Daleko, předaleko na východě, kde včera bylo včera a zítra znamená začátek nového dne, žila různá kmenová společenstva.
Kmen zvaný Vanoové se vyznačoval zvýšenou agresivitou vůči okolí z důvodu nadbytku mužů a nedostatku žen.
Kmen zvaný Sloové trpěl lehkou hysterií a labilitou z důvodu nadbytku žen a nedostatku mužů.
Tyto dva kmeny byly znepřáteleny a vedly spolu nekonečné spory a války.

Vanoové byli rození válečníci. Těch pár plodných žen kmene bylo neustále obtěžkáno a mrduchtiví muži proto prováděli loupežné výpravy do širého okolí pro ukojení pudu a také unesení nových žen pro potřeby plození dalších budoucích válečníků.

Sloové byli lovci a sběrači. Muži kmene byli ženami hýčkáni a určeni jen k rozsévání plodného semene do lůna vylosovaných žen, ale skoro neustále se rodily jen dívky.
Každé narození chlapce tak bylo oslavováno několik dní, kdy docházelo k uvolnění všech mravů. Ženy a muži se volně ukájeli každý s každým dle libosti. Ženy-sběračky přitáhly do osady větve a ženy-umělkyně z nich vyrobily hladké kůly různých délek, tlouštěk se zdobením různými rýhami či výstupky. Zvlášť zručné ženy byly schopny vyrobit i dřevěný úd dle předlohy některého z mužů. Tyto kůly pak poskytovaly ženám příjemné chvíle, než na ně dojde řada k uspokojení z údu živého.

Při výpravách za kořistí se ženy občas střetly se skupinou mužů ze znepřáteleného kmene a to vždy nastala krvavá bitka s nejistým výsledkem.
Když zvítězili Vanooné, ženy na místě zhanobili a pak unesli do svého kmene.
Pokud vyhráli Sloové, zajatým mužům byly vztyčeny ocasy a bojovnice se na nich vystřídaly, uspokojily se a pak ve kmeni jim zajatci sloužili k obveselení, až do jejich úplného zešílení a umrdání…

***

„Matko Koroková, ze strany slunce se k nám blíží horda vyznavačů Monga, obávání Mongoové,“ ohlásila průzkumnice Wětroplacha, sotva na zpěněném koni dorazila do osady.
„To jsou ti šikmoocí nájezdníci, co si neumí postavit ani chýši a bydlí v těch podivných kruhových domcích…churty, nebo jak tomu říkají… no, ty sami neporazíme. Co teď?“ dumala matka Koroková, náčelnice kmene Sloovů.
„Co by? Ošukají vás a my budeme mít chvíli klidu,“ ozval se z temného koutu chatrče Korok, její manžel.
„Mlč dědku! Ty tak mluv o šoustání a pokoji. Už ti nestojí kolik západů sluncí, takže máš klidu ažaž. Ještě, že máš dlouhej jazyk, jinak bys byl už opravdu k nepotřebě,“ utrhla se na něj žena. „Copak nevíš, ty hňupe, že sice si se ženami pohrají, ale zároveň je odvlečou sebou? Nás je už tak málo…Musíme poprosit o pomoc sousední kmen!“

K návštěvě nepřátelského kmene byla vyslána Valasta, zdatná ochlasta, Šírka, úzká dírka a Noblesa, postrach pralesa. Tyto tři ženy byly nejzdatnější bojovnice a bylo netřeba se obávat, že by svůj úkol nezvládly.

***

Cesta probíhala klidně. Valasta popíjela nějaký zkvašený opojný nápoj, Šírka se drbala v klíně a Noblesa se dmula pýchou, že zas je krásná, tři bradavice už má pryč a s ostatními si též brzy poradí.

„Stát. Zde jest Vanoovská země!“ vyjela náhle proti třem ženám pětice mužů a tvářila se nepřátelsky.
„Buďte v klidu!“ pokynula jim opilá Valasta, sotva se držíc v sedle a pak ze záňadří vytáhla pruh bílé látky a zamávala jím.
„Používám to, když …mám…hyk…své krvavé období..hyk..ale teď to poslouží..jako… míru zdar.“

Muži se na sebe podívali. Ano, i jejich ženy měly své dny, ale každopádně bílá barva značila, že se bude v klidu a míru vyjednávat, a tak ženám pokynuli a mírným poklusem je vedli do osady.

