Toto je 4 díl z 5 v seriálu Milý deníčku

8.7.2009

Milý deníčku,
Už jsem se ti svěřila o prvním dnu školení, pokračuji teď dál, je hodně pozdní odpoledne, spíše večer.
S Radkem jsme zašli ještě do restaurace, něco malého k snědku opravdu nezaškodilo. Bavili jsme se opět spíše pracovně. Při placení nechal vše napsat na firmu, jako pracovní večeři. V restauraci už nás nic nedrželo, základní lidské potřeby, hlad i žízeň, byly zahnány. Ale co jiný hlad a jiná žízeň..?

„Půjdeme, Markéto…?“ mrknul na mě Radek a přejel mi dlaní po ruce.
„Hmm, ….jo…,“ usmála jsem se na něj a vstala.

Reklama

V hotelové hale touto dobou postával jen recepční, hosté a kolegové už asi odpočívali na pokojích.
Nastoupili jsme do výtahu, oba jsme byli ubytováni na jednom patře. Cestou mlčel a já, jindy výřečná, chytala myšlenky proudící hlavou. Cítila jsem pohled, kterým sjížděl tělo stojící před ním. Když výtah zastavil, vystoupila jsem a otočila se k němu.
Stál příliš blízko. Nebezpečně blízko. Žádostivé oči se vpíjeli do mých, stačil nepatrný pohyb, už nevím, kdo z nás byl iniciátorem, ten jediný okamžik, ta jediná vteřina stačila a jakékoli pochyby byly pryč. Strhujícím polibkem jsem skončila v jeho náručí.
Když jsme se bez dechu od sebe odtrhli, naše těla dál mluvila společnou řečí.
Ruku v ruce jsme se vypravili k pokoji. Vzal mi kartu a sám otevřel, vtáhl mě dovnitř a nohou dveře zavřel. Znovu zaútočil jazykem na mé rty a zatím co dobýval má ústa ztečí, prsty netrpělivě rozepínaly knoflíčky košile, která společně i se sukní skončila pohozená na zemi.
Nechtěla jsem zůstat pozadu, pásek u kalhot nevzdoroval, a ty se za okamžik sesunuly k zemi. Pak se také Radkovi podařilo skopnout i boty a vylézt z nohavic.

Zvednul mě. Obtočila jsem nohy kolem něj. Mušlička se přitiskla na tvrdou bouli, ukrytou ve spodním prádle.
K posteli nám chybělo jen pár kroků. Radek se posadil i se mnou na okraj. Stačil mi malý nátlak na ramena, aby si lehnul. Zůstala jsem sedět na něm. Ještě stále měl na sobě dost prádla.
Netrvalo však dlouho, košile skončila někde poblíž té mé, jak jsem ji odhodila bokem.
Posunula jsem se po ležícím těle dolů. Mokrá mapka na slipech mluvila sama za sebe.
Předklonila jsem se a nehty přejížděla zlehka po nahém hrudníku nahoru a dolů. Nevynechala jsem ani maličké bradavky.
Radkův zadrhávaný dech prozradil, co se mu líbí. Nevydržela jsem a sklonila se ještě níž. Putující jazyk vytvářel malé, úzké cestičky po těle, ležícím pode mnou. Ale mým terčem, mým cílem bylo hlavně místo, stále ještě skryté.

Pomalu jsem se k němu dopracovávala, nehty dráždivě přejížděly přes podbřišek, ale uhnuly po tříslech a bez jediného doteku po chvějící se chloubě, pokračovaly na stehna.
Radkův dech se zrychloval, trhaně se nadechoval a ani já už si nebyla jista, jak dlouho to vydržím. Má kačenka vypouštěla tolik milostné šťávy, že zanechávala výrazné stopy na stehnech pod sebou.

Sklonila jsem hlavu a laskala ten ukrytý poklad, jemně jsem jej rty tiskla přes látku, mazlila se s ním, aniž bych jej vypustila ven. Další malá skvrnka na látce mi jasně napovídala, že je pravý čas. Na Radkovi bylo vidět, jak se přestává kontrolovat.
Zachytila jsem zuby okraj slipů v podbřišku, odtáhla gumu od těla a přetáhla přes stojící ocas. Radek se netrpělivě pohnul, nadzvedl zadek… V tu chvíli jsem nechtěně upustila napnutou gumu a ta zasáhla vzrušený úd.

„Promiň,“ vyhrkla jsem. Celého jsem ho omluvně zlíbala, takže za chvilinku byl opět v plné pohotovosti.
To už však Radek nevydržel, přitáhl mě nad sebe, nasadil vojáka k dírce, chytil mě za boky a vyrazil do útoku.
„Aááách…“ vydralo se mi z hrdla a jen jsem zalapala po dechu.
Utěsnil celou dírku a žalud se otřel až o bránu dělohy. Opřela jsem se o Radkův hrudník a zavrtěla zadečkem, aby dosedl až na samé dno. Jen malou chvíli jsem tak zůstala, útroby se sevřely po celém obvodu a délce a já si vychutnávala ten pocit plnosti.
Ano, tohle mi chybělo celé odpoledne! Po tomto jsem toužila!

Pak jsem se maličko zaklonila, ruce zapřela vzadu o jeho nohy a pomalými pohyby vysouvala a znovu se vracela zpět ke kořeni. Cítila jsem, jak mě ten salutující generál protahuje po celé hloubce, jak se stěny vagíny roztahují a stahují podle pohybu. Ten nádherný dotek žaludu na úplném konci.
Se zavřenýma očima a hlavou zvrácenou dozadu jsem si užívala té smyslné jízdy.

Radek mi přejel po stehnech a zamířil přímo do centra rozkoše. Oběma palci projel mezi roztaženými záclonkami a soustředil veškerou pozornost na jediné místo.
Malá pecička, která pod doteky tvrdla a rostla, vysílala depeše do všech končin těla. Vnitřní svaly se stahovaly kolem pronikajícího penisu, který při každém pohybu sázel do podbřišku rozechvívající střely.
Stačila však jediná chvíle, jediný okamžik, kdy se svým bodákem dotknul kouzelného bodu. Z tohoto místa nebylo návratu. Vykřikla jsem a prohnula se.
Kundička sevřela Radkův ocas, který se právě chystal stříkat.
Ve mně, tou chvílí, právě létaly rakety a vybuchovaly jedna za druhou.
Radek vzal vše „ do svých rukou „.
Sám zarážel celou svou nabitou zbraň, do neutuchající vřavy. Ta z něj ždímala a odčerpávala veškerou energii, dokud malí bojovníci nezaplnili celou dírku.

Reklama

Byla jsem naprosto vyčerpaná tou zničující sílou, která mi pronikla do těla. Chvíli jsem ještě zůstala ležet na Radkovi.
Po malém zklidnění jsme nalezli pohodlnou pozici vedle sebe. Radek přes nás ještě přetáhnul deku a za chvíli jsem nevěděla o světě.
Pamatuji už jen, že poslední myšlenka prolétnoucí mi hlavou, patřila otázce bez odpovědi…
„Najdu ho tu ráno…?“
Tak zatím dobrou noc, deníčku…

Zobrazit za celou dobu
Zobrazit za celou dobu
1980
Zobrazit dnešní
Zobrazit dnešní
5
Navigace v seriálu<< Milý deníčku 3Milý deníčku 05 >>

1
Komentujte

Please Login to comment
avatar
1 Comment threads
0 Thread replies
1 Followers
 
Most reacted comment
Hottest comment thread
1 Comment authors
Martin Recent comment authors
  Subscribe  
nejnovější nejstarší nejlépe hodnocené
Upozornit na
Martin
Člen
Martin

Velmi povedené zápisky do deníčku . Aspoň bude na co vzpomínat .