Moničino studium 11 – Ztracený rok

Byl nedělní večer a před Monikou poslední volný týden před nástupem do školy. Zrovna se strašně nudila. Prázdniny trávila v Německu, kde Věrčina teta vlastnila farmu. Věrka tam každý rok strávila aspoň měsíc. Pracovala na farmě a za odměnu dostala nějaké to euro. Teta na dotaz, zda si Věrka smí přivést kamarádku, přikývla, takže od půlky července do konce srpna trávily holky čas převážně prací v ovocném sadu.

Zaměstnanci farmy věděli, že Věrka je příbuzná šéfové, tak se o nic nepokoušeli, ale Monika měla návrhů dost. Asi 3 týdny je odmítala, ale nakonec se rozhodla, že to s jedním svalnatým blonďákem zkusí. Večer si oblékla to nejlepší, co na sebe měla a vyrazila ven. V deset ale už byla zpátky a nadávala na toho zmetka a ať prý jdou všichni chlapi k čertu. Chvíli to sice trvalo, ale nakonec z ní Věrka vytáhla, že snědli večeři a začali se k sobě tulit, když se u stolu objevila jeho přítelkyně, která za ním neočekávaně přijela. Po této příhodě Moničina nálada zase spadla na bod mrazu. Další kluk, co za ní přišel, málem dostal nahnilým jablkem. Chlapi usoudili, že ta holka je magor a raději se jí vyhýbali.

Po návratu domů to nebylo o moc lepší. Mamka byla na dovolené na Krétě, takže jediný, s kým by si mohla pokecat, byla babička, ale ta, od seznámení s Františkem, byla jako politá živou vodou a věčně s ním někde courala. Jediný, kdo byl ochotný k ní vždy přijít, byl sousedovic kocour, což teda nebylo žádné terno. Po týdnu se vrátila mamka a nadšeně Monice vyprávěla, kde všude s Libou byly a co tam viděly. Monika byla na jednu stranu ráda, že jsou mamka i babička šťastné, ale na druhou jim to trochu záviděla.

Jelikož v televizi bylo jako obvykle kulové, seděla před počítačem. Půl hodiny zabila klikáním v jedné onlineovce, ale teď znuděně brouzdala po netu, až nevědomky zavítala na seznamku. Prohlížela si „nabídku“, ale výběr byl tragický. Najednou zbystřila. Na monitoru svítil inzerát s jí známým textem. Tím stejným, na který před přibližně rokem a půl v opilosti odepsala.

Bylo to sice jen pár úkolů, ale vždy se vzrušila, když na ně vzpomínala. Tedy až na ten konec. Když Tomášovi s Bětkou oznámila, že končí, byli celkem překvapení, ale Tomáš jen pokrčil rameny a smlouvu jí vrátil. Monika ji pak roztrhala na kousíčky a vyhodila. V dalších dnech dostala od Q několik mailů, ale ani je neotevřela. Rovnou je smazala. Přemýšlela nad tím, co se stalo potom.

Pár dní nato vyrazily s mamkou a babičkou k moři. Babička se tam hned druhý den dala do řeči s Františkem, který tam přijel stejným zájezdem a jak se ukázalo, bydlel ve vesnici vzdálené asi 10 minut autobusem. Navíc měli s babičkou podobný smysl pro humor, takže ji viděly pomalu jen u snídaně a večeře. Mamka si užívala moře a klid a vypadala spokojeně. Naopak Monice začínalo chybět to vzrušení, že dělá něco nepřístojného. Rozhodla se něco vyzkoušet. Nejdříve si sundala na pláži horní díl plavek. Pozornost přítomných mužů sice upoutala, ale to svrbění v podbřišku, které mívala, nepřišlo. Další den, když šly s mamkou na večeři a potom na skleničku do baru, si nevzala kalhotky. Zase nic. Naopak. Byla tak nervózní, že si toho někdo všimne, až se jí mamka ptala, jestli je v pořádku.

Po návratu domů si zkusila vzít anální kolík, když šla na nákup. Ale i když to byl ten nejmenší, měla jen nepříjemný pocit, že ho má v zadku. Raději zašla na záchod a vytáhla ho. Zkoušela kde co, dokonce se převlékala s vytaženými žaluziemi, takže ji kdokoli z venku mohl vidět, ale vzrušení se nedostavilo. Většinou právě naopak.