Před největší chýší stál vážený kmet Hrib, velmož celého kmene a v ruce třímal sukovici.
„Čeho si žádáte Sloovské ženštiny?“
Ženy zůstaly sedět v sedle.
„Přicházejí Mongoové. Budou plenit, zabíjet, krást a unášet. Sami je neporazíme. Žádáme o pomoc,“ řečnila Šírka a žádostivě pozorovala tváře okolostojících mužů a cítila v klíně silnou vlhkost.
„A co z toho budeme mít? Mongoové sebou nemají nic. Ani ženy. Sami si je unášejí,“ pronesl Hrib a muži okolo souhlasně zamručeli.
„No. Při svátku vítězství se s námi můžete beztrestně tělesně spojit,“ odpověděla Šírka a svůdně se usmála.
„Hm…to už je jiná,“ děl Hrib. „Dobrá. Včil zapalme oheň míru a vy s námi přečkejte do zítra.“

Ženy sesedly, zpitou Valastu odnesly do chýše a sami pak usedly na čestné místo po pravici Hriba. Nalevo seděli jeho synové Hribečci.

***

„Vaše kuchyně není moc dobrá,“ konstatovala Šírka, ležící v klíně Hriba a okusující pečínku.
„Ten ježek není dopečený a medvědí koule jsou zase málo uleželé a tvrdé…to kdybyste poznal Holomócké tvaróžky…“, zamlaskala a zachvěla se slastí, protože Hrib měl ruku položenou v jejím klíně a prsty jí hezky drbal kožíšek.
„Co to je, ty…tvaróžky?“ zeptal se Hrib a vnímal, jak mu prsty pronikly do mokré studánky rozkoše a dívčí tělo se zazmítalo.
„Naše Holomóca je zpracovatelkou mléka. Sama má vemena jak nejlepší dojnice. No, a ta umí udělat sýr libé vůně i chuti…ohhh…já….už…už….oááááh,“ Šírka se zachvěla a zalila ji rozkoš vyvrcholení.
Pak už se o vaření nebavili. Hrib ji vzal do náruče a odnesl do chatrče, aby se věnovali příjemnějším věcem.

O kus dále Noblesa, v obležení mužů, právě nasedala na připravený ocas, který do ní s mlasknutím zajel. Sama byla už dostatečně nadržená, takže hned začala odsedávat a velmi si to užívat.
„Oh…oh…božéééé …to…je…krááása…ano..úúúúh,“ hekala, slastí se kroutila na tvrdém ocase a stoupala k orgasmu.
Prsy jí poskakovaly po hrudi a okolostojící muži je hnětly a mnuly.

Noblesa se zachvěla v orgasmu, stáhla poševní svaly a muž pod ní ji hekavě plnil dávkou. Sotva vstal, hned ho nahradil jiný.
Noblesa, nyní ležící na zádech, jen radostně roztáhla nohy a užívala si zásun dalšího ocasu. Její slastné sténání umlčel ocas, který jí zajel do pusy. Snaživě ho sála, polykala semeno a pak už ztratila pojem o čase i počtu mužů, kteří se na ní vystřídali…. Bylo to opojné a úžasné.

Jen opilá Valasta si nic neužila a všechno zaspala.

***

Když se ženy navrátily domů, dozvěděly se další novinky. Vyslankyně ke kmenu Mongoů byly, dle předpokladu, ošukány samotným chánem, což přijaly vcelku radostně, ale hlavně jim bylo řečeno, že Mongoové rozhodně potáhnou dál na západ a kromě žen chtějí ještě zlato.
„Co je zlato?“ zajímalo Valastu.
„Takový ty žlutý šutráky, co se nacházejí v řece, kde se utopila Volžice,“ vysvětlovala jim matka Koroková a mnula si bradu.
„K čemu jim jsou, těžko říct, ale nyní tam je už celej kmen a tahá z vody další kameny. Je toho hromada. Těžký je to…hezky se to zpracovává, ale jinak je to jen šutr.“

***

Pátého dne dorazili do osady Bivojov a Klikoroh. Oba Vanoové byli přijati jako přátelé a přinesli stejné zprávy o zájmu Mongoů o jakési zlato.
„Mnoho ho nemáme. Zbraně se z něj dělat nedají, jen ženský si z nich dělají cetky a zdobí se tím. Koho to ale zajímá? Hlavně, když roztáhnou nohy, že jo?“ chechtal se Bivojov, který měl ocas jak kanec.

