Toto je 15 díl z 17 v seriálu Moničino studium

Cesta taxíkem nebyla úplně příjemná. Jakmile si Monika sedla, začala ji sedýnka bolet. Večer ji v koupelně vyfotila a poslala Q. V odpovědi jí přišla nová smlouva a informace, že zítra v poledne bude mít v trafice u zastávky balíček. Smlouvu si měla hned přečíst. Byla víceméně podobná té první. Jediná změna byla ohledně financování. Psalo se v ní, že o všechny věci, které bude potřebovat, se postará Q. Na oplátku jí zajistí brigádu a odečte si malou část za zprostředkování.

Ráno ji zadek pobolíval, ale nebylo to až tak moc zlé. Tedy do doby než si v kuchyňce sedla na židli. Než vyrazila do školy, natřela si ho. Po poledni o přestávce zaběhla do trafiky. Ptala se prodavačky, kdo ho přinesl. Prý nějaká mladá paní přibližně v Moničině věku. Další přestávku balíček na záchodě otevřela. Byl v něm dopis, něco, co vypadalo jako motýlek, z kterého roste malý penis, a fotky, které detailně ukazovaly, jak se to nosí. „Ještě štěstí, že jsem to neotevřela ve třídě,“ pomyslela si Monika.
V dopise byly pokyny od Q:
„Hned po škole vyrazíš s nasazeným motýlkem do Chcíplé žáby, kde podepíšeš smlouvu. Motýlka si smíš sundat, až se vrátíš na koleje. Večerní masturbace dnes odpadá. Máš ji zakázanou do odvolání.“

Motýlka si nasadila hned. Pomyslela si něco o tom, že tu velikost penisu dělali asi podle nevyvinutého Asiata. Skoro ho v sobě necítila, jen tykadla se při chůzi lehce dotýkala klitorisu. Původně si myslela, že je to vibrační hračka, ale nebyl tam žádný ovladač. Utáhla popruhy, oblékla se a šla na zbývající hodiny. Po pár krocích, kdy se tykadla začala otírat o to správné místo a i ten „podměrák“ ji trochu dráždil zevnitř okraj broskvičky, začínala pociťovat vzrušení. Během výuky se snažila sedět klidně a moc se nehýbat. Broskvička ji sice svrběla, ale dalo se to vydržet.

Horší to bylo po škole. Než došla na zastávku, byla tak vzrušená, že si nebyla jistá, zda se jí povede vystoupat ty tři schody v tramvaji. Povedlo. Poslední dvojsedadlo bylo volné, tak si sedla k oknu. Doufala, že se v sedě zase zklidní. Byla to marná naděje. Tramvaj drncala a svrbění mírně narůstalo. Najednou zalapala po dechu a jen tak tak, že nevykřikla. Motýlek na sekundu podivně zavibroval, a to stačilo, aby jí z rozdrážděného hrášku vystřelila do těla vlna slasti. Instinktivně stiskla nohy k sobě. Opřela hlavu o okno a zhluboka dýchala, aby se zklidnila. Lidé, kteří stáli u dveří a chystali se vystoupit, se na ni divně dívali. Snažila se je ignorovat. Než se tramvaj znovu rozjela, trochu se uklidnila.

„Co to kurva bylo?“ pomyslela si Monika.
V tu chvíli se to stalo znovu.
„Jste v pořádku?“ uslyšela.
Na předchozí zastávce si vedle ní sedla silnější žena a ta se na ni teď starostlivě dívala.
„Jo, vše je v pořádku,“ odpověděla jí Monika třesoucím se hlasem.
Žena jen pokrčila rameny, vytáhla z kabelky knížku a začala si číst.

Monika se soustředila na dýchání a alespoň dech se jí podařilo dostat do normálu. Blížila se polovina cesty, když zase začal vibrovat, ale tentokrát to trvalo asi 30 sekund. Monika zaťala zuby, přesto jí unikl sten.

„Opravdu jste v pořádku?“ zeptala se ta žena.
Monika, která se snažila popadnout dech jen přikývla.
„Opravdu to je vibrační motýlek a někdo tady v tramvaji si hraje s ovladačem,“ blesklo Monice hlavou.
Na víc pomyslet nestihla, protože jí projela další vlna slasti způsobená motýlkem.

