Na zámku Montreuil-Bellay jako by se zastavil čas v 19.století. Služebnictvo oděné v šatech starodávného střihu, panstvo taktéž, zato v garážích stál výběr aut nejnovějších značek, od Rolls-Royce, Bentley až po kabriolet Mercedesu.

Obyvatelstvo tvořili hrabě Jacques Cromagnon, jeho žena Emmily, syn Jacques junior a Wera de Lipnow, mladší sestra Emmily. Toto podivné jméno si přinesla z míst, odkud pocházel její manžel a kde donedávna žila, než tragicky zemřel při autonehodě. V tamní zemi jí říkali Věra a žila v jakémsi městečku Lipno u prý čarokrásné vodní nádrže.

Ze sloužících na zámku postačovala jen kuchařka, komorná, zahradník a majordomus.

Zámek byl tak zabydlen z menší části, a tak hrabě v jeho volném křídle zřídil sbírku umění, jak Emmily říkala veteše, a tu sem jezdili obdivovat, doplňovat i odkupovat další sběratelé umění.

Hraběcí rodina žila z jmění nashromážděného za celé věky a nemuseli dělat nic, co by se nazývalo práce.
Hraběti bylo sice jen kolem padesátky, ale jeho jediným koníčkem byla sbírka, kde trávil dlouhé hodiny. Hraběnka kypěla životem a upřímně řečeno se nudila. Nudu zaháněla výjezdy do okolních měst a nakupovací mánií.
Vtom jí zdatně pomáhala sestra, které bylo jen málo přes třicet a potřebovala zahnat i jiné potřeby, než jen nudu.

Jen Jacques junior se práci nevyhýbal a věnoval se využití rodinných pozemků pro chov koní a pronájem na pastviny či pole. Docela se mu dařilo a byl rád, že je na otci finančně nezávislý. O úplném osamostatnění a vlastním bydlení ale zatím neuvažoval.

***

Jak již bylo řečeno, chod zámku uvázl v 19.století a to i v dodržování určitých zvyklostí.
Jednou z nich byl jakýsi polední klid, či poobědová siesta od jedné do tří.
V tomto čase zámek utichl a každý trávil čas ve svém pokoji, četbou, sledováním televize či jiným zálibám. Ovšem vše bylo pochopitelně jinak.

***

SIESTA PANA HRABĚTE

Hrabě trávil siestu většinou ve společnosti kuchařky, kde s ní konzultoval jídelníček. Více času však věnovali jiným činnostem.
Kuchařka Henriette byla mladá žena, navzdory svému povolání štíhlá, ale se správnými proporcemi, hlavně na hrudníku. Oproti ploché hraběnce měla co nabídnout a toho rád hrabě využíval.

Seděli u stolu vedle sebe a po probrání posledního dne v jídelníčku, ji hrabě objal a začali se líbat. Ze sedu se přesunuli do stoje, kdy Henriette se ohnula, lokty opřela o stůl a zezadu už jí Jacques vykasal sukni, stáhl kalhotky a mazlivě jí dlaní projížděl v klíně.
„Úhmmm…úúúúh….oooh,“ vrněla žena a dělalo ji to dobře, že hned vlhla.
Vniknutí tvrdého ocasu nastalo za okamžik a pak už v ní jezdil jako píst za oboustranného tlumeného hekání a vzdechů. Hrabě neopomenul ji pomazlit a prohmatat obří vnady s velkými hroty tvrdých bradavek, které mnul mezi prsty a dováděl tak ženu k slastnému šílenství.

Po změně polohy ležela žena na stole na zádech, nohy zapřené o jeho ramena přijímala prudké přírazy a hrabě mohl volně mnout její prsa rozlitá a plovoucí jí po hrudi.
Rozevřenou kundu rytmicky čvachtavě projížděl žilnatý ocas a oba spěli k finále.

To hrabě ji chytil za nohy a rozjel rychlé přírazy. Vnímal tření ocasu, pohled na božské kozy komíhající se jí po těle a slastně hekající a sténající žena, to všechno se mu z mozku hrnulo do stříkajícího ocasu, zaraženým hluboko v jejím těle.
Žena explodovala vzápětí a se stisknutými zuby tlumeně uvolňovala natlakovanou rozkoš, rozlévající se jí v těle.

Hrabě v ní zůstal zasunutý až do samovolného vypadnutí a posléze se po drobných něžnostech rozešli. Hrabě zašel do své komnaty, Henriette do sprchy.

