Toto je 4 díl z 14 v seriálu Přiblblý básničky a čarovná kočička

Spal jsem jako mimino. První, co jsem před sebou spatřil, když se mi otevřely oči, byla vidina krásného volného dne. Něco ale nehrálo. Po pár minutách lenivého převalování mi to došlo. S t r k a l k a !
Neprozřetelně jsem ji slíbil, že to malování dneska dopoledne oslavíme. A mně se tak chtělo jen povalovat v posteli a nic nedělat.
Jenže sliby se mají plnit a tak jsem mrknul na budík, kolik mi vlastně zbývá času na to, se u ní objevit. Bylo sedm. To znamená snídaně, osprchování a půlhodina na cestu pěšky. Času tedy bylo dost, nemusel jsem spěchat.

Cestou jsem dumal nad tím, kolikrát bude chtít obtáhnout, protože mně bylo jasné, že jí jde hlavně o to si zaprcat.
S pitím jsem neměl obavy, to bude jen okrajová záležitost, něco jako zpestření. Nebo že by ne? Že by mě snad chtěla ožrat a aby si pak mohla se mnou dělat, co chce?
Než jsem dospěl k nějakému konci, stál jsem před domem Strkalových.

Přišla mi otevřít jen v županu. Hned za dveřmi nalila dva panáky Jacka Danielse a už mne hnala do ložnice. Župan se ocitl na podlaze.
„Bože, ty se loudáš,“ láteřila nedočkavě.
Zatímco já si teprve svlékal tričko, zručně mi rozepnula kalhoty a se vším všudy je stáhla dolů.
Taktak jsem stačil odložit na noční stolek telefon. Co kdyby náhodou?

Tak jak začnem?“ optala se dychtivě.
Oči jí přitom svítily, jako kdyby předtím vypila celou láhev alkoholu.
S tímhle?“ ukázal jsem si do rozkroku.
No jo, to by nešlo. Tak na,“ vypnula prsiska na znamení, abych se jich chopil, a sama pak sáhla dolů a drapla po visícím chobotu.
Na to, aby se pochlapil, stačila chvilka.

Otočil jsem ji zády k sobě.
„Musím si tě prohlídnout taky z druhý strany,“ vysvětloval jsem svůj počin. „Vopři se vo postel a já se do tebe podívám zezadu.“
A najednou už jsem v tom byl zase. V tom přiblblým básnění.

En ten týčky, dva špalíčky,
zasunu ho do kundičky,
šoupat budu tam i ven,
naplním ji semenem.

Tak na to se už vyloženě těším,“ zareagovala, aniž si byla vědoma mých veršů, a poslušně se předklonila.
Zřejmě si myslela, že jí ho chci strčit do půvabné prdelky.
Vyvedl jsem ji z omylu. Hnědá dírka není prostředí, které by mne kdy přitahovalo. Našel jsem ten správný otvor a nabuzeného tvrdolína zasunul dovnitř.
Ach ták,“ vydechla. „No, taky dobrý,“ povzdychla si a dala nohy k sobě.
Tím pádem mě pěkně svírala, což se mi docela líbilo. Škoda jen, že jsem neviděl na to, jak jí při tom přirážení lítají kozy.
Netrvalo to ovšem dlouho. Blížil jsem se k závěru a musel se rychle rozhodnout, jak dál. Těsně před výstřikem jsem emigroval.
Otočila ke mně nechápavě hlavu.
No co?“ divil jsem se, že se diví. „Bylo by to moc rychle a taky si nemůžu pohrát s tvejma ceckama,“ snažil jsem se ji navnadit.
Jo, tak to jó. Taky mně chybělo, že s nima nehraješ házenou,“ doznala upřímně a s žádostivostí jí vlastní se rozložila na posteli.

