Nekonečně dlouhý nákladní vlak konečně projel stanicí a mizel v zatáčce trati směřující do velkocementárny Prašný Újezdec a výpravčí Antonín Tumpach si mohl oddechnout a vrátit se do vyhřáté kanceláře. Podvědomě se otřásl a chvátal do budovy. Dnes bylo venku nevlídno a jakoby něco podivného viselo ve vzduchu.

***

Stanice Temná Lhota by bylo bývalo jen malé nezajímavé nádražíčko, kdyby se nedaleko v padesátých letech 20. století nepostavila cementárna a soudruzi ze strany pěticípé hvězdy a zkříženého kladiva a srpu ze stanice neudělali takřka strategický bod.
Byla postavena nesmyslně veliká nádražní budova a přibyla i spousta nových odstavných kolejí obehnaných plotem s ostnatým drátem, kde pak stály dlouhé vlaky plné cementu, který v nich pomalu, ale jistě, tvrdnul. Ještě, že aktivní občané z blízka i zdáli rozkrádali ve velkém společný majetek. Cement se jim jistě velmi hodil, a tak neutrpělo socialistické hospodářství žádnou velkou újmu.
Neustále vznikající díry v plotech byly vždy čas od času záplatovány, a tak pořád dokola, až přišla nová doba, útlum výroby a z kolejí zmizely odstavené vagóny.
Provoz nádraží osiřel a kdyby po trati neprojížděly rychlíky a dvakrát denně tu nezastavovala místní lokálka, byla by tu stanice vlastně zbytečná.

***

Celková reorganizace Českých drah se Temné Lhotě nějak vyhnula, a tak tu fungovala zcela nepotřebná prodejna jízdenek, ve které seděla paní Dáša, devětačtyřicetiletá dáma velmi zachovalého a udržovaného zevnějšku. Před dvaceti lety pracovala jako sexuální pracovnice v jednom městském hampejzu, které tehdy všude rostly jako houby po dešti.
Ale jak stárla, jejími klienty se stávala různá podivná individua. že profesi pověsila na hřebík a našla si práci na dráze, kde ovšem ji neplatili tak draze, jak byla zvyklá, ale i tak byla spokojená.
Svobodná, bezdětná žena padla do oka většině mužského personálu nádraží, a tak v malém kumbálku za kanceláří vesele provozovala své řemeslo dál.
Postupně se počet zaměstnanců snižoval, až tu zůstala jen ona, výpravčí Tumpach, výhybkář Zdenda, sídlící v malém domečku za nádražím a dva technici, kteří sem jen dojížděli a věčně byli zalezlí v místnosti plné relátek, pojistek a dalšího technického vybavení pro fungování nádražního provozu a veselou společnost paní Dáši nevyhledávali.

***

„Chceš teplej čaj, Toníku?“ ozvala se Dáša, sotva vrzly dveře od nástupiště.
„Spíš teplou buchtičku,“ zašklebil se výpravčí.
Od rána si nevrzl a už bylo odpoledne a to bylo co říct. I na živočišnou Dášu už to šlo, a tak pokynula hlavou směrem ke kumbálku s pohodlným otomanem.

„Pojď ke stolu,“ řekl Tonda. „Stejně sem teď nikdo nevleze a já musím pohlídat ten rychlík,“ mrkl na hodiny.
Dáša se usmála.
Zezadu, ohnutá přes stůl, to už dělala mnohokrát a měla to tak i ráda.
Jeho péro ji pronikalo hluboko do kundy, že pak měla hezký orgáče.

Přistoupila ke stolu, vyhrnula si sukni, pod kterou byla naostro a Tonda ji současně vyhrnoval triko. Prohmátl ji prsa a prsty zavadil i o stojící bradavky.
Dáša se zachvěla a vzdychla.
Sklonil hlavu a políbil ji krk a ucho.
Dáša opět vzdychla. „Oooch…hmmm,“ a nechala se dál líbat.
Tonda si ho uvolnil ven. Byl už tvrdý a připravený a Dáša se jen více rozkročila a lokty se opřela o stolní desku. Trochu si ho pohonil, pak nasadil mezi půlky už macatějšího zadečku a zatlačil.
Dáša byla vzrušením mokrá, takže to doprovázela slastným sténáním. „Anooo…aahhh… ahh…oooh.“
Tonda začal přirážet stále rychleji a držel si ji pevně v pase. Byl už hodně nadržený, a tak to nemínil nějak prodlužovat. Dáša mu šla naproti a sama se nabodávala na tvrdý ocas.
„Ááách… už… budu… božeee… eee… jééé… to… je… onooo.“
Tonda ji už mrdal jak smyslů zbavený a funěl: „Už… budu.“
„Ještě… chviiiilkuuuuu… úúúú… ááá… jééééé,“ vyvrcholila Dáša a začala stahovat pochvu kolem zasunutého ocasu.
„Joo… jooo,“ vydechl ulehčeně Tonda a proudem semene jí plnil pochvu.

Náhle se ozval hukot a před oknem, po čtvrté koleji právě projížděl rychlík R910. Výpravčímu, se stále zasunutým ocasem v Dáše, se zastavilo srdce.
„Jéžíšmarjá, já nedal pokyn Zdendovi, aby přehodil výhybku!“
Pak jen vytřeštěně sledoval, jak se rychlík stáčí na kolej do cementárny.
„Proboha, tohle neubrzdí a vykolejí ve fabrice!“ projelo mu hlavou.

Strojvedoucí rychlíku ale také zaregistroval, že je něco jinak a ve chvíli, kdy vlak na výhybce nepochopitelně trhnul doprava a řítil se někam do lesa, použil rychlobrzdu.

Rychlík R910 za strašlivého skřípotu brzd zůstal stát těsně před zavřenou branou cementárny Prašný Újezdec.
„Tak, to je konečná,“ vydechl úlevně, otevřel okénko lokomotivy a pustil na sebe čerstvý vzduch.

***

SVĚTLÁ NAD TMAVÝM DOLEM

Ve stanici Světlá nad Tmavým dolem vládla ospalá nálada. Venku bylo nevlídno a něco viselo ve vzduchu.
Výpravčí Jarda Bouzek si četl knížku a čas od času mrkl na hodiny. Za chvíli projede R910, pak pustí spěšňák Sp33 a to bude ten den konec provozu a předá službu noční směně.
Už dva dny nespal doma a těšil se i na manželku Šárku. Ta, na prahu čtyřicítky, byla teď nějaká chtivá sexu a Jarda jí rád dokazoval svou mužnost a sílu.
Teď po dvoudenní nepřetržité šichtě zase zahřeje ženu svým tělem a kundu semenem a taky se pořádně vyspí.

***

V domku výhybny ST1 seděl Ctirad na židli, na klíně měl Šárku a vášnivě se líbali.
Šárka měla naspěch, než manžel po šichtě přijde domů. Ctirad byl jejím milencem už nějaký ten měsíc. Nemohla si pomoct, ale když potřebovala chlapa, vždy byl nablízku on. Tu pomohl přitlouct poličku, tu opravit pračku no… a nakonec i ocasem ji uměl potěšit. I když měla svého muže ráda, Ctirad ho zastoupil, když on se nemohl ze služby uvolnit.

Teď si odbývali rychlý sex, než budou mít zase několikadenní pauzu. Možná i víc dní. Šárka by to už měla dostat, pokud teda není těhule, což by si rozhodně nepřála.

„Počkej,“ odtáhla se ze Ctiradova objetí a hmatavých dotyků.
Postavila se, stáhla si kalhotky a pohodila je stranou, pak si vykasala šaty a usedala na připravený ocas, trčící mu z kalhot.
„Óóóhhh… hmmm… úúúúú,“ vzdychala, jak do ní tvrdý kůl pomalu zajížděl. Byl to pořádný utahovák.

Ctirad jí přes šaty sevřel prsa a radoval se, že nemá podprsenku a hned ji začal ladit tvrdé vztyčené bradavky.
„Úúúh… ty… divochu… júúú…. joooo,“ kroutila se Šárka stoupající slastí, naplno již dosedla na jeho péro a pak začala pomalu odsedávat.

***

Výpravčí Bouzek dal signalizačním zařízením pokyn výhybně o postavení vlakové cesty pro spěšný vlak Sp33 a návěstí do polohy „Stůj“ pro uvolnění průjezdu rychlíku R910.
Odpověď o provedení úkolu však stále nedostal.

***

„Anoo… mrdej… měěě… jooo,“ ječela Šárka a poskakovala na ocase jak jo-jo. Mokrý ocas z ní mlaskavě vyjížděl a zase v ní mizel v rychlém rytmu a celá kunda i chlupy a stehna po stranách byly zmáčené uvolňovanými šťávami. Nyní už byla nahá a šaty ležely pohozeny na zemi a jejích poskakujících prsou byl stále držel Ctirad, mnul je a mačkal.

Na pultu mu blikal pokyn o provedení vlakové cesty, doprovázený hlasovým signálem, ale milenci byli hluší a slepí. Oba byli plni slasti a narůstající rozkoše ze tření ocasu v pochvě a vzájemných mazlivých dotyků.

***

„Do prdele, co tam dělá? To snad chrápe?“ rozčiloval se Jarda a z okna hleděl na domek výhybny. Čas neúprosně ubíhal, a tak se rychlými kroky vydal ke Ctiradovi.
Pak se rozběhl, protože již zaslechl pískot vlaku!

***

Šárka ohnutá do oblouku a držící se ovládacích tyčí výhybek a návěstidel hekala pod přírazy stojícího Cirada, který ji teď mrdal zezadu tvrdě a hluboko. Držel si ji pevně za boky a zarážel do mlaskající kundy ptáka, jako by to bylo naposled v životě.
„Božžeee… už… budu… ooooh… jéééh,“ sténala Šárka a vzpínala se proti přirážení.

