Toto je 5 díl z 8 v seriálu Obětní beránci

„Kampak spěcháš?“ překvapil Zorku stařík za dveřmi.
„Domů,“ odňafla uraženě.
„A proč tak brzo?“ zkoušel se k ní opět o kousek přiblížit, aby mladé kopýtko nenapadlo opravdu vzít nohy na ramena a utéct domů.
Zorina na to neuměla odpovědět. Jen zrudla ve tváři, hledala v duchu jakoukoli výmluvu a očima ryla do spár mezi podlahovou dlažbou. Uvědomila si, že nestojí před vrstevníkem a že vlastně se staršími neumí drze konverzovat. Snažila se s pár nádechy vysvětlit úprk z vilky, ale každý pokus nakonec spolkla, protože pravá slova prostě nenacházela.
„Pojď se mnou. Tady toho moc nevyřešíme,“ vzal ji za loket knírač a vedl si ji do místnosti na konci chodby.

Vstoupili do cimry, která voněla starožitnostmi. Už perfektní dveře se starobylou patinou značily, že majitel domu nebude žádný chudáček a sama Zora musela přiznat, že oproti vybavení ve spodním patře byl tenhle pokoj samá drahota a vzácnost.
Hleděla na kytičkovou výmalbu na zdech, dotýkala se konečky prstů leštěného nábytku a pomalu zapomínala na svůj oblíbený vkus moderní doby.
„Tady mi povíš, proč jsi chtěla tak brzo odejít?“ pokusil se znovu navázat dialog fotřík, při čemž rázně zamykal těžké dveře.
„Proč?“ ukázala prstíkem k zámku.
„Protože… prostě… protože…To není žádná odpověď! Tak proč ten útěk?“ přešel zamčené separé tatík a znovu se snažil dopídit odpovědi.
Čekal na detaily. Potřeboval nakrmit svoji zvědavost.

Už když se blížila hodina jejího příchodu, věděl, že bude nablízku téhle křepelce. Perverzní představa ulísané zlatokopky Zlaty, která mu za trochu šoustu s dárečkem, naservíruje vlastní dceru do domu, mu pomáhala k erekci. Stojáka často nezažíval. Potřeboval k němu větší péči, delší čas a hlavně, ne zrovna klasické zážitky. Pohled na právě synem použitou dlouhovlásku mu pomáhal rozlechtávat podbřišek a on sám si z ní také přál utrhnout kousek pro sebe.

Nasadil otcovský ustaraný pohled, přitočil se k silikonce a konejšivým hlasem sondoval, zda jí nebylo nějak ublíženo.
Zora se k odpovědím moc neměla a pouze přikyvovala nebo vrtěla hlavou. Odmítala mluvit, i když se jí přítomnost zkušeného pána velmi zamlouvala. Možná právě proto, že místo, aby se pokusila udělat dojem na zralence, vplula do pokoje vyplašeného juhana, čímž si v ničem nepomohla. Proklínala králíkoidní přítrky do své pusinky, místo aby si užila živočišného šoustu. Počítala všechny šedivé vousy ve staříkově kníru, prohlížela si hluboké vrásky v jeho tváři a čím dál víc toužila být zase sexy a žádoucí.

„Je to poleno, Zorinko. Tak už se na něho nezlob,“ dovolil si ji krátce pohladit po tváři.
„Já se nezlobím,“ zahrála už zase smutnou dívčina, ale pár chtivých záblesků z jiskrných očí přeci jen vypustila.
„Vím, co bys teď potřebovala…,“ pokračoval dál pán domu.
Silikonka zvedla hlavu a poplašeně zvedla obočí. Tolik si přála, aby se jí dotkl, ale tak nutně potřebovala dohrát svoji roli, že se opět zmohla pouze na obavy v očích.

„Když se mne nebudeš bát… Co? Bála by ses? Starýho chlípníka? Křičela bys, kdybych se tě dotknul třeba…tady?“ přidržel si ji kolem pasu a rukou zajel přímo mezi stehna.
Zorka otevřela pusinku a snažila se ze sebe vydat alespoň tiché slůvko odporu. Ale kolena ji přestala poslouchat a zorničky se setkávaly u kořene nosu.
Visela mu oslabená na paži, křížila nohy a lapala po dechu. Pokoušela se rukama odtáhnout chlupatou pracku, ale chtíč ji natolik ovládl, že nezvládala více protestovat.
„Aha, takže nebála. Poslouchej, když budeš na mě milá, jsem schopnej udělat, co si budeš přát. Víš to? Co bys řekla na dovolenou u moře, hm? Pěkně za sluníčkem, přepych v hotelu, pár těch sladkých, opálených mladíků z pobřeží, co ty na to? Letěla bys se mnou?“ nabízel ji otevřeně dovolenou se spoustou bonusů navíc.
„Cože,“ zpozorněla rázem Zorka.
„No odpověz mi! Letěla bys se mnou? Myslím, že i já sám bych si týden, nebo čtrnáct dní dopřál na prohřáté pláži. A neboj se. Měla bys volnost. Já už toho moc nesvedu, takže by sis mohla vesele užívat, pokud bys věnovala trošku času i mně. Co ty na to? Posuneme se k pohovce?“ brnkal jí palci o bradavky a masíroval mozek pohádkovým výletem.
„V tom případě ale randit nepotřebuju,“ snažila se zahrát věrnost Zora.
„Ale to mi netvrď, panenko. Tohle mi netvrď. Nemám rád, když se mi lže, víš? Poznám to a dost mi to vadí. Vratík mi nikdy nelhal, tak buď od tý lásky a na nic si nehraj,“ rozepínal jí pomalu zip mezi prsy a nahlížel už mezi obě umělohmotné bójky.

