste mě pupek, že si na něj nebudu vidět a marně ho budu hledat,“ předložil jsem ji hrůznou vizi budoucnosti.
Tak s tím já ti ráda pomůžu,“ odbyla mě.
A co za třicet, čtyřicet let, až tě nebudu moct potěšit? Co pak? Hodíš mě do popelnice?“
Ále, to je jednoduchý. Já budu s láskou vzpomínat a ty budeš psát memoáry.“
Koukli jsme na sebe a vypukli v nespoutaný řehot.
Tak sme si to vyjasnili a teď mi vodpověz na mou první otázku,“ řekla Ančí, když jsme se trochu zklidnili.
Zvážněl jsem.

Víš, Ančí, to není jen tak. Voba teď víme, že se navzájem přitahujem, že se líbíme jeden druhýmu, že nám to de i v tý posteli a já si tě rád vezmu za ženu. Ale teď hned, nebo zejtra či pozejtří? Seš rozumná ženská, nicméně nebudu říkat, poďme spolu na zkoušku chodit, nýbrž poďme spolu zkusit žít. Tejden u tebe, tejden u mě, a uvidíme, jak nám to bude klapat. Myslím, že tak se nejlíp poznáme. Co ty na to?“

Vrhla se na mě jako tygřice. Lehla na mne plnou vahou a začala divoce líbat. Cítil jsem přitom, jak jí z očí kanou slzy.
Odtáhla se, až když už jsem téměř přestal dýchat.
Jurášku! Já sem věděla, že sem konečně našla toho správnýho kluka. To víš, že sem pro. Všema deseti nahoře i dole,“ řekla nadšeně a začala mne znovu líbat. Zároveň sáhla rukou pod sebe a křísila mého povaleče.

Ančí, měli bysme jít už konečně spát,“ zaprotestoval jsem chabě.
No dyť jo. To aby se nám krásně spalo,“ odvětila šibalsky. „Budeme spinkat jako jablíčka. Ty stopečkou nahoru a já bubáčkem dolů,“ zavtipkovala a jen co stopka pod jejími prsty ztvrdla, vsunula ji do dychtivého bubáčku.

Snad pod vlivem toho, co jsem řekl, si to přímo fantasticky užívala. Poprvé jsem ji slyšel rozkoší nahlas vzdychat.
Když pak přivedla k úžasnému vrcholu sebe a poté i mě, zůstala na mně ležet, až jsme oba bezděčně usnuli v zájemném spojení.

Zobrazit za celou dobu
Zobrazit za celou dobu
1948
Zobrazit dnešní
Zobrazit dnešní
2
Navigace v seriálu<< Přiblblý básničky a čarovná kočička 10/14Přiblblý básničky a čarovná kočička 12/14 >>

3
Komentujte

avatar
2 Comment threads
1 Thread replies
1 Followers
 
Most reacted comment
Hottest comment thread
3 Comment authors
MartinDexius74Shock Recent comment authors
  Subscribe  
nejnovější nejstarší nejlépe hodnocené
Upozornit na
Shock
Člen

Ančí to teda vzala šupem…. No seriál ještě nekončí, takže se určitě dočkáme dalšího “mimomanželského” sexu 🙂

Dexius74
Člen
Dexius74

Mica ich dala dokopy 🙂

Martin
Člen
Martin

To jsem zvědav co na to Micka . Jestli Anči schválí týdenní turnusi bydlení . Ještě není všem dnům konec . Už se těším na další vývoj příběhu .