Toto je 03 díl z 5 v seriálu Osmatřicátý rok

Když se Karel vrátil, opět měl neuvěřitelné štěstí, že si jeho zmizení nikdo nevšiml. Vojáci totiž postávali okolo šestice tanků neznámého typu a hlasitě je obdivovali a komentovali.

Karel přišel blíž a zeptal se jednoho vojína: „Co to je?“
„Teď přijeli z nádraží. Nějakej důstojník bude mluvit,“ a už viděli muže s hlásnou troubou vylézat na korbu jednoho tanku.
„Vojáci, to co vidíte jsou nové československé tanky vzor 38. První serie měla být hotova až v zimě a na jaře příštího roku, ale dělníci v ČKD v nepřetržitých směnách dělají zázraky a posílají nám nové tanky přímo na frontu. A proč jsou zde? Proražení linie v Jestřebích horách na Odolově se ukázalo jako nedostatečně. Němci mají málo posil a stále se tam bojuje. My ten průraz znovu zacpeme. Hlavní úder wehrmachtu u Náchoda neuspěl. Nyní přesunují síly sem a tomu musíme zabránit.
Němci neuspěli ani v Petříkovicích, kde je zastavilo těžké opevnění. Všechno teď jde sem a já mám rozkaz vrchního velení, zastavit průlom a vyčistit okolní vsi od záškodníků z Freikorpsu. Motorizovaný přesun bude zahájen okamžitě.“
Na důkaz jeho slov se ozvalo hrčení motorů a vzápětí příjelo několik nákladních aut civilních značek.
„Asi zrekvírovaných,“ napadlo Karla a rychle vyhledal své kamarády, aby zůstali i jako pěšáci spolu.
Tanky zahřměly a v mraku dýmu z výfuků se poměrně svižně rozjely vpřed.

Celá vesnice byla v plamenech. Silnice byla poseta mrtvolami v německých uniformách a stálo zde i několik nehybných tanků a kolopásů.
V palebném průseku na silnici byly vidět odvalené rozsocháče a všude probleskovaly plaménky výstřelů. Ze stráně vlevo byla slyšet přerušovaná palba kulometného dvojčete.
Tam byl vybudovaný pěchotní srub T-S-27 a z posledních sil se bránil soustředěnému útoku pěchoty. Srub nebyl ještě dokončen, chyběly mu zvony i vnitřní vybavení, zejména ventilace. Posádka tak mohla pálit jen krátkými přerušovanými dávkami, aby se uvnitř neudusila zplodinami.
Na plochém hřebenu za ním stál srub T-S-28, taktéž obležen Němci, se snahou ho definitivně umlčet zaslepením střílen či vhozenými granáty do prázdných zvonových šachet.
Vpravo, dále od silnice v lese stál srub T-S-26 a jako jediný byl vybaven protitankovým kanónem, ale opět bez zvonů a vnitřního zařízení. Ten již mlčel a pravděpodobně byl Němci dobyt.
Další sruby v linii do bojů nezasáhly, byly příliš daleko.

Karel se s ostatními přesunul vpravo a podél lesa zamířil k mlčícímu objektu T-26 s krycím jménem „Nad rybníkem.“
Cestou překročili palebný průsek lehkých objektů, jejichž osádky se taktéž zapojily do přímých bojů a pak už vlevo mezi stromy spatřily temnou siluetu srubu.
K jejich překvapení i vzteku vlál z levé zvonové šachty prapor s hákovým křížem a kolem srubu pobíhaly postavy v uniformách i v civilních oděvech.

„Co dál?“ nahodil otázku desátník Levý ke kapitánovi.
„Zatím nevím. Předpokládám, že nejsou vycvičeni pro boj v opevnění, takže je vyčoudíme granáty. Musíme se ale dostat blíž,“ dumal kapitán.
Ale jak? Všechny sruby byly pro případ útoku z týlu vybaveny ochrannými střílnami s kulomety. Nejinak tomu bylo i zde. A jako důkaz jedna ze střílen zahájila palbu na pozice vojáků. Nikoho netrefila a brzy se odmlčela.

„To je ono!“ vykřikl kapitán. „Ten srub nemá ventilaci, a tak uvnitř nemůžou dlouho střílet. Potřebujeme návnadu.“
„Jdu na to,“ řekl okamžitě Karel a ještě nějaký vojín. Oba pak o kus dál vstali a kryti stromy přesouvali se blíže ke srubu. Střelec začal okamžitě pálit, pak z pozic vojáků vylétl granát a po výbuchu v nastalém zmatku družstvo rychle překonalo prázdný prostor a přimklo se ke stěně objektu.
„Sein hier!“ bylo slyšet tlumeně ze střílny.
„Schiesse. Gehen ankommen!“ vyštěkl nějaký hlas.

Karel s druhým vojínem se dostali ke srubu z čelní strany a po částečně provedeném záhozu se dostali na střechu. Plazili se po hladkém betonu až k prázdné zvonové šachtě v níž na dlouhé tyči byla upevněna nacistická vlajka a vlála do prostoru.
Karel tam opatrně nahlédl. V šachtě nikdo nebyl, jen zevnitř zaslechl tlumený hovor. Oba muži se pak přesunuli ke druhému zvonu, který rovněž nikdo nehlídal a uvnitř byla tma a ticho. A tak se rozhodli zariskovat.
Pomalu a co nejtišeji se spustili šachtou dolů. Šlo to snadno. Pak se ocitli v přístupové chodbičce. Karel nikdy v bunkru nebyl, takže jen co nejpomaleji se posouval dál. Narazil na průběžnou chodbu na jejímž konci viděl světlo a zněly tam hlasy. Tam byli Němci, zatímco zde bylo ticho. Tmou se posunovali dál, až narazili na dveře vlevo. Málem vykřikli hrůzou. V pravé střelecké místnosti ležela těla zabitých obránců, někteří se stopami mučení! To už bylo příliš.
„Jdu ostatním otevřít dveře,“ řekl Karel a vykročili dál, kde tušili vchod. Náhle proti nim naproti kdosi vyšel.
„Prásk“, zazněl ohlušující výstřel a postava se svalila.

Oba muži rychle vskočili do prostoru vlevo a ona to byla lomená vchodová chodbička. Zpředu zněly nějaké německé povely, ale to už Karel otevíral pancéřové dveře, které naštěstí byly jenom přivřené a křikl ven: „Jestli tu jste, vchod je volný!“
Vzápětí se ozval ohlušující výbuch a vzduch se naplnil prachem a štiplavým dýmem. Karel se otočil a spatřil zubícího se vojína: „Hodil jsem jim tam překvapení.“
Karlovi znělo v uších a nic neslyšel. Pak se vchod naplnil postavami vojáků družstva.
„Gibs auf!“ vykřikl kapitán Vokoun směrem do srubu.

Muži připraveni k palbě opatrně nahlédli do levé střelecké místnosti a spatřili hlouček mrtvých Němců a dva těžce raněné, kteří naznačovali zvednutýma rukama, že kapitulují.
Místnost byla osvícena petrolejkami a ve střílnách byl zalafetován kanón, spřažený s těžkým kulometem a vedle kulometné dvojče. Dál už byly jen bedny s municí

„Tak rychle, vykliďte ty mrtvoly a rychle zahájit palbu na silnici!“ křikl kapitán a vojáci se rozkmitali.
„Vy s tím umíte zacházet?“ zeptal se desátník Levý kapitána a ukázal na moderní kanón ráže 47mm.
„Ano. Prodělal jsem pevnostní výcvik,“ kývl kapitán a vzal si na povel jen pár mužů. „Ostatní zatím zajistí okolí,“ přikázal.
Desátník opustil srub, kde před vchodem zahlédl vynesené mrtvé Němce, včetně těch dvou raněných, kterým ovšem už někdo nepozorovaně stačil vpálit kulku do hlavy.
Vojáci zalehli v okolí srubu, připraveni odrazit další pěší útok, až se srub opět zapojí do boje.
Zášleh a výstřel z dělové střílny jim vzápětí oznámil. že objekt těžkého opevnění je opět bojeschopný.

***

V sedle zatím probíhal masakr německé techniky. Na silnici zaměřené československé tanky likvidovaly své německé protějšky jako kachny na rybníce.
Tanky Pz.I byly se svými kulomety naprosto neúčinné proti cementovanému pancíři, zato 37mm kanón je hladce ničil i čelním zásahem . Typy Pz. II na tom nebyly o moc lépe, ač ty už měly alespoň 20mm kanón. Družstva pěchoty zatím vyčistila prostor kolem srubů S-27 s krycím názvem „Nad vesnicí“ a S-28 „Nad pramenem“ a za podpory tanků Němce definitivně se sedla vytlačily.
Když jeden kolopás ještě vybuchl zásahem děla z pravého objektu, pochopili Němci, že tudy už to nepůjde a stáhli se do údolí.

Vojáci sedlo znovu přehradili rozsocháči a obranu zpět převzaly hraničářské a pevnostní jednotky.
Zbylí muži se vrhli na vyčišťovací operace v týlu pevnostní linie. Nebylo to však třeba. Sami obyvatelé vzali nohy na ramena již dříve a většina stavení byla opuštěna. Tu a tam přebýval nějaký starý člověk, ale těch i vojáci nevšímali.
Někde se prohlídka zvrhla v krádeže a plenění, ale to byly spíše výjimky. Rozhodně však nikde nebyly žádné Fraulein ani Frau, které tušily, co by je ve spárech české soldatesky čekalo.

Po stažení do týlu čekalo vojáky překvapení. Nejen, že se dozvěděli, že se armáda stále drží a ustupuje se jen pomalu a spořádaně od linie k linii, ale velitel, plukovník Horký, jim přečetl zprávu z Hlavního štábu.
„Ve Francii vypukla revolta v armádě na podporu našeho boje. Generál De Gaulle vyhlásil neposlušnost a v čele tankových vojsk prý chystá útok na Porýní.
Včera se na našich letištích objevila letka francouzských stíhaček Bloch, jejichž piloti za dramatických okolností dezertovali a přidali se k naší armádě. Naše letectvo, těžce zkoušené luftwaffe, úspěšně bombardovalo nástup Němců u Králík a u Opavy. Stále bojujeme a svět se přiklání na naší stranu. Pravda zvítězí!” zahřměl plukovník a mohutný jásot mu byl odpovědí.

K dovršení všeho se v městečku objevila skupina německých žen.
Představily se jako členky Rote Wehr a chtějí pomoci své armádě v boji proti fašistům, byť též Němcům.
Zatím co velitel šel telefonovat na vrchní velení, co s nimi, splynuly s vojáky a přátelsky s nimi rozmlouvaly.

***

Náhle Karel ucítil na svém rameni ruku. „Mein liebe….milášku!“
Prudce se otočil a ohromeně zíral na svou milovanou Marii. „Marie! Co..tu..děláš?“
„Ja pomachat…Armee und befreiungskampf..f boji,” usmívala se a řekla hrdě: “Ich, der patriot!”

Protože měli vojáci do večera volno, než dojde k dalšímu přesunu, bylo jasné, že toho maximálně využijí. Nejen Karel s Marií.
A tu se ukázalo, že není snadné najít klidné místečko.
Ze všech křovin a zákoutí se ozývalo sténání a vzdychání z těsné spolupráce Rote wehr s vojskem, ale nakonec i oni uspěli v jedné kůlně opuštěného domku, na voňavém seně a mohli se vzájemně oddat jeden druhému.

Dlouho se líbali a mazlili, než se zbavili šatů. Karel se mohl konečně nabažil jejími velkými prsy. Byly plné a měkké a kontrastovaly s tvrdými trčícími hroty bradavek. Karel každou polaskal jazykem, obkroužil dvorce, rukou jí je promnul a Marie jen slastně vzdychala.
„Ich liebe…oh..oh,“ vydechovala a pak mu začala kouřit tvrdý ocas. Vsunula si ho do úst a sevřenými rty po něm jezdila. Karel slastně funěl a rukou jí rejdil v úplně mokrém klínu. Šoustal ji prstem a cítil, jak mu prstu stékají proudy šťáv.

