Upravená epizoda příběhu Zvládnu to sám.

Vrata brány hřbitova se s táhlým vrzáním zavřela. Odcházel jsem dlážděným chodníkem, lemovaným mohutnými kmeny starých lip, směrem k silnici.
Minul jsem hlouček lidí, stojících stranou u hřbitovní zdi.
Teprve na silnici jsem se zastavil a ohlédl se zpět.
Tak jsem zůstal sám. Tam někde za tou zdí zakrývají zaměstnanci hřbitova rakev mé matky hlínu.
Vlastně nejsem zase tak docela sám.

Sestra, která stála v hloučku ještě stále přijímala kondolence.
Svého času jsme se se sestrou trochu nepohodli a tak se již delší dobu moc nestýkáme.
Snad i proto jsem byl více závislý na matce.
Ani u žen jsem neměl v této době moc úspěchů a po několika nepodařených partnerstvích jsem zůstal sám.
Vždy jsem se pak vracel k matce, kde jsem měl jistotu teplé mateřské náruče, trochu polaskání a pohlazení po vlasech, ale hlavně vždy, talíř dobrého jídla.
Nejednou jsem se jí vyplakal na klíně ze svých problémů a vždy u ní našel pochopení.
Teď je všemu konec.

Naposled jsem se otočil ke hřbitovu, když jsem v tu chvíli spatřil, jak se od hloučku lidí odpoutala jedna osoba a vydala se směrem ke mně.
Byla to sestřina dcera, neteř Anička. Mezi kamarády jí ale neřekli jinak, než Aňa.
Osmnáctiletá krásná blondýnka s dlouhýma nohama, štíhlá, vyvinutá tak, že se za ní každý kluk musel ohlédnout. Vždy milá, s rozzářenýma modrýma očima. Často jsem litoval našeho příbuzenského vztahu. S takovou dívkou bych si dokázal rozumět, žít s ní a milovat se.
„Počkej strejdo,“ doběhla ke mně. „Nemám tě doprovodit domů?“
„Jsi hodná Aničko, ale já bych teď byl raději sám,“ s díky jsem odmítl její nabídku.
„Jsi v pořádku? Zvládneš to sám?“ zeptala se ještě jednou starostlivě a položila mi ruku na rameno.
„Budu muset,“ odpověděl jsem a vydal se směrem ke stanici příměstské dopravy.
Aňa stála uprostřed silnice a ještě dlouho se za mnou dívala.

Cesta domů byla nekonečná.
Nakonec jsem stál u vchodu svého sídlištního bytu.
Boty a části obleku zůstaly rozházené cestou k pohovce.
Padl jsem obličejem do polštářků a dal volný průchod emocím. Konečně jsem se mohl vybrečet ze svého žalu.
Znovu a znovu se mi před očima odvíjely epizody ve kterých se objevovala moje matka, různé okamžiky z našeho společného života i poslední chvíle rozloučení na vesnickém hřbitově.

Tu a tam se mi do vzpomínek vmíchala postava neteře Ani. Najednou jsem jí viděl nahou a žádoucí ve své posteli.
Smutek se mísil s náhlou sexuální touhou a já zalitoval, že jsem nepřijal její nabídku.
Nad všemi těmi pocity nakonec zvítězila únava a já na pohovce usnul.
V polospánku jsem uslyšel zvuk domovního zvonku. Otevřel jsem oči. Bylo ale ticho. Snad se mi to jen zdálo.
V tom ale někdo zaklepal na dveře.

„Kdo je?“
„To jsem já, Aňa. Můžu dál, strejdo?“ ozvalo se z chodby.
Na chvíli se mi zastavil dech. To není možné! Neteř, o které se i před chvílí zdálo, je tady.
Vstal jsem a šel otevřít.
Mezi dveřmi stála má krásná neteř, ta víla se světlými vlasy, krásná až k zbláznění.
„Zůstanu s tebou. Mamča o tom ví, že u tebe přespím, abys nebyl sám.“

Venku se začalo nekompromisně stmívat a mezi řečí občas někdo z nás zívl. Byl to náročný den, plný dojmů a únava se hlásila o své.
„Dojdu se osprchovat,“ oznámila neteř a zmizela v koupelně.
„Kde chceš spát?“ zeptal jsem se, ale má otázka zanikla v hluku tekoucí vody.
„Říkal jsi něco? Neslyším tě, teče tady voda!“
Ani mi nedošlo , co dělám, otevřel jsem dveře do koupelny a zopakoval svou otázku.
Můj pohled na chvíli spočinul na krásném těle neteře. Byla to opravdu víla. Bílá, štíhlá, krásné nohy. Stála tam ve sprše jako přelud, jednou rukou si zakrývala prsa, druhou klín.
„Nedělej si se mnou starosti, někam se uložím.“
Rychle jsem se otočil a zavřel dveře.
Po chvíli vyšla neteř, zabalená do osušky a sedla si vedle mne. Voněla mýdlem a mládím.
„Taky se osprchnu,“řekl jsem a odešel do koupelny.
Choval jsem se jako blázen, čichal jsem k mokrému ručníku a osahával všechna místa, kde jsem se domníval, že byla Aňa. Nakonec jsem vyšel i já z koupelny.
V obýváku nikdo nebyl.
„Kde jsi?“
„Tady,“ ozvalo se z ložnice.
Nahlédl jsem do ložnice a spatřil Aňu ve své posteli. Byla přikrytá peřinou až k bradě, vlasy rozhozené na polštáři.
„Nechci být sama,“ usmála se na mne. “Pojď ke mně,” vyzvala mne neteř.

