Toto je 10 díl z 14 v seriálu Přiblblý básničky a čarovná kočička

Ráno jsem se probudil jako první, a jak jsem byl navyklý, o šesté hodině. Ančí měla položenou ruku přese mne a spokojeně oddychovala. Jemně jsem se vymanil z jejího objetí a pomalu vstal. Natáhl jsem si jen trenky, neboť jsem poté zamířil do ložnice a cestou se dooblékl do pracovního.

Vzápětí se u mne objevila kočka a cosi mňoukala.
Copak Micinko, potřebuješ něco?“ zeptal jsem se jí. Opět cosi zamňoukala.
Aha, ty máš asi hlad, viď?“ došlo mi. „No, podívám se, jestli něco najdu. Ale nevím, kde máš misku.“
Micka opět něco mňoukla a šla mi ukázat, kde najdu její misku. Chytrá kočička, pomyslel jsem si, popadl misku a zamířil do kuchyně, kde jsem počítal, že najdu nějaké to kočičí krmení. Nemýlil jsem se.
Vzal jsem kapsičku s jídlem a chystal se nabrat do misky, když tu Micina vyskočila na linku, začala mňoukat a hlavičkou žďuchala do vodovodní baterie. No jo, došlo mi, ještě umýt. Misku jsem tedy omyl a opatrně jsem do ní lžičkou vyškrabával kousky masa z kapsičky.
Micina pozorovala, kolik ji toho dávám.

Tak co, mám ti ještě přidat?“ obrátil jsem se k ní, jako kdyby mi měla rozumět.
E-e,“ mňoukla a seskočila z linky.
Odnesl jsem misku na místo a chystal se odejít, jenže Míca začala nesouhlasně mňoukat. Otočil jsem se k ní a uviděl, jak šťouchá čumáčkem do misky s vodou.
Aha, takže ještě něco k pití, došlo mi a šel ji natočit čerstvou vodu. Počkala, až ji to donesu, zamňoukala cosi jako „děkuju“ a pustila se s chutí do snídaně.

Já se pro změnu pustil do přípravy barvy. Trvalo jen pár minut, než jsem naředil správnou konzistenci a mohl začít natírat strop.
Vylezl jsem na štafle a náhodou si stačil všimnout, že pode mnou sedí kočka.
Micinko,“ oslovil jsem ji, „já teď budu cákat s barvou a to bys mohla bejt celá strakatá. Co kdyby sis šla ještě pospinkat, abychom tě pak nemuseli strčit pod sprchu.“
Micka cosi mňoukla, otočila se a zvolna odkráčela s ocáskem vztyčeným jako praporec.
Díval jsem se za ní vcelku udiveně, protože to vypadalo, skoro jako kdyby mi rozuměla. No, možná že ano.

Měl jsem už víc jak polovinu hotovou, když se za mnou ozvalo vyčítavé: „Teda Jurášku, jak si mě to moh udělat?“
Dobrý ráno. Co máš na mysli tím udělat?“
Přece, žes mě nechal spát.“
To je jednoduchý. Já prostě ženskou, která krásně spí a ještě se přitom ze sna usmívá, zásadně nebudím. A taky, včera ses dost nadřela a musela sis odpočinout.“
To je sice vod tebe hezký, ale nejsem žádná bábovka. A taky sem si myslela, že bysme ten den mohli začít něčím příjemným.“
To by nebylo marný,“ usmál jsem se. „Jenže mě čeká hromada práce, ale určitě si zpříjemníme čekání na schnutí,“ slíbil jsem ji.
Snídal jsi vůbec?“ zeptala se starostlivě.
Ne, na to nebyl čas.“
Aha. Takže ti něco nachystám a taky nesmím zapomenout na Micku. Ta už taky bude muset mít hlad,“ povzdychla si.
V tu chvíli se za ní ozvalo zamňoukání.
Copak, Micinko,“ oslovila Micku mazlivě.
Ta několikrát zamňoukala.
Cože? Ty už jsi papala?“ zvolala udiveně. „Snad ti nedal najíst Jurášek?“
Jo,“ mňoukla Micka.
No páni!“ nestačila se Ančí divit. „Tak víš co, Micko? Teď pudem a Juráškovi uděláme snídani spolu, jo?“
Micka opět souhlasně zamňoukala a hned ťapkala za paničkou do kuchyně.
Až dodělám strop,“ volal jsem za nimi a sevřel štětku pevněji v ruce.