První školní den vyrazila se spolužáky utužovat kolektiv do jednoho klubu. Tam zaslechla, jak kluk od vedlejšího stolu prohlašuje, že ženská, kterou si vybere, ho bude poslouchat na slovo. Právě tehdy si Monika uvědomila, že to vzrušení přicházelo, protože jí to Q přikázal. Rozhodla se toho kluka sbalit. „Náhodou“ do něj vrazila a rozlila mu pivo. To na první kontakt stačilo a před zavíračkou se nechala pozvat na rande. Jmenoval se René. Byl dobře stavěný, sice o dva roky mladší, ale jasný velitel party. Chodili spolu a René se projevoval jako dominantní alfa samec, ale když mělo poprvé dojít na sex, jeho dominance se vytratila. To bylo pro Moniku velké zklamání, ale říkala si, že byl asi nervózní. Když spolu byli podruhé, svlékla se, šla k němu po kolenou a řekla, že mu splní jakékoli přání. A on si přál, aby mu naplácala. Zvedla se, oblékla, poslala ho do prdele a šla pryč.

Zkusila i inzeráty typu hledám submisivní ženu. Odpověděla na tři, ale všichni hledali holku, kterou by mohli svázat, bít a jinak jí způsobovat bolest. A to nebylo to, co ona chtěla.

Naděje se objevila s Markem. Seznámili se na párty, kterou pořádala Moničina spolužačka Brigita. Marek byl kamarád Brigitina bratra. Na první pohled ničím výjimečný kluk, ale Monika z něj cítila něco, co nedokázala popsat. Když odcházela, řekl, že ji doprovodí. V parku u kolejí ji přitáhl k sobě a začali se líbat. Jeho ruka jí vklouzla pod tričko a pořádně prohnětla prso. Tím to skončilo, ale domluvili si rande. Marek se k ní choval slušně, ale na druhou stranu mu nedělalo problém jí jasně naznačit, co si přeje. Na druhé schůzce se nechal vykouřit a třetí již proběhla u něj doma.

Otevřel láhev vína a povídali si. Najednou prohodil:
„Sundej si tričko! Chci si prohlídnout ty tvoje kozy.“
Monika se zarazila.
„Cože?“ zeptala se.
„Chci si prohlídnout tvoje kozy. Nedělej vlny a sundej to tričko“
Moniku zamrazilo kolem páteře. Sundala si triko.
„Podprdu taky,“ poručil Marek.

Když ji Monika sundala, přišel k ní, potěžkal prsa a spokojeně pokývl hlavou. Potom jí poručil, aby šla za ním do ložnice. Tam se musela svléknout, chvilku ho pokouřit a potom už ho Marek do ní vrazil. Přirážel, jako by to mělo být naposled. Nakonec se jí vystříkal na břicho. Osprchovali se a potom si v klidu u vína povídali, jako by se nic nestalo. Nejdříve se u něj scházeli 2x týdně, potom co druhý den. Jen na víkend jezdila domů.

Ze začátku se k ní choval slušně a svou nadřazenost projevoval jen v sexu. Používal fantazii a postupně jí přikazoval dělat perverznější věci. Třeba šli do sprchy, kde jí přikázal, aby si klekla, ale místo očekávané kuřby ji celou počůral. Nebo ji vzal do obchoďáku na nákupy. V sexshopu jí koupil vibračního motýlka s dálkovým ovládáním. Musela si ho nasadit a on si potom hrál s ovladačem. I když ho zapínal v ne nevhodných chvílích, třeba při placení v potravinách, líbil se jí ten pocit, že je mu vydána na milost. Postupně se ale začalo jeho chování měnit. Slušnost se vytrácela, začal jí jen poroučet a oslovoval ji kurvičko i před ostatními lidmi. V prosinci uspořádal Mikulášský večírek, kde ji donutil, aby se přede všemi vyprstila, zatímco měla do análu z poloviny zasunutou salátovou okurku. Monika ho zajímala již jen jako objekt pro uspokojení. Když měla své dny, byl podrážděný. Po třech dnech už to nevydržel, zavolal si ji, ať ho aspoň vykouří. Musela si kleknout hned za dveřmi a začala. V tom ji Marek chytil za vlasy a začal tvrdě a hluboko přirážet. Málem se pozvracela, ale vydržela to. Vystříkal se jí do krku a pak ji hned poslal pryč. Nakonec k němu chodila denně a před začátkem zkouškového období už u něj zůstávala, aby ji měl kdykoli po ruce. Po škole přišla k němu, postarala se o domácnost, za odměnu ho mohla uspokojit. Občas si to potom mohla dle jeho pokynů udělat. To ovšem mělo za následek méně času na učení. Dokonce málem nedostala zápočet z ekonomie. Naštěstí napsala první dva testy na plný počet bodů, takže prolezla, ale jen tak tak.

