Naty z vedlejší chaty

Sobotní letní odpoledne. Manželka provádí pravidelný úklid, který neodmyslitelně patří k tomuto dni. Obě děti jsou na prázdninách u babičky a já sedím v křesle a očividně se nudím. Přemýšlím, co je potřeba doma udělat, ale nic rozumného mne nenapadá.
„Miláčku, dostal jsem nápad. Vykašli se na práci a sjedeme se podívat na chatu. Už půl roku hubou natírám okapy, a tak se do toho alespoň chvíli pustím,“ stál jsem za ženou a rozvíjel plány.
„Víš co?“ obrátila se žena ke mně. „Jeď si sám. Vidíš, že mám práci a přes týden se k tomu nedostanu. Na chatu se pojede, až budou děti doma.“

Měla jako vždy pravdu. V televizi nic nedávají. Rozhodl jsem se, že tedy pojedu. Trochu si od všeho odpočinu a možná tam i něco udělám. Občas jsem takto utekl do přírody a vždy mi to udělalo dobře. Vzal jsem na chodbě z věšáku klíče od chaty, spěšně políbil ženu na čelo a s ujištěním, že kdyby něco, mám mobil u sebe, sedl jsem do auta a zamířil k chatě.   Sluníčko se už blížilo k horizontu, když jsem zastavil před chatou. U sousedů stálo jejich BMW. To bude zase zábava. Sousedka byla příjemná a bylo o čem se s ní bavit i na co koukat. Zato on byl nemluva.Vedle bylo ticho a tak jsem zalezl do naší chatky. Pozdravím je až ráno. Pustil jsem si radio, otevřel dveře na terasu a nechal dovnitř proudit příjemný podvečerní vánek. Odkudsi z lesa se ozvala sojka a z druhého konce od vesnice zvuk cirkulárky. Seděl jsem v pohodlném křesílku, které jsme vždy přes den vytahovali na terasu, a pomalu se mi zavíraly oči. I u sousedů bylo ticho.

Probudilo mne až slunečné, krásné nedělní ráno. Celou noc jsem spal s otevřenými dveřmi. Vstal jsem a vyšel na terasu, abych se nadechl čerstvého vzduchu.
„Dobré ráno,“ ozvalo se od vedle. Sousedka stála u auta, všechny dveře otevřené. Nejspíš toho jejich bavoráka zase uklízela.
„Dobré ráno,“ odpověděl jsem na pozdrav. „Kdepak máte muže?“ nezapomněl jsem se zeptat.
„Karel zůstal doma. Moc se mu nechtělo,“ dostalo se mi vysvětlení. Vrátil jsem se dovnitř a zotvíral všechna dvířka v malé kuchyňce, jestli nenajdu něco k jídlu. Teprve teď jsem si uvědomil, že jsem si vyjel jen tak. Ve vesnici je prodejna zavřená, do města daleko. Nakonec to spravil šálek kávy. Na poličce ležel dalekohled. Vzal jsem ho, a vyšel opět na terasu.Prohlédl jsem si kraj nedalekého lesa a domky ve vsi a pak jsem dalekohled stočil, nevím proč, k sousedům. Sousedka uklízela právě vnitřek auta. Byla nahnutá dovnitř a ven jí koukal jen zadek. Letní lehké šaty měla vysoko vyhrnuté. Látku kalhotek měla zařízlou mezi půlky zadku, takže se zdálo, že žádné kalhotky nemá.

„Ty vole,“ vylétlo ze mne. Dalekohledem jsem jí koukal na zadek a málem zapomněl na ostražitost.
„Nechcete mi pomoc?“ ozvala se sousedka. Rychle jsem schoval dalekohled za záda. Doufám, že ho neviděla. Přeskočil jsem nízký plůtek a za chvíli jsem za ní stál.
„Co mám dělat,“ zeptal jsem se. Chtěla se vysunout z auta a narovnat se, ale namáčkla se celým zadkem na mne, právě v místech, kde se nacházelo mé mužství. Jeho reakce byla okamžitá. Sousedka to musela určitě cítit. Chvíli jsme tak zůstali.
„Raději nic. Nemuselo by to dobře skončit,“ řekla po chvíli
„Nedáme si kafe?“ chtěla tuto situaci zamluvit.
„Teď jsem ho vypil.“
„Nechcete se projet? Něco vám ukážu. Mám tu takové jedno místečko, kam ráda chodím,“ zvala mne na výlet. Tak to se neodmítá.
„Jedem naším, nebo vaším?“
„Jedem hned?“
„Hned.“
Došel jsem zamknout chatu a sedl jsem k ní do auta. Ujeli jsme pár kilometrů. Zastavila na kraji lesa.
„Dál budeme muset pěšky,“ vytáhla mne z auta. Po chvíli cesty lesem se před námi otevřela velká paseka s rybníčkem uprostřed. Kolem dokola vysoké smrky.
„Tak sem chodím utíkat od okolního světa. Je tu klid, lidská noha sem nepřijde. Alespoň co sem chodím já, nikoho jsem nepotkala,“roz­povídala se.
„Jak vy se vůbec jmenujete křestním?“ zeptal jsem se jí.
„ Natálie? Slyšel jsem, že na vás ten váš volá Naty.“
„Dobře jste slyšel. Můžete mi taky tak říkat. Vy jste Jeff, jestli se nepletu?“
„Jsem.“
Naty stála u břehu, zula si boty a udělala několik kroků do vody. „Je příjemně teplá,“ obrátila se ke mně. „Nepůjdeme se vykoupat?“ Stál jsem kousek od břehu a se zalíbením se na ní díval. Takovou dobu jezdíme na chatu a nikdy mne nenapadlo se s ní více sblížit. Teď tady spolu stojíme, jen sami dva na břehu lesního rybníčka. Naty se ke mně vrátila a vzala mne za ruku.
„Pojď, neboj se.“
„Nemám plavky.“
„To já taky ne,“ řekla a vrátila se ke břehu. Otočená ke mně zády si začala rozepínat knoflíčky šatů a odhodila je do trávy. Stála tam jen v kalhotkách. Pak se mírně sehnula a pomalu, jakoby věděla, že mne tím vzrušuje, si je stáhla. Ještě jednou ke mně otočila hlavu a s dotazem:
„Tak nejdeš? vešla do vody. Uprostřed rybníka se znovu otočila a vztáhla ke mně ruku.
„Pojď,“ zaprosila. „Nebudu se dívat,“ slíbila, a opět mi ukázala záda. Pomalu jsem ze sebe shodil oblečení a nahý vkročil do vody. Chladná voda trochu zmírnila mé vzrušení. Doplaval jsem až k ní.
„Není tady žádná hloubka,“ hlásila. Opravdu, mé nohy se dotkly písčitého dna. Stáli jsme tam tak uprostřed rybníka a naše těla od sebe dělilo jen několik centimetrů vody. Naty se mi dívala upřeně do očí a naše ústa se k sobě začala pomalu přibližovat. Pak jsem ucítil její vlhké rty na svých a její tělo pod vodou se přitisklo k mému. Ucítil jsem její ňadra, břicho i stehna. Krev se mi začala hnát do hlavy i do mého údu. Ten rozrážel vodu, aby se za chvíli dotkl míst mezi jejími stehny.
„Chci tě,“ zašeptala mi do ucha.“ Tady ve vodě a hned.“

Mohlo by vás zajímat  Kamarádská mamina 07

Špičku údu jsem měl na kraji její štěrbinky. Uchopil jsem jí oběma rukama za zadek a ještě více jí k sobě přitiskl. Úd si hledal cestu mezi závojíčky jejího pohlaví a pomalu vnikal do její vagíny. Vytlačil přitom z ní vzduch, který několika bublinami unikl z vody. Jindy bych se tomu trochu zasmál, ale nyní jsem byl tak vzrušený, že jsem vnímal jen Natyno tělo, napíchlé na mém údu. Naty  pomalu nasedávala a zase mne skoro opouštěla, aby si ho mohla zarazit kousek hlouběji.

„Mrdej mně, mrdej mně,“ vzdychala a svíjela se, až voda kolem nás tvořila vlny. Voda nás pomalu unášela ke břehu. Po chvíli se naše těla vynořila z rybníka. Jen na okamžik jsme se od sebe odloučili. Na břehu v trávě jsem jí opět rozevřel nohy a vnikl do ní.
„Chci ti ho kouřit,“ shodila mne ze sebe a už si ho brala do úst. Byl to pocit k zbláznění. Ztrácel jsem rozum a chvílemi jsem jí ho vrazil tak hluboko, že se začala dávit.
„Já chci taky….jazykem.“ Obrátil jsem jí pod sebe a jazyk jí vsunul hluboko do vagíny. Vylizoval jsem všechny koutky jejího pohlaví a hltal šťávu, kterou vypouštěla. Začala stahovat pochvu ve zrychlujícím se rytmu, což bylo znamením blížícího se vyvrcholení. „Už budu,“ hlásila.
„Rychle mi ho tam vraž.“
Vrazil jsem ho do ní, co jsem mohl nejhlouběji.
„Budu taky,“ vykřikl jsem.
„Vystříkej se do mě, neměj strach.“

Chtěl jsem zařvat jak jelen v říji. Místo toho se ze mne vydral jen silný vzdech. Napětí povolilo a já jí vagínu plnil proudy semene. Padl jsem vedle ní na záda a oba jsme se dlouho dívali na modrou oblohu nedělního dopoledne. Sluneční paprsky nás osušovaly a bylo nám krásně.
„Mám docela hlad,“ oznámil jsem prozaicky.
„No a romantika je v háji,“ položila mi prst na ústa. Vstali jsme, oblékli se a pomalu se vraceli lesem k autu. Už po cestě k chatám jsme přemýšleli, jak to uděláme příští víkend, abychom tu byli zase sami.

Zobrazit za celou dobu
Zobrazit za celou dobu
1420
Zobrazit dnešní
Zobrazit dnešní
3
Rating: 4.4/5. From 5 votes.
Please wait...

Komentujte

avatar
WordPress spam blocked by CleanTalk.
  Subscribe  
Upozornit na