***

ODPOLEDNÍ KLID PANÍ EMILLY

Hraběnka Emilly si většinou četla, ale za hezkého počasí se i dívala z okna do udržované zahrady plné nádherných květin uspořádaných do roztodivných tvarů a obrazců.
Občas zahlédla Pierra, muže ve středním věku, který na zámku zastával funkci zahradníka a údržbáře, který se kdysi stal i jejím údržbářem, když mu podlehla při oživování při její náhlé indispozici při procházce.
Stalo se to jednou a hraběnka z toho měla spoustu výčitek, ale když zjistila, že i hrabě se nevěnuje jen jídlu, ale i jiným zálibám s kuchařkou, navštívila Pierra podruhé, potřetí….podesáté. Nakonec se z toho stal rituál.
Emilly nevyžadovala sex denně, ale jednou za tři, čtyři dny ve chvílích siesty navštěvovala Pierra v řezárně u skleníků, kde skryti před náhodnými zraky, se mohli oddat společné vášni.
Řezání to sice také bylo, ale v úplně jiném smyslu slova.

Pierre byl urostlý svalnatý muž a i jeho nástroj potěšení měl ty správné rozměry.
Jeho tělo Emilly fascinovalo a zasypávala ho polibky po vypracovaných ramenou, hrudi, břichu, zatímco Pierre hnětl její drobná prsa a hladil ji po těle.
Pak už jen stál a vnímal slast z kouření ocasu, které Emilly vypracovala k dokonalosti a muže přiváděla do varu a posléze i výstřiku. Ráda lízala a sála ten velký ocas, který jí posléze měl přinést rozkoš, a brala to tak, že se mu musí také nějak revanšovat za to, že on pak odmění ji vrcholnou slastí.
Byla spokojena, když Pierre zachroptěl, třásl se a pak mu z cukajícího tvrdého ocasu vytryskl proud semene a zase a zase. V několik trhavých dávkách se vyprázdnil a povadl.
Emilly nikdy semeno neochutnala a všechno skončilo na podlaze. Jemně mu ho však mnula a již bez kouření přivedla znovu k erekci.

Pak se svlékla, lehla si na otoman a Pierre se sklonil k jejímu klínu. Mezi houštinou chlupů neomylně jazykem zajel mezi mírně rozevřené pysky a polaskal plátky vystupujících závojíčků.
Emilly se zavlnila, vykřikla a uvolnila první kapky šťávy. Posléze už jen vzdychala, sténala a kroutila se v záchvěvech rozkoše, které jí Pierre přinášel svým jazykem.
Vždy byla z toho celá v transu a probrala se až ve chvíli, kdy ji Pierre mrdal svým žilnatým bucharem a vnikal do ní až po kořen, tvrdě a nekompromisně.
Nohy jí držel za kotníky roztažené a bral si ji jako nějakou konkubínu. Emilly to nevadilo, naopak ji vzrušovalo být někomu víceméně po vůli a tekla jak rozvodněná řeka a jeho přirážení ji zaplavovalo vlnami slasti a omamné rozkoše.

Pierre většinou při šoustání klečel na otomanu a hleděl na její nahé tělo, prsa, slastí stažený sténající obličej a to vše ho přivádělo do extáze.
Jako správný služebník, však nejprve přivedl na vrchol slasti svou paní a teprve při jejím strnutí v orgasmu sám se přivedl k výstřiku a vycákal se jí na nahé tělo.

Po nezbytném uklidnění se Emilly sebrala a se spokojeným úsměvem mu pokynula a vrátila se do své komnaty, kde měla čas se upravit a vydýchat se ze slastných prožitků.

***

POMOC JACQUESE JUNIORA

Jacques jr. při siestě skutečně odpočíval. Jako jediný z rodiny pracoval a jak osobní kontrola pozemků, tak evidence všech dokumentů, byla dost unavující i pro jeho pětadvacetileté neopotřebované tělo a rád se uložil na postel a přemýšlel o nesmrtelnosti chrousta.

Jednou ho ze snění vyrušilo klepání na dveře a pak dovnitř vklouzla komorná Monique. Byla to hezká mladá dívka, asi kolem dvacítky a ve starobylém oděvu zámeckých služebných jí to moc slušelo.

