Do kláštera řádu Panny Marie Sedmibolestné přichází tma velmi brzy. Jakmile se slunce skloní k západu, zapalují se na chodbách louče, aby jejich mihotavé světlo prostoupilo ponurými prostorami. Z dáli zní monotónní hudba varhan a záchvěv chladného vzduchu přizvedává sutanu jeptišky, která vede mladou dívku k zavřeným dveřím. Je slyšet krátké zaklepání

„Pojďte dál,“ ozval se hlas matky představené. Uvnitř je překvapivě teplo a útulno. „Kde je pan farář František s Jakubem, Ludmilo?“
„Ti nás doprovodili jen k bráně a odešli do vesnice. Potřebují se připravit na zítřejší ranní mši.“
„Přistupte blíže, mé dítě. Jak se jmenujete a jak jste stará?“
„Magdaléna, za měsíc mi bude devatenáct let, matko představená.“
„Sestro Ludmilo, jak jste ji našli?“
„Přesně podle té věštby. Narodila se sedmého dne, sedmého měsíce a pochází ze sedmi sourozenců.“
„Pak to musí být ona. Vyvolená.“
„Já ničemu nerozumím, jaká vyvolená? ptá se udiveně dívka.
„To je na delší povídání. Před lety jsme objevili v klášterní knihovně zvláštní spis. Týkal se neposkvrněného početí. Stálo v něm, že je možné znovu přivést na svět živého Boha. Obsahoval indicie vedoucí k nalezení dívky, která ho má porodit. Jenže některé části nebyly srozumitelné a nedařilo se nám je rozluštit. Až nedávno otec František přišel na tajnou šifru, která nás dovedla k až vám.“
„Ke mně? Vždyť já jsem úplně obyčejná dívka. Já a Bohorodička?“
„A co svatá Maria? Ta snad byla bohatá a vznešená? Pojďte blíž a vysvlečte se, mé dítě.“
„Ale, to přece…“
„Nestyďte se, musím si něco ověřit.“

Magdaléna si odložila košili a sukni.
„Jen pokračujte, svlečte se úplně,“  trvala na svém matka představená. Dívka  tedy pokračovala a za chvíli tam stála tak, jak ji pán Bůh stvořil. Její typicky slovanská postava potěšila obě řeholnice. Prsa měla tak akorát, postava „krev a mlíko“ s širšími boky byla dobrým předpokladem pro plození dětí.


„Podívejte, na levém stehně má mateřské znaménko. Přesně jak stojí ve svatém spisu – na levé noze znamení míti bude,“ ukazuje sestra Ludmila. „Teď ještě poslední zkouška. Magdaléno, předkloňte se o stůl a mírně pokrčte nohy,“ povídá matka představená.
Zezadu  položila ruku na ochmýřený pahorek a prohmatávala štěrbinku. Když prst zatlačila hlouběji, Magdaléna sebou cukla a vyjekla.
„Virgo intacta, nedotčená panna,“ potvrdila její nevinnost matka představená. „Teď už se můžeš obléci. Ludmilo, jděte jí ukázat, kde bude u nás přebývat!“

Do tajemství spisu bylo zasvěceno jen několik málo osob. Matka představená, sestry Ludmila a Beatrice, otec František a ministrant Jakub. Právě on se společně s Františkem vydali hledat neznámou dívku do vesnice, která ležela několik dní cesty daleko. Zde objevili Magdalénu, dceru místního kováře. Přemluvili ji, aby odešla s nimi do kláštera, kde by se stala další členkou řádu.

„Tak tady bude tvůj nový domov,“ odemkla řeholnice klíčem dveře do stroze vybavené místnosti. Na jedné straně postel, nad kterou visel obrázek Panny Marie. Na posteli bylo připraveno roucho, které nosí ženy v období noviciátu. Na druhé straně byl dubový stolek, židle a menší skříň.
„Já tomu pořád nerozumím. Myslela jsem, že odcházím do kláštera, abych se stala jeptiškou, jako jsi ty.“
„A proč by ses nemohla stát řádovou sestrou? Jen nám pomůžeš při vykonání zázraku.“
„Nerouhej se, sestro Ludmilo, zázraky přece mohou konat jen svatí nebo sám Bůh.“
„To ano, ale našemu řádu byl zjeven svatý spis, který hlásá vůli Boží. Můžeš nám pomoct, ale už nezbývá mnoho času. Během následujících pár měsíců musí vyvolená panna počít dítě, do kterého se vtělí sám Bůh.“
„To myslíš jako nový Ježíš?“
„Já tomu taky moc nerozumím, ale díky neposkvrněnému početí, které se musí uskutečnit ještě v tomto roce, se má zrodit nový spasitel. Chceš to podstoupit?“
„Já nevím. Je toho na mě moc, potřebuji si odpočinout po té dlouhé cestě. Ale jestli to má být můj osud, tak se mu nebudu vzpouzet.“

