Močopudná káva může přivodit prekérní situace.

Z práce domů jsem spěchala, protože se mi strašně chtělo na malou. Jak naschvál mi ujel autobus, po cestě žádný keř, hospoda a prostě nic, kde by si šlo ulevit. Už skoro v předklonu jsem se blížila opatrně k domovu, který byl už jen kousek. Naštěstí jeden můj kamarád bydlí o kousek blíž, než byl můj byt a protože jsem věděla, že je doma, rozhodla jsem se, že zajdu k němu. Domů bych to asi opravdu nedoběhla. Přišla jsem už opravdu zkroucená k paneláku, do kterého zrovna vcházel starý pán. Jenže už jsem měla pohyb omezený natolik, že jsem ho nedoběhla. Proto jsem musela zazvonit a čekat, až mi kamarád zabzučí, abych se dostala dovnitř. Vešla jsem skoro už v křeči k výtahu, kde postával a čekal pán na přivolaný výtah.

„Stalo se vám něco, slečno? Potřebujete pomoct?“ zeptal se vyděšeně.
„Ne, ne, jen taková nutná potřeba,“ vysvětlila jsem bez ostychu, protože je to potřeba každého. Opřela jsem se rukou o zeď a čekala na výtah, který už sjížděl dolů.
„Nastupte si, kam jedete?“ ptal se, aby zmáčkl příslušné patro.
„Do jedenáctky,“ zněla moje vyplašená odpověď, protože už jsem měla pocit, že tohle nestihnu ani do prvního.
„Božínku, mě je vás tak líto, tak honem. Já jedu do desítky, tak rychle,“ zaúpěl starý pán a rozjel výtah.

To zhoupnutí, ten rozjezd a moje nutknání čurat mě dohánělo k šílenství. Pane bože, co by mi tak ještě pomohlo? Opřela jsem se rukama o zrcadlo na stěně výtahu, vystrčila zadnici, prohnula se v pase a chvíli jsem se kroutila, abych tělo obelstila od už skoro tekoucí moči. V zrcadle jsem viděla starce, který mlsně koukal na moje tělíčko, které se, pro něho svádivě, kroutilo v bocích, jako bych ho sváděla.

„Slečno já bych vám tak rád pomohl, to musí být šílené,“ sledoval moje půlky bez vyrušení dál.
„Nemáte třeba moc těsné kalhoty? Nepomohlo by je na chvíli ještě rozepnout?“ zkusil se o radu stařec, kterého jsem vnímala už jen na půl.
Tloukla jsem pěstí do výtahu, abych ze sebe alespoň trochu dostala nahromaděnou potřebu a můj zadek se těsnil v bílých letních kalhotech.
„Já to už nevydržím,“ skučela jsem do zdi a rukou si držela kundičku, protože už jsem nevěděla co by mi opravdu pomohlo.
„Jsme teprve ve čtvrtém patře, chuděrko, ty potvory jezdí pomalu,“ poznamenal s lítostí dědula a nedokázal odtrhnout oči od mojí baculaté zadnice. Přešlapovala jsem z nohy na nohu, zadnice se mi vrtěla, stehna se třely o sebe a našlapovala jsem na špičkách s rukou pořád vraženou v rozkroku.

„Páté patro, chudinko,“ počítal dědek a já na něj byla naštvaná, protože mi to nepomáhalo. Ba naopak.
Najednou ke mně přistoupil a chytil mě dlaní za jednu půlku a snažil se mne uklidnit.
„Nehýbejte se tolik, slečno. Zkuste dát celé tělo do klidu a třeba se to uklidní i vevnitř,“ a zmáčkl půlku jako důraz, že něco říká.

Poslechla jsem ho a uklidnila tělo. Opřená o stěnu, zírala jsem na sebe do zrcadla na zdi a snažila se řídit jeho radami. Nějaké mačkání mého zadečku jsem nevnímala a v tu chvíli mi to bylo i jedno. Jenže, jak jsem povolila všechny, do teď zatnuté svaly v těle, stalo se to, čeho jsem se bála nejvíc. Moč se nezřízeně a samovolně spustila a dědovi nezbylo nic jiného, než sledovat moje bílé, upnuté kalhoty, jak se probarvují mokrým flekem od pičky až ke kolenům.