Do půl hodiny jsem byl hotov. Zamířil jsem do kuchyně, kde na mne čekala opožděná snídaně.
Nevěděla sem, kolik ti toho mám nachystat, tak kdybys měl málo, stačí říct,“ omlouvala se Ančí.
Na talíři ležely tři vánočky namazané máslem a marmeládou, vedle stál hrnek s kakaem.
„Ještě u tebe ztloustnu,“ poznamenal jsem vesele a sedl si ke stolu.
Ančí seděla vedle a naproti vykukovala nad stůl hlavička Míci. Obě s potěšením sledovaly, jak mi chutná.

Co by sis dal rád k vobědu,“ zeptala se Ančí, když jsem snídani spořádal.
Cokoli. Já sem všežravec, tedy, mimo čočky. To bych moh taky explodovat,“ uchechtl jsem se. „Hele, Ančí, mně je to fuk. Udělej něco, co ti dá nejmíň práce a na mně se nijak nevohlížej.“
Tos mě teda moc nepomoh,“ zkonstatovala. „No, něco vymyslím. Ještě dojdu do krámku pro nějaký pití.“
Požádal jsem ji, ať vezme hlavně nealko a pivo maximálně jedno na večer až skončím.
Přikývla, že rozumí, vypustila Micku ven se slibem, že ji zavolá, až přestanu cákat se štětkou, a odebrala se na nákup.

Já si připravil další várku barvy a zaútočil na stěny. Tahle práce mi šla vždycky rychleji než natírání stropu, takže jsem nabyl přesvědčení, že do oběda budu určitě hotov.
Ančí se kolem mě mihla jen na okamžik, snad aby se přesvědčila, že jsem jí nezdrhl, a zmizela zřejmě v kuchyni uvařit oběd.
Zakrátko to odtamtud zavonělo, že jsem málem dostal urputný hlad. Avšak žádná práce se nedá uspěchat, má-li být kvalitní, a tak jsem pokračoval v nezměněném tempu, dokud jsem nebyl hotov.
Stihl jsem to ještě před polednem. Odstranil jsem zakrytí okna a otevřel jej dokořán, aby malba schla.
Poté jsem se vydal do kuchyně.

Na jídle si Ančí dala opět záležet. Pečená kuřecí stehna s pro mě překvapivou přílohou a to s fleky jako od babičky. Přiznala se, že si těstoviny dělá sama, protože ty z obchodu ji nechutnají.
Kde máš Micku?“ zeptal jsem se, usedajíc ke stolu.
Jó, ta se nadlábla masíčka, co se do ní vešlo, a teď někde venku zažívá,“ informovala mě a zároveň popřála dobrou chuť.

Musím přiznat, že ta kombinace masa a těstovin byla velice lahodná a moc mi chutnala. Slupnul jsem všechno do posledního fleku a lehce funíc jsem Ančí za tu dobrůtku upřímně poděkoval.
Ale běž,“ zapýřila se, „dyť to bylo jen vobyčejný jídlo, který umí každej.“
Já tedy ne,“ ujistil jsem ji.
No, ty možná, ale jinak každej. Dáš si kafčo?“ změnila téma.
To bych moh.“
A tady, nebo radši venku?“
To bysme mohli venku, je hezky, tak proč sedět doma,“ usoudil jsem.

Uvařila kávu a odnesla ji na tácku ven na stolek u lavičky. Sedli jsme si vedle sebe, já si osladil a pak vzal Ančí kolem ramen. Podívala se na mne rozzářenýma očima a přitiskla se.
Víš, Ančí, já to nějak nechápu,“ pustil jsem se nesměle na nejistou půdu.
A co?“ podivila se.
Nó, když porovnám jaká seš v práci a jaká seš doma, to je nebe a dudy. V práci seš taková jako uzavřená, tichá, a někdy mi příde že i vodtažitá, ale tady! Tady seš veselá, živá, přímo živočišná. Čím to je, že seš tak dvojí.“ Zarazil jsem se. „Ale nechci se tě nijak dotknout, a jestli vo tom nechceš mluvit, tak neříkej nic.“
Ale Jurášku, proč by ses mně měl dotknout?“ usmála se na mne. „Čekala sem, kdy z tebe něco takovýho vyleze. Je tedy čas ti to vysvětlit.“
Objala mne a položila mi hlavu na rameno.

Ty, a všichni v práci, si myslíte, že jsem svobodná. Ale ne, nejsem svobodná v tom smyslu slova.“
Vyvalil jsem oči jako pulec.
„Sem rozvedená. Vdala jsem se jako devatenáctiletá za muže, kterej byl jako princ z pohádky. Hezkej, chytrej, romantickej, zkrátka měl všechno, co jsem si vysnila. Jako v pohádce sem si připadala celej první půlrok manželství, než jednoho dne přišel domů hodně pozdě a děsně opilej.
Chtěl se se mnou milovat, ale já ho vodmítla, protože by se mě to hnusilo. Vrazil mi takovou ránu, že sem upadla a zlomila si ruku. Skrčená sem čekala, kdy dopadne další, ale nedělo se nic.
Vopatrně sem vstala a zjistila, že mezitím usnul na podlaze. Vokamžitě sem věděla, co musím udělat. Zavolala sem policii.
Vodvezli si ho na stanici a mně do špitálu. Vobžalovali ho z ublížení na zdraví a já požádala o rozvod. Vobojí se vyřešilo velice rychle. Von dostal podmínku a zákaz styku se mnou.
Rozvod navíc proběhnul přímo bleskově i bez jeho přítomnosti.
Vod tý doby sem neměla ani pomyšlení se s kýmkoli seznamovat a uzavřela sem se do sebe. Potom sem, ani nevím jak, dostala nabídku na místo, kde sem doteď. To mně pomohlo, ale ne natolik, abych se votevřela úplně.
Pak si přišel ty. Ne že bys mě nějak zvlášť uchvátil, ale zaujalo mě, že ses vodmítnul účastnit se zavedený praktiky zvaní na “poradu”.
Začala sem si tě víc všímat a nemohly mě ujít tvý vobčasný pohledy, ze kterejch sem usoudila, že se ti možná líbím. Co je ale důležitější, pak to, že ses mě postupem doby čím dál víc líbil ty mně.
Jenže sem nevěděla, jak ti to dát najevo, neměla sem tu vodvahu. A tys na tom byl stejně, jak už teď vím.
Až se najednou naskytla příležitost s tím nábytkem, kterej sem tak jako tak plánovala vyměnit už víc jak rok. No, a jak to dopadlo, to už voba víme.“

Pohladil jsem Ančí po vlasech.
„To sou mi teda věci,“ řekl jsem úplně nesmyslně a ještě nesmyslněji jsem pokračoval: „A to ti za celou tu dobu nechyběl sex?“
Ale to víš, že chyběl. Ale musela sem to holt zvládnout.“
Dyť si mohla využít “porady”.“
To sice jo, ale víš, voba ti kluci sou sice chytrý a inteligentní, ale co se tohodle týče, sou pro mě tak trochu burani. Prostě hop tam hop ven, to by pro mě nebylo.“
Takže prostě sex můžeš, ale taky nemusíš,“ řekl jsem zamyšleně.
A to zase né. Já mám sex ráda, ani nevíš jak,“ okamžitě mi odporovala.
Tak to bysme s tím asi měli něco udělat,“ nadhodil jsem.
Natočila se ke mně a vlepila mi bouřlivou pusu.
„Tady nebo doma?“ zašeptala.
Asi radši doma, ne?“

Zvedli jsme se a jako ve snu dokráčeli do obýváku.
Pomalu jsme jeden druhého svlékli. Ono to vlastně nebylo zase tak složité. Já si malířské hadry odložil již na chodbě a zůstal jsem jen v trenkách a Ančí, jak se ukázalo, pod svými barevně pestrými šaty neměla už nic.
Ančí dohledala krabičku záchrany, aby byla po ruce, a dříve, než jsme ulehli na lůžko, mne pevně objala. O hruď se mi opřela bujná ňadra a dole jsem ucítil, jak se můj visící kamarád natlačil pod její břicho. Nemohlo to začít jinak, než že se naše rty spojily v něžném polibku. Hladila mne po vlasech a já ji zase po zádech pomalu směřujíc dolů, abych ji tam mohl více přitisknout k sobě.
Po chvilce se Ančí zvolna odtáhla.

Ani nevíš, Jurášku,“ řekla tiše, „jak je to příjemný a hlavně vzrušující, když cejtím, jak ti mohutní síla.“
Sáhla mi mezi nohy a uchopila povstalce do ruky.
„Je to úplnej zázrak, jak se z mrňavýho drobka najednou stane mohutnej, tvrdej kůl. Nemůžu se dočkat, až ho zasuneš do mý komnaty. Poď, a konečně mě potěš,“ vyzvala mne netrpělivě.
Sebrala ze stolku krabičku záchrany, vybalila šprcku a opatrně ji natáhla na trčící péro.
Já to taky umím,“ podotkl jsem jemně.
Vo tom nepochybuju, jenže mě dělá radost, když to můžu udělat já,“ opáčila a už si lehala na válendu.

Klekl jsem si k ní, vysoko ji vytáhl a zároveň roztáhl nohy, a s rozvahou vstoupil do zvoucí komnaty.
Pozvolna jsem přirážel a zároveň se na ni přikláněl, až měla nohy skoro za hlavou a já na ní téměř ležel. Měl jsem trochu obavy, zda tato poloha nebude pro ni příliš nepohodlná, ale neříkala nic, jen oči jí zářily jak dvě sluníčka. Lehce oddychovala a přitom se spokojeně usmívala.

Po troškách jsem začal přidávat na tempu i důrazu. Odměnila mne slastným vzdycháním a občasným vzepětím proti mně.
Netrvalo dlouho a dospěla k vyvrcholení. Nebylo to nic divokého, jen jsem cítil, jak se celá chvěje a jemně hněte tvrdé ocasisko.
Zařadil jsem maximální rychlost, až se po válendě posunovala sem a tam, podle toho jak jsem přirážel. Když ucítila, jak v ní pulzuju, mrskla nohama dolů, chytila mne za zadek a přitáhla k sobě, jak jen to šlo.
Božínku, Jurášku, jak já bych si přála, abys to stříkal do mě a né do tý posr… pitomý gumy,“ vyhrkla toužebně a držela mě za půlky, dokud jsem z ní nevyklouzl.

Klidně si mohla říct posraný gumy,“ řekl jsem později, když jsem lenivě odpočíval vedle ní.
„Já sem zvyklej. Prostě dycky řekni, co ti slina na jazyk přinese. To je přece přirozený, né? Kdybys byla se zedníkama jako já, to bys teprv slyšela. Pro mě za mě klidně můžeš říkat mrdat, prcat, šukat, šoustat, jebat, kunda, píča, čurák, vocas, péro, prostě co chceš. I když já vosobně používám raděj zdrobněliny nebo takový mazlivější pomenování jako, studánka, jeskyňka a spousty jiných. Prostě co si vymyslím či vymyslíš ty. Mě to vadit v takovejhle situacích určitě nebude, fakt,“ ujišťoval jsem ji.

Vteřinu na mně vyjeveně koukala.
„No, víš, při tomhle mě sice vobčas takovýhle slova napadnou,“ přiznávala se, „ale říct je? Asi bych si připadala hodně divně.“
No, tak to budeš muset začít trénovat. Vono totiž někdy hodně pomůžou vzrušit, víš?“
To nevím, nevím. Jestli to tak budu cejtit, tak možná,“ pochybovačně zavrtěla hlavou.
Ale já věděl, že se k tomu jednou odhodlá.

Nevím jak ty, ale já bych si to klidně ještě jednou zvopáknul,“ vyzradil jsem své myšlenky. „Ale sem tady kvůli něčemu jinýmu a měl bych se jít kouknout, jak to vypadá. Aby to nakonec nebylo přeschlý,“ projevil jsem obavu o stav malby.
Ančí se po prvotním zaradování zatvářila zklamaně, ale uznala, že rozdělanou práci nemůžu zanedbávat.
Nedala jinak, než že mi obleče trenky, když už mi je sundávala, a já ji na oplátku musel obléct šaty.
Společně jsme se pak byli podívat, jak malby zatím uschla.
Sáhl jsem na několika místech na zeď a spokojeně pokýval hlavou.
Je to tak akorát a navíc ta barva krásně kreje. Dám se do toho,“ oznámil jsem svůj verdikt, ale než jsem se pustil do práce, nabídl jsem Ančí barevné provedení, případně i kombinaci.
Ančí opětně prohlásila, že bílá je dobrá, a že si zajde na zahradu popovídat s čičinou. Prý ať je zavolám, až budu hotov.
Stejně jí to ale nedalo, aby se za hodinu nepřišla zeptat, jestli nechci svačinu nebo nepotřebuji něco jiného.
Něco jinýho bych potřeboval, jenže s tím musím počkat až na večer,“ nadhodil jsem smyslnou narážku. „Ale kdybys mi donesla flašku vody na pití, tak to by mi bodlo.“
Tak to máme společný přání, se kterým musíme počkat,“ ukázala mi dolíčky ve tvářích a promptně doručila bublinkovou vodu s malinovou příchutí.
Nato odešla na další táčky s kočkou.

S představou báječného večera jsem s o to větší chutí pokračoval v práci.
V duchu jsem si Ančí představil nahou, jak se ke mně lísá, jak se ke mně tiskne, jak mi…  A v ten moment se probudily mé nemravné buňky v hlavě.

Bude to jak v pohádce,
kterou nikdo nepsal,
jak do její kundičky
sem svýho ptáka vecpal.

Panebože, už zas!
Rychle jsem se vzpamatoval, honem z makovice vypudil všechny slastné vidiny a plně se soustředil na to, co mám dělat. Bylo na čase. Jinak by se mohlo stát, že něco zmáknu špatně a to by pro mne nebyla dobrá vizitka.

V podvečer jsem byl hotov.
Začal jsem čistit a uklízet vercajk. Ještěže Ančí měla na zahradě kohoutek a hadici na zalévání. S pomocí nástavce jako do sprchy jsem štětky, předtím uložené do vody, i váleček vymyl naprosto dokonale. Očistil jsem od barvy i kýble, a pozval Ančí i Micinu na kolaudaci.

Bílá barva zářila jak čerstvě padlý sníh, a to ještě nebyla suchá. Ančí okukovala místnost, jako kdyby v ní byla poprvé.
Teda Jurášku,“ vypravila ze sebe v úžasu. „To je nádhera, jak to tady prokouklo. A když si vezmu, žes nenaďál žádnej nepořádek, tak seš fakt profík,“ řekla uznale.
Mňoukání Micky jako by potvrzovalo její slova.
Do toho mě ještě hodně chybí,“ opáčil jsem skromně.
To bych ráda věděla co.“
Profík by třeba uměl na zeď namalovat tvůj obraz, případně cokoliv jinýho, co by sis přála,“ uvedl jsem příklad.
Žes to nedělal, neznamená, že bys to nemoh zkusit,“ zaprovokovala.
Nó, to by dopadlo. Sem rád že to je hotový a nemíním to zkazit.“
Ďála sem si legraci,“ smála se Ančí a už mně víc nepřemlouvala. „Udělám večeři, pak se vosprchujem a pudeme si plnit svý přání,“ sdělila mi natěšeně svou vidinu věcí příštích. „Teda, jestli Micka bude souhlasit,“ dodala a sklonila se k ní, aby ji pohladila. „Tak co ty na to, Mici?“

Micina něco několikrát zamňoukala, pak přešla ke mně a opět několikrát mňoukla.
Nechápavě jsem se na Ančí podíval.
Micka povídala, že uděláme jen dobře a tobě přišla říct, abys byl na mně hodnej.“
Koukal jsem na ni jako poslední brambor ze sklepa. Jejich mňoukopovídání mi rozum prostě nebral.
Nakonec jsem si řekl, že to je asi jen taková jejich hra, když jsou doma jen samy dvě.
Micinko,“ pokračovala Ančí v jejich “rozhovoru”. „A budeš chtět bejt na noc venku nebo doma?“
Micka mňoukla.
„Tak dobře, venku. Nachystám ti tam misku s baštou i s pitím, jo?“
Když to kočka odsouhlasila, šla ohřát večeři.