Žena odložila knihu a dívala se na Moniku.
„Kde vystupujete?“ zeptala se.
„Co se staráš?“ pomyslela si Monika, ale nahlas nic neřekla.
Třeba jí dá pokoj.
„Víte, vím naprosto přesně, co teď prožíváte. Taky jsem to zažila,“ pošeptala Monice ta žena a mrkla na ni.
Monika nemohla odpovědět, protože motýlka zase někdo zapnul.

„Kontrola jízdenek. Připravte si prosím jízdenky ke kontrole,“ ozvalo se po odjezdu z další zastávky.
Monika málem omdlela.
„Určitě to zapne, zrovna když mě budou kontrolovat,“ pomyslela si, ale její mučitel se nad ní slitoval a kontrola proběhla bez problémů.
Na další zastávce kontroloři vystoupili, dveře se zavřely a tramvaj se rozjela. Vtom zase spustil motýlek svou třepotavou píseň. Monika tiskla nohy k sobě, s hlavou opřenou o okno zaťala zuby, aby jí ani vzdech neutekl, ale tentokrát motýlek nehodlal skončit. Když už to nemohla déle vydržet, kousla se do ruky, aby celá tramvaj neslyšela, že zrovna prožívá orgasmus. Vibrace ustaly a Monika zjistila, že tramvaj zastavuje a ona má vystoupit. Rychle chytla svoje věci a stavěla se na roztřesené nohy. Sotva vystoupila z tramvaje, motýlek zavibroval. Měla štěstí, že vedle ní stála ta žena. Chytila Moniku pod paží, dovedla ji k lavičce a posadila se vedle ní.

„Motýlek nebo vajíčko? Tipla bych si spíše motýlka. Mám pravdu?“ zeptala se ta žena.
Monika přikývla.
„To ovládal váš přítel? A proč nevystoupil s vámi?“
„Nevím, kdo to byl. Vůbec jsem netušila, že je na dálkové ovládání. Já se v těchto hračkách moc nevyznám.“ odpověděla už uklidněná Monika.
„Proč jste si to nasadila, když to neznáte?“ divila se žena.
„Je to taková hra,“ pokrčila Monika rameny.
Sice to mohla být „kontrola“ od Q, ale co když ne? Přece jí tu nebude nic prozrazovat.

„Ale jste dobrá. Já jsem takto jela vlakem a manžel si hrál s ovladačem. Když to na mě přišlo, křičela jsem, že to musel slyšet celý vagón a vy jste jen lehce zasténala,“ řekla žena obdivně.
To Moniku zaujalo. Zeptala se:
„Kdy to bylo?“
„Předminulou sobotu. No co? To si myslíte, že někdo s mojí postavou si nemůže hrát?“ dodala, když viděla Moničin pohled.
„Ne, to jsem nemyslela,“ zalhala Monika.
Přesně to si totiž myslela.
„Nemusíte se omlouvat, nejste jediná, kdo si to myslí. Před patnácti lety jsem měla podobnou postavu jako vy. Ale pak přišly děti. Po prvním jsem přibrala deset kilo a po druhém dalších pět. Zkoušela jsem různé diety, ale nic nepomohlo. Naštěstí jsem si vybrala správného manžela, takže na sexuální život si nemůžu stěžovat. A když se nám podaří udat děti babičce, můžeme se vydovádět.“


„Proč jste se ptala, jestli to ovládal můj přítel?“ zeptala se Monika.
„Když jsem si uvědomila, co se s vámi děje, tak jsem se rozhlížela, jestli zjistím, kdo za to může. Nejpravděpodobněji vypadal ten mladík v tmavě modrém kabátě. Celou cestu měl jednu ruku v kapse a snad ani jednou se na vás nepodíval,“ odpověděla žena.
Monika nakrčila čelo, jak přemýšlela. Pokrčila rameny.
„Nevím, nějak si nikoho takového nevybavuji.“

„Připomínal mi mého Karlíka za mlada. Ten mi sice už trochu zfotrovatěl, protože ráda vařím a peču, ale na jeho výdrži se to naštěstí neprojevuje,“ řekla a mrkla na Moniku.
„Občas udáme děti k babičce a pak někam vyrazíme a pořádně se vyřádíme. Jednou jsme takhle jeli do Brna a druhý den nás hotelová recepční prosila, abychom se zklidnili, že rušíme sousedy. Tak jsme to večer rozjeli ještě víc. Když si připnul uměláka, a protahoval mi obě dírky zároveň. Myslela jsem, že si vyřvu plíce. Ráno, při odhlašování, nám recepční řekla, abychom si při příští návštěvě Brna vybrali jiný hotel.“

