Toto je 12 díl z 16 v seriálu Moničino studium

„Ne! Nenapíšu!“ pomyslela si Monika a vstala od počítače. Raději ho vypnula, aby ji nepokoušel a šla se dívat na televizi. Jenomže o pár hodin později ležela v posteli a nemohla usnout. Asi hodinu se převalovala. Pak to nevydržela a pustila počítač. Pustila seznamku a hledala Ten inzerát. Nemohla ho najít a když už to chtěla vzdát, plácla se do čela.

„Jsem já to kráva,“ řekla si potichu. „Vždyť já ten inzerát nepotřebuji, já znám přímou mailovou adresu,“ pomyslela si.

Napsala:
Dobrý den, všimla jsem si, že znovu někoho hledáte. Pokud budete mít zájem, dala bych tomu ještě jednu šanci. Nika

Ještě čtvrthodinku čekala na odpověď, ale nic nepřišlo, tak si šla znovu lehnout. Během chvilky usnula.

Ráno rychle zkontrolovala mail, ale odpověď žádná. Nicméně i tak měla mnohem lepší náladu. Neočekávala žádný problém a brala svůj návrat do role hračky za hotovou věc. Po obědě ji přišla odpověď. Rychle ji otevřela a …

Děláš si ze mě srandu? Po tom fiasku, co jsi předvedla před rokem, chceš ještě nějakou šanci? Proč bys měla nějakou dostat? Já hledám někoho spolehlivého, což u tebe není zrovna jisté.

Třikrát si to přečetla, ale stejně to nechápala. Co provedla? Nevěděla, jestli se má smát nebo brečet. Vždyť přece ona byla ta poškozená. Nakonec se dopálila odpověděla.

Já, že nejsem spolehlivá? A co ta poslední schůzka? Měla jsem být s tím, teď si nevzpomenu na jméno, a místo toho tam byl ten gauner se svojí gorilou. Zneužil mě, počůral a nechal venku.

Tentokrát přišla odpověď během 5 minut.

Vždyť se sama usvědčuješ. Všechno, co mi tady popisuješ, jsi v dotazníku zaškrtla, že s tím souhlasíš, nebo to chceš vyzkoušet. Navíc jsi absolutně ignorovala všechny moje následné maily. Takže za mě, jdi do háje!

Monika zaraženě hleděla na text mailu.
„To jako myslí vážně?“ pomyslela si a odepsala.

V dotazníku nic takového nebylo!

Nevím, jestli máš jen špatnou paměť, nebo jsi tam ty křížky naházela od oka, ale zaškrtnula jsi sex s neznámým, sex s více lidmi, plnění sexuálních příkazů, pissing, i na veřejnosti. Tak mi řekni, co se tam stalo mimo tebou potvrzené praktiky.

Ale ti dva chlapi tam vůbec neměli být. Dostali se tam náhodou a vyhrožovali mi.

Jak můžeš vědět, že tam neměli být? Měla jsi tuto informaci ode mě?

To ne, ale vypadalo to tak podle chování toho kluka a Bětky s Tomášem.

Co říkají Bětka s Tomášem, je mi u prdele. Ty se máš o těchto věcech bavit jedině a pouze se mnou! Já chystám plány akcí, a když něco neklapne tak rozhoduju, co je v limitu a co je přes čáru! Mně si vědět nedala a na maily jsi neodpověděla. Takže sbohem.

Nice bylo do breku. Přece ona byla ta poškozená, nebo ne? Vždyť Policie i Bětka s Tomášem se tvářili tak vážně. A co když to opravdu byla zkouška? Co když to byl plán Q, aby zjistil, jak se bude chovat? Bětka s Tomášem by o tom nemuseli vědět. Proč by taky měli?

Z dalších úvah ji vytrhla mamka, která jí zavolala, ať se staví k babičce. Pekla koláče pro Františka, tak udělala i jim, ale teď ji prý bolí záda, tak jim je nemůže přivézt. Monika vyrazila. Cestou přemýšlela, co s Q. Její nálada spadla na stupnici od 1 do 10 na -30. U babiččina domu sebrala všechny síly a přišla k ní s úsměvem na tváři. Celou návštěvu se chovala tak vesele, až to začalo být babičce podezřelé, ale na nic se neptala. Monika tam zůstala asi tři hodiny a pak vyrazila domů. Tam podala hlášení, co nového a předala koláče. Potom se vytratila zkontrolovat email. Od Q nic nového.

