Nejkrásnější řetězová reakce 01

Toto je 1 díl z 5 v seriálu Nejkrásnější řetězová reakce

Bylo léto, horké léto, léto tak jak má být, začínal kdysi populární hit. To se přesně hodilo na dobu, kdy Erik s Lídou byli na dovolené v romantické rybářské osadě v zálivu Černého moře v Sozopolu v Bulharsku.
Jezdili sem koncem srpna již řadu let.

Ten den byly vlny o něco málo větší, než je v této oblasti zvykem, a vítr foukal kapánek ostřeji, což ostatně bylo lahodné k vyrovnávání slunečního žáru. To stačilo místním spasitelům, plavčíkům, většinou mladým seladonům hlídkujícím na pláži nového Sozopolu, aby dost arogantním způsobem uplatňovali svou úřední nadřazenost rozkazováním turistům.
„Hergot,“ začal nelibě Erik. „Myslím, že slovo takt jim vůbec nic neříká.“

Lída s Erikem to starostlivě pozorovali. Právě si začali vyhlížet místo, kde by se usadili, když se jeden z těch mocipánů rozkřikl na mladou ženu, která ho ani nemohla včas poslechnout.
Tak dovršil rozhodnutí Erika: „Tohle je na mne moc. Tím si nebudu kazit dovolenou. Jedeme na „Rybku“, pronesl nezvykle energicky.“
„Ale Eriku,“ mírnila jeho rozhořčení Lída, které se přesto mladý plavčík líbil, a snažila se ho omlouvat, „přece dělá svoji povinnost.“
„Jo, ale blbě. Ta moc se na něm podepisuje. Ještě mu nedošlo, že je tady pro lidi a ne oni pro něj. Asi neví, co to je vykonávat službu turistům,“ procedil Erik hněvivě. „Nebo chceš jít na kameny?“

Kameny, to byla malá část pláže mimo dosah pravomoci plavčíků, neúředně vyhrazená pro nudisty. Bylo zde písku sporadicky, zato prostor oplýval kameny a kaménky různých tvarů a velikostí.
Přes tuto tlačící nevýhodu bylo zde často plno naháčů.
„Beru Rybku,“ rozhodla se rovněž Lída a úžeji se přitiskla plným poprsím k ruce Erika.
„Škoda, že už tam nejezdí loďky, co? To se ti vždy líbilo.“
„Hm, víš že jo, hrozně rád jsem nasával vůni moře a ryb u přístavu… a pak ti kapitáni škunérků, ti nás už zdravili jako staré známé.“
„To spíše tebe, pokládali tě za Bulhara, co ulovil cizí kočku.“
„A pěknou.“

Ruka Erika zálibně sjela po zádech Lídy až k rozkošným vypouklým hýždím.
Slastně se zachvěla.
„No tak! Eriku,“ zašeptla láskyplně káravě a nenápadně se rozhlédla, jestli někdo nepozoruje to důvěrné pohlazení.

Fronta na lístky, prodávaly se zvlášť, a fronta na autobus ukradla z toho krásného dne tak třicet minut, dalších patnáct minut bylo nutno vydržet v nabitém, kodrcajícím se dusném autobuse. To vše proto, abyste pak s povděkem přijali vypadnutí z autobusu a závan mořského vánku, v písečné pláži nesoucí název Zlatá rybka, dříve Carská pláž.

Po provléknutí dírou v plotu a projití stanovým městečkem, přišlo potěšení z mořského pobřeží a pláže, vyhrazené pro rodinky blahobytně vypadajících pupkáčů a pupkaček se skotačícími dětmi.
Všichni cudně v plavkách, někdy i necudných, s nafukovacími lehátky, koly, s košíky jídla a pití.
Po necelém kilometru chůze na okraji moře s takto pestrou podívanou, začalo řídnout osídlení pláže a tu a tam se mezi oplavkovanými objevovaly polonahé dívčiny, nahoře bez.

Erik s Lídou se na sebe podívali. Nezměnilo se to. Je to tady. Hledali vhodné místo k usazení.
Nemuseli ani nic říkat. Nebyly zde polooblečené obézní rodinky divného původu s lačně šmírujícím a oslizlým s dalekohledem.

Konečně.

Tašky padly a za chvilku bylo rozprostřeno čisté prostěradlo, složené froté osušky a ostatní drobnosti. Oba se pozorně rozhlédli po okolí, zda zde není někdo, před kým by si museli dát pozor na své věci. Prohlídka dopadla příznivě. Bez obav, že by mohla způsobit pohoršení, Lída odložila lehkou halenku a její klenoty, bílé plné prsy, zasvítily na sluníčku.
Nebylo nic mimořádného, že ležící část okolních mužů, a patrně i žen, zpozorněla a s potěchou pozorovala jak si Lída, mimochodem ze zvyku, oba prsy promnula a nadzvedla. Umožnila tím lehkému vánku zbavit ji kapiček potu usazených pod plnými kužely jen o chvilku dříve, než jejich tmavé dvorce, se statnými výrůstky bradavek, přikryla úzkým proužkem plavek. Obdobně, bez úzkostlivého a prudérního zakrývání převlékla i své rozkošné kalhotky a Erik své slipy.

Toto nenucené převléknutí napovědělo přihlížejícímu okolí, ženám a mužům, mladíkům a dívkám, že nepřišli na pouhé koukání po ostatních, ale bez zábran a předsudků se koupat, slunit a těšit se ze života.

Neudivilo je, když Erik při natírání zad Lídy ochranným olejíčkem neopomenul polaskat spod plavek, po stranách, kužele plných prsů tak, až jeden vrcholek vyklouzl ze svého krytu.
Lída ho láskyplně plácla přes ruku.

„Ale Eri, ty bys mne tady nejraději svlékl a…“ řekla polohlasně a pomalu a pečlivě přikryla neposednou, nyní již trochu vyhrocenou bradavku.
„Lído máš pravdu, jako vždy i s tím a… škoda, že nejsme tak mladí jako támhle ti, abych se mohl vykašlat na všechny předsudky, když chci polaskat tvé mlíčňáky, hezky potěžkat a vychutnat jejich pevnost, pružnost a když chci…“
„Ježíši, Eriku, nech toho rajcování a podívej se na toho klučinu s tou krasotinkou,“ zaúpěla Lída a se zalíbením se zadívala na mladý pár ležící několik metrů od nich.

Mladík se světle kaštanovými vlasy, lehce zvlněnými, nemohl odtrhnout pohled od pohoří Lídy, i když jeho přehezká, mladičká společnice ležela vedle něj s minimálním proužkem plavek přes drobné, trčící, vyrůstající kopečky ňader.
Vzrušení, které se u něj zřejmě po shlédnutí nahých hroznů Lídy dostavilo, bylo u tmavých plavek naprosto zřetelné.

„No, co má být? Stojí mu jako kůl. Patrně zahlídl tvé homole a chtěl by je asi taky do ruky. Myslíš, že já bych taky nebral do dlaně ta pučící poupata vedle něj?!“
„Ty sprosťáku! To ti věřím. Raději maž!“

To již nebylo pouhé natírání, ale ruka muže, roztírající olej, masírovala při tom plné polokoule hýždí a zadní část stehen.
Bylo to jen mimoděčné sevření obou polokoulí, když se hrana masírující ruky drsně přitiskla na malý proužek plavek, po jehož stranách prorážel hustý, tmavý porost velkých pysků pohlaví.
Nikdo nemohl vidět ani to, jak se ten proužek látky podvolil tlaku ruky a odsunul se do strany.
Celý val, porostlý černou vlasovou houní, se zaskvěl na prudkém slunci.
Lída, ležící na břiše s mírně rozevřenými stehny, jen sykla rozkoší a překvapením. Lehce se nadzvedla a rozhlédla, zda někdo nesleduje, nebo nemůže vidět to krásné a drzé, nestydaté mazání Erika.

To, že se její plné, visící prsy bez zakrytí objevily zrakům říjícího mladého souseda, ji nechávalo klidnou.
„Proč by se nemohl podívat?“ řekla si pro sebe. Nemá se za co stydět a za pár roků… Byla na své chlouby pyšná již z raného mládí. Ostatně, víc nemůže nezvaný divák ze svého úhlu ani vidět, pokud se tedy nezvedne. To se nyní ale sotva odváží, aby si neprotrhl plavky.