„Promiňte, ale proč mi to vypravujete?“ zeptala se Monika. Vysloužila si tím pobavený pohled.
„Protože jsem trochu exhibicionistka a líbí se mi, když o sexu můžu mluvit s někým jiným. Což třeba se sousedy moc nejde, pokud se s nimi chcete bavit i v budoucnu, ale vás neznám. Navíc po tom, co jste předvedla v tramvaji … Ale,“ položila Monice ruku na koleno, „hlavně jsem vás chtěla povzbudit. Vykašlete se na to, jak se na vás lidi dívají a užívejte si, dokud to jde.“
Vstala z lavičky a dodala:
„Až přijdou děti, budete kolikrát ráda za rychlovku, když budou spát. Pokud na ni budete mít sílu. Na shledanou.“
„Na shledanou,“ odpověděla Monika.
Pohlédla na hodinky a vyrazila.

V Žábě za barem byla Bětka.
„Co to bude?“ zeptala se.
„Ahoj, přišla jsem podepsat smlouvu,“ odpověděla Monika.
„Jakou smlouvu?“
„No, Q mě posílá.“
„Jo tuhle. Já už dnes blbnu. Posaď se tam na konec baru, já ti ji podám, jen dočepuju tady ty piva.“

„Tak tady je,“ řekla Bětka a podala Monice desky se smlouvou.
Monika ji rychle kontrolovala. Vypadala, že je stejná, jako ta, co jí přišla mailem.

„Už vím!“ zvolala Bětka. „Ty jsi ta, co jsme pro ni byli s Tomášem na Policii, že jo?“
Monika přikývla.
„Co že ses rozhodla vrátit?“
„To je dlouhá historie,“ odpověděla Monika a pokrčila rameny.
„Třeba mi to řekneš jindy,“ dodala Bětka, když viděla, že z Moniky víc nedostane, „teď se asi uvidíme častěji. Dáš si něco? Promiň, vypadlo mi tvoje jméno.“
„Nika. Díky, ale dnes jsem tu jen kvůli podpisu. Půjčíš mi propisku?“
„Pche propisku. Taková smlouva by se měla podepisovat krví,“ ušklíbla se Bětka.
„Co ty o ní vlastně víš?“ zeptala se Monika a pohlédla zvědavě na Bětku.
„Detaily neznám, ale zhruba samozřejmě vím, o co jde,“ pro změnu pokrčila rameny Bětka.
„Hmm. No nic. Promiň, ale dnes už musím jít,“ řekla Monika, a vrátila Bětce propisku a podepsanou smlouvu.
Z barové stoličky ji pobolíval zadek, a jak poposedávala, aby si ulevila, začaly se jí motýlkova tykadla otírat o hrášek. Tentokrát nemohla říct, že by jí to bylo úplně příjemné. Na toaletě zkusila jeho polohu upravit, ale moc to nepomohlo.

Rozloučila se s Bětkou a šla na tramvaj. Před jejím příjezdem nervózně přešlapovala. Bude se opakovat stejná situace i cestou zpět? Tentokrát byla tramvaj úplně plná, tak zůstala stát vzadu u okna. Bála se zbytečně. Po celou cestu nikdo vibrace nespustil. Jen neustálé drncání změnilo postupně nepříjemné pocity z motýlka v příjemné. Jeden orgasmus na veřejnosti ji ale stačil, proto spěchala do svého pokoje.

Vešla dovnitř a okamžitě zamířila do koupelny, aby se toho nástroje zbavila. Sotva ho sundala, vydechla úlevou, ale zároveň byla tak vzrušená, že se strašně toužila ukojit. V duchu proklínala Q kvůli tomu zákazu. Přemohla se a vstala. Studená sprcha ji aspoň trochu pomohla. Zapnula počítač a poslala Q zprávu.

Dobrý večer. Smlouvu jsem podepsala a nechala jsem ji u baru.

OK. Zítra po cvičení si v recepci fitness centra vyzvedni balíček. Pro dnešek končím.

