Jak pan farář k vykrmené huse přišel 08

Toto je 8 díl z 8 v seriálu Jak pan farář k vykrmené huse přišel

Nakonec Jana nevydržela a její vrozený smysl pro pořádek ji přiměl k další zpovědi u znechuceného faráře Palečka. Ztrápený kněz se tedy v zabalené podobě dověděl, jak nadržená selka vyhonila němému čeledínovi ptáka a jak byla donucená – „poprvé v životě, to vám přísahám, důstojný pane,“- vykouřit chlapovi péro.
Ubohý Johanes si vybavil zpovědi jejích vrstevnic, které byly mnohem šťavnatější a také byly podávány mluvou o hodně jadrnější. Někdy měl dokonce dojem, že si ty pipky v těch vulgaritách skoro libují a snad i některé doufaly, že tím svatého muže vyvedou z míry. Brzy si však našel účinnou protizbraň. Takovým hříšnicím „naložil“ při rozhřešení mnohem větší várku modliteb a pak zlomyslně sledoval, jak v kleče na studené podlaze odmílají pořád dokola 20x a nebo třeba i 50x za sebou Otčenáš a nebo Zdrávas.

Nyní však měl zase pocit, že mu jdou tlusté do tenkých a věděl, že musí rychle vymyslet něco, čím by vachrlatou situaci zachránil. Až moc dobře si uvědomoval, že neuspokojená ženská je jak časovaná bomba, nebezpečná a nevyzpytatelná. Popsaná situace mu po chvíli přemýšlení nepřipadala zase až tak moc tragická. Němý a debilní čeledín byl téměř ideálním řešením pro nadrženou selku. Bylo však nutné nějakým přijatelným způsobem zklidnit svědomí ubohé Jany, která byla ukázkovým příkladem bigotní katoličky.
Po chvíli přemýšlení začal k hříšnici konejšivě promlouvat:

„Milá dcero, to co mi tady vyprávíš, ve snaze očistit svoji duši od hříchu, není zdaleka tak strašné, jak se ti jeví. Je sice pravdou, že manželská nevěra je těžký hřích, ale náš nejmilostivější Pán vše dobře řídí a stejně jako já, i  ty dobře víš, že bez jeho vůle nespadne ani vlásek z lidské hlavy. A přísluší nám, ubohým hříšníkům, abychom posuzovali jeho počínání? Je přece možné, že když Pán Bůh zařídil, že tvůj manžel, z důvodu nemocných zad, se vyhýbá manželskému styku, chce ti Nejvyšší zároveň poskytnout nějakou náhradu, jako odměnu za tvoji zdrženlivost a trpělivost. Je tedy jen na tobě, abys v případě nejvyšší nouze využila příležitosti, ale při zachování maximální diskrétnosti, aby ses nedostala do řečí. Francek nic vykecat nemůže a já jsem vázán zpovědním tajemstvím. Akorát bych doporučoval omezit se na ruční a nebo ústní mazlení, aby nedošlo k tvému obtěžkání.“

Když ze sebe vyždímal tu fůru nesmyslů, jen tiše doufal, že je dostatečně zabalil do náboženských keců, aby mu to ta prostoduchá ženská zbaštila. Teď jen s napětím očekával, jak jeho filipiku o manželské nevěře jeho ovečka přijme.
Dlužno podotknouti, že Jana, klečící na schůdku zpovědnice, byla vskutku z jeho slov poněkud vedle. Očekávala, že bude tvrdě plísněná a napomínaná k větší zdrženlivosti a najednou se dovídá, že vlastně ani tak moc smrtelně nehřeší. Uklidněně začala doufat, že pro tentokrát vyklouzne jen s několika modlitbami za pokání a dokonce ji začalo docházet, že se nebude muset rázně rozloučit s těmi svými malými tělesnými potěšeními. To ji samozřejmě velmi potěšilo.

Vy tedy myslíte, důstojný pane, že za tohle se nebudu smažit v pekle?“ zeptala se poněkud zaraženě a s napětím očekávala na konečný verdikt důstojného pána.
Proč hned myslet na peklo? Milá dcero, existuje přece očistec a myslím, že tam skončí drtivá většina nás, hříšníků. Vždyť i spravedlivý 7x za den zhřeší. Buď dobré mysli a odejdi v pokoji. A měj na paměti přísloví – Dobrého po málu. Dej do pokladničky 2 zlatky na chudé a pomodli se 5x Zdrávas a 5x Otčenáš.“
Johánek samozřejmě věděl, že po jeho laskavém nabádání si selka žádné zábrany brát nebude a byl téměř přesvědčen, že do týdne a nebo možná i dříve, ji tady bude mít znova. A dost možná, že s jídlem poroste chuť a on se doví něco výživnějšího. Také došel k názoru, že by měl promluvit s Petrem a domluvit mu, aby se občas přemohl a svoji ženě občas přidělil trochu manželských radovánek.

