Filip sledoval večerní zpravodajství. Skrz otevřené okno k němu dolehl hlasitý hovor. Nerozuměl dobře slovům, ale bezpečně poznal skřípavý hlas a hýkavý smích sousedky bydlící pod ním.
Naštvaně vyskočil z křesla a hodlal zavřít dveře na balkón dříve, než se mu do bytu natáhne smrad z cigaret, které nikotinová závislačka zásadně chodila hulit na balkón.
V tom najednou zaslechl srozumitelněji i druhý hlas. Nádherně sametový alt s melodickým smíchem mu způsobil mrazení v zádech. Jako uhranutý naslouchal a úplně zapomněl, že chtěl dveře zavřít.
Hovor žen se postupně stočil k tématu dětí a partnerů.

„Holka, já mám na chlapy pech. Já bych tak chtěla dítě a žádnej alespoň trochu ucházející není k mání,“ stěžovala si neznámá.
„Možná máš moc velké nároky,“ zaskřehotala sousedka.
„Blbost! Už dávno jsem slevila. A myslím, že hodně.“
„Takže už nevyhlížíš prince na bílém koni?“ rýpla si škodolibě sousedka.
„To už dávno ne. Za dva roky čtyřicet, to už moc času na vybírání nemám. Však ty taky nemáš svého svalovce v nablýskaném bouráku,“ vrátila jízlivě úder.
„No jo, máš pravdu. Dopadly jsme jak dvě zoufalky. Ty jsi přebírala, až jsi přebrala a ten můj ometák je taky k ničemu.“
„Tak na zoufalky,“ vyzval sametový hlas a hned na to cinkly skleničky.

„Vítejte do klubu, dámy,“ zabručel si Filip pro sebe a zvedl prázdnou ruku k symbolickému přípitku. Došlo mu, že už asi něco popily, když si vůbec nedělají hlavu s hlasitým probíráním soukromí na balkoně.
Sám se cítil podobně, protože ani on nebyl schopný najít ženu k založení rodiny.

„Rudla furt vykřikuje, že v padesáti další dítě nechce, že mu stačí parchanti, co má z prvního manželství. Jednou za čas se na mě večer pár minut třese a potom mi to flákne na břicho nebo na prostěradlo, jen aby měl jistotu.“
„Proč s ním teda zůstáváš?“ zajímala se neznámá.
„Ani nevím. Možná protože je zdravý, nefetuje, prachy vydělává a je s ním občas i sranda. Co vím, tak mi ani nezahýbá. Jen to děcko už ho nebere,“ shrnula sousedka smutně svojí situaci.

Víkend uběhl jako voda v řece a Filipa stále pronásledoval ten podmanivý hlas. Kdyby si nepřipadal jako nějaký trapný slídil, který šmíruje cizí hovory, tak by snad šel zazvonit na sousedku a zkusil získat kontakt na tajemnou neznámou.

„Filipééé! Filipééé!“ i přes rachot běžících strojů k Filipovi pronikl zvučný hlas zámečníka Roba.
Filip si pomyslel cosi o tom, že se Rob minul povoláním a měl radši zpívat v nějaké metalové kapele. Přerušil obchůzku zařízení a vydal se směrem k Robovi.
„Co tady řveš jak na lesy? Ještě mi prasknou bubínky,“ zeptal se ho pobaveně.
„Kde se zašíváš, čéče?“ přešel otázku Rob. „Už dvakrát volal starej, že k němu máš naklusat.“
„Co chce?“
„Vo tom nemám ani tucha. Tak se drž, kámo.“

Starej, neboli vedoucí Milan, byl Filipův souputník. Začínali spolu skoro před třiceti lety jako mladá ucha na dílně, ale na rozdíl od Filipa se postupně vyšplhal až do šéfovského křesla v kanceláři.
Zatímco Milan byl cílevědomý a ctižádostivý po úspěchu, tak Filip razil heslo, že pokud provoz běží, tak provozák leží. Zařízení kontroloval a obsluhoval podle potřeby, ale nikdy se nepouštěl do nějakých údernických akcí. Přes povahové odlišnosti a služební postup Milana to nijak nepoznamenalo jejich vztahy a dál se bavili jako rovný s rovným. Po cestě Filipovi vrtalo hlavou, co se děje, že ho Milan tak horečně nahání.

Zbývalo už jen se ve zdraví dostat přes sekretářku. Nikdy nepochopil, proč jí Milan nevyměnil, za nějakou pohlednější ženskou, když převzal místo po předchozím šéfovi.
Bylo jí už přes šedesát, vypadala jako almara, ale fintila se a oblékala, jako kdyby jí byla sotva polovina nejen věku, ale i kilogramů. Byla sice bez špetky soudnosti, ale dokázala seřvat každého, kdo se podle ní provinil flákačstvím nebo neloajalitou k firmě.
Nejdřív tedy Filip polichotil té staré rašpli, jak jí to dnes sekne a pak už stál před pohodlně rozvaleným Milanem.

„Nazdar Mildo, tak v jakém průseru lítám, že mě nahání půlka lidí po provoze?“
„Mám pro tebe zvláštní úkol,“ pousmál se Milan. „Dostaneš na zácvik nový nástup.“
„Proč já?“
„A kdo jinej? Mladej Benda nic pořádně neumí, když jí dám k Nečasovi, tak mu ta jeho žárlivá semetrika udělá doma peklo a ke starýmu Zemanovi jí dát nemůžu. Vždyť víš, jak je sprostej, je to samá kunda skoro v každý větě.“
„Jí? Ženskou?“
„Jo ženskou. Ženský mají takový ty dvě boule tady vepředu a tady dole …,“ začal popisovat Milan postavu slovy i gesty rukou.

„Já vím, jak vypadá ženská,“ skočil mu vztekle do řeči Filip. „Proč jí nedáš k Maruně?“
„Protože Maruš jde příští týden na operaci, pak jí asi čekají lázně a nejspíš se už ani nevrátí. To přece víš sám. A taky protože jsem tvůj kámoš, co na tebe myslí. Jsi takovej osamělej, tak třeba si kápnete do noty,“ rozchechtal se šéf, jako kdyby vymyslel nějaký geniální vtípek.

„Tak to ti teda pěkně děkuju,“ odpověděl kysele Filip. Hned mu bylo jasné, že se může rozloučit s klídkem a pohodičkou na šichtě, když bude muset poskakovat okolo té nové. Snad to nebude úplný technický antitalent, co se zrakví i při otáčení kolečkem ventilu nebo nějaká primadona s deseticentimetrovými drápy a rukama dozadu.

„No, jsem rád, že si rozumíme. Podle hlasů od vedle se mi zdá, že už dorazila zpátky ze skladu, tak se jí ujmi a buď na ní mírnej,“ ukončil hovor šéf a gestem ruky vyhnal Filipa z kanceláře.
„ … a tady pan Novotný vám ukáže, kde jsou šatny a postará se o vaše zaškolení,“ komandovala rázně sekretářka ženu držící v náručí náklad montérek, bot, helmy a dalšího nafasovaného materiálu.

„Dobrý den,“ pozdravila na pohled nijak zvláštní žena, jenže její hlas Filipa naprosto uzemnil. Tenhle hlas slyšel v pátek z balkónu od sousedky.
„To jste vy?“ hlesl překvapeně. „Promiňte, dobrý den,“ vykoktal ze sebe a připadal si jako imbecil.
„Nevím, koho jste čekal, ale jo, jsem to já,“ zasmála se vesele a Filipovi se málem podlomily kolena.
„Tak šup do práce. Na povídání budete mít ještě plno času,“ vyhnala je z kanceláře velitelským hlasem sekretářka.

 

„Já jsem Filip a až na pár výjimek si tu lidi tykají,“ pokývl hlavou směrem ke dveřím sekretářky. „Ono se pak spolu tak nějak líp dělá,“ vybalil hned první informace sotva se za nimi zavřely dveře.
„S tykáním nemám problém. Klára, ale rukou ti nepotřesu, mám jich málo,“ sklopila pohled k nákladu, co držela.
„Ježiš, promiň. Něco ti vezmu,“ nabídl se hbitě Filip, naštvaný sám na sebe, že ho to nenapadlo. „Do začátku jsou tři nejdůležitější místa – šatny, kantýna a záchody.  Makat budeme ve vedlejší hale, takže zbytek objevíš postupně,“ ujal se zácviku po svém.

Zamířili k šatnám, kde Filip zůstal přešlapovat na chodbě. Zatímco se Klára převlékala, tak jemu hlavou šrotovalo, jaká to je šílená souhra náhod.
Rozhovor na balkóně, omarodění kolegyně a pravděpodobně vstřícná nezadaná ženská. Nebyla to žádná super modelka na první stránku, ale rozhodně vypadala přitažlivě. Navíc po těch pár větách se zdálo, že to nebude nějaká netýkavka.
Aniž to Filip tušil, tak kromě hlasu si ho stále víc podmaňovala svým kouzlem osobnosti.
Když Klára vyšla ze šatny převlečená do montérek, tak musel v duchu uznat, že i v tomhle neerotickém kusu oblečení vypadá báječně. Tričko s firemním logem lákavě vyboulené na správných místech a křivka boků přetnutá pásem kalhot společně upoutaly jeho pohled na trochu delší pohled.

„Něco v nepořádku?“ optala se Klára nejistě a půvabně se protočila v pase, ve snaze odhalit případné nedostatky, čímž ještě Filipovi předvedla doposud skryté obliny zadku.
„Ne, nic. Jen prostě zírám, jak obyčejný modráky můžou někomu tak seknout,“ vyhrkl kompliment Filip a jen zadoufal, že netlačí moc na pilu.
„Díky,“ špitla potěšeně a lehce se zapýřila. „Tak kam vyrazíme teď?“ Nejen Filip zvědavě pokukoval po Kláře, ale i ona si nenápadně prohlížela jeho a hodnotila jej. Občas se jejich pohledy nečekaně střetly a většinou to končilo uhnutím a rozpačitými úsměvy.

 

Ukázalo se, že Klára celkem rychle chápala principy a postupy obsluhy zařízení. Výhodou pro ni bylo předchozí zaměstnání. Bylo znát, že si s Filipem padli do oka a od prvního setkání mezi nimi přeskakovali drobné jiskřičky přitažlivosti. Obě ranní směny uběhly jako voda a stejně tak i další dvě odpolední. To už si místní tamtamy předávaly informace, že ta nová a Filip se k sobě nějak víc mají.

„Hele Kláro, v noci to nebudeme moc přehánět. Člověk je i tak utahanej, natož aby do sebe hustil nějaký vědomosti,“ oznámil hned na začátku noční směny Filip.
„Dobrá, ty jsi tady velký učitel,“ přikývla a pobaveně sledovala, jak se Filip ošil při oslovení.
Netušila, co s ním dělá její hlas, ale za těch pár dní si dobře všimla, jak to oslovení na něho působí a občas ho s chutí poškádlila.
„Co je teda v plánu?“
„Dopijeme kafe, normálně to obejdeme, zamkneme halu, aby nám sem v noci nevlezli čórkaři a potom provedeme úpravu na noční režim,“ nastínil Filip další postup.
„A to je co?“ zajímalo Kláru.
„Spustíme žaluzky, rozsvítíme jen lampičku a nachystáme noční pomůcky. Hoď mi ten klíček z věšáčku nad tebou.“
Filip odemkl běžnou kovovou pracovní skříň a postupně z ní vytáhl karimatku, spacák a polštářek.
„Bohužel jsem vybavený jen pro jednoho pracanta, ale když si poskládám na ponk vaťáky, tak to bude skoro jako v Alcronu.“
„To si děláš srandu!“ vypadlo z Kláry nevěřícně. „Po té televizi na odpolední jsem myslela, že mě už nic nepřekvapí. To jako opravdu padne večerka a do rána se tu chrní? Nikdo nepřijde na kontrolu?“
„Jasan, tady totiž všichni makají až do výše platu. Takže i mistr se brzo uklidí do kanclu a vyleze, jen kdyby něco vypadlo. Všechno zařízení jede v automatu. Kdyby se něco dělo, tak zahoukají alarmy nebo zazvoní telefon.“

Vyrazili na obchůzku zařízení. Venku se mezitím spustila pořádná letní bouřka z horka a fučel vítr. Jedno z oken pod stropem sebou třískalo v průvanu a byla jen otázka času, kdy se vysklí. Navíc skrz něj pršelo a množství vody hrozilo vyplavit rozvaděč stojící skoro pod ním.
„Sakra! Kterej vůl to nezavřel,“ zaklel rozčílený Filip decentně s ohledem na Klářinu přítomnost. „Žebříky jsou odvezený na ověření. Budeme muset sehnat nějakou bednu nebo sudy, aby se to dalo zavřít.“
„Jestli mě udržíš na ramenou, tak to zavřu,“ nabídla se Klára.
Filip poměřil výšku okna od země a zavrtěl hlavou: „Je to moc vysoko.“
„Není, když se ti na ramena postavím. Neboj, mám v tom praxi ještě z mládí, když jsem byla roztleskávačka,“ ujistila ho rozhodně a už si rozvazovala tkaničky u bot. „Stoupni si pod okno a udělej mi stoličku.“

Mohlo by vás zajímat  Legenda o Žiguli 03

Mrštně se vyhoupla přes spojené Filipovy ruce nahoru. Koleno na rameno a na okamžik se její klín otřel o jeho obličej.
Polilo ho horko a měl co dělat, aby mu ruce nezabloudily, kam neměly. Potom už ucítil balancující chodidla na ramenou a znepokojeně se snažil přidržovat Klářiny nohy za lýtka. Klára chvíli zápolila s poryvy větru, než se jí povedlo okno přibouchnout a zavřít. I ta chvíle stačila, aby oba byli pořádně zmáčení.

Když se Klára spouštěla dolů a znovu se její boky ocitly u Filipovy hlavy, tak už neodolal a rukama sevřel její zadek.
Trvalo to jen okamžik, protože i když Klára nebyla moc těžká, tak pozice to byla pro oba značně nepohodlná. Svezla se dolů a poslepu se snažila vklouznout do bot. Filip na okamžik strnul, jestli nepřiletí umravňující facka.
Ve chvíli, kdy se mu mezi nohy vklínilo Klářino koleno a stehno se přitisklo na jeho rozkrok, málem radostí zavýsknul. Trošku se sklonil a Klára vytáhla na špičkách, aby se mohli políbit. Opatrný polibek se velmi rychle proměnil v divokou líbačku.

Filipovi ruce chytly spodek Klářina trika a táhly ho nahoru. Promoklá látka se lepila na zádech a nechtělo se jí odkrýt ukryté tajemství. Než se stihl Filip pokochat naditou podprsenkou, už musel s rukama nad hlavu i on.
Oba nazí do pasu se znovu vášnivě líbali a jejich ruce laskaly holou kůži partnera. Konečně povolilo zapínání podprsenky a Filip se dostal prsty do košíčků. Chtivě masíroval pevné kozy. Vyhrnul podprsenku nad prsa a sevřel mezi prsty napružené bradavky.
„Musím zkontrolovat nastavení,“ zafuněl udýchaně.
Mnul je mezi prsty, lehce za ně tahal nebo s nimi kroutil. Klára s přivřenýma očima vrněla slastí a rukama se dobývala do Filipových kalhot. To už Filip poctivě seřizoval citlivost obou bradavek svými ústy. Střídavě je cumlal a hrál si s nimi jazykem.

„Provedu kontrolu tvojí sondy,“ broukla Klára tím svým podmanivým hlasem, když v ruce sevřela tuhnoucí ohon. Jezdila rukou tam a zpět a pod prsty cítila rychle tvrdnoucí kolík. Druhou rukou sevřela koule a zkoumavě je promnula.
„Uhhhmm …,“ zamručel jí Filip do ucha, protože právě špičkou jazyka přejížděl po napnutém krku k ušnímu lalůčku.
„Protřepat, ale nemíchat,“ poručil si rozechvělým hlasem. Sám dál laskal kulatá ňadra a nabuzené bradavky.
„Pojď už. Chci tě!“ vyzvala ho Klára a horečně si stahovala kalhoty. Montérky se jí svezly až ke kotníkům, zatímco kalhotky zůstaly zaklesnuté nad koleny. Předklonila se a rukama zapřela o jedno z čerpadel. Netrpělivě čekala na první zasunutí.
„Je na čase prověřit stav promazání,“ pokračoval Filip v započaté hře.

Plivl si na ztopořený ocas a lehce se s ním otřel o roztouženou kundičku. Pošimraly ho upravené chloupky a ucítil i vlhkou rosu. Nastrčil zlehka žalud do otvoru a něžně vklouznul dovnitř. Klára táhle vzdychla a prohnula se v zádech. Ozvalo se tiché plesknutí, jak se k sobě přitiskly Filipův klín a Klářin zadek. Zvuk pleskání zesílil, když se zvýšilo tempo a razance přírazů. Klářiny půlky poskakovaly jako jojo a kroutily se v divokém tanci na pulzující tyči, projíždějící mokrou vagínou.

„Huiíí … huiíí … huiíí,“ rozvřeštěla se elektronická houkačka alarmu.
„Kurváá! Do prdele, práce zasraná!“ vybouchnul Filip a nadával tentokrát bez servítků. Povytáhl montérky a s bimbajícím ocasem se vydal umlčet vřískajícího kazišuka. Po cestě se pokoušel naládovat trčící péro do poklopce a vztekle přitom dál nadával.
Klára si smířeně povzdychla, otřela mokrý rozkrok papírovým kapesníkem a natáhla kalhotky s montérkami. Posbírala obě pohozená trička, podprsenku a polonahá šla za Filipem.

Seděl u stolu, myší na monitoru systematicky přeskakoval z jednoho zařízení na druhé a klidným hlasem do telefonu hlásil, že za pár minut bude všechno v pořádku. Klára se k němu sklonila, nahá ňadra mu přitiskla na zpocená záda a přes rameno sledovala dění na obrazovce. Rukama konejšivě přejížděla po chlupatém hrudníku a žebrech.

„Hmmm, to je nádhera,“ liboval si Filip, když položil sluchátko. Spokojeně si vychutnával hebké dotyky a hřejivé teplo přitisknutého poprsí.
„Už to vypadá v cajku. Asi kvůli blesku vypadla komunikace, a proto klekla i regulace,“ shrnul stručně důvod problémů a s rukama za sebou hladil Kláru po stehnech. „Radši to ještě omrknu ve sklepení, ale snad už bude klid. Hned budu u tebe,“ nastínil další vývoj.

Vstal, rychle políbil obě vztyčené bradavky a vyběhl z velína. Kontrolu vzal nejspíš poklusem vzhledem k tomu, jak rychle byl zpátky a jak byl zadýchaný.
Vrazil do místnosti jako velká voda a na okamžik se zarazil, aby se rozkoukal. Do šera svítila jen malá lampička a monitory.
Sklouzl pohledem ke druhé stěně a na ponku uviděl Kláru. Za tu chvíli stihla rozložit karimatku a rozbalit spacák. Ležela na boku, pohrávala si s jedním prsem a byla kompletně svlečená.
„Pojď ke mně,“ vyzval Filipa vábivý hlas.

Poslušně udělal těch pár kroků. Jako zhypnotizovaný si rozepnul poklopec a spustil montérky dolů. Klára vsunula ruku do trenýrek a uchopila měkký ocas. Ještě byl umatlaný od jejích šťáv.
Vláčnými pohyby ho začala honit a on bleskově nabýval na tvrdosti. Sklonila k němu hlavu. Nejdříve přes obnažený žalud šimravě přejely prameny vlasů a hned po nich ho obemkly rty. Ruka odhrnula zachycené prameny vlasů z ohonu. Jazyk přejel po uzdičce a zakroužil okolo sametové hlavy.

Filip dlouze vzdychl rozkoší a prsty zajel do Klářiných vlasů. Něžně jí vískal, zatímco se hlava kývala a ústa klouzala po tvrdém ohonu.
Trošku se naklonil a rukou zajel mezi Klářina stehna. Prsty přejel po vlhkých chloupcích a palcem brnknul o zduřelý poštěváček. Jako po zmáčknutí kouzelného tlačítka se sevřená stehna rozevřela od sebe a umožnila Filipovi volný přístup. Klára při dráždění kundičky tlumeně vzdychala, ale nepřestávala v pilném opracovávání ohonu.

Filip vsunul dva prsty do vagíny a zatlačil s nimi na horní část. Lehce a opatrně rozkmital zápěstí. Kláře uniklo několik kníkavých zasténání. Na okamžik zaváhal.
„Nepřestávej! Pokračuj, prosím,“ kroutila se na spacáku Klára a kundičku měla v jednom ohni.
Filip tedy přidal na intenzitě. Prsty silně tlačil na citlivé místo uvnitř Klářiny svatyně a rychlými pohyby umocňoval její narůstající vzrušení.
To už Klára ležela na zádech, trhaně dýchala a sténala. Filip druhou ruku roztančil v krouživých pohybech po klitorisu a přiměl Kláru bouřlivě vyvrcholit. Kousala se do rtu v marné snaze neřvat hlasitě, přestože v rámusu provozu by jí nikdo nemohl slyšet.
„Áááááh! To bylo báječný. To bych mohla furt,“ rozplývala se nadšeně a rychle honila Filipovo trčící péro. „Chci dítě! Uděláš mi děťátko?“ vychrlila náhle tím svým medovým hláskem bez rozmýšlení.
Oči jí zářily jako dvě hvězdičky, ale s obavou čekala na Filipovu reakci, jestli to nepřehnala a neodradí ho.

„Jestli nepřestaneš, tak tady budou dětičky nastříkaný všude okolo,“ zachraptěl Filip a byl rád, že okamžitě povolilo sevření jeho péra.           Už mu opravdu nescházelo moc a bylo by po všem.
Během vteřinky se zbavil montérek a trenek. Pružně se vyhoupl nahoru ke Kláře a přitulil se k ní.
Zatímco sám potřeboval trošku vychladnout, tak Kláře se mohl věnovat naplno. Nenasytnými ústy ochutnával každý kousek chvějícího se těla. Rukama smyslně laskal kopečky ňader, vzdouvající se bříško i zmáčený klín. Klára plula na vlnách rozkoše a stále úpěnlivěji se dožadovala pořádného zásunu.
Malý polštářek dnes posloužil úplně k jinému účelu než běžně. Filip s ním podložil Klářin zadek, čímž si pěkně přizvedl její klín.
Přiklekl k ní, nasměroval ptáka do hnízdečka a hladce vjel dovnitř až po koule. Rozvalené kozy se při nárazu vábivě zavlnily a povzbudily Filipa k dalším přírazům.
Klára vrtěla pánví a svírala projíždějící kopí kundičkou. Rukama se mazlila se svým poprsím. Zdálo se, že vůbec nevnímá okolí, ale jen přicházející vyvrcholení.
Filip jí držel za boky a tvrdě do ní bušil, až to hlasitě pleskalo.

Krátký odpočinek nestačil, aby dostatečně opadlo Filipovo vzrušení. Uběhla krátká doba a tlak v koulích byl opět na maximu.
S hlučným hekáním si ulevil při orgasmu a silnými stahy pumpoval semeno do hladové pochvy, která ho ždímala jako pračka. Rukama přejížděl po vnitřních částech stehen Kláry, která se chvěla ve svém vlastním opojení. Filip se bezvládně svalil na spacák a zhluboka vydýchával.

Klára sebou pojednou mrskla a mezi rty polkla povadlý ohon. Několikrát ho olízla a chvilku mazlivě pocumlala. Potom ulehla zpátky k Filipovi.
„Miluju, když je péro ještě ulepený od mojí šťávy,“ vysvětlila překvapenému Filipovi a vrazila mu jazykem do pusy.

Znovu se jako na potvoru rozezvučel alarm. Filip tentokrát bez většího nadávání sklouznul z ponku a sklonil se k obrazovce. Klára se k němu zvědavě připojila v rámci zaškolování.
„Něco důležitého?“ zajímala se.
„Ne, jen je plná jímka. Asi jak tam leje, tak to nestíhá odtékat,“ vysvětlil a názorně ukázal Filip, kde nastal problém.
„Myslím, že mám taky přeplněnou jímku,“ zavrkala Klára a natočila se tak, aby Filip mohl vidět lesklé stružky stékající po stehnech a odkapávající kapky semene z kundičky.