Zakotvil jsem v doupěti a bez dalšího pohybu se dal do ceckování. Strkalka si libovala, jak ji to pěkně masíruje, ale po chvíli ji začala chybět má nečinnost v přízemí.
„Tak dělej něco,“ vyzvala mě netrpělivě a přirazila.
„Snaž se chvíli ty. Já se pak přidám,“ odvětil jsem mírně, nepřestávaje se zaobírat jejími kozisky.
„Tak ať ti to netrvá dlouho,“ dodala a pustila se do pravidelného přizdvihování.
Odpočítal jsem jí deset šťouchů a pak se připojil. Spojenými silami jsme zakrátko dospěli k vyvrcholení. Tedy, nejdřív ona. Po minutě pak i já.

Přesunuli jsme se do kuchyně, kde nám nalila dalšího panáka. Přiťukli jsme si, dle jejího přání, na nejlepší prcání. Holt to asi měla v sobě. Napadlo mě, jak asi často šuká se svým mužem, ale neptal jsem se, i když by mi to možná řekla. Takový dotaz by byl nutně idiotský.

Uvařila kafe a potom začala nahlas rozmýšlet o tom, za jak dlouho asi budu k dispozici.
Až budu, tak budu, pomyslel jsem si a pobaveně poslouchal její myšlenkové pochody.
Nalila další štamprle.
„Děkuju ne, já už nebudu,“ zdvořile jsem odmítnul.
Ale to musíš! Ještě do třetí nohy, aby ti správně ztvrdla,“ přemlouvala mě.
U mě by spíš nebyla k ničemu, to už znám,“ nedal jsem se.
Vážně?“
Vážně.“
Tak poď aspoň do postele a pohrajem si spolu.“
Tak jo,“ nebyl jsem proti.

Jen se jí podařilo vztyčit stožár, briskně na mne nasedla a prohlásila, že si zajede Velkou pardubickou.
Nejdřív budu jen tak krokem, pak budu klusat na start a nakonec cvalem odstartuju,“ obeznámila mě se svými úmysly.
Tak jo,“ souhlasil jsem. „Předveď se.“

Skutečně začala krokem. Pěkně zvolna se nadzdvihovala a slabým sténáním dávala najevo, jak si to užívá.
Já ji přidržoval za kozy, ale jen do chvíle, kdy se dala do klusu. Docela to se mnou drncalo, ale tak nějak příjemně.
Spustil jsem ruce vedle sebe a zálibně sledoval pohupující se lajdáky. Vtom zazvonil můj odložený mobil.

Doprdele, zas votravuje strejda,“ začal jsem nadávat. „Buď tak hodná a podej mi ho, prosím.“
Podala mi ho, ale klusala přitom dál.
Tak co zas potřebuješ, strejdo,“ vyhekal jsem do telefonu v rytmu klusání.
Dobrý den. Tady je Kokotíková,“ ozvalo se mi ve sluchátku a já málem vyletěl leknutím.
A… a… dob… dobrý den,“ zakoktal jsem se.
Není vám něco?“ uslyšel jsem starostlivý hlas.
Ne, ne. Jen jedu po silnici jedna velká díra a dost to se mnou kodrcá,“ hekavě jsem vysvětloval.
Strkalka se skácela dozadu, až ze mne vyklouzla, a držela si ruku na puse, aby nevyprskla smíchy.
Ach ták,“ ozvalo se chápavě.
No, už je to dobrý, už sem na asfaltce. Asi mě chcete říct, že se mnou nepočítáte.“
Ne. Chci se vás zeptat, jestli byste ve dvanáct mohl přijít do malého salonku hotelu Modrá Růže.“

Podíval jsem se na hodinky. Tři čtvrtě na jedenáct.
Jo, to bych moh stihnout.“
Fajn, sejdeme se tam. A nenechte mě dlouho čekat,“ dodala a zavěsila.
Tak silnice, jóó? A jedna velká díra!“ Konečně se Strkalka mohla dát do hlasitého smíchu. „Tak abys věděl, teď tě ta velká díra schlamstne a nepustí, dokud z ní nevyplaveš,“ pohrozila a s elánem nasedla a pustila se do divokého cvalu.

