Toto je 5 díl z 5 v seriálu Osmatřicátý rok

PROSINEC 1938

„Vidíš ho?“ zašeptal vojín Lišjak a Karel, oči upřené v dalekohled se zaměrným křížem, jen hlesl. „Vidím,“ a stiskl spoušť.
Třeskla rána a Němec na hraně hradby jen rozhodil ruce a padl. Karel si s uspokojením udělal další vryp do dřevěné pažby.
Už jich tam měl pět.

Dobývání hradu Děvičky takto probíhalo už čtvrtým dnem. Na vápencovým skalách Pálavských vrchů se usadila jednotka vojáků Wehrmachtu i SS a vytvořila zde kruhový obranný bod a palbou znemožňovala pohyb v okolí. Podobné postavení Němci vytvořili i na Sirotčím hrádku, kde bránili přístup k Mikulovu přes Klentnitz.

***

Situace v Československu, ale i v celé Evropě gradovala.

Počátkem prosince se za ranního rozbřesku na několika místech přes německé hranice přelila záplava francouzských tanků a dlouho slibovaný útok generála De Gaulla na Porýní započal. Německá obrana byla zcela zaskočena a odpoledne již měli Francouzi vybudovaná silné předmostí a pokračovali v útocích do hloubi německého území.

Hitler, po prvotním záchvatu vzteku, se zhroutil, stal se z něj uzlíček nervů a úpěnlivě prosil generály o záchranu Německa. Ti tedy dostali volné ruce k jednání, jenže sami nevěděli, co dřív.

Útok na Brno ztroskotal, neboť z východu jim do boku vrazily klín čerstvě vyzbrojené divize, složené převážně ze zahraničních dobrovolníků, kterých se již od počátku října hlásilo na pomoc tisíce, zejména Jugoslávců a Rumunů. Tyto jednotky byly doplněné armádními silami ČSR doposud umístěné na Slovensku proti Maďarsku. Admirál Horty, poděšen soustřeďováním rumunské armády u hranic, totiž ujistil čs. velení o své neutralitě a ukončil veškeré pohraniční bojůvky a provokace.

Postup Němců z Plzně na Prahu se vlekl a ztráty byly neúnosné. Češi již neustupovali a vedli zuřivý boj o každý metr půdy. Těžké boje se vedly zejména v Brdech a výhled na poziční válku v nastupující zimě byl přímo děsivý.

Konečné prolomení obrany v Krušných horách mělo jen ten výsledek, že zdecimovaná Wehrmacht nebyla s to vést nějaké rychlé operace a musela se doplnit a vyzbrojit, zatímco Češi už obsazovali další obranné pásmo na čáře Rakovník-Slaný-Mělník.

Generál Rundstedt marně krvácel na ostravském opevnění a boj vedl už jen víceméně rušivou formou.

Poláci, cítíce v zádech Stalina, na německou žádost odpověděli, že proti Československu bojovat nepůjdou a jiné spojence už Němci neměli.

A boje na dvou frontách bylo přesně to, co nechtěli. Francouzi, doposud zalezlí v Maginotově linie se náhle vzmužili a vyplašená Anglie jim chrlila dodávky letadel, tanků a formovaly se první pozemní jednotky pro expediční sbor.

A to všechno kvůli těm zatraceným „Tschechei“, kteří nepodlehli nátlaku v Mnichově a postavili se proti všem jako kdysi husité!

***

Karel Janda se spolu s dalšími dostal z obrany řeky Moravy až na Pálavu a soustředěnými nápory vytlačovali útočníka zpět za hranice.

Nyní ležel ve vinohradu na okraji vísky Pavlov a ukořistěnou puškou Mauser K 98k s namontovaným dalekohledem pomáhal s dobýváním hradu Děvičky. Strmé skalní stěny však znemožňovaly přímý útok a přístupové cesty k hradu byly nepřítelem dokonale zajištěny.
I přes to, že generál Salva dal sousední Sirotčí hrádek dělostřelectvem nemilosrdně rozstřílet i s celou posádkou, obránci Děviček se nehodlali vzdát. A tak je decimovali dělostřelectvem a palbou odstřelovačů.

