Toto je 4 díl z 5 v seriálu Osmatřicátý rok

ÚVODEM: Na žádost čtenáře ze Slovenska jsem převedl děj na Slovensko a pokračuji v povídkové fikci z října 1938. Děj plynule navazuje na předchozí díly.

Karel Janda svíral kulomet, pálil na nepřítele a připadalo mu, jako by celý život nic jiného nedělal. Od doby, co vypukla válka, uběhlo několik týdnů, ale jemu to připadalo jako léta.
Nyní seděl v lehkém objektu typu A, kde se tísnilo šest dalších spolubojovníků.
Muže uvnitř ohlušovala detonace výbuchů i rachot vlastních zbraní, ale pevnostní linie dál chrlila oheň a další útok nepřítele ztroskotal.

***

Události posledních dní byly dosti překotné, ale pro ČSR ponuré.

Wehrmacht přes děsivé ztráty obsadila Plzeň a nyní se formovala pro další postup. Obránci zaujali pozice v Brdech a na Vltavě.
Na severu se mnoho nedělo. Přechod Krušných hor stále vázl, stejně jako pokusy o útoky na Náchod a Králíky. Ostravsko se také stále drželo, zato na jihu Němci prorazili a valili se na Brno. Jejich snahou bylo současně překonat i řeku Moravu, proniknout na jižní Slovensko a dodat tak odvahu Maďarům, kteří se k útoku stále neodvážili a vyvolávali jen nevýznamné hraniční potyčky.

Ve Francii padla vláda, generál De Gaulle se stal dočasným diktátorem a bylo na spadnutí, kdy se vrhne na Němce, jak plamennými projevy sliboval.
Anglie mlčela, ale nejistota bublala pod pokličkou a ustrašený premiér Chamberlain podal demisi.

Hitler běsnil, neboť věděl, že nemá dost sil na válku na dvou frontách a hnal své vojáky proti opevněním za každou cenu.
„Zničte tu českou stvůru,“ hřímal ve svých projevech, ale lazarety se zatím plnily rychleji raněnými, než armáda novými odvedenci, kteří po nafasování výstroje šli rovnou na frontu.

***

Karel nyní bránil řeku Moravu severně od Bratislavy. Podél řeky byly postaveny dvě linie opevnění. Jedna přímo na břehu, druhá více ve vnitrozemí. Řeka byla nyní na podzim na nízkém stavu a dala se překročit na více místech.

Nejsnadněji překonatelná místa byla pochopitelně bráněna nejsilněji. A tak tomu bylo i u Záhorské Vsi, která těsně sousedila s rakouskou obcí Angern an der March. Zde byla obsazena každá pevnůstka a palebné průseky byly vyplněné několikařadou překážkou z ostnatého drátu.

Karel ocenil, že jejich objekt má nezvykle dvě patra a to kvůli hladině spodní vody. Objekt měl hluboké založení aby se při každoročních záplavách „neutopil“ a tím vzniklo volné spodní patro, využitelné pro střelivo, zásoby i odpočinek posádky.
Z původních kamarádů už žili jen dva, Charvát a Černý, ale ti byli umístěni v jiných objektech.
Karel vzpomínal i na Marii. Jejich Rote Wehr však odveleli někam do vnitrozemí a neměl od ní žádnou zprávu.

***

Náhle se ozvala obrovská detonace a vzápětí další. Karel nadzvedl pozorovací periskop a s hrůzou spatřil, jak jeden ze sousedních řopíků je rozvalen a stoupá z něj černý dým.
„Řřřřach!“ dopadla rána poblíž a výhled mu zatemnil kouř z výbuchu. O rám střílny zacinkaly střepiny, ale jinak se nic nestalo.
„Čo to je, pán velitel?“ ozval se vojín Zelenay přiškrceným hlasem.

Další výstřely již nenastaly, protože se setmělo. Skončil další den a linie se zaplnila spojkami a zásobovači s municí a dalšími potřebami.