Vyplout z ní netrvalo zase tak dlouho. Když jsem spustil čerpadlo, zaječela rozkoší, a jak utržená ze řetězu mne ždímala, i když už nebylo co.
Snažila se mě v sobě udržet co nejdéle, ale málo platné, jednou musel ven. Celá zmožená si na mne lehla.
Kdo to byl?“ projevila opožděně zvídavost.
Snad konečně práce, ale to musím naklusat na pracovní rande, takže se musím jít voblíct a mazat, abych tam byl včas,“ sdělil jsem jí obšírně.
Nesouhlasně zavrněla.
„Myslela sem si, že si střihnem třikrát, a ty už chceš zdrhnout,“ řekla vyčítavě.
Já si to říkal taky, ale tohle je pro mě důležitý a tak, chcačky nechcačky, musím to vobětovat.“
Ale dyť já to chápu,“ řekla smířlivě a líně se ze mne zvedla.Tak si mysli, že si to u mě třeba někdy vybereš.“ Jen jsem to dořekl, zase mě popadla ta hrůzná recitační mánie.

Já to, Jarko, vážně nevím,
jestli se tu někdy zjevím,
ale ať mě vezme ďas,
nevymrdám-li tě zas.

To doufám,“ poznamenala s úsměvem a honem mi nabídla k polaskání koziska i chundelatý kožíšek, abych si uvědomil, o co všechno bych přišel, kdybych snad na ni zapomněl.
Rychle jsem se omyl, oblékl a upaloval na místo srazu, jen se za mnou prášilo.

Kokotíková už na mne čekala.
Dobrý den. Posaďte se prosím,“ přivítala mne a ukázala na židli vedle sebe.
Dobrý den a děkuju,“ řekl jsem vychovaně a usedl na určené místo.
Přejdu hned k věci,“ oznámila mi stručně. „Nejdřív vám dám přečíst dva důležité dokumenty a pak pracovní smlouvu. Když se vším budete souhlasit a podepíšete se pod to, stanete se naším zaměstnancem.“ Předložila přede mne dokumenty.

Promiňte mi, jestli je ze mě cejtit alkohol. Normálně nepiju, ale byl jsem u kamaráda a musel sem si s ním zavdat. Byl důvod,“ omlouval jsem se, aby si nemyslela, že jsem nějaký chlastometr.
To je pořádku,“ mávla rukou a pohodlně se usadila.
Pustil jsem se do čtení.
První spis byla všeobecná a základní pravidla firmy, druhý pak interní pravidla pracoviště. Třetí písemností byla samotná pracovní smlouva. Nutno podotknout, že všechny dokumenty byly relativně stručné, naprosto přesné a jednoznačné, nebylo opomenuto snad vůbec nic. A taky byly pěkně tvrdé. V životě jsem se s něčím takovým nesetkal.

Když jsem všechno přelouskal, zůstal jsem chvíli docela ztuhle sedět.
Tohle všechno si absolutně nemůžu zapamatovat. Na to abych se koukal každej den, abych něco nezkonil a pak tvrdě trpěl.“
Odmlčel jsem se a pokyvoval hlavou, přemýšlejíc jak dál.
Kokotíková klidně seděla a dávala mi čas.
Nástupních pětadvacet táců čistýho sou pro mě hodně lákavý, ale pokud tyhle papíry nebudu mít každodenně k dispozici, tak vážně nevím, jestli to podepíšu. Je to sakra tvrdý.“

Naklonila se ke mně. „Jestliže to podepíšete, dostanete kopie těchto dokumentů v den nástupu a uzamknete si je ve svém pracovním stole. Vynést ven je samozřejmě nesmíte.“
Znovu se opřela a vyčkávala, jak se rozmyslím.
Přečetl jsem si všechno ještě jednou, pomaleji. Pak znovu. Ohlédl jsem se po Kokotíkové.
Klidně si to přečtěte ještě jednou, jestli potřebujete. Času mám dost,“ sdělila mi klidně.

Jako kdybych ji neslyšel. V mozku se zničehonic našly ony podivné neurony a v mysli mi vytanulo:

Tahle ženská je fakt kus,
proč neřekne tak to zkus.
Určitě mám její míru,
abych šoustal její díru.

