Toto je 02 díl z 3 v seriálu Osmatřicátý rok

Hranice byla překročena v pět hodin ráno letectvem, které mělo své cíle v hloubce území ČSR, zatímco pěší jednotky si cestu musely tvrdě vybojovat.
Přímo na hranici je čekaly zpomalovací výhybné zídky a závora z ocelových traverz, nepřekonatelná i nájezdem tanku. Při pokusu o uvolnění se z okolních křovin rozezněla kulometná palba a útočník měl první ztráty. Vojáci jen rozhodili ruce a popadali k zemi.
Nejbližší tank Pz.I zahájil palbu ze svých dvou kulometů a do popředí vyjel i tank Pz.II, vybavený již kanónem a odpor prvních jednotek hraničářů definitivně umlčel.
Jednotky SOS se ale stáhly o kus dále na další pozice. To byl jejich úkol. Zpomalit útok a stáhnout se.

Nápor pokračoval. Ženisté odstranili závoru a první tanky vjely na nepřátelské území. Silnice mizela v temném lese a mezi stromy probleskovaly plaménky výstřelů. Projektily neškodně cinkaly o pancíř, zato mezi pěchotou nacházely své cíle. Postup se zpomalil.
Náhle tank na čele vybuchl jak ohnivý pugét a výbuchem odervaná věž odlétla stranou.

„Schiesse!“ zaklel jeden z mužů. „Tschechei tu položili miny!“ a vzápětí se zhroutil pod palbou kulometu zprava.
Také zleva se ozvala střelba a chvíli trvalo, než se obránce podařilo umlčet. Ti už ovšem tam dávno nebyli, neboť se přesunuli k maskovanému příkopu v silnici o kus dál.
Zničený tank byl dalším odtlačen stranou a nervózní důstojníci štěkali rozkazy. Za každou cenu se muselo vpřed!


O příkop byla svedena prudká přestřelka, kdy zvítězili Němci za cenu dvou zničených tanků a desítky vojáků.
Mrtvých sosáků bylo míň, ale neustoupil ani jeden.

Hans Jaschek ve věži tanku průzorem sledoval cestu. Tma už řídla, zato padala mlha, což bylo nepříjemné. Co chvíli zabubnovaly o pancíř střely a tank jim odpovídal v podstatě jen rušivou střelbou.
Náhle se před nimi něco zalesklo.
„Pozor, jsou tam zátarasy! Jsme asi už u těch jejich bunkrů!“ vykřikl Hans do mikrofonu a jako důkaz palba zhoustla.
Ač byl kryt pancířem, nervózně se ošil. Zleva vyskočila postava a v ruce držela granát. Hans ji skolil krátkou dávkou a granát vybuchl neškodně stranou v příkopu.

***

Karel sledoval přes mířidla těžkého kulometu pohyb na silnici.
Ta vedla po zvýšeném náspu, takže pohyb techniky jinudy nebyl možný. Proniku pěchoty po stráních bránily překážky z ostnatého drátu postřelované boční palbou z šachovnicově rozmístěných a vzájemně se kryjících objektů, vedených jako velká čínská zeď po stráních i údolích podél celé hranice.

Od páté hodiny, kdy zazněly první výstřely, nikdo nepochyboval, že to začalo.
Dohodu mocností v Mnichově vláda nepřijala a rozhodla se neustoupit. Tím Československo bylo hozeno svými spojenci přes palubu, ale národ ta zrada naopak ještě více semkla.

Každým dnem vojáci vylepšovali své pozice a urychleně dokončovali a vybavovali rozestavěné objekty a postavení a továrny vyprazdňovaly sklady a chrlily jim zbraně a munici.

Také jejich „éčko“, jak objektu důvěrně říkali, bylo přecpáno veškerým materiálem potřebným pro několikadenní obranu, než přijde rozkaz ke stažení. Že by se ale stahovali, o tom nikdo, aspoň nahlas, neuvažoval.


Palba zesilovala, což bylo neklamným znamením, že sosáci ztrácejí své pozice a brzy nato už se v ohybu silnice objevila temná hmota tanku. Karel ho poznal.
Byl to Pz.I, spíše tančík než tank. Neměl kanón, jen dvojkulomet a proti českému tanku LT, by neměl nejmenší šanci.
Jenže Němci měli v tancích početní převahu. Za tankem se objevil další a mezi nimi se snaživě kryly postavy pěšáků.