Slastně vzdychla nad pronikem a plně si užívala jeho rytmické pohyby a Karla přitom hladila po zádech a zadku, jak to měl rád. Nohy měla doširoka rozevřené, aby ho sobě cítila co nejhlouběji a rychleji se udělala.
Karel si také užíval pohyby a tření ocasu v pochvě, ovšem taky brzy cítil blížící se vrchol a zrychlil přírazy.
„Mlask, mlask, mlask,“ zněly přírazy do rozmáčené kundy a Marie to doprovázela sténáním.
Ja…ich..besent…oh…oh…ááááá..jáááá,“ až poševní stahy sevřely ocas a ten vypustil svou šťávu.
Proud semene nasávala děloha, kde na své oplodnění již čekalo vajíčko.
„Jóóó,“ vykřičel Karel svůj orgasmus a v extázi přirážel dál, dokud mu ocas nezměkl.

Nejdřív mu ocas znovu postavila a pak se mu nastavila zezadu.
Karel ji polácal po pevných půlkách a nejprve ji projel prstem. Pak si z pochvy nabral jejích šťáv, potřel si žalud i okolí análu a zatlačil ho mezi svěrače.
Marie bolestně vzdechla. Začátek vždy trochu bolel, ale jak ocas pronikal dál, zmocnily se jí slastnější pocity.

Když Karel cítil, že už to déle nevydrží, rozjel sérii prudkých přírazů, Marii sevřel v pevném stisku prsu a jakmile vyvrcholila, začal se jí s úlevou vyprazdňovat do střev. Stříkal a přirážel, dokud ocas z ní nevyjel ven, ochablý a scvrklý. Oba byli maximálně uspokojení, ale pak už se museli vrátit zpět.
Válka ještě nekončila.

Zobrazit za celou dobu
Zobrazit za celou dobu
2510
Zobrazit dnešní
Zobrazit dnešní
2
Navigace v seriálu<< Osmatřicátý rok 02Osmatřicátý rok 04 >>

9
Komentujte

avatar
6 Comment threads
3 Thread replies
5 Followers
 
Most reacted comment
Hottest comment thread
5 Comment authors
Bob RomilShockShockChildeMartin Recent comment authors
  Subscribe  
nejnovější nejstarší nejlépe hodnocené
Upozornit na
Bob Romil
Člen

Na bojové akci je vidět, že se ve věcech okolo vojenské historie vyznáš. Akce má spád a je i napínavá. Až ke konci skvělý příběh. Možná by ten konec nevypadal tak křečovitě, kdyby lépe do příběhu zapadal. Takhle to budí dojem, že jsi ho tam přilepil, jen aby jsi mohl napsat: „Já vám to říkal, že to bude vypadat blbě.“ Během boje to opravdu nejde. Nebylo by to zrovna logické jednání. Na sex si prostě postavy musí najít tu chvilku oddechu. Nerad bych byl opět za rejpala (jo, stejně jsem 🙂 ), ale asi to chtělo si s tím víc… Číst vice »

Martin
Člen
Martin

Škoda ukončení . Rozhodně se jednalo o velmi kvalitní a čtivé povídky . Naroubovat sex do první linie ani nejde . To až tak v zázemí a nebo v lazaretu . Přesto díky za tuto jinou historii .

Childe
Člen

Tahle série byla velmi zajímavá a je fakt, že ten sex je zde tak dost násilně přidaný narozdíl od tvého sci-fi povídky kam se podařil skvěle zakomponovat.

Bob Romil
Člen

No tak to je hned jiné počtení. Něco jako režisérský sestřih u filmů, kde občas studio prostříhá film až moc oproti představě režiséra. 🙂 Teď už to pěkně navazuje na sebe – změna politického klimatu, internacionální podpora, lidská i materiální pomoc a nakonec i plynulý, nenásilný přechod k šukání. K myšlence české soldatesky a souvislosti s obavami německých žen bych dodal, že vzhledem k tomu, že se jedná o počátek konfliktu, tak by to nemuselo být tak ostré. Přeci jen ještě neproběhly zvěrstva útočníků na obsazeném území a tak by nebyl důvod k bezhlavé pomstychtivosti. …. a v následujím roce… Číst vice »