Ztěžka jsem povzdechl nad tou představou a zároveň i nad tím, co jsem si přečetl. Nejistě jsem upřel zrak na Kokotíkovou a vzápětí bylo rozhodnuto.
Dobře, podepíšu to,“ oznámil jsem ji. „Jenom nemám čím.“

Otevřela kabelku, vytáhla luxusní plnící pero a podala mi ho. Když jsem parafoval všechny dokumenty a vrátil jí pero, řekla:
Vítejte v naší společnosti. Zkušební doba je tři měsíce. Během té doby budete dostávat jednodušší práci, ale nepodceňujte to. Na její kvalitě bude záviset, jestli zůstanete. A ještě vám řeknu jedno nepsané pravidlo. Je jich víc, ale jste muž a proto vám to první řeknu hned.
Bude s vámi pracovat pět žen. Tři jsou vdané, dvě svobodné a všechny jsou velice hezké. Je možné, že se vám některá z nich zalíbí. Budete-li některou z nich chtít pozvat na oběd, na rande anebo jen na sex, řekněte jí to přímo. Neurazí se. Jestli nebude souhlasit, je to pro vás konečná a víc ji nesmíte obtěžovat. Můžete to však zkusit o několik dní, nebo raději týdnů později.
V pondělí se pro vás zastaví pan Pupek a přivede vás. Začínáme v osm hodin a končíme ve čtyři. To je vše. Zbytek se dozvíte u nás.“
Povstala a podávala mi ruku na rozloučenou. Stiskl jsem ji.
Bude mi potěšením vás u nás přivítat,“ řekla a odešla.

Zvedl jsem zadek i já a následoval ji.
Zbytek dne jsem strávil couráním po městě. V hlavě mi vířily haldy naprosto reálných informací, o kterých jsem si pořád ještě myslel, že se mi zdají. Ale podepsal jsem a na tom už se nedalo nic změnit.

Byl jsem z toho nervózní a přemýšlel jsem o tom, jestli se nemám jít uklidnit do náruče Strkalky a zapomenout na svět.
Věděl jsem však, že odpoledne má doma stěhováky a večer nebylo jisté, zda se neočekávaně nevrátí manžel.
Zamířil jsem do hospody, ale zavčas jsem si uvědomil, že ráno nastupuju u strejdy Pepka a kdybych byl k ničemu, pěkně by se mně poděkoval.
Nakonec jsem šel domů, vyjímečně si našel knížku a při jejím čtení spokojeně usnul.

Strejda Pepek snad mohl zastupovat atomové hodiny. Úderem osmé byl u mě jako na koni a hned mi do rukou strkal k podpisu Smlouvu o provedení práce za odměnu 6 000 Kč.
Tiše jsem hvízdl a podepsal, aniž bych to četl. Věděl jsem, že strejda to sepsal, jak to má být.

Popadl jsem akuvrtačku s náhradními bateriemi a už jsme šupajdili. Přijeli jsme do firmy, jejíž existence mi při mých pochůzkách za prací nějak unikla.
Čekalo tam na nás dvanáct prázdných kanceláří, jen s uloženým nábytkem, který se měl teprve smontovat. Všude minimálně jedna skříň, dvě až tři knihovny s mnoha policemi, stůl a židle. Snad v polovině místností to bylo dvojitě.
Chodba byla až ke stropu zaplněna šanony a krabicemi s dokumenty z jednotlivých kanceláří.

Strejda, jeho kolega a já jsme se pustili do práce.
Jakmile jsme dokončili jedno pracoviště, hned tam naklusal jejich ajťák a instaloval elektroniku. Chvíli po něm napochodovala příslušná úřednice či úředník, a pustili se do přestěhovávání na chodbě uložených dokumentů do nově sestavených polic.
Připomínalo mi to tak trochu pásovou výrobu.

