Toto je 2 díl z 8 v seriálu Obětní beránci

„Mami, to je takovej opruz!“ zahlásila Zorka v kuchyně hned další ráno, jen co se znavená matinka dostavila ke snídani, kterou připravil spokojený manžel.
„Copak, zlatíčko?“ snažila se máma o alespoň kyselý úsměv k muži, který ji v noci doslova použil k ukojení.
Neměla žádnou radost z noční nedokončené masturbace, protože sex s manželem provozovala už pouze z nutnosti. Raději se ukájela sama či nastavila náhodným známostem, kterých měla okolo sebe vždy dostatek.
Tohle zakázané ovoce ji uspokojovalo více než manželské souložení plné stereotypu a nudy. I když orgasmy před mužem předstírat nemusela, nikdy ji neuměl ukojit tak jako kdejaký obšourník. Stále si hlídala mobil a jen čekala na příhodnou chvíli, ve které se bude moct nočnímu telefonistovi omluvit a hlavně bude moct dokončit rozdělané dílko.

„Jsem nevyspaná. Jste tomu zase dávali,“ zašeptala mámě Zorina s trochou závisti v hlase.
„To víš, muže si musíš hýčkat. Vyplatí se to, protože já si zrovna dnes jedu do města pro nové lodičky a vyhlídnutou kabelku. Viď, miláčku?“ pronesla nahlas nestydatě zralá atraktivka.
„Ano, miláčku. Hned po snídani vyjedeme,“ odkýval jí fotřík přání a zrudlý studem okamžitě zmizel dceři z dohledu.
„Takhle se na ně musí. Nastavíš, proměníš se v dokonalou milenku a pak si ho namažeš na chleba,“ zakousla se do krajíčku domácího křupavého bochníku rozesmátá mamina.

Zorka si opět zapsala do paměti nový poznatek, souhlasně mrkla na rodičku a společně s ní královsky posnídala.
Jejich soužití bylo natolik otevřené, že si z ničeho nedělala vrásky, stejně jako její máma. Byla prostě dokonalou kopií silikonové potvory, která se ale stále zdržuje spíše na startu než aby naplno rozjela svoji vlastní kariéru milované ženy.

„Co ty a kluci? Dlouho jsem tě s žádným neviděla,“ sondovala matinka.
„Je to špatný, mami. Žádnej mě neláká. Každej má hluboko do kapsy a žádnej z nich neumí rozdávat dárečky. Ale už bych taky ráda něco zažila,“ přiznala se Zorka.
„No prosím tě, to mi netvrď. Hlavně pamatuj, že na diskotékách jich moc neseženeš. Co kdyby ses zaměřila na ty movitější? Těch tu přece pár je, ne?“ naťukla téma atraktivka.
„No jo, ale jací. Vždyť si je představ. Jeden vedle druhýho…škaredej,“ otřásla se nechutí dcerka.
„Ale mají peníze!!!“ zašustila zralenka prsty ve vzduchu, aby ratolesti opět připomněla potřebu tučného konta ke spokojenému žití.
„Mají, mají…no mají, ale ta představa!“ otřásla se Zorina, protože si představila kopulování s jedním z nehezkých místních mladíků na ženění.

Matinka se záhadně pousmála, mrkla na ni očkem a navedla řeč k pár potencionálních ženichů. Vštěpovala jí do hlavy, aby si s nimi co nejdříve něco začala, protože by se mohlo stát, že by nakonec zůstala na ocet. Navedla ji k představě chudoby, protože kdyby dlouho čekala na lásku, mohla by skončit v pronájmu za vsí ve spárech sice krásného, ale chudobného partnera.
Zora se otřásla nad představou přírodních vlasů, olámaných nehtů a sedřeného hřbetu. Musela dát matince nakonec za pravdu a tak odsouhlasila delší procházku s psíkem do míst, kam se místní děvčata dvakrát nehrnula.

„My teď jedeme s tátou pro ty botičky, ale doufám, že mi večer povykládáš něco příznivějšího, než je tohle to tvoje fňukání. Holka, jednej! Podívej se na sebe do zrcadla, hergot. Copak to není škoda, nechávat tak pěkné tělo ležet ladem? Vem si Eilušku a jdi se projít v těch nových šatech. A radím ti, ber to tím správným směrem!“ povzbudila ji máma naposledy, protože už toužila zkoušet všechny boty v obchoďáku a rozmarně vybírat ze všech kabelek k mání.

Zorka se napřímila, vrátila rodičům úsměv a když odjížděli prašnou cestou, vrhla se k šatníku. Vyházela snad tunu různých hadýrků, ale nakonec si přeci jen vybrala svůj poslední model do sbírky.
Nasoukala dokonalé křivky do křiklavě růžových mikrošatů, opásala opálená lýtka koženými tkanicemi letních sandálů, prodloužené vlasy řádně rozčesala a dozdobila čelenkou s obrovskou mašlí. Vypadala jako panenka. Rozkošný ksichtík přepudrovala, oči dočernila a rty přetáhla rtěnkou v barvě šatů, aby se doladila do dokonalosti. Ještě před odchodem si u zrcadla rozepla pár knoflíčků, aby jí obrovské silikony napomohly ve svádění. Opásala fenečku saténovou mašlí a vyšla na ulici.

Před domem se dlouze rozhlédla. Pořád jí to táhlo k návsi, protože tam se scházeli místní hezouni. Ale protože měla za úkol splnit tajnou misi, nakonec se rozhodla pro cestu k blízkému lesíku.
Měla v plánu projít kolem pár vilek, které patřily letitým rodákům a elitě vesnice.
V jedné z nich bydlel obtloustlý Rosťa, tučný synek pana starosty. V druhém uhrovatý hubeňour Vratík, který byl k smíchu snad každému z okolí.
Nebylo lehké se nabízet ani jednomu, jelikož představa láskyplné líbandy s jedním z nich, romantických nocí či nedejbože sexuálních živočišňáren, dostávalo Zoru do depresivního stavu. Pořád myslela na mámin výjezd do města a všechny její rady si přehrávala v duchu jako na magnetofonové pásce.

„Rostíku, ahoj,“ vypadlo z ní samo, když míjela dvoupatrovou vilu s obrovskou zahradou.
„A…ahoj,“ civěl na ni upocenec.
„Jakpak se máš? To je vedro…co děláš?“ začala Zorka konverzaci poněkud nuceně.
„Mám se dobře…já…vedro je, to je, no…“ nevěřícně na ni hleděl z poza plotu, ale nezmohl se na rozvedení dialogu.
Nevěřil svým očím. Stál u stromu v předzahrádce, schovával za zády ušpiněné pracovní rukavice a potil se do vedrem mokrého trička. Z kraťasů mu tekl břišní špek, po tváři mu stékaly slané čůrky potu a polodlouhé vlasy se mu kudrnatily jako baroknímu andělovi.
Civěl na ni malinkýma vodnatýma očima a pusa s masitými rty se otevírala údivem.
„No co koukáš, Rostíku? Pozvi přece slečnu na trochu limonády!“ pobízela synka k jakékoli akci starostlivá maminka.
„Chceš?“ houkl k Zoře Rostík neandrtálsky.
„Co by nechtěla? Uhni, proboha,“ zaháněla ho máma a sama se hrnula k vrzajícím vrátkům, které nezapomněla pomluvit.