Náhle je osvětlilo něco z venku a silný hluk napověděl, že jede vlak.
Ctirad, ač v extázi, náhle pochopil, že se něco děje. Ten vlak měl přece zastavit!
Pohlédl na pult, kde blikal příkaz k nastavení cesty a zastavilo se mu srdce. A do toho všeho vletěl do domku Jarda Bouzek.
Jen zíral jak výhybkář Ctirad se svěšenými kalhotami má ptáka zaraženého v jeho nahé ženě Šárce a spěšný vlak Sp33 míří proti rychlíku R910!

Šárka, prožívající právě silné vyvrcholení, se vzepjala, ruce sevřené kolem tyčí s nimi trhly a za nádražím spadlo návěstí do polohy „Stůj“ a spěšný vlak Sp33 už pomalu zastavoval.


Tohle byla opravdu šťastná náhoda, projelo výpravčímu hlavou, že žena zatáhla zrovna za ovládání návěstidla. Ovšem za jakých okolností!
„Nastav vlakovou cestu a ještě si spolu promluvíme!“ řekl přísně Jarda zkoprnělé dvojici a vztekle práskl dveřmi za sebou.
Byl ve službě a nesměl opustit pracoviště.Situace ale byla zachráněna. Vlaky se nesrazily a rychlík R910 nakonec dorazil až se značným zpožděním díky události v Temné Lhotě a spěšný vlak Sp33 mohl projet bezpečně ve svém časovém limitu bez zpoždění.

***

DOSLOV

Hezkému domku na konci Světlé nad Tmavým Dolem poskakovala střecha nad spíláním výpravčího Bouzka své ženě.
„Nejen, že seš největší rajda na vsi, ale kdyby se srazily vlaky, víš, co by to bylo za neštěstí?! Mě by zavřeli, Ctirada taky a mohla by ses ukájet akorát tak s násadou od smetáku, ty štětko!“

Šárka mlčela, neměla moc protiargumentů a zpytovala svědomí.
Když Jardovi došel dech a nadávky, zvedla oči a nasadila kajícný výraz.
„Odpusť mi to… Dokážeš na to zapomenout, když budu už hodná a poslušná holčička?“
Jarda zvedl obočí. „Hmm, a jak si tu poslušnost představuješ?“

O ženě měl své mínění, ale s tím nic neudělá, jen z toho po sebe vytěží maximum. Co taky jiného?
Rozvádět se nemělo cenu, Šárka byla jinak pilná hospodyňka.

Ta zatím došla k němu, klekla si a uvolnila mu z kalhot ocas, který hned vzala do pusy a začala cucat, lízat a sát.
Jarda spokojeně zafuněl a cítil, jak mu ocas tuhne pod příjemnou masáží ocasu i varlat, které jemně mnula rukou.
„Joo… děláš to… dobře… uuuh… pokračuj,“ vzdychal a Šárka s psíma očima mu opětovala pohled a pevně mu svírala ocas sevřenými rty.
„Gmm… fmm… postříkáš mi prsa?“ zeptala se, rozhrnula si halenku a znovu mu ocas sála a pohybovala hlavou ve stále rychlejším rytmu.

Pak ho vypustila ven, olízla jazykem naběhlý žalud, špičkou polaskala ústí trubice a zase ho vsála a pokračovala v kuřbě.
Po několika opakováních vnímala cukání ocasu a vyvrcholení. Vtom ji ruce podržely hlavu, aby nemohla ucuknout! To ne! Zazmítala se, ale marně a pak už ji ústa zaplavily trhavé dávky semene.
„Polk… chmm… gmmm… pff… polk… fgmm… polk,“ neměla jinou možnost, než polykat a zuřivě se snažila ocasu, zaraženého do krku, zbavit.

Teprve, když se úplně vyprázdnil, pustil ji a poslední kapky z povadajícího ocasu jí kanuly na prsa.
„Myslím, že tahle lekce ti stačila,“ pronesl Jarda, uklidil si ptáka do kalhot, zatáhl zip a šel na pivo.

Šárka si dlouho vyplachovala pusu a čistila zuby, než se příchutě semene zbavila. Ano, tohle jí stačilo a už by to nikdy nechtěla opakovat.

***

„Hele. Až mi zase budeš brousit ženu, nechte si to po pracovní době. S těma vlakama by to byl obrovskej průser a o to nikdo z nás nestojí,“ vykládal Jarda v hospodě Ctiradovi a oba si na to přiťukli plnými půllitry.

4.4 22 votes
Hodnocení povídky
Subscribe
Upozornit na
2 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments

Dobrá povídka. Tohle mohla být draze zaplacená zkušenost se sexem na pracovišti.

Parádní povídka