Leželi jsme s Aňou, oba nazí na peřinách a mlčeli. Z otevřeného okna pronikal do místnosti teplý, noční vánek a příjemně ochlazoval naše rozpalující se těla.
Díval jsem se na Aňu a prohlížel si její krásné mladé tělo. Prstem jsem sledoval křivky jejího profilu. Ukazováček se sunul po jejím čele, přes malý nosánek a rty, šplhal se po svazích jejích ňader, aby se chvíli zastavil na jejich vrcholu a dotkl se hrotů ztvrdlých bradavek.
Pak se vydal na cestu do údolí po hladké cestě jejího bříška, až se zastavil u propasti, jež tak krásně voněla mládím.

Aňa pozorovala svýma modrýma očima pouť po svém těle a se zájmem očekávala závěr jeho cesty.
Můj ukazováček se dotkl jejího poštěváčku a trochu si s ním pohrál. Pak se začal nořit do hluboké propasti, svírán něžně stěnami Aniny pochvy.
Z úst se jí vydral silný vzdech a pochva se jí několikrát stáhla, jakoby chtěla můj prst pohltit.
„Jeffe, chci s tebou být takhle stále,“ šeptala.
„To nepůjde, lásko,“odpověděl jsem jí. „Musíme taky jíst a chodit do práce, a….“
Umlčela mne polibkem. Její růžový jazýček si našel cestu mezi rty a vnikl mi hluboko do úst.
„Teď jsme tady a nikam nemusíme. Ty mne zlobíš. Ty jsi takový můj zlobivý strejda,“řekla škádlivě a políbila mne na krk.
Ucítil jsem její ruku na svém údu. Pohladila ho, jako by to bylo malé dítě. „Nespi,“ řekla mu něžně. “Aňa se chce mazlit.“
„Nespím, už vstávám,“ řekl jsem za něj a začal jsem jím pomalu vyplňovat neteřinu dlaň.
To krásné nenasytné mládí mne zase probouzelo k životu a hnalo mi do něj krev a já opět začal ztrácet rozum a propadal se kamsi, odkud se člověk jen tak nerad vrací.
Oknem se odněkud linula krásná tichá hudba a umocňovala touhu stárnoucího muže, který stále nechtěl věřit tomu, že to není sen, a že ta krásná mladá žena je skutečná a nahá leží vedle něho.

Aňa mi po něm několikrát přejela rukou a pak se nad ním sklonila. Mazlila se s ním, zatímco můj prst bloudil v jejích hlubinách.
„Moje myška se chce taky pomazlit,“ řekla a obkročmo si na mne sedla. Mušličku přitiskla k mým ústům a čekala, až jí tam vsunu jazyk.
Políbil jsem jí na štěrbinku a jazykem začal prozkoumávat všechny její záhyby. Její ruka za zády našla opět můj úd a pevně ho uchopila.
Cítil jsem na jazyku sílící vlhkost jejího pohlaví. Náhle se odtrhla od mých úst, a jak na mně seděla, začala se zadečkem přesouvat nad můj úd.

