Na plese

Od té doby, co se nám narodila dcera, jsme si s manželkou moc neužívali. Bylo toho všeho najednou nějak moc a já byl odsunut na vedlejší kolej. Z jedné strany jsem ji chápal, běhat kolem malé celý den a pak ještě mít chuť na nějaké hrátky, ale na druhé straně mě to mrzelo. Dělal jsem všechno proto, abych jí pomohl a nějak jí ulehčil od domácích povinností. Když jsem přišel z práce, věnoval jsem se dceři, když náhodou spaly obě dvě, tak jsem se věnoval domácnosti a snažil se udělat všechno, co manželka za celý den s malou nestihla. Ale ani tak mi nějak nebylo přáno.

Malá byla tak trochu kazišuk, kdykoli jsme se začali věnovat sami sobě, hned se ozvala, jako by to tušila. Navíc, aby toho nebylo málo, dcerka se naučila spávat s námi v posteli.
Ze začátku jsem pro to měl pochopení, přeci jen žena tak nemusela každé dvě až tři hodiny vstávat, aby malou nakojila. Takhle stačilo ji jen maličko posunout a mohla se živit.
Ale po půl roce už toho bylo nějak moc. Spávala mezi námi, aby nespadla, takže zamezila i tomu malému kontaktu v noci, kdy jsem se mohl jen tak přitulit. Takhle, když náhodou spala na druhé straně, stačilo lehce se dotknout ženy a ta se s leknutím vzbudila. Někdy to dopadalo tak, že dcera vesele cestovala a já si neměl ani kam lehnout, tak mi nezbylo nic jiného, než část nocí trávit sám v obýváku na pohovce.

Nastalo období plesů a já byl rozhodnutý stůj co stůj, ženu na nějaký vytáhnout.
Předpokládal jsem, že bude protestovat, že se jí od potomka nebude chtít odejít. Zařídil jsem tedy hlídání, abych předešel jejím námitkám. A až poté jí to oznámil jako hotovou věc. Manželka se okamžitě rozzářila jako sluníčko a ihned začala plánovat kadeřnici, makeup, oblečení a spoustu dalších, pro mě podružných, záležitostí.

Zdálo se, že mi konečně svítá nějaká naděje, že by se něco mohlo odehrát. Už mi to začínalo lézt na mozek. Nejen ten nedostatek sexu, ale i toho pocitu blízkosti, ten lidský kontakt. Polibek a letmé obětí nebo pár více či méně nevinných doteků to nemohlo spasit, navíc poslední dobou bylo téma našich hovorů poněkud jednostranné, jak už to tak u matek na mateřské bývá.
Dokonce jsem se přistihl při tom, že jsem se zapomínal v práci, ne nějak výrazně, ale tak o třicet čtyřicet minut, což se vždycky dalo svést na dopravu, zapovídání s kolegy a tak podobně.

Konečně nadešel den D. Už od rána jsem byl jako na trní. Jakožto chlap jsem se nemusel tolik chystat, což znamenalo, že na mě spadly ostatní povinnosti, aby žena měla klid.
Sotva jsem přijel z práce, vzal jsem si dcerku na procházku, dojeli jsme společně na nádraží, kam měla dorazit tchyně, neboli naše hlídání, naše svoboda pro tenhle večer.
Jak sladce to znělo, i když to spojení bylo poněkud zvláštní.

Cestou z nádraží jsme se zastavili na drobný nákup a zamířili domů. Zamčené dveře doma mne trochu překvapily, pak jsem si vzpomněl, že mi žena mezi dveřmi říkala, že půjde ke kadeřnici a abych se o všechno postaral.
Velkou radost jsem z toho neměl, ale co se dalo dělat, přeci jen jsem musel něco pro své blaho obětovat. Jen ta cedulka na dveřích od ložnice byla zvláštní. Zákaz vstupu bych tam tedy nečekal.
Naštěstí žena počítala se vším, tak jsem měl domácí oblečení nachystané v obýváku.

Než jsem zvládl všechno udělat, zazvonil mi telefon.
„Ahoj miláčku. Mohl bys mi prosím vyklidit cestu do ložnice? Nechci, abys mě zahlédl. A jak jste to zvládli? Všechno v pořádku?“
V rychlosti jsem odepsal:
„Samozřejmě, všechno je v pořádku. Hlídání dorazilo, malá je spokojená a i ten nákup máme. Tak až budeš za dveřmi, dej vědět, já se někam uklidím. Chceš něco nachystat?“

„Tak to jsem ráda. Nechci nic, maximálně tak kafe. Nachystej ho na chodbu, já si vezmu do ložnice. Děkuju.“

Sdělil jsem tchyni novinky, postavil vodu na kávu a šel se zase věnovat malé.
Cvakla konvice, zalil jsem dvě kávy a jednu dle rozkazu postavil na chodbu. Ani jsem se nestihl otočit a už mi v kapse vibroval telefon. Samozřejmě žena. Poodešel jsem do obýváku, podal druhý hrnek návštěvě a odepsal manželce, že je vzduch čistý, že klidně může proklouznout.

Do odchodu nám zbývaly asi dvě hodiny, vzhledem k tomu, že bylo potřeba se vystřídat v koupelně, nechal jsem hlídání, a šel se zkulturnit. Chtěl jsem ještě ženě napsat, ať mi podá oblek, ale sotva jsem vlezl do chodby, všiml jsem si, že vše je pověšeno na klice.

Rychlá sprcha, holení, oblékání, zabralo mi to sotva půl hodiny, přesto jsem už měl na telefonu dvě zprávy s dotazem, jestli je koupelna volná.
Nelenil jsem, zalezl do obýváku a pustil ženu do koupelny.
Jen jsem doufal, že mě malá něčím nezmaže, jak měla ve zvyku. Ještě jsem nanosil na hromádku věci, které jsem potřeboval s sebou, telefon, klíče, peněženku, lístku, kapesníčky a podobné drobnosti.

Asi po hodině čekání se konečně z chodby ozvalo, že můžeme vyrazit. Nacpal jsem nachystané věci do kapes, hodil na sebe kabát, dcerku vrazil tchyni a pospíchal jsem, abych se konečně dozvěděl, co mě čeká za překvapení a proč s tím žena nadělala tolik tajností.

Vešel jsem na chodbu, kde se manželka zrovna v předklonu obouvala. Na sobě měla taktéž kabát, takže jsem nic moc neviděl. Vklouzl jsem do bot, nabídl jí rámě a vyrazili jsme.
Jelikož už se stmívalo, neměl jsem ani šanci zhodnotit úpravy jejího zevnějšku.
Když jsme nastupovali do trolejbusu, vmáčkla se tam přede mnou a dělala, jako že se kouká z okna. Skoro jako by schválně oddalovala ten okamžik, kdy se mi ukáže v celé své kráse.

Dorazili jsme k místnímu kulturnímu svatostánku. Stále ještě jsem nevěděl, co přede mnou ukrývá. To tajemství bylo dráždivé a lákavé. Jak jsem si všímal těch obdivných a závistivých pohledů kolem, asi to bude stát za to.

Vešli jsme dovnitř a zamířili rovnou k šatně. Žena mě poprosila, jestli bych jí nepomohl z kabátu. Stála před zrcadlem a se sklopenou hlavou si rozepínala knoflíky. Teď už jsem ani na okamžik nepochyboval, že si před zrcadlo stoupla záměrně, aby mohla sledovat mou reakci.
Šaty těsně obepínající její hrudník, volně splývaly přes nohy na zem. Hluboký výstřih poskytoval perfektní výhled na ňadra nalitá mateřstvím. Decentní večerní líčení jen podtrhovalo její rysy a zvýrazňovalo smyslný pohled.
V okamžiku, kdy se naše pohledy v zrcadle setkaly, jsem byl ztracen. Jako by okolí přestalo existovat a čas se zastavil. Byla pro mě ztělesněním nádhery a dokonalosti.
Neřešil jsem to, že jí po porodu zůstala nějaká kila navíc, místo toho jsem obdivoval půvabné křivky. Že si občas posteskla, že má jizvičky po těhotenství, jsem ignoroval, pro mě neexistovaly. A v tenhle okamžik, všechno zmizelo, zůstal naprostý pocit bezmezné lásky a oddanosti. A oba jsme věděli, že je to vzájemné. Nebylo potřeba nic říkat ani chválit, vše podstatné jsme si sdělili pohledem.

Odložil jsem naše kabáty a doprovodil svou drahou polovičku ke stolu. Jediné, čeho jsem jen na okamžik zalitoval, bylo to, že se pod ty šaty kvůli jejich délce nedostanu.
Vzali jsme to kolem baru a objednali si něco k pití, abychom u stolu neseděli jen tak na prázdno. Já stejně potřeboval ten okamžik nějak vstřebat a zapít, protože mi přitom pořádně vyschlo v krku.

„Koukám, že jsem na tebe zapůsobila,“ prohlásila s úsměvem má drahá polovička, když jsme si sedli ke stolu.
„Zapůsobila? To je slabé slovo. V tuhle chvíli si pro mě dokonalá bohyně.“
„Tak to mě moc těší,“ řekla a dál se věnovala svému koktejlu.
„Teď už naprosto chápu, proč ses přede mnou celou dobu schovávala. Tohle mi ukázat doma, tak jsme nikam nedošli.“
Jen se usmála a dál se věnovala své sklence. Z toho, jak si výmluvně pohrávala se slámkou, mi v kalhotách bylo o něco těsněji než obvykle.

„Nepůjdeme tančit?“ zeptala se mě, sotva zaslechla hudbu.
Než jsem stihl odpovědět, už mě vlekla na parket. Jediné štěstí bylo, že šla jen malý kousek přede mnou, a na mou bouli tak nebylo vidět. Zaujala mě její chůze, taková pomalá a houpavá, nádherný pohled na její vlnící se prdelku.
Zůstali jsme u kraje parketu, trochu stranou a v přítmí.
Těsně se ke mně přivinula, tvrdý úd doléhal na její kundičku ukrytou někde pod těmi šaty. Nebýt na veřejnosti, okamžitě bych jí šaty vyhrnul a zanořil se do hlubin její studánky. Takhle jsem si musel nechat zajít chuť. Když už nic jiného, alespoň jsem rukama hnětl její zadeček.

„Že uhodnu, na co myslíš?“ zašeptala mi.
„To není těžké,“ odpověděl jsem a přitiskl ji k sobě ještě víc.
„To je pravda,“ souhlasila, „Těžké to není, ale tvrdé je to dost.“
Zavrtěla boky a tím mě ještě víc vydráždila.
„Myslím, že bys toho měla nechat,“ upozornil jsem ji a v rámci tance s ní trochu zatočil.

Všiml jsem si, že se stiskla pevně rty, to dělávala, když se snažila potlačit své vzrušení.
„A proč? Tobě se to snad nelíbí?“ škádlila mě dál.
„Právě, že líbí, až moc. Ještě párkrát a já se nejspíš udělám.“
„A to by vadilo?“
„No mohlo by. Nerad bych tu chodil s mokrým flekem, zvlášť když ples teprve začal. Navíc, byla by škoda to jen tak zbůhdarma vypustil.“
„Hmm, to asi jo. To máš pravdu.“

Ještě jsme pár minut tančili, ale když přišlo na rychlejší písničky, žena najednou prohlásila, že má žízeň, a tak jsme se raději vrátili ke stolu. Stále mi vrtalo hlavou to její zadržované vzrušení, a proč najednou potřebovala odejít z parketu, k tomu ta zvláštní chůze.
V tom mi to docvaklo. Ona má v sobě kuličky. Bedlivě jsem sledoval každý její krok i pohyb. I to, jak si pomalu a opatrně sedala na židli, mé domněnky jen potvrzovalo.

U stolu, nebo spíš pod stolem, jsem si dovolil položit ruku na její stehno a pomaloučku ji hladil. Látka šatů se pod mou dlaní trošku posouvala. Najednou se má ruka ocitla na holé kůži a já objevil rafinovanost jejího oblečení. Látka sukně nebyla celistvá, ale skládala se z několika částí, které se velmi vhodně překrývaly. Při chůzi a tanci nebylo nic vidět, ale takhle jsem se velmi snadno dostal pod ně.
„Tak co říkáš šatům?“ zeptala se, jakmile ucítila mou dlaň na své nožce.
„Ty jsi dnes samé překvapení,“ zhodnotil jsem to.
Úsměv a mnohoslibné pokrčení ramen.