„Ježiši,“ rozplakala jsem se a cítila, jak mi proud moči jede po kalhotech a konečně se uvolňuji. Přála jsem si v tu chvíli propadnout se hanbou až někam do sklepa.
„Neplačte, vždyť všechno se dá napravit,“ sledoval mokrý flek stařík a nabídl mi pomoc. U něho doma si můžu kalhoty přeprat, usušit a dát se celkově do pořádku. Nezbylo mi nic jiného než souhlasit. Ten dědek mi spadl z nebe, protože takhle dojít ke známému a nebo dokonce po ulici domů, bych prostě nezvládla.
„Pojďte, jsme tu,“ pobídl mě staroušek a já poslušně jako ovečka přeběhla za ním z výtahu do bytu.

„Běžte si do koupelny a podejte mi kalhoty. Dám je do pračky, kterou mám v kuchyni,“ pohladil mě po rameni starý pán a já se zavřela v koupelně. Mokré pláťáky se těžko svlékaly, protože byly na kůži jak přilepené. Soukala jsem se z nich až jsem nad nimi zvítězila a i s kalhotkami jsem je podala dědulovi přes mezeru ve dveřích.

„Tady máte můj župan, než se to vypere,“ podal mi krátký froté kabátek, který mě aspoň trošku zahaloval.
Vykoupaná a se studem jsem vylezla z koupelny a šla za ním do kuchyně. Pokorně a s hlavou sehnutou k zemi jsem se mu začala tiše omlouvat za trapas, který se mi před ním stal.
„Vždyť se nic neděje, děvenko. Můžu vám nabídnout kávu?“ zeptal se zdvořile.
Ježiši káva! Ta to celý způsobila. Vždyť já si ji dala před cestou domů, i když dobře vím, jak moc jsem na její močopudné složky háklivá.
„Já nevím. Já jednu měla před cestou z práce a podívejte jak to dopadlo,“ zesmutněla jsem, protože chuť kafe jsem milovala.

„Však tady jste v bezpečí před takovými nehodami a času máme dost,“ ujistil mne stařík a kývl hlavou směrem do předsíně, kde bylo WC.
„Dobře, tak si dám s vámi a udělejte mi pěkně silné,“ poprosila jsem a usadila se do křesla v pokoji.
„Už se to nese,“ usmál se na mě a nabídl seznámení, ke kterému zatím ani nemohlo dojít.
„Já jsem Karel a vy?“ ptal se zvědavě.
„Já jsem Tereza, ale pokud se nebudete zlobit, tak než bych si zvykla vám tykat, tak zůstanu radši u vykání,“ poprosila jsem směle, protože věkový rozdíl byl značný a mě by tykání opravdu nešlo.

„No jak myslíš, přátelé mi říkají Kájo a známí, kteří se cítili stejně jako ty, zůstaly u pana profesora,“ nabídl mi oslovení dědula a tím bylo domluveno.
„Už jsi klidnější?“ sondoval ze mě.
„No, docela jsem. Jen bych už byla ráda doma a všechno zaspala,“ přiznala jsem se otevřeně.

„Pokud si chceš lehnout, tak můžeš tady. A co se týče té tvojí nehody, tak se vážně nic nestalo. Tohle se může stát komukoliv a kdykoliv,“ ujišťoval mne profesor, který se nenápadně kradl směrem ke mně.

„Já vím, ale přece jenom……..“ a nahrnuly se mi slzy do očí.
„No ták, Terezko, přece nebudeme plakat,“ vzal mě kolem ramen stařec a během hlazení po vlasech mi uklidňoval duši.
„Nebudeme, pane profesore,“ ujistila ho a usušila jsem si oči.
„To je moc dobře, Terezičko,“ odvětil mi profesor a ruku nechal dál na mých ramenech.
„Však, když bych měl být upřímný, tak mě se to i líbilo. Škoda, že jsi neměla nějakou nehodu i s vrškem. Viděl bych toho víc,“ snažil se odlehčit situaci dědek a víc se ke mně přitiskl.
„Ale to né. Na mě není nic k vidění,“ uchichtla jsem se stydlivě a začala mít hanbaté myšlenky.
„Ale jak to, že ne?“ dýchal stařík dychtivě a druhou rukou mi začal okupovat vršek.

„Tohle je neméně krásné, jako tady tohle,“ vysvětlil svoji myšlenku a sjel mi od prsou až k zadnici. Byl na mě celý nalepený a bylo jasné, že bude chtít víc a víc.
„Myslíte? Já nevím. Je to všechno jakési velké,“ dráždila jsem ho zpětně já, protože mi vlastně nic nebránilo využít jakoukoliv zábavou volný čas než se pračka dopere.
„Velké? Jsi krev a mléko, Terezko,“ rozvázal mi bez problémů župan a vzal do rukou moje pětky, aby je následně polechtal jazykem.
„To jsou mi fofry, pane profesore,“ usmála jsem se a moje bradavky daly najevo, jak moc je jim to příjemné.
„Přece se nebudeme zdržovat, Terinko,“ ujistil mě pan profesor a já jen spokojeně kývla.

„Nabumbej se kafíčka, holčičko,“ pobídl mne dědek a podstrčil mi pod nos silnou kávu, která byla už vychladlá.
„Nabumbej se pořádně, když to s tebou umí taková kouzla,“ držel mi hrnek tak dlouho, dokud nebyl prázdný.
„To bude zase proud,“ pousmála jsem se a pan profesor natěšeně kývnul. Asi se to prasáčkovi líbí, pomyslela jsem si. No však uvidíme co se ještě odehraje.

Pan profesor mi svlékl župan a věnoval se dychtivě mým ztuhlým bradavkám, které podle všeho dlouho neměl v puse. Mazlil se s nimi, kousal mi do nich a já jen tiše sténala.
„Tady můžeš být hlučná, holčičko,“ pobídl mne k větší razanci profesor a já mu s radostí vyhověla když mi sjížděl od mých nalitých dvorců až k pičce, která dychtivě čekala co dostane.
„Trošku Terezku polížeme,“ dýchal mi na růžové kundí masíčko dědula a vytasil se s takovým jazykem, že moje mrdinka se sama otevřela a čekala na první dotek. Když mi zajel mezi závojíčky poprvé a prolízl mne od dírky po poštěváka, vydechla jsem hlasitěji, přesně jak si přál. Když mi ji ale začal lízat s vervou a chutí tak, že oblizoval všechno okolo, strkal mi jazyk do pizdičky a žužlal poštěváka, tak to jsem už křičela.

„Teda vám to jde, pane profesore“ zakláněla jsem hlavu když mne jeho jazyk přiváděl k šílenství.
„Miluju mlaďoučké kundičky, Terezičko. Ukaž mi na oplátku jak to ovládáš ty,“ vzdychal dědoušek a přistoupil k mojí puse poklopcem. Hned jsem zip rozepnula, kalhoty stáhla, trenky taky a vzala jeho čuráka do pusy. Byl měkký a menší, celkem scvrklý a rázem mi došlo, že na to chuť vlastně ani moc nemám. Že bych mu radši posloužila jako lízátko. Jen jsem o něj válela obličej a čurákem si zajížděla mezi prsa, maximálně špičkou se dotkla jeho fialového žaludu.

„No ták, Terezko, dej si, nestyď se,“ dychtil stařec a pomáhal mi s čurákem do pusy. Já pokaždé šikovně uhnula, ale on neodbytně zase za mnou. Chudák si myslel, že mne brzdí stud a ne odpor.
„Dej si ho dovnitř, ukaž mi jak to umí mladý holky, otevři pusinku,“ funěl pan profesor a jeho obličej rudnul chtíčem. Otevřela jsem pusu, aby mi do ní zajel, párkrát jsem ho ocumlala a zase s čurákem vyjela ven. Snažila jsem se, aby to pochopil jako že mám tím pádem splněno, ale starouš byl neodbytný.

„To bylo krásný, pusinko. Ještě chviličku, otevři zobáček. Neboj se, holčičko, v pusince ti určitě naroste, budeš koukat, jen cumlej,“ pobízel mě profesůrek a já se nakonec přes odpor pustila do kuřby. Jezdila jsem mu po šulinovi rty, jazykem, žužlala ho a on se na mojí pusince ukájel až mu čurák ztvrdnul.
„Já si jen rychle odskočím, promiňte. To to kafe,“ vymanila jsem se z kouření a chtěla odejít na záchod.
„Tady nemusíš. Tady mi to můžeš ukázat na místě,“ funěl dál nadržený profesor a cpal pode mne složenou deku. Opřel mě do křesla, poklekl mi mezi stehna a pobídl s nadrženým a rozklepaným hlasem, abych spustila co potřebuji.

Roztáhla jsem si pysky a profesor přiblížil hlavu k mojí čurací dírce.
„Nestyď se, Terezko, pojď, pusť to, pusť to všechno,“ vyplazoval u díry jazyk a já spustila proud, který vystříkl jako semeno z tvrdolína. Slilo mu to obličej a on se pod proudem osvěžoval jako u kašny.
„Ještě, holčičko, ještě to zkus, no ták, zkus to,“ prosil dál dědula, ale měl smůlu.
„Už to nejde, pane profesore, vážně nejde,“ držela jsem si pořád pysky od sebe a ujišťovala nadržence, že mám vyčůráno všechno co ve mně bylo.
„To nevadí, můžeme Terezku už aspoň ošukat,“ chytil svýho lofasa do dlaně prófa a nasadil mi ho k pičce.
„V tom mokru bude klouzat,“ špitla jsem a zmínka o těch mých chcankách dědulu samotného zasunula až na doraz do mojí kašny. Přichytil se mých koz a rozjel se naplno.
„Uděláme Terezce dobře?“
„Ano, prosím, udělejte.“
„Jak moc to chce děvenka moje?“
„Moc to chce, šoustejte mě, prosím, honem.“
„A ví holčička moje, že semínko půjde do dírečky?“ přirážel dědek nerušeně dál mezi oplzlými dotazy.

„Ne to nesmíte, protože nic neberu, stříkejte mi na obličej, prosím,“ hekala jsem nadrženě, ale profesor byl rozhodnutý jinak.
„Nepůjde to na nosánek, Terezičko. Všechno semínko půjde do kundičky. Od toho máš pičinku narostlou,“ oplzle mě ujišťoval děda a já začala víc protestovat.
„Počkejte, ne to ne, ven musíte,“ snažila jsem se jeho rytmické přírazy zastavit rukama.
„Ale no ták, neper se se mnou, Terezko, nejde to jinak. Semínko musí do tvojí pizdičky. Však už tam ukáplo. Však tobě se to bude taky líbit, jak ti tam pojede celá dávka, drž holka, drž,“ úchylně se na střik připravoval dědek a já nevěděla co dělat. Jestli ho skopnout nebo křičet, každopádně jsem byla v jeho kleštích, které mi na druhou stranu dělaly moc dobře.

„Ty tvoje cecky jsou tak nádherný,“ muchlal mi kozy profesůrek a narážel se do mojí mokré a kluzké kundy.
„Tak mi je postříkejte,“ zkusila jsem to ještě jednou, ale marně.
„Ne ne, neboj, do tebe to půjde, už je to na cestě, už to poteče, už ti ji vystříkám, však to ucítíš, necukej se, děvenko, no ták, necukej se“ a začal mi kousat do bradavek až jsem se pod ním kroutila a syčela nepříjemnou bolestí.

„Necukej se, cítíš ho? Cítíš? Už poteče, připrav se, ještě chvíli si ji drž, už to bude,“ přidal do rytmu starouš a dělal to tak dobře, že jsem stehna roztáhla ještě víc, pysky taky a on do mě za mého orgasmu vypálil celý obsah svých koulí. Horké semeno mi tryskalo útrobami a jak kdybych každou kapku cítila.
„Miminko bude, budeš mít miminko,“ svalil se na mě a úchylně šeptal, když mu v mojí kundě plival a cukal jeho čurák.

To mne nadzvedlo na nohy, silou jsem ho odkopla a křičela, že to přehnal a případný následky si samozřejmě ponese. Potrat bude platit on, kdyby něco. Jen ležel na boku v křesle, sledoval moje tělo, jak se hněvem třepe, jak nadávám a pak se vyhrabal na nohy a ukázal do kuchyně.

„Táhni. Vem si kalhoty, pračka už určitě doprala a vypadni,“ syčel mezi zuby s přísným pohledem.
„Taky, že půjdu, ty prasáku, ale věř, že to jen tak nenechám,“ křičela jsem na plné kolo. Přinesl mi mokré kalhoty a hodil je po mně. Obtížně jsem se do nich nasoukala a hnala se ke dveřím, které mi ochotně otevřel.
„Jsem neplodný, ty couro prochcaná,“ pronesl místo pozdravu a zabouchl dveře.

Že by to byla jen jeho hra? Nebo taktika? Opsala jsem si jméno na dveřích a pak celou cestu domů běžela. Moc mi záleželo na tom, aby mě nikdo neviděl, abych už byla v bezpečí, abych dořešila věc s dědulou, protože mi bylo stydno a taky jsem chtěla mít jakousi jistotu. Doma proběhla rychlá sprcha a pak jsem si poskládala pár myšlenek. Nakonec jsem zasedla ke stolu a napsala mu dopis. V něm jsem se mu omluvila a navrhla další schůzku.

4.3 3 votes
Hodnocení povídky
Subscribe
Upozornit na
guest
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments