V malé vesničce na pomezí Moravy a Slovenska jsem bydlel v podnájmu v jedné usedlosti. Majitel, pan Zdeněk, byl nějak vzdáleně spřízněn s naším příbuzenstvem, a tak jsem získal „bejvák“ v upraveném podkroví jeho domu. Podkroví mělo vlastní venkovní schodiště i všechny přípojky a majitel mi nastavil celkem solidní nájem.

V nedalekém městě jsem měl dobrou práci, vydělával jsem dost, málo utrácel, zkrátka vedl jsem klidný život.
S panem Zdeňkem jsme si soukromí také nijak nenarušovali a ani jsme se nevyhledávali. Dvůr jsem mohl volně užívat, ale jako samotář jsem neholdoval rodinnému opékání buřtů či koupání v bazénu.
Jen tu a tam jsme si spolu dali v pergole pivko a prohodili pár slov o životě. Zdeněk totiž také žil sám. Na rozdíl ode mě, ale již známost měl a po určitém čase si svou nastávající přistěhoval do baráku.

***

A tak jsem jednoho odpoledne byl představen jeho vyvolené.
„Najda,“ řekla s cizím přízvukem a pak dodala na vysvětlenou. „Hungaria.“
Po vzájemném představení se rozhovořila směsicí slovenštiny a pochytané moravštiny, takže jsme si docela rozuměli.

Byla to tak třicetiletá ztepilá hnědovláska, se zářivým úsměvem ve snědé tváři. V očích jí svítila divokost uherských nájezdníků a když jsem si jí představil v posteli, samovolně mi tuhl ocas. Byla opravdu krásná.

***

Nová paní domu záhy ovládla nejen svého muže, ale celý prostor a rázem už mi tak sympatická nepřišla. Navštívila totiž i mou podkrovní domácnost a oznámila mi zvýšení nájmu.
„Provozní náklady jsou stále drazzzší, tak to chápejte, jinak byste se musel stěchovat… ee… stěhovat,“ řekla nekompromisně.
Zíral jsem na vnadnou ženu, proměněnou v drsnou paničku a jen němě přikývl.
Nato mi přistrčila k podpisu úpravu nájemní smlouvy, já to podškrtl svou parafou a samice hrdě opustila můj příbytek.

S panem Zdeňkem jsem se na to téma zkoušel pohovořit, ale ten na mě jen hodil smutný pohled a vzdychal: „No jo, ona Najda…“
Ale vždycky nás žena vyslídila a hovor přerušila.

Je to smutné, ale začal jsem tu krásnou ženu nenávidět.

***

Skoro jsem ani nevycházel ven, protože Najda usoudila, že jako nájemce bytu a tudíž i uživatel zahrady si pobyt na ní musím odpracovat.
Pan Zdeněk úspěšně předstíral bolest zad, a tak jsem koštětem ometal pískem vysypanou pěšinu mezi květinovými záhony, sekačkou projížděl trávník a montoval a demontoval zahradní vybavení, bazén, slunečník a další blbosti patřící k „nezbytné“ výbavě každé zahrady.
Najda mi pak blahosklonně pokynula ke splnění úkolu a dala na odiv své vnady v mini plavkách. Měla co nabídnout, byla si toho vědoma a s jistou škodolibostí se pásla na mých nenápadných pohledech a tlacích v klíně.

Doma jsem si pak ulevoval a nadával sám sobě, proč se musím udělat zrovna s myšlenkami na ni, když i v práci bylo dost hezkých žen.
Já na ženy nikdy moc nebyl, ale přece jen jsem chlap a honění ptáka není zrovna rajc na celý život.
Pár vztahů jsem měl za sebou a ten poslední mě vyhnal až sem, abych dvěstě kiláků daleko zapomněl na tu mrchu co mě… ale škoda slov. Co bylo, bylo.

***

Bylo dopoledne, když jsem to v práci zabalil. Nebylo mi dobře a rozhodl se to vyležet.
Před domem stála dodávka s nápisem „Hodinový manžel.“
Nevěnoval jsem tomu pozornost, zamířil jsem na schody ke svému bytu, když na třetím stupni se mi otevřel pohled otevřeným oknem do špajzu v přízemí, kde Najda seděla od pasu dolů nahá na skříňce a mezi roztaženýma nohama se jí pohybovala hlava „hodinového manžela.“
Žena tlumeně sténala a tlačila mu hlavu sem a tam, kde jí to dělalo dobře. Náhle mě spatřila, ale věnovala mi jen úsměv a dál se oddávala svému potěšení.
Pokrčil jsem rameny a šel si po svých. Nevěra a vůbec vztah Zdeňka a Najdy mě nezajímal. Uvařil jsem si čaj a zalehl do postele.