Tím, jak se jeho chování měnilo postupně, si Monika ani neuvědomila, jak moc s ní „vytírá podlahu“. Že je něco špatně, si Monika uvědomila až ve chvíli, kdy dvakrát vyletěla ze zkoušky a potřebovala se učit před posledním pokusem. Odjela na tři dny domů, aby měla na učení klid. Marek jí každou chvíli volal, že má okamžitě přijet. Odpovídala mu, že se musí učit. Nakonec musela vypnout telefon, aby měla klid. Zkoušku zvládla a hned po ní jela k Markovi. Pustil ji s úsměvem dovnitř a sotva zavřel dveře, vlepil jí facku, až odletěla ke zdi.

„Ty čubko, ty neumíš poslouchat? Říkal jsem ti, že máš okamžitě přijít. Ty tu jsi od toho, abys okamžitě provedla, co po tobě chci, a ne si vypínat telefon!“ řval na ni.
„Ale já jsem se musela učit na zkoušku, jinak bych ji neudělala.“ špitla šokovaná Monika.
„Na zkoušku ti seru. Když chci, abys přišla, tak přijdeš, i kdybys byla zrovna před tabulí! Rozumíš?“ zařval.
„Ano,“ odpověděla Monika.
Raději Markovi splnila vše, co si poručil a vyrazila zpět na koleje.

Chtěla sice dominantního partnera, ale Marka už jako partnera nemohla brát. Tomu na ní a jejích pocitech nezáleželo. Když se uklidnila, napsala mu, že s ním končí a na žádné jeho zprávy nebude reagovat. To se ovšem Markovi nelíbilo. Přece si nenechá utéct takovou poslušnou mrdnu. Monika mu bohužel prozradila, kdy má další zkoušku. Když po jejím složení vyšla ze školy, už tam na ni čekal. Chytil ji za ruku a začal ji tahat pryč. Monika se začala bránit. Ve chvíli, kdy jí dal pěstí do obličeje, zakročili kolemjdoucí studenti. Chytili Marka, přimáčkli ho k zemi, kde ho drželi 5 minut, než přijela přivolaná policie.

Byla to jiná stanice, ale půl roku staré vzpomínky Monice vytanuly na mysli. Do výpovědi popsala jejich vztah, co se stalo na poslední schůzce, že se s ním chtěla rozejít i to napadení. Večer v posteli přemýšlela, proč zrovna ona musí mít takový pech. Když dostala úkol od Q, všichni se k ní chovali slušně. Že by Q napsala? Ne! Ten poslední úkol dopadl špatně. A byl opravdu tak špatný? Byl. Ale bylo to horší než ten konec s Markem? To si nebyla jistá. V dalších dnech a týdnech se začala zase plně soustředit na školu. Mamce nic neřekla. Modřinu v obličeji maskovala jako zakopnutí a následný pád na zábradlí. Neřekla jí ani, že byla vypovídat u soudu.

Když už jsme u mamky, Monika měla podezření, že si někoho našla. Najednou měla většinou dobrou náladu, obnovila šatník a u kadeřnice bývala taky častěji. Při řeči se prořekla, že byla v divadle, najednou znala i úplně nový film, který v televizi ještě nebyl a stáhnout si ho z netu neuměla. Na dotazy jen mávla s rukou, nebo že tam byla s kamarádkou.
„To jo,“ pomyslela si Monika, „a ta kamarádka se jmenuje Petr.“

V půlce dubna Monika onemocněla. V pondělí byla ještě v pořádku, v úterý ji začala bolet hlava a ve středu večer myslela, že umře. Věrka ji vynadala, že měla jet domů už ráno a ať si ji nepřeje, jestli to od Moniky chytí. Ráno to nebylo o moc lepší. Sbalila si věci a pomalu vyrazila na vlak. Z nádraží domů došla na autopilota, zamkla za sebou a šla si lehnout. Probrala se, zkontrolovala čas na hodinách (16:20), došourala se do koupelny, napila se vody a vrátila se do postele. Pomyslela si jen:
„Kde se mamka courá?“ a usnula.

Probudila se ve chvíli, kdy na hodinách svítilo 19:48. Cítila se mizerně. Opatrně vstala, vyšla z pokoje a opatrně šla dolů po schodech. Vydala se do obýváku, kde slyšela hrát televizi.

„Ahoj mami, jsem…,“ chtěla dodat doma, ale zarazila se, když uviděla, co se děje na sedačce.
Mamka měla rozepnutou halenku, na klíně jí seděla nějaká žena, která jí dlaní svírala ňadro a líbala jí krk. Obě se lekly, když Moniku zaslechly, odskočily od sebe a mamka si rychle zapínala knoflíčky.
„Co tu děláš? Kdy jsi přišla?“ ptala se překvapená mamka.
„Ježišmárja co ti je?“ vyhrkla, když se na Moniku lépe podívala.
Zahnala ji zpátky do postele, zeptala se, jestli si vzala nějaké léky, a na oko ji vyhubovala, když Monika přiznala, že ne. Odběhla pryč a za chvíli se vrátila s tabletkou, dala ji Monice a sedla si na kraj postele.
„Mami, co to…“ ptala se Monika.
„Pššš,“ skočila ji mamka do řeči. „to probereme, až ti bude lépe. Teď spi.“

Ráno se chvilku zmateně rozhlížela, než si uvědomila, že je doma. Na včerejšek si skoro nepamatovala. V kuchyni na stole našla léky a lístek od mamky. Udělala si čaj, spolkla prášky a šla si zase lehnout. Probudila se chvíli po poledni. Poobědvala suchý rohlík s čajem, vzala si léky a v obyváku si pustila televizi a zachumlala se do deky. Za chvilku zase usnula.
Probudilo ji cinkání lžičky o hrnek. Mamka přišla z práce a nachystala Monice čaj s medem a citronem. Donesla jí ho do obýváku, sedla si k ní a vyzvídala, jak se cítí. Chvíli si povídali a potom mamka vstala, že musí jít pracovat na zahradu. Monika měla pocit, že se chtěla mamky na něco zeptat, ale nemohla si vzpomenout na co. Teprve večer, když vešla do obýváku a uviděla mamku na sedačce, probleskl jí hlavou výjev ze včerejšího večera.

„Mami, tys tu měla včera návštěvu?“ zeptala se opatrně.
„Dáš si čaj a sušenky?“ zeptala se mamka místo odpovědi a odběhla do kuchyně.
„Mami?“
„Počkej tam. Hned jsem zpátky. A ano, měla jsem tu návštěvu.“
Za chvíli se vrátila s čajem a sušenkami, sedla si vedle Moniky a začala sledovat televizi.
„No a řekneš mi k tomu něco?“ zeptala se Monika.
„K čemu?“
„K tomu, co se tu včera dělo?“
„A co se mělo podle tebe dít?“
V tu chvíli Monika znejistěla. Co když se jí to včera jen zdálo? Nejistě odpověděla:
„Byla tu nějaká žena a líbala tě?“

Mamka chvíli přemýšlela a pak se otočila na Moniku a řekla:
„Ano. Než mě začneš odsuzovat, uvědom si, že jsem tu byla skoro pořád úplně sama. Ty jsi celý rok ve škole a babka teď pořád někde courá, a když má náhodou čas na mě, tak slyším jenom Fanda sem a Fada tam. Už mi to taky leze krkem. Tak jsem si našla kamarádku.“
„Hm, a jak se říká kamarád taky rád?“ ušklíbla se Monika.
„Nech toho!“ okřikla ji mamka, „včera to nebyla první pusa, ale poprvé to mohlo a mělo dojít dál.“
„Ale teď vážně. Odkdy jsi na holky?“
„Tak já se tu od včerejška stresuju, v noci nespím, protože přemýšlím, jak ti to budu vysvětlovat, abys mě nezačala nenávidět a ty jen tak v klidu: Odkdy jsi na holky?“ naoko se rozzlobila mamka.
„Pořád mi není dobře a nemám sílu křičet. Možná mi to ještě úplně nedošlo. Třeba to přijde později,“ pokrčila Monika rameny.