Následující dny nevybočovaly z běžného chodu kláštera. Přebývalo zde patnáct řeholnic a matka představená. Navzdory názvu řádu naprostá většina z nich již pannami nebyla. Některé vstoupily do kláštera poté, co ovdověly. Ludmile zahynul muž ve válce. Beatrice pocházela ze šlechtické rodiny. Když  rodiče přišli na to, že se tajně stýká s čeledínem, přivedli ji sem, aby se vydala na správnou cestu k Bohu. Sestry měly daný pevný řád. Vstávaly po čtvrté hodině ranní. Po ranní modlitbě šly na snídani. Poté některé chodily pracovat do klášterní zahrady, jiné připravovaly jídlo v kuchyni, nebo se věnovaly studiu písma svatého. Modlitby provázely sestry během celého dne. V neděli byla velká večerní mše, kterou vedl otec František a pomáhal mu při ní i mladý Jakub.

Magdaléna přemítala o svém poslání a vcelku pokorně přijala svou budoucí roli. Jen neměla představu, jak se to její neposkvrněné početí uskuteční. Proto zašla za matkou představenou, ale ta, ani sestra Ludmila ji nechtěly sdělit bližší podrobnosti.
„Magdaléno, vše se včas dozvíš. Jen mi ještě ještě řekni, v jaké jsi fázi měsíčního cyklu.“
„Měla bych to dostat v nejbližších dnech.“
„Dobře, tak až ti započne krvácení, sdělíš mi to, abychom čtrnáct dní poté mohli vykonat obřad.“

Po pár týdnech se sešli po nedělní mši otec František, matka představená a sestra Ludmila.
„Tak je rozhodnuto. Uskutečníme to tento čtvrtek večer. Nikdo kromě našeho společenství se o tom ale nesmí dozvědět. Náš řád si nemůže dovolit žádný skandál.“
“Dobře, matko představená, ale bohužel vám musím sdělit, že se již necítím na to, abych svaté oplodnění vykonal sám. Mám již svá léta a semeno musí být čerstvé. Ale zároveň nevím, jestli to Jakub zvládne. Neměli bychom ho nejdříve vyzkoušet?“
„Otče Františku, musím se vám s něčím svěřit,“ povídá Ludmila. Já jsem již s Jakubem byla. A mohu vás ujistit, že ho jeho úd je pevný a množství semene má více než dostačující.
„Ale, ale, co to říkáte sestro Ludmilo?“ shlíželi na ni oba přísným pohledem. Protože se jim ale tahle zpráva hodila,  otec František ji jen uložil, aby se pomodlila deset otčenášů a dvoudenní půst.

„Zdrávas Maria, milosti plná, požehnaná tys mezi ženami, ….“ odříkávala modlitbu matka představená, jejíž ozvěna rezonovala podzemní kryptou.  Magdalénu oblečenou do bílého svatebního roucha vedla z jedné strany Ludmila a z druhé sestra Beatrice.
„Ulehni zde na tento oltář a uvolni svou mysl i tělo Bohu všemohoucímu,“ pokynula jí matka představená. Magdaléna se vyhoupla na široký kamenný podstavec, na kterém byla položena několikrát přeložená měkká látka.
„Sestry, vzdejme hold plodnosti a odhalme svá prsa. Není na nich nic nemravného. Vždyť byla stvořena Bohem pro ukojení potřeby nasycení hladového dítěte.“


Sestry obklopily ležící Magdalénu a naklonily se nad ní. Všechny si stáhly horní část roucha. Magdaléna překvapivě koukala po velkých visících prsou matky představené, drobných ňadérkách sestry Beatrice i mohutných pevných ňadrech Ludmily. Než se stačila vzpamatovat, tak jí matka představená povolila svatební šat a odhalila i její vnady. Poté si sestry začaly natírat horní polovinu těla olejem. Nejprve se masírovaly navzájem a pak se začaly věnovat Magdaléně. Roztíraly  olej po obnažené hrudi a ňadrech, která se krásně leskla v záři plápolajících svíček.