Zorka vplula i s fenečkou do zahrady a pouze si hlídala rodičku obtloustlého upocence. Potřebovala se před ním prohodit, což se jí vedlo pouze tehdy, když starostlivka přebíhala po chodníčku a nebo chystala posezení za domem.
Rostík se lehce chytal na dívčí křivky. Neušel mu pohled do bujarého dekoltu, nezapomněl nahlédnout mezi stehýnka, která se koketně roztahovala pokaždé, když se máma otočila zády.
Když mu Zorina poslala laškovný vzdušný polibek, zatočila se mu hlava. Nedokázal reagovat. Jen koktal, doléval tekutiny do těla a přikyvoval drmolící matince, která zachraňovala celou situaci neustálým štěbetáním.

„Dnes se moc nudím, paní Folová. Vyšla jsem si na procházku s Eiluškou a tak jsem ráda, že jste doma. Že jste mne pozvali,“ zamrkala Zorka k hostitelce dlouhými řasami.
„K nám můžeš přijít kdykoli, Zorinko. Kdy…ko…li! My tě tu rádi uvítáme, viď Rosťo? Pokud chcete, jděte se projít do zahrady. Rostík tam před týdnem dodělal altánek. Krásné odpočinkové místo. Rostík tam tráví spoustu času, viď?“ pohladila synka po kudrlinách a pohledem jej pobídla k samostatnější akci.

Silikonka se natěšeně nadzvedla z křesílka o něco dřív než hromotluk stihl zareagovat na máminy pobídky. Přihlížela špekoidnímu tělu, které se ztěžka soukalo z těsného zahradního nábytku a nebýt dokonalou herečkou po mámě, už by dávno utekla s hlasitým odporem. Chtěla však dotáhnout vše do absolutního konce a tak si v celé misi našla přeci jen malou zálibu. Věděla, že chce cokoli zažít a proto následovala Rosťovi kroky až do altánku na konci zahrady.

„No krásný! To je přesně ono. A to posezení. To je prostě něco. Seš moc šikovnej!“ vlepila mu pusu na upocenou tvář Zorka, když si prohlížela ručně sestavenou zahradní parádu.
„Dě…děkuju…já…jsem…to…máma chtěla…i táta říkal, že bych mohl ukázat, co je ve mně…,“ zrudnul tlouštík.
„Seš nejlepší ze všech Rosťo! Tohle by nikdo nedokázal!“ pochlebovala mu Zora naučenými frázemi, které pochytila od věčně koketující matinky.
„Můžeme se tu posadit,“ nabídl Rosťa k pohodlí ratanové křesílko.
„Já bych raději sem,“ vybrala si Zora ručně vypletený dvojsedák.

Pohodlně se usadila na měkký polštářek a poplácala ručkou vedle sebe. Rostík se musel najednou držet futer, protože představa, že je zrovna s touhle šťabajznou o samotě, mu mixovala mozek na kaši. Jasně viděl jak ho k sobě vábila, stejně jako se nedaly přehlédnout neposlušné bradavky, které se krásně draly skrze látku letních šatů.
„No ták. Nenech se pobízet. Eilinko, teď ne. Jdi si hrát ven, jdi. Nech nás tu s Rostíkem o samotě, pusinko,“ věnovala dorážející čubičce pusinku na čumáček a popohnala ji ke stále ještě otevřeným dveřím.
„Mám ji pustit ven?“ nechápavě hleděl do psích uškemraných očí.
„No jistě. Přece se jí tam nic nestane, Rostíčku,“ cvrlikala Zorka a zajížděla si dvěma prsty do horkého žlábku mezi svými silikony.