Probralo mě klapnutí dveří.
Tam stála Najda a zase se usmívala.
„Tamto… neržekneš to Zdeňkovi… že ne?“
„Vaše osobní starosti mě nezajímají. Že mu seš nevěrná, je tvůj problém. Mně je to fuk. A nech mě spát, není mi dobře,“ zabručel jsem ospale.
„Myslím, že bys sis zasloužil lepší péči,“ pronesla tiše a k mému překvapení se rychle svlékla a nahá vklouzla ke mně pod přikrývku.
„Chceš si vyšukat mý mlčení?“ otázal jsem se nevrle, ale její hlava už zmizela a vzápětí jsem ucítil teplý dech v klíně.

Uvažoval jsem, jestli ji nemám vyhodit, ale ocas byl jiného názoru. Takovou kuřbu už dlouho nezažil, pokud vůbec někdy a bylo to velmi příjemné.
Najda, znalá věci, jak správně kouřit péro, olizovala žalud, laskala uzdičku a dokonce špičkou jazyka dráždila ústí močové trubice.
Volnou rukou mi mnula koule, které pak dále důkladně olíbala a promnula mezi rty.
Pak nasadila sací výkon a rukou mi masírovala rýhu od koulí k zadku.
„Ty mrcho,“ pomyslel jsem si. „Ty bys udělala i mrtvolu!“

Odhrnul jsem deku a díval se, jak mi kouří péro. V koulích mi zacukalo.
„Chci tě vyšoustat!“ hlesl jsem a Najda, jakoby na nic jiného nečekala, na něj hbitě nasedla.
„Áááh,“ vydechla slastně, když do ní ocas mlaskavě zajel. Cítil jsem slastný pocit sevření poševních svalů.
Najda hned začala odsedávat a silné tření mi nedalo čas si to více užít.
Stihl jsem jí jen prohmátnout skvělá pevná prsa, popotáhnout stojící bradavky a pak už to ze mě šlo. Trhavé dávky semene jí zalily pochvu a Najda také vydávala hlasité vzdechy svého vyvrcholení.

Svezla se mi z těla a začala si sbírat svršky.
„Jedno číslo to nespraví,“ ujistil jsem ji, když se na mě usmála a já sledoval, jak jí úsměv zase mizí.
„Hároš poseroš,“ křikla něco maďarsky a nasupeně odešla a já spokojeně usnul.

***

Druhý den jsem byl jako rybička. Šoustání mě asi vyléčilo.
Byla krásná slunná sobota já si vyšel s láhví piva do pergoly.

Najda ležela v houpací sítí a nevěnovala mi jediný pohled. V pergole seděl Zdeněk a klimbal.
Dali jsme řeč, z čehož jsem vyzvěděl, že jede na pár dní pryč, za nemocnou matkou, a tak mi to tu dává na povel.
„To snad přísluší vaší ženě,“ namítl jsem.
„No, jistě… ale já myslím technický chod baráku… rozumíte, kdyby něco. Ve špajzu tuhle ve zdi praskla voda. Najda zavolala nějakýho opraváře… Hodinovej manžel si říká a byl to úplnej lempl. Musel jsem si to nakonec udělat sám. Takže jsem jí řekl, aby se raději obrátila na vás. Nevadí vám to?“
„Pokud na to budou stačit mé schopnosti,“ pousmál jsem se a oba jsme si přiťukli lahváči.

***

Sotva Zdeněk odjel, objevila se u mě Najda.
„Nevím, co jste si říkali, ale nejsem nějaká rajda, abyste si mě pučovali,“ rozohňovala se.
„Klid, holka. Jsem ti k ruce jen v případě nějaký havárie. Aby se tu neobjevil zas ten maník, co ti posledně dělal údržbu.“
Najda se zarazila a zrudla. „To bylo… výjimečně… já… já.“
„Nevím o ničem, to platí, ale za to chci to od tebe ještě jednou,“ řekl jsem tvrdě.
„Tak jo. Zítra večer?“ zase se usmála.

***

Druhého dne bylo doma připraveno pohoštění takřka královské, Najdě to slušelo víc, než kdykoliv jindy a venku bublala teplá voda ve vířivce.
„Proč to?“ zarazil jsem se nad tou nevšední péčí.
„No… ehm… asi takhle,“ začala nervózně. „Se Zdeňkem děláme na mimču. Nějak to nejde i když jsme oba zdraví. Tak mě napadlo, když si musím tamto odpracovat, že bych s tebou třeba mohla otěhotnět a bylo by to. Uděláme si zkrátka hezký večer. Já budu hodná holka, ty hodný kluk a pak na to zapomeneme, ano?“
„Dobře,“ souhlasil jsem a dali jsme se do jídla.

Poté jsme s otevřeným vínem vlezli do vířivky, kde bylo nádherně. Celou tou atmosférou i alkoholem v těle jsme se k sobě tulili, něžně se líbali, hladili a laskali se po těle.
Poznal jsem krásnou vzrušivost vlastních prsních bradavek, když mi je Najda žužlala a olizovala, o ruční masáži v klíně ani nemluvě. Zkušeně mi ho honila a zase ustala, abych se předčasně neudělal, a tak stále dokola.