V sobotu v osm večer jsme byli hotovi. Strejda mi na ruku okamžitě vypláznul peníze v hotovosti, ztenčené samozřejmě o příslušnou daň z příjmu. Ale i tak, pět táců byla pro mne astronomická suma.
Dovezl mne domů, já sebou švihnul na gauč, tak jak jsem byl, a okamžitě usnul. Tak jsem byl utahaný.

V neděli jsem vstával skoro v poledne. Pořádně jsem se vysprchoval a rozhodl se, že na oběd zajdu do hospody a pořádně se najím, když už mám ty prachy. Tak jsem tedy šel.
Nacpal jsem se opravdu pořádně a rozmýšlel, co dál. Po dlouhém hloubání jsem usoudil, že by nemuselo být špatné zajít někam do parku, rozvalit se na lavičce, na nic nemyslet, očumovat lidi, a vůbec si užívat odpoledního nicnedělání v tom krásném dni.

Nemile mne překvapilo, že všechny lavičky byly obsazeny. Bezradně jsem se rozhlížel, zda jsem nějakou volnou nepřehlédl. Opravdu ne.
Jen na jedné jediné lavičce seděla osamoceně dívka. Byl jsem od ní ale dost daleko, než abych si všiml nějakých podrobností. I tak jsem k ní zamířil.

Byla dost neurčitého věku, tak mezi osmnácti a pětadvaceti, s podlouhlým, všedním obličejem, zato však s pěknými hnědými dlouhými vlasy, staženými dopředu na hruď skoro až k pasu, snad aby si je nepomačkala, kdyby se o ně, mít je vzadu, opřela. Napadlo mě, že když si je při sprchování hodí dozadu a zakloní hlavu, že jí musejí pěkně šimrat po prdeli.
Mohu si přisednout?“ zeptal jsem se opatrně.
Zlostně se na mě podívala. „Hm,“ zahučela, odvrátila oči a dál se před sebe nasupeně dívala.

Považoval jsem to za jakýsi souhlas a posadil se vedle ní. Civěl jsem před sebe stejně jako ona, jen ne tak naštvaně.
Nedalo mi to, abych se na ni nepodíval a neotočil k ní hlavu. Přišlo mi, že v té své špatné náladě vypadá vlastně docela hezky. Možná kdyby se nezlobila, vypadala by ještě líp, napadlo mne.

Během té chvilky, co jsem ji pozoroval, mrskla po mně dvakrát okem. Pak to nevydržela a hněvivě vykřikla: „Co na mě tak čumíte?!“
Já nevím. Jen mám dojem, že vás něco pěkně se… štve.“
Do toho vám nic není,“ odsekla odměřeně.
To je fakt,“ přitakal jsem.
Najednou se mi v hlavě zase spojily ty podivné dráhy a já se chtě nechtě usmál.
Vy se mně posmíváte?!“ ozvala se podrážděně.
Ne. Neposmívám. Jen se mi v makovici vyrojila taková blbůstka a já se tomu musel usmát.“
Jaká blbůstka?“ Najednou projevila zájem.
Nic, co by stálo za řeč. Nelíbilo by se vám to.“
Takže máte něco proti mně, že ano?“
Ale vůbec ne, spíš naopak. Ale jak říkám, nelíbílo by se vám to.“
Tak když to není proti mně, tak mě to můžete klidně říct,“ opáčila.
Ne, to nejde. To byste přinejmenším utekla a mně se tu s váma docela dobře sedí,“ bránil jsem se.
Ale já jsem zvědavá,“ řekla a dodala: „A určitě neuteču.“
Najednou ten její vztek byl tentam.
Tak když neutečete, určitě mně zbijete,“ nadsazoval jsem.
Nebudu. Slibuju.“
Zvědavost jí přímo cloumala.
No, když jinak nedáte, ale radši si poodsednu,“ řekl jsem zdráhavě a spustil:

Na ulici seděla kočka a za oknem štěkal pes,
vlez bych na tě holka, nejraději ještě dnes.“

To je zvláštní,“ řekla po chvilce mlčení zaraženě.
A co?“
Mě taky něco napadlo.“
A co?“
To vám nemůžu říct.“
A proč ne?“
Myslel byste si vo mně hrozný věci.“
Proč bych si je měl myslet? Vezmu to jak to je. Ani zle, ani nezle.“
Když já nevím…“ cukala se.
A kdo to má vědět, když ne vy. Koukněte, já sem vám to řek, tak nevidím důvod, proč byste mě to nemohla říct taky,“ namítl jsem.