Večer se Monika dlouho převalovala v posteli, než se jí podařilo usnout. Studená sprcha pomohla jen na chvilku a kundička ji pěkně svrběla. Měla strašnou chuť si to udělat, ale měla ten pitomý zákaz. Dokonce ji napadlo, že by poprosila Věrku, na ni se ten zákaz nevztahoval, ale pak si v duchu dala pár facek a trápila se dál. Ráno, když si vzpomněla na včerejšek, ji v ní trochu zašimralo, ale cestou do školy se uklidnila. Ve fitku si po cvičení vyzvedla balíček. Recepční jí vyřídila vzkaz, že ho má co nejdříve rozbalit. Byl v něm nový mobil a dopis. V dopisu stálo:

Mailová komunikace je pomalá a já potřebuji, abys mohla reagovat rychleji. Toto je tvůj nový mobil, na který ti budu psát. Aspoň budu mít jistotu, že si zprávu můžeš okamžitě přečíst a bez prodlení se podle ní zařídit. Je to dualsim, tak si tam můžeš dát i svou kartu, abys nemusela nosit dva telefony, ale to je na tobě. V adresáři je kontakt na mě. V telefonu je nainstalovaný Whatsapp, abys mi mohla posílat fotky hned po vyfocení a ne až se dostaneš k počítači. Telefon je nabitý, stačí ho zapnout. PIN je 1977. Venku je sice už chladno, ale fotka tvého ňadra, mě potěší.

Monika zapnula telefon. V adresáři byl jen jeden kontakt – Q. Rozloučila se s recepční, vyšla ven, našla místo alespoň trochu skryté, rozepnula si bundu, vyhrnula svetr a tričko, vytáhla prso z podprsenky a udělala selfíčko. Rychle se oblékla a cestou na MHD ho odeslala Q. Téměř záhy jí přišla zpráva, že do konce týdne jí již nebude třeba, ale zítra do 16:00 se má zastavit v butiku L’instant Beauté a ať si nic neplánuje na příští pátek a sobotu.

V pátek ji sedýnka už nebolela. Ani si ji nenamazala. Po škole se cestou na vlak stavila v butiku. Když řekla prodavačce, že ji posílá Q, ta jenom pokývla a zavolala majitele. Přišel postarší elegantní pán a pokynul jí, ať jde za ním do vedlejší místnosti. Tam se musela svléknout a majitel si ji měřil a zapisoval si míry. Měřil nejen ty běžné, jako je délka paží, nohou, výška a obvody pasu a přes prsa, ale třeba i přesnou polohu bradavek. Po asi 20 minutách jí řekl, že má hotovo a může se obléknout a jít.

Doma nahlásila, že jdou v pátek někam s holkama, a že přijede až v sobotu odpoledne. Byla zvědavá, co se bude v pátek dít, ale informace od Q nepřicházely. Až ve čtvrtek večer dostala pokyn, aby v 16:30 čekala na parkovišti u kolejí, že ji tam někdo vyzvedne. Žádné další informace. Na co se má připravit? Co si obléknout? Zeptala se. Odpověď zněla, že vše potřebné se včas dozví a požadované oblečení dostane na místě. Jestli pojede v sobotu přímo domů, ať si sbalí a vezme si věci s sebou.

V pátek tedy čekala na parkovišti. Zastavil u ní malý, trochu orezlý, Peugeot. Otevřelo se okýnko a ozvalo se:
„Nika? Tak si naskoč.“
„Já jsem Majka,“ představila se asi třicetiletá blondýnka.
„Prý ti mám vysvětlit, co se bude dít. Jedeme do jednoho hotýlku. Šéfíci tam mají pravidelnou pařbu a my se budeme starat, aby měli co jíst a pít a asi i nějaké to rozptýlení. Ale v klidu. Žádná hromadná mrdačka. Spíše rodinná sešlost. Jasně, jsou i takové rodiny, ale při téhle akci se obvykle nic neděje. My budeme jen obsluha v kostýmech a asi budou chtít nějakou live show. Po akci pouklízíme a půjdeme spát. Zítra nachystáme snídani a oběd a pak nás vystřídá druhá skupina.“

„Kolik tam bude lidí?“ zeptala se Monika.
„Šéfíků bývá mezi dvaceti a třiceti a nás bude šest. Tři kluci a tři holky. Sašu poznáš za chvilku, tu vyzvedneme po cestě.“
„A kluci?“
„Nevím, já jsem dostala pokyn, že mám vyzvednout vás dvě. Možná Saša bude něco vědět.“

Potom se Majka odmlčela. Monika přemýšlela nad tím, co se dověděla. To že nebude mrdačka ji zklamalo. Ráda by si užila. Kundička ji svědila a sama si ulevit nemohla. Zákaz pořád trval. Na druhém konci města sjela Majka k benzince. Natankovala a šla zaplatit. Když se vracela, přiběhla drobná brýlatá brunetka a naskočila na zadní sedadlo.