„Omlouvám se, mladý pane, ale potřebuji nutně večer volno, a tak u vás vykonám svou práci v tento čas. Nijak se nenechte vyrušit.“
„Docela jsi mě vzrušila, Monique, ale dobrá, jak říkáš, nebudu tě vnímat,“ pousmál se Jacques, ale oči nezavřel a díval se na dívku, viditelně nervózní a neklidnou. Dokonce srazila ze stolku vzácnou vázu a zachytila ji na poslední chvíli.
„Hele. O co jde? Seš nějaká…ehm…nesvá,“ posadil se Jacques na posteli a pokynul jí, aby si sedla k němu.

Dívka si plaše přisedla, čímž odhalila hezké nohy až nad kolena a vzdychla.
„Já…..já….mám chlapce a dnes máme rande,“ a dál mlčela se sklopeným zrakem.
„No a dál? To snad není důvod ke smutku.“
„Je. On stále naléhá, abychom se spolu….to….milovali…. Jenže, on neví… já mu neřekla, že jsem ještě panna, búúúú,“ a spustila pláč s potokem slzí po tváři.
Jacques nic nechápal.
„Tak vždycky je to poprvé. On to pochopí, bude něžný, milý a bude to krásné…“
„Nebude!“ vykřikla dívka. „On vždycky říkal, že panny nesnáší. Je s tím moc práce a on je takový…rázný… rozumíte mi….a až zjistí, že jsem mu lhala…tak mě opustí, búúúú…co mám dělat…,“ spustila nový příval pláče.
„A ty ho miluješ?“ ujistil se Jacques.
„Samozřejmě. Je to syn místního zelináře a i jeho otec souhlasí, abychom spolu chodili a časem se třeba vzali.“
„Chápu. Až budeš mít našetřeno na věno, staneš se zelinářkou,“ ušklíbl se.
„Tak nějak,“ kývla dívka. „Ale dnes už mu musím podlehnout, jinak si najde jinou a já mám strach, až na to přijde…“
„Mám řešení. Máme klid a čas a já tě toho břímě zbavím,“ odvětil Jacques rázně a napřímo a Monique jen vykulila oči.
„Ale, mladý pane,….to..to…se..nehodí…a já…nevím,“ blekotala.
„Jak chceš, je to jen nabídka. Když tě tu tak poslouchám, tak ten tvůj zelinář asi za moc nestojí, ale to je vaše věc. Nechceš býti pannou, prosím, rád tě toho zbavím. Nic víc, nic míň.“
Monique se chvíli ošívala, ale pak přikývla.
„Tak teda…jo…. Ale můžu zamknout dveře?“ a vstala.

Než se otočila, byl mladík skoro nahý a vyzývavě na ni hleděl. Začala se také svlékat, trochu ostýchavě, ale pak jen v kalhotkách vlezla k němu do postele. Jacques ji začal něžně líbat a dívka pak celá tála pod líbáním i jeho laskajícími doteky.
„Úúúúhh….ááááhhh….oooohhh,“ vzdychala slastně a jak prohmatem mezi nohama zjistil, byla i docela mokrá.
Jemně jí tam dlaní projížděl a druhou rukou jí hnětl hezká pevná prsa a dráždil jazykem vztyčené bradavky, což se jí velmi líbilo.

Líbat uměla skvěle a sama mu vycházela vstříc kmitajícím jazykem. Jacques byl připraven a ocas mu tvrdě stál, a tak jí pomalu stáhl kalhotky a porovnal se mezi její roztažené nohy.
„Budu opatrný,“ zašeptal, když zahlédl otazníky a strach v jejích očích.

Pak nasadil ocas do klína a pomalu zatlačil. Pysky se rozevřely a pustily ho dovnitř.
Pronikal dál a dívka začala bolestně hekat. Znovu ho skoro celého vysunul a pak už přirazil prudce.
„Ach…áááá….oooooch,“ vykřikla, když jí prorazil nevinnost a zabořil se hluboko do ní.
Bylo dokonáno. Dívka se pokusila o úsměv.

„Skoro to nebolelo. Co teď?“
„Chci se udělat, ale neboj, v tobě to nenechám,“ pousmál se Jacques a rozjel přírazy.
Dívka mu oddaně držela a sama nepociťovala nějakou slast, zato jemu tření ocasu v úzké panenské kundičce dělalo neuvěřitelně dobře. Tohle se nedalo dlouho vydržet.
Naposledy přirazil, pak z ní rychle vyjel a cákající sperma jí padalo na břicho. Jacques měl ocas od krve a prostěradlo pod dívkou bylo také znečištěné.

