Toto je 6 díl z 8 v seriálu Povídky od hostinského stolu

Venku bylo zataženo, poletovala drobná ledová krupička a hospůdka uprostřed dědiny zela téměř prázdnotou. Až na skupinu stálých hostí v rohu výčepu. Hostinský Šmalda  donesl kyblík uhlí, naládoval stará hospodská kamna a po očku sledoval, jestli všichni mají nalito.
V čele stolu seděl Honza Kaláb.

„Dnes je na řadě Rudla, máš něco připravenýho?“ spustil a ulízl si pěny ze sklenice.
„No,“ spustil Rudla rozpačitě, „většina z vás líčila, kterak je ty jejich uhnaly do chomoutu, tak já budu pokračovat.“
Dal si pořádného loka piva, aby měl dost sliny na vyprávění a pokračoval.
„Víte on v tom měl prsty tady Bořek, však se podívejte jak se šklíbí. Zmínil jsem se, že by stálo za to nabalit nějakou holku a on hned navrhl, že si tedy zajedeme do sauny. No, proč ne, řekl jsem si.
Tak jsem v domluvený den dofrčel před saunu, samozřejmě Bořek nikde, jen vzadu na parkovišti se krčil malý Fiátek. Vlezu dovnitř s neblahým tušením, že mají zavříno, ale ten starý děda, saunař že ne, akorát, že tam skoro nikdo není.“
Ovlažil si hrdlo zlatým mokem, hostinský Šmalda si přistrčil židli, aby mu něco neuteklo a Rudla pokračoval.

„Tak jsem zaplatil vlezné, dostal ručník  a zalezl do šatny. Shodil jsem všechno ze sebe a vlítl pod sprchu. Ještě tak pěkně mokrý, jsaem  se usadil v sauně na druhý stupínek a nechal na sebe sálat horko z rozžhavených kamenů. Když jsem cítil, že už mám dost, tak jsem vylezl ven k bazénu a zůstal zkoprnělý. Na platu, u bazénu, přímo proti mně, ležela parádní blondýnka a já čučel na její mírně rozevřené nohy s natrčenou frndou. Zapomněl jsem na bazén a s otevřenou hubou dále upřeně čučel, jak si povzdechla a ještě víc roztáhla nohy. Ten můj ogar to nevydržel a vymrštil se, jako péro. Tak jsem to vzal hopem do bazénu, snad si dá v té ledové vodě pohov. Povolil sviňa, tak jsem se chvíli cákal, ale pak jsem už musel vylézt ven.

Jak jsem venku, kouknu a tá potvora ležela tak jaksi na boku, nohu pozvednutou a já viděl nejen frndu, ale i dírku od řiti. Najednou pootevřela oči, koukla na ten klacek co mě trčel vpředu a prý:
„Ty si nepůjdeš lehnout?“
Chtěl jsem se uložit na vedlejší plato, ale ona, že je u ní místa dost. Tak jsem si natáhl ručník, ulehl a snažil se nohu zakrýt to ztopořelé rydlo. Přisunula se blíž ke mně a já měl její kozičky pár centimetrů ode mne. Cítil jsem, jak mě ten neznaboh bolí, jak je vyšponovaný, když odsunula moji nohu a lapla ho do ruky se slovy:
„Smím si ho pohladit?“

Tak jsem si řekl, že  když ona, tak nebudu za blbce a začal jsem jí cumlat kozy. Neprotestovala, jen se víc natočila, abych je měl na dosah a začala mi ho honit. Pěkně pomaloučku a bylo vidět. jak si to prožívá, protože už dýchala jako lokomotiva. Pojednou ho odstrčila, chytila mi hlavu a začala mě divoce líbat. Tak jsem se ani nebránil. Pak řekla chraptivě:
„Ještě chvilku a budu hotová, raději na to hupsni!“
Odstěhoval jsem se mezi roztažené nohy, před sebou natrčenou, roztouženou frndičku a tak jsem ji řekl:
“Holka, problém, nemám sebou gumu.“
„Nevadí,“ prohlásila, „klidně jeď až do konce.“
Nahnul jsem se a  pomalu, s prožitkem, se  potvorákem ponořil dovnitř. Pánové, to byl samet smíchaný s lavórem vody. Tak jsem se dal do práce a dorážel, jak to šlo. Její steny se míchaly s mlaskavými zvuky, když najednou se s chroptěním vyšponovala, skulinka se ji stáhla a já, v objetí nohou i rukou, ji vykropil díru jako hasič.
Skulil jsem se vedle a čekal, až se zklidní.  Přitiskla se a zašeptala zvědavě:
„Jak ti říkají?“
„Rudla a tobě?“ zeptal jsem se a s rozkoší hladil hebkou kůži koziček.
„Helena,“ řekla jaksi roztržitě. „Ty, Rudlo, máš nějakou holku?“
„Momentálně nemám, proč se ptáš?“ podivil jsem se otázce.
„Víš, kdybych se ti líbila…“ nechala větu nedořečenou.
„Beru,“ prohlásil jsem a začal další líbačku. Mému neposedovi se to zřejmě líbilo. Začal brnět a stavět se do pozoru.
Všimla si toho, převrátila mě na záda a rozkročmo se na něj začala nasouvat.

Pomalu, s hlavou zvrácenou, si prožívala milistnou jízdu, tak jsem jí pomohl drážděním frajtříka. Pojednou zase ztuhla, stáhla dírku a přisedla na mě, až  jsem mělstrach, abych ji nepropíchl. Pak začala takový tanec, že jsem měl strach ať si neublíží. Udýchaná padla na mě:
„Prosím, dodělej to,“ a strčila mě jazyk do huby. Tak jsem se sebral a dorážel tak dlouho, až jsem ji tu nenasytku znovu vykropil.“

Šmalda, stržený vyprávěním si teprve teď všiml prázdných sklenic, tak se zvedl a šel honem točit.
Roznesl piva, posadil se a Rudla pokračoval:
„Začali jsme spolu chodit, já se potom dozvěděl, že je sestřenice tady Bořka, kterému se svěřila, že shání slušného kluka. No a narafičili to na mne s tou saunou. Ale dlouho jsme spolu nechodili. Po dvou měsících mi sdělila, že je v tom a  tak jsme se vzali.“
Pěkné povídání, začíná mě taky něco brnět v rozkroku,“ prohlásil Honza. „Ty Rudlo, nebudeš někdy na nějakou dobu pryč z baráku?“
„Poslouchej Honziku,“ zasmál se Rudla, „ty by sis na ni troufnul? Nebo ti jen tlačí pivo na měchejř?“

Hospoda se otřásla smíchem.

Navigace v seriálu<< Povídky od hostinského stolu 05 – SlepicePovídky od hostinského stolu 07 >>
5 2 votes
Hodnocení povídky
Subscribe
Upozornit na
guest
1 Komentář
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments
Junior

Skvělé pokračování. Aneb když na Tebe kamarád ušije boudu, ale alespoň z toho má manželku. 🙂