Do místnosti nenápadně vešly další dvě postavy. Otec František v kněžském oděvu a Jakub, který byl zahalen do hnědého roucha, které dosahovalo skoro až na zem. Pomalým krokem předstoupili před polonahou Magdalénu.
„Panna Maria počala díku Duchu Svatému. Ó Bože, vyslyš naše prosby a učiň další ze svých zázraků,“ uklonil se otec František před oltářem, pokřižoval se a sepjal ruce k modlitbě.
Matka představená stáhla Magdaléně šaty a ta tam teď před nimi ležela úplně nahá. Sestry pokračovaly masírováním celého jejího těla. Hladily jí po  břiše, stehnech i mezi nimi.

„Magdaléno, teď musíš ukázat Bohu všemohoucímu a svaté Marii, že tvé panenství je stále neporušené. Pokrč nohy, přitáhni si je k tělu a rozevři je co nejvíc od sebe,“ poručila a Magdaléna tak učinila. Matka představená vsunula prsty obou rukou do namaštěné štěrbiny a rozevřela ji.

Všichni teď  upřeli  pohled na vlhký vchod, uvnitř něhož se daly tušit obrysy panenské blány. Otec František vložil do rozevřené lasturky dva prsty a pozvolna je zasouval dovnitř.
„Áááách,“ sykla Magdaléna, když narazil na panenskou blánu. Ale otec František se tvářil spokojeně.
„Ano, tvůj hymen je opravdu nedotčený.“
Opatrně ji prohmatával a špičkou prstu jí zajel do otvoru v blance. „Podívej, Jakube, jak je pružná. Musíš být opatrný, abys ji neporušil.“

Jakub vše se zaujetím sledoval a zvedající se hnědé roucho u jeho pasu ukazovalo, že již brzy budou moci zahájit rituál. Otec František stáhl Jakubovi oděv, pod nímž byl zcela nahý. Jeho ztopořený penis byl připraven a trčel vzhůru. Otec vzal kropenku se svěcenou vodou a třikrát mu ho pokropil. Poté pronesl požehnání:
„Ve jménu Svaté Trojice, vstup Duchu Svatý do zde přítomného služebníka Jakuba. A až se jeho sémě dostane do Magdalénina neposkvrněného lůna, učiň zázrak, aby mohl být počat nový spasitel, Amen.“

Mohlo by vás zajímat  Účastník svatby

Mezitím každá ze sester hnětla jeden Magdalénin prs. Matka představená jí kmitala prstem mezi závojíčky po zduřelém hrášku poštěváčku.
„Óóóch, co mi to děláte? Cítím nevýslovnou slast, já se snad rozplynu,“ sténala Magdaléna. „Ó Bože, to je krása, jsem připravená počít dítě, které má být k obrazu Tvému.“

To byl signál pro matku představenou, která druhou rukou sevřela požehnaný Jakubův penis. Několikrát mu po něm přejela a pokynula Ludmile, aby si ho vložila mezi své mohutné kozy. Stiskla je k sobě a díky naolejování se mezi nimi snadno pohyboval. Za chvíli už Jakub hlasitě dýchal a sténal. Úd mu ještě více zmohutněl a obnažil se jeho fialový žalud.
„Jáá, jááá už asi budúúúú,“ křičel Jakub a matka představená je rychle od sebe odtrhla.
„Sestry pokrčte ji pořádně nohy a rozevřete je,“ volala matka představená a namířila Jakubovo mužství mezi idhalené závojíčky.
„Jo, jóó, jóóóó,“ sténal Jakub, když mu žalud zmizel ve štěrbině a zarazil se o překážku panenské blány.
„Ve jménu svaté panny Marie a jejího syna Ježíše Krista. Bože, učiň zázrak a nech, aby počala tato neposkvrněná panna, která se ti s láskou oddává, amen,“ stačil ještě zvolat otec František a přiložil jí krucifix na zdvihající se ňadra.
„Pozor, ať ji neprotrhneš,“ upozorňovala matka představená a přidržovala mu nadržený penis.
„Áááách, áááá, úúž, úúúúž jsééém,“ hekal Jakub a pumpoval semeno na otvůrek v blance až do jejího neposkvrněného lůna. Pak mu i přes veškerou snahu úd vyklouzl. Jakub tak pocákal nejen Magdalénino tělo, ale zkropil i Ludmilina ňadra a pak už jen hlasitě a spokojeně oddechoval. Nakonec ještě matka představená prohlédla, jestli Magdalénino panenství zůstalo neporušené.