Musel jsem vyzkoušet, kam až se dostanu, jestli ta rafinovanost vede až k oněm místům. Sunul jsem ruku výš.
Manželka rozhodně neprotestovala, naopak, sama lehce roztáhla nožky, abych měl lepší přístup. Čím víc jsem se blížil k její štěrbince, tím větší teplo a vlhko jsem na prstech registroval.
„Jak tak zjišťuju, nejen já jsem tady vzrušený a nadržený,“ komentoval jsem to.

Naštěstí jsme seděli trochu stranou od lidí. V tu chvíli jsem se dotkl úplně mokrých kalhotek. Opatrně jsem je začal zkoumat a pokoušel se odhadnout, které by to mohly být. Podle té krajky, toho víc ukazovaly, než zakrývaly. Konečky prstů jsem přejížděl lem kalhotek a s každým pohybem se snažil kousek pod něj.
Uspěl jsem a prsty přejely po nalitých rozevřený lapličkách. Žena se zachvěla. Pohled upřený do dáli a zrychlený dech napovídaly, že už jí chybí jen málo.
Znovu jsem to zkusil, tentokráte jsem projel mezi zmáčenými rtíky, lehce jsem zatahal za šňůrku od kuliček a pak je zatlačil zpět, nakonec jsem zakroužil po hrášku, který se dral na svět.
V ten moment přirazila nohy k sobě, jednou rukou pevně sevřela hranu stolu a druhou mou ruku, která jí dělala dobře. Unikl jí tichý sten. Právě dosáhla vrcholu.

Sevření povolilo a dech se jí zklidňoval. Vytáhl jsem ruku, přivoněl k prstům a labužnicky je ochutnal.
„Tak snad to nebude vidět. Tys nechtěl mít mokrý flek na kalhotách, ale mě bys ho na šatech klidně přivodil.“
„Promiň, já si nějak nemohl pomoct. Ale tys také nevypadala, že by ti má činnost nějak vadila.“
„A co ty? Nepotřeboval bys také ulevit?“

Její hbitá ručka zamířila do mého rozkroku, kde několikrát přejela přes bouli značící míru mého vzrušení. Sykl jsem rozkoší a touhou.
„Potřeboval. Ale tady a teď?“
„Uvidíme, co s tím. Jen musíš ještě chvilku vydržet.“
Snažil jsem se tedy myšlenky odvést trochu stranou, ale s nadrženou manželkou, která se na mne z boku tiskla, to moc nešlo. Navíc mému pohledu nastavovala výstřih.

Ples ubíhal a my jsme tanec zdatně prokládali popíjením. A manželka mě neustále provokovala a dráždila. Ani já jí nezůstával nic dlužen.
„Musím na vzduch,“ oznámil jsem své ženě, když skončila další série ploužáků.
„A můžu s tebou?“ položila mi naprosto nevinnou otázku.
„Proč bys nemohla?“
Ruku v ruce jsme se vydali ven.

Před budovou postával hlouček kuřáků, většinou lehce podnapilých. Nechtělo se mi mezi nimi postávat a tak jsem zamířil za roh. Věděl jsem, že by tam měla být zapadlá lavička a doufal jsem, že ji ještě nikdo neobsadil.
Měl jsem štěstí, nikdo tam nebyl. Znaveně jsem se zřítil na lavičku a vychutnával si čistý, chladný, noční vzduch. Žena nade mnou postávala.
„Nechceš mě pustit si sednout?“ zeptala se.
Jen jsem rukou ukázal vedle sebe.
„To chceš, abych nastydla?“ řekla smutně.
„To ne,“ protestoval jsem. „To si sedni raději sem,“ vybídl jsem ji a nabídl ji k posazení na mne.

