kulturní dům
Toto je 1 díl z 3 v seriálu Osudový okamžik

OSUDOVÝ OKAMŽIK 1/3

Je to už pár desítek let, co Antonín Kuba pracoval v pobočce jednoho strojírenského podniku jako zásobovač a tak trochu i jako skladník. Nastoupil tam hned po vojně a za pár roků si vydobyl slušnou pozici. To, když mu k běžným povinnostem přifařili i funkci vedoucího skladu.

Antonín byl štíhlý, až by se možná dalo říci, že hubený muž, středně vysoký, se slámově zbarvenými vlasy, modrýma očima a s nezajímavým obličejem. Někomu mohlo při pohledu na něj připadat, že neumí do pěti počítat, ale to se šeredně pletl. Myslelo mu to jako málokomu a proto se mu také v práci vše dařilo. A hlavně – hlavně uměl s každým vyjít.

V pobočce pracovalo jen několik desítek zaměstnanců. Ve skladu působili pouze tři lidé: padesátiletý Franta Pracka, ne zrovna moc vysoký, zato však udělaný chlap se zbytky vlasového chmýří a dobráckým obličejem.

Obdobného ražení byla i jeho kolegyně, čtyřmi desítkami let ověnčená Jitka Tutlavá, blonďatá kráska (nesmírně o sebe pečovala, aby vypadala mladší) s pěkně vyvinutým tělem, vyzařující všemi póry její sexualitu. Nijak neskrývala, že ji o deset let starší Franta hodně přitahuje a vyvinula nebývalé úsilí, aby v rozlehlém skladišti, kam nikdo neměl přístup, vybudovala mezi regály skrytou buňku, kde si spolu často užívali mimomanželské rozkoše. Tony, jak Antonínovi všeobecně říkali, o tom věděl, ale nemínil do toho zasahovat. Na jejich práci to nemělo vliv a když jim to dělalo dobře a nikde se to nerozneslo, tak proč ne.

Poslední členkou jeho týmu byla Marie Muňčáková, neboli Muňka. Drobná dívenka, stejně stará s Tonym, s dlouhými černými vlasy vzadu sepnutými do ohonu, s nepříliš přitažlivým vzhledem a též s naprosto tuctovým obličejem. Jen její velké, černé oči připomínaly dvě hluboké studny, do kterých by člověk v určitých momentech mohl i spadnout.

Bylo pondělí. Docela všední, obyčejný den, jakých už bylo tucty. Tony sešel z kanceláře v patře do skladu v přízemí, aby se ujal vedení jedné z mnoha pondělních pracovních schůzek, na kterých se projednávaly očekávané úkoly v týdnu, anebo se výjimečně jen tak klábosilo, když se zrovna nic mimořádného neočekávalo. A právě teď to byla nejpravděpodobnější náplň nadcházejícího jeho setkání s podřízenými.

Tony vešel do skladu, tak jak měl ve zvyku, přesně v sedm hodin. Této tradici si přivykli všichni, a tak v tu chvíli už byly na stole hrníčky s horkou kávou. Jako na povel se každý uvelebil na své židli a Tony se hned zeptal, co má kdo na srdci.

První se ohlásila Jitka. Prý je všecko normálka, všecko zvládnou sami bez cizího vlivu (významně se přitom podívala na Tonyho, aby věděl, koho tím myslí) a „…lidi, to byste nevěřili, jakej je můj brácha vůl,“ a nezadržitelně se pustila do vyprávění, jak té své zanáší a jak mu na to ta jeho přišla.

Když byla v nejlepším, zazvonil telefon. Tony ho zvedl a chvíli poslouchal. Pak bez jediného slova zavěsil.
Tak co je?“ nevydržela jeho mlčení temperamentní Jitka. „Někdo umřel nebo co?“
Ne, to ne,“ odpověděl.
Tak něco jinak důležitýho?“
No, jak se to vezme.“
Tak už nás, hergot, nenapínej a vyklop to,“ dorážela Jitka nevybíravě.
No, prej nám po letech přiklepli Rudou standartu,“ oznámil Tony bez velkého nadšení a pokračoval: „Takže tenhle pátek bude slezina, kde nám ji generál předá, bude vychvalovat a velebit, a pak se má rozproudit soudružská zábava. Samozřejmě po pracovní době a je to prej povinný,“ dodal rozmrzele.
To zas bude votrava, poslouchat ty jejich blbý kecy,“ zamračila se Jitka.
Ale zase se budem moct trochu vožrat,“ ožil Franta a vzal Jitku kolem ramen.
Tak to si ani nelízneš, jinak máš po žížalkách,“ řekla bez obalu Jitka a sundala mu ruku.
Tony na oba pohlédl a stočil zrak na Muňku. Ta neříkala nic, ba ani okem nemrkla. Jako kdyby jí to bylo jedno. Ohlédl se zpátky na Jitku.
„Prej tam bude i ňákej šraml, abyste si mohli skočit skočnou,“ řekl jako mimochodem a čekal, jak bude kdo reagovat.
Tak to by šlo,“ pookřála Jitka, „to my zase jo, viď Franto,“ obrátila se k němu s očekáváním, avšak ten nadšením zrovna nehýřil. „Copak ty se na to netěšíš?“
Ale jó,“ zabručel, jen aby měl od ní klid.
A co ty?“ obrátil se Tony na Muňku.
Mně je to šuma fuk,“ odpověděla a honem upila z hrníčku, aby se jí nikdo na nic už neptal.
No nic,“ řekl Tony, dopil kafe a vstal. „Řek bych, že pro dnešek to stačí. Přeju vám hezkej a pohodovej den a kdyby něco, tak dneska nikam nejedu.“
Vzal si od Muňky podklady z pátku a odešel.

Páteční sláva začínala ve čtyři. Do velkého sálu Kulturního domu pro tři stovky lidí se všichni zaměstnanci pohodlně vešli. Vždyť jich nebylo ani stovka. V čele sálu byla umístěna jakási tribuna s řečnickým pultíkem, bokem se pak krčilo malé podium pro hudebníky. Stolové uspořádání dělil od tribuny poměrně velký parket, jako by vedení předpokládalo, že každý jediný půjde okamžitě křepčit radostí nad získaným uznáním.

Sálem se nesl hlahol netrpělivě čekajících lidí. Tony si vybral poněkud odloučený stůl co nejdál od pódia, kde ještě nikdo neseděl. Nestál o to, poslouchat plytké žvanění blízko sedících tlučhubů. Z ničeho nic se před ním objevila Muňka.
Nebude ti vadit, když si přisednu?“ zeptala se. Když se jí dostalo vlídného souhlasu, uvelebila se na vedlejší židli.
Víš, nechce se mě bejt někde vpředu s lidma, se kterejma bych si stejně neměla co říct. Ty toho moc nenamluvíš a já klidně budu mlčet s tebou – teda – jestli ti to nebude vadit,“ zdůvodňovala úplně zbytečně svou přítomnost.
Nebude mě to vadit,“ ujistil ji Tony.
To je dobře. Víš, tak nějak jsem si všimla, že se straníš lidí, pokud s nima jó nemusíš bejt, a tak jsem si pomyslela, že bych ti mohla dělat tichou společnost, že by ses třeba nemusel cejtit sám. Že bys byl třeba rád.“
Řekla to tiše, aby to slyšel jen on a v duchu se modlila, aby se nenaštval.
Ty mě máš nějak přečtenýho,“ řekl Tony překvapeně.
To ani ne. Jen, že jsem na tom asi tak stejně. Chápeš?“
Odpověď na svou otázku přeslechla, neboť se ozval gong.

Na tribunu nakráčelo husím pochodem několik VIP. Všichni se ztišili a slova se ujal ředitel pobočky. Ke všeobecnému údivu jeho projev netrval déle jak tři minuty. Ani generální ředitel neplýtval zbytečnostmi, jen poblahopřál k významnému ocenění a poděkoval všem za vynikající práci. Poslední slovo si vzal náměstek. Předestřel čas budoucí (míněno tady a teď) a popřál všem dobrou chuť a hodnotnou zábavu.
V tu chvíli se otevřely dveře a do sálu začaly proudit číšnice, přinášející na platech talíře s řízkem a bramborovým salátem, a později též pivo a minerálku pro každého. Dál už si to každý musel samozřejmě platit sám. Hluk poznenáhlu slábl aby posléze pozvolna přibýval, podle toho jak plných talířů ubývalo a vyprázdněných přibývalo

Prázdné talíře pozvolna mizely ze stolů a v rohu sálu se začala chystat kapela. I když kapela je krapet silné slovo. Spíše by se hodilo označení vesnický šraml, který představovalo šest podivných postav plus se zpěvačkou v čele, a který dokáže zahrát úplně všecko a pořádně nic. Je ovšem pravdou, že v tak krátkém čase se asi nic lepšího nedalo sehnat.

Z velkých beden Marshall (panebože, kde k takovému vybavení jen mohli přijít!) se ozvaly první pazvuky, oznamující brzký začátek produkce. A skutečně. Hluk v sále zanedlouho hravě přehlušil ječivý zvuk kytary, přidala se basa, bicí a neskutečný kravál byl na světě. Jak se vzápětí ukázalo, byla to jen jejich úvodní znělka, aby na sebe upoutali pozornost. Patrně šéf kapely se chopil mikrofonu, představil všechny účinkující a prohlásil, že začnou pěkně zostra, abychom si rozhýbali přesezené zadky. A také že ano.
Spustili divoké Tutti Frutti od Little Richarda a hráli to tak perfektně, že i přes ubrané decibely ani nebylo znát, že nemají piano. Okamžitě tak na parket přilákali první nadržené mlaďochy a mlaďošky, svíjející se v tranzu starého dobrého rokenrolu. I s Tonym to zacloumalo, protože zvláště ten starý dobrý rokec doslova miloval. S trochou závisti sledoval zmítající se páry, protože věděl, že se k nim nikdy nepřidá. Ne, že by nechtěl, ale naprosto mu chybělo pohybové nadání. Zkrátka, na tanec byl dřevo.

Po půlhodině divokého křepčení nastala malá pauza, po které muzikanti nabídli popový repertoár, sem tam proložený country, v níž vynikla jejich zpěvačka. Zrovna zpívala, když Tony mimoděk pohlédl na Muňku. Seděla tiše a nepřítomně hleděla do davu.
Proč si nejdeš zatancovat?“ zeptal se jí. Trhla sebou, jako kdyby ji vyrušil z hlubokého rozjímání.
Co jsi říkal?“
Proč si nejdeš zatancovat?“ zopakoval otázku.
To jako, abych šla k nějakýmu chlapovi a řekla mu: Poď si trsnout?“ zareagovala podrážděně.
Ale né. Myslím tím, že by ses mohla přesunout víc dopředu a bejt trochu na očích.“
A to si myslíš, že by pro mě jako někdo přišel, jo?“ odfrkla si. „Nebuď labuť. Pro holku jako já nikdo nechodí. Pořádně se na mě koukni – jsem šeredná, nepřitažlivá, nezajímavá. Tak co bych se tam hrnula. A navíc – už jsem si na to zvykla,“ uzavřela posmutněle své nelichotivé zhodnocení.

Možná,“ odtušil Tony, chtějíc zmírnit její sebekritiku. Zároveň si ji prohlížel kapku všímavěji než obvykle. Strpěla jeho pohled bez pohnutí. Jen mu upřeně hleděla do očí, jakoby mu chtěla naznačit, že zákonitě musí dojít ke stejnému závěru.
Tony se na ni díval opravdu pozorně a když objevil v čem spočívá její kouzlo, nemohl pochopit, že si toho nevšimnul dříve.
Já to vidím jinak,“ řekl jen tak nahlas, aby mu v rámusu mohla rozumět. „Tvůj půvab nespočívá v krásný tvářičce nebo v dokonalý postavě. Tvoje kouzlo tkví ve tvých očích. Neumím to popsat, ale krásnější oči jsem ještě neviděl. Do nich by jeden lehko mohl spadnout.“
Překvapením se jí rozšířily zornice.
„Tony! Ty se mě snažíš balit…“ vydechla nevěřícně.
Ne, to ne. To bych se ani neodvážil. Jen říkám, co jsem postřehnul. Chtěla jsi přece, abych se pořádně kouknul, nebo ne?“
No to jó, ale tohle… tohle… ještě nikdo mi nic takovýho neřek,“ skoro nesrozumitelně zamumlala a dál už nepromluvila.

Tony s pochopením nechal Muňku myšlenkám a skoro znechuceně se zvolna rozhlížel po sále. Viděl však jen samé chlapy sedící u stolů a popíjející zteplalé pivo. Všechny ženské si totiž užívaly víru tance, jak Tonymu pozvolna došlo.
„Že by Muňka přece jenom měla pravdu?“ pomyslel si a začal nad tím dumat.

Hudba skončila a nastala krátká přestávka, stačící sotva na letmé občerstvení. Poté kapelník vyhlásil, že následovat bude série pomalých skladeb, aby si všichni mohli odpočinout od popového hemžení a vychutnali si co nejvíc intimností při volném ploužáku.
Sotva začali hrát, Tony dostal nápad. Naklonil se k Muňce a s malou dušičkou v těle ji řekl:
„Jsem sice strašný dřevo, ale – odmítla bys mě, kdybych tě vyzval k tanci?“
Muňka nevěřila svým uším.
„Ty bys… ty bys…?“
Jo, ale jestli nechceš, klidně řekni ne. Já jen, že kdybysme se jen tak pohupovali, možná bych tě ani nepošlapal,“ řekl nesměle.

Vyvolal na její tváři záblesk úsměvu a vzápětí sotva znatelné přikývnutí. Teď zase přišel do rozpaků Tony.
„Fakt se mnou půjdeš?“
Zatvářil se stejně nevěřícně, jako před chvílí Muňka. Tentokrát přikývla mnohem horlivěji.

Vmísili se mezi tančící, aniž by si toho kdo všiml. Tony chytil Muňku klasickým držením, ale to se jí nelíbilo. Přitiskla se k němu a hlavu mu položila na rameno. Přes košili ucítil její pevná ňadra a zhrozil se toho, co zřejmě bude následovat. A také následovalo. Její dotek v něm vyvolal vzrušení, po kterém mu ocas ztvrdnul jako kámen. Snažil se od ní oddálit, aby jí nedloubal, ale nedala mu šanci.

Vůbec mě to nejde. Půjdeme si raděj sednout, ne?“ řekl, když skončila první písnička.
Ale jde, jenom si vymejšlíš,“ odrazila jeho pokus o odchod z parketu.
Fakt nevymejšlím. Já… mně…“ celý rudý si nedokázal honem vymyslet jiný důvod. Muňka to samozřejmě ihned pochopila.
Jo, já vím. Ale mě se to líbí,“ řekla rozhodně a s následující melodií se k němu přitiskla ještě pevněji než předtím.

Nadcházející půlhodinka byla pro Tonyho přímo utrpením. Nejenomže se na něj Muňka přimáčkla jak klíště, ale navíc se nepřetržitě snažila směřovat svým klínem proti jeho ztopořenému údu. Ucukával jak jen to šlo, nicméně bez valného úspěchu. Vždycky si našla způsob, jak dosáhnout svého. Po celou dobu jejich společného pohupování tak trpěl obavami, aby z přemíry vzrušení nevypěnil.

Když hudba dohrála, s nesmírnou úlevou se s Muňkou vrátil ke stolu. Sedl si a ani se na ni nepodíval, natož aby jí poděkoval za tanec. V brku ho bolelo a napjaté vzrušení ne a ne ustoupit.
Seš na mně naštvanej?“ zeptala se, když si ji delší dobu nevšímal.
Neodpověděl.
Koukej, Tony, moc se ti omlouvám že jsem tě tak provokovala, ale nemohla sem si pomoct. Když já… já… to bys nepochopil,“ zajíkla se podivnou emocí, jež se jí najednou zmocnila.
Tony ani tentokrát nereagoval. Jen si v duchu pomyslel, že jí se to mluví, když se ji nemůže stát to, co jemu velice snadno a co s tak velkou námahou urejdoval. Copak se tomu dalo předejít, když nejmíň čtyři roky neměl ženskou? Pak mu došlo, že ona je na tom možná stejně jako on, že možná také už dlouho neměla chlapa.Otočil se k ní.
„To je dobrý,“ řekl, „nech to bejt.“
Ale já…“
Řek jsem nech to bejt. Už vo tom nemluv,“ přerušil ji důrazněji, než se mu samotnému zamlouvalo. „Promiň,“ dodal a pohroužil se do vlastních myšlenek.