Večer se dívaly s mamkou na nějaký film, ale Monika ho moc nevnímala. Byla ráda, že skončil a ona si může jít lehnout. Pro jistotu ještě otevřela email. Pročítala si ještě jednou celou dnešní komunikaci s Q. U posledního mailu se zarazila.

„Předchozí komunikace byla v minulém čase, ale tady píše, že se mám bavit jen s Q,“ pomyslela si. „Znamená to, že mám šanci a zase mě zkouší, nebo to byl omyl? Mám něco odepsat nebo jsem odepsaná?“ usmála se v duchu nad tímto vtípkem. Rozhodla se napsat.

Byla jsem tehdy hodně rozrušená. Pomůže mi, když se omluvím a slíbím, že už se to nestane?

Odpověď přišla až ráno.

Už jednou jsme řešili tvůj prohřešek a dostalas druhou šanci. Proč bys měla dostat třetí?

Když už se Monika rozhodla znovu se stát hračkou, snažila se pro to udělat vše. Proto odepsala:

Protože je mi moc líto, že jsem vás zklamala. Moc se za to omlouvám a slibuji, že už se to nebude opakovat. Udělám cokoli, abych se opět mohla stát Vaší hračkou.

Netrpělivě čekala na odpověď, ale ta nepřicházela. Nepřišla ani druhý den. Kontrolovala maily každou chvíli, ale zbytečně. Kromě spamu jen jediná zpráva, a ta byla od Věrky. Byla zařídit koleje a mají společný pokoj.

V pondělí ráno Monika vyrazila do školy. Jak bylo u některých profesorů zvykem, učení se rozjelo zostra hned první den. Po přednáškách se šla ubytovat. Na pokoji se přivítala s Věrkou, která už tam byla. Začaly si povídat. Věrka toho měla hodně co říct, vždyť už se skoro měsíc neviděly. V průběhu vyprávění svých zážitků z výletu do Českého ráje, kam cesta příjemná je, si šla uvařit čaj a Monika si pustila noťas. Zatímco jí Věrka popisovala, jak se ztratila v Prachovských skalách, otevřela email. Byla tam zpráva od Q!

V 17:00 buď u doktorky Kočí. Adresu určitě znáš, už jsi tam byla.

Monika se podívala, kolik je hodin. Má na to sotva půl hodiny. „Že jsem se já kráva na to nepodívala dříve,“ pomyslela si. Chvíli ji zabralo, než v mailech našla ten s adresou a potom v jízdním řádu, kterým autobusem se tam dostane a pak rychle vyrazila. Na překvapenou Věrku jen houkla, že si to poslechne později. Když probíhala parkem, autobus už stál na zastávce. Naštěstí ji řidička viděla mávat a počkala. Od autobusu to musela vzít svižným tempem, aby v 16:58 mohla stát v čekárně a trochu se vydýchat.

Sestra jí vzala krev a potom jí řekla, že se má svléknout do naha a sednout si v ordinaci na židli vedle stolu paní doktorky. Monika se tedy svlékla, sedla si a čekala. Slyšela, jak sestra volala na doktorku, že krev je odebraná, a že ji cestou domů zanese do nemocnice. Potom bylo slyšet, jak se zavřely dveře a nastalo ticho. Asi po 5 minutách přišla doktorka. Vyptávala se, jestli nemá nějaké problémy a na Moničin intimní život za poslední rok. Potom ji usadila na kozu, zasunula do ní zrcátko a začala zkoumat vnitřek. U toho jí občas, jen tak mimochodem, přejela přes poštěváček. Monika začala být lehce vzrušená, ale v tu chvíli prohlídka skončila a doktorka jí řekla, že se může obléct a jít.

Po návratu rychle odeslala zprávu, že je úkol splněn a potom oznámila Věrce, že se rozhodla vrátit ke Q, proto ten rychlý úprk.