„Ahoj, já jsem Saša,“ představila se.
„Nika,“ odpověděla Monika.
„Už jsem se bála, že na tebe budeme čekat,“ řekla výhružným tónem, ale s úsměvem na tváři Majka.
„Dej pokoj. Nejdříve mě zdržel šéf v práci a pak mi ještě volal táta, že je nemocný, jestli bych mu nenakoupila. Už jsem ti chtěla volat, jestli bys mě vyzvedla u něj,“ odpověděla Saša.

Zbytek cesty proběhl v družném hovoru. Monika se dozvěděla, že Majce je 32 a je vdaná. Libora poznala, už když patřila Q. Pokoušel se ji sbalit, jí se líbil, ale jak to zaonačit s Q? Jednoho večera to Libor zase zkoušel. Majka se bránila, ale potom se pěkně zkoulovala a ráno se probudila v neznámém bytě vedle Libora. Libor jí nachystal snídani (pomerančový džus) a řekl jí, že s tím Q nemá problém. Naopak, že ho ta představa vzrušuje. Byla zmatená. Nepamatovala si, že by o Q mluvili. K tomu si pomyslela, co že je to za úchyla, když mu nevadí, že si to jeho holka rozdává s někým jiným, ale ukázalo se, že je to fajn chlap. Vzrušovalo ho, že o jeho holku je zájem a několikrát ji prosil, že by chtěl být u toho, nebo ať to natočí, aby se mohl aspoň podívat. Bohužel pro něj, Q to nikdy nedovolil. Takže zatímco ona plní úkoly, on hlídá dítě. Po svatbě těch úkolů ubylo, kromě období, kdy byla těhotná. Teď dostává úkoly tak jednou za měsíc.

Saša byla svobodná a měla 22 let. Milovala sex a byla téměř vždy připravená. Pracovala u jednoho z šéfíků, jak jim říkaly, jako sekretářka. Její hlavní úkol zněl, podržet mu, kdykoli si vzpomene. Ale mimo pracovní dobu musela být k dispozici Q.

Po 45 minutách přijely k hotýlku v horách. Majka ho objela a zaparkovala na parkovišti pro personál. Vešly dovnitř, kde je hned odchytila nějaká žena:
„Dobře, že jste tady. Ti blbci přivezli jídlo o hodinu dříve a je potřeba to všechno přendat, aby to nevystydlo. Tak rychle do kuchyně.“
Tam už kluci nosili várnice a přepravky s jídlem z dodávky do kuchyně. Holky dostaly za úkol nachystat maso do chafingů. Kluci nanosili jídlo a potom je ta žena odvelela připravit stoly do salónu.

„Kdo to byl?“ zeptala se Monika.
„Doktorka Dvořáčková, dnešní hostitelka. Šéfíkové se v pořádání střídají. Když budeš mít nemocnou kočku, tak jdi jedině k ní. Specializuje se na ně,“ odpověděla Saša.
„Veterinářka,“ dodala Majka, když viděla Moničin nechápavý pohled.

Zrovna končily, když přišla doktorka Dvořáčková.
„Děvčata, máte pokoj 25. Oblečení je přichystané na věšáku za dveřmi. Tebe ještě neznám,“ řekla a podívala se na Moniku, „můžeš mi říkat paní Tereza. A teď už se běžte nachystat. Od půl sedmé budou přicházet hosté.“

Holky se osprchovaly a převlékly. Měly připravené oblečení ve stylu – francouzská služebná. Černé boty, bílé podkolenky a černé šaty s malou bílou zástěrou, které končily těsně pod zadečkem. I lehké předklonění tak okolí ukazovalo jejich kundičky, neboť kalhotky k uniformě nepatřily. Výstřih byl obrovský. Šaty prsa jen lehce zespod podpíraly a bradavky byly volně dostupné. I když měly každá jinou velikost prsou, všem seděly naprosto přesně. Že by to byl ten důvod, proč si ji majitel butiku tak měřil? Během převlékání se Monika zeptala:
„Jsou tady i běžní hosté? Myslím mimo známých Q.“

„Blázníš?“ ozvala se Saša, „I zaměstnanci hotelu mají volno, kromě masérek, ale ty tu budou až zítra dopoledne. Jinak je hotel rezervován výlučně pro naši společnost. Možná tu bude majitelka, ta patří k šéfíkům, ale v poslední době jsem ji na žádné akci neviděla. Kája říkala, že u Rottenů zaslechla, že se prý zamilovala. Škoda. Ta teda byla něco. Čtyři jsme ji postupně na střídačku lízaly a ona pořád neměla dost. A její jazyk. Dokázala si olíznout bradu, takže si asi dokážeš představit, co to udělalo s mušličkou,“ dodala a zasnila se.
„Kolik vlastně má Q lidí?“
„Myslíš hraček?“ vložila se do rozhovoru Majka.
„Asi 20 žen a 15 chlapů, ale při běžných úkolech se potkáš asi jen s polovinou. Zbytek jsou specialisti,“ naznačila Majka uvozovky.
„Jakože úchyláci. My máme rády sex, občas sice pěkně zvrhlý, ale pořád jen sex. A ne, že si nechám hřebíky přibít prsa ke stolu.“
„To jako fakt někdo dělá?“ vykulila oči Monika.
„Jo. Prý se nejvíc udělá, když je takto přibitá, rákoskou ji sešlehají prsa a pak ji fistí, zatímco ona kleštěma vytahuje ty hřebíky. Potom je tam Lucka…“
„Hele změňme raději téma. Dělá se mi z toho šoufl. Stejně už musíme jít. Za chvíli začnou přijíždět hosté,“ skočila Saša Majce do řeči.

Vešly do salónu. Uprostřed místnosti bylo malé kruhové pódium, na kterém byla červená pohovka bez opěradla, na ní dva polštářky a vedle ní malá krabice. Kolem pódia byly pravidelně rozestavěné kulaté stoly a u každého stolu dvě polstrované zaoblené lavice. Na každou se pohodlně vešli dva lidé a mezi nimi bylo místo na odložení kabelky. Když se přirazily k sobě, bylo možné sledovat, co se děje na pódiu, aniž by si člověk vykroutil krk. Naproti vchodu byl bar a dveře na chodbu ke kuchyni.

Kluci už byli vevnitř. Měli taky uniformu. Černé tričko, pokud se to tak dalo nazvat (nemělo to rukávy a končilo pod prsy) a kožené bederní roušky, které sotva zakrývaly jejich chlouby. Majka s nimi Moniku rychle seznámila. Blonďák byl Mirek, dlouhé tmavé vlasy měl Honza a Alex měl hlavu vyholenou. Paní Tereza jim rozdělila práci. Mirek byl v šatně, Monika s Alexem vítali s šampaňským hosty u vchodu, kde je potom převzala Majka a dovedla je na jejich místa. Saša dělala servírku a Honza byl za barem. Jakmile přišli všichni hosté, roznášela děvčata tácy s jednohubkami a kluci nosili láhve s vínem, aby měli přítomní plné sklenice. Hosté se bavili mezi sebou a sloužících si moc nevšímali. Sem tam se o Moniku někdo lehce otřel a jednou, když se předklonila, aby doplnila chipsy do misky na stole, ucítila na kraji kundičky prst, ale to bylo vše.

Po půl osmé byly holky odveleny do kuchyně, aby nakrájely pečivo. Ve 20:00 přivezli kluci do salónu stůl s jídlem. Každý ze sloužících měl na starost jeden chafing, ze kterého nakládal hostům na talíř. Monika měla na starost bůček a žebírka. Teď si uvědomila, že od oběda nic nejedla. Jenže vzít si něco se neodvážila. Ostatní stáli u svých nádob a s úsměvem obsluhovali. Asi za hodinu byli hosté po jídle a Monika s ostatními začali uklízet talíře. Mirek se Sašou je pak odnesli. Za nějaký čas se k Monice přitočil Alex a řekl:
„Pojď rychle, je náš čas.“

Monika netušila o co jde, ale šla za ním do kuchyně.

„Tady máš talíř a jdeme se najíst. Ježiš jaký já mám hlad,“ řekl a otevřel jeden poklop, pod kterým byly řízečky, kyselé okurky a chléb. Najedli se a spěchali obsluhovat hosty, aby se mohli najíst ostatní sloužící.

Po desáté hodině se postavil pan Dvořáček k ovládacímu pultu vedle baru, ztlumil světla v místnosti a rozsvítil světla na pódiu. Jeho žena na něj vystoupila a ztichlému publiku oznámila:
„Je čas na trochu zábavy. Dámy a pánové, kteří nám připravili skvělou večeři, si nyní budou moci chvilku oddechnout a zahrají si hru, kterou jsme pro ně přichystali. A náš úkol bude je sledovat, jestli nepodvádí. Než začneme, sražte prosím lavice k sobě, abychom měli dobrý výhled na pódium,“ prohodila k naší šestici.
„Hra je velice jednoduchá. V této čepici,“ ukázala na jednu ze dvou čepic, které položila na pohovku, „jsou na lístcích jména našich sloužících a ve druhé je 12 úkolů. Vylosujeme jeden úkol a pak dva soutěžící, kteří budou úkol plnit. Jednou vylosované lístky vyřadíme. Kdo vylosuje první úkol? Třeba tady Jana. A je to 69. Výborně! Roman by nám mohl vylosovat první soutěžící. Alexandr. Kdo se nám předvede s ním? Vylosuj nám ho Marie. A je to Alexandra. Tak pojďte sem, pohovka je vaše. Hra končí ve chvíli, kdy oba dosáhnete orgasmu.“

Zatímco zbývající čtveřice dokončovala přípravu „hlediště“, Saša s Alexem vystoupali na pódium. Alex si lehl a dal si pod hlavu polštář. Saša si klekla nad jeho hlavou, kundičku přitiskla k jeho rtům a mezi ty své vložila jeho klacek. Oba se pustili do práce. Alexův jazyk kmital po Sašině poštěváčku. Saša nejdříve jazykem postavila klacek do pozoru a potom jej vsála do úst. Její hlava se začala pohybovat nahoru dolů. Pan Dvořáček zmáčkl knoflík na pultu a pódium se začalo pomalu otáčet, aby každý z hostů měl dobrý výhled na to, co se na něm odehrává. Saša s Alexem dělali to nejlepší co uměli, aby přivedli toho druhého k orgasmu jako prvního. Povedlo se to Alexovi. Saša si najednou strčila Alexův klacek hluboko do krku a celá se roztřásla v orgasmické křeči. Po chvilce vysunula klacek z pusy, aby se nadechla a začala ho znovu kouřit. Nacpala si ho celého do pusy a ven. Začala zrychlovat, a to už Alex nevydržel a začal stříkat. Saša si klekla na kraj pódia a otevřela pusu, aby všem hostům ukázala, kolik semena má v puse. Po otočení celého kola ho spolkla.

„Děkujeme, bylo to úžasné. Zvláště ten deepthroat na závěr. A budeme losovat další úkol, který nám vylosuje třeba Petra? Ukaž mi lístek. A bude to sex zezadu. A šťastnými účinkujícími budou?“ a nechala vylosovat účinkující.
„Mirek a … Jan. Jelikož byl Mirek vylosován jako první, bude první i na pohovce.“

„Cože? To si to vážně spolu rozdají?“ zeptala se šeptem překvapená Monika Majky.
Ta přikývla a zašeptala:
„Četla jsi smlouvu pořádně? Přece jsme od toho, abychom komukoli, koho nám Q určí, splnili jakékoli přání. Jakého je ta osoba pohlaví nás nemá zajímat. Tebe se někdo ptal, s kým chceš sex?“
„Ne. Ale to znamená, že…“ zamyslela se Monika.
„Si to rozdáme spolu,“ dokončila větu Majka.
„Už se těším,“ dodala a mrkla na Moniku.