Ženy souhlasně kývaly a zálibně si muže prohlížely.
„Zdržíte se aspoň do zítřka?“ pronesla svůdně Zablila, krásná a zatím neposkvrněná dívka.
„Marš ke kotli, něco přichystat a my zatím popijem medoviny,“ zahnala ji matka Koroková a zavdala si první z podané nádoby.
Zablila jen protáhla obličej a odkvačila. Pohled obou mužů však zračil zájem, když sledovali oblé křivky jejího těla.
Pak už jen pili, jedli a s večerním soumrakem už ženy mužům nepokrytě honily naběhlé ocasy a dohadovaly se, která první, ho smí okusit.

Bivojov ho měl opravdu pořádnýho a kouřící ženě dělalo problém ho sát. Olizovala naběhlý žalud a tepala ho jazykem a ruka jí kmitala od kořene k žaludu.
„Óóóch…..já…budu,“ sténal muž a rozdychtěná žena hned na něj nasedla a několika prudkými dosedy přivedla sebe i jeho na vrchol blaha.
Proud semene plnil nasávající dělohu a Bivojov se slastným výrazem se do ní vyprazdňoval.

Klikorohův ocas byl též v zajetí dychtivých žen, ale ty si s jeho vrcholem dávaly načas. Nejdřív bylo třeba jim protáhnout jeskyňky, než vypustí sémě a bude k nepotřebě.
Brzy se rozeznělo slastné vzdychání, jak dívka klečela na všech čtyřech a Klikoroh do ní vnikal zezadu. Rytmické přírazy a promnutí prsou s tvrdými hroty bradavek dívku brzy přivedly na vrchol a mohla ji nahradit jiná.

Vnadná Nadržka nabídla muži plnoštíhlou postavu a velká prsa rozlévající se jí po hrudi jak obří koláče. Po zasunutí sevřela Klikoroha mezi svými stehny, aby jí neunikl a pak už se plně věnovali líbání a laskání hrozinek na vrcholcích obou koláčů.
Nadržka ho ze sebe nepustila, dokud necítila horký proud semene z jeho ocasu, který se v ní krásně strojově pohyboval a třel do oboustranného vyvrcholení.

Oba muži obsloužili ještě řadu žen, než jim údy definitivně zvadly k nepotřebě a oni se mohli alespoň pár hodin prospat.

***

Ráno se konala porada.
Muži byli poněkud znavení, ocasy je bolely, ale vyslechli si řeč matky Korokové.
„Přemýšlela jsem o tom celou noc. Zde už nám pšenka ani ječmen nepokvete. Mongoové potáhnou dál a dál, až se zastaví o hory, které prý tam někde daleko na straně, kde slunce zachází, jsou. My ty hory přejdeme, a tam založíme nové bydliště. Je nás ale málo a mnoho cestu nepřežije. Prosím proto velectěného Hriba, aby se na dalekou cestu vydal s námi. Spojíme naše kmeny v jeden velký klan. Tím budeme silní a všechna nebezpečenství překonáme. V cestě nám stojí silný kmen Ukradnemsijů s hlavní osadou Klykev, kterou musíme projít a poklonit se tamnímu stařešinovi. O kus výše na sever je Běloširá zem a zem Ploská, neboli placatá. A jak to vypadá dál, už fakt nevím. Děcka, sbalte se a vyrážíme…“

Oba muži kývli, že vzkaz předají svému náčelníkovi s tím, že o příštím úplňku se sejdou v Mokvavém háji, ke byla malá osada kmene Mokvanů. Pokud nepřijedou, znamená to, že kmen Vanoonů bude bránit svou domovinu proti Mongoonům.
„Bůh Bohemius s vámi,“ rozloučili se muži a odjeli.
„I s vámi,“ zvolala za nimi matka Koroková a šla si balit na dalekou cestu.

***

U chatrče se však zastavila a slyšela nezaměnitelné zvuky šukání.
„No to snad?! Co si ten dědek myslí?“ rozezlila se, ale pak zvědavě a opatrně nahlédla dovnitř.