„Jestli to znamená, že budu moct usínat bez tvého vzdychání a hekání, tak je mi to jedno. A víš co? Klidně mu to napiš. Napiš, že si tvoje spolubydlící přeje, abys měla zákaz masturbace v našem pokoji,“ řeka Věrka.
„Tak na to zapomeň!“ naoko se rozzlobila Monika.
„Proč? Kdo má pořád poslouchat to tvoje óch a ách a mmmmm…“ napodobovala vzrušení Věrka.
„Pch! Kyselý hrozny!“ pohodila hlavou Monika. „Taky bys chtěla, ale stydíš se tak, že bys to nepřežila.“
„Tss, to jsou pomluvy, slečno. Kdybych chtěla, tak si to udělám u hlavního vchodu do budovy, ale já nech… ci!“ řekla povýšeně Věrka.
„Dřysty, prdy, milá zlatá. Tomu sama nevěříš,“ posměšně odpověděla Monika.
„Co se já budu bavit s takovou… Chm. Jdu si pustit film a chci se dívat sama, tak ne, že se ke mně budeš cpát,“ řekla Věrka a vyplázla na Moniku jazyk.
„Kdo by se taky chtěl s tebou na něco dívat,“ odsekla Monika a vyhnula se letícímu polštáři. Potom se začaly obě smát.

Monika si sedla ke stolu v kuchyni a brouzdala po netu, netrpělivě čekajíc na zprávu od Q. Přišla.

Toto za úkol nelze považovat. Výsledky vyšetření pouze určí, jestli se vůbec mám rozmýšlet, zda tě přijmu zpět.

„Ach jo, proč mi to dělá?“ pomyslela si Monika. Nezbylo jí nic jiného než čekat.

Týden se blížil ke konci a Monika nevěděla, na čem je. Alespoň ve škole to vypadalo, že by to mělo být celkem v pohodě. Sice měli na jeden předmět Soňu Ničitelku, ale ve vyšších ročnících prý už nebyla taková krutá. Uběhly skoro dva týdny, než se Monika dočkala. V sobotu ráno otevřela email a tam byl jednoduchý příkaz.

Pošli mi tvoje aktuální fotky. Budeš zcela nahá a focená v přírodě!

Naštěstí bylo slunečné počasí. Z mamčina pokoje si vypůjčila selfie tyč a vyrazila ven. Vyšla zadní brankou, prošla lesem k potoku a hledala místo, kde bude dobré světlo a nebudou tam lidi. Na místě, kde se už jednou pro Q fotila, byla nějaká omladina a před nimi se rozhodně svlékat nechtěla. Otočila se, chvíli se prodírala křovím, když narazila na místo, kde někdo vysekal keře. Zůstaly tam jen krátké pahýly, trčící ze země. Rozhlédla se, jestli tam někdo není. Zasunula telefon do tyče, rychle se svlékla a začala fotit. Snažila se zachytit celou postavu. Nejdříve zepředu, potom profil a nakonec zezadu. Oblékla se a zkontrolovala výsledek. Fotky z profilu a zezadu moc nevyšly. Nějak se jí nedařilo nastavit telefon tak, aby se tam vešla celá. Přemýšlela, jak to udělat. Samospoušť! Sice má jen 5 sekund, ale to by mohlo jít. Opřela selfie tyč s telefonem o strom tak, aby mířil na mýtinu, spustila samospoušť a kousek poodstoupila. Zkontrolovala fotku. „To by šlo,“ pomyslela si. Rychle se zase svlékla a udělala znovu pár fotek z profilu a zezadu.

Doma fotky stáhla do počítače, vybrala ty nejlepší a poslala je Q. Večer si přečetla:

Co všechno jsi ochotná udělat, abys byla přijata zpět?

Bez nějakého rozmyšlení napsala:

Cokoli.

Odpověď přišla během 10 minut.

To je zvláštní. Před třemi týdny jsi mi málem chtěla diktovat podmínky, za kterých se vrátíš, a najednou uděláš cokoli, abys mi mohla sloužit? Navíc cokoli je docela nebezpečné slovo. Mohlo by se ukázat, že na to cokoli nebudeš mít žaludek. Posílám ti dotazník, který vyplníš a pošleš zpět. Sice už jsi ho kdysi vyplňovala, ale možná jsi změnila na některé praktiky názor. Opravdu si pořádně rozmysli, co zaškrtneš. Nebylo by vhodné, kdybys dostala úkol a pak si to na poslední chvíli rozmyslela, což by ovšem znamenalo definitivní konec. Stačí, když mi to pošleš do zítřejší 18:00. Pokud to nepřijde v uvedeném limitu, budu to brát tak, že sis to rozmyslela a už spolu nikdy nebudeme komunikovat. Pokud ho pošleš, obdržíš ještě večer podmínky, za kterých tě přijmu zpět.