I její zrak spočinul se zalíbením na té zvětšující se vyboulenině. Přejela ji dráždivá vlna až do slabin. Instinktivně více rozevřela nohy, aby mohl Erik ještě lépe „mazat“.
Erik pochopil a mazal. Proužek plavek nekryl už zhola nic a lesklé, mokvající a lehce rozevřené lístky poševního vchodu ho informovaly o stavu Lídy daleko přesvědčivěji než její rozdurdění na oko.
„Ježíši co to zase děláš?“
Teď si ale musel sednout do dřepu Erik, neboť i u něj hrozilo nebezpečí, že by mohl vzbudit nežádoucí pozornost okolí.
Třeba právě té roztomilé a pěkné kočky u toho vykuleného mladíčka.
Hergot, ty ženský to mají přece jenom lehčí. Jejich rostoucí bradavky nebudí takovou pozornost a nemusí zrovna prozrazovat stoupající rozkoš.

Situace u sousední dvojice se taky měnila. Ruka mladíčka při úporném pozorování Lídy bezmyšlenkovitě hladila svoji společnici po zádech a kulatém zadečku. Pak mimoděk sklouzla na laskání vnitřní strany stehen a následně také na spojnici plavek v rozkroku kryjící pohlaví, mušličku v rozpuku.

Mladičká Janica s tlukoucím srdcem cítila dráždivě nečekané počínání Imreho.
I ona zaznamenala příchod té starší dvojice. Už si říkala s mírným despektem „co ti zde“, když uviděla postavu muže, převlékání a nyní to „strašně“ krásné vzedmutí jeho plavek.
Musela polknout vzrušením. Nevěděla kam se má dívat, ale přitom nešlo odtrhnout pohled od „toho“.

Plavky měl sice žíhané, hnědá barva se žlutou, ale přesto ta vyboulenina byla až k nevíře výrazná.

„Ježíši,“ Janica si při pohledu na Erikovo pohlaví, hlásící se pod plavkami k životu, mimoděk stiskla mírně rozevřená stehna, aby to začínající slastné svědění alespoň trochu vychutnala.
Tak se stalo, že ruka Imreho se lehce dotkla její tlamičky. Normálně by se totiž Imre na takový dotek neodvážil ani myslet. Nynější okolnosti ale nebyly zcela normální.
Jeho fantazie pracovala při pohledu na visící balony Lídy a z jeho pohledu bylo viditelné předloktí jejího společníka, pohybující se mezi jejími stehny.

Lídě nemohlo uniknout to horečné polknutí a stoupající vzrušení blonďatého zajíčka.
Nepochybovala o magickém působení svého vyvinutého poprsí. Projeli jí čerti s pohledem do jeho očí a na napínající se plavky. Z jednoho prsu odsunula proužek spoře zahalující bradavku, podebrala bílou homoli dlaní a lehce z ní odstraňovala neviditelné zrnko písku. Sluníčko, obdivné pohledy a dotyk, to vše vyvolalo dráždivé tuhnutí a růst tykadla. Neodolala a labužnicky ho lehce stiskla. V ten moment se pohlaví Imreho rezolutně ozvalo a hřbet ruky, hladící Janicu mezi stehny, se rozhodně přitlačil podobně, jak před chvilkou Erikův, na dívčí klín a odsunul krycí proužek plavek na stranu.

Janica sykla překvapením a rozkoší. Teprve nyní postřehla upřený pohled Imreho na ty naducaný kozy, jak je v duchu rozhorleně hodnotila.
„Tak on obdivuje ta její bílá vemena?! Ještě, že nevidí ten vzpouzející se ocas toho strašného chlapa. Kolik mu vlastně může být roků? Tak asi? No je to neurčité, ale vypadá, že ho má pěknýho a jak se na mě ten sprosťák dívá. Určitě musí vidět co se mnou Imre dělá,“ toto všechno jí projelo v mžiku hlavou. Teprve nyní zabloudil její pohled na plavky svého společníka.

„Ježíši! Ona ho ta baba snad schválně rajcuje a jemu stojí jako svíčka!“ Janicou projel divoký žár celým tělem a dole si patrně udělal svoje ohniště. „Potvora, já jí to vrátím!“

Shodou okolností se poblíž našich párů usadila, spíše uložila, dvojice mladých lidí, kteří se bez okolku svlékli.
Vlastně nejdříve ona vystavila svá ňadra sluníčku a pohledům okolí, pak požádala svého partnera, aby ji namazal opalovacím krémem záda. Při mírném předklonu si vzala oba, nepříliš plné visící prsy do rukou a s pohledem na zraky sousedících mužů a žen si je lehce promnula před tím, než ruce roztírající krém je přebraly a masivně hnětly mazáním.
Namazané prsy již zůstaly odhalené, vystavené slunečním paprskům.
Oba si zatím ponechali jen titěrné spodní díly plavek.