Mamka si povzdechla.
„Já sama nevím. Nikdy mě nenapadlo začít si něco s ženskou. Poprvé jsem se opravdu zamilovala v osmnácti. Vždyť víš. Vysoký, kudrnatý, všechny holky po něm šílely. A on si vybral mě. Chodili jsme spolu čtyři měsíce a museli jsme se brát. Já vím, že jsi měla tátu moc ráda, ale já jsem to s ním neměla lehké. Ženské po něm šly a on se tomu moc nebránil.“
„To jako, že ti zahýbal?“ zeptala se překvapená Monika.
„Celou dobu. Začal, ještě než ses narodila. Brečela jsem, křičela, ale bylo to marné. Celý náš společný život na mě byl hodný, tvrdil mi, že mě miluje, ale že si nemůže pomoct. Párkrát mě přemlouval, ať jdu do trojky, ale mě vadila jen představa, že to s nějakou jinou dělá, natož abych se na to musela dívat. Několikrát jsem se chtěla dát rozvést, ale když jsem viděla, jak se o tebe stará, tak jsem si to rozmyslela. Jako manžel stál za hovno, ale otec byl dokonalý. Hrál si s tebou, učili jste se spolu a tím rozvodem bys nejvíce trpěla ty. Tak jsem to překousla a naučila se s tím žít. Stejně jako s tím, že on byl pro tebe vždycky ten hodný a já byla mrcha, která ti všechno zakazuje.“

„Tehdy jsem to tak brala,“ smutně potvrdila Monika, která poslouchala mamčino vyprávění s otevřenou pusou.
„Ale teď už to vidím jinak,“ dodala smířlivým tónem.
„Ani nevíš, kolikrát jsem se bála, že u některé zůstane , ty mi to budeš dávat za vinu a budeš mě nesnášet ještě víc. Nejhorší to bylo, když měl tu poslední. To jsem se opravdu bála, že odejde. A pak trefil ten kamion,“ dodala mamka šeptem.

Po chvilce ticha pokračovala:
„Byl to šok. Pro nás obě. Ale já jsem po pár týdnech měla pocit, jako by ze mě spadly okovy. Teď se za to možná i stydím, ale pro mě tím mohl začít nový život. Navíc z mého platu jsme měly problém vyjít, takže jsem se snažila si nějakého rozumného chlapa najít. Jak jsem byla úspěšná, víš. Jeden chlastal první ligu, druhý byl sobec, u třetího se ukázalo, že hraje automaty, a když nic takového, tak to byli úchyláci.“
„Jak úchyláci? Jako v posteli? Co chtěli?“ skočila Monika mamce do řeči.
„To tě nemusí zajímat. Prostě žádný normální chlap. Pak se jeden objevil, ale to ses zase postarala ty, aby zmizel.“
„Ty myslíš Luboše?“
„Ano. Ten byl fajn. Jenže naše slečna se k němu chovala tak, že to nevydržel a odešel.“
„To jsem zrovna měla špatné období,“ špitla Monika.

„To jsi měla několik let v kuse,“ ušklíbla se mamka.
„Dokud jsi byla doma, tak to ještě šlo, ale jak jsi šla na výšku a domů jezdila akorát na víkend, tak mě ta samota začala ubíjet. Snažila jsem se někoho najít, ale normálního chlapa přibližně v mém věku nenajdeš. Po čase jsem to vzdala. No a asi dva měsíce potom, co jsem začala pracovat v bance, se tam objevila Liba. Byla řešit nějakou půjčku. Všimla si mě a stavila se k mému stolu. Dali jsme se do řeči, co a jak, a pak se mě zeptala, jestli nechci jít do divadla, že tam chce už dlouho jít, ale nemá s kým. Ráda jsem vypadla někam ven. Potom jsme se domluvily na kině a pak to bylo zase divadlo, nějaký výlet, cukrárna. Konečně jsem zase začala žít i jinak než trasa práce – domov. Ale bylo to ve vší slušnosti. Prostě dvě kamarádky. No a pak mě jednou při loučení políbila. Přímo na rty. Lekla jsem se, ucukla a utekla jak malá holka. Poslala mi sms, že se moc omlouvá a ať se na ni nezlobím, že neví, proč to udělala.“

„Proč ti nezavolala?“
„Ale volala. Jenže já jsem jí to nezvedala. Dva dny jsem zvažovala pro a proti. Hlavně co na to řeknou lidi?“
„No právě, nebojíš se toho?“
„Bude to asi složité, aspoň ze začátku. Nejvíc jsem se bála, co na to řekneš ty.“
„Já jsem tě už dlouho podezírala, že někoho máš, vždyť víš. Ale přiznávám, že toto jsem nečekala. Hlavně, že jsi šťastná,“ odpověděla Monika a objala mamku.
„Zatím ano.“
„Jak zatím ano? To jako počítáš, že to nevyjde?“ zeptala se udiveně Monika
„Nevím,“ řekla smutně mamka, „je vážně fajn a mám ji ráda, ale nikdy jsem s holkou neto. Víš, co myslím.“
„Vy jste spolu ještě nic neměly?“ podivila se Monika.
„No toto se stalo před měsícem. Sešly jsme se a ona mi potvrdila, že se do mě zamilovala. Popravdě jsem jí řekla, že jsem zmatená, ale že to chci s ní zkusit. Od té doby jsme měly tři rande. Líbačka byla, ale včera mělo dojít k tomu hlavnímu.“

„Promiň,“ řekla smutně Monika.
„To neřeš. Odložily jsme to na jindy.“
„Proč teda nevíš, jestli to vyjde?“
„Protože nevím, jestli s ní zvládnu… no víš co.“
„Jestli se s ní zvládneš vyspat?“
„Hmm. Líbat se s chlapem nebo s ženou je podobné. Pořád jsou to rty na rty a když zavřeš oči, tak to třeba nerozeznáš, ale nevím, jestli zvládnu to další,“ řekla mamka.
„Hele, tam kde je to příjemné tobě, tak tam to bude příjemné i jí,“ odpověděla Monika.
„No jo, ale co když zjistím, že je mi to odporné?“
„Jestli ji máš ráda, tak se překonáš. Navíc to není nic tak strašného.“
„Možná se bojím toho, že ji až tak moc ráda nemám. A jak ty můžeš vědět, jak strašné to je?“ zeptala se mamka.
„Tomu, že jsem panna asi stejně nevěříš a na kolejích nevedeme jen debaty o studiu.“
„Stačí, nemusíš víc říkat. Raději to ani nechci vědět,“ řekla mamka a zvedla ruce v obraně.
„Lesknou se ti oči. Nemáš zase horečku? Běž si raději lehnout. Když tak to probereme zítra.“

Druhý den se k tématu nevrátily. V pondělí už byla Monika natolik v pořádku, že jela do školy. Ve čtvrtek ráno jí přišla sms od mamky:
„Zvladla jsem to.“
Babička tu informaci přijala s grácií sobě vlastní. Když jí to mamka přiznala, řekla:
„Na internetu jsem minulý týden o tom četla. Prý mají ženy kolem čtyřicítky problém najít si rozumného chlapa a tak si místo něj najdou kamarádku. A i když primárně nejsou lesby, tak spolu často začnou žít i intimně. Takže je to vlastně v dnešní době moderní řešení.“

Další překvapení bylo, když Monika poznala Libu. Byla to ta sestřenice od Magdy, kterou potkaly na koncertě Lucie Bílé. Když byly spolu samy, řekla Liba Monice, že ví o Q, ale mamku opravdu miluje a nechce o ni přijít, takže se mamka od ní nic nedoví.
Horší bylo, že ve spojitosti s ní, se jí častěji vracely vzpomínky na úkoly od Q. Večerní masturbace pod peřinou se začínaly stávat pravidlem. Na kolejích musela čekat, až Věrka usne. Kolikrát to trvalo tak dlouho, že to mučivé svrbění v kundičce nemohla vydržet a začala dříve. Snažila se být co nejvíce potichu. Že jí to moc nejde zjistila, když jí jednou ráno Věrka naštvaně řekla, ať si už proboha někoho najde, protože ona fakt nepotřebuje poslouchat, jak si ji každý večer mastí.

Aby si ulevila zkoušela sex na jednu noc i s holkou, ale pořád tomu něco chybělo. Byla z toho nešťastná. Věrka to viděla, proto jí navrhla, jestli s ní nechce jet pracovat na farmu. Zkouškové období a příprava na odjezd pomohly Monice soustředit se na jiné myšlenky.

Teď, tedy viděla znovu Ten inzerát. Má odepsat? Mozek říkal ne, ale jiná část těla doslova křičela ANO. Monika klikla na tlačítko „Odpovědět na inzerát“. Vyplnila požadované údaje a najela kurzorem na „Odeslat“. Chvilku zaváhala, nadechla se a pak rychle přejela kurzorem na křížek a zavřela prohlížeč.