Další dny probíhaly, jako by se nic zvláštního nestalo. Když se Magdaléně nedostavily měsíčky, bylo to dobré znamení. Pro jistotu počkali ještě další měsíc, a když se jí ani tehdy nepřišla perioda, bylo jasné, že je těhotná. Při mši svaté sdělili tuto zprávu ostatním obyvatelkám kláštera. Seznámili je i se svatým spisem. Sestry ale musely učinit slib mlčenlivosti, že se o tom nikdo venku nedozví.

V dalších měsících začalo Magdaléně růst bříško a později se jí zvětšila a zmohutněla prsa. Nic se však nedá utajit věčně. Během nakupování na trhu se jedna řeholnice prořekla a po okolí se začaly šířit zvěsti o těhotné panně. Někteří to brali vážně, jiní tvrdili, že to jsou jen babské povídačky.

Koncem léta se poblíž vesnice usadila skupina lapků. Přepadali obchodníky a pocestné, okrádali je a občas dokonce i někoho zamordovali. Na jejich hlavy byla vypsána tučná odměna, ale stále se je nedařilo pochytat. Měli totiž chytrého vůdce Dětřicha, rytíře z tvrze Louka. Jelikož zradil panovníka a spřáhl se s nepřítelem, byl mu zabaven majetek i tvrz Měl být dokonce popraven, ale utekl a dal se do holportu se zmíněnými loupežníky.


Měsíc před předpokládaným porodem se vydala většina řeholnic s matkou představenou na pouť do Milfburku, kde se před padesáti lety zjevila panna Marie. V klášteře zůstala jen Ludmila, další tři další sestry a samozřejmě Magdaléna. Na to lapkové čekali. Jejich vůdce Dětřich společně se svým kumpánem Vilémem předstírali, že byli sami přepadeni a zazvonili u brány. Ludmila je nejdřív nechtěla pustit dál, ale když viděla  jejich rány a krvavý šrám na Dětřichově hlavě, otevřela  a vpustila je dovnitř.

Ošetřila jim zranění  a dala napít vody. Vyprávěli, že byli přepadeni bandou lupičů, ale podařilo se jim utéci. Přitom se nenápadně přitom vyptávali na chod kláštera. Ludmila jim potvrdila, že většina sester je opravdu na svaté pouti. Dětřich tušil, že řád někde musí mít schované peníze a jistě i cennosti. Po skromné večeři, kterou museli sníst sami v místnosti pro hosty, byli přizváni na večerní modlitbu. Ještě předtím však Vilém sešel dolů ke vchodu a nikým nepozorován přiotevřel bránu. Tak dalších šest kumpánů mohlo vklouznout do potemnělého kláštera.

Na modlitbu se sešly všechny přítomné obyvatelky kláštera společně naší dvojicí.
„Viléme, to musí být ta vyvolená. Že by tedy ty zvěsti, co se šíří po vesnici, nelhaly?“ šeptal Dětřich svému kamarádovi, když spatřil těhotnou Magdalénu.

Klášterní kaplí se ozývaly hlasy modlících se jeptišek. I Dětřich s Vilémem měli ruce sepjaté, ale už po očku vyhlíželi své druhy. Vtom náhle zbývající lapkové vtrhli do modlitebny. Ludmile bylo hned jasné, že je zle. Lumpové vytasili dýky a bambitky a pochytali modlící se jeptišky.
Zahnali je všechny do kouta ke zpovědnici a pod pohrůžkou smrti se od Ludmily dozvěděli, kde je ukrytá truhla s penězi. Tři z nich se společně s Ludmilou vydali do cely matky představené. Po chvíli snažení se jim šperhákem podařilo otevřít dveře. V rohu místnosti ležela malá truhla. Vedle ní stálo v bedničce několik lahví mešního vína. Pobrali vše a odnesli to k ostatním do kaple. Tam vylomili zámek truhlice a s radostí se přehrabovali v klášterním pokladu.