Sotva se usadila, už jsem měl její jazýček téměř až v krku. Teď už mi bylo všechno jedno. Nikdo tu nebyl, nikdo nás nemohl vidět.
Ruku jsem neomylně vsunul pod šaty a jal se dráždit chtivou mušličku své ženy. Kalhotky jsem odsunul stranou, nahmátl provázek od kuliček a jedním pohybem je vytáhl. Schoval jsem je k sobě do kapsy a pokračoval v dráždění. Uvolněné místo po kuličkách nahradil svými prsty. Sotva jsem s nimi uvnitř zahýbal, zachvátil ji další orgasmu. Přeci jen ten půst byl znát a k tomu ty naše celovečerní provokace.
Nechal jsem ji se trochu vzpamatovat a pak ji přiměl se postavit. Vykasal jsem jí šaty a stáhl z ní kalhotky. Vysvobodil jsem připraveného bojovníka a zaútočil s ním na její pevnůstku. Sama mi vycházela vstříc.
Tvrdými výpady jsem plenil její svatyni a do ticha noci se neslo naše sténání, které přehlušilo i doléhající hovor kuřáků a hudbu z plesu. Neměl jsem moc šancí dlouho vydržet, obě nám to bylo jasné. Pevně jsem svíral její boky a ze všech sil přirážel.
„Aaahhh,“ zařval jsem a vypustil do ní proud životodárné tekutiny.
Celý jsem se třásl a měl jsem co dělat, abych neupadl.

Žena otočila hlavu a zeptala se:
„Dobrý?“
„Jo…“ řekl jsem s úlevou v hlase, „teď už jo. A promiň, že jsem nevydržel dýl.“
„To vůbec nevadí,“ přijala mou omluvu s pochopení, „navíc se zdá, že můžeš ještě pokračovat.“
Ani jsem si neuvědomil, že přesto, že jsem se vystříkal, mé vzrušení nijak nepolevilo. Zkusil jsem tedy pokračovat. Tentokráte už pomalu a s citem. Chtěl jsem dopřát manželce alespoň nějakou odměnu. Dával jsem si záležet, abych ji u toho hladil a laskal, kam jsem jen dosáhl, aby to bylo milování a ne jen honba za uspokojení. Krásně u toho vrněla a vzdychala. Vykropená svatyňka čvachtala. Roztahoval jsem její půlky od sebe a chystal se prstíkem vniknout i do zadní branky.
Jaké pak bylo mé překvapení, když jsem spatřil, že je tam obsazeno. Do noci se zaleskl kamínek. Na okamžik jsem ustal ve svých pohybech a dal se do zkoumání toho, co tam má.
„Takže sis konečně všiml?“
„Všiml, nějak před tím nebyl čas.“
„Chápu. Jen je mi divné, žes to nepoznal při tom.“
„Nepoznal. Když o tom teď mluvíme, tak si to uvědomuju, ale před tím nějak ne.“
„A já myslela, že to bude znát,“ řekla zklamaně.
„Znát to je. Jen poslední dobou máme nějaké moc velké pauzy a já už ani nevím, jaké to má být…“
„Pauzy? A nechtěl bys zase něco dělat?“ zeptala se a jako povzbuzení pohnula boky.

Dál už jsem to raději nekomentoval a věnoval se jen jí a její rozkošné kundičce. Tempo i hloubku jsem střídal tak, jak to má ráda a snažil se jí dopřát co nejvíc rozkoše. Hekala a sténala čím dál tím hlasitěji, až jsem se bál, že na nás někdo přijde. Mezitím to však přišlo na ni. A ne jen jednou. Stihla to ještě dvakrát, než to přišlo i na mě.

Nabrání sil nám trvalo tentokráte o něco déle.
„Půjdeme zpátky?“ zajímalo mě.
„Nevím,“ odpověděla a zkusila se rozejít.
Moc jí to nešlo a nožky se pod ní podlamovaly, ostatně já na tom nebyl o moc líp.
„Asi ne. Jestli to nevadí, raději bych jela domů.“
„Fajn, tak pojď. Dojdem pro kabáty a počkáme si na městkou.“

Vrátili jsme se do vestibulu, já došel do šatny pro kabáty a než jsem se vrátil, do toho svého jsem se nasoukal. Samozřejmě, jako správný gentleman, jsem do kabátu pomohl i své ženě a zamířili jsme na zastávku.