Korok právě vylizoval klín Zablily až k orgasmu. Dívka se kroutila a sténala a sama mu snaživě kouřila naběhlý ocas. Sjížděla po něm sevřenými rty a střídavě ho sála a střídavě honila rukou.
„Pojď, klekni a rozkroč se,“ pobídl ji Korok, když měl ocas připravený pevný a tvrdý.
Zablila poslechla a pak táhle a bolestně zasténala nad vniknutím zezadu, kdy jí Korok náhle a prudce prorazil panenskou blánu a užíval si její úzkou pochvu.
„Líbí se ti to?“ funěl mezi přírazy.
„Ach..ah…ano…líbí,“ odpovídala Zablila, ale nebyla o tom plně přesvědčena. Vlastně chtěla být stále nevinná, jenže nebyla si jistá, zda dalekou cestu přežije a zemřít jako panna se jí nechtělo, a tak požádala Koroka o tuto službu.

Ten ji s radostí vyhověl a teď sledoval, jak z ní ocas vyjíždí a zase mizí, což ho vzrušovalo natolik, že samovolně začal přirážet prudčeji a za dívčina jekotu „áááh….jééé…ooúúú,“ ji vystříkal semenem.
Pak se svalil na záda, zcela vysílen.
Zablila cítila, jak z ní vytéká semeno smísené s jejími šťávami a byla ráda, že to má za sebou. Styk s jiným mužem jí třeba přinese lepší prožitek. Ostatní dívky to alespoň říkaly.

Když do chatrče vešla podmračená matka Koroková, Zablila se rychle oblékla a zmizela.
Korok si pak ženu musel udobřit a z chatrče se zase začaly ozývat nezaměnitelné zvuky soulože.

***

PO ÚPLŇKU

Kmen Mokvanů byl poněkud zaskočen zástupem lidí, kteří se již několik dní shromažďovali v jejich háji. Nejdřív přišel kmen skoro samých žen. Mokvanští muži se s nimi zkusili družit a byli vřele přijati. Méně nadšeny byly jejich manželky, ovšem jen do doby, co přitáhl další kmen, složený zase převážně jen z mužů.
Družení tak nabralo větší spád, zatímco stařešinové kmenů se radili o dalším postupu.

„Na místě osady jsme nechaly hromadu těch žlutejch kamenů,“ hovořila matka Koroková. „To by je mohlo zdržet.“
„My jsme jim tam nechali hovno, to by jim mohlo smrdět,“ chechtal se Hrib a matka Koroková netušila, že to myslí doslovně.
„Jak si to vlastně představujete s tím spojením kmenů, když si odmyslím šukání,“ zajímalo Hriba.
„U nás je většina žen, u vás mužů. Spojením se narodí více dětí a pročistí se takříkajíc vzduch. Naši muži už jsou unaveni a vaši zase více než lační,“ vysvětlovala matka Koroková.
„A jak se budeme jmenovat? My, Vanoové jsme hrdí a nesneseme stát se nějakými Sloovy,“ durdil se Hrib, ale matka Koroková se usmála.
„Jistěže ne. Spojíme naše jména v jedno, Sloové a Vanoové do SlooVanoové.“

Hrib chvíli dumal a potichu si to několikrát přeříkal a pak kývl.
„To by šlo. A důkazem spojení kmenů bude….,“ popadl zaskočenou matku Korokovou do náruče a hnal se s ní do nejbližšího křoví.
Korok jen zatleskal.
„Konečně mám chvíli klid. Ať si užije, baba!“

***

Matka Koroková nebyla tak stará, ale každý nad čtyřicet let byl považován za kmeta. Ženě bylo pětačtyřicet a stále v ní dýmal oheň chtíče. Způsob, jakým si ji vzal Hrib, jí rozpálil vášní.
Vyhrnul jí sukénku a vnořil prsty do mokrého čvachtajícího klína.
Nato si hned stahoval nohavice a vytasil ven ocas již tvrdý a připravený.
Oba se chvíli vášnivě líbali, odhalená velká prsa jí Hrib prohnětl a polaskal a pak už se jí vklínil mezi roztažené nohy. Vnikl do ní lehce. Žena byla vzrušená a otevřená.
„Oáááh…..joooooh,“ vydechla a hned mu nohy obemkla kolem boků.