„To je má práce. Hned to sklidím,“ pokývala hlavou, když se začala oblékat.
Stáhla prostěradlo, povlékla nové a pak se uklonila.
„Děkuji vám, mladý pane,“ a odešla.
Jacques se natáhl a příjemně znaven padl do dřímoty.

***

ODPOČINEK PANÍ DE LIPNOW

Wera sledovala televizi a přepínala apaticky programy, až náhle ztuhla. Na obrazovce se objevilo nefalšované porno. V rohu se objevil nápis stanice Penthouse a už jí bylo vše jasné. Nepřeberná satelitní nabídka má pochopitelně i erotické stanice…..

Nyní už se zájmem sledovala děj, kde nějaký lokaj šukal svou zámeckou paní.
Jakáž podobnost s tímto prostředím, usmála se Wera. Akorát, že tu nejsou tito služebníci, kteří by opuštěným dámám poskytli útěchu.
Byla už docela nervózní z nulového sexu, který nahrazovala vibrátory, ale nebyl to živý ocas. Nyní, při pohledu na obrazovku si zajela rukou mezi nohy a začala masturbovat.
Ruka jí kmitala v klíně a tělo ji začala zachvacovat rozkoš, že přeslechla klepání na dveře a dokonce i vstup majordoma Michela.
Ten, konsternován výjevem, zcela zapomněl, proč přišel a stejně tak zapomněl i odejít. Ztuhle sledoval slastí sténající ženu, jak se sama uspokojuje nad puštěným pornem.

Náhle, snad podvědomě, snad z pohnutí mysli, si uvolnil z kalhot ocas, který už mu beztak stál, přiskočil k ženě a než ta se probrala do reality, ležela na zádech a mezi nohama měla přirážejícího majordoma.

Michel byl sympatický, asi padesátiletý muž, vždy slušný a úslužný k panstvu.
Wera ho dokonce podezřívala, jestli není na chlapečky, ale nyní ji právě dokazoval, že ne.
Jak byla plna slasti a blížícího se vrcholu, poddala se mu a nijak se nebránila, ani nevykřikla, aby ho nezaplašila.
Naopak se mu zadívala do tváře.
„Anooo…anooo…udělej…mi…to…prosíííímmm,“ pousmála se a v přírazech mu šla naproti.
Michela to pochopitelně povzbudilo k vyššímu výkonu a kromě přirážení se jí dral rukama do dekoltu, aby se mohl potěšit jejími prsy. Ty pak mnul a slastně funěl.
„Líbej mě…no tak!“ zasyčela Wera, a tak se jí přisál na rty a vášnivě a divoce se líbali. Toho by se sám neodvážil.
Nyní tak měl všechno, mladou ženu, její tělo, kundu i ústa. Jako služebník si doposud na jejími tvary akorát tak honil péro a nyní ji měl pod sebou, nadrženou a chtivou…..

Wera se už blížila k vrcholu, jaký už dlouho nezažila a byla z ocasu celá rozdivočelá.
„Mrdej…dělej…ještě…už…budu….joooo…oooh….už…..už…ooooáááááhhhh…jooooo,“ vykřikla, propnula tělo, gejzír rozkoše jí zaplavil celé tělo a před očima jí vybuchl ohňostroj hvězdiček.
Vzápětí cítila, jak ji plní proud horkého semene z cukajícího ocasu. To byl jakýsi slastný bonus, který jí rozhodně nevadil.

Když se vrátili zpět na pevnou zem, Michel začal blekotal cosi jako omluvu.
„Mlč, prosím tě,“ zastavila ho. „Stalo se a já jsem spokojena. Netřeba to dál rozebírat. Zítra o siestě tě opět očekávám. Můžeš jít.“

Totálně vykolejený Michel odešel a Wera si pro sebe řekla.
„Přece jen tyhle siesty mají něco do sebe,“ a slastně se protáhla.

0 0 vote
Hodnocení povídky
Subscribe
Upozornit na
guest
2 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments
Shock

Tuto povídku jsem napsal v reakci na jednu zdejší detektivní povídku, kdy autor psal o siestě panstva na zámku, kde se taktéž souložilo, ale blíže to nerozváděl. Já to zde rozvedl…. snad dostatečně 🙂

Talmann

Rozvedl jsi to dostatečně a dovedně. Svěží krátké příběhy, každý nenudí a pobaví. Příjemná představa být na chvíli neviditelným svědkem zámeckých radovánek…