Zorina se držela parapetu za sebou, sledovala strop a toužila po větší akci. Starcův vyplazený jazyk už hezky ochutnával oba čokoládové dvorce a jeho chraplák pochvaloval maximální pevnost dokonalého poprsí.
Pro jistotu ji ještě zahrnoval lichotkami, občas jí připomněl slastné chvíle odměnou za poslušnost a plnými doušky si užíval dokonalých mladých křivek.
„Se mnou tohle bude na dýl. Musíš být hodně smyslná a šikovná, aby se mi postavil. Ale ty to dokážeš, že?“ dýchal jí do tváře a pro jistotu jí prsty dráždil micku.
„Budu se snažit,“ sklopila opět zrak Zora.

Hrbila se jako kočka, protože prstoklad na jejím poštěváčku, ji dostával do nebe. Třásla se po dlouhé době chtíčem, protože cítila, že tohle spojení nebude nic obyčejně nudného a že jí bude bavit uspokojovat zralého muže s výhledem k lepším zítřkům.
Roztahovala stehna, tiskla se zadečkem na parapet, zhluboka dýchala a souhlasně přikyvovala na staříkovy představy.

Jen co se nabažil mokré cendule, olízal způsobně prsty a táhl si ji ke kanapi v rohu místnosti.
„Tady to bude pohodlnější,“ zachrčel netrpělivec, svlékl si kalhoty, ulehl na záda a vykasal si triko až pod bradu.
Zorka okamžitě přiklekla a jemně jej pohladila bříšky prstů.
Sjela povadlou papírovou kůži od hrudníku až ke tříslům, kde objela husté houští a zajela až ke stehnům. Mírně je roztáhla, vytasila drápky a jemným brusem vyjela po vnitřní straně zpět nahoru. Bradavky třela o jeho bok, prdelku nastavovala k ohlazování a než se začala mazlit s povadlíkem, vyšpulila i mezinožku.

Sehnula hlavu, aby olíbala ohebnou žížalku a pustila se do díla.
V tom ucítila jemný ukazovák, kterým si ochotně nechala špikovat škvírku, což ji ještě víc burcovalo ke kuřbě. Líce měla rudé, rty chtivé a oči slastí přivřené, protože po velmi dlouhé době zažívala tohle rajcovní peklo.
I když se snažila v duchu vybírat ten nejluxusnější pobyt u moře, každý zákluz prstů do pysků ji rušil vidinu lenošné opalovačky.
Konečně nasadila žalud za zoubky a polkla gumového starcova panáčka.
Nosem se dotýkala čuráčího ochlupení, nasávala vůni jeho rozkroku a nehty dráždila okolní papírovou kůži.
Fotřík běsnil, i když se mu kleofášek nezvedal. Chrčel, protahoval se a tlačil si Zorčinu hlavu, aby opět na žaludu ucítil alespoň horní patro, když k mandlím zatím nedosáhl.

Dlouho trvalo, než se mu jarabáček probudil. Přesto, že byl ohebný a ještě stále ho čekala dlouhá cesta k pořádné erekci, už se s ním dalo lépe pracovat.
Samotnou Zoru tohle nutilo bojovat až k cíli. Plivala mu na jahodu, cenila zuby a rozjížděla poněkud divočejší jízdu.
„Prstuj si ji při tom! Ukaž mi, jak si to děláš a zároveň mi ho kuř!“ pobízel ji rozkouřenec.

Zorka si znovu plivla do dlaně, chytla polotuháka do dlaně, poklekla na jedno kolínko a doširoka rozevřela bránu.
Rukou si zajela k pyskům, roztáhla je a dala tak nahlédnout ke své mokré růžolince, která už tolik toužila po pořádném průtahu.
Ukazovák už hezky kroužil okolo zduřelého poštěváka, když její rty opět polykaly, nyní již podstatně tvrdšího lofasa. Musela uznat, že trpělivost přináší růže, jelikož ji před očima rostl docela slušný pašák. Žilnatý čuran, pasující akorát do její těsné brázdy.
„Dej si tam dva! Dva prsty chci v tobě vidět!“ kňučel fotřík.
„Jen dva?“ cedila skrze zuby silikonka a už si cenduli ládovala třemi prsty.
„Jsi božská! Udělej se!“ diktoval si rozvalenec.