Mezitím se Mirek rukama opřel o pohovku a vystrčil zadnici. Honza z krabice vytáhl kondom, nasadil si ho a potom vytáhl nějakou tubu. Nabral z ní trochu na prsty a potřel Mirkův anál. Zbytek gelu otřel o kondom a trochu si ho pohonil, aby se zvedl. Přiložil ho k Mirkově zadku, přitlačil a pomalu se sunul dovnitř. Kousek ho vytáhl a zase přitlačil. Tentokrát o kousek hlouběji. Tak to opakoval, až byl uvnitř celý. Začal pravidelně přirážet. Nejprve pomalu, ale postupně začal zrychlovat. Když Monika viděla pod Mirkem jeho ztopořený ocas, uvědomila si, že ji pohled na ně vzrušuje snad víc než předchozí 69. Neuběhly ani tři otočky pódia a Honza se prohnul a naposledy pořádně přirazil. Chvíli zůstal s ocasem hluboko v Mirkovi a pak ho vytáhl.

„Myslím, že i Mirek by si zasloužil vyvrcholení, co myslíte?“ zeptala se paní Tereza publika.
„Smíš ho dodělat, ale moc to tu nezasviňte,“ řekla Honzovi po souhlasném zamručení přítomných hostů.

Honza si klekl před stojícího Mirka a vzal ho do ruky. Stačilo párkrát zapumpovat a Mirek mu stříkal na hruď. Zbytky spermatu z ocasu očistil jazykem. Potom si stáhl kondom a za potlesku publika odešli do koupelny.

„A teď je před námi poslední úkol, který vylosuje kdo? Martina se hlásí. Tak pojď. Děkuji. A bude to líbačka. Kdo nám ji předvede je jasné, pořadí losovat nemusíme, ale pro jistotu si přečteme jména na lístcích. Nika a Marie. Děvčata, pódium je vaše. Ukážete nám pořádně vášnivou líbačku. Po dobu nejméně 15 minut se budete líbat. Můžete se navzájem dotýkat, ale vaše rty se od sebe nesmí vzdálit. Jasné?“
Holky přikývly a sedly si na pohovku.
„Čas běží TEĎ!“

Začaly se líbat. Ze začátku trochu nesměle, ale Monika byla z předchozích představení už pořádně nadržená, tak Majku povalila a strčila ji jazyk až k mandlím. Její ruka vklouzla Majce do klína, prsty osvobodily poštěváka a začaly jej masírovat. Majku ten Moničin útok překvapil, ale nedala se zahambit a vracela Monice stejnou měrou. Ta, vzhledem k věčnému svrbění kundičky a zákazu masturbace dlouho nevydržela a začala hlasitě vzdychat. Vzdechy přešly ve výkřik a Monika se po více než týdnu konečně udělala. Majka měla co dělat, aby udržovala své rty u Moničiných. Musela ji obejmou kolem krku a přitahovat ji k sobě. Sice se jí to úplně nedařilo, ale nikdo z hostů nevznesl protest.

Jakmile se Monika trochu zklidnila, vrhla se znovu na Majku. Jejich jazýčky se chvíli proplétaly, potom se jedna druhé snažily olíznout mandle. Za nějaký čas to přišlo i na Majku. Monika to vycítila, ještě více přitiskla své rty na Majčiny a zrychlila pohyby po hrášku. Majka se vzepjala proti Moničině ruce a vykřikla. Stiskla nohy k sobě a chytila Moniku za ruku, aby ji naznačila, že má přestat. Líbání pokračovalo již v klidnějším tempu. Monika by si sice ještě dala říct, ale Majka vypadala vyčerpaně.

„Čas!“ ozvala se paní Tereza.
„Děkujeme děvčata bylo to opravdu působivé. A tímto končí naše večerní hra a začíná volná zábava,“ otočila se k publiku.

Zbytek večera Monika kontrolovala, jestli mají hosté plné sklenice a talíře. Pár hostů se vytratilo hned po hrách a další odcházeli postupně v průběhu večera. Poslední pár odešel chvíli po půlnoci. Monika s ostatními uklidili zbytky jídla do kuchyně, talíře a sklenice dali do myčky a šli spát.

Ráno vstali před šestou, aby nachystali snídani. Dopoledne se postupně střídali u baru, kdyby měl někdo z hostů na něco chuť. Před polednem prostřeli stoly a šli se převléknout do civilu. Oběd už obsloužila druhá skupina. Snědli oběd, nasedli do aut a vyrazili domů.

Navigace v seriálu<< Moničino studium 14 – TrestMoničino studium 16 – Hra >>
0 0 vote
Hodnocení povídky
Subscribe
Upozornit na
guest
1 Komentář
Oldest
Newest Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments
Frank

Motýlek dokáže být pěkná potvora. Je fajn, že se série vrátila.