„Otevřete. Nesu rozkaz!“ ozvalo se u objektu a kdosi čímsi kovovým zacinkal na pancéřové dveře.
„Heslo?“ ozval se přes vchodovou střílnu vojín Liščák.
„Hergot, kdo si to má pamatovat. Jo….Moravou neprojdou,“ zabručel stín venku a dvířka už se otevřela.
„Nesu rozkaz z velitelství. Okamžitě opusťte objekt. Poberte zbraně a vše co unesete a stáhněte se na druhou linii. Tady to máte písemně,“ podala veliteli list spojka a pokračovala k dalšímu objektu.

Velitel Havel četl rozkaz ve svitu petrolejky.
„Píšou, že linie na břehu řeky je neudržitelná. Ustupujeme na druhou linii. No nic, vyplňte rozkaz,“ a vojáci začali s demontáží zbraní z lafet a balili si svou plnou polní.

***

Na velitelství u druhé linie lehkých objektů se vše vysvětlilo.
Generál Hanzelka hřímal. „Ti zatracení Němčouři využívají protiletadlový osmaosmdesátky jako těžká děla proti opevnění. Na krátkou vzdálenost se jim nedá odolat a my tu podobný ráže nemáme, abychom se bránili. Navečer zničili čtyři objekty včetně osádek. Drželi jste se statečně, hoši, ale nyní si odpočiňte, než vás nasadíme do dalších bojů.“
A tak se vojáci vytratili do vesnice, kde se jich ujali přívětiví vesničané.

„Choditě k nám,“ mávala na Karla a Laca Zelenaye usmívající se sympatická žena ve středním věku. „Som Danica Kolotárová. Muž bojuje kdesi u Ostravy, aj syn je na frontě, tak nemám s kým porozprávať.“
Ve světnici jim nabídla čerstvý chléb a sýr.
„Čo budě teraz?“ zajímala se ustaraně. „Nesmietě nas opustit. Maďari by nas všetkých pozabíjali.“

Karel se snažil ženu povzbudit a konejšivě ji položil ruku na rameno. Žena mu ji prudce vzala a políbila. „Si ako moj Števo, boha jeho, kdě je mu koniec,“ rozplakala se.

A tak zatímco Laco si šel lehnout do stodoly, trochu se prospat, Karel zůstal se ženou.
Ta už se trochu vzpamatovala a vyprávěla mu o životě chudých chalupníků, obklopených nepřátelsky naladěnými Rakušáky a Maďary.
„Čo som sama, spávam s pištolou v posteli. Možeš tam pokojně spať so mnou, hej?“ otázala se ho náhle a Karel ztuhl, jak to myslí.

Danica se netvářila vyzývavě. Mohlo ji být něco ke čtyřiceti, štíhlé postavy, ale jak byla zvyklá pracovat, měla silná ramena. Měla příjemnou kulatou tvář, prostou vrásek, vlasy skryté v šátku uvázaným „na babku“ a pod košilkou se jí dmula prsa, nečekaně veliká k její postavě.
„Já nevím,“ zakoktal Karel, ale když žena posmutněla, přikývl.

V ložnici Danica odestlala manželské lože, zpod polštáře vyjmula pistoli, významně ji Karlovi ukázala a položila na stolek.
Pak se svlékla a ve spodničce vklouzla do lože. Pak se podívala na odstrojujícího se Karla.
„Možeš, prosím, pomalúčko a do naha. Chcom zas vidieť poriadneho chlapa.“

Karel se tedy svlékl donaha a pak k ní přilehl.
„Nezloštíš sa, že chcem urobit dobre sebe aj tebe? Pripomínáš mi mojho muža, němožem si pomocť a ja už to vela potrebujem,“ vysvětlovala, ale pak už ji Karel utlumil polibkem.

Jen vydechla a hned mu jazykem vyjela naproti. Divoce si jimi v ústech kmitaly a pevně se přitom objímali. Když jí rukou sjel na prsa, cítil i přes košilku, jak má tvrdé a vztyčené bradavky. Promáčkl je a byly krásně pevné.
„Počkaj,“ odtáhla se Danica a přetáhla si košilku přes hlavu. „Možeš je pobozkať? Tak to mám rada.“

Karel ji prsa zasypal polibky a žena jen slastně vzdychala a sténala. „Áno…áno….óóóh.“
Měla je větší, ale přitom pevná a zároveň měkká a citlivá. Laskal jí bradavky, olizoval dvorce a mnul je a promačkával.
Pak pocítil, jak mu její ruka mazlivě svírá tvrdý ocas, jako by ho testovala.
Karel klesal v polibcích níže a žena se podvolila a nechala ho sjet až ke klínu. V porostu černých chloupků se rozevírala růžová štěrbina leskla se vzrůstající vlhkostí ze vzrušení.

Karel zabořil obličej do té studny rozkoše a žena vyjekla a zezadu mu hlavu tlačila ještě silněji.
„Moj bože….to..je… krása… ešte..ešte…oááách,“ vykřikla a prožila vrchol.
Tělo jí ztuhlo ve slastné křeči a proud šťáv Karel hltavě polykal.
Pak se tělem posunul a přirazil žalud na připravenou dírku. Danica jen vykulila oči, jak jí pochvou projel tvrdý ocas až na dno a pak začala sténat do rytmu prudkých a rychlých přírazů nadrženého muže.
Karel byl vydrážděn na nejvyšší míru a nemohl svá muka déle prodlužovat. Pochva mu krásně svírala pulsující ocas a její sténání začalo též nabývat na rychlosti a intenzitě. Prsa se jí vlnila po hrudi a Karel strojově mrdal tělo nadržené Slovenky až zaúpěl „Jooooo…áááh,“ a plnil ji proudem semene až po okraj.
Danica vyvrcholila vzápětí, takže jeho dávku nasávala děloha a bylo jen otázkou, jestli to skončilo otěhotněním.

Když mu ocas povadl a vyjel s z ní ven, následoval i výtok semene a šťáv a pod tělem jí tvořil mokrý flek. Danica však byla hotová, protože dva orgasmy za sebou už dlouho nezažila, pokud vůbec někdy.
„Čo si mi to urobil, drahý? Toto som nikdy nezažila,“ promluvila ztěžka. „Ako sa ti odmením?“
„Vždyť ses mi už odměnila,“ usmál se Karel.

Pak se k sobě přivinuli a usnuli.

***

Svítalo, když se Karel vzbudil. Nastával další den a on se musí vrátit bojovat. Jak se pohnul Danica se probudila. „Čo sa stalo?“
„Musím do služby, je válka,“ bručel Karel a začal sbírat rozházené oblečení.
„Počkaj, eště moja odmena. Ale musiš si lahnúť,“ zvolala Danica a Karel poslechl.

K jeho překvapení se žena sklonila k jeho klínu a začala mu kouřit ocas. To u ženy jejího věku nečekal, ale rád se tomu poddal.
Danica ho mazlivě lízala, pak přetáhla předkožku, olízala mu žalud a nakonec ho vsála do pusy a začala si ho pouštět do krku. Jak ocas mohutněl, šlo jí to hůře, ale o to víc ho lízala, tepala jazykem a líbala mu a mnula mezi rty i koule.
Na samý závěr ho pevně sevřela rty a hlava jí kmitala po ocase ve stále rychlejším rytmu, až jí Karel do pusy explodoval. Danicu to nevyvedlo z míry, protože všechno spolykala a ocas mu olízala dočista do čista.
Teprve pak mu ho propustila z příjemného zajetí.
„Ďakujem,“ řekla a láskyplně mu ho políbila.

Karel se ustrojil a za chvilku již vešel do stavení vojín Zelenay: „Karel, musíme isť.“

Danica jim narychlo dala do uzlíku chleba a sýr, Karel ji pevně políbil a a pak už se muži vraceli na bojovou linii, bránit vlast. Válka bude ještě dlouhá.

Navigace v seriálu<< Osmatřicátý rok 03Osmatřicátý rok 05 >>
0 0 vote
Hodnocení povídky
Subscribe
Upozornit na
4 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments

Tak si vzpomínám na první díl, jak se u něho probíralo, jestli jde nebo nejde během válčení souložit. A najednou je tu už čtvrté, solidní pokračování alternativní historie, kde se střílí ostrými v boji i v posteli 🙂

Nevím zda je od tebe správné říct , sesmolil jsem příběh . Dovolím si oponovat . Sice je to fikce , ale velmi zdařilá . Krásně provázány boj i sex . I v době války měli vojáci po určité době volno a prožívali sexuální dobrodružství .

Paráda. Hodně povedené.