„Střídání,“ objevil se na pozici za večerního soumraku svobodník Houdek se svým pomocníkem.
„To je dost. Jsem jak rampouch,“ drkotal zuby Karel, zatímco Pavol Lišjak už ani nemluvil, jak byl ztuhlý.
Stáhli se do prázdné vesnice Pollau (Pavlov). Většina německých obyvatel prchla a zbylo tu jen pár Čechů a německé rodiny, které hrdě hlásali, že „nicht faschist, aber patriot.“
Češi jim moc nevěřili, ale rádi přijali pohodlí v teple, neboť zima už udeřila plnou silou.

Karel a pár dalších se usadila v chalupě jisté Irmgard Mayer s dcerou Erikou.
Její muž, jako většina, válčil na straně Německa, ale žena horlivě sdělovala, že ne dobrovolně, ale že byl přinucen. Jinak se chovala zdrženlivě a stále se děsila chvíle, kdy se na ni a dceru nadržení Tschechei vrhnou a obě znásilní.

Žena nebyla daleko od pravdy. Jí ještě nebylo čtyřicet let a navzdory těžké práci na hospodářství vypadala stále přitažlivě.
Urostlá postava, velká prsa a hezká tvář s modrýma nervózně těkajícíma očima už přilákala nejeden chtivý pohled. Dcera Erika bylo hubené stvoření, ale svou mladostí a nevtíravou krásou také přitahovala mužské pohledy.

Většina vojáků se ale chovala slušně a poslouchali své velitele, kteří přísně trestali jakýkoliv prohřešek. Pokud se však někomu podařilo posilnit se vínem, což tady nebyl problém, chtíč převládl a některé ženy již zažily nějaké to napadení. Prozatím se vždy dovolaly pomoci, ale bylo jen otázkou času, kdy některá zůstane bez pomoci.

Karel, Pavol, František a Mojmír patřili k těm slušnějším a žena jim po jídle dokonce sama nabídla víno, které měla ve sklípku u domu. Dva muži šli s ní, žena jim dala ochutnat ze všech sudů, sama se též napila, a tak se nakonec všichni přiopili a víno nabrali z první bečky, neboť si už nepamatovali, které bylo nejlepší.
„To je Pinot noir, jinak burgundské modré, ja?“ rozlila Irmgard vojákům sklenky.
Ti ochutnali a pochvalně pomlaskávali. Za chvíli to v domě vypadalo, jak kdyby byl mír. Vojáci se sklenkami v rukou živě diskutovali s Němkami o životě a jen občasné rány od hradu dávaly najevo, že válka je stále tady.

***

„Co s nami bude, až vyhrajete..ehm.. vyhrajeme….a to vše skonši?“ zajímalo Irmgard.
„Tvůj manžel půjde do lochu a vy potáhnete do Říše, kam ste stále chtěly!“ zaútočil vojín Lišjak, který při bombardování přišel o rodinu a měl proto důvod Němce nenávidět.
Ženy se zachvěly a Erika začala natahovat.
„Nech je, hergot,“ ozval se Karel. „Proti těmhle nebojujem,“ a na ženu se usmál, a ta úsměv opětovala.

Večer první odpadl právě Pavol Lišjak, který svůj vztek i žal utopil ve víně. Mojmír si vzal první hlídku, pak Karel a Františka se rozhodli nechat prospat. Měl za sebou už dost nočních hlídek.

***

„Tak dobrou a klídek, nic se neděje a všude je klid,“ předal Mojmír hlídku a vystřídal Karla ve vyhřáté posteli.
Ten se usadil u vychládajících kamen v kuchyni a skoro by usnul, kdyby nezaslechl venku nepatrné zvuky a jakoby vrznutí dveří.
Vyšel tiše ven a opravdu. Z chlíva slyšel tichý hovor.
I po přiblížení však nerozuměl ani slovo, a tak se skrytě usadil stranou, aby zjistil, kdo tam je.
K jeho úžasu ven vyšla Irmgard a voják v uniformě Wehrmachtu!
„Mein liebe,“ políbila ho žena a muž chvatně zmizel ve tmě.
„A kruci! Prej vlastenci….hovno!“ procedil Karel vztekle mezi zuby a obešel celý dům, jestli se v okolí neskrývá nějaké další překvapení, ale až do rána byl klid.

***

„Dávejte na tu mrchu pozor,“ upozornil ráno Karel kamarády na noční dostaveníčko.
Pak šel na pozici číhat na Němce a pokud možno trefit toho nácka, který se odvážil sejít v noci dolů do vesnice za svou milou. Že by to byl její muž?

Den skončil bez jediného výstřelu a zásahu, zato těžké dělostřelectvo proměnilo část hradu v solidní zbořeniště. Obránci tak přišli o střechu nad hlavou, ale stále se odmítali vzdát.

***

Navečer Irmgard vojáky uvítala milým úsměvem, zato Erika byla nějaká zaražená. Očima těkala po místnosti a mimickými pohyby obličeje naznačovala Karlovi, aby šel ven.
Ten pochopil a čekal v síni, kam za chvilku proklouzla i ona.
„Nicht essen suppe…sein vertiflen…. rozchumíte? Otra..otrafený,“ vysvětlovala chvatně.
Karel zkoprněl. Tak přeci! Irmgard je proradná německá děvka sloužící Říši.

Jakoby nic vešel dovnitř a sledoval, jak žena dává kouřící hrnec na stůl.
„Dáte si s náma, ne?“ spočítal Karel talíře.
„Nein…ja už sem jedla,“ odvětila žena a žmoulala si rukou konce zástěry.
„Hm. Tak Erika?“ otočil se na dívku.
„Nein. Ta už taky jedla,“ odpověděla rychle žena za ni.
„Tak dost! My nejsme blbci. Toho žrádla je jak pro celou rotu. Voní hezky a ty si nechceš dát? Včera jo a dneska ne? Buď to ochutnáš, nebo se toho nikdo nedotkne!“ zařval Karel, kamarádi zkoprněli a Irmgard se rozeběhla ke dveřím.

Karel ji zastavil dvěma skoky. Sevřel ji pevně v náručí, že sebou jen házela.
Scheisse, du bist eine Sau!“ ječela vztekle.
„Zkroťte tu děvku!“ křikl Karel a Mojmír s Františkem jí odtáhli pryč.
„Je to asi fakt otrávený,“ usmál se smutně Karel a Erika jen přikývla.
„Proč jsi nás zachránila?“
„Ja…nejsem…faschist…. Matka se bát o bruder..on být na burg…nahorše… Fčera pšijít a rat geben fas …vertiflen,“ dívala se Erika pokorně do země.
„Tvá matka nás zradila! Víš co jí čeká?“ otázal se Karel tiše.
„Wem nicht zu raten ist, dem ist nich zu helfen,“ podotkla Erika a pokrčila rameny.
„Komu není rady, tomu není pomoci,“ opakoval po ní Karel a cítil, jak ho dívka objala.

***

Mojmír s Františkem zmítající ženu odtáhli do seníku. Ihned se na ní vrhli a nebrali tentokrát žádné ohledy. Irmgard pochopila, co bude následovat a že proti mužům nemá šanci, a tak se přestala bránit.
„Ich egreben…nur langsam, ja?“ a dokonce se mírně pousmála.
Muži se na ni přestali sápat, vyčkávali a sami se zbavovali uniforem.

Irmgard si stáhla šaty i spodní prádlo a nahá zůstala ležet na seně.
Mojmír k ní přiklekl a zálibně ji přejel a prohmátl prso. František ji roztáhl nohy a obličejem se sklonil k chlupatému klínu…

***

„Pomiluj mě…prosit…já být moc smutná,“ štkala Erika a pevně Karla objímala.
„Jsi ještě dítě,“ hladil ji Karel po vlasech.
„Erlaube mal! Ich neunzehn jahr. Dieser ist ein netter…,“ a políbila ho.
Pak ho vzala za ruku a odtáhla do své komůrky. Tentokrát už Karel nic nenamítal a nabízející tělo si vzal.

***

V SENÍKU

Na seně se na sobě zmítala dvě těla a žena sténala a křičela.
„Ich …fertig….mein…gott!“ a doširoka roztahovala nohy, aby přirážející ocas cítila v sobě co nejhlouběji.
Z boku klečel druhý muž a nastavoval ztopořený ocas jejím ústům. Žena se však na kouření nemohla soustředit, a tak mu ocas aspoň držela v ruce a honila.

Když ji Mojmír vystříkal semenem a odvalil se stranou, František ho hned nahradil a nadrženě do ní vnikl.
„Ah..ah…ich stark,“ vzdychala žena, ale hned slastně začala sténat.
Tvrdý ocas mlaskavě jezdil v mokré pochvě a přiváděl ji pomalu na vrchol. František ji laskal vztyčené bradavky velkých prsou a Irmgard mu slastí zatínala nehty do zad.
„Noch…noch…oh… ich sein….ooáááhhhh,“ kroutila se v orgasmu a František ji trhavě plnil kundu semenem.
„Tu máš, ty děvko!“ přirážel a cítil, jak se vyprazdňuje do stahující se pochvy.

Svalil se z ní, ale Irmgard nebylo dopřáno oddychu. Mojmír ji popadl za hlavu a zasunul ji ocas mezi rty.
„Nečum a koukej hulit!“
Žena ho začala olizovat a sát tak zkušeně, že Mojmír jen opojeně funěl. Potom je musela kouřit střídavě, protože se vedle postavil František, taktéž s postaveným ocasem.

Irmgard je chtěla rychle odbavit, a tak jim při kouření mnula koule a střídavě je sála a honila rukou. Jenže muži měli jiné plány.
Porovnali si ji na všechny čtyři, Mojmír ji nabodl zezadu a Františka dál musela kouřit.
„Ah..ah..gmm…ah..hmm,“ chrčela přes ocas zasunutý v puse a vyhekávala prudké a hluboké přírazy v pleněné pochvě.
Mojmír si ji držel v pase a užíval si přírazy a masírování čuráka v té německé kurvě. Rukama ji roztáhl půlky a zadíval se na zadní otvor. Zkusmo tam zajel prstem a žena prudce škubla tělem.
„Nicht!“ vyjekla.
„Tebe tak se budu ptát,“ zabručel Mojmír, vyjel z ní ven a zatlačil ji ocas mezi svěrače.
„Nein! Nicht wollen…mein gott…halt, nicht weiter!“ naříkala, sténala, prosila a zuřivě se zmítala za pokračujícího proniku.
„Ale jooo….jooooo…protáhnu ti prdel…ty čubko!“ funěl Mojmír a dosáhl celkového vniknutí až po kořen.

Irmgard jen bolestně sténala a vnímala pozvolné pohyby a přírazy hluboko v zadku.
Mojmír slastně funěl, protože mu zadek neskutečně svíral ocas a navíc měl radost, že pokořil tu mrchu, která je chtěla otrávit.
„Vidíš, že to jde,“ hekal a sledoval blažený výraz Františka, kterému žena znovu začala kouřit péro.

Rabování zadku se nedalo dlouho vydržet a Irmgard brzo pocítila teplý proud semene, plnící jí střeva a pak pocit uvolnění, když z ní konečně vyjel ven. Zepředu ji semenem zaplnil ústa stříkající František.
„Das ist zum kotzen!“ plivala žena sperma na zem a skoro se ošklivostí dávila.

Všichni se pak ustrojili a Irmgard byla odvedena na velitelství.

***

V KOMŮRCE

N posteli ležela nahá Erika, mezi jejíma roztaženýma a pokrčenýma nohama ležel Karel a jazykem ji rejdil a laskal v klíně.
„Das ist grossartig,“ sténala dívka a sama si rukama přejížděla prsa.
Karel ji lízal mezi rozevírající se pysky a hltavě slízával proudy šťáv, které uvolňovala. Polaskal naběhlý klitoris a dívka se zazmítala a něco vykřikovala.
Když jí lízal i plátky závojíčků, Erika mu držela hlavu a tahala ho za vlasy.
„Mein gott….ááááh,“ sténala.

Karel ji v polibcích stoupal po těle a zastavil se u malých prsou s trčící hroty bradavek. Jemně je promnul v dlaních a polaskal jazykem, na což dívka opět reagovala slastným sténáním.
Poté se začali líbat a Karel pozvolna nasazoval ocas na rozevřený klín.
„Das ich jungfrau,“ zastavila ho Erika. „Entweder zart. Rozchumiš?“

Zasypal ji něžnými polibky a pak pomalu do ní začal vnikat. Ocas roztáhl závojíčky a pronikal dál, kde narazil na přepážku.
„Oááách…hor auf, du tust mir weh!“ vykřikla Erika bolestně.
Karel ocas povysunul a tentokrát prudce přirazil.
„Ááááá….nicht,“ vykřikla a ocas ji pronikl do panenské pochvy.
Projel ji až na konec a Karel v ní zůstal zaražený.
„Pšššš…už to bude lepší,“ konejšil ji.
„Oprafdu?“ nepatrně se Erika pousmála a po tváří jí tekly slzy.

Když pocítila pomalé pohyby, už ji to tak nebolelo, ale pocit slasti se zatím nedostavoval.
„Machen..kind…dýte…bitte?“ zavzdychala a pevně ho objala kolem krku.
Karel se soustředil na přírazy a slast z panensky úzké pochvy a její žádost ho zaskočila.
„Solch mussen dein lieb,“ snažil se jí vysvětlit, že on není ten pravý.
„Nein. Du sein mein lieb,“ usmála se dívka, pevně ho políbila a omotala mu nohy kolem boků.

Karel zrychlil přírazy a za dívčina rytmického hekání se do ní trhavě vysemenil.
Ne každá soulož přece končí otěhotněním, rozumoval.
Když se odvalil stranou, na ocase měl stopy krve a semene a z Eriky vše vytékalo tenkým pramínkem.
„Danke. Ich sein letzte jugfrau da has Pollau,“ říkala tiše s jistým uspokojením.
„Poslední panna na vsi? Vždyť nejsi vdaná?“ podivil se Karel, jakoby sám nešoustal neprovdané holky.
Erika se zasmála. „Jsi…tak….naiv…že neviš…jak to tu chodý.“
Karel už to téma dál nerozvíjel a sbíral se k odchodu.
Oblékli se a pak vyšli na dvůr.
„Budeš tu na všechno sama, zvládneš to?“
„Das ist mussen,“ pokrčila Erika rameny. „In den zuruckkommen…pšijdeš?“

Karel nestačil odpovědět, protože se ozval silný svistot padající miny.
„K zemi!“ vykřikl a pak už silný výbuch všechno přehlušil a nastala tma.

***

„Ááách…bože…bolí mě hlava,“ probral se a poděšeně se rozhlédl kolem.
Nebyl na dvoře v Pavlově, ale ležel na lůžku v nemocnici, omotán obvazy.
Vlevo ležel muž, takže dokonale zafáčován a vpravo se na něj zubil chlapík s ovázanou hlavou.
„Zdravím. Tak ste se probral? Ležíte tu už skoro tejden jak mrtvola. Jak vám je?“
„Kde..to..jsem?“ zasípal Karel ztěžka.
„ V Brně. Přivezli vás z fronty. Prej těžký zranění. Kde jste válčil?“ zajímal se muž.
„Pavlov…dobývali jsme Děvičky,“ rozpomínal se Karel.
„Jo, tak ten srovnalo letectvo. Němčouři se nechtěli vzdát, tak šli do kytek. Je mír, člověče. Ty vlastně ještě nic nevíš,“ přešel muž do tykání a líčil Karlovi události minulých dní.

***

Vůdce Adolf Hitler prodělal mozkovou mrtvici a byl definitivně mimo hru. Generalita Wehrmachtu se chopila moci a dohodla podmínky pro nastolení míru.
Jednotky generála De Gaulla se zastavily, stejně tak utichly boje v Československu, kde bylo nastoleno příměří. Dořešení problémů bude již provedeno politickým jednáním a chystá se prý anulování Mnichovské smlouvy..

***

„Pacient se probral, tak potřebuje klid,“ ozval se ode dveří přísný hlas, kde stála baculatá zdravotní sestra.
„Jsem Ester, kdybyste mě potřeboval. Jinak vás vítám zpět mezi živé. Ležel jste týden mezi životem a smrtí, ale teď už to bude jen lepší. Ztratil jste dost krve a schytal dost střepin… Jestli máte hlad, přinesu vám polévku. Musíte začít pomalu.“
„Děkuji, sestro, dám si polévku,“ snažil se Karel pousmát a sestra odkvačila.
„Polívka, Pavlov, Ester…Erika!“ vzpomněl si náhle na vše a rozhlížel se kolem, jako by hledal odpověď.