To bylo něco pro rozdrážděnou Janicu. Když může ta nová ukazovat svoje kůzlata Imrovi, tak ať se taky podívá na moje. Má je přinejmenším stejně velká. A té nové netrčí jako Janici a nemá je tak tvrdé. Jak ochotně držela, když jí ten její rajboval.
Při tom pomyšlení cítila Janica, jak se jí nalévají dvorce bradavek jako bobule. Plavky ji nesnesitelně dráždily na těch špičkách.
Naklonila se k Imrovi: „Co když si dám vršek taky dolů?“ pošeptala mu do ucha.
Imre byl stále v transu sledováním těch ukrutných koz. Aniž by si byl toho snad vědom, odsunul Janice plavky v rozkroku jen proto, že Lída začala odstraňovat jakési zrnko písku z druhého pohoří.

„No má je opravdu výstavní,“ hodnotila v duchu Janica, „ale to jí ještě visí dolů. Až se položí naznak, tak se ukáže. Možná, že jsou to vytahaný pytle.“
Již se chystala odkrýt svá kůzlátka, když zachytila upřený, krátký pohled chlapáka od té ramlice, na chmýří její štěrbinky chlupatice.

Jakápak vlastně chlupatice. To říkaly holky, které tam mají houští. Jí se tam začaly teprve před dvěma roky kudrnatět zlatohnědé chloupky, tak jemné a husté, jako mechový koberec. Teď jí ten vykulený Imre, aniž by zřejmě chtěl, v transu shrnul dole plavky na stranu a její kobereček kudrnatých chloupků vykoukl z jedné poloviny oudolíčka na světlo boží.

Helemese, co to s tím lomcovákem chlapáka nedělá. Ta jeho ji má asi jinou.
Opravdu, Erich již dlouho takovou rozkošnou část, asi dosud neprošlapaného ani neužívaného oudolíčka, neviděl.

Zde na nuda pláži není nouze o pohled na celou mušličku ženských intimit, ale tak vábnou polorozevřenou a poloodhalenou, to působilo víc než dráždivě na jeho fantazii.
Vzpouzející se brácha v plavkách to ocenil stejně vehementně. Tvrdnul, jako by se měl již chystat na návštěvu.
To vše se odehrálo v kratičkém okamžiku. Janica postřehla i pohled Lídy, která promáčkla druhý prs a pomalu ho zahalila proužkem plavek. Byl to pohled chlípný, vyzývavý, nabízející a zahalující, slibující a laškující s odmítáním.

Author

Navigace v seriáluNejkrásnější řetězová reakce 02 >>
Subscribe
Upozornit na
guest
18 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments
harai

Dopředu vím, že někoho naštvu. Ale znovu se opakuji – gramatika.
Pro upřesnění – čárky mezi vedlejšími větami, shoda podmětu s přísudkem.

Bobr

Po hodně dlouhé době jsem zabrousil na stránky, kde jsem kdysi také publikoval.
Ale jsem zděšen! Copak tady už není žádný korektor, který by opavoval chyby?

dedek.Jeff

Bobře, to není od tebe opravdu fér. Dokud si na těchto stránkách publikoval, všechno bylo v pořádku. My dva jsme spolu dokonce spolupracovali, a nikdy jsem od tebe neslyšel slovo kritiky. Ani tebe nikdo nekritizoval a korektoři mlčky opravovali chyby v tvých textech.
Jen pro tvou informaci. Korektoři se od té doby neměnili.

harai

Jaký máš email? Zkusím si ho někam uložit a případně Ti napsat, když objevím nějakou chybku.

tomas

email je po*****@ef****.cz . Nevím kolikrát tohle máme opakovat a žádat. Bylo to už minule a předminule a předpředminule… A nebo stačí kliknout na odkaz podpora a poslat přesně, kde jste našli chybu.

Martin

😀😀😀 Bobře , máš pravdu stránka Povidka.cz je naprosto vynikající , když jsi skoro hlavní přispivatel . Možná zde unikne nějaká gramatická chybička , ale kvalita zpracování povídek je na velmi vysoké úrovni . Míru zdar 😉😀

Bob Romil

No jestli tenhle Bobr je ten co tam píše, tak to si má opravdu na co stěžovat zrovna tady 🙂 🙂 🙂 Nějaký odstavce, úprava a rozdělení přímé řeči to je opravdu lahůdka 🙂

tomas

Já se nechci a nebudu opakovat. Jelikož tu většinou na toto téma diskutují ti samí a těm jsem už několikrát vysvětloval a nabízel možnost, aby nám pomohli, a vždy odmítli, nemá to smysl a cenu. Stěžovat si můžete. Je to ale nefér, když víte, jak se věci mají.

harai

Chápu, že korektor to dělá ve svém volném čase. Stejně jako já ve volném čase píšu povídky. Ale v poslední době se to opravdu zhoršilo, proto na to upozorňuju.