Dotazník byl, co si pamatovala, úplně stejný. Nad každým řádkem přemýšlela, co všechno tato položka pro ni může znamenat. Za hodinu byla hotova a šla spát. Druhý den dopoledne si to ještě jednou v klidu prošla, provedla malé úpravy a poslala. Večer si sedla k mailu a četla:

Dostaneš poslední šanci. Půl roku budeš v podmínce, kdy jakákoli chyba může znamenat konec. Budeš muset udělat něco z dotazníku, kde jsi zaškrtla – nechci vyzkoušet. To bude to „cokoli“. Navíc dostaneš 15 ran rákoskou na holou, což je trest za to, že jsi se mnou posledně odmítala komunikovat. Potvrď, že s tímto souhlasíš a pokud máš nějaké dotazy, ptej se.

Souhlasím se vším uvedeným. Co bude to, co jsem nechtěla vyzkoušet? Kdy a kde budu absolvovat ten výprask? Co když někdo po mě bude chtít, nebo udělá, něco, s čím jsem nesouhlasila?

Ještě nevím, co si vyzkoušíš. Výprask bude, až se rozhodnu.
Lidi, s kterými se budeš stýkat, jsou prověření, budou vědět, co si smí dovolit. To už znáš. Pokud by se náhodou něco zvrtlo, musíš nejdříve informovat mě a JÁ rozhodnu, jak se to bude dál řešit a jaké případně padnou tresty. Mimochodem, ty tři, co jsi kvůli nim skončila, určitě nepotkáš.

Jak to můžete s takovou jistotou říct?

Jednoduše. Petrovi bylo za jeho pochybení zrušeno naše členství, pan „podnikatel“ měl nehodu, při níž zemřel a ta jeho gorila si po šéfově smrti raději našla práci na druhém konci republiky. S tou nehodou nemáme nic společného. To zapracovala karma, nebo jeho manželka, kterou přestaly bavit jeho věčné zálety. Ještě nějaký dotaz?

Takže to tehdy nebylo plánované?

Nebylo. Ovšem, kdybys četla maily, tak se mohlo všechno vyřešit už tehdy. Toto téma ale už opustíme a nebudeme se k němu vracet. Máš ještě nějaký jiný dotaz?

Nebojíte se, když někoho vyhodíte, že vás prozradí?

To tě nemusí zajímat, pokud nás nechceš prozradit ty. Ale to bys udělala spíše před rokem. To, že jsi nikomu nic nehlásila, ti hodně pomohlo v mém rozhodování a tvém dalším působení u mě. Ale můžu ti prozradit, že za celou dobu trvání tohoto společenství, nebo jak to nazvat, se nás pokusili prozradit pouze třikrát. Jednou to byl člen společenství a dvakrát hračka. Pokaždé proto, že byli vyloučeni, případně propuštěni kvůli neplnění podmínek. Myslím, že vzhledem k tomu, že toto společenství funguje přes 30 let, to není tak zlé a jelikož jsi o nás do tvé odpovědi na inzerát neslyšela, tak si myslím, že se o sebe dokážeme postarat. Věř, že kdybys chtěla někomu něco vyzradit, postaráme se, aby sis to rozmyslela. Většina děvčat ale na nás vzpomíná v dobrém. Některé z hraček si dokonce našly mezi členy své partnery, ale moc nadějí si nedělej. Tyto případy by spočítal pracovník pily před důchodem na prstech jedné ruky.

To „postaráme se, aby sis to rozmyslela“ se Monice moc nelíbilo, ale ucuknout už nechtěla. Odepsala.

To je vše děkuji. Máte pro mě nějaký úkol?

V tu chvíli se na obličeji Q objevil úsměv. To ovšem Monika nemohla vidět. Jen četla.

Začneme něčím jednoduchým. Zítra máš celý den zakázanou podprsenku a kalhotky. Pokud máš své dny, kalhotky máš povolené. Počasí nám přeje, na konec září je poměrně teplo, tak to využijeme. Teď mi pošli fotky svých triček a sukní a já ti z nich vyberu.