Sestra Ester ho sama nakrmila, ale na jeho otázky neměla odpovědi. Přivezli ho raněného z fronty spolu s dalšími vojáky, to bylo vše.

***

KONEC VÁLKY oznamovaly na titulních stranách všechny noviny a vojáci se radovali, že přežili. I Karel jásal.
Pak ho navštívili kamarádi a radost ho přešla.
„Erika?“ otázal se tiše a František jen sklonil hlavu.
„Je pochována na hřbitově spolu s matkou,“ odvětil Mojmír. „Ta se totiž oběsila, jak se to dozvěděla. Minometnej přepad zasáhl dvůr a ještě pár baráků okolo. Tys to jedinej přežil.“

***

Další dny ho navštívil sám velitel, divizní generál Mandel, popřál mu brzké uzdravení, ale největší překvapení se dostavilo pátého dne.

Byl už večer, když při poslední kontrole sestry na pokoji se u Karla ozvalo povědomým hlasem.
„Nepotšebujete něco…herr Janda?“
Karel se otočil a překvapeně zíral na usmívající se tvář Marie Wenzel, své lásky!
„Miláčku….bože, tak rád tě vidím!“ vykřikl a Marie ho pevně objala.
„Mein liebe…ja taky!“ a po tvářích jim oběma tekly potoky slzí.

A tak se Karel dozvěděl, že Marie s jednotkou Rote Wehr byla umístěna v Kolíně, kde vykonávaly zdravotní službu. Protože vojenská evidence funguje za všech okolností vždy spolehlivě, podařilo se Marii zjistit, že Karel není ani mezi padlými, ani nezvěstnými a pak ho našla v seznamu raněných.
Požádala o dovolenou a dostala tři dny volna, a tak ho hned jela navštívit.
„Až se uzdravím, chci si tě vzít,“ řekl Karel a Marie se rozplakala.
„Danke. Solch schon sein drei,“ špitla a zrudla.
Karel ztuhl. „Opravdu? Miluju tě!“ a spustily se mu po tváři slzy štěstí.
„Ich liebe die,“ odvětila Marie a jejich ústa se střetla ve vášnivém polibku……

ENDE-KONEC

Zobrazit za celou dobu
Zobrazit za celou dobu
1429
Zobrazit dnešní
Zobrazit dnešní
1
Navigace v seriálu<< Osmatřicátý rok 04

6
Komentujte

avatar
4 Comment threads
2 Thread replies
0 Followers
 
Most reacted comment
Hottest comment thread
5 Comment authors
MartinBob RomilShockDexius74Huhu Recent comment authors
  Subscribe  
nejnovější nejstarší nejlépe hodnocené
Upozornit na
Shock
Host
Shock

To je definitivní ukončení fikce o podzimu 1938. Bojové akce a sex se zde skloubí jen těžko, takže se zde nenaplňují představy a požadavky čtenářů. Po delším přemýšlení jsem napsal aspoň happyend, ale rozvíjet jejich další osudy nebudu.

Huhu
Host
Huhu

A ani nemusíš, celý seriál byl super i se zakončením. Díky.

Dexius74
Člen
Dexius74

Či by to tak dopadlo naozaj? (Myslím s tou vojnou)

Shock
Host
Shock

Můj děda obsazoval řopík, jak je psáno v prvním díle. Říkal mi, že všichni byli tak nabuzení a připravení, že Němci by prošli jen přes jejich mrtvoly. Jsem zastáncem obrany v r.1938, i když bychom to celkově asi projeli (jako o rok později Poláci), ale neměli bychom dodnes otázky tohoto typu – měli jsme se bránit, nebo ne…..

Bob Romil
Člen

Díky za celý seriál, i když jsi to neměl původně v plánu. Asi by to tenkrát byl masox, ale kdo může říct jak by to dopadlo.

Martin
Člen
Martin

Díky za krásný seriál . Sice je to fikce , ale hodně povedená . Konec je protkán trochou smutku , ale nakonec se vše v dobré obrátí .