Jeho očekávání se samozřejmě vyplnilo. Jana si iniciativně vyšlápla za místní vědmou, bábou kořenářkou zvanou Klouzanda, protože se občanským jménem jmenovala Klouzanová. Jistě měla i nějaké jméno křestní, ale ani nejstarší lidi z dědiny si jej nepamatovali. Tato letitá bába žila v místní pastoušce a živila se prodejem léčivých bylin a poskytováním babských rad. Občas přidala za mírný obolus věštění z křišťálové koule, kde si před léty získala věhlas, když ustaranému četnickému strážmistrovi správně označila místo, kde byl několik měsíců zahrabán zavražděný defraudant.
Byla blíže neurčitého věku, hrubým odhadem tak okolo 90 let, nevábného zevnějšku, který by celkem přesně odpovídal představám malých děcek, jak asi vypadá opravdová čarodějnice. Malá, shrbená, rozcuchaná, s vrásčitou tváří a pichlavýma očima. Její příbytek byl, jak kdyby jej vybudovala podle dnešních představ nějaká PR agentura. Temná světnička s nezbytnými rekvizitami, jako třeba velký, měděný a zakouřený kotlík, v kterém vařila bylinky a čaje, poloslepé zrcadlo, které kdysi odnesla z vyhořelého statku, v rozích místnosti zaprášené pavučiny a v rohu velký, očouzený krb. Tajuplnou image doplňoval živoucí exemplář, velký, černý kocour.
Její klientelu tvořily převážně ženy všech věkových kategorií, ale občas měla i mužské zákazníky. Byla vyhlášenou ranhojičkou a dnešními slovy bychom ji mohli nazvat i léčitelkou. V mladších létech byla i osvědčenou porodní bábou, ale od určitého věku již tyto služby odmítala poskytovat s výmluvou, že špatně vidí i slyší a nechce si vzít na svědomí zpackaný porod. Naštěstí stačila tomuto řemeslu vyučit dvě zdatné pokračovatelky, které zajišťovaly většinu porodů v obci.

Pastouška sice byla na okraji vesnice, ale vedla k ní asi 100 m dlouhá, přehledná cesta, takže každý příchozí byl zdaleka vidět. Proto se také většina návštěv odbývala pod rouškou tmy, neb každý, kdo by k ni zamířil za světla, by se zákonitě dostal do řečí.
Když tedy Jana, pod rouškou tmy, (jak také jinak?), dorazila do špeluňky báby Klouzandy, měla na srdci dvě přání.
Jedno, údajně to hlavní, byla starost o Petrovo zdraví. Vylíčila, jak její, jinak docela statný manžel trpí úpornými bolestmi v bedrech, které jej zcela odrovnávají, takže je nerudný a stále špatně naladěný. Chtěla od báby nějaké mazání, které by mu od těch bolestí ulevilo.
Druhé přání z ní lezlo jak z chlupaté deky. S ukrutnými rozpaky na sebe prozradila, že ač je křesťansky zdrženlivá, přece jen ji občas chybí nějaké to manželské potěšení. A když tedy manžela k nějakým těm radovánkám přece jenom přiměje, obvykle při tom bývá ožralý a ona se obává, aby ji neudělal samodruhou. A jestli by ji baba nemohla poradit, jak tomuto nebezpečí předejít.

Tak ty by sis ráda dávala, ale nechce se ti chodit s bubnem, děvenko,“ zasmála se babice zlomyslně. „Jestlipak víš, jaký je nejspolehlivější způsob, jak neskončit v jináči?“
A aniž by čekala, že se Jana zeptá, pokračovala: „Jediná spolehlivá metoda je nešoustat, ale to málokdo vydrží.“
To Jana už také věděla, protože přes puritánskou výchovu ji často pička svrběla, až to skoro bolelo.
„Já vím, babičko, ale slyšela jsem, že na to jsou nějaké fígle, které tomu dokážou zabránit,“ zašeptala plaše.
„To je sice pravda,“ připustila bylinářka, „ale není to jednoduché a taky to není laciné. Když mi zaplatíš 5 zlatých, tak bych ti možná mohla něco opatřit. Ale naprosto bez záruky, zázraky dělat neumím. A taky budu potřebovat vědět, jak asi velkýho ho ten tvůj má.“
Selka jen vyvalila oči a nasucho polkla.
„Musí to být?“ zeptala se s mocným zrudnutím v obličeji.
„Musí!“ odsekla baba nerudně.
„Když já vlastně ani nevím,“ vysoukala ze sebe Jana rozpačitě. „Já tu jeho ohavnost vlastně ani nikdy neviděla.“
„Neviděla, jó? A to ti mám věřit? Jak dlouho jste spolu?“ zeptala se baba posměšně.
„Na svatého Jiří to bude 10 let, co jsme se brali,“ přiznala Jana. „Když my to děláme jenom po tmě,“ přiznala na vysvětlenou.
„Tak aspoň předpokládám, že máš jeho míru v dlani. Tak to vybal, děvenko, leze to z tebe, jak z chlupatý deky.“
Selka rozpačitě dvěma prsty naznačila délku asi 15 cm a pak palcem spojeným s prostředníkem naznačila kolečko průměru.

Tak to by šlo,“ řekla vědma spokojeně. Děvenko, poraď se doma s tím svým a když se dohodnete, tak zase zítra večer přijď.“
„Ale já bych byla nejradši, kdyby to on vůbec nevěděl,“ pokusila se vyjednávat selka. Jenže baba byla neoblomná.
„Tak to si budeš muset nechat zajít chuť, protože o tomhle bude muset vědět a taky s tebou bude muset spolupracovat, až mu to budeš nasazovat.“
„Nasazovat? A co, prosím vás? Nezlobte se, ale já vám vůbec nerozumím,“ zablekotala Jana udiveně.
„To zatím necháme stranou, na to je dost času, až si přijdeš pro forichtung, který ti nachystám. Teď jdi, s pánembohem a přijď zítra po setmění.“
Baba se odmlčela a začala se přehrabovat v sušených bylinkách, kterých měla plný stůl. Jana pochopila, že „audience“ skončila. S křesťanským pozdravením se odporoučela a tmavou pěšinou se vydala domů.

Zatímco selka v noci téměř nespala a od rána očima posouvala ručičky starodávných kukaček, aby se konečně dočkala spásné podvečerní tmy, baba Klouzanda spala klidně, spánkem spravedlivých.
Hned od časného rána se pak věnovala odborné práci. Nikdy svým zákaznicím nevnucovala nějaké „zaručené“ odvary z bylinek, protože dobře věděla, že některé sice mohou zabránit nechtěnému početí, ale také mohou podlomit ženě zdraví. Byla naopak pokrokovou zastánkyní mechanické zábrany početí, kterou v dnešní době nazýváme kondom, nebo prezervativ. Toto udělátko, které se dnes vyrábí průmyslově, sice znali již staří Řekové, starověcí Egypťané i Římané, ale protože se náš příběh odehrává na přelomu 19. a 20 století, nemůžeme se divit, že Klouzanda musela pracovat metodou samo dómo.

Z dřevěné truhličky vyndala několik sušených rybích měchýřů a vybrala správnou velikost. Sušený preparát vložila mezi dva namočené a vyždímané hadříky, aby materiál zvláčněl.
Asi po hodině polotovar vyjmula a začala jej mezi prsty jemně zpracovávat. Když byl dostatečně tvárný, opatrně jej navlékla na dřevěný kolík, který rozměrově přibližně odpovídal Petrovu ptáku. Před navléknutím ještě zkontrolovala těsnost nafouknutím a pak jen čekala, až její výrobek přijme tvar a velikost kolíku. Následně svůj výtvor jemně posypala hladkou moukou, odfoukla zbytky a srolovala jej do úhledného kolečka. Samo dómo vyrobená šprcka byla připravena a teď ještě zbývalo naučit s tímto forichtungem pracovat spotřebitelku.

Zobrazit za celou dobu
Zobrazit za celou dobu
3427
Zobrazit dnešní
Zobrazit dnešní
1
Navigace v seriálu<< Jak pan farář k vykrmené huse přišel 07

7
Komentujte

Please Login to comment
avatar
5 Comment threads
2 Thread replies
5 Followers
 
Most reacted comment
Hottest comment thread
7 Comment authors
FrednáhodnýChildeTomášDedek.Jeff Recent comment authors
WordPress spam blocked by CleanTalk.
  Subscribe  
nejnovější nejstarší nejlépe hodnocené
Upozornit na
Robbertos
Člen

Kvalita která potěší čtenáře. Jako vše od Freda.

Králová
Host
Králová

no už je to tady jako v televizi už se dávají napřeskačku staré povídky
kdyby aspon šly od začátku tak to by bylo snesitelnější

Tomáš
Admin

V čem přesně je to na přeskáčku? Pokud dobře koukám, vyšly tu nejdříve díly 1 – 7 a tenhle je nový…. Chce to občas nejdříve lépe se podívat 😉

Dedek.Jeff
Člen

Konečně čtení, které pohladí. Povídka ve mně evokuje obrázky Josefa Lady a vrací do dob minulých. Samozřejmě mistrně napsané, tak jak to umí jedině Fred.

Childe
Člen

Myslím, že zde nejsou potřeba žádné další komentáře. Povídky od Freda měly a mají svou kvalitu stále.

náhodný
Host
náhodný

Velká pochvala autorovi za zajímavé směřování seriálu. Dočkáme se pokračování?