 

„Filipéééé! Filipéééé!,“ hulákal Rob. Máš valit ke starýmu. Asi si zase něco pojebal. Štěkal do telefonu jako šílenec, že ti to prej spočítá, že budeš makat jako barevnej,“ předal informaci.

Filip si sice nebyl vědom žádného průšvihu, ale o to nepříjemnější očekávání to po cestě bylo.
„Ahoj Mildo, tak co se děje?“ začal opatrně.
„Co se děje? Ty se ptáš co se děje?“ vyjel na něho nakvašený šéf. „Já jsem ti jasně říkal, abys na tu novou byl hodnej. A ty? Tys jí hned musel opíchat.
„Ale co je za problém? Vždyť jsme s Klárou tři měsíce a na nic si nestěžuje,“ bránil se nechápavě Filip.
„Bodejť že nestěžuje. Září jako sluníčko, ale já budu muset shánět někoho dalšího místo ní. Když už si jí píchal, to neumíš toho ptáka vytáhnout včas? Takovej starej vůl a bude z něj v padesáti fotr.“
„Já ho ale nechtěl vytáhnout,“ odsekl trucovitě Filip a s pobavením sledoval zaskočeného šéfa.
„Vy jste to plánovali?“
„No to bych přímo neřekl, ale tak nějak jsme se na tom hned shodli,“ snažil se udržet kamennou tvář Filip.

„Vážně? Nekecáš? Tak to je potom jiná,“ splasknul šéf jako propíchnutý balónek. „Ale budeš bouchat přesčasy, jestli nikoho nesplašíme,“ zkusil poslední výhružku na chechtajícího se kamaráda.

Zobrazit za celou dobu
Zobrazit za celou dobu
2511
Zobrazit dnešní
Zobrazit dnešní
1

6
Komentujte

avatar
4 Comment threads
2 Thread replies
0 Followers
 
Most reacted comment
Hottest comment thread
6 Comment authors
MartinTomášShockDedek.JeffEmilo Zola Recent comment authors
  Subscribe  
nejnovější nejstarší nejlépe hodnocené
Upozornit na
Kittikit
Člen
Kittikit

Prijemne zapojeni do pracovniho procesu 😉

Emilo Zola
Host
Emilo Zola

Myslím, že nie je dobré priraďovať k poviedkam fotografie, pretože čitatelia potom pripisujú tej či onej poviedke práve to foto. Je to zbytočné a nie práve najkrajšie. Sú to vyfantazírované poviedky, nechajme teda na čitateľoch, na ich fanázie, aký obraz si k poviedkam vyfantazírujú…

Dedek.Jeff
Člen

Zolo, částečně s tebou souhlasím, i když na druhou stranu, vhodná fotografie naladí, nebo dokreslí atmosféru povídky. Od administrátora to byl velice nápad. Stane se občas, že to nevyjde, jako v případě mé povídky Matčin úraz. Pár čtenářů se ozvalo, že se jim ta ženská nelíbí. Mně to zase tolik nevadí. Je to pouze ilustrativní snímek a ten, kdo má bujnější fantazii si stejně udělá představu podle vlastní potřeby.

Tomáš
Admin

Přidávání ilustračních obrázků je dobrý nápad a budeme v tom dále pokračovat. Před tím, než byly obrázky pravidelně do povídek vkládány, byla návštěvnost stránek 2500 za den. Od té doby je návštěvnost 4000 za den a čtenáři zde stráví více času. Obrázek je ilustrační. Ale ano, ne všem se může líbit. Autor má nicméně možnost přiložit k povídce svůj ilustrační obrázek. Většina autorů tak nečinní, takže to dělám ručně při schválení povídky. Ne všechny povídky čtu a v dost případech se orientuji jen podle nadpisu a pár dalších kritérií. Vždy se ale jedná pouze o ilustrační obrázek a troufám si… Číst vice »

Shock
Host
Shock

Moc hezké splynutí během pracovní doby a mezi stroji 🙂 Já ve svém prvním zaměstnání takovou kolegyňku (na zaučení) neměl. Jedna spíš zaučila mě.

Martin
Člen
Martin

Sakra do takové práce by mě hned bavilo chodit 😀 Hodně povedená povídka .