Cvalda způsobile zavřel za čubinkou dveře a orosil se ještě víc než v parnu v pravé poledne. Těkal očima po stěnách altánku a bál se na roztouženou Zorku jenom pohlédnout. Ale protože nadržená samice je k neudržení, chopila se prsatka sama celé akce.
Vstala, přitáhla si stydlína k sobě a než se stačil rozkoukat, už mu rejdila dlaní po rozkroku.
„Vidíš to? Jak hezky reaguje? Kdy to měl naposledy, ten tvůj pašáček?“ laskala se s vytvrdlým puntem pracovních kraťasů.
„Já to ještě nikdy nedělal, Zorinko,“ kolaboval studem vytrčenec.
„Nedělal? Ale se mnou bys to dělat chtěl, že ano?“ lísala se k němu Zorka.
„Ty ses mi vždycky líbila. Seš nejkrásnější holka z širého okolí. Jen jsem si netroufnul…,“ přiznal se tlouštík.
„Vidíš to? A já právě na tebe čekala. Po nikom jsem tu tolik netoužila jako po tobě. Vždycky jsem si přála být ve tvé náruči. Takhle hezky si tě ošahat. Ale bála jsem se, že bys mě odmítnul,“ lhala mu do ucha.
„Neo…neodmítnul, Z…Zoričko,“ snažil se vydýchat pevné sevření její dlaně.
„Já myslím, že se ti nelíbím,“ zesmutněla silikonka.
„Jak tohle můžeš říct? Proč takhle přemýšlíš?“ lekl se její náhlé proměny, protože šikovnou ručku schovala za záda a tak Rosťův kolibřík trčel bez dalších doteků.
„Myslím si to. Kdybych se ti líbila, tak bys mě pohladil,“ mrkala na něj očkama s roztomile dívčím ksichtíkem.

Už neměl nač čekat. Vrhl se na ni, že ji skoro povalil a šel hned po kozách. Nabral oba pevné cecky do dlaní, zvednul je, aby nemusel tolik ohýbat hřbet a zabořil mezi ně upocený ksicht. Zavrtal se do nich a snažil se jazykem pochytat veškeré stopy po drahém parfému.
Ládoval se silikonovými umělotinami, že ani nepostřehl jak moc je slečně k smíchu. Zorka už nemaskovala rozjařenost a hlasitě se mu smála do kudrlin, což si nadrženec vyložil jako projev jejího nadšení.
Dál se probojovával k tmavým dvorcům a lovil v dekoltu oba cecíky zároveň.
Až když se Zora začala bát o nejnovější šatky, pomohla mu s ostatními knoflíky. Jeden po druhém rozepnula a s vysokým sebevědomím mu nabídla pohled na skoro nahé tělo. Urychleně svlékla mikrorůžovky, položila je způsobně na opěradlo ratanového dvojsedáku a ještě trošku se ručkou pomazlila s jeho tvrdým ohonem.

Neměla chuť na kouření. Představa, že by poklekla před upocencem a nabrala do úst chlupaté přirození, ji okrádala o sílu do dalšího mrdosouboje. Raději se rovnou otočila zády, zapřela nohu o měkký podsedák a nabídla mu prcinu k okoukání.
Rostík funěl a tančil za kráskou po špičkách. Hladil jí skvostný zadeček, odtahoval šňůrku tangáčů a konečky prstů se dotýkal oholených laplíků.
„Ochutnej mě,“ poplácala se po půlce Zora.
Tlusťoch padl na kolena a přisál se k dokonalčině mezinožce. Už nepotřeboval pobízet. Dobře věděl, že se sluší a patří tohoto motýlka rozlízat tak, až si jeho majitelka bude rvát vlasy.
Protahoval jazyk nahoru, dolů, slízával nektar a zapichoval se vyplazencem do rošklebené bažiny. Měl na paměti všechna videa, u kterých si po nocích tajně honil žížalku. Jel po vzoru pravých pornoherců, dokud se sám nepostavil na zadní.

„Zorinko, můžu do tebe?“ chraptěl vysíleně.
„Čekám na to celou dobu, brouku,“ zavrtěla slečinka nedolízanou prdelkou.
„Pane bože!“ zaskučel ohromený mrdák, nasadil žalud k dírce a pomalu se probojovával do kluzké tmy.
Jen co zaplul, rozjel tempo šicího stroje.
Zorka se ze všech sil držela nábytku a vyvracela oči, protože pravěký přístup ji nijak nerajcoval. Vzpomínala na všechny bodáky před tímhle monstrem a myslela na mámina slova, protože jinak by tlustoprda kopla do vajec a zmizela s hlučnými výčitkami. Házela hlavou, hrála úsměvy, nadrženě se olizovala a i když necítila nic než nudu, přeci jen mu orgasmus zahrála se vší parádou.