„Zapijme úspěšný lup,“ vyjekl Dětřich. Otevíral lahve s vínem a dělil o ně své kamarády. Ti ho začali hltat, až jim po bradách teklo.
„Teď, když máte, co jste chtěli, opusťte už náš příbytek,“ pronesla prosebně Ludmila, stojící mezi ostatními sestrami.
„Ještě ne,“ uculil se Dětřich, jelikož viděl, že bezbranné jeptišky, krčící se v koutě, začaly probouzet v jeho chlapech, posilněných vínem, chlípné myšlenky.
„Tak si je vezměte, vždyť i jeptišky jsou ženské,“ pokynul stroze. Opilé lumpy nemusel povzbuzovat. Začali se po nebohých sestrách sápat,  strhali z nich roucha a jednu po druhé postupně prznili. Když se ale kdokoliv přiblížil k Magdaléně, Dětřich, který se zatím žádné z nich nedotkl, jej rázně  odehnal.

Kaplí se teď místo modlení ozýval jekot jeptišek a slastné sténání ukájejících se lupičů. Magdaléna s hrůzou koukala na to, jak jsou její družky znásilňovány. Střídali se na nich v různých polohách a osahávali jim prsa. Přímo před jejími zraky bušil Vilém zezadu do Ludmily a rukama si ji přidržoval za boky. Ta se zaťatými zuby přijímala jeho žilnatý úd a s úlevou si oddechla, když se do ní po chvíli vyprázdnil.

„Tak ty jsi ta, co má porodit nového spasitele?“ chytl Dětřich Magdalénu za ruku a přitáhl ji k sobě.
„Ano,“ špitla a se znechucením od něj odvrátila hlavu a sklopila oči. „Klekni si a vyhul mi ho,“ zahučel na Magdalénu a přitom si rozepnul kalhoty. Uvolnil svého nedočkavce a už ji ho strkal do pusy. „Pořádně otevři pusinku a saj ho, saj, cucej mi ho, áááách,“ sténal Dětřich, zatímco se nebohá Magdaléna dusila jeho mohutným údem.
„Dobře to děláš, ale to už stačí,“ okřikl ji. „Svlékni si ten hábit,“ poručil jí a pohrával si přitom výmluvně s  bambitkou.
Magdaléna neochotně odložila šat a odhalila své nahé tělo. Břicho měla již značně vyklenuté a nalitá prsa s tmavými dvorci a vystouplými bradavkami podněcovaly Dětřichův chtíč. Podebral je rukama a s rozkoší se k nim přisál ústy.

„Opři se rukama o oltář a předkloň se. A teď se rozkroč, víc. Dej ty nohy pořádně od sebe,“ navigoval Dětřich Magdalénu. Kývnul na Viléma, aby mu přinesl nádobku s olejem, která ležela položená pod křížem. „Zůstaň předkloněná, tak jak si,“ pronesl a roztíral jí olej po zadečku, až stékal k ochlupenému rozkroku. Přistoupil k ní zezadu, uchopil ztopořený úd a směroval jej mezi vyšpulené půlky.

„Ó pane, zadržte prosím,“ zvolala prosebně Ludmila. „Ona musí zůstat nedotčená. Jinak by z jejího lůna zmizela veškerá božská síla, která do ní vstoupila při obřadu neposkvrněného početí.“
„Ale, snad mi nechceš tvrdit, že čeká dítě s Duchem svatým. Takové povídačky si schovej pro svoje ovečky,“ opáčil Dětřich a znovu se chystal l chlapské práci.
„Prozatím s ní mám jiné plány“ oznámil stroze a začal tlačit nabijáka do její těsné kakaové dírky. Magdaléna sténala a hekala, když najednou svěrač povolil a Dětřich se za silného řevu zanořil do jejích útrob. Chytil ji za boky a začal prudce přirážet. Jeptišky bez hnutí se sklopenými zraky z dálky sledovaly, jak do ní buší svým ohonem a plení její zadní dírku. Prsa se jí houpala v rytmu jeho pohybů, když tu ho náhle vytáhnul. Nebohé Magdaléně kanuly slzy po tváři. Cítila se pokořená a ponížená.