Karla svrběl prst na spoušti, ale věděl, že své postavení musí udržet v tajnosti do doby, než mu tank nastaví slabě pancéřovaný bok. O pěchotu se postarají jiní. A jako důkaz se z polních zákopů ozvaly první výstřely.
Němci se skryli za druhý bok tanku, kde hned dostali dávky střel z druhé strany. Hluchá místa neexistovala. Když tank míjel maskovaný objekt, stiskl konečně Karel spoušť a s uspokojením pozoroval, jak střely trhají pancíř a mizí v jeho nitru…

***

Hans pálil do míst, kde tušil obránce, ale věděl, že jen plýtvá municí. Tschechei jsou zalezlí v okopech jak krtci a teče tu jen německá krev. Náhle někde těsně z boku zazněl rachot kulometu a Hans spatřil, jak se řidič zkroutil mrtvý na sedadle.
Ty střely probíjely pancíř!
S němým úžasem zíral na přibývající otvory a pak už ucítil bolest od nohou stoupající po těle.

„Plesk, plesk,“ do těla se mu zabodávaly odštěpky pancíře a projektily z těžkého kulometu.
Poslední zásah dostal do krku, ale to už Hans byl mrtvý a pomalu se hroutil na podlahu nehybného tanku. Německý útok definitivně uvázl. Pěchota hynula v palbě na drátěných zátarasech, aniž by spatřila obránce a střelba zněla i odzadu, kde stále odolávaly zbytky jednotek SOS.
Byl vydán rozkaz k ústupu. Němci doslova prchali zpět, zanechávajíc za sebou i nepoškozené tanky, jak je v panice opustily jejich osádky.

***

Před polednem zaduněla krajem dělostřelba, jak odmaskovaná postavení polního dělostřelectva napadla nástupní prostory nepřítele. Nyní už nebylo třeba hájit jen vlastní území, ale válka se přenesla na území Říše. Pod palebnou clonou vpřed postupovaly pěší jednotky armády doplněné zbytky sosáků.
Německá armáda s pomocí místního obyvatelstva tvrdošíjně bránila ráno obsazený prostor.
Češi vlastně dobývali zpět vlastní území. O osadu Unterwahl se svedl prudký boj.

Mohlo by vás zajímat  Vilové předměstí 11 - Ráno u Sedláčků

Velitel útočné čety požádal o podporu dělostřelectvo a za chvíli již se svištivým jekotem začaly granáty dopadat mezi domy.
„Až to skončí, vlítněte tam a nikoho nešetřete. Jsou to všechno fašouni z Freikorpsu,“ nabádal své muže kapitán Vopálka, velitel čety.
Za maskou oblíbeného velitele se skrývala dosud utajovaná tvář násilníka, kterou odkryla vypuknutá válka, která neznala slitování a kapitán věděl, že v těch domech se skrývá nejedno potěšení pro jeho zvrhlé choutky.
Kanonáda netrvala dlouho a z osady zbylo jedno velké rumiště.

Vojáci zahájili zteč, ale nikdo proti nim nestřílel.
Všude ležely jen trosky a mrtvoly Němců v uniformách i civilních šatech.

Náhle někdo vystřelil ze sklepního okénka. Střelec byl okamžitě zlikvidován vhozením granátu a vojáky to definitivně vyprovokovalo ke krvavé odplatě.
Prolézali trosky, vnikali do sklepů a odevšad se ozývali rány a křik. Kdo neotevřel sklep hned mu byly do okének vhozeny granáty.
Buď uvnitř všichni zemřeli, nebo se ohlušení a zranění vypotáceli ven, kde většinou hned padli zastřeleni rozzuřenými vojáky.
Ženy byly s křikem odvlékány pryč, aby byly zhanobeny jako důkaz triumfu Čechů nad Němci.


Kapitán Vopálka vnikl do krajního domu.
„Otevřete, vy hajzlové, nebo vás vystřelím mozky z hlavy!“ dupal na uzavřený poklop do sklepa.
„Ne tak zhurta! My jsme taky Češi!“ ozvalo se tlumeně zezdola a kapitán ztuhnul.
Víko se pomalu odklopilo a ven vyšel starší muž v uniformě finanční stráže, jeho žena a dcera.