„Rosti, ty mě uděláš, ty divochu. Já už budu! Ještě vydrž, zlatíčko. Ještě chviličku, takhle to děláš dobře, bože ty seš nejlepší! Šukej mě! Vydrž! Budu!!!“ přehrávala roli falešnice a čekala na jeho soptící funění. „No! To je ono! Seš skvělej, pojď! Budu!!!“ pobízela ho dál k výstřiku.
„Ty seš moje! Moje jenom moje!“ vykřikoval ke stropu bodák, takže si ani nevšiml, že Zorka má pohled skoro až nepřítomný.
„To víš, že jsem tvoje, miláčku. Ale musíš ven, víš. Neudělej se do mě! Miminka až později,“ nedočkavě se těšila na osvobozující špric Zora, protože už celou akci chtěla mít za sebou.
Na poslední chvíli kudrnáč vytáhnul mokrého ptáka a vystříkal se jí na ten skvostný zadeček. Sípal a hladil jí křivky, zatím co Zora hledala vteřinu, ve které by celou akci ukončila. Chtěla se dál usmívat, ale po téhle rychlovce se dokázala pouze kysele zubit.
To ale Rosťu akorát ujistilo v tom, že právě tahle dokonalá kráska je do něj celá poblázněná. Pomáhal jí stírat svoje sperma kapesníčky ze stolku. Měl jich tam zásobu, protože proonanovaných dnů bylo opravdu hodně. Pomáhal jí zpět do šatů, i když si krasava jeho pomoc nežádala. Našeptával jí bláhově sladké fráze a souhlasně přikyvoval na všechny podmínky, které si kladla.

„Neboj se, nikdo se nic nedozví. Nejsem jako kluci. Já nikomu nic neřeknu. Zorinko, dej mi pusinku,“ špulil masité rty proti její krásné tvářičce.
„Tak dobře, ale jenom jednu,“ vzpomněla si na mámino odbývání vlastního manžela a letmým polibkem se dotkla jeho rtů.
Za zády se ušklíbla a rychle prchala z domečku, aby našla svoji milovanou Eilinku.
Míjela všechny záhony s rajčaty i bylinami, obešla všechny ovocné stromy a úplně zapomněla, že za ní klopýtá ufuněný dychtivec, který se snaží ji ještě na chvíli zdržet.
„Musím domů,“ věnovala mu ještě jednu pusu na tvář a doslova prchla z jeho teritoria.
Párkrát se ještě otočila, aby vrátila loučivé zamávání a přidala do kroku, protože Rosťova máma se vynořila z domu s tácem plným zmrzlinových pohárů.

„Mami! Tohle už nemůžu. To bylo strašný!“ stěžovala si doma rodičce už ode dveří.
„Mám krásný lodičky, podívej se. Kabelku a hlavně! Tohle! Sleduj!“ nečekala na dceřinu zpověď matinka a ihned se vytasila s krásným prstenem z bílého zlata.
„To táta?“ zarazila se Zora.
„Jsem ti říkala. Musíš to umět,“ mrkla na ni mamina a už si ji odváděla bokem, aby se zaposlouchala do jejího uskuhraného příběhu.

Navigace v seriálu<< Obětní beránci 01Obětní beránci 03 >>
3.6 16 votes
Hodnocení povídky
Subscribe
Upozornit na
guest
1 Komentář
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments
Junior

Trochu drsný postup k tomu jak se dobrat bohatého manžela. Jestli si ten trouba myslí, že ho má ráda asi bude zklamaný, ale kdoví možná bude rád, že bude mít luxusní manželku.