S chutí jsme se nadlábli a pak, jak Ančí před večeří předestřela, jeden po druhém jsme se osprchovali a následně skončili na důvěrně známé rozkládací pohovce.
Přivinula se ke mně a začala něžně líbat. Oplácel jsem jí stejným. Hladila mne po vlasech a potichu si přitom mručela takové to „Mmm, mmm,“ jako když někomu něco moc chutná.
Jenom jsem nevěděl, co jí šmakovalo víc, zda moje líbání, nebo to, jak jsem opečovával její kůzlata. Ať už to bylo jak bylo, každopádně jsme si tu vzájemnou něhu patřičně vychutnávali. Přesto, do nekonečna to nešlo.

Bude změna počasí,“ řekl jsem zničehonic.
Udiveně se na mě podívala. „Jaká změna?“
Nó, řek bych, že se u mě vysouvá výběžek vysokýho tlaku.“
Chvíli trvalo, než jí to došlo a začala se smát.
„Vážně?“ řekla a vsunula mi ruku mezi nohy.
Musím tě vopravit,“ řekla rozmarně. „To není žádnej výběžek, ale střed pořádně velký tlakový výše. Naproti tomu u mě je náramně hluboká níže a navíc značně vlhká. Kdoví, proč máme tak rozdílný počasí. Neměli bysme tu tvou výši spojit s mou níží, aby se ty tlaky vyrovnaly?“

To bysme mohli, jen mám trochu starost, aby z toho nevznik pěknej tajfun. Tajfun to je pěkná mrcha, záplavy a tak,“ varoval jsem ji s těžko udržitelnou vážnou tváří, protože mi v koutcích nezvladatelně škubalo. To už se smála na plné kolo.
Tak to budem muset udělat protipovodňový opatření.“
Posadila se a v momentě mi navlékla gumovou hráz.
„A teď už můžem zkusit ten tajfun,“ prohlásila a vzápětí se vedle mne rozložila s roztaženýma rukama i nohama.

Opatrně jsem spustil svou výši do její níže a pomalými pohyby počal vyrovnávat tlak. Rozdíl mezi nimi musel být obrovský, protože trvalo hodnou chvíli, než se dostavil tajfun a svojí silou Ančí celou roztřásl.
Ale kdyby jeden. Ani ne za minutu přišel druhý a jen díky protizáplavové ochraně nedošlo ke katastrofě.

Tlaková výše odešla a nezůstal po ní ani ten výběžek.
Vše se srovnalo a my se k sobě tiskli celí blažení, že jsme tu bouři ve zdraví přežili.
Bude se nám krásně spát,“ zašeptala Ančí a nechala se ode mne obejmout.
Taky si myslím,“ souhlasil jsem a popřál dobrou noc.

Zobrazit za celou dobu
Zobrazit za celou dobu
1914
Zobrazit dnešní
Zobrazit dnešní
4
Navigace v seriálu<< Přiblblý básničky a čarovná kočička 09/14Přiblblý básničky a čarovná kočička 11/14 >>

5
Komentujte

avatar
5 Comment threads
0 Thread replies
1 Followers
 
Most reacted comment
Hottest comment thread
5 Comment authors
MartinBob RomilAnkerIkiNef Recent comment authors
  Subscribe  
nejnovější nejstarší nejlépe hodnocené
Upozornit na
Nef
Člen
Nef

Musím říct že za poslední dobu jedna z nejlepších sérii , že by ho Anča uhnala k oltáři 😉

Iki
Host

Tak tohle je fakt super počteníčko…

Anker
Host
Anker

To je milé a nápadité…

Bob Romil
Člen

Slušná romanťárna. Prostě si náramně kápli do noty a hezky se to čte.

Jen pokud opravdu Micka není zakletá ženština, tak je jí na mě v tom příběhu až moc. Ale to je jenom taková drobná muška, tak se nenech nějak rozhodit 🙂

Martin
Člen
Martin

Anči je spokojená a Micka je její duchovní guru . Ani bych se nedivil , kdyby se Jirkovi zjevila ve snu a radila mu jak dál .