Mírně se nadzvedla, nasedla na něj a nechala do sebe vnikat. Vypjala proti mně svá ňadra, a zatímco jsem jí hladil bradavky, pomalu ho vsávala a zase pouštěla, aby ho vzápětí pohltila ještě hlouběji. Chytila mne oběma rukama za ramena a silně se ke mně přitiskla.
V tu chvíli mně rychle opustila a padla vedle na peřinu.
„Ach,“ vydechla. “Málem jsem byla hotová.“
Od ní to vyznělo tak krásně, že jsem zalitoval, že se neudělala.
Obrátil jsem se na ní. Opět jsem celým tělem vnímal dokonalost jejích křivek. Začala rozevírat nohy.
„Pomalu,“ zaprosila. „Já už to dlouho nevydržím.“
Vsouval jsem ho do ní nejpomaleji, jak jsem jen mohl. Nejhlouběji, jak to jen šlo. Přestal jsem se na ní pohybovat a vychutnával stahy stěn její pochvy.
„Jeffe.“
„Ano, miláčku.“
„Nemusíš si dávat pozor.“
„Proč?“
„Já jsem hloupoučká, viď. Chtěla bych děťátko.“
„Ne, nejsi hloupoučká. Ale tohle nesmíš uspěchat, pusinko. Co by tomu řekli vaši?“
Nechtěl jsem tuhle hezkou chvíli pokazit a tak jsem její povídání ukončil polibkem. Vrátila mi políbení, ale náhle se vytrhla z milostného spojení a prudce se ke mně otočila zády.
„Co se stalo? Slečna se naštvala?“
„Ne. Ale pokazil jsi to. Já bych opravdu chtěla, abychom měli něco malého, společného.“
Chvíli jsem mlčel a jen jí prstem přejížděl po zádech. Díval jsem se na oblinky jejího zadečku a v údu to začalo bouřit.
Uchopil jsem ho do ruky a zaťukal jím na její prdelku.
„Haló, jsme doma?“ začal jsem dorážet.
„Ne,“ mávla rukou dozadu, ale přitom se snažila nahmatat můj úd. „Kůzlátka, otevřete vrátka, nesu vám plná varlátka hustého mlíčka,“ snažil jsem se zažertovat.
Na to moje holčička slyšela. Začala nadzvedávat nohu, čímž mi dávala najevo, že je připravena přijmout opět stojící úd.
Všechno bylo zase v pořádku. Oboustranné vzdechy byly důkazem silného vzrušení, které se nezadržitelně blížilo. Na poslední chvíli se mi ho podařilo vytáhnout a postříkat jí stehna.
„Myslela jsem, že to ve mně necháš.“
„Příště určitě,“ slíbil jsem jí.

Aňa na chvíli zmizela v koupelně, aby ze sebe smyla stopy našeho milování. Vrátila se opět vonící jemným parfémem.
Lehla si vedle mne, schoulila se ke mně a začala rozvíjet plány do budoucna.
„Zítra řeknu mamce, že se k tobě nastěhuju. Už to mám vymyšlené. Vymluvím se na to, že potřebuješ pomoc a já tak budu pořád s tebou. Mamka to určitě pochopí. Nemáš proti tomu nic?“
„Ne. A teď už spi. Já musím taky ráno do práce.“
Schoulila se ke mně ještě více a spokojeně usínala. Drželi jsme se za ruce, propleteni prsty.

Ráno jsme málem zaspali. Po rychle zhltnuté snídani jsme pospíchali na zastávku.
Stáli jsme na chodníku, když přijížděla tramvaj.
Aňa přebíhala na nástupní ostrůvek, ještě se ohlédla a poslala mi vzdušný polibek.
„Až přijdeš z práce, už budu na tebe čekat,“ otočila se k tramvaji.
Ozvalo se kvílení brzd, tupý náraz a pak už jen hrozné ticho……

„Proboha, já jí neviděl, já jí opravdu neviděl,“ hledal zoufalý řidič pochopení přihlížejících diváků na stanici tramvaje.
Stál jsem na chodníku, nepřítomně, jako bych ani nevnímal shluk seběhnuvších se lidí i přijíždějící a houkající sanitku.
Celý svět se znovu zhroutil.
Prodral jsem se hloučkem až k Aně a sklonil se nad ní. Po čele jí stékal pramínek krve. Stáhl jsem jí vyhrnutou sukni.
„Vy jste její otec?“ slyšel jsem hlas muže v červené kombinéze.
Nevěděl jsem, co mám odpovědět.
„Ne, snad její….muž.“
Saniťák jen mávl rukou, sedl do vozu a sanita s blikajícími majáky zmizela v oblouku ulice.

Možná, že se sem toto vyprávění ani nehodí. Ale takový je už život. Někdy si zahraje až neuvěřitelně s lidskými osudy.
Nesmazatelně se mi zapsal do paměti tento příběh krásného vztahu mladé dívky a stárnoucího muže.

0 0 vote
Hodnocení povídky
Subscribe
Upozornit na
guest
2 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments
Martin

Krásný příběh se smutným koncem . To je přesně ono , to mladí co dokáže znovu rozproudit krev v starším muži , tu novou chuť do života . Věřím , že nehodou tento krásný příběh nekončí .

Bob Romil

Mladá si to moc dobře naplánovala. Jen život je prostě pes a my jeho patníky. Taky doufám, že to neskončí takhle blbě.
Nejdou mi přidávat komentáře, když jsem přihlášený. Tak pokus o přidání jako host. Na podporu jsem o problému už informoval.
BobRomil