„Vylez si nahoru na oltář,“ poručil jí prozatím neukojený Dětřich. Magdaléna už neměla sílu mu odporovat. „Tak se ukaž, jak je to s tím tvým panenstvím.“
Roztáhl jí nohy od sebe a přimáčkl je podél těla. Tím se všem se naskytl pohled na Magdalénino těhotenské břicho, které  se dmulo vzhůru. Dětřich po něm přejel rukama a pokusil se vsunout prsty do široce otevřené lasturky. Nešlo to.
„Opravdu je ještě nevinná, ale to už nebude trvat dlouho,“ potvrdil neporušenost jejího panenství.


„Přiveďte je sem blíž, ať vidí hezky zblízka, jak jí to udělám.“
Uchopil tuhý  penis a nasměroval špičku žaludu na uzavřenou branku rozkoše. S chlípnou touhou jím přejížděl mezi rozevřenými závojíčky a zasunul ho až k pružné přepážce panenské blány.
„Teď tě ve jménu Boha Otce, Syna i Ducha svatého odpaním,“ pronesl Dětřich posměšně a začal pronikat do jejího nitra.
„Nééé, áááách,“ zaječela Magdaléna, jejíž napnutá blanka nevydržela tlak a povolila. Dětřich si dal záležet, aby jeho deflorační průnik byl co možná nejhlubší. Když ho povytáhl zpět, tak se na něm objevily skvrny od panenské krve. Pak už do nebohé Magdalény rychlým tempem živočišně přirážel. Ta se svíjela a křičela bolestí, ale on už na nic nedbal. Zvedl jí nohy do výše a dál plenil  bolavou kundičku. Naklonil se nad ní a svým pupkem se třel o její vystouplé břicho.
„Jó, jóóó, tak teď už určitě panna nejsi. Jááá, úúž, budúúúú, áááách,“ ječel a zarážel ho až na dno jejího nevinného lůna. Pak na ni vyčerpáním padl a za hlasitého chroptění se do ní vysemenil.
„Chlapi, popadněte tu truhlici a mažem pryč!“ poručil svým kumpánům, když si utíral nabijáka od směsi krve a semene. Zapnul si kalhoty a společně s ostatními opustili klášter a zmizeli v temné noci.

Druhý den Magdaléna předčasně porodila zdravého chlapečka. Zázrak byl, že to oba přežili. Žádné nadpřirozené schopnosti se však u dítěte  neobjevily. Lupiči byli nakonec během zimy dopadeni a většina z nich, v čele s Dětřichem, skončila na šibenici. Na provoz kláštera se ale další peníze nenašly. A když za devět měsíců další dvě sestry porodily děti, byl jejich řád výnosem papeže zrušen.

Zobrazit za celou dobu
Zobrazit za celou dobu
4155
Zobrazit dnešní
Zobrazit dnešní
1
Aldebaran
pokus654@seznam.cz

5
Komentujte

Please Login to comment
avatar
4 Comment threads
1 Thread replies
4 Followers
 
Most reacted comment
Hottest comment thread
4 Comment authors
ShockMartinBob RomilTrysky Recent comment authors
  Subscribe  
nejnovější nejstarší nejlépe hodnocené
Upozornit na
Shock
Člen

Tak hezky to začalo, a tak špatně to dopadlo. Hezký příběh z “atraktivního” prostředí ženského kláštera.

Trysky
Člen

Zajímavý námět a dobré zpracování.

Bob Romil
Člen

Církev svatá a její oblbování oveček 🙂 Příběh se mi dost líbil. Hned jsem si vzpomněl na text kapely Kryptor ve skladbě Klášterní tajemství.

Martin
Člen
Martin

Dobře zpracovaný příběh ze života v ženském klášteře . Ze začátku jsem si říkal , že Shock začal psát pod druhým Nickem 😀 Aspoň , že to mělo happyend a zlotřilé loupežníky pochytali .

Shock
Člen

Vidíš, že tu nejsem jediný “erudovaný historik.” Na tohle téma bych nepřišel.