„Kdo jste?“ zeptal se kapitán překvapeně, nečekaje v Sudetech v těchto časech českou rodinu.
„Josef Horák, financ ve výslužbě,“ představil se muž. „Žiju tu celej život a s Němci sem neměl sebemenší problém. Ani teď. Nevšímám si jich a oni mě taky ne. No, koukám, že si zabalíme rance z toho, co zbylo a potáhnem pryč,“ přehlížel ruiny svého domku.
„To udělejte,“ souhlasil kapitán, smutný z toho, že nekápl na ty druhé.
Ty by postřílel a s jejich dcerou si pohrál.
„Hranici neudržíme, takže po vyčištění jdeme zase zpátky za linii, jasný?“ pokynul jim rukou a šel pryč.

Po dvou hodinách se družstvo zase vrátilo zpět, zanechávajíc za sebou zničenou osadu s mrtvými civilisty a několika znásilněnými ženami.
Frau Wenzel byla mezi nimi, její manžel Johann byl mrtvý.

***

Karel Janda s dalšími odklízeli mrtvoly a zničenou techniku v předpolí pevnostní linie. Další útok přijde již brzy, takže musí být opět připraveni. Tanky jim posloužily jako vhodné zátarasy. Mrtvé Němce obrali o zbraně, cenné věci a vojenské knížky a známky.  Ty ale poslušně ukládali do prázdné bedny u velitele úseku pro pozdější evidenci.
Trofejní zbraně si mohli ponechat.

Druhý útok přišel odpoledne.
To přiletěla letadla a zkoušela, bez valného úspěchu, pevnostní linii bombardovat. Zásah malého objektu by byl jen dílem náhody, zato byl dokonale přeorán pás drátěných zátarasů, což nebylo příjemné.
Poté znovu zaútočily tanky, kolopásové transportéry a vlny pěchoty. Útočníci dlouhou chvíli zápasili s uvolněním silnice, ale za cenu velkých ztrát konečně stanuli před poničeným pásmem protipěchotních a protitankových překážek a začali se jimi prodírat vpřed.

„Nabíjej, sakra, nabíjej!“ křičel Karel a z rozžhavené hlavně chrlil proud střel na útočící Němce.
„Nemám!“ odpovídal mu nabíječ Charvát, když do zbraně zacvakl poslední pás.

Vojín Černý točil ventilátorem, aby se neudusili zplodinami výstřelů a křikl na velitele.
„Pane veliteli, došly náboje!“
Ten kývl a popadl o zeď opřený lehký kulomet vz.26.
Sotva Karel v několika vteřinách vyprázdnil poslední zásobník, naučenými pohyby s Charvátem těžký kulomet vyjmuly z lafety a nasadili do střílny „šestadvacítku.“ Desátník jim podal bednu munice a než Němci nějak využili výpadek palby, z betonového bunkru opět zasvítily plaménky výstřelů.
„Mein gott,“ padl jeden z Němců se zasténáním.

U rozsocháčů se vedla zuřivá palba na obou stranách.
Všude ležely postavy v německých uniformách, zatímco betonové objekty dál pálily a nijak je nepoškozovaly ani výstřely z tanků Pz.II. Jeden z tanků to nevydržel a najel vší silou do jednoho rozsocháče. Velitel si zřejmě neuvědomoval dokonalost této překážky, která tank spolehlivě zastavila a navíc ještě zablokovala, že se nemohl pohnout. Bohužel, obránci neměli těžký kulomet, aby probili pancíř tanku a toho Němci využili a stočili věž přímo na střílnu objektu nalevo. Následoval výstřel a pevnůstka zmlkla.
Přímý zásah do střílny zabil střelce, nabíječe a obsluhu ventilátoru, zbytek přeživší osádky byl otřesený.
Podobným způsobem si tank poradil i s objektem napravo a vyřadil ho třemi zásahy. Pěchota se hned vrhla do zátarasů a odsunovala rozsocháče stranou.
Náhle proud svítících stopových střel začal vojáky kosit a přidala se i palba z druhé strany. To další objekty rozmístěné v linii spatřily nebezpečí a pokryly hrozící průnik palbou. Pevnůstky byly rozmístěné šikovně a vyřazení dvou i tří za sebou vůbec nic neznamenalo.

Němci rozvztekleni tuhou obranou se v nastupující tmě stáhli před linii a velitelé dumali co dál.
Wehrmacht prý takto dopadl všude, kde byl zahájen útok. Ti zatracení Tschechei prý zničili útok generála Rundstedta u Oppau a útok generála Von Lista doslova utopili v jihomoravských močálech, když prý protrhli nějakou přehradu, či co.


***

Osádky objektů počítaly munici a pod rouškou noci dopravovaly plné bedničky ze vzdálených objektů, palbou nenapadených.
Strhávaly se i osamělé přestřelky, jak Němci se snažili v noci proplazit se dráty a napadnout objekty zezadu. A ráno to začalo nanovo.
Soustředěným náporem Němci pronikli přes zbytky zátarasů a začali vyřazovat jeden objekt po druhém.
Tedy, zamýšleli to tak.

Taky Karlovo „éčko“ bylo jedno z napadených. Dvojici Němců se podařilo přimknout se k týlové zdi a postoupit ke vchodu.
Chvíli se dohadovali a pak jeden Němec nakoukl do vchodového výklenku. Práskl výstřel a muž se skácel na zem s průstřelem mezi oči. Vojín Černý na něj čekal u vchodové střílny.
Druhý Němec zjevně nevěděl co dělat, ale za něj to rozhodl desátník. Do trubky ve zdi, zvanou granátový skluz vhodil odjištěný granát a zaklapl masívní víko. Granát projel trubkou a vypadl přímo pod nohy stojícího vojáka.
„Nein!“ ozval se zděšený výkřik a následoval výbuch.

„Ven bych teď nechodil,“ konstatoval desátník s úšklebkem.
Venku stejně zuřila bitva a nakonec byla linie zasypána přepadem vlastního dělostřelectva. Tříštivé granáty objektům nemohly vážně ublížit a naopak se opět podařilo Němce udržet v předpolí.

Večer ale přišel rozkaz ke stažení. Německá armáda prorazila obranu v uzávěru Jestřebích hor a obranné postavení zde se tak stalo zbytečným.
Obranná linie se zkracuje a posunuje hlouběji do vnitrozemí.

***

Znavení obránci byli staženi do městečka Gipfelhof (Vršiny) a dostali jednodenní odpočinek, než budou převezeni dále.
Karel si uvědomil blízkost vesnice Lichkovice, kde byla Marie u svého strýce a podařilo se mu tam tajně vytratit.

Vesnička tonula v tichu a válka se jí zatím nijak nedotýkala. Sudetské obyvatelstvo zčásti uprchlo do Říše, zčásti čekalo na své „osvobození“ německou armádou a zbytek bral světodějné události se stoickým klidem.
Stejně jako Mariin strýc Adolf Wenzel.
Seděl si na lavičce pod hruškou a kouřil fajfku. Marie prala v neckách a oba si dlouho nepovšimli postavy vojáka, stojící za plotem.
Když tu Marie náhle vykřikla a na postavu se vrhla.
„Mein liebe Khárel,“ a začala ho zuřivě líbat a táhnout do stavení.
Strýc Adolf to mlčky pozoroval.
„No, chtěl jsem se jít natáhnout, ale tam se teď budou dít jinačí věci. To počká,“ a úsměvem z fajfky vypustil oblak kouře.

***

Karel se nijak nebránil divokým projevům Mariiny lásky a vmžiku byli oba nazí. Marie mu nabídla k polaskání klín, zatímco ona ihned nasunula rty na jeho ocas. Karel ji prolízl pysky a závojíčky a cítil vlhkost. Marie hned slastně vypískla a objevily se další krůpěje šťáv. Karel vše slízal a klín se mu ochotně otevíral víc a víc než kam mohl dosáhnout jazykem. Klitoris byl celý naběhlý a sotva se ho dotkl, Marie stiskla nohy k sobě.
„Ja…ja… ist..schon…úúúúhhh!“ vykřikla a zalila Karla vodopádem šťáv.