Vlezl jsem si k ní do postele a Aňa se ke mně přitiskla.
Cítil jsem dotek jejího nahého těla. Položila si hlavu na mé rameno.
Pohladil jsem jí po tváři a má ruka se pomalu sunula na její šíji.
Tápal jsem pod peřinou, až jsem ucítil na dlani hrot jejího prsu. Prstem jsem jí objel několikrát dvorec bradavky. Měla je ztvrdlé a při každém mém doteku vzdychla.
Její ruce zajely do mých vlasů. Sál jsem vůni jejího těla. Naklonil jsem se nad ní a políbil jí. Vrátila mi polibek a já ucítil její jazyk. Svět se mnou začal točit.
Odhrnul jsem cíp peřiny. Před očima se mi tyčily bradavky jejích prsů a lákaly k přisání. Vzal jsem jednu z bradavek do úst a začal dráždit jazykem. Aňa mi tiskla hlavu ke svému tělu.
Ta krásná, atraktivní dívka, jež má určitě každého kluka, na kterého se podívá svýma modrýma očima, právě teď leží vedle mne, nahá v posteli a nechá se ode mne líbat a hladit.
Proč zrovna já, ptal jsem se sám sebe. Možná je to projev lítosti.
“Mlč,” položila mi prst na ústa. Nejspíš jsem přemýšlel nahlas.
“Mám tě ráda. Už dlouho.”
“Proč? Vždyť jsem Tvůj strejda a jsem oproti tobě hodně starší.”
“Nech toho, prosím a buď ke mně něžný. Vždyť to umíš.”

Začal jsem její tělo posévat vlhkými polibky. Nejprve na prsy a pak stále níž a níž.
Hlava mi mizela pod peřinou a já líbal a líbal a nevnímal nic, než hebkost její pleti.
Kdesi nahoře bylo slyšet silné vzdechy a její tělo se začalo vlnit v milostné křeči.
Konečně jsem dosáhl cíle. Ono místečko rozkoše bylo bez jediného chloupku.
Jazyk se vnořil do její rýhy a ucítil chuť jejího pohlaví. Voněla mládím a čistotou.
Vsunul jsem jazyk hluboko do ní a vychutnával její milostnou šťávu.
Odhrnula peřinu úplně a rozevřela nohy, abych se do ní co nejlépe dostal.
Náhle jsem ucítil její hebkou ruku na svém tvrdém údu. Vymanila se něžně z mého zajetí a sklonila se nad ním.
Žalud pomalu mizel v jejích ústech, zatímco rukou hladila varlata. Zavřel jsem oči a jen vnímal pohyby jejího jazyku. Vsávala jej, aby ho za chvíli zase pustila ze sevření rtů a mohla se s ním pomazlit. Tiskla si ho k obličeji, přejížděla po něm prsty a pak si ho znovu vzala do úst.
„Já už to dlouho nevydržím,“ sténal jsem.
„Nevadí,“ odpověděla a několika tahy mne udělala.
Semeno jí stékalo po ruce.
Setřela prsty i poslední zbytky z mého břicha, vstala a odešla do koupelny.

Ležel jsem nahý na peřině a vzpomínal na poslední prožité okamžiky. Bylo to něco neskutečně krásného. Její mládí, krásná postava a její kouzelný projev něžnosti mne přenesl do jiného světa. Život začínal dostávat nový smysl, smutek pomalu ustupoval a já nemyslel v té chvíli na nic jiného, než na Aňu.
Obrátil jsem se ke dveřím. V nich stála Aňa.
V měsíčním světle se rýsovaly křivky jejího nahého těla. Pomalu se blížila k posteli.
„Jeffe, můžu ti tak říkat? zeptala se.
Nečekala na můj souhlas: „Jeffe, chci se s tebou milovat.“
Uchopil jsem jí za ruku a stáhl jí k sobě.
„Já taky,“ dostal jsem ze sebe a přitiskl se k ní.

Zobrazit za celou dobu
Zobrazit za celou dobu
2694
Zobrazit dnešní
Zobrazit dnešní
4

5 thoughts on “Neteř Aňa – 01 Pohřeb”

  1. Přestože je to téma incestu , tak jeho zpracování je neskutečně krásné a jemné . Při čtení jsem úplně celý příběh prožíval .

  2. Je to výborný nápad, dát sem povídky dávno zveřejněné. Ležely hluboko v bahně minulosti a nově registrovaní čtenáři ani nevěděli o jejich existenci. A přitom jsou to mnohdy téměř literární skvosty od vynikajících autorů.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *