Toto je 2 díl z 3 v seriálu Metalová diva

Už je to delší dobu, kdy se tady objevila povídka od Boba Romila, Metalová diva, která si žádala pokračování. Čekali jsme dlouho, ale dočkali jsme se.
(poznámka korektora)

Uběhl skoro měsíc a kapela to hrnula jako buldozer. Ukázalo se, že odchodem Dejva se vyčistila atmosféra a všechny hraní najednou děsně bavilo. Častokrát se zkouška protáhla natolik, že jsme ani nestihli poradu u piva v Tykvi.
Nápadů na nové skladby byla hromada a se spoustou skvělých riffů přispívala i Laura.
Nechápal jsem, kde ta divoženka bere v sobě tolik energie. Byla k neutahání nejen při muzicírování, ale hlavně při sexu. Čas míjel a my jsme stále neměli vybraný název pro kapelu.

Jednou po zkoušce jsem Lauru překvapil svým návrhem, abychom se šli vykoupat do nedalekého rybníka. Nejdříve naoko protestovala, že nemá plavky, ale povedlo se mi jí snadno přesvědčit, že tam třeba nikdo nebude.

Ani jsme nešli s klukama na jedno do Tykve a hned vyrazili do přírody. Donny nás na cestu vyprovodil všeříkajícím gestem, kdy natažený ukazováček jedné ruky prostrkával skrz kroužek spojeného palce a ukazováku druhé. V odpověď jsme mu s Laurou svorně ukázali Topolánkovu jedničku, gesto, které znal už Diogenés čtyři století před naším letopočtem.

Pár cachtalů sice poněkud zchladilo naše choutky, ale nebyli jsme bez plavek sami a brzo jsme na nahotu nemysleli.
Chvíli jsme si zaplavali a pak jen tak postávali notný kus od břehu ve vyhřáté vodě a prohlíželi si okolní krajinu.
Pod hladinou jsem nenechavě přejel Lauře po zadku s prsty zanořenými mezi půlky. Spokojeně se zavrtěla a zašmátrala po mém ocasu. Rychle pod jejím dotykem zmohutněl a Laura se proti mně postavila čelem, aby ho mohla honit oběma rukama.
Malinko se rozkročila, abych i já měl volný přístup k její kundičce.

Nad hladinou jsme alespoň zpočátku vypadali jako dva mladí, beznadějně zamilovaní jedinci, ale pod hladinou se postupně odehrávalo pořádně neřestné představení.
Přejel jsem prsty několikrát přes celou kundičku a něžně si pohrál se závojíčky. Mačkal jsem ty dva hebké plátečky mezi bříšky prstů a lehce za ně tahal. Pomaloučku jsem zasunul prostředníček kousek mezi ně a Laura tiše zavrněla rozkoší. Přidal jsem i ukazovák a snadno klouzal dovnitř a ven. Občas jsem s nimi zakroužil uvnitř žhavé vagíny.
Laura mě ždímala svými poševními svaly a nezapomínala ani honit péro. Přitiskla se mi poprsím na hrudník a třela se o mě ztuhlými bradavkami. Zrychleně dýchala a pohledem se vpíjela do mých očí.

Zrychlil jsem kmitání pravačky a projížděl kundičku celou délkou prstů. Při každém doražení jsem palcem zavadil o citlivý poštěváček.
Stále častěji se z Lauřiných sevřených rtů ozývalo milostné zakňourání občas proložené hlasitějším zasyknutím. Oči mhouřila jako ospalá kočka a podbřiškem se ještě intenzivněji narážela proti prstům. Na kost tvrdého ptáka mi svírala v ruce, jakoby to byla tyč v autobuse.

Objal jsem jí druhou rukou okolo pasu a rozkmital zápěstí pravačky jako při nejzběsilejším kytarovém sólu.  Neovladatelně se rozklepala a tlumeně sténala s hlavou opřenou o mé rameno. Rukama mě sevřela za zadek a přitiskla se ke mně. Mohl jsem jen hýbat prsty zanořenými hluboko uvnitř pulzující pochvy, protože ruku jsem měl znehybněnou mezi našimi těly. Postupně se její záchvěvy zklidnily, až se mi nakonec jen choulila v náruči.

Pomalu jsem se rozhlédl po okolí. Koupajících se lidí mezitím ubylo s přicházejícím soumrakem. Zdálo se, že kromě jednoho šmíráka s hubou dokořán a postarší dvojice, která se po mém pohledu nápadně rychle otočila, si nás nikdo další v tom šeru nevšímal. Dál jsem hladil Lauru po zádech a tiskl jí k sobě. Vyměnili jsme si i pár polibků.

„Půjdeme někam stranou?“ zavrněla roztouženě.
„Takhle? S tím stožárem?“ pokývnul jsem hlavou dolů.
Místo odpovědi ho pevně sevřela a táhla mě jako na vodítku ke břehu.
Hrdě jsme ignorovali jak zvědavé, tak i pohoršené pohledy několika posledních lidí, sbalili věci a vydali se o kus dál po rozkvetlé louce.

Našli jsme si odlehlé místečko s výhledem na obzor. Večer byl krásně prozářený zapadajícím sluncem, jehož malý srpek, vyčnívající nad horizontem jsme pozorovali přitulení k sobě na rozložené dece. Sice mi ocas klesl, ale nikam jsem nechvátal. Věděl jsem, že si ještě užije naplno. Laura málokdy zůstávala pouze u jednoho orgasmu.

Pojednou se postavila a lehkým tanečním krokem kroužila okolo mě, jako nějaká nahá druidka. Vlnila se v bocích, potřásala nespoutaným poprsím a občas se shýbla, aby utrhla nějakou květinku. Umně z nich spletla věneček, který si posadila na hlavu. Své kroužení ukončila mezi mnou a zapadajícím sluncem, takže jsem viděl jen její ladnou siluetu. Tyčila se přede mnou a můj ocas povzbuzený jejím tančením, se vztyčil taky.
S rozpaženýma rukama se vyhřívala v posledních paprscích.
„To jsem teda netušil, že si taková romantička,“ podivil jsem se upřímně.
Pomalu se otočila a zasmála se: „Zato ty seš asi Roman Tyčka, když tak na tebe koukám.“
Stáhla si z hlavy kytičkový věnec a hodila ho po mně.
„Bingo!“ zajásala, když přistál přesně u trčícího údu.

Přikročila pár kroky blíž a rozkročila se nade mnou.
Přejel jsem špičkami prstů přes kotníky a hladil ji po lýtkách. Rukama si pohrávala s ňadry a pomaloučku klesala ke mně dolů.
Posadila se mi na hruď se široce rozevřenými stehny a vrtěla boky.
Chytil jsem jí za zadek a přiklonil se hlavou k nadržené kundičce.
Pysky měla hladce vyholené, ale zlatavé prstýnky na podbřišku byly ještě vlhké po koupeli v rybníku. Stačilo jen několikrát přejet jazykem po závojíčkách a polaskat hrášek poštěváčku, a už se jí z úst dralo spokojené vzdychání. Rukama si tiskla mojí hlavu do klína, div mě neudusila.

Bleskově se otočila a polkla trčící ohon. Rukama se opírala o moje slabiny a hrála si s koulemi. Nalitý žalud dráždila jazykem. Kroužila kolem citlivé hrany a sem tam přejela zoubky po uzdičce. Hlavou při polykání kývala jako na koncertě.
Dál jsem zpracovával stále více tekoucí kundičku. Natáhl jsem se rukama po Lauřiných kozách a mezi prsty stiskl bradavky. Byly úplně ztuhlé, a když jsem za ně zatahal, ozvalo se přidušené zasténaní Laury. Zadkem přitom nebezpečně vrtěla, natlačená klínem na můj obličej.

Najednou jsem si uvědomil nepříjemné bzučení komárů a svědivé místo na krku. Bylo na čase si pospíšit, než nás ty potvory sežerou.
Vysmekl jsem se zpod Laury, přidřepl k vyšpulenému zadku a rázně zajel oslintaným čurákem mezi rozevřené pysky. Svíral jsem Lauřiny boky a tvrdě přirážel. Rozhoupané koule pleskaly o chlupatý podbřišek.
Laura si začala rukou třít poštěváček a koule jí pleskaly přes kroužící prsty. Ještěže už se setmělo a tmu jen slaboučce prozařoval měsíc. Případní šmíráci měli smůlu, ledaže by se odvážili připlížit až k nám.

Hekal jsem námahou, ale nepolevoval v tempu. Už jsem byl pořádně vyrajcovaný v rybníku, takže jsem se rychle dostal k výstřiku.
Prudce jsem dorazil a vypustil první dávku. Poševní svaly mi ždímaly čuráka a já na vrcholu blaha plnil rozhicovanou pičku pořádnou náloží semene. Vyklouznul jsem ven a poslední pramínek mrdky vycákl na lesknoucí se zpocená záda pod sebou.
Také Laura se dopracovala k vyvrcholení. Ležela na břiše s kmitající rukou v rozkroku a kňučela jako štěně.

To, co jsme doposud vnímali jen okrajově, se nyní projevilo v plné síle. Čím dál větší množství krvežíznivých bestií nás donutilo urychleně vyklidit prostor a dát se na potupný útěk.
Klopýtali jsme po hrbolaté louce zavěšení do sebe směrem k civilizaci. Laura nadávala na komáry a stěžovala si, že má mokrá stehna, protože se nestihla ani pořádně upravit po mém napuštění studánky.

Zcela negentlemansky jsem po příchodu vpadl do sprchy jako první. Poštípaná Laura mezitím hledala mastičku na svědivé štípance.
Po sprše jsem hned zalezl do postele. V polospánku jsem vnímal šumění sprchy a o chvíli později i Lauřino ulehnutí do postele.
„Spíš?“ zeptala se mě a pro jistotu mě žďuchla do ramene.
„Jo,“ zavrčel jsem unaveně po náročném dni.
„Kecáš!“ usvědčila mě snadno ze lži.
„Dneska už ne, Sherlocku,“ zabědoval jsem v neblahé předtuše dalšího uspokojování jejích nymfomanských tužeb.
Sex s Laurou byl báječný, jen její potřeby těžce zkoušely moje fyzické limity.

„No vlastně už je deset minut po půlnoci,“ oznámila mi laškovně. „Ale neboj, jen jsem ti chtěla říct, že už fakt musíme vybrat nějaký jméno pro to naše děťátko.“
„Děťátko?“ zamumlal jsem nepřítomně.
V tom to slovo konečně proniklo do unaveného mozku a já se vymrštil na posteli.
Rozsvítil jsem lampičku, protože spánek byl v tu ránu pryč.
„Ty si v tom?“ zachraptěl jsem a srdce mi bušilo až v krku.
„Ne, proč?“ podivila se a mžourala oslněná náhlým světlem.
Při pohledu na můj vytřeštěný pohled se rozchechtala. Zajíkala se a popadala za štíhlé břicho.
„Já… myslela… jméno pro… kapelu,“ vysvětlovala mi mezi jednotlivými záchvaty smíchu.
„Do prdele, ty mi dáváš. Chceš mě zabít? Málem mi klekla pumpa,“ hartusil jsem, zhasl a zabořil hlavu do polštáře.

Doufal jsem, že urvu pár cenných hodin spánku, ale nemohl jsem zabrat. Hlavou mi vířily myšlenky na jméno pro kapelu, ale žádné nebylo dost dobré a originální, abych se ho odvážil přednést ostatním. Navíc se mi do toho neustále motala představa skutečného děťátka.
V tom najednou, jako když udeří blesk, jsem na to kápnul.

„Jóóó, kurva jóóó!“ zaječel jsem nadšeně do tmy. „Spíš?“
Tentokrát jsem vypálil otázku já a třásl s Laurou tak, že i kdyby byla mrtvá, muselo by jí to probrat.
„Přestaň nebo dostanu mořskou nemoc. Co tě to posedlo?“ nechápala.
„Mám to!“ jásal jsem. „Mám jméno pro kapelu.“
„No tak ven s tím. Nenapínej mě,“ žadonila.
Přetočila se na mě a dychtivě mi zblízka zafuněla do tváře. Vychutnával jsem si její nedočkavost.
„Že tě začnu mučit!“ přešla k výhrůžkám, když jsem se stále neměl k mluvení. Od výhrůžek hned přešla k činům a rukou mě uchopila za vysílený ohon.

„Vzdávám se. Milost, prosím,“ škemral jsem, dokud nenechala chudáka měkkýše bezvládně ležet na pytli.
„Mluuuv, nebo…?“ zavrčela netrpělivě a opět mi položila ruku do rozkroku.
„Pojmenujeme to naše death metalový děťátko…,“ odmlčel se v dramatické pauze.
Zhluboka jsem se nadechl a zachrčel stylovým murmurem: „Deathatko.“
„No ty krávo, to je bomba! Ty seš génius!“ výskala radostně. „Kdybys nebyl totálně mrtvej, tak bych tě samou radostí za odměnu vykouřila,“ navedla opět myšlenky na šukání a což mě vyděsilo snad víc, než představa, že je těhotná.
Naštěstí si odměnu rozhodla schovat na jindy a jenom se ke mně spokojeně přitulila.
Já se téměř okamžitě propadl do zaslouženého spánku s radostným uspokojením z vyřešeného problému.

Navigace v seriálu<< Metalová divaMetalová diva 3 >>
4.4 33 votes
Hodnocení povídky
Subscribe
Upozornit na
guest
9 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments
Denis86

Tohle pokračování je zajímavé .
Rád bych se dozvěděl jak to bude dál ?

dedek, Jeff

Korekturu prošel další díl, takže se brzy dočkáš.

Nef

Je možné přiřadit k tomu první díl ?

dedek, Jeff

Zadej si název Metalová diva v Hledej. První díl byl publikován v srpnu. 2019. Tam ho najdeš.

Trysky

Super díl. Ten konec je bomba 😀

Junior

Skvělé pokračování, nešlo by to zařadit jako díl seriálu zvlášť když bude další díl.