Upřela na mne tak zvláštní pohled, že mě to málem vyvedlo z míry. Když začala recitovat, nespustila ze mne oči.

Ten kluk vypadá děsně príma,
zdalipak oř se mu vzpíná,
jestli ano bude hej,
hned mě hochu vošoustej.“

Začervenala se, ale pohled ze mne nespustila.
Vykulil jsem oči.
„Páni! Ty seš tím taky posedlá jako já?“ divil jsem se i ušima. „Jak často se ti to stává?“
Nevědomky jsem jí zatykal, ale přišlo mi tak přirozené, že jsem u toho tykání zůstal.
Naštěstí moc často ne, jen třikrát, čtyřikrát do roka. To když… když…“
Když co?“
Když já se stydím…“ zahleděla se do země.
Proboha proč?! No dobře, tak já se k tobě votočím zády, aby ses nestyděla.“

Odvrátil jsem se a čekal, až se přestane ostýchat a dokončí nedopovězenou větu.
Sice mne nějaké tušení napadlo, ale chtěl jsem to slyšet od ní.

Já… já si vo sobě myslím, že sem úplně normální ženská. Ale možná nejsem, protože se mně čas od času stane, že sem zničehonic strašlivě nadržená. Když to na mně příde, vyrazím do ulic, fofruju jak Pribilinec, a nakonec s vyplazeným jazykem skončím na nějaký lavičce. Bez chlapa a bez toho, že by mě to přešlo. No a přitom mě napadaj takovýhle průpovídky. A už se votoč,“ drcla do mě.

Pořádně jsem si ji prohlédl. Nevypadala zase tak špatně a navíc z toho jejího povídání jsem na ni dostal o to větší chuť.
Tak to bysme s tím asi měli něco udělat, ne?“ navrhnul jsem.
Ty bys fakt chtěl?“
Panenky se jí rozšířily žádostivostí.
To si piš, že jo, když se mi oř začíná vzpínat. Jenom nevím kde. U mě doma to nejde a tady už vůbec ne.“
U mě doma to taky nejde. Ale… máš auto?
Nevím, jestli se tomu dá říkat auto, ale jezdí to.“
Tak to bysme mohli zajet na chatu. Dojdu domů pro klíče, hned budu zpátky,“ oznámila mi a hned se zvedala k odchodu.

Dobře. Já zatím zajdu do lékárny a koupím ňákou tu ochranu. Počkám tam na tebe.“
Přikývla a už byla v trapu.

Zobrazit za celou dobu
Zobrazit za celou dobu
1747
Zobrazit dnešní
Zobrazit dnešní
1
Navigace v seriálu<< Přiblblý básničky a čarovná kočička 03/14Přiblblý básničky a čarovná kočička 05/14 >>

8
Komentujte

avatar
3 Comment threads
5 Thread replies
0 Followers
 
Most reacted comment
Hottest comment thread
4 Comment authors
MbBob RomilMartinTrysky Recent comment authors
  Subscribe  
nejnovější nejstarší nejlépe hodnocené
Upozornit na
Trysky
Člen

Ten si teda užívá.
Musím uznat, že jsou to takhle krásný pohádky.

Bob Romil
Člen

Jo užívá si dost, jen když se příběh kousek posune, tak zase najednou skočí úplně jinam. A o té podivné práci tak pořád nic nevíme 🙂

Martin
Člen
Martin

No to jsem tedy zvědav na tu novou práci co podepsal s paní Kokotikovou 😀 Nakonec se setkal se stejně ujetou holčinou . A protože je chytrý a souloží mimo dům použije Ola gum . Těším se na pokračování . S tou mladou kočkou se to může pěkně zvrtnout v dlouhodobý vztah .