Kdybych měl volný přístup k počítači, tak rád pomůžu. Takhle využívám každé volné chvilky ke psaní, manželka tak nějak nesdílí tenhle můj koníček… 😂

dedek.Jeff

Moc mě to mrzí, že máš komplikovaný přístup k počítači. Ani moje žena nemá pochopení pro můj koníček. Dokáži se vcítit do tvé situace. Přesto nechápu, proč máš takový přístup k těmto stránkách. Věř, že já jsem ten poslední, kdo si zaslouží kritiku. Beru jí totiž na sebe, jelikož jsem snad jediný, kdo dělá korektury. Je toho moc a chvílemi mám problémy svou činnost utajit.
Omlouvám se všem, že s tebou komunikuji právě zde, když jsou na to určeny jiné možnosti webu.
Takže, pokud se nedostaneš ke svému počítači, můžeš psát na : po*****@ef****.cz a to jde i z mobilu.

harai

Neber to jako kritiku, mě to jenom pokaždé zarazí a pak jsou ruce rychlejší než hlava ☹️
Opravdu bych ti s korekturami pomohl, ale v současné chvíli jsem rád, když využiju volného prostoru ke psaní.

Bob Romil

Tak nejdříve k povídce: Tohle je hodně žhavý letní den. Vzrušení z toho září jako sluneční paprsky z korony. A to se to teprve rozjíždí. 🙂 A teď trošku ke komentářům – harai poslední dobou se stále „opakuje“ i když už mu bylo několikrát odpovězeno jak Tomášem (možnost spolupráce), tak i Jeffem, že pokud něco odhalí, že to rád Jeff opraví. Takže ano, někoho takové prudění naštve. Bobr už poněkolikáté po dlouhé době zavítal na „kdysi“ dokonalé stránky, vypustil téměř stejný nebo možná okopírovaný koment z předchozí návštěvy a s dobrým pocitem jak nám to vytmavil se tu nejspíš opět… Číst vice »

harai

Povídka mě výrazněji nezaujala, proto jsem ji nekomentoval.

Juli

Povídka prima, když nic jiného, je to lákavá dovolenková fantazie 👍. Koment dřevojeda? Jestli on nakonec nebude býložravec, nebo ješita 😜.

Martin

Povídka z trochu jiného prostředí . Cesty k moři se teprve rozjíždí a povídka dobře navozuje letní atmosféru . Takto jak jsem se dočetl až na konec , mi to vychází na výměnu partnerů , ale velmi rád se nechám překvapit 😀 .

Šmajda

Opět bouřlivá debata. Nevím, co se stalo či nestalo, ale spíše bych řekl, že povídka utekla na sklo v původní, nezpracované verzi. Text jsem prošel a opravil. K mé smůle se autor našel ve složitých souvětích a tak se citlivějším čtenářům dopředu omlouvám, zcela jistě tam nějaké čárky nečárky zůstaly ;-).

tomas

Dědek to určitě zkontroloval. Pravda je, že tam chyběly čárky v souvětích a ty jsem pak doplnil. Co se mi osobně nelíbí je arogantní způsob upozornění na chyby. Ale to bych asi chtěl trochu moc od jistých osob. Oni si to ani neuvědomují, že tak jednají a myslí si pak, že člověk nepřijímá kritiku. Ono je rozdíl napsat „stoji to za hovno, samé chyby, neumíte to“ a nebo „Hele, našel jsem tam chyby, tady a tady a tady. Poslední dobou je to pravidlem, děje se něco?“ A to samé i v soukromých zprávách od jistých osob. Stejný útočný styl a… Číst vice »

harai

Hele, nemyslím, že bych to napsal až tak arogantně. Prostě občas píšu rychleji, než přemýšlím…
V každém případě to příště pošlu na podporu a bude klid. Chápu, že to dědek dělá ve volném čase a určitě ho nechci zbytečně prudit.

18
0
Would love your thoughts, please comment.x

Protected by Security by CleanTalk