Sotva orgasmus odezněl, pustila se opět s vervou do kouření a proudem semene při výstřiku znečistila povlečení.
Karlovi se ovšem v minutě znovu postavil a tentokrát na Marii nalehl, aby se mohli přitom líbat a mohl ji dráždit prsa.
Marie ochotně co nejvíce roztáhla nohy a slastně sténala nad strojovými pohyby tvrdého ocasu v sobě.
Pravda, naposledy se milovali před nedávnem, ale pro ni to bylo jako věčnost. Teď šťastně vyhekávala a pevně objímala přirážejícího Karla, jako by to bylo naposled.
„Ty muj..milášek…já..tebe…miluju,“ šeptala mu, zatímco Karel se zaobíral jejími prsy s trčícími tvrdými hroty bradavek.
Olízl bradavky i temně rudé dvorce a pak si vzájemně rozkmitaly jazyky v ústech. Když začal zrychlovat přírazy, Marie ho pevně obemkla nohama a sténala.
„Spritzen ich…mein liebe…ich wollen kind!“

Karel jen napůl vnímal její slova, protože proud semene už se mu valil čurákem ven a plnil nasávající dělohu po okraj.
„Tu máš…ty děvko!“ ulevil si v extázi, protože věděl, že to Marii nevadí. Ta sice češtině jakžtakž rozuměla, ale význam slova „děvka“ určitě neznala.
A Karel to nemyslel zle, jen si potřeboval ulevit. Marie beztak kvílela v orgasmu a nevnímala svět. Když ho pustila z objetí, Karel se hned začal oblékat.
„Musím už jít.“
„Kdy se …zase…uvydýme?“ špitla Marie posmutněle.
„Sám nevím….teď se stahujeme, ale ještě není konec, ještě se nevzdáváme. Opatruj se. Miluju tě,“ pevně ji políbil a vyrazil ven.

Marie ho vyprovázela uslzeným pohledem z okna a tiše šeptala. „Liebe dich! Falka bude..ješte.. dloucha!““

 

Zobrazit za celou dobu
Zobrazit za celou dobu
2426
Zobrazit dnešní
Zobrazit dnešní
1
Navigace v seriálu<< Osmatřicátý rok 01Osmatřicátý rok 03 >>
Shock
shockingman@seznam.cz

14
Komentujte

Please Login to comment
avatar
6 Comment threads
8 Thread replies
8 Followers
 
Most reacted comment
Hottest comment thread
7 Comment authors
FredShockBob RomilMartinMartin Recent comment authors
  Subscribe  
nejnovější nejstarší nejlépe hodnocené
Upozornit na
Huhu
Host
Huhu

Zajímavé čtení. Na téma co by bylo, kdybychom se bránili, se napsalo hodně slov. Ale jako povídku nebo román jsem to nikdy neviděl. Takže v tomto případě pro mě byl zajímavý hlavně ten vojenský obsah, ten sexuální tam ani nemusel být 😜. Ale čtení (aspoň pro mě) to je velice poutavé. Chválím 👍.

Fred
Člen

Zřejmě omylem nebyly zapnuty komentáře, takže jsem je povolil a píši jako první.
Samotný děj vychází z hypotézy, že ČSR nepřijala mnichovský diktát a bránila se. Podobně, jako v knize : Žáby v mlíce. Tam jsme dokonce agresora vytlačili a obsadili část jeho území. Je sice pravda, že vojenští historikové (někteří) tvrdí, že Hitler tehdy nebyl tak silný a mohl dostat po držce, ale já mám názor opačný. Každopádně náš portál je převážně fantastický, takže proč nepustit fantazii na špacír.
Jako problém vidím snahu naroubovat do vojenské tematiky nějaký ten sex. To nepovažuji za pitomost, protože sex nerespektuje národnostní překážky, ani krizové situace. Slyšel a četl jsem popisy neuvěřitelných mrdaček pod palbou, kdy ta dvojice se zoufale snažila naposledy si užít, než zhebne.
Takže jsem moc zvědavý, jak si s tím autor poradí v pokračování a stejně jsem zvědav na názory dalších čtenářů.

Gogo
Člen
gogo

Jen tak pro pořádek, náboje do těžkého kulometu jsou stejné jako do kulometu vz.26

Fred
Člen

Detailisto.

Trysky
Člen

Pěkný erotický náhled do alternativních dějin.

Martin
Člen
Martin

Velmi povedené pokračování . Je zajímavé se dovědět jak by to mohlo vypadat , pokud by se využilo naše pohraniční opevnění . No a sex je tu taková třešnička na dortu 😀 Jsem zvědav na další pokračování .

Bob Romil
Člen

Alternativní historii mám rád. Možná o fous víc než tu skutečnou, kterou si stejně vítězové upravují podle svého 🙂 Stejně jako Fred jsem zvědavý na vložení šukacích scén, aby zapadly do děje. Držím palce do dalších dílů.