Tlačil jí hlavu na tvrdolína, nadzvedával hrb a snažil se vymasírovat poštěváka, který tak toužebně hleděl z pysků.
Slintal si po prstech, překluzoval po frajtříkovi do stran a těšil se z pohledu na uhekanou a z půli přidušenou krásku. Zora rudla ve tváři i na šíji. Škubala sebou v pokleku a snažila se uhýbat pánví jeho prstům, které už absolutně smáčenou kundu nemilosrdně draly.
Přesto se však během chvíle odpravila. Funěla do chlupatého ohambí, rozmrkávala tmu za víčky a třepala se jako lapený motýlek.

„Jsi úžasná, nasedni si! Dodělej mě!“ rozkazoval dál tatík.
„Na koníčka? Takhle to chceš?“ probírala se zpět k životu Zora a už se chystala do sedla.
Zatnula drápy do jeho hrudníku, zvedla vysoko nohu a pomalu ho obkročila. Chvíli mu kokota třela mokrými pysky, kroutila pánví a za pomoci ještě stále vytrčeného poštěváka si podebírala žalud, aby se mohla bez držení napíchnout.
„No tak nasedni!“ přerušil ji nadrženec, chopil se žilňáka a zamířil rovnou k díře.
„Já jsem chtěla…,“ pokusila se zaprotestovat silikonka, protože se těšila, jak se bude moct ukázat a předvést.
„Já na nic nemůžu čekat! Mrdej mě!“ kvičel nedočkavec, dokud Zora neposlechla a nepřipíchla se mu až k pupku.

Ten pocit, když v ní ohon projel a zarazil se až o dno, ji donutil zešílet. Konečně byla vyrajcovaná a chtivá přírazů. Zapřela se mu dlaněmi o bradavky, párkrát nadskočila a poté rozjela divokou jízdu s pěnou u pusy.
Vztekle pleskala půlkami o jeho boky, chvíli seděla, chvíli dřepěla, ale nepřestávala se napichovat i když to starci už kroutilo palce na nohou. Hbitě kroutila tělíčkem a pocucávala si bradavky do rytmu. Smála se jako šílená a hopsala i přesto, že fotřík upozorňoval na brzký špric.
Jela si k vítězné metě a nebýt opět zralcova palce, který její tempo přibrzdil přes poštěvák, nastal by výbuch spermií dřív, než by se podruhé udělala.

Doteky na frajtrovi jí byly velmi příjemné. Zpomalila přírazy, třela si tvář o rameno a sladce se usmívala, zatím co mrdák jemně proplouval zespodu až k děloze. Vrněla, předla, přivzdychávala, nechala si kroutit celými dvorci a sama si roztahovala pysky, jen aby kundí vojáček dostal co nejvíce přesně mířených zásahů.
„Až to na tebe půjde, tak mi řekni!“ vyfuněl ze sebe s vypětím knírač.
„Už jenom chviličku…,“ zapředlo silikonové kotě.
„Jen chviličku? Tak přidáme, aby ta chvilička byla co nejsladší?“ rozpumpoval opět hýždě bodák.
„Jen… jo takhle… malou… chvi… chvilič… ještě… nasliň ho! Chviličku a… a budu… no!“ blížila se pomalu k cílové metě Zora.
„Takže jenom chviličku, říkáš. Jenom krátkou chviličku? Tak to stihneme oba dva zároveň, kočičko,“ pustil frajtra zralenec, chopil se útlých dívčích boků a opět ji donutil, aby se rozběsnila.

Zora si zakrývala cenduli dlaněmi, tiskla k sobě stehna a nechala v sobě proplouvat jeho prokrvence. Nechtěla nic, než prožít druhý orgasmus, kterým chtěla nahradit chybějící libido ve Vraťově pokoji.
Nadskakovala v jeho tempu, tlačila si konečky prstů na pošťáka a všímala si už jen sama sebe.
„Musí ven! Musí ven, slez, nadzvedni se, musí ven!“ kvičel uchrčenec.
Zorka se nadzvedla, nechala ze sebe vyplout zralého stříkance, padla tváří k jeho šíji a pěkně vyšpulená si micku dohonila až do konce.
Funěla mu u ucha, nešetřila chválami, slibovala brzké opakování a škubala tělem jako rybka na suchu. Drmolila spokojené nesmysly, dokud jí orgasmus neodezněl. Pak teprve se položila celou vahou na jeho tělo a mohla spokojeně oddychovat.

„Tak tohle jsem dlouho nezažil!“ funěl tatík, jak před infarktem.
„Jak se vůbec jmenuješ křestním jménem?“ zarazila sama sebe Zora, protože snad poprvé ji protejšek zajímal dál, bezprostředně po sexu.
„Jirka,“ usmál se spokojeně knírač.

Navigace v seriálu<< Obětní beránci 04Obětní beránci 06 >>
4.2 24 votes
Hodnocení povídky
Subscribe
Upozornit na
guest
3 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments
Shock

Když synek nemůže, taťka (si) pomůže.

Junior

No tatík si to umí užít a protože má zkušenosti tak si poradí i s mladou zlatokopkou. No a měl by synkovi zaplatit instruktáž někde v nějakém erotickém salónu.

N.S.

Dokonalost. Holt zraly chlapi vedi, jak na to. Sexy as fuck.