Sukně měla jen tři a z triček vybrala pět různých střihů od upnutých po volné a přidala i dvě halenky. Postupně si je oblékla, vyfotila se v zrcadle a fotky poslala. Ráno si podle pokynů oblékla černou sukni po kolena a to nejvolnější tričko, ve kterém se fotila. Jelikož ráno bylo přece jen chladněji, měla povolenou lehkou bundu, kterou si ale nesměla zapnout. Vyrazila na autobus. Díky absenci podprsenky jí každý krok způsoboval pod trikem vlnobití. Na zastávce jí sice nikdo nevěnoval zvláštní pozornost, přesto měla pocit, že si ji každý prohlíží. Měla za to, že pocity studu už překonala, ale tváře jí úplně hořely. V autobuse se snažila zakrývat si prsa rukama, aby nebyly moc vidět. Ale ve vlaku si dle pokynů musela svléknout bundu a udělat selfie pro Q. Bundu už si nesměla obléknout a bez ní už neměla šanci si prsa zakrýt.

V další stanici si naproti ní sedli dva kluci odhadem kolem 16 let. Ze začátku si jí nevšímali a bavili se mezi sebou, ale po chvíli zpozorovali, jak se Monice při každém pohybu zhoupnou prsa. Zmlkli a začali ji „nenápadně“ pozorovat. Ten u okna koukal ven, jakože pozoruje ubíhající krajinu, ale jak si Monika všimla spíše se díval do skla, kde se odrážel její obraz. Ten druhý vytáhl mobil a něco na něm psal. Monika si všimla, že vždy, když přestal a pokládal ruce do klína, měl ho natočený kamerou k ní. Že by ji fotil? Styděla se a vyhýbala se jim pohledem. Potom si ale všimla, že si oba zakryli klíny batohy.

„Že bych se jim tak líbila?“ pomyslela si Monika. Zapomněla na stud a rozhodla se je trochu poškádlit. Začala se protahovat. Kluci upřeně pozorovali čudlíky, které jí vystoupily na tričku a když se ohnula a začala prohledávat tašku na zemi, ten u okna zalapal po dechu. Oba nakonec vystoupili o dvě stanice dříve než Monika. Batohy drželi před sebou a oba slušně řekli: „Na shledanou.“

Když Monika vystoupila z vlaku, sluníčko už začínalo hřát. Urovnala si batoh na zádech, potáhla kabelku na rameni, chytla madlo kufru, narovnala se a s houpajícími se vnadami, šimráním v podbřišku a úsměvem na tváři, vyrazila na tramvaj.

Navigace v seriálu<< Moničino studium 11 – Ztracený rokMoničino studium 13 – Fitness >>
Babun
babun@email.cz

7
Komentujte

avatar
4 Comment threads
3 Thread replies
1 Followers
 
Most reacted comment
Hottest comment thread
5 Comment authors
TomasŠmajdaOndrejFrankharai Recent comment authors
  Subscribe  
nejnovější nejstarší nejlépe hodnocené
Upozornit na
Frank
Člen

Přál bych si aby se dokázala dostat i k těm zprávám, které smazala a zjistila co se jí Q snažil sdělit. Chápu i Q se je naštvaný, ale chce jí dát ještě jednu šanci. A doufám, že jí to vyjde a že nevycouvá.
Čte se to fakt super a doufám, že další díl bude co nevidět.
Za mě rozhodně palec nahoru
FranK

Šmajda
Člen

Já bych si to naopak nepřál. Chybějící komunikace byla nastíněna a na čtenáři zbylo, si domyslet zbytek.

Frank
Člen

Tak to i bylo myšleno. Ne aby to autor dopsal, ale že tato konverzace, která se nezachovala to se čtenářem dělá. Chce vědět, co jí Q psal.
Pokud by se nějak objevila, tak by vždy část čtenářů byla zklamaná, že tohle si nepředstavovali.

Šmajda
Člen

Sorry, ale jsem mimo 😉

harai
Host
harai

Minulý díl jsem bral jako takový překlen po delší pauze, ale tohle už je opět velmi dobré. Těším se na další díl.

Ondrej
Host
Ondrej

No Len tak dalej … Prst hore !

Tomas
Host
Tomas

Je zvlastne ako napriek tomu ze ju to odradilo dokazla byt znovu vtiahnuta do deja a to aj do veci ktore odmietala. isto zazije nieco zaujimave co sa nam bude pacit 🙂 uz sa tesim