Hrib začal strojově přirážet do vlhké pochvy a silné tření mu krásně masírovalo ocas a slastí se mu dělaly mžitky před očima.
Koroková sténala a vzdychala spalující vášní, která se stále násobila. Velikost ocasu přesahovala rozměry manžela, ale ne zas tolik, aby to bolelo. Spíše ji celou vyplňoval a rytmické tření bylo opravdu intenzívní.
Brzy oba dosáhli bodu, ze kterého nebylo návratu. Hrib se vzepjal a cukající ocas zasunutý v pochvě až po kořen, začal stříkat. Koroková v nejvyšší rozkoši si muže za zadek tlačila na sebe a poševními stahy nasávala sperma do lůna a svůj vrchol dávala najevo hýkavými zvuky.

Spojení kmenů bylo zpečetěno. Doslova.

***

Sloovanoové táhli krajem a co jim přišlo do cesty, to ošukali, vyplenili a ukradli.
Brzy se zpráva o jejich přesunu na západ stala všeobecně známou a dosavadní obyvatelé jim uctivě uhýbali z cesty, nebo se k nim připojili. Takto velká skupina lidí časem mluvila směsicí různých řečí a nářečí, a tak vznikl i novotvar názvu kmene. Slované.

Celé měsíce postupovali krajinou a nikde jim nebylo dost dobře nato, aby se tam usadili natrvalo.
Sám Hrib a matka Koroková uvažovali, jestli se přece jen raději neměli postavit těm šikmoočkům, než putovat pralesy, překonávat hory a řeky a stále nic. Teď už ale bylo pozdě. Navíc, matka Koroková otěhotněla na jedné z mnoha odpočinkových zastávek, aniž tušila s kým, neboť milenců měla nepočítaně a stala se podrážděnou a hádavou.

Po překonání jedné velké řeky dala Korokovi a Hribovi nůž na krk.
„Okamžitě už najděte místo k založení osady. Mám toho plný zuby. Kynu a nechci rodit někde za deště pod stromem.“
Její slova slyšely i další těhotné ženy a na souhlas ječely tak, až mužům zaléhalo v uších a bylo jim jasné, že jde do tuhého.

Kmen pokračoval v cestě, když jednoho dne, za ranního oparu, Hrib zahlédl v dálce oblý kopec vystupující z roviny.
„Super. Bude aspoň výhled do kraje,“ řekl a cestu nasměroval k onomu kopci, který jim před očima rostl do šířky i výšky. Nakonec stanuli na jeho úpatí.
„Nahoru nelezu,“ odmítl Korok i mnozí další.

Kromě Hriba se dobrovolně k výstupu přihlásil nějakej Leh a Čeh.
„My vám věříme, že uvidíte zemi mlékem a medem oplývající,“ děla matka Koroková.
„Mlékem oplýváš leda tak ty,“ uchechtl se Hrib a prohmátl jí plné nalité prso.
„Blbe. Jen jestli to dítě není tvoje?“ řekla mu žena zlomyslně. „To se pak budeš o mě hezky starat a já už si tě ohlídám, to mi věř!“
Hrib se zachvěl nad tou představou a raději zavelel k výstupu. Aby vše dopadlo dobře, šly s nimi i kmenové vědmy Líbáže, Zkazky a její bezejmenná teta.

***

Byl krásný slunečný den a skupinka Slovanů stoupala na horu.
„Sakra, aspoň to tu mohli pokosit,“ nadával Leh prodírající se jako první vysokou trávou.
„A kdo asi, když tu nikdo nežije, ty dutá hlavo,“ odtušil Čeh a Leh jen něco zahučel.

Náhle stanuli na vrcholu s nádherným kruhovým rozhledem.
„Vidím osady veliké v širém kraji se rozprostírající. Vidím kouř z mnoha ohňů, kde maso se opéká. A jednou se to bude jmenovat po mně.“
„Hovno,“ usadil Hrib Čeha, který se dal do vidění.
„Kraj je stejnej, jakých jsme už prošli mnoho. Jenže Korokovka bude rodit a já mám nůž na krku. Řeknem jim, že tady to je nejlepší a bude. O kus dál to stejně bude to samý. Co vy na to, holky?“

Vědmy se v tichosti radily a protože už se jim jít dál také nechtělo, přitakaly, že bohové jsou příznivě nakloněni, aby tu zůstali.
„A nyní musíme vykonat očistné spojení,“ prohlásil Hrib, vytasil na světlo svůj tuhý ocas a zálibně pohlédl na onu tetu.
Ostatní se tvářili trochu nechápavě. Předpokládali, že si zašukají, ale přikládat tomu nějaký očistný význam?
Leh popadl za ruku Líbážu, Čeh Zkazku a každý se uvelebil ve vysoké trávě, kde si vyšlapali jakýsi pelíšek.

***

Hrib ulehl s tetou a hned jí kasal šaty. Teta byla příjemná, již starší žena s nějakými těmi tělesnými přebytky, ale to bylo v pořádku. Hubené a zacmrdnuté zahynuly již cestou, zatímco tělnaté ženy se pochodem vyrýsovaly do nádherných a pevných křivek.

A tak zatímco se Hrib probojovával ke klínu, teta mu honila ztopořený ocas.
„Áááh,“ vydechl Hrib, jak se objevil chomáč černých chlupů a hned se do něj zabořil obličejem. Nasměroval se na ženě tak, aby mu dál laskala ocas, zatímco on jí rejdil v klíně jazykem….

***

Leh se líbal s Líbážou, která byla věrna svému jménu a rejdila mu v puse jazykem jak had. Bylo to vášnivé spojení a Leh jí přitom mnul pevná prsa a dral se jí pod šaty.
Líbáže byla mladá dívka v nějaké přízni s matkou Korokovou a proto se stala vědmou. Měla prý nějaká vidění do budoucnosti, ale jelikož to bylo vždy, když kmen pojedl smaženici z lysohlávek, byly její předpovědi nezaručitelné, protože v rauši byli všichni.
V sexu však byla zkušená ažaž a Leh už se těšil na spojení nejtěsnější.

***

Zkazky byla vypravěčka. Tvrdila, že vše co vypráví, se skutečně stalo, ale jelikož pravost nešlo ověřit, protože své zdroje tajila, poslouchali všichni její zkazky jedním uchem tam a druhým ven.

Nyní mlčela a slastně funěla pod laskajícími dotyky a polibky Čeha. Dívka to byla pěkně rostlá, takže Čeh se nemohl jejího těla nabažit. Sjížděl jí v polibcích a jazykem od krku přes prsa, břicho a klín až po nárty krásných dlouhých svalnatých nohou a zase zpět.
„Oáh…ááááh…jééééé….júúú“ sténala Zkazky tak, jak ji mazlivé dotyky dělaly dobře. Sama Čeha hladila ve vlasech a vychutnávala si jeho laskání.

***

Hrib už měl mokrou tvář, jak teta tekla a otevírala se pod doteky jazyka. Hekala a zmítala tělem a ve stoupající rozkoší mu zpracovávala ocas tak, že měl co dělat, aby nestříkal.
A tak se obrátil, nalehl jí mezi roztažené nohy a přirazil. Vjel do ní jak blesk až po kořen.
„Och jééééé,“ zavzdychala slastně teta a výpadem pánve mu šla naproti. Strojové přírazy oba naplnily slastnými pocity. Hrib jí drtil v zubech velké tvrdé bradavky a pozvedal se na rukách, aby sledoval vlastní ocas mlaskavě mrdající nadrženou vědmu.
„Jéééch…ááách…oooch…júúúh,“ hekala v nastupujících vrcholu, pak strnula, aby vzápětí se udělala a začala stahovat pochvu. Hrib to už nemohl zadržet a zrychlil přírazy.
„Nemůžeš…stříkat…do …vědmy,“ bránila se teta, ale marně.

Nikdo z desítek jejích milenců tak neučinil, ale žena i tak, kupodivu, neobtěžkala. Považovala to za boží trest a nebo naopak boží ochranu před početím, kdo ví?
Proud semene jí zalil útroby, což bylo velmi příjemné a hekající Hrib s vypoulenýma očima, myslel, že nastala jeho poslední minutka.
„Hernajs, už mám taky svůj věk a ještě todlecto,“ běželo mu hlavou, když se odvalil stranou a lapal po dechu, zatímco usmívající se teta si hrála s jeho povadlým ocáskem. Hrib ji nechal. Věděl, že s ním už stejně nic nezmůže…..

***

„Oh..oh..anooo…joooo,“ vřeštěla Líbáže a pevně zapřená na všech čtyřech si vychutnávala ocas mrdající ji zezadu na psí způsob.
Leh ji pevně držel v pase a zarážel do ní dlouhý ocas až na dno. Dívka byla rozpolcena. Tření bylo úžasné, ocas zase moc dlouhý. Její úzká pochva ho přijala snadno, ale dorazy o dno byly trochu bolestivé.
Jak kroutila pánví ve snaze si ulehčit, zvyšovala rozkoš Leha a rychlost jeho přírazů. Jeho dlaně drticí jí prsa byly příjemné…jen ten ocas jí moc neseděl.

Mlaskavé přírazy se zintenzívnily a pak jen chroptění Leha ji napovědělo, že se právě udělal.
Semeno však nevypustil do ní, ale vystříkal se jí na záda. Už hodně žen tvrdilo, že s ním má dítě, a tak si dával pozor.
„Otři mě záda od toho lepkavýho svinstva,“ požádala ho dívka o očistu a pak si navlékla šaty, čímž mu dala najevo, že žádné druhé kolo nebude.

***

Zkazky ležela na zádech a nohy měla zapřené o ramena Čeha, který takto do ní vnikal opravdu hluboko. To jí však vůbec nevadilo a sama ho povzbuzovala k ještě prudším přírazům.
„Dělej…mrdeej…jooo…ještě…přidej….joooo,“ vzdychala a užívala si tvrdý průnik do pochvy.
V kmeni měla za úkol zaučovat mladé muže tajům lásky, a protože si s panici moc rozkoší neužila, musela to dohánět až nyní.
Teď se svíjela pod nápory tvrdého žilnatého ocasu, který každým přírazem v ní vyvolával slastné mrazení.
„Mačkej mi..je…anooo,“ dožadovala se hnětení plných prsou.

Nakonec vyskočila, zaskočeného Čeha složila na záda a hned si ho osedlala. Sama si tak určovala rychlost a hloubku proniku a dočkala se i příjemného mačkání poskakujících prsou.
„Ano..anooo…ooooh…oh..oh..oh..oh,“ rozjela zničující jízdu, aby se vzápětí udělala a nechala se napustit semenem z uvolněné hráze funícího Čeha.
„Tyyy….mrchoooo,“ hekal a trhavě se do vyprazdňoval. Mrchou nazýval každou, ale nic tím nemyslel.
Prostě byl ve svém vrcholu pod vlivem nějakých představ, a tak je dával najevo. Ženám to nevadilo. Byly nazývány i jinými jmény, no a co.
Pro chlapy měly také svá pojmenování jako imbecil, blb a kretén, také spokojenost byla na obou stranách.

Když vstali, viděli, že ostatní již jsou oblečeni a čeká se jen na ně.
Zkazky pokrčila rameny. Ještě by si dala říct, ale když viděla tváře žen, které se nezračily úplnou spokojeností, poslušně se i ona oděla a zahájili sestup.

***

„No konečně,“ hudrala Koroková, sotva skupinka slezla z kopce. Když vyslechla, co viděli a že bohové také nic nenamítají, skoro zajásala a dala to zvěstovat celému kmenu.

A tak v kraji pod kopcem, později nazvaným na počest objevitele Hrib, byly založeny osady, v pozdějších časech změněná v městečka a města.
A bůh Bohemius nad kmenem Slovanů a touto zemí rozprostřel svá ochranná křídla.

0 0 vote
Hodnocení povídky
Subscribe
Upozornit na
guest
4 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments
Kittikit

Teda cist to Jirasek, zahodi husi brk a jde se realizovat radeji do zemedelstvi 😁😁😁👍

Tomáš

Úžasná povídka. Člověk se u toho směje a zároveň mu i stojí 🙂

Wolf

Tak tohle bylo supr krásné odlehčení. Byla to zábava a zároveň to bylo i vzrušující. Trošku (ale fakt jen trošku) to připomíná Pratchetta taková Sexoplocha. Díky moc.

Gut

Trochu Jirásek trochu František Ringo čech Pra Pra Pra. Hlavně velmi dobrý nápad popsat naší historii.