Muňka udělala totéž, stačila však přitom vnímat, co se na sále děje. Přestávka byla tentokrát delší, aby se muzikanti mohli najíst, a tak okolní ruch nabýval na síle. Najednou zpozorněla.
Ale né,“ zamračila se, „to zase budou radovánky,“ zkonstatovala nelibě.
Jaký radovánky?“ probral se Tony z apatie.
Ale támhle,“ kývla hlavou neurčitým směrem. „Ali má pěknou špičku, tak se máme na co těšit.“
Jakej Ali?“ nechápal Tony.
No přece Ali! Copak ty ho neznáš?“
Ne.“
To je támhle ten svalnatej hezounek. Ve skutečnosti se jmenuje Adolf Hádek a rozváží naše výrobky. Jinak boxuje, proto mu všichni říkaj Ali. Jestli dobře, nevím, ale ženský tady po něm šílej a vojel snad už všechny, teda, vyjma mně. Když se vožere, dostane choutky a honem shání nějakou babu aby si ulevil. A jak se zdá, dneska nemá úspěch. Vypadá to, že s ním žádná nechce nic mít. Nó, vidím to dost černě,“ uzavřela stručný životopis krasavce špatnou předtuchou.

Zlé tušení se vyplnilo. Boxer Ali se začal rozhlížet, zda jeho pozornosti neunikla nějaká ženská a nevšiml si toho. Jeho zakalené vidění zaostřilo dál, než na prostor před parketem a v pro něj neskutečné dálce zaregistroval stůl s Tonym a Muňkou. Okamžitě k nim zamířil.
A hele, tebe sem nějak přehlíd. Tak poď, udělám ti dobře, že na to do smrti nezapomeneš,“ oslovil Muňku, zatím v bezpečné vzdálenosti.
Na to zapomeň. Nikam nejdu,“ zavrčela v odpověď, ovšem bez jakéhokoliv účinku.
Ale no ták,“ nemínil se vzdát. „Řek bych, že spolu sme ještě nic neměli, tak to poď napravit.“
Ani náhodou,“ nesouhlasila ještě důrazněji.
Ali pokročil blíž k ní. Tony vstal, obešel Muňku a postavil se mu do cesty.

Hele, když nechce, tak ji nech bejt,“ vyzval mírně Aliho k odchodu.
Ty se do toho nepleť a uhni mi z cesty,“ obořil se na něj Ali.
Tony se naklonil k Muňce a tiše ji vybídl, ať se sebere a rychle maže pryč. Bez odmlouvání poslechla. Ali se hned chtěl vydat za ní, ale v cestě mu stál Tony.
Řekla ti dvakrát, že s tebou nikam nepůjde. Tak to vem na vědomí a běž pryč,“ znovu vyzval Aliho k ústupu. Zbytečně.
Tak uhneš mě, nebo ne?“ zařval, celý rudý vztekem.
Ne.“
Ále uhneš!“ zašklebil se a pohnul.
To bylo poslední, co Tony ještě vnímal. Pak se mu před očima rozsvítilo tisíce jiskřiček a obestřela ho milosrdná tma.

Navigace v seriáluOsudový okamžik 02 >>
5 1 vote
Hodnocení povídky
Subscribe
Upozornit na
8 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments

Jsem upřímně rád, že jste přidal další seriál. Těším se na pokračování.

Mohl by pokračovat i Šikula? Po jednom školním roce by určitě rád „vypěnil“.

Někomu možná bude toto povídání připadat poněkud soft, ale má k běžnému životu mnohem blíž, než některé drsné a odvázané příběhy. A jak autora znám, jistě se nějaké erotiky ještě dočkáme. I když tvrdé porno to určitě nebude.

Začátek velmi pěkný,popisný,zkrátka jak to mb umí.

Že všeho nejdříve bych rád vyjádřil velkou radost nad návratem báječného vypravěče . Děkuji za báječné čtení . Naprosto souhlasím s Fredem . Je to pravda soft začátek , ale tak to v životě chodí . Těším se na další pokračování . Přeji políbení od múzy na další pokračování skvělého seriálu Šikula . 🙂

Skvělý začátek jak jen to umí. Jsem zvědavý co ten boxer udělal Tonymu resp. jak na tom Tony je. Hezky nás autor napíná.