Já jsem jí prsty nořil mezi závojíčky, které zalévala proudem šťáv.
„Oooch… áááh,“ vzdychala vzrušeně a já ji náhle popadl, ohnul přes hranu vířivky a tvrdé péro do ní zarazil na jeden prudký příraz.

Najda sténala, vzdychala a zcela si užívala krásné tření a rytmické pohyby ocasu. Prsa jsem jí mnul a brnkal o bradavky a pak už jsem zvedl stavidla a několikadenní zásoba semene se jí valila do těla.
Pochva nasávala tu dávku do dělohy a já měl splněno. Další kola milování už bylo víceméně jen o rozkoši.

Najda si mě odvedla do ložnice. Obklopili jsme se vínem i jídlem a střídavě se milovali a hodovali.
„Proč ty ses nevdal… totiž… neoženil?“ zajímalo ji.

Neměl jsem náladu ji něco vykládat, a tak jsem použil univerzální větu, že jsem ještě nenašel tu pravou.
„A co má sestra, nelíbila by se ti?“ podala mi ze zásuvky nočního stolku fotku, kde se usmívala její kopie.
„Vypadá jako ty.“
„Ano, jsme dvojčata. Jenže ona nemá štěstí na chlapy. Třikrát se rozvedla a stále nic.“

Pomyslel jsem si, jestli není chyba také na její straně, ale nahlas jsem nic neřekl.
„Teď jsi ještě ale jen můj,“ usmála se a povalila mě na záda. Pusou se postarala o potřebnou erekci a pak už rozjela Velkou pardubickou.
„Hraj si s nimi,“ nabízela mi prsa a sama vzdychala nad vlastnoručně řízenou hloubkou proniku a rychlostí odsedání.

Mnul jsem pevná prsa a ladil signál čudlíky bradavek až pištěla, že je na ně citliváááá.
Mlaskavé odsedy zrychlovaly, sténání zesilovalo, až vykřikla a bezvládně se na mě zhroutila.
Odvalil jsem ji ze sebe a protože jsem ještě nebyl, nabodl jsem ji hezky zezadu.

Chvíli byla bezvládná, ale pak se zase dostala do tempa a užívala si to.
„Už… budu,“ zafuněl jsem a na to ze mě rychle sjela.
„Uděláme to takhle. Já to dám nohy o ramena, jo,“ rozložila se mi a vyšvihla nohy nahoru.
Zarostlá kunda s rozevřenými překrvenými pysky a ulepená šťávami mi teď byla vydaná napospas, ale tak to zjevně chtěla.

Ocas do ní zajel jak po másle, jen hekla.
„Ano… jooo… to… je… ooooohhh,“ sténala pod hlubokými strojovými pohyby mého těla.
Byl jsem v ní opravdu až na dně a prudkými přírazy se do ní zarážel, jen to mlaskalo.
„Ach… ach… aach… ghmmm,“ vzdychala a já cítil, že budu.
„Vystříkáám tě, ty couroooo,“ zavyl jsem a cítil, jak to do ní jde.
Také Najda vnímala přísun semene s nadšením a stahovala rytmicky pochvu, aby ani kapka nepřišla nazmar.

Unavení a usouložení jsme usnuli, tak jak jsme byli, nazí, v obklopení jídlem a pitím.

***

Ráno jsem dostal snídani na vidličku a pak Najda zase začala s dohazováním své sestry Magdy. Neurčitě jsem jí něco slíbil, abych měl klid.

Když se domů vrátil Zdeněk, vyrazila Najda do své domoviny. Tušil jsem proč a hlavně za kým jede. Se Zdeňkem jsem měl pak jeden večer delší řeč.

***

Když se Najda vrátila, byt v podkroví byl opuštěný. Zdeněk jí jen oznámil, že jsem se odstěhoval náhle a neznámo kam.
Najda, nejenže se mnou neotěhotněla, ale ještě ztratila nápadníka pro svou sestru, které svatosvatě slíbila, že teď už jí to vyjde.

Se mnou by jí to ale určitě nevyšlo. S horkokrevnou Maďarkou bych žít nedokázal a vůbec, na usedlej život jsem ještě stále dost mladej… no ne? Vždyť mi je pětatřicet.

4.6 32 votes
Hodnocení povídky
Subscribe
Upozornit na
guest
4 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments
Junior

Výborný příběh. Se nedivím, že utekl když viděl jaká je Najda tak jaká asi mohla být její sestra. Snad to alespoň Zdeňkovi vyšlo.

miki

tu fotku myslíte vážně??…si koledujete o malér.

Shock

já ji tam nedal. A popravdě, čekal jsem taky něco jinýho 🙂 Třeba nějakou chaloupku s vikýřem 🙂

Tomáš

Chtěl jste si kopnout nebo jen upozornit na chybu? Pokud to druhé,tak